Pětice redaktorů Security Outlines pro vás pečlivě sledovala virtuální event Severoatlantické aliance. Jeho průběh a nejzajmavější myšlenky, které zazněly, shrnuje v následujícím reportu.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg a organizátoři Mnichovské bezpečnostní konference hostili v pondělí 9. listopadu vůbec první summit v rámci iniciativy NATO 2030. Na konferenci se v online prostředí sešly stovky mladých lidí a čtrnáct nových NATO 2030 Young Leaders, aby společně s generálním tajemníkem a dalšími představiteli NATO vedli debatu o budoucnosti aliance v roce 2030. Plná partcipace byla možná pouze pro pozvané a registrované účastníky, nicméně i široká veřejnost mohla konferenci sledovat živě. Hlavním rozdílem byla možnost účastnit se hlasování a klást dotazy řečníkům během diskuzí.

Úvodní slovo patřilo generálnímu tajemníkovi Stoltenbergovi, který nastínil vize a výzvy, jimiž se bude Aliance v nadcházejícím desetiletí zabývat. Ve svém proslovu zdůraznil důležitost NATO, jakožto klíčové organizace pro udržení míru a prosperity v současném i budoucím světě. Severoatlantická aliance je místo, které denně spojuje Evropu a Severní Ameriku, zabezpečuje ochranu a bezpečnost miliónů obyvatel a vytváří kooperativní přátelské vztahy mezi státy. Aby Aliance mohla čelit narůstající asymetričnosti a nově vznikajícím bezpečnostním hrozbám, potřebuje nutně novou strategii pro nadcházející roky.  Proto se obrátila na mladou generaci, jež bude jednou v jejím čele, aby se podělila o své názory na budoucí bezpečnostní situaci v celém světě.

Hlavním bodem programu úvodního panelu se stala debata čtrnácti vybraných mladých občanů členských zemí Aliance (NATO Young Leaders) ve věku 18 až 35 let. Kladením předtočených otázek se zapojil kanadský premiér Justin Truedeau, německá kancléřka Angela Merkelová a slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, společně s dalšími vrcholnými představiteli členských států aliance. V rámci rozpravy byli jednotliví Young Leaders dotazováni na to, jak se NATO musí změnit a co musí udělat, aby aliance byla i nadále připravena čelit výzvám zítřka a udržovala své občany v bezpečí i v příštích desetiletích. I Česká republika má ve skupině Young Leaders svého zástupce.

Ve druhé části úvodního panelu představil prezident Eurasia Group a GZERO Media Ian Bremmer vizi světa v roce 2030, která se zaměřovala na tři tematické oblasti: ekonomika, vyvážení moci v roce 2030 a největší hrozby pro NATO v roce 2030. Každý z okruhů byl vždy zakončen společnou anketou pro celé registrované plénum.

Série navazujících interaktivních debat se zaměřila na jednotlivá podtémata bezpečnosti aliance, která nastínil ve svém zahajovacím proslovu Generální tajemník Jens Stoltenberg. Následující část je složená z mini-reportů z vybraných panelů, které paralelně fungovaly vždy na třech kanálech. V těchto mini-reportech jsou shrnuti vystupující řečníci, nejzajímavější myšlenky a průběh diskuse.

Session 1, Channel 2: Ready for the Future? Defending NATO in 2030

Na druhém kanálu probíhala diskuse na téma: „Ready for the Future? Defending NATO in 2030“. Ta se primárně zabývala nekonvenčními hrozbami, kterým budou NATO a jeho spojenci v budoucnu čelit, a kroky, které bude potřeba podniknout, aby byly tyto hrozby efektivně odstrašeny či odvráceny.

Úvodní slovo patřilo ministru zahraničních věcí Spojených států amerických, Miku Pompeovi. Ten se stoickým klidem a důrazem sobě vlastním poskytl budoucím lídrům Aliance tři rady (ideje, chcete-li), kterými by se měli řídit, aby byla zajištěna její bezpečnost a kontinuita i v následující dekádě. Dle Pompea je kritické analyzovat svět takový, jaký je, a ne si ho slepě idealizovat. Agresivní chování Ruské federace, Komunistická strany Číny a mezinárodní terorismus jsou bezpečnostní hrozby, které by neměly být v budoucnu opomíjeny. Síla a pospolitost by měly být dle jeho slov hlavními atributy Aliance.

Pompeo dále apeloval na členské státy, aby se zodpovědně podílely na obraně svobody, demokracie a Aliance tím, že budou zodpovědně plnit výdaje na obranu ve výši 2 % HDP. Strategie appeasementu dle jeho slov nikdy nepřinesla pozitivní bezpečnostní výsledky a historie sama je toho svědkem. Ve své třetí radě ministr zahraniční apeloval na to, abychom nezapomněli na ideové principy, pod kterými Severoatlantická aliance vznikla. Těmito principy jsou svoboda, demokracie, vláda práva, a také fakt, že mezinárodní mír a bezpečnost nesmí být nikdy brány jako samozřejmost. Západ dle jeho slov vyhrává. Důležité je však zajistit, aby vyhrával i nadále.

Řečníky v následující panelové diskusi byly Helena Linder-Jeß (Embassy of the Federal Republic of Germany in Washington DC), Rachel Rizzo (Truman National Security Project) a Bastian Giegerich (International Institute for Strategic Studies). Role moderátorky se zhostila Lauren Speranza (Center for European Policy Analysis).

Bastian Giegerich hned na začátku diskuse navázal na ministra zahraničí Pompea. Poznamenal, že v rámci rozšiřování celého spektra schopností NATO by se Aliance neměla přestat soustředit na budování tradičních i nových vojenských schopností. Giegerich v tomto smyslu zmínil například protiponorkový boj, existenci evropské protiraketové obrany, elektronický boj nebo kybernetické síly.

Následovala otázka na odolnost Aliance. Odpovědi na ni se zhostila Helena Linder-Jeß, která svou odpověď pojala z ryze vojenského hlediska. Dle jejího názoru je pro posílení odolnosti Aliance důležité, aby se zvýšilo financování společných cvičení NATO. Samotná cvičení by pak měla být více intenzivní a sledovat reálné scénáře.

Rachel Rizzo se ve svém příspěvku zabývala novými výzvami, kterým musela Aliance jen za poslední rok čelit. Zmínila například globální pandemii viru COVID-19, vzrůstající mocenský potenciál Číny klimatické změny nebo populismus. Ani jedna z těchto hrozeb však není tou hrozbou, kvůli které NATO původně vznikla. Pokud se Aliance nenaučí vypořádávat i s těmito novými hrozbami, tak se může stát statickou a tedy irelevantní. Dle jejího názoru by se Aliance měla zbavit dogmatu, že jejím hlavním nepřítelem je Rusko a hlavním záměrem jeho odstrašení.

Session 2, Channel 1: Under (Arms) Control: The Future of Strategic Stability in Euro-Atlantic Region

Diskuzi zahájil britský ministr obrany Ben Wallace proslovem, ve kterém zdůraznil historický význam Severoatlantické aliance, která hrála v průběhu Studené války zásadní roli v udržení strategické stability. Upozornil, že v současné době Aliance čelí narušení této stability, které je zapříčiněno porušováním jaderných dohod, militarizováním mezinárodních vod a vyvíjením nových zbraňových systémů. Žijeme v době, kdy s sebou změna bezpečnostního prostředí přináší nové typy hrozeb i příležitostí, kterým se musí NATO přizpůsobit.

Po úvodní řeči se k současné situaci v oblasti kontroly zbrojení vyjádřily tři expertky: Pia Fuhrhop (Institute for Peace and Security Policy), Heather Williams (King’s College London) a Jessica Cox (Nuclear Policy Directorate NATO). Moderátorem pak byl Kevin Baron (Defense One). Hlavním tématem byla budoucnost smlouvy mezi USA a Ruskem o snížení počtu strategických zbraní New START, která má vypršet v únoru 2021. Expertky se shodly, že bude jednání bezpochyby ovlivněno výsledkem amerických prezidentských voleb, ve kterých zvítězil Joe Biden. Ten je znám svým kladným postojem k prodloužení smlouvy New START.

Dalším velkým tématem do roku 2030 bude i nadále chování Ruska, které nepřestává vyvíjet a navyšovat svůj jaderný arsenál, jenž představuje riziko pro Severoatlantickou alianci. Pro Alianci bude důležité posílit dialog a pokračovat ve vyjednávání.

Jednu z budoucích výzev pro kontrolu zbrojení představuje i Čína. Hostům byla položena otázka, jakým způsobem by Čína měla být integrována do jednání o kontrole zbrojení. Fuhrhop i Williams zdůraznily význam přizvání Číny do vyjednávacích procesů, ale zároveň podotkly, že to bude třeba postavit na odlišném přístupu než k Rusku. Obě se shodly na tom, že se v případě Číny jedná o dlouhodobý proces, kdy bude zapotřebí větší kreativity v budoucích vyjednávání.

Na konci diskuze padly i otázky týkající se hrozeb a příležitostí v kyberprostoru. Největší hrozbu pro NATO představuje kybernetické narušení jaderné infrastruktury velení a řízení. Příležitost, jak využít kyberprostor v oblasti kontroly zbrojení, byla zmíněna ve smyslu využití nástrojů v kyberprostoru ke kontrole a monitoringu režimu kontroly zbrojení.

Session 3, Channel 1: A (Strategic) Balancing Act: NATO in an Era of Great Power Competition

Diskuse prvního panelu v rámci třetí sekce se zabývala poselstvím NATO v éře, která je charakteristická soutěží velkých velmocí a ve které by měla hrát Aliance strategickou a stabilizační roli. Poselstvím tohoto panelu bylo především diskutovat o výzvách pramenících ze soutěživosti mezinárodního systému, z multilaterálních smluv a jejich stále častějšího zpochybňování nebo porušování a celkově o změnách v geopolitice a v současném mezinárodním řádu a také o jeho implementacích v následující dekádě.

Diskuse se zúčastnili tři řečníci – Alice Ekman (European Union Institute for Security Studies), Amrita Narlikar (German Institute for Global and Area Studies) a Joshua Walker (Japan Society). Debatu moderoval Shashank Joshi (The Economist).

Od Alice Ekman zaznělo, jak významně se soutěž v mezinárodním prostředí změnila – od soutěže řekněme tradičních aktérů, tedy států, k soutěži nestátních aktérů, jako jsou například velké společnosti či NGOs. Tato soutěž bezpochyby formuje mezinárodní prostředí. Jedním z nejvýznamnějších hráčů je také Čína, což s sebou nese mnohé výzvy nejen pro NATO, ale také například pro EU. Těmi zásadními jsou výzvy technologická, projevující se zejména tenzemi kolem 5G sítě, a politická, která sestává nejen z rozdílného politického systému a ekonomiky, ale také z propagandy a mnoha dalších atributů. Kombinace těchto výzev a faktu, že se Čína dostává z koronavirové krize rychleji než ostatní a že bude pravděpodobně schopná velmi brzy opět nastartovat svou ekonomiku, představuje velký problém. Můžeme očekávat, že bude nejsilnější ekonomikou na světě už po roce 2030.

O druhý příspěvek se postarala Amrita Narlikar, která se zaměřila zejména na multilateralismus. Vyzdvihla například důležitost tohoto fenoménu a poukázala na jeho význam v budoucnosti i přesto, že s ním byly v minulosti v některých případech problémy. Zmínila také problémy, kterým multilaterální instituce čelí – je to například otázka, zda na multilateralismu stále záleží, nebo pocit, že multilateralismus ztratil svůj účel či smysl. Doplnila také, že my jakožto spojenci chceme a musíme spolupracovat s dalšími zeměmi, se kterými máme společné cíle.

Posledním speakerem byl Joshua Walker, který svůj příspěvek založil na důležitém faktoru a tím je konverzace mezi spojenci a mezi dalšími státy. Stejně jako jeho předchůdkyně poukázal na důležitost kooperace mezi Aliancí, Evropskou unií a dalšími státy, jako je například Japonsko nebo Austrálie. Dle jeho slov jsou také nadnárodní společnosti, jako je například Google, významným hráčem v multilaterálním prostředí. Nicméně také konstatoval, že je toho ještě potřeba hodně udělat, co se multilaterální bezpečnostní spolupráce týče.

Následná diskuse se zaměřovala například na to, jaký typ kooperace bude v následujících letech doopravdy tím nejúčinnějším – existuje totiž několik druhů spolupráce, či zda by mělo být NATO znepokojeno rusko-čínskou spoluprací. Zmíněno bylo opět také Japonsko jakožto jeden ze silných partnerů pro budoucnost.

Závěr

Summit svými závěrečnými komentáři uzavřel předseda Mnichovské bezpečnotní konfrence Wolfgang Ischinger. Jeho organizace se na summitu podílela a Ischinger uvdel, že se rozhodně nejedná o akci poslední.

Veřejnosti i registrovaným účastníkům byla špičkovými experty, politiky ale i aktivisty naservírována široká paletu témat a názorů. Na poměry online prostředí byla velmi dobře zorganizována a nabídla na poměrně krátkém časovém úseku velké množství informací. Výhodou tohoto formátu pak bylo, že se jej mohli zúčastnit opravdu všichni. Pokud byste se rádi na některou z námi popsaných i nepopsaných částí podívali, což určitě doporučujeme, můžete tak učinit skrze tento odkaz.