Mocenský vzestup Číny je dnes již zřejmě nepopíratelným faktem. Zda tento stav přetrvá i do budoucnosti a jaké by mohl mít potenciální geopolitické důsledky zůstává ale nadále otázkou. Jednou z oblastí, kde je nárůst moci „Říše středu“ nejpatrnější, jsou její ozbrojené síly. Následující studie proto pojednává o čínských vojenských ambicích a posunu na poli modernizace jejích ozbrojených sil. Ve světle nedávných událostí jsou popsány hlavní trendy v této oblasti a představeny nejvýznamnější modernizační programy, včetně jejich slabin a potenciálních problémů.

Úvod

Vzestup vojenských schopností Čínské lidové republiky (dále jen Čína) budí notný zájem široké i odborné veřejnosti, ať už se jedná například o prvky moderního letectva nebo námořnictva. Není tedy divu, že se ve stále početnější míře objevují studie zabývající se analýzou vzestupu čínských vojenských schopností a mocenským postavením Číny v geopolitické rovině. Následující text se zabývá problematikou modernizace čínské armády ve světle posledních událostí, demonstrujících zájem vybudovat nové, moderní čínské ozbrojené síly. Jsou, ale ambiciózní plány zcela v souladu s možnostmi, které nabízí čínská vojensko-průmyslová základna? Ekonomický růst umožňuje Číně nemalé investice do projektů, které by měly v blízké budoucnosti konkurovat světové technologické špičce. Je to ale možné, když byla Čína tak dlouho závislá na importu technologií původem z vojensky vyspělejších zemí?

Finanční předpoklady – růst výdajů na obranu

Není pochyb o tom, že současné ambice Číny rostou a z dlouho přehlížené země se stává světová velmoc se všemi aspekty. Z hlediska hospodářství a ekonomické výkonnosti není pochyb o stále vyšším významu země ve světě. Podle odhadů OECD, čínská ekonomika do čtyř let překoná USA a Eurozónu dokonce v nejbližší době (Ihned 2012). Stále větší pozornost však budí vojenský rozměr čínského růstu. Čína se dala na cestu, která by jí měla přinést větší nezávislost na poli vývoje zbrojních technologií. Nedávné zprávy jsou toho důkazem.

Čínský vojenský rozvoj je dobře patrný na nárůstu výdajů na obranu. Podle odhadů analytiků skupiny IHS dosáhne čínský rozpočet na obranu v roce 2015 dvojnásobku stavu z roku 2011 (Simpson 2012). To by znamenalo, že země bude mít vyšší výdaje na obranu než všechny ostatní státy asijsko-pacifického regiony dohromady. Podle odhadů agentury SIPRI se zvýšily čínské výdaje na obranu mezi lety 2000-2010 o 189 %, s průměrným ročním růstem 12,5 % (SIPRI 2011: 159). Podle odhadů by tak čínské výdaje na obranu mohly přeskočit USA přibližně po roce 2035 (The Economist 2012). Odhady organizace SIPRI počítají s čínskými výdaji na obranu ve výši $ 143 mld. za rok 2011. (SIPRI 2012a).

V roce 2010 předložil Pentagon Kongresu USA zprávu nazvanou „Vojenský a bezpečnostní vývoj zahrnující Čínskou lidovou republiku“ s následujícím výsledkem: na konci roku 2009 bylo za moderní považováno cca 45 % čínské protivzdušné obrany, 25 % letadel a námořních plavidel, 50 % ponorek. Zatímco v roce 2004 se moderní vybavení Číny pohybovalo v řádech pouhých jednotek procent (Soušek 2011).

Historické zkušenosti

Čínské vojenské vedení si je dobře vědomo, že početní převaha, na kterou mohlo dříve spoléhat, na bojišti 21. století neobstojí. Čína usiluje o obnovení svého významu a mocenského postavení, které je poznamenané již od doby prohraných Opiových válek, kdy se Čína neubránila zahraničním vlivům v zemi. Již tehdy sehrál technologický náskok britské flotily zásadní roli a ukázal Číně, že zaostávání za světem pro ni může mít fatální důsledky. Britské loďstvo nasadilo v námořní bitvě roku 1841 svou nejmodernější, parou poháněnou, bitevní loď Nemesis, proti které čínské džunky neměly sebemenší šanci.

Později Čína přihlížela vzestupu modernizujícího se Japonska. Vzájemný konflikt o vliv v Koreji roku 1895 skončil čínským neúspěchem. Japonsko pak potvrdilo své postavení asijského lídra vítězstvím v Rusko-japonské válce v roce 1905. Důležitým mezníkem novodobých čínských dějin a čínského ponížení byla bezpochyby Čínsko-japonská válka mezi lety 1937-1945 a dobytí Nankingu (někdejšího hlavního města Číny), hlavně pak zpustošení tamního obyvatelstva japonskou armádou, známého jako Nankingský masakr (1937). Početnější čínské síly nedokázaly čelit lépe vyzbrojeným japonským jednotkám. Čína byla v období mezi čtyřicátými léty devatenáctého století a dvacátého století vystavena vnějším vlivům, ať už v podobě západních mocností nebo modernizujícím se Japonsku (Durch 2000: 129).

