Demokratická republika Kongo nezažila klidné předání moci od vyhlášení nezávislosti v roce 1960. Nebude tomu tak ani v případě Josepha Kabily, v pořadí čtvrtého konžského prezidenta. Kabila se dostal do čela republiky v roce 2001, dva týdny po atentátu na jeho otce Laurenta Kabilu. V roce 2006 vyhrál první řádné volby v historii země nad vůdcem strany Mouvement de libération du Congo Josephem Bembou. Volby provázela vlna nepokojů, při kterých přišlo o život 27 lidí. Zároveň byly opozicí označeny za zmanipulované, avšak mezinárodní společenství je uznalo, a Kábila si tak zajistil dalších pět let v křesle.
V roce 2011 vyhrál nad leaderem opoziční strany Union Pour la Démocratie et le Progrès Social (UDPS) Etiennem Tshisekedim, který se s porážkou nesrovnal, volby nazval provokací lidu a vyhlásil sám sebe prezidentem. Tato situace vyvolala protesty, ve kterých přišlo o život 18 lidí. Kabila se ale díky zahraničnímu uznání na pozici udržel a zůstává v čele státu až do konce druhého volebního období, které má být oficiálně ukončeno na konci tohoto roku. Jeho vláda je označována jako nejdemokratičtější od vzniku samostatné republiky. Za jeho volebního období byla oficiálně ukončena občanská válka, při které bylo zabito mezi lety 1996 až 2003 přes 4 miliony obětí, a jedná se tak o jeden z nejkrvavějších konfliktů v moderních dějinách. Nicméně situace v zemi má ke stabilitě daleko. Ve východním regionu Kivu, bohatém na nerostné suroviny, z nichž převažuje kobalt, drancují a znásilňují vojáci Kabilovy armády stejně jako příslušníci povstaleckých jednotek. Konžská ústava oficiálně stanovuje dvě možná volební období po pěti letech. Minulý rok v lednu se ale Kabilova vláda pokusila zavést nový zákon, který by období prezidentům prodloužil. To samozřejmě vyvolalo masivní protesty následované vlnou demonstrací, při kterých byli zabiti 4 lidé. Od té doby neproběhly žádné volební přípravy, což vedlo k neustálému nátlaku opozice, která o možném posunu voleb odmítla vyjednávat.
Letos v září protesty propukly ve velkém, potom co se volební komise znovu pokusila datum voleb posunout. Jako oficiální důvod prezident označil nutné úpravy volebního zákona, který momentálně z voleb vylučuje skoro polovinu obyvatelstva. Nestranní experti uvedli, že proces upravení zákona by mohl trvat 10-18 měsíců. Opozice nazývá Kabilovu strategii francouzským výrazem „glissement,“ což znamená prodlužování času stráveného ve funkci prezidenta nedodržováním předem stanovených termínů. Situace eskalovala v pondělí a úterý 19. a 20. září, kdy při střetu povstalců s armádouzemřelo přes 44 lidí včetně 6 policistů. Demonstrace a protesty jsou doprovázeny vlnou zatýkání a útoků na Kabilovy oponenty. Mluvčí komisaře pro lidská práva OSN Rupert Colville potvrdil, že vládní složky již zatkly přes 200 lidí. Na Kabilu naléhají státníci velmocí, kdy ho francouzský prezident Francois Hollande vyzval k dodržování konstituce, a americká vláda dokonce uvalila sankce na hlavní Kabilovy spojence, generála Gabriela Amisi Kumbu a bývalého náčelníka policie Johna Numbiho. Přes veškeré snahy 1. října volební komise oficiálně volby odložila na únor 2018. O pár dní později byl zatčen mluvčí UPDS Bruno Tschibala, který byl obviněn z organizace bojů v září.
Kabila má hned několik důvodů, proč si místo v křesle udržet co nejdéle. Kromě ponechání moci, uvedl při rozhovoru pro americký časopis Foreign policy strach ze smrti přirovnávajíc se k prvnímu konžskému prezidentovi a „otci demokracie“ Patricemu Lumumbovi, který byl po třech měsících úřadování sesazen a zavražděn. Další z možných důvodů je Kabilův značný majetek, který by se po ukončení jeho vlády mohl stát předmětem vyšetřování. Odborníci předpokládají další ozbrojené konflikty. Otázkou je, kam povedou. Kabila se ale vzdaluje od své pověsti a přidává se na seznam vůdců Konga, kteří se moci odmítli vzdát dobrovolně.
