Spojené státy americké zveřejnily Národní obrannou strategii (National Defense Strategy – NDS). Jedná se o první obrannou strategii současné administrativy D. Trumpa a jako taková vzbudila vlnu zájmu a očekávání. Cílem uvedeného textu není tento dokument popisovat, nýbrž se zaměřit spíše na to, co lze ze strategie vyvozovat a čemu se dokument naopak vyhýbá.

Úvod ve znamení pokory

Začátek zveřejněného dokumentu se nese v cela nezvyklém duchu. Ministerstvo obrany zde surově přiznává, že ozbrojené síly USA ztratily velkou část svého náskoku vůči svým vyzyvatelům. Tuto pokoru zde nejvíce ilustruje fráze „Americké ozbrojené síly nemají předurčené právo vítězit na bojišti.“ Podobný duch je protkán celým dokumentem včetně přiznání, že „Amerika již dávno není nedotknutelnou svatyní.“

Ačkoliv Washington stále zamýšlí držet si technologický náskok a investovat do školství, vědy a obranného výzkumu, strategie připouští že k rychlému posílení schopností vést konvenční konflikt bude nutné zavést již osvědčené technologie včetně potenciálního nákupu v zahraničí. V tomto tvrzení se odráží zkušenosti posledních pár let s příliš ambiciózními programy jako jsou např. lodě LCS, letouny F-35 či torpédoborce třídy Zumwalt. Aktuálně je možný nákup zahraničních designů diskutován již v programu FFG(X) v rámci kterého US NAVY poptává nové fregaty.

Staronoví protivníci a hrozby

Pro vytyčení protivníků je důležité věnovat pozornost klíčovým regionům. NDS definuje tři strategicky významné regiony pro USA. Prvním je Indo-Pacifický region, druhým je Evropa a třetím Blízký východ. Při pohledu na tyto regiony nepřekvapí, že dokument explicitně zmiňuje jako protivníka Čínu, Rusko a darebácké státy KLDR a Írán. Důležité je pořadí uvedených států, neboť samotné pořadí ukazuje na změnu oproti předešlým letům. Čína je nyní považována za největšího vyzyvatele a hrozbu pro zájmy Spojených států. To koresponduje již se snahami předešlé administrativy soustředit se více na region Asie i s předvolební rétorikou prezidenta D. Trumpa, který považuje Čínu za hlavního rivala především v ekonomické sféře.

Dokument dále vyznačuje budoucí odklon od vnímání světového terorismu jako hrozby číslo jedna pro USA. Nelze však tento odklon interpretovat jako vyřazení terorismu ze seznamu hrozeb. NDS tímto spíše podporuje snahu nové administrativy orientovat ozbrojené síly na konvenční operace a odstrašení. Jedenáctého září 2001 vyhlásily USA globální válku terorismu a od té doby jsou nepřetržitě angažováni v tzv. asymetrických konfliktech, čemuž byl podřízen např. výcvik a nákup materiálu. Právě toto angažmá lze označit za jednu z příčin oné ztráty náskoku zmíněnou výše.

Postoj ke kyberbezpečnosti

S rozvojem ICT technologii roste i zranitelnost státních složek vůči útokům z kyberprostoru. Kromě ohrožení ozbrojených sil, které tyto technologie využívají zejména k přenosu dat v takřka reálném čase na bojišti, je kyberútoky ohrožena i infrastruktura samotného státu. Nová obranná strategie USA považuje kyberprostor za další operační doménu. Tento krok koresponduje s rozhodnutím NATO na summitu ve Varšavě, kde byl kyberprostor uznán jako pátá operační doména pro alianci.

To teoreticky znamená, že Spojené státy vnímají kybernetický útok vůči vlastní infrastruktuře jako kterýkoliv jiný konvenční útok a mohly by ho dále považovat za válečný akt. Teoretické vymezení je sice nutné, nicméně si lze jen velice obtížně představit, že na kybernetický útok (byť od státního aktéra) odpoví USA konvenčními prostředky.