Historická frustrace měla být však smazána čínským průmyslovým růstem ve dvacátém století, tak aby se země přinejmenším vyrovnala svým regionálním rivalům (viz teorie „velkého skoku“ a „kulturní revoluce“). To, ale mělo fatální důsledky a slibovaný výsledek se nedostavil. Namísto toho byla Čína nadále závislá na dovozu technologií ze zahraničí, pokud chtěla vytvářet postavení vlivné mocnosti s odpovídající armádou (např. vojenské prostředky a technologie z Ruska a Izraele – např. projekt J-10 a Lavi). Čínské ambice po druhé světové válce podtrhl vývoj atomové zbraně, který byl poznamenán snahou postavit Čínu na úroveň ostatních světových velmocí. Technologická vyspělost Číny však neumožňovala, aby ji dokázala vyvinout sama a tak se obrátila na SSSR, který ji v tomto programu podporoval až do rozporů mezi oběma zeměmi, ústících do Čínsko-sovětské roztržky počátkem 60. let. Přes tato úskalí dokázala Čína vyvinout vlastní atomovou zbraň a úspěšně ji otestovat (r. 1964). Cíle pro získání atomové zbraně shrnul výstižně Mao Ce-tung: „Atomová bomba je velká věc. Pokud ji nemáte, ostatní vás neberou vážně.“.

S koncem studené války se uvolnila situace v Asii a Čína se snaží podtrhnout své postavení regionální velmoci. S růstem jde ruku v ruce energetická náročnost rozvoje a s tím spojený přísun nerostných surovin. Nejčastěji se hovoří o území v Jihočínském moři, která skýtají naleziště ropy a zemního plynu. Aby Čína mohla zajistit jak svůj velmocenský status, tak i bezpečnost surovinových dodávek, musí rozvíjet prostředky své power projection –  technologicky vyspělé zbraně, které by podpořily čínské ekonomické zájmy a územní nároky (Durch 2000, 131). Čínská armáda nadále nemůže spoléhat jen na status nejpočetnější armády světa.

V reflexi ukázky efektivity moderních technologií v průběhu války v Zálivu let 1990-1991, zaměřila Čína svou pozornost na moderní bojové prostředky, jako např. moderní bojové letouny, vývoj modernější vojenská plavidla, apod. (konkrétním příkladem může být vývoj bojové helikoptéry WZ-10, jakožto prostředku protitankového boje, který se právě ve Válce v Zálivu velice osvědčil). Moderní technologie by měly odpovídat strategickému konceptu tzv. „aktivní obrany“. Podle Kennetha Allena zahrnující 3 fáze: strategickou obranu, navození patové situace (vhodné pro protiútok), protiútok (Allen 1997). Vhodným prostředkem mohou být např. protilodní střely Dong Feng 21D, které mají dosah až 3 000 km. Potažmo prostředky označované jako „anti access/area denial“ – přesné pozemní útoky, protilodní střely, moderní ponorky, kybernetické a nástroje kybernetického boje (The Economist 2012). Absolutní prioritou je v první řadě vybudovat moderní letectvo a námořnictvo, jakožto dominantních strategických sil moderního bojiště.

Význam importu a zahraniční trh

Čína dlouhodobě dovážela moderní vojenské technologie z Ruska. Jednalo se o jejího strategického partnera. Mezi lety 2006-2010 tak Čína dovezla 84 % všech svých zbraňových dodávek z Ruska a v širším rozpětí let 1991-2010 to bylo dokonce celých 90 % (Holtom 2011, Jakobson 2011: 43). Získání moderních technologií má zajistit Číně velmocenské postavení (Ball 1993).

Modernizace čínské armády formou dovozu ruských zbrojních technologií se zdála být oboustranně výhodnou až do okamžiku, kdy Rusko nadále nechtělo trpět aplikaci zpětného inženýrství na své produkty. Například problematika čínského letounu J-11B/ruského Su-27. V roce 1995 podepsaly obě země dohodu o dodání 200 kusů, nicméně byla dodána zhruba jen polovina poté, co Čína formou zpětného inženýrství začala vyrábět vlastní kopii J-11B. Čína navíc uvedla, že tyto stroje chce prodávat na světovém trhu zcela samostatně. Rusko na to pohrozilo mezinárodní žalobou a v roce 2008 podepsaly obě strany smlouvu o ochraně intelektuálních práv (Visingr 2011). Současnou otázku prodeje 48 letounů Su-35BM, proto provázela dlouhá diskuze, týkající se ochrany průmyslového vlastnictví (technologicky vyspělé motory Su-35 mohou znamenat pro Čínu nejdůležitější prvek obchodu).

Na Číně je patrné, že se v budoucnu může stát významným distributorem moderní vojenské techniky. V posledních deseti letech nejvíce vyvážela do Pákistánu, Íránu, Egypta a Venezuely (SIPRI 2012b). Klesá množství dovážených zbraní z Ruska, jakožto hlavního zdroje, a v současnosti dosahuje mnohem menších hodnot než v minulosti (Jakobson 2011: 14). I přesto mají ruské zbraně pro Čínu zejména technologický význam. Čína doposud vyvážela převážně technologicky staré nebo použité vybavení. Posunem v modernizaci a vývoji plánuje vyvézt např. do Pákistánu 36 kusů nového letounu J-10 (Defense Industry Daily 2011a).

Podle statistiky SIPRI byla Čína v období let 2002-2006 největším světovým importérem konvenčních zbraní (Holtom, Bromley, Wezeman 2011). To se změnilo v období 2007-2011, kdy Čína spadla na pomyslné 4. místo a předběhly jí: Indie; Jižní Korea a Pákistán, který je zvlášť významným odběratelem čínských zbraní (42 % dodávek). Čína je tak na pomyslném druhém místě v objemu výdajů na obranu (za rok 2011 $ 143 mld.), šestým největším exportérem zbraní (se 4% podílem na světovém trhu) a v pořadí států čtvrtým největším importérem (s 5 %) na základě statistik za rok 2010 (SIPRI 2012). Rizika spojená se závislostí na dovozu moderních vojenských technologií nutí Čínu vyvíjet vlastní nebo odvozené produkty. Dá se očekávat, že se Čína bude i nadále snažit o minimalizaci závislosti na dovozu citlivých technologií a spíše bude prosazovat soběstačnost, přičemž dováženy budou převážně technologie, které ještě Čína nedokáže vyrobit sama, nebo ve výrobě není dostatečně efektivní (letecké motory; letouny, přesahující výkonově stávající čínské stroje; technologicky náročné součástky, atd.). Každopádně se nedají očekávat plošné nákupy/přezbrojení techniky ze zahraničí, jak tomu je v současnosti v Indii (ruské tanky T-90s, letouny Rafale, atd.). Přesto, že je patrná snaha o velmocenskou samostatnost, tak současné limity v moderní výrobě neumožňují úplnou soběstačnost. Opakované žádosti o ruské zbraně jsou toho důkazem.

