Transatlantické vztahy procházejí zásadní změnou, která ovlivňuje evropskou bezpečnost. Spojené státy se více zaměřují na indopacifický region, zatímco Evropa čelí dopadům ruské invaze na Ukrajinu a historické závislosti na americkém vojenském deštníku. Tato situace staví státy Výmarského trojúhelníku – Polsko, Francii a Německo – do popředí jako klíčové hráče evropské bezpečnosti, kteří musí definovat svou roli v NATO i EU. Jak se tyto země vypořádají s výzvami a svými možnostmi, aby zajistily bezpečnost a stabilitu v Evropě?

Transatlantické vztahy prochází zásadní paradigmatickou změnou, která je výsledkem několika faktorů. Za prvé, Spojené státy se stále více přeorientovávají na indopacifický region, kde sledují rostoucí strategickou konkurenci zejména s Čínou. Tento posun znamená, že USA čím dál víc dělí svou pozornost mezi Indo-Pacifikem a Evropou, jako dvěma strategicky nejstěžejnějšími regiony. To klade na evropské spojence větší tlak na posílení jejich samostatnosti v zajišťování obrany. Za druhé, demografické změny v Evropě i USA přispívají k odlišnému pohledu na svět a bezpečnostní otázky. Stárnoucí populace v Evropě vyžaduje více zdrojů pro sociální zabezpečení, což omezuje možnosti investic do vlastní obrany. Naopak, demografický růst v USA, včetně vyššího podílu mladší populace a imigrantů, zejména z Latinské Ameriky, může vést k jiným prioritám a přístupům k mezinárodním záležitostem. Za třetí, historický dluh Evropanů, kteří po desetiletí „outsourcovali“ svou bezpečnost na USA, se stal zásadním problémem. Evropané dlouhodobě spoléhali na americký vojenský deštník, což vedlo k nedostatečným investicím do vlastních obranných kapacit. Tento model se však stal neudržitelným, jak ukazuje nedávná ruská invaze na Ukrajinu a tlak USA na zvýšení evropských výdajů na obranu v rámci NATO. Tato invaze také ukončila téměř všechny úvahy o nepotřebnosti Severoatlantické aliance a je patrné, že členské státy jsou více angažované. Budoucí spolupráce tak bude vyžadovat větší flexibilitu, otevřenost k dialogu a ochotu hledat kompromisy v zájmu společné bezpečnosti a prosperity.

Evropa bude muset aktivně budovat novou bezpečnostní architekturu, jež bude vyžadovat úzkou spolupráci různých aktérů. Cílem tohoto reportu je zanalyzovat strategické možnosti států Výmarského trojúhelníku při zajišťování evropské bezpečnosti. V článku jsou tyto tři státy posuzovány jako „lídři“ v oblasti evropské bezpečnosti, jejichž vzájemná spolupráce představuje zásadní krok k vytvoření stabilního základu pro více autonomní bezpečnostní systém. Kromě toho, že tyto státy hrají zásadní roli v evropské bezpečnosti, jedná se zároveň o členy Severoatlantické aliance a Evropské unie.

Státy Výmarského trojúhelníku budou analyzovány z hlediska jejich technických kapacit, strategického vývoje a zahraniční politiky. Zároveň budou zohledněny aspekty jejich zahraniční politiky, které odráží nejen jejich schopnost spolupracovat v rámci NATO a EU, ale také prosazovat své zájmy v mezinárodním prostředí.

Je důležité zdůraznit, že koncept „evropského lídra“ nelze zaměňovat s konceptem hegemonie, a to z několika důvodů. Za prvé, evropské instituce jsou založeny na principu sdílené suverenity a rovnosti mezi svými členskými státy. Za druhé, evropská integrace je založena na principu multilateralismu a konsensuální spolupráce, kde se rozhodování dělí mezi instituce EU a členské státy. Žádný stát v tomto kontextu nemá monopol na rozhodování nebo vedení EU či NATO, ačkoli některé státy jsou schopny své zájmy projektovat výrazně lépe než jiné. Za třetí, v evropském kontextu jsou síly a vliv rozloženy mezi různé státy a instituce, což vytváří komplexní síť vzájemných vztahů a závislostí. Jednotlivé státy mají různé zájmy a priority, což komplikuje snahu o dosažení hegemonické pozice.