Slabiny obranné strategie

Uvedený dokument značně pokulhává v otázce konkrétních strategií či cílů, které jsou zadány mnohdy vágně a bez konkrétního směřování.

Tchaj-wan a asijští spojenci

Nejdůležitějším regionem pro USA je Indo-pacifický region, ve kterém se nachází i největší vyzyvatel Čína. Ačkoliv dokument několikrát zmiňuje důležitost bezpečnostních vazeb a posilování spojeneckých svazků, ani jednou nezmiňuje konkrétní spojence. Spojené státy by měly budovat kapacity k odstrašení svých vyzyvatelů i ve spolupráci se spojenci, nicméně ze strategie není vůbec patrné, jak se zachovají např. k Tchaj-wanu. Jedná se o spojence USA, který vede trvalý spor právě s Čínou. Stejně tak se v regionu nachází i další spojenci, kteří vedou územní, politické či ekonomické spory s Čínou. V dokumentu podobného charakteru by měly být zmíněny jisté hranice, jejichž překročení ze strany protivníka si následně vyžádá určitou formu reakce Washingtonu.

Zvýšení letality ozbrojených sil a modernizace

Pokud cizí slovo „letalita“ opíšeme do češtiny jako smrtící účinek, zní tato vyhlídka najednou ještě o něco více sexy. Velká část dokumentu popisuje za cíl zastavit klesající schopnosti, zvýšit propojenost sil a modernizovat síly pro moderní bojiště. Nicméně nikde se nepíše, jak toho chtějí Spojené státy dosáhnout. Nejde o konkrétní čísla či investované částky, pro ty v tomto typu koncepčního dokumentu není místo. Nicméně by zde mělo být vyjádřeno, jak tohoto cíle plánuje aktér dosáhnout. Navýší počet zahraničních základen? Investuje do námořnictva? Nabídne spojencům dosud zákonem chráněné technologie? Na tyto a podobné otázky bohužel v obranné strategii chybí odpovědi a jedinou důležitou informací v tomto ohledu je modernizace všech složek jaderné triády USA.

Vícevrstvá protiraketová obrana

Vůči darebáckým státům, které ohrožují zájmy Spojených států a fungování mezinárodního systému plánuje Washington rozmístit vícevrstvou protiraketovou obranu. Jedná se o logický krok vzhledem k tomu, že KLDR i Írán v současné době vyvíjí balistické střely. Zde se zveřejněný dokument opět dostává do neurčitých vod. „Vícevrstvá protiraketová obrana“ zní velice dobře, nicméně jak bude rozmístěna? Půjde spíše o pozemní nebo námořní systémy? Jaké technologie budou použity? Nebo jakého charakteru budou interceptory, kinetické, jaderné či jejich kombinace?

Závěrem

Nová obranná strategie Spojených států značí cestu, po které se chce současná administrativa vydat. Tato cesta se nese ve znamení návratu ke kořenům politiky posilování konvenčních i jaderných schopností s cílem zvýšit odstrašující potenciál. V podobném duchu se vyjádřil i D. Trump ve svém nedávném poselství o stavu unie: „…slabost je nejjistější cesta ke konfliktu a nepřekonatelná síla je nejjistější prostředek pro naší obranu.“ Návrat k orientaci na konvenční schopnosti nelze však brát jako opomenutí hrozby terorismu. Zkušenosti z jedenáctého září a současné zkušenosti z Evropy Spojené státy poučily. Obranná strategie i nadále počítá s terorismem jako nestátní hrozbou stejně tak jako s kyberterorismem či organizovaným zločinem.

Zveřejněný dokument je pouhou odtajněnou částí celé obranné strategie. Je tedy možné, ba přímo žádoucí, že odpovědi na nezodpovězené otázky se nachází právě v originální verzi. I přes to se obranná strategie stane důležitým podkladem pro obranný rozpočet na fiskální rok 2019, který by měl být schválen letos v únoru. V tomto rozpočtu již bude možné najít konkrétní čísla do kterých schopností Washington hodlá investovat v rámci posílení ozbrojených sil. Je tedy možné, že na některé nezodpovězené otázky se dočkáme brzy odpovědi.