Čínské moderní zbrojní technologie mohou mít v budoucnu vliv na vývoj zbrojního trhu. Zejména pak z ohledu na dva fakty. Čínská zvyšující se samostatnost na poli vývoje a výroby bude mít vliv na již tak snižující se import z Ruska (do zajímavé situace se dostává Rusko, jakožto významný zbrojní dodavatel Číny, Indie a Vietnamu, který je jedním z hlavních oponentů čínských ambicí v Jihočínském moři). A dále Čína bude exportovat modernější technologie, než tomu bylo doposud. Podle statistik SIPRI od roku 2006 import zbraní z Ruska klesá. Mezi lety 1991-2010 Čína dovezla 90 % veškerých konvenčních zbraní z Ruska, což pro Rusko znamenalo 40 % exportu (Jakobson 2011). Není proto divu, že nový ruský ministr obrany Sergej Šojgu navštívil v listopadu Čínu, aby vyjádřil zájem na další vojenské spolupráci (Ria Novosti 2012c). Posledním velkým společným projektem byla dohoda o dodání 48 kusů letounů Su-35 za cca $ 4 mld., přičemž Čína původně zamýšlela pořízení jen 24 kusů (Minnick 2012).

Letecká technika

Když byly na začátku roku 2011 v médiích uveřejněny snímky čínského letounu 5. generace J-20 při svém prvním testovacím letu, vzbudila tato událost všeobecně překvapení. Další „zveřejnění“ na sebe nenechala dlouho čekat. Následující události jen podtrhují fakt, že se Čína vydala cestou, která jí má zajistit technologickou převahu nad jejími sousedy a současně by tím podtrhla svůj velmocenský status z vojenského hlediska. Neméně důležitým aspektem je snaha rovnat se technologické úrovni USA.

Čína, stejně jako USA, vsadila na dva letouny 5. generace, které by měly zajistit vzdušnou převahu, tolik nezbytnou pro bojiště 21. století. Druhým čínským zástupcem další generace bojových letounů je typ J-31, jehož první testovací let byl uskutečněn 31. října 2012 (Chan 2012). Tím se Čína stala vůbec druhou zemí na světě, která vyvinula dva bojové letouny 5. generace. Podle odhadů se předpokládá, že nový typ by měl fakticky doplňovat parametrově vyspělejší J-20, který bude primárně určen k vybojování vzdušné nadvlády, zatímco J-31 by sloužil jako víceúčelový typ, zajišťující celou roli úkolů, včetně možnosti budoucího nasazení na letadlových lodích (Erickson, Collins 2012). Jedná se zjevně o přímou analogii k vývoji letounů 5. generace v USA, kde stroje F-22 mají zajišťovat vzdušnou nadvládu a F-35 budou (po dokončení programu) reprezentovat stroj poskytující celou řadu rolí, od nasazení proti pozemním cílům až po roli primárního letounu letadlových lodí. Nové čínské stroje přichází v době, kdy je výroba F-22 oficiálně ukončena, i pro jeho extrémně vysokou nákladnost. Shodou okolností několik týdnů před prvním uveřejněným testem J-31 došlo k havárii letounu F-22 na Floridě a nejedná se o první potíže (ztráty strojů v letech 2004, 2009, 2010). Závody v dosažení bojového letounu 5. generace je o to zajímavější, že podle posledních zpráv by Indie měla začít vyrábět vlastní stroje T-50 (rusko-indický projekt) kolem roku 2020 (Ria Novosti 2012d). Kromě toho roste kritika, že současný počet F-22 by Spojeným státům nemusel do budoucna stačit i s ohledem na dřívější analýzy obrany Tchaj-wanu. Navzdory tomu, že došlo k prezentaci J-20 a J-31, tak je nutné konstatovat, že výroba demonstrátoru a zavedení masové produkce jsou od sebe vzdáleny a před projekty stojí ještě dlouhá cesta spojená s obtížemi ve výrobě a testy. Krom toho zůstává otázkou finanční náročnost pořízení většího počtu a efektivnost jejich nasazení.

Dalším prvkem moderního letectva jsou bezpochyby bezpilotní letouny (UAV). Stejně jako jiné vojenské mocnosti světa, i Čína vyvíjí vlastní UAV. Na letecké show Airshow China 2012 byl představen nový čínský UAV Yi Long, který se velice nápadně podobá americkému protějšku MQ-9 Reaper (Ria Novosti 2012b). Určité podobnosti lze nalézt i u jiné techniky (např. právě mezi letouny 5. generace USA a Číny). Tyto skutečnosti stojí za obavami z čínské kyberšpionáže. Tím spíše, že v roce 2011 došlo k hackerskému útoku na přední americkou zbrojovku Lockheed-Martin, mimo jiné stojící za projekty F-22 a F-35. Podle vyšetřování vše nasvědčuje tomu, že útok byl proveden z Číny.