Polsko

Polsko se stalo významným hráčem v rámci evropského obranného spektra díky svým systematickým investicím do bezpečnosti. Zatímco mnoho zemí ani neskrývalo  lhostejnost vůči závazku 2 % HDP vynakládaných  na obranu, Polsko se několik let drží nad rámec tohoto závazku a aktuálně investuje až 4 % svého hrubého domácího produktu na obranu. Tempo těchto investic odráží polskou ambici disponovat  mezi evropskými členy NATO nejsilnější armádou. [1] Kromě toho se Varšava aktivně zapojuje do podpory Ukrajiny. Polsko zaujímá  dokonce pozici v první desítce zemí, které materiálně podporují Ukrajinu. [2] Tato podpora zahrnuje vojenskou pomoc, humanitární aktivity, finanční prostředky a budování formální bezpečnostní spolupráce, [3] [4] což svědčí o pevném závazku Polska k posilování stability a bezpečnosti ve svém přilehlém regionu.

Významný posun v polské zahraniční a bezpečnostní politice nastal po zvolení Donalda Tuska předsedou vlády v loňském roce. Po jeho nástupu se polská zahraniční politika výrazně přiblížila Evropské unii, přičemž nová vláda slíbila návrat respektu k principům právního státu a odblokovat zmrazené fondy EU. Zároveň jeho vláda navazuje na silnou podporu Ukrajiny, a také klade důraz na ochranu domácích ekonomických zájmů. [5] [6] [7] [8] Tusk se snaží zvýšit polský vliv na evropskou politiku také prostřednictvím zlepšování vztahů s evropskými partnery [9], které byly negativně ovlivněné rezervovanějším postojem předchozí polské vlády vůči užší evropské spolupráci.

Spojené státy dlouhodobě označují Polsko jako „jednoho z nejsilnějších kontinentálních partnerů při posilování bezpečnosti“. [10] Letošní návštěva Tuska a prezidenta Andrzeje Dudy s prezidentem Bidenem opět dokládá, že Spojené státy nadále počítají s Polskem jakožto strategickým partnerem v regionu střední a východní Evropy.

Varšava aktivně hovoří o válce jako o reálném riziku a varuje před nepřipraveností Evropy jí čelit. [11] V souladu s touto obavou si zároveň drží prvenství mezi členy NATO v dodržování závazku investovat 2 % na svou obranu. Je namístě zmínit, že nezanedbatelný podíl na tomto stavu nesou bývalé vlády strany Právo a Spravedlnost (PiS). NATO a Evropská unie i za těchto vlád byly vnímány jako nejdůležitější mezinárodní organizace. [12] I předchozí vlády si uvědomovaly rizika spojená se společnou hranicí s Ruskem a Běloruskem, a tedy nutností čelit této realitě modernizací svých armádních složek. [13] Obrana a bojeschopná armáda je tedy pro Polsko kontinuálně jedna z nejvyšších priorit.

Francie

Francie má po Rusku nejsilnější kontinentální armádu. Kromě významné konvenční složky vlastní i svůj jaderný deterrent. Mimo Francii na evropském kontinentu vlastní svůj jaderný arzenál pouze Ruská federace a Velká Británie. Kromě těchto zemí hostí americké jaderné zbraně v rámci programu „nuclear sharing“ také Itálie, Německo, Nizozemsko, Belgie a Turecko. Co se francouzské jaderné doktríny týká, nikdy nebylo specifikováno, co jsou francouzské vitální zájmy či cíle, a francouzské jaderné zbraně neměly být namířeny proti konkrétnímu protivníkovi. Emmanuel Macron vyjádřil ochotu otevřít debatu o zapojení francouzských jaderných zbraní do evropské obrany. Zdůraznil, že bezpečnost Evropy a Francie je úzce propojena, a že je třeba jasně definovat roli francouzského jaderného deterrentu v rámci kolektivní obrany Evropy. Macron také navrhl, že Francie si ponechá exkluzivní kontrolu nad svým jaderným arzenálem, [22] ale je připravena přispět k obraně evropského území, zejména proti hrozbám z Ruska. Navzdory Macronovým návrhům existují významné logistické a politické výzvy, jak reálně poskytnout jaderný deterrent evropským partnerům. Francouzské jaderné kapacity jsou relativně omezené a málo diverzifikované, což by mohlo zpochybnit efektivitu rozšířeného deterrentu pro celý evropský kontinentu. [23] Jejich jaderné síly čítají asi 300 hlavic, většinou rozmístěných na ponorkách, menší část tvoří letounem nesené střely s plochou dráhou letu. Státy ve střední a východní Evropě byly vůči většímu zapojení francouzských jaderných sil velmi skeptické. Hlavním důvodem je obava, že francouzské jaderné zbraně by nebyly použity k jejich obraně, a to i kvůli minulé Macronově snaze o zlepšení vztahů s Ruskem. [24]

Prezident Macron se sice v posledních měsících prezentoval jako jeden z nejvýraznějších podporovatelů Ukrajiny, deklarujíc podporu „až do vítězství“, a prosazujíc členství Ukrajiny v NATO, avšak jeho minulá snaha o mediaci mezi Ruskem a Ukrajinou, a také jeho přílišná opatrnost při dodávkách zbraní, ho vystavila kritice od evropských partnerů. [25] Na rozdíl od Polska a Německa, které poskytly značnou vojenskou pomoc Ukrajině, Francie v tomto ohledu zaostává. [26] Přislíbená a poskytnutá francouzská pomoc činila v loňském roce 635 milionů eur, zatímco Německo dohromady poskytlo a přislíbilo 17,7 miliard eur. Je ale nutné podotknout, že tato čísla závisí na veřejných proklamacích, které nejsou vždy plně transparentní, a zároveň nezohledňují například náklady na vojenský výcvik, sdílení zpravodajských informací a mnoho dalších aspektů. [27]

Prezident Emmanuel Macron se snaží profilovat jako proaktivní diplomat, jehož vystupování v rámci evropské integrace a bezpečnosti je výraznější a působí strategičtěji například ve srovnání s Olafem Scholzem. Udržitelnost této trajektorie je ale diskutabilní. Francouzský prezident je sice po Volodymyru Zelenském druhou nejpopulárnější hlavou státu v Evropě, [28] netěší se nicméně velké domácí podpoře. Navíc, kromě domácí nepopularity, francouzská ústava nedovoluje prezidentovi Macronovi po třetí obhajovat svůj mandát a jeho političtí konkurenti by mohli zaujmout méně integrační přístup, co se nové bezpečnostní strategie v Evropě týká. Prezident nemá zatím jasného nástupce a dvě konkurenční koalice Nová lidová fronta a Národní sdružení nabírají na síle. Kvůli vnitřním politickým problémům tak může Francie jednoduše oslabit na mezinárodním poli tím, že se bude muset více soustředit na domácí agendu na úkor té mezinárodní. [29]

Německo

Německo je fakticky největší evropský dodavatel vojenské pomoci Ukrajině. Berlín aktuálně trpí na následky své politiky v předchozích letech, kdy v kritických otázkách, jako je energetická bezpečnost a obchodní spolupráce, spoléhalo na Ruskou federaci či na Čínu, ke které má oproti ostatním zmíněným stále ještě relativně blízko.

Německo volilo velmi zdrženlivou vojenskou politiku, jež vyústila v podfinancovanou a neefektivní armádu. Kancléř Olaf Scholz v roce 2022 při proslovu „Zeitenwende“ konstatoval, že se změnil duch doby a Německo se tomuto duchu musí bezpečnostně přizpůsobit. [30] To se zatím spolkové republice relativně daří. Změny jsou oproti předešlé éře revoluční; Německo má v letošním roce investovat 72 miliard eur do své obrany a  v podobném duchu pokračovat minimálně do roku 2027. Tyto peníze jsou alokovány z rozpočtu, ale také speciálního investičního fondu. Ten podtrhuje německý cíl stát se největším evropských armádním investorem. [31] Tyto kroky však nevyřešily udržitelné financování a ani tristní výchozí stav Bundeswehru, který i přes probíhající revoluční změny bude obtížné zvrátit. Německá armáda se dlouhodobě potýká s nedostatkem těžké i lehké techniky. Bundeswehru, i přes nově uzavřené kontrakty v hodnotě přesahující desítky miliard eur, nadále chybí munice, náhradní díly, komunikační technika, ale také tanky a námořní i letecké složky. Kromě toho čelí vysokému průměrnému věku vojáků a nedostatku nových branců. [32]

Před ruskou invazí na Ukrajinu byla německá politika vůči Rusku velmi vstřícná, což vedlo k vytvoření širokých vzájemných závislostí, přičemž nejvýraznějším symbolem tohoto vztahu byl projekt Nord Steam. [33] Německý model byl založen na „Wandel durch Handel“, myšlence, že obchodní spolupráce přispěje k politické liberalizaci Ruské federace. Odříznutí přímých evropských obchodních linek s Ruskem mělo citelný dopad na německou ekonomiku. Ta stagnuje a očekává se její propadnutí do recese. [34] Bezprostředně po invazi se Berlínu nedařila formovat jasná diplomatická odpověď a vyhranění se vůči této agresi. Mimo jiné se Německo dlouho neodhodlalo poskytnou Ukrajině těžkou techniku, avšak postupně změnilo svůj přístup a nabídlo státům východního křídla NATO, že pokud darují svou starou vojenskou techniku Ukrajině, Německo jim poskytne moderní alternativy.

Nová německá obranná politika konstatuje, že je nutné zvrátit trend zaměření se na operace mezinárodního krizového managementu a opouštění společných struktur a kapacit pro národní a kolektivní obranu. [35] Jedná se o první novou doktrínu od roku 2011, kdy bylo vnímáno Rusko jako levný zdroj energie, který poháněl rostoucí německou ekonomiku. Politika „Wandel durch Handel“ kromě vstřícného přístupu k Rusku propagovala i spolupráci s Čínskou lidovou republikou, a ačkoliv je Čína stále největším obchodním partnerem Spolkové republiky, [36] tak je zřejmé, že se situace od poslední obranné politiky zásadně změnila. To dokládá i jasné zarámování Ruska jako největší hrozby a zdrženlivé označení Číny jako zároveň partnera, konkurenta a systémového rivala. [37] Není jisté, jak moc se bude Berlínu dařit naplňovat vytyčené strategické cíle. Scholzův kabinet je historicky nepopulární a na akceschopnosti mu nepřidávají koaliční spory. [38]

Závěr

Spolupráce v článku analyzovaných tří klíčových států evropské bezpečnostní architektury s dalšími aliančními spojenci bude pro evropskou bezpečnost naprosto klíčová. Stejně tak, jako vzájemná koordinace Severoatlantické aliance a Evropské unie. Ačkoliv se vzájemné vztahy mezi Evropou a Spojenými státy mění, je nutné nepodlehnout fatalismu při budování nového bezpečnostního systému. Spolupráce je vzájemně výhodná, přirozená a strategická. Podnikat kroky, které by tuto spolupráci mohly přerušit, by významně poškodilo obě strany Atlantiku.

V Polsku panuje kontinuita nutnosti zajišťování vlastní a kolektivní obrany. Varšava v posledních letech investovala mnoho úsilí a financí do své obranyschopnosti a v tomto ohledu drží evropský prim. Přeorientovávání se z Visegrádské čtyřky na Výmarský trojúhelník podtrhuje polskou snahu se více etablovat v nejvyšší evropské politice.

Francie je stále po Rusku největší vojenskou silou v Evropě a jako jediná země Výmarské trojky vlastní jaderné zbraně. V nadcházejících měsících a letech bude klíčové analyzovat postoj Paříže k podpoře Ukrajiny a k otázce případného sdílení svého jaderného arzenálu. Francouzskému prezidentovi, i přes úvodní přešlapování, nechybí geopolitické momentum, ale udržitelnost této trajektorie je diskutabilní, zejména kvůli vnitropolitickým problémům, které mohou zastínit zahraniční politiku.

Německo prochází tvrdým vystřízlivěním. Klíčové je porozumět okolnostem, které vedly k této zásadní změně epochy (Zeitenwende). Zda Německo skutečně plní deklarované cíle a závazky vyžaduje další zkoumání, avšak očekávat bezproblémovou trajektorii by bylo nerealistické. Německou akceschopnost aktuálně brzdí historicky nepopulární vládní koalice, kterou navíc sužují koaliční spory. Nekritický přístup k Číně se může pro Německo jevit do budoucna jako další strategický problém.

Editor článku: Dávid Dinič, Martin Machorek

Reference

[1] K arnitschnig, M., & Kosc, W. (2022, November 21). Meet Europe’s coming military superpower: Poland. POLITICO. https://www.politico.eu/article/europe-military-superpower-poland-army/

[2] Kiel Institute for the World Economy. (2024, February 16). Ukraine Support Tracker – A Database of Military, Financial and Humanitarian Aid to Ukraine. Retrieved from Kiel Institute for the World Economy website: https://www.ifw-kiel.de/topics/war-against-ukraine/ukraine-support-tracker/

[3] Lorenz, W. (2024, February 26). Bilateral Security Agreements with Ukraine Present Opportunities and Challenges. Polski Instytut Spraw Międzynarodowych. https://www.pism.pl/publications/bilateral-security-agreements-with-ukraine-present-opportunities-and-challenges

[4] Office of the President of Ukraine. (2024, June 21). Ukraine and Poland Held the Final Round of Negotiations on the Bilateral Security Agreement. President of Ukraine. https://www.president.gov.ua/en/news/ukrayina-ta-polsha-proveli-finalnij-raund-peregovoriv-shodo-91697

[5] Matthijs, M. (2023, October 19). How Poland’s Election Results Could Reshape Europe. Council on Foreign Relations. https://www.cfr.org/in-brief/how-polands-election-results-could-reshape-europe

[6] Fella, S. (2024, January 30). Poland: 2023 parliamentary elections and new government. House of Commons Library. https://commonslibrary.parliament.uk/research-briefings/cbp-9951/

[7] Głowacki, B. (2023, October 17). Polish elections should bring changes, but expect defense spending to mostly continue. Breaking Defense. https://breakingdefense.com/2023/10/polish-elections-should-bring-changes-but-expect-defense-spending-to-mostly-continue/

[8] Górski, M. (2024, April 25). Exposé Sikorskiego. Jakie są priorytety polskiej polityki zagranicznej w 2024 roku? Retrieved May 2, 2024, from defence24.pl website: https://defence24.pl/geopolityka/expose-sikorskiego-jakie-sa-priorytety-polskiej-polityki-zagranicznej-w-2024-roku

[9] Voice of America. (2023). PM Tusk Vows to Make Poland a Leader in Europe, Backs Ukraine. Retrieved from Voanews website: https://www.voanews.com/a/pm-tusk-vows-to-make-poland-a-leader-in-europe-backs-ukraine-/7394726.html

[10] Bureau of European and Eurasian Affairs. (2021, January 20). U.S. Relations With Poland. United States Department of State. https://www.state.gov/u-s-relations-with-poland/

[11] Rainsford, S., & Kirby, P. (2024, March 29). War a real threat and Europe not ready, warns Poland’s Tusk. BBC.com. Retrieved from https://www.bbc.com/news/world-europe-68692195

[12] Prawo i Sprawiedliwość. (2014). PROGRAM ZDROWIE RODZINA PRACA PRAWA I SPRAWIEDLIWOŚCI. In Program Prawa i Sprawiedliwości 2014. Prawo i Sprawiedliwość. https://pis.org.pl/media/download/528ca7b35234fd7dba8c1e567fe729741baaaf33.pdf

[13] Folvarčný, A., & Kopeček, L. (2020). Which conservatism? The identity of the Polish Law and Justice party. Politics in Central Europe, 16(1), 159–188. https://doi.org/10.2478/pce-2020-0008

[14] Bayer, L. (2024, March 29). Europe must get ready for looming war, Donald Tusk warns. The Guardian. Retrieved from https://www.theguardian.com/world/2024/mar/29/europe-must-get-ready-for-looming-war-donald-tusk-warns

[15] Caulcutt, C., von der Burchard, H., & Angelos, J. (2024, February 12). Only military might will win Europe respect, Poland’s Tusk tells fellow leaders. Retrieved May 2, 2024, from POLITICO website: https://www.politico.eu/article/france-germany-and-poland-hail-revival-of-relations-while-admitting-differences/

[16] Jones, P. (2023, September 28). Poland Becomes a Defense Colossus. Retrieved from CEPA website: https://cepa.org/article/poland-becomes-a-defense-colossus/

[17] DW. (2023, September 26). US to loan Poland $2 billion for military modernization. Retrieved from DW website: https://www.dw.com/en/us-to-loan-poland-2-billion-for-military-modernization/a-66923250

[18] Ministry of National Defence. (n.d.). Czołgi Abrams M1A1 – Ministerstwo Obrony Narodowej – Portal Gov.pl. Website of the Republic of Poland. https://www.gov.pl/web/obrona-narodowa/abrams-m1a1

[19] Ratka, D. (2023, February 24). Nowe Abramsy dla Polski. Jest termin dostaw. Defence24.pl. https://defence24.pl/przemysl/nowe-abramsy-dla-polski-jest-termin-dostaw

[20] Ministry of National Defence. (2022, June 12). Korean military equipment already in Poland. Website of the Republic of Poland. https://www.gov.pl/web/national-defence/korean-military-equipment-already-in-poland

[21] Głowacki, B. (2022, July 29). Poland’s massive tank, artillery and jet deal with S. Korea comes in shadow of Ukraine war. Breaking Defense. https://breakingdefense.com/2022/07/polands-massive-tank-artillery-and-jet-deal-with-s-korea-comes-in-shadow-of-ukraine-war/

[22] Camut, N. (2024, April 28). Macron wants to open “debate” on European nuclear deterrent. Retrieved from POLITICO website: https://www.politico.eu/article/emmanuel-macron-nuclear-weapons-europe-open-debate/

[23] Diaz-Maurin, F. (2024, May 10). France wants to extend its nuclear umbrella to Europe. But is Macron ready to trade Paris for Helsinki? Bulletin of the Atomic Scientists. https://thebulletin.org/2024/05/france-wants-to-extend-its-nuclear-umbrella-to-europe-but-is-macron-ready-to-trade-paris-for-helsinki/

[24] Bond, I. (2021, November 18). Bridging the Channel: The UK’s nuclear deterrent and its role in European security. Centre for European Reform. https://www.cer.eu/publications/archive/policy-brief/2021/bridging-channel-nuclear-deterrent

[25] Caulcutt, C. (2023, September 12). Macron’s slow but bold U-turn on Ukraine. POLITICO. https://www.politico.eu/article/france-emmanuel-macron-ukraine-war-russia-uturn-vladimir-putin/

[26] Kiel Institute for the World Economy. (2024b, February 16). Ukraine Support Tracker – A Database of Military, Financial and Humanitarian Aid to Ukraine. Retrieved from Kiel Institute for the World Economy website: https://www.ifw-kiel.de/topics/war-against-ukraine/ukraine-support-tracker/

[27] Posaner, J., & Cienski, J. (2024, February 16). France way behind Germany on military aid to Ukraine, data show. POLITICO. https://www.politico.eu/article/military-aid-ukraine-france-way-behind-germany/

[28] Liboreiro, J. (2024, April 5). Zelenskyy is Europe’s most popular leader, exclusive poll reveals. Retrieved May 2, 2024, from Euronews website: https://www.euronews.com/my-europe/2024/04/05/which-eu-countries-like-and-dislike-zelenskyy-the-most-euronews-poll-shows-big-swings-in-o

[29] Moens, B., & Barigazzi, J. (2024, July 9). French election gridlock means yet more uncertainty for Europe. POLITICO. https://www.politico.eu/article/europe-elections-2024-france-germany-emmanuel-macron-olaf-scholz-marine-le-pen-debt-crisis/

[30] The Economist. (2022, September 21). Germany is facing dramatic change in many dimensions all at once. Retrieved May 2, 2024, from web.archive.org website: https://web.archive.org/web/20220921044933/https://www.economist.com/briefing/2022/08/11/germany-is-facing-dramatic-change-in-many-dimensions-all-at-once

[31] Bott, I., Chazan, G., & Jones, S. (2024, February 15). Will Germany deliver on its grand military ambitions? Financial Times. Retrieved from https://on.ft.com/3xXMTZU

[32] DW. (2024, March 12). Germany’s military is aging and shrinking, says report. DW.com. https://www.dw.com/en/germanys-military-is-aging-and-shrinking-says-report/a-68504942

[33] Reuters. (2023, December 4). Putin blames Nord Stream blasts for disruption of Russia-Germany relations. Reuters. Retrieved from https://www.reuters.com/world/europe/putin-blames-nord-stream-blasts-disruption-russia-germany-relations-2023-12-04/

[34] DW. (2024, March 27). German economic institutes cut 2024 growth forecast to 0.1. Retrieved May 2, 2024, from DW website: https://www.dw.com/en/german-economic-institutes-cut-2024-growth-forecast-to-01/a-68676812#:~:text=A%20combined%20report%20from%20leading

[35] Federal Ministry of Defense. (2023). Defence Policy Guidelines 2023. Federal Ministry of Defense (BMVg). https://www.bmvg.de/resource/blob/5702804/7ee6065595ceb56b8bd13cbf44659582/defence-policy-guidelines-2023-data.pdf

[36] Statistisches Bundesamt. (2024). Foreign trade. Retrieved from Federal Statistical Office website: https://www.destatis.de/EN/Themes/Economy/Foreign-Trade/_node.html#

[37] Federal Ministry of Defense. (2023). Defence Policy Guidelines 2023. Federal Ministry of Defense (BMVg). https://www.bmvg.de/resource/blob/5702804/7ee6065595ceb56b8bd13cbf44659582/defence-policy-guidelines-2023-data.pdf

[38] Karnitschnig, M., Nöstlinger, N., & Klöckner, J. (2024, July 5). Germany’s Scholz averts coalition meltdown over budget. POLITICO. https://www.politico.eu/article/germany-leaders-olaf-scholz-preliminary-agreement-budget/