Dne 2. dubna 2013 se přetavilo mnohaleté úsilí v nastavení jednotných norem pro mezinárodní obchod se zbraněmi v přijetí rezoluce o Smlouvě o obchodu se zbraněmi (ArmsTradeTreaty – ATT). Dozajista historický počin, který byl uskutečněn na půdě Valného shromáždění OSN. Zvláště pak, když došlo k dohodě napříč širokým spektrem států: pro přijetí hlasovalo 154 zemí (přičemž zapotřebí bylo 97 hlasů), proti tři (KLDR, Írán, Sýrie) a 23 se hlasování zdrželo (mimo jiné např. Čína nebo Rusko). Poté, co bude smlouva ratifikována minimálně 50 státy, vejde v platnost.

Postoj hlavních aktérů

Než jako dokončení procesu regulace mezinárodního obchodu se zbraněmi, lze ale ATT vnímat spíše jako příslib dalších úprav. Velké diskuze vyvolalo přijetí smlouvy například ve Spojených státech (zvláště mezi silnou zbrojní lobby), které sice ve finále hlasovaly pro přijetí smlouvy, není ovšem jisté, jak proběhne její ratifikace v americkém Kongresu. Stále hlasitěji se totiž ozývají hlasy volající proti přijetí ATT, obzvlášť ze strany amerických senátorů hájících zájmy vojensko-průmyslové základny USA (The Washington Post 2013b, Fox News 2013). Protekcionistická lobby byla v Senátu jasně čitelná také při hlasování o zákonu zpřísňujícím prodej zbraní, kdy se právě republikánští senátoři postavili proti přijetí, za co si vysloužili patřičnou kritiku z úst prezidenta Obamy (The Washington Post 2013a). I přes všeobecnou náklonnost americké veřejnosti k omezení prodeje zbraní tak nedošlo k přijetí žádné legislativy, jelikož kompromisní opatření narazilo na negativní postoj části Senátu hájícího druhý dodatek ústavy Spojených států. Přestože ATT má mezistátní, nikoliv vnitrostátní rozměr, i tak lze očekávat negativní postoj z řad výše nastíněných aktérů.

Kritické názory na ATT zazněly také ze strany Ruska, které poukazovalo na vágnost určitých ustanovení. Indie pak upozorňovala na přílišnou náklonnost smlouvy ve prospěch zbrojních exportérů na úkor importérů. Nutno podotknout, že oba státy reprezentují jedny z nejvýznamnějších hráčů současného světového trhu s konvenčními zbraněmi. Mimo ně se zdržela ČLR, která je velkým příjemcem, ale rovněž rostoucím exportér zbraní (podle SIPRI již reprezentuje číslo pět v pomyslném pořadí největších světových zbrojních exportérů), nebo například Saudská Arábie, která je významným importérem v oblasti Blízkého východu (Defense News 2013).

Za přijetí se naopak již dlouho zasazovaly neziskové organizace a tak nebylo překvapivé, že schválení bylo z jejich strany velice kladně přijato. Například Widney Brownová, ředitelka Oddělení mezinárodního práva Amnesty International, prohlásila: „V příštích letech přesáhne zisk z prodeje konvenčních zbraní, munice a techniky 100 miliard dolarů. Dnes ale státy postavily lidi a jejich bezpečnost na první místo“ (Amnesty International 2013). Nepochybně se jedná o značný úspěch při hledání řešení na mezinárodní úrovni a navíc v poměrně citlivé oblasti. Otázkou nicméně zůstává, do jaké míry se budou cítit participující státy vázány dohodou, která není zajištěna prvkem vynucení plnění obsahu? Státy totiž sami mají zvážit, kdy by mohlo dojít exportem zbraní k ohrožení lidských práv. Fakticky tedy bude plnění smlouvy záviset především na ochotě jednotlivých států. Individuální interpretace, rozdílné chápání narušení lidských práv či výklad termínu národní suverenity apod. může znamenat významný rozkol v implementaci ATT. Kromě toho není jistý postoj některých velkých exportérů, kteří se zdrželi hlasování (především Ruska a ČLR). Většina největších exportérů navíc v průběhu několikaletých vyjednávání o podobě ATT opakovaně deklarovala, že obchod se zbraněmi je jednou z nedílných součástí státní suverenity a jakákoliv omezení budou podrobena velice důkladnému přezkoumání (UN 2011).

Lidskoprávní aspekty vs. komerční zájmy

Lidskoprávní aspekt regulace mezinárodního obchodu se zbraněmi byl jednoznačně hlavním argumentem pro přijetí ATT. V rezoluci OSN číslo 61/89 se státy shodly (153 států hlasovalo pro, 24 států se zdrželo a pouze USA hlasovaly proti přijetí), že: „absence společných mezinárodních norem pro dovoz, vývoz a transfery konvenčních zbraní jsou faktorem přispívajícím ke konfliktům, vyhánění lidí z jejich domovů, zločinu a terorismu, a které tudíž podkopávají mír, bezpečnost, stabilitu a udržitelný rozvoj“ (UN 2008). Cílem ATT není vnitrostátní regulace, ale vymezení limitů pro export vojenského materiálu do oblastí, kde by jím mohlo dojít k ohrožení lidských práv a vážnému ohrožení mezinárodního humanitárního práva. Export tak má být zvažován především ve vztahu k lidskoprávním hodnotám a místní stabilitě.

Jako jeden z hlavních problémů se jeví vymezení kontrolovaného vojenského materiálu. To vychází principiálně z Registru konvenčních zbraní OSN, který se zaměřuje na 7 kontrolovaných kategorií, přičemž ATT ještě přidává malé a ruční střelné zbraně (7 + 1). Do režimu kontroly je pak zahrnuta rovněž munice, která může být vystřelena z těchto prostředků. Otázkou mohou být ovšem zbraně dvojího užití nebo rovněž bezpilotní letouny (prostředky UAV), které zvláště v poslední době rozvířili debatu o jejich užití (Brück, Holtom 2013). Ty totiž v ozbrojené formě spadají pod kontrolované prvky (kategorie „Combat Aircraft“), v neozbrojené verzi pak nikoliv. Smlouva dále nezahrnuje opatření kontroly exportu min, které se často stávají jakýmsi mementem válečných konfliktů zužujícím převážně civilní obyvatelstvo. Nejednoznačnost panuje také ve věci výkladu zahrnutí darů a půjček. Transparentnost je jedním z nejdůležitějších aspektů kontroly a dohledu nad mezinárodním obchodem se zbraněmi. Z tohoto ohledu je nutné mít na paměti diskutabilní efektivitu Registru konvenčních zbraní OSN a poskytování informací členskými státy.

Fungování regulace mezinárodního obchodu se zbraněmi tak bude do značné míry záviset na politických rozhodnutích jednotlivých států, především velkých exportérů, u kterých ovšem může docházet k převážení komerčního aspektu transferu. Případy z ne tolik vzdálené minulosti dokazují, že politická rozhodnutí a obchodní zájem dokážou často zastínit lidskoprávní aspekt věci. Kritiku v minulosti sklízel například ruský zbrojní export, reprezentovaný společností Rosobornoexport. Dodávky zbrojních technologií do bezpečnostně citlivých oblastí světa nebyly u této společnosti ničím výjimečným a tento trend bude zřejmě pokračovat. Rusové se nebojí vyvážet své zbraně do poněkud kontroverzních destinací, v nedávných letech například do Sýrie, Íránu, Barmy, ČLR, Venezuely či řady afrických států s  bezpečnostními problémy. Za to jsou kritizováni jak od evropských států, tak zvláště ze strany USA. Ekonomický aspekt má ovšem značnou váhu (zbrojní export je významnou součástí příjmu ruského státního rozpočtu), a tak se z pohledu ruského exportu dá očekávat úspěch například u nových střel Club-K, které mohou být instalovány v námořních přepravních kontejnerech. Tím naplňují potenciál skryté hrozby, kdy mohou být instalovány například na transportní plavidla apod. Značný vliv na vývoj mezinárodní bezpečnosti může mít rovněž šíření letounů 5. generace (případně 4+). Vyhlídky na export letounů PAK-FA budí pozornost, jelikož se již dříve hovořilo o cílových zemích v podobě ČLR, Vietnamu, Íránu, Venezuely apod., kde by mohly způsobit značnou nerovnováhu v rozložení sil. Sílící zbrojní exportní politika Ruska je nepochybně jedním z důvodů zdrženlivosti Moskvy při přijímání ATT (Rusko se zdrželo hlasování). Jenom v roce 2012 zaznamenal ruský zbrojní export růst o 12 % oproti roku předchozímu (RIA Novosti 2013).

Obdobně v případě ČLR ukazují statistiky SIPRI na vzestup vojenského exportu (Defense News 2013). Zdrženlivý přístup exportujících států byl v minulosti obhajován nezasahováním do principu státní suverenity a i společné prohlášení ČLR, Francie, Ruska, Velké Británie a Spojených států k přípravám ATT z roku 2011 se nese v tomto smyslu: „Rozhodnutí o transferu zbraní je ve výkonu národní suverenity, a jakýkoliv nástroj v této oblasti musí dodržovat tento princip v jeho jádru“(UN 2011).

Regulace a problematické případy z nedávné minulosti

Úsilí na poli regulace mezinárodního obchodu se zbraněmi mají za sebou státy Evropské unie (regulace EU se v materiálním jádru se velice blíží ATT). Ty se rozhodly sjednotit a nastavit rámec uskutečňování exportu zbraní, jehož výsledkem bylo přijetí „Kodexu chování EU při vývozu zbraní“, který byl přijat v roce 1998 jakožto první regionální kodex tohoto typu vůbec. Později byl následovaný Společným postojem Rady 2008/944/SZBP, který stanovil 8 společných kritérií při posuzování vojenského exportu s cílem zabránit porušování lidsko-právních norem. Limitem tohoto Společného postoje je ovšem jeho právní vymahatelnost, resp. dodržování společné zahraniční politiky, jak bude ilustrováno na některých případech níže. Nepřekvapí tedy, že v podstatě všechny evropské státy se postavily za přijetí ATT. Nejsilnější hráči, Francie, Velká Británie a Německo, volali po přijetí silné a komplexní smlouvy, především s lidskoprávním apelem. S ohledem na dlouhodobý postoj zmiňovaných států přesto došlo v minulosti k uskutečnění některých sporných zbrojních transferů, za které mnohdy nesklidili zrovna slova chvály.

Do sporné situace se dostala například britská vláda v roce 2005, kdy se ve Velké Británii konal rozsáhlý zbrojní veletrh Defense Systems & Equipment International, zahrnující na 300 společností. Londýn pozval přibližně 60 zemí z celého světa, přičemž pozvání zahrnovalo také představitele ze zemí jako Libye, Irák, Jordánsko, Vietnam, Saúdská Arábie; tedy zemí, které dříve britské ministerstvo zahraničí označilo za státy porušující lidská práva (Stohl, Grillot 2009: 77). Také situace kolem tzv. „Arabského jara“ na začátku roku 2011 vyvolala spekulace nad chováním některých evropských států, které byly významnými dodavateli zbraní režimu plukovníka Kaddáfiho v Libyi. Kaddáfího režim se dříve netajil podporou teroristických skupin a dokonce stál za teroristickým útokem z roku 1988 na let Pan Am 103. Dlouhou dobu rovněž potlačoval jakoukoliv opozici v zemi a lidská práva. Přes to všechno se Libye stala významným obchodním partnerem některých evropských států. Zisky z těžby ropy se staly příhodným zdrojem financování zbrojních nákupů z Evropy, které pak napomáhaly v udržení tohoto autoritářského režimu. Mezi hlavní exportéry zbraní a munice v letech 2005-2009 patřila Itálie, Francie, Velká Británie, Německo, Belgie a další. Jenom v prvních letech (konkrétněji v roce 2004) po zrušení zbrojního embarga uvaleného na Libyi v roce 1992 ze strany OSN, podepsaly evropské státy s Kaddáfího režimem zbrojní zakázky v hodnotě 834,5 milionů eur (Rogers 2011). Francie dodala libyjské armádě například protitankové střely a modernizovala stávající letouny Mirage F-1 (Lewis 2007). Podle získaných materiálů po pádu Kaddáfího režimu, francouzské společnosti dokonce dodávaly monitorovací zařízení pro libyjskou tajnou službu určené na sledování oponentů režimu (Wall Street Journal 2011).

V roce 2007 plukovník Kaddáfi navštívil Paříž, aby dojednal smlouvu na dodání zbraní a jaderného reaktoru v hodnotě 14,7 miliardy dolarů. Francie plánovala dodat Libyi také bojové helikoptéry Tiger, protiletadlové radary, bojové lodě, obrněná vozidla, houfnice a také letouny Dassault Rafale. Pro společnost Dassault by to do té doby znamenalo první exportní úspěch vůbec (později zvítězila ve velkém tendru v Indii, známého také pod označením India MMRCA Competition). Poněkud paradoxně to byly právě letouny Rafale, které se později staly jednou z hlavních mediálních ikon při vytvoření bezletové zóny nad Libyí v roce 2011. Někdejší italský premiér Berlusconi se dříve netajil dobrými vztahy s Kaddáfim a francouzský prezident Sarkozy si považoval plukovníka Kaddáfiho pro vzájemnou obchodní spolupráci (Lusher 2011). Je až s podivem s jakou lehkostí dokázali evropští političtí představitelé odsoudit Kaddáfiho režim v průběhu „Arabského jara“, když jej předtím fakticky podporovaly zbrojními dodávkami a měli s ním dobré obchodní vztahy. Výsledné zřízení bezletové zóny v Libyi, pod záštitou rezoluce OSN č. 1973 (ze dne 17. března 2011), se pak stalo příležitostí pro demonstraci schopností dosud bojově nenasazených evropských letounů Typhoon, Rafale a Gripen. Významným obchodním partnerem byla Libye za Kaddáfího režimu taktéž pro Rusko. Ředitel společnosti Rosoboronexport Anatolij Isaikin se nechal slyšet, že konfliktem v Libyi přišlo Rusko o zbrojní zakázky v hodnotě 4 miliard dolarů (RIA Novosti 2011). Režim totiž dříve podepsal smlouvy o dodávkách bojových letounů, tanků a protiletadlových systémů (Defense Industry Daily 2011).

Německo zase vyvolalo rozruch v průběhu „Arabského jara“ podepsáním kontraktu na dodání tanků Leopard 2 A7+ do Saúdské Arábie. Jednalo se o 270 tanků v nejmodernější verzi, která je speciálně určena pro boj ve městské zástavbě. V Německu byl tento obchod přijímán s rozpaky. Odpůrci poukazovali na to, že v Saúdské Arábii vládne autokratický režim, který není vhodné podporovat zejména v době arabské revolty (a ještě zbraněmi, které by mohly představovat takřka ideální nástroj pro silové potlačení odpůrců režimu). Je nutno poznamenat, že Saúdská Arábie představuje jednoho z klíčových partnerů Spojených států na Blízkém východě. Proto byla dlouhodobě cílem převážně amerických zbraňových dodávek. V nedávných letech představitelé Saúdské Arábie domluvili kontrakt s USA na pořízení zbraní v hodnotě 30 až 60 miliard dolarů (Defense Industry Daily 2013).

  Zbrojní export z EU do zemí zasažených
revoltou „Arabského jara“
(r. 2006-2010)

Zdroj: Bromley 2012

Think tanky pod záštitou EU zaměřené na proliferaci konvenčních zbraní se postavily velice kriticky ke zbrojní podpoře arabských států před a v průběhu „Arabského jara“ (Bromley 2012). Evropské státy vyvážely zbraně do zemí zasažených revoltami „Arabského jara“ ještě před samým vznikem nepokojů (viz Tabulka). To ovšem neznamená, že by tyto obchody byly zcela legitimní. Adresáti měli problémy s dodržováním lidských práv dlouho před vypuknutím nepokojů na konci roku 2011. Pokud se opět vrátíme k případu Libye, kritizováno bylo například zrušení zbrojních embarg OSN a EU proti Libyi, jejichž načasování v letech 2003 a 2004 přišlo v době, kdy se již očekávalo, že země bude potřebovat modernizaci a obměnu stávající stárnoucí vojenské techniky. Byly to právě evropské státy, které se měly zúčastnit modernizace nebo dodávek nových zbraní, které měly nahradit stávající techniku ze 70. a 80. let. (Holtom, Bromley, Wezeman 2010). Dostatečně výmluvný je v tomto kontextu fakt, že na zbrojním veletrhu Libdex konaném v roce 2010 v Tripolisu, se představilo celkem 70 společností z 19 zemí, zahrnujících 11 z EU (účastníkem byla mimochodem také společnost URC Systems, spol. s r.o. z České republiky) (Bromley 2012). Dodané zbraně pochopitelně nezůstaly nepoužity. Svoje využití našly v průběhu potlačení revolty kupříkladu stovky belgických pušek F-2000, samopalů P-90 a zbraní určených k potlačování nepokojů (Bromley 2012). Došlo i na použití kazetové munice Kaddáfího jednotkami v Misurátě, dodané v roce 2007 ze Španělska.

Nelze také zapomínat na osud těchto zbraní po skončení libyjského konfliktu. Podle zprávy OSN totiž dochází k nekontrolovanému šíření širokého spektra zbraní z Libye do zemí s bezpečnostními problémy (např. do Sýrie, odkud se mimochodem objevily informace o získání protitankových střel RPG-75 české výroby syrskými povstalci) a nestátním aktérům, včetně teroristických skupin (Reuters 2013, Český rozhlas 2013). Obavy panují rovněž ze šíření střel země-vzduch (Sa-7, Sa-24), kterých se do pádu Kaddáfího režimu mělo vyskytovat v Libyi na cca 20 000 kusů (The Guardian 2013, Týden.cz 2013). Tyto obavy evokují situaci z 80. let, kdy byly ze strany USA poskytnuty afghánskému odboji střely země-vzduch Stinger a později vznikly obavy z jejich použití proti civilním letadlům.

Závěr

Není pochyb o důležitosti nastavení pomyslných mantinelů v mezinárodním obchodě se zbraněmi. I přes nadějné vyhlídky v podobě ATT stojí před kontrolou obchodu se zbraněmi zřejmě nelehký úkol zainteresovat státy, které se zdržely hlasování ve věci přijetí rezoluce o ATT. Zvláště pak významné hráče ve světovém obchodu se zbraněmi. Ani postoj Spojených států nemusí být tolik jistý, pokud vezmeme v úvahu vnitropolitické aktéry vystupující proti regulaci. Nastíněné případy navíc naznačují, že více než na mezinárodně-právní úpravě samotné bude záležet na vůli států podrobit se omezením, která mohou být vnímána jako určitý zásah do státní suverenity. Komerční zájmy v mezinárodním obchodu se zbraněmi tak nemusí mnohdy korespondovat s politickými proklamacemi o ochraně univerzálních lidských práv.

Zdroje

AMNESTY INTERNATIONAL. Smlouva o obchodu se zbraněmi nakonec úspěšná ve Valném shromáždění OSN!. AMNESTY INTERNATIONAL ČESKÁ REPUBLIKA. Amnesty International [online]. 2013, 2. 4. [cit. 2013-04-03]. Dostupné z: http://www.amnesty.cz/z775/smlouva-o-obchodu-se-zbranemi-nakonec-uspesna-ve-valnem-shromazdeni-osn

BROMLEY, Mark. The review of the EU common position on arms exports: prospects for strengthened controls. Non-Proliferation Papers. Leden 2012 (č. 7). Dostupné z: http://www.sipri.org/research/disarmament/eu-consortium/publications/publications/non-proliferation-paper-7

BRÜCK, Tilman a Paul HOLTOM. Will the arms trade treaty be stuck in the past?. Stockholm International Peace Research Institute [online]. 2013 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.sipri.org/media/newsletter/essay/brueck_holtom_March13

Český rozhlas. Syrští povstalci mají nové zbraně české výroby. Jejich původ zatím není jasný. Zprávy.rozhlas.cz [online]. 18. 4. 2013 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/zpravy/blizkyvychod/_zprava/syrsti-povstalci-maji-nove-zbrane-ceske-vyroby-jejich-puvod-zatim-neni-jasny–1201479

Defense News. Report: China Replaces U.K. in Top 5 Arms Exporters [online]. 2013 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://www.defensenews.com/article/20130318/DEFREG03/303180011/Report-China-Replaces-U-K-Top-5-Arms-Exporters?odyssey=nav|head

Defense Industry Daily [online]. 2013 [cit. 2013-04-17]. A 2010-12 Saudi Shopping Spree. Dostupné z WWW: http://www.defenseindustrydaily.com/A-2010-Saudi-Shopping-Spree-06520/

Defense Industry Daily [online]. 2011 [cit. 2013-04-16]. Libya Seeking Arms Deals. Dostupné z WWW: http://www.defenseindustrydaily.com/the-french-connection-libya-seeking-arms-deals-04417/

FOXNEWS. Senators vow to oppose UN arms trade treaty. FoxNews.com [online]. 2. 4. 2013 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.foxnews.com/politics/2013/04/02/senators-vow-to-oppose-un-arms-trade-treaty/

Holtom, P., Bromley, M., Wezeman, P. D. and Wezeman, S. T.,‘International arms transfers’, SIPRI Yearbook 2010: Armaments,Disarmament and International Security (Oxford University Press: Oxford, 2010); and Lutterbeck, D. ‘Arming Libya: transfers of conventional weapons past and present’, Contemporary Security Policy,vol. 30, no. 3 (2009), pp. 505–28. Citováno dle: BROMLEY, Mark. The review of the EU common position on arms exports: prospects for strengthened controls. Non-Proliferation Papers. leden 2012(č. 7). S. 10. Dostupné z: http://www.sipri.org/research/disarmament/eu-consortium/publications/publications/non-proliferation-paper-7

Lewis, J. A. C., ‘France agrees Libyan arms sale’, Jane’s Defence Weekly, 8 Aug. 2007, p. 5. ‘Libyan Mirage F1s Returning to Service’, Air Forces Monthly, Dec.2009, p. 23. Citováno dle: BROMLEY, Mark. The review of the EU common position on arms exports: prospects for strengthened controls. Non-Proliferation Papers. Leden 2012 (č. 7). S. 10. Dostupné z: http://www.sipri.org/research/disarmament/eu-consortium/publications/publications/non-proliferation-paper-7

LUSHER, Adam. The Telegraph [online]. 19. března 2011 [cit. 2013-04-17]. Libya: Sarkozy and Gadaffi before they fell out. Dostupné z WWW: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/africaandindianocean/libya/8393320/Libya-Sarkozy-and-Gadaffi-before-they-fell-out.html

Reuters. Libya arms fueling conflicts in Syria, Mali and beyond: U.N. experts. Reuters [online]. 9. 4. 2013 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2013/04/09/us-libya-arms-un-idUSBRE93814Y20130409

RIA Novosti. Putin Says Russia’s Arms Exports Up 12% in 2012 [online]. 2013 [cit. 2013-04-15]. Dostupné z: http://en.rian.ru/military_news/20130403/180422031/Putin-Says-Russias-Arms-Exports-Up-12-in-2012.html

RIA Novosti [online]. 17. srpna 2011 [cit. 2013-04-17]. Russian arms exporter loses $4 bln over Libya conflict. Dostupné z WWW: http://en.rian.ru/russia/20110817/165854938.html

ROGERS, Simon. The Guardian [online]. 2. března 2011 [cit. 2013-04-17]. EU arms exports to Libya: who armed Gaddafi?. Dostupné z WWW: http://www.guardian.co.uk/news/datablog/2011/mar/01/eu-arms-exports-libya

STOHL, Rachel; GRILLOT, Suzette. The International Arms Trade. Cambridge: Polity Press, 2009. 278 s. ISBN 978-0-7456-4154-6.

The Guardian. West overlooked risk of Libya weapons reaching Mali, says expert. The Guardian [online]. 21. 1. 2013 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/world/2013/jan/21/west-libya-weapons-mali

The Washington Post. Gun-control overhaul is defeated in Senate. The Washington Post [online]. 18. 4. 2013 (A) [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.washingtonpost.com/politics/gun-control-overhaul-is-defeated-in-senate/2013/04/17/57eb028a-a77c-11e2-b029-8fb7e977ef71_story.html?hpid=z1

The Washington Post. Arms trade treaty faces enough Senate opposition to scuttle pact if Obama submits it. The Washington Post [online]. 3. 4. 2013 (B) [cit. 2013-04-04]. Dostupné z: http://www.washingtonpost.com/politics/congress/arms-trade-treaty-faces-enough-senate-opposition-to-scuttle-pact-if-obama-submits-it/2013/04/03/41fa598c-9c9e-11e2-9219-51eb8387e8f1_story.html

Týden.cz. Libyjci masivně vyzbrojují islamisty v Sýrii a jinde. Týden.cz [online]. 11. 4. 2013 [cit. 2013-04-18]. Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/asie-a-oceanie/libyjci-masivne-vyzbrojuji-islamisty-v-syrii-a-jinde_266708.html

UN. Document A/63/334: Towards an arms trade treaty: establishing common international standards for the import, export and transfer of conventional arms [online]. UN: United Nations Assembly, 26. srpna 2008 [cit. 2013-04-04]. S. 4. Dostupné z WWW: http://www.un.org/Docs/journal/asp/ws.asp?m=A/63/334

UN. Statements on an arms trade treaty: P5 Statement at the 3rd Preparatory Committee
on an Arms Trade Treaty [online]. 12. července 2011 [cit. 2013-04-04]. Dostupné z WWW: http://www.un.org/disarmament/convarms/ATTPrepCom/Documents/Statements-MS/PrepCom3/2011-July-12/2011-July-12-Joint-P5-E.pdf

Wall Street Journal. ‘Firms Aided Libyan Spies’, 30 Aug. 2011. Citováno dle: BROMLEY, Mark. The review of the EU common position on arms exports: prospects for strengthened controls. Non-Proliferation Papers. leden 2012(č. 7). S. 11. Dostupné z: http://www.sipri.org/research/disarmament/eu-consortium/publications/publications/non-proliferation-paper-

Autor: Michal Junek, absolvent magisterského oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní univerzitě v Praze.