Bojová připravenost je nedílnou součástí akceschopného letectva. Tomu odpovídá aktivita ve výcviku. V listopadu 2012 se uskutečnilo jedno z největších cvičení čínského vojenského letectva posledních let, odehrávající se na severozápadě země. Účastnit se mělo kolem stovky pilotů a nácvik se týkal hlavně tréninku leteckých soubojů (China Military Online 2012).

Problémy čínské výrobě v této oblasti způsobuje především vývoj leteckých motorů, které jsou klíčové pro akceschopnost letectva, nejen z ohledu nasazení, ale i dalšího vývoje, údržby atd. Čínské letecké motory jsou značně nespolehlivé. Uvádí se, že pokud by Čína dosáhla výrobních kapacit USA z doby před 20 lety, mohla by spolehlivě vybavit svá letadla 4. a 5. generace vlastními motory, které by však byly jen 3. a 4. generace (Collins, Erickson 2011). Čína se bez ruských leteckých motorů v současné době neobejde (nejvíce dovážela ruské motory AL-31, které se snažila okopírovat; a RD-93), stejně jako Pákistán, který plánuje výrobu dalších 250 kusů čínsko-pákistánských letounů JF-17 (Defense Industry Daily 2011b). Proto v roce 2011 podepsala obchod o dodání dalších 150 ruských motorů pro svá stíhací letadla, ale s ruskou podmínkou, že nebudou kopírovány (The Economic Times 2011). Za pozornost stojí dříve zmiňovaná snaha pořízení letounů Su-35 z Ruska. Někteří ruští představitelé podezíravě poukazovali na tento obchod z důvodu minimální počtu (pro Čínu), jelikož Su-35 je vybaven novějšími leteckými motory (Saturn 117S). Již dříve Čína kopírovala ruské vojenské technologie a prvky z Su-35 by se daly využít v čínské J-11 a J-20. Zvláště, co se týče motorů, kde čínské letouny strádají. Přes veškerá rizika spojená s tímto obchodem, je zřejmé, že na ruské straně existuje ekonomický zájem v uskutečnění významných zakázek v Číně. Vývoj a výroba vlastních leteckých motorů pro bojové letouny je prioritou, jestliže nemají být čínské vzdušné síly závislé na dovozu z Ruska, kde se kromě toho očekává, že poroste domácí poptávka (Collins, Erickson 2011). Jen cca 20 % čínského vojenského letectva využívá motory čínské výroby. Čínští výrobci se potýkají s několika zásadními překážkami, pokud chtějí vyrábět motory na úrovni světové špičky: nedostatky v samotné konstrukci a výrobě odlitků, nedostatky v procesu obrábění, problematika výstupní kvality (uváděny jsou i problémy s výrobou lopatek) a efektivnosti výroby (Collins, Erickson 2011). Podle odhadů bude Čína v příštích dvaceti letech investovat do vývoje vlastních proudových motorů cca $ 49 mld. (Lague, Zhu 2012).

Námořnictvo

Významné úsilí se věnuje modernizaci čínského námořnictva, u nějž byla hlavní modernizační vlna nastartována na počátku 90. let. V současnosti má čínské námořnictvo největší limity v oblasti nasazení většího počtu sil ve vzdálenějších vodách, protileteckém a protiponorkovém boji, C4ISR a závislosti na klíčových komponentech ze zahraničí (O’Rourke 2012: 3). I tak můžeme sledovat, dříve nevídané, nasazení čínských vojenských plavidel v zahraničích, která obecně demonstrují vzestup čínských vojenských schopností. Na konci roku 2008 došlo k nasazení čínských vojenských plavidel v proti-pirátské operaci v Adenském zálivu, a v roce 2011 participovalo čínské námořnictvo na evakuaci čínských občanů z Libye (nasazeny, byly i např. transportní letouny IL-76 čínských vzdušných sil).

V čínských námořních silách je podobně patrná snaha o navýšení power projection. Čína pořídila někdejší letadlovou sovětskou letadlovou loď Varjag v r. 1998 z Ukrajiny (uvádí se, že pořizovací cena se pohybovala okolo $ 20 mil. a loď samotná měla originálně sloužit jako plovoucí kasino poblíž Macaa) a využívá ji k získání know-how pro vlastní vývoj (dnes nesoucí označení Liaoning). Letadlová loď je pro čínské představitele rovněž spojená s otázkou mezinárodní prestiže/velmocenského statutu. Čínský ministr obrany (Liang Guanglie), k výstavbě letadlové lodi, sdělil v roce 2009: „Mezi velkými národy pouze Čína nemá letadlovou loď. Čína nemůže být bez letadlové lodi navždy…“ (Defense Industry Daily 2012b).

Letadlová loď Liaoning je schopná nést 30-50 letadel a její výtlak je okolo 60 000 tun, přičemž americké letadlové lodi třídy Nimitz dosahují takřka 100 000 tun a nesou přes 60 bojových letadel (u nové třídy Gerald R. Ford dokonce přes 75 letadel) (O’Rourke 2012: 19). Problémem jsou piloti s patřičným výcvikem a zkušenostmi. Podle odhadů bude trvat přinejmenším ještě několik let, než Liaoning dosáhne bojové připravenosti (O’Rourke 2012: 19). Časové obtíže může působit příprava/výcvik pilotů na přistání a starty z paluby, resp. příprava na bojové nasazení (O’Rourke 2012: 20). Nasazení letadlové lodi není otázkou jen samotného plavidla, ale celého svazu doprovodných lodí, včetně zajištění ochrany. Tento fakt je nezbytné brát v úvahu při případném nasazení, stejně tak i náročnosti na výcvik a logistiku, pokud se má být tato letadlová loď (případně další) hrozbou, např. pro námořnictvo USA, které má náskok desítky let zkušeností a technologického vývoje. Velkým limitem je samotný pohon letadlové lodi Liaoning, který omezuje její akceschopnost. Nejedná se totiž o jadernou letadlovou loď, jako jsou např. americké letadlové lodě. Možnost nasazení je tak omezená doplňováním paliva.

Zprávy o úspěšných testech přistání letounu J-15 na první čínské letadlové lodi přišly na konci listopadu 2012 (Ria Novosti 2012). Už v srpnu se objevily první fotografie znázorňující letouny J-15 na palubě (Waldron 2012). V roce 2001 Čína získala z Ukrajiny prototyp letounu Su-33 (námořní verze Su-27), který je určen pro nasazení na letadlových lodích. Odvozená čínská „kopie“ pak nese označení J-15. U tohoto typu je nutno počítat s limity, které byly nastíněny v předešlé části, zabývající se vzdušnými silami (motory a technický vývoj). Spekuluje se i o využití primárně bezpilotních letounů startujících z letadlové lodi (Vorndick 2012). Kvalita a menší počet letounů (tedy jedny ze současných hlavních nedostatků čínské letadlové lodi) by tak mohli být nahrazeny kvantitou nasazených bezpilotních letounů, což by bylo v souladu s ostatními prostředky „anti access/area denial“, v podobě využití min. nástrojů kybernetického boje, nebo střel DF-21D (Vorndick 2012). Tyto úvahy o nasaditelnosti jsou aktuální, jelikož americký bezpilotní letoun X-47b v současné době prochází testy na palubě letadlové lodi USS Harry Truman.

Zatímco se velké pozornosti dostává vývoji čínské letadlové lodi/lodí, tak se z Ruska objevují informace o realizaci projektu zcela nového typu jaderné letadlové lodi, kde je zmiňován někdejší sovětský projekt Uljanovsk, který nebyl dokončen (Mikhailov 2012). Operační nasazení nových ruských letadlových lodí má být mimo jiné v asijsko-pacifické oblasti. S ohledem na region, je nezbytné, alespoň zmínit novou indickou letadlovou loď Vikramaditya. Původně sovětskou letadlovou loď Baku (později Admirál Gorškov) provází značné problémy s realizací a její předání indickému námořnictvu se opakovaně odkládá.

Čína dále vyvíjí nový typ jaderných ponorek, označovaných jako Typ 095, které by měly být zařazeny do výzbroje odhadem v roce 2015 (O’Rourke 2012: 17). Tento typ by se měl vyznačovat sníženým akustickým „podpisem“ (proti Typu 093), lepší senzorovou výbavou a modernější jaderným reaktorem. Vývoj ponorek se stal jednou z hlavních součástí modernizace od 90. let 20. st. Ale ani zde se Čína patrně neobejde bez zahraniční technologické „pomoci“. O náročnosti vývoje natolik sofistikovaného prostředku jako je jaderná ponorka se Čína přesvědčila při vývoji jaderné ponorky Typ 093. I přesto, že nepředstavuje natolik moderní prostředek podvodního boje v porovnání s jinými velmocemi, tak se vývoj potýkal se značnými obtížemi. Vývoj započal v 80. letech a vyžádal si technologickou pomoc z Ruska. První kus byl zařazen do výzbroje až v roce 2002. Velkým nedostatkem ovšem má být hlučnost plavidla, která je naprosto nezbytná pro jejich nasazení. Obecně všechny čínské ponorky trpí tímto neduhem (podobně i dieselové ponorky), v porovnání s ruskými protějšky (O’Rourke 2012: 14). Typ 095 se, ale tomuto vymyká. Má být sice výrazně tišší, ale ne více než ruské ponorky třídy Akula I. Podobně jako u letadlových lodí, čínské ponorkové loďstvo má největší překážku ve zkušenostech posádek, pokud je porovnáme s americkými a ruskými. Mezi lety 1995-2012 zařadilo čínské námořnictvo do své výzbroje 51 ponorek všech druhů, z toho 12 ponorek Kilo z Ruska (O’Rourke 2012: 16).

Politická situace

V pořadí 18. stranický sjezd čínské komunistické strany přinesl faktickou výhru konzervativnímu stranickému křídlu, které se v budoucnu tak či tak nevyhne řešení rostoucích sociálních problémů uvnitř čínské společnosti a udržení vyváženého dlouhodobého ekonomického růstu bez větších propadů (podle odhadů přišlo během ekonomické krize o práci na 20 mil. Číňanů). Zmiňovány jsou taktéž problémy jako: růst inflace; problematika zhoršujícího se životního prostředí; Ujgurská menšina; modernizace vědy a výzkumu, která by zajistila vyšší konkurenceschopnost na světovém trhu; demografické problémy; stimulace větší domácí spotřeby/poptávky, která by vedla k větší hospodářské samostatnosti; apod. (Berger 2012).

Od „nových“ tváří, v podobě Si Ťin-pchinga a Li Kche-čchiang, nelze s největší pravděpodobností očekávat zásadní změny v zahraniční politice. Tím spíše, že hlavní rozhodovací váhu má stálý výbor politického byra. S ohledem na zahraniční a bezpečnostní politiku lze očekávat, že dojde k pokračování v posilování vojenských schopností Číny. Jak již dříve prezentoval současný prezident Chu Ťin-tchao – úsilí budovat vojenskou a především námořní mocnost (Economy 2012). Čínské vojenské schopnosti by podle politických představitelů měly odrážet velikost Číny jakožto velmoci a to nejen ekonomické, ale stejně tak hráče na světovém politickém kolbišti. Čína dává světu postupně najevo, že se s ní musí počítat. Významné postavení ve světovém politickém dění má Čína nejen díky svému stálému členství v Radě bezpečnosti OSN, které má od roku 1971. Čínský ekonomický růst je silným argumentem pro rozvoj diplomatických vztahů pro většinu, finanční krizí postižených, evropských států (a nejen jich). Rostoucí ekonomika (díky níž je možný značný vojenský vzestup) je stále více závislá na energetických zdrojích a pro tamní hospodářství jsou stále důležitější přísuny nerostných surovin ze zahraničí. Kupříkladu přísun zemního plynu z Barmy nebo ropy z Venezuely, kde se ze 400 000 barelů ropy denně nároky postupně zvýšily na 640 000, a očekává se, že by Venezuela mohla v nejbližších letech exportovat do Číny až 1 000 000 barelů ropy denně (za pozornost jistě stojí i čínské „velkorysé“ půjčky Venezuele ve výši několika desítek miliard USD) (Mander 2011; Devereux, Forsythe, Sanderson 2012). Nemalé pozornosti je věnováno i surovinovému potenciálu Jihočínského moře (Spratleyho a Paracelské ostrovy). Podle australské vládní zprávy z roku 2012, zabývající se asijským vzestupem, by asijská ekonomika měla dosahovat každoročního růstu 5-6 %, což bude mít dopad na nárůst energetické poptávky (Businessinfo.cz 2012). Není proto divu, že Čína rozvíjí své prostředky dálkové projekce síly, jakožto je právě námořnictvo v kombinaci s akceschopným letectvem. To může ale kromě zajištění bezpečnosti surovinových toků sloužit rovněž jako nástroj prosazování zahraniční politiky.

Citlivou oblastí z pohledu Číny se může jevit narušení její sféry zájmu ze strany USA. To, že se Asijsko-pacifický region stává centrem zájmu USA, potvrdila strategická koncepce představená na začátku roku 2012. Navýšen by měl být poměr amerických námořních jednotek proti ostatním oblastem světa – 60 % by mělo připadat na Asii (BBC 2012). Americká vojenská přítomnost v regionu je namířena nejen na případné protivníky jejích spojenců, ale stejně tak na zvýšení vlivu v oblasti a eventuálně může odrazovat od zbrojního soupeření (Davis 2012: 9). Kromě dřívější vojenské spolupráce (např. s Austrálií, kde před nedávnem došlo k navýšení přítomnosti posádky americké základny, nebo Jižní Koreou a Japonskem) rozšiřují svůj zájem o další státy regionu. Pozornost je upřena směrem k vzájemné vojenské spolupráci (ať už ve formě vojenských základen nebo společných cvičení) na Malajsii, Vietnam, Indonésii, Indii nebo i Nový Zéland, u něhož postupně dochází k uvolňování vzájemných americko-novozélandských vztahů, když došlo ke zrušení takřka 30 let starého zákazu vplouvání novozélandských plavidel do přístavů USA (Davis 2012: 22, 34;  The Telegraph 2012). Zvláštního zřetele na vytváření hlubších spojeneckých vazeb bylo věnováno např. při státních návštěvách prezidenta Baracka Obamy v roce 2010, kdy přislíbil Indii a Japonsku, že se USA zasadí o to, aby země získaly stálé místo v Radě bezpečnosti OSN (NY Times 2010). V listopadu roku 2012 pak prezident Obama uskutečnil sérii oficiálních návštěv po státech jihovýchodní Asie, pro něž Čína představuje potenciální bezpečnostní hrozbu (především s ohledem na situaci v Jihočínském moři, kde se střetávají územní nároky Číny, Bruneje, Malajsie, Filipín, Vietnamu a Tchaj-wanu). V nedávné historii vyvolala Čína (nejen mezi těmito státy) znepokojení: v období mezi lety 1995-1996, kdy Čína obsadila Mischief Rief, náležející Filipínám, podnikla vojenské cvičení, simulující útok na Tchaj-wan a spustila nové jaderné zkoušky. Aktuálně vyvolalo napětí mezi Čínou a Japonskem odprodání souostroví Senkaku japonské vládě. Nelze opomenout ani vzájemné čínsko-americké „střety“, jako byl např. v dubnu roku 2001 incident kolize amerického letounu P-3E s čínským F-8, po němž došlo ke ztrátě čínského stroje a P-3E muselo nouzově přistát na ostrově Hainan. Nepřímé soupeření mezi oběma mocnostmi jsme mohli pozorovat např. v demonstraci schopnosti zneškodnění satelitů. V roce 2007 Čína sestřelila svůj meteorologický satelit a USA následovaly v roce 2008. Uniklé americké depeše v kauze Wikileaks jen potvrdili americké rozhořčení nad čínským testem.

Závěr

Netransparentnost spojená s čínskými vojenskými ambicemi a rozsáhlá modernizace armády způsobují nejistotu v očích čínských sousedů a ostatních států zainteresovaných v oblasti Asijsko-pacifického regionu. Nové zbrojní technologie dávají do rukou čínským představitelům nástroje schopné prosadit politické zájmy ve větším rozsahu, než tomu bylo dříve. Čínský ekonomický a geopolitický význam roste a tomu mají, podle čínských představitelů, odpovídat i schopnosti armády. Ta, ale přes veškeré důkazy o značném pokroku, má své limity.

Přes veškerá úskalí, spojená s vývojem nových technologií, je čínský vojenský růst nepopiratelný. Nové nástroje ať už v podobě letadlových lodí, nebo moderních letounů 5. generace, jsou bezpochyby důkazem o čínských ambicích zařadit se mezi vojenské velmoci. Ekonomický růst Číny napomáhá kvalitativnímu růstu v jejích ozbrojených silách. Pokud ovšem bude chtít Čína udržet tento růst i do budoucna, pak bude muset nutně investovat větší prostředky do vlastního vývoje a výzkumu a nespoléhat se v tak velké míře na zahraniční technologie. Převážně pak zbrojní technologie z Ruska (které je rovněž významným prodejcem konvenčních zbraní čínským rivalům) jsou pro Čínu velice důležité, alespoň prozatím. Současně ale poukazují na největší limity čínských zbrojních ambicí. Velké problémy jsou na poli výzkumu a vývoje. I přes nemalé investované prostředky se současná modernizace neobejde bez klíčových technologických prvků z Ruska. Sice se nedá očekávat, že by Čína realizovala plošné nákupy ruské techniky, ale má zájem o technologicky vyspělé prvky. Např. protivzdušné prostředky (S-400), bojové letouny (Su-35), letecké motory, nebo i např. dříve realizovaný nákup ponorek Kilo. Dalším problémem je malá zkušenost s operačním nasazením a výcvikem (viz letadlová loď Liaoning a ponorky). Nutné je mít na paměti i technologickou úroveň „nových“ prostředků, které jsou mnohdy o min. deset let zpět proti svým zahraničním protějškům. Taktéž i počet těchto prostředků je limitován (viz náročnost vývoje letounů 5. generace, nákladnost a cesta od testů až po jejich zařazení). Modernizace čínské armády sice budí respekt, ale stojí před ní ještě dlouhá cesta vývoje, výcviku a získávání zkušeností.

Zdroje a literatura

Knižní zdroje

ALLEN, Kenneth, „PLAAF Moderznization: An Assessment,“ in Crisis in the Taiwan Strait, ed. James R. Lilley and Chuck Downs (Washington, D.C.: National Defense University Press, 1997), p. 222. Citováno podle: DURCH, William J. Constructing regional security: the role of arms transfers, arms control, and reassurance. 1st ed. New York: St. Martin’s Press, c2000, 368 s. ISBN 03-122-3645-X. S. 131.

BALL, Desmond. Arms and Affluence : Military Acquisitions in the Asia-Pacific Region. In International Security, Vol. 18, No. 3 (Winter, 1993-1994). [s.l.]: The MIT Press, 1993. S. 78-112. Dostupné z WWW: http://www.jstor.org/stable/2539206

COLLINS, Gabe a Andrew ERICKSON. Jet Engine Development in China: Indigenous high-performance turbofans are a final step toward fully independent fighter production. China SignPost: Clear, high-impact China analysis [online]. 26. června 2011, 2011(39) [cit. 2012-11-26]. Dostupné z: http://www.chinasignpost.com/2011/06/jet-engine-development-in-china-indigenous-high-performance-turbofans-are-a-final-step-toward-fully-independent-fighter-production/

DAVIS, Lynn E. U.S. overseas military presence: what are the strategic choices? [online]. Santa Monica, CA: RAND, c2012, xvii, 50 p. [cit. 2012-11-22]. ISBN 978-083-3073-402.

DURCH, William J. Constructing regional security: the role of arms transfers, arms control, and reassurance. 1st ed. New York: St. Martin’s Press, c2000, 368 s. ISBN 03-122-3645-X.

HARTUNG, William D. Prophets of War: Lockheed Martin and the Making of the Military-Industrial Complex. New York: Nation Books, 2010. 304 s. ISBN 978-1568584201.

HOLTOM, Paul, et al. Trends in international arms transfers, 2010. SIPRI publications [online]. Stockholm International Peace Research Institute, March 2011 [cit. 2012-11-25]. Dostupné z WWW: http://books.sipri.org/product_info?c_product_id=421

HOLTOM, Paul, Mark BROMLEY, Pieter D. WEZEMAN a Siemon T. WEZEMAN. Trends in international arms transfers, 2011. SIPRI Fact Sheet. 2012, březen, s. 8. Dostupné z: http://books.sipri.org/product_info?c_product_id=443

JAKOBSON, Linda. China’s energy and security relations with Russia: hopes, frustrations, and uncertainties. Solna, Sweden: Stockholm International Peace Research Institute, 2011, (vii, 43 p.). SIPRI policy paper, no. 29. ISBN 91-851-1466-9.

O’ROURKE, Ronald. China Naval Modernization: Implications for U.S. Navy Capabilities—Background and Issues for Congress. Congressional Research Service, 2012. CRS Report for Congress. Dostupné z: www.fas.org/sgp/crs/row/RL33153.pdf

SIMPSON, Peter. China to spend more on its military than all its neighbours combined as budget doubles. The Tlegraph [online]. 14. února 2012 [cit. 2012-11-26]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/asia/china/9081902/China-to-spend-more-on-its-military-than-all-its-neighbours-combined-as-budget-doubles.html

SIPRI. SIPRI Yearbook 2011. New York: Oxford University Press, 2011. 564 s. ISBN 978-0-19-969552-2.

STOHL, Rachel a Suzette GRILLOT. The International Arms Trade. Cambridge: Polity Press, 2009, 278 s. ISBN 978-0-7456-4154-6.

SOUŠEK, Tomáš. Konflikt s Čínou?: Zatím ne, ale co kdyby! Armádní technický magazín. Praha: Aeromedia a. s. 2011, 43 (2), s. 2 – 5. ISSN 1802-4823.

VISINGR, Lukáš. Čínské bojové letouny: Pohled za rudou oponou. Armádní technický magazín. Praha: Aeromedia, a. s. 2011, 43(2), s. 48-53. ISSN 1802-4823.

Internetové zdroje

BBC. Leon Panetta: US to deploy 60% of navy fleet to Pacific. [online]. 3. 6. 2012 [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-us-canada-18305750

BERGER, Bernt. China’s new leaders: looming domestic crises, not ideologies, will steer the agenda. SIPRI [online]. 15. 11. 2012 [cit. 2012-11-24]. Dostupné z: http://www.sipri.org/media/expert-comments/Berger15Nov

Businessinfo.cz. Bílá kniha Austrálie v asijském století, ambiciózní cíle vlády do roku 2025. [online]. 2. 11. 2012 [cit. 2012-12-08]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/bila-kniha-australie-v-asijskem-stoleti-ambiciozni-cile-vlady-do-roku-2025-24809.html

Defense Industry Daily [online]. 2012a [cit. 2012-11-25]. The F-22 Raptor: Program & Events. Dostupné z WWW: http://www.defenseindustrydaily.com/f22-raptor-procurement-events-updated-02908/

Defense Industry Daily [online]. 2012b [cit. 2012-11-26]. Carrier Signal: China’s Naval Aviation Dostupné z WWW: http://www.defenseindustrydaily.com/china-to-buy-su33-carrierbased-fighters-from-russia-02806/

Defense Industry Daily [online]. 2011a [cit. 2012-11-27]. Pakistan Buying Chinese J-10 Fighters. Dostupné z WWW: http://www.defenseindustrydaily.com/Pakistan-Buying-Chinese-J-10-Fighters-05937/

Defense Industry Daily [online]. 2011b [cit. 2012-11-27]. Pakistan & China’s JF-17 Fighter Program. Dostupné z WWW: http://www.defenseindustrydaily.com/stuck-in-sichuan-pakistani-jf17-program-grounded-02984/

DEVEREUX, Charlie, Michael FORSYTHE a Henry SANDERSON. Chávez’s Most Helpful Campaign Aide: China. In: Http://www.businessweek.com/articles/2012-10-04/ch-vezs-most-helpful-campaign-aide-china [online]. 4. 10. 2012 [cit. 2012-11-21]. Dostupné z: http://www.businessweek.com/articles/2012-10-04/ch-vezs-most-helpful-campaign-aide-china

ECONOMY, Elizabeth C. China’s New Leaders: No Reform Dream Team. In: Council on Foreign Relations [online]. 15. 11. 2012 [cit. 2012-11-21]. Dostupné z: http://blogs.cfr.org/asia/2012/11/15/chinas-new-leaders-no-reform-dream-team/

ELWELL, Andrew. F-35 is $17 billion over budget, so far. Defence IQ: a division of IQPC [online]. 30. března 2012 [cit. 2012-03-30]. Dostupné z: http://www.defenceiq.com/air-forces-and-military-aircraft/articles/f-35-17-billion-over-budget-so-far/

ERICKSON, Andrew a Gabe COLLINS. THE WALL STREET JOURNAL. Taking Off: Implications of China’s Second Stealth Fighter Test Flight [online]. 3. 11. 2012 [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://blogs.wsj.com/chinarealtime/2012/11/03/taking-off-implications-of-chinas-second-stealth-fighter-test-flight/

CHAN, Minnie. China unveils new fifth-generation stealth fighter. South China Morning Post [online]. 31. 10. 2012 [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://www.scmp.com/news/china/article/1074027/china-adds-new-fifth-generation-stealth-fighter-arsenal
China Military Online. PLA Air Force holds confrontation air-combat testing assessment. [online]. 5. 12. 2012 [cit. 2012-12-05]. Dostupné z: http://english.chinamil.com.cn/

IHNED. Čínská ekonomika během čtyř let překoná USA. Eurozónu ještě letos, předpovídá OECD. IHNED.CZ [online]. 9. 11. 2012 [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://byznys.ihned.cz/?p=021300_d&article[id]=58395290

LAGUE, David a Charlie ZHU. Insight: Unable to copy it, China tries building own jet engine. Reuters [online]. 29. 10. 2012 [cit. 2012-12-12]. Dostupné z: http://www.reuters.com/article/2012/10/29/us-china-engine-idUSBRE89S17B20121029

RIA Novosti. Chinese Naval Jet Performs First Deck Landing. [online]. 25. 11. 2012a [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://en.rian.ru/military_news/20121125/177719323.html

RIA Novosti. China Unveils Yi Long UAV. [online]. 14. 11. 2012b [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://en.rian.ru/military_news/20121114/177450890.html

RIA Novosti. Russia Seeks Closer Military Ties With China. [online]. 21. 11. 2012c [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://en.ria.ru/world/20121121/177627642.html

RIA Novosti. India to Build Export T-50 Stealth Fighter by 2020. [online]. 10. 10. 2012d [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://en.rian.ru/military_news/20121010/176529011.html

MIKHAILOV, Andrey. Will Russia ever have its own aircraft-carrier?. Pravda.ru [online]. 28. 11. 2012 [cit. 2012-11-28]. Dostupné z: http://english.pravda.ru/russia/economics/28-11-2012/122958-russian_aircraft_carrier-0/

MANDER, Benedict. More Chinese loans for Venezuela. Financial Times [online]. 16. září 2011 [cit. 2012-04-04]. Dostupné z: http://blogs.ft.com/beyond-brics/2011/09/16/more-chinese-loans-4bn-worth-for-venezuela/#axzz1r8sB6yQi

MINNICK, Wendell. DEFENCENEWS. Is China Buying Russia’s Su-35 Fighter? [online]. 25. 11. 2012 [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://www.defensenews.com/article/20121125/DEFREG03/311250003/Is-China-Buying-Russia-8217-s-Su-35-Fighter-?odyssey=nav%7Chead

REGAN, James. Reuters [online]. 15. března 2012 [cit. 2012-03-15]. U.S. seeks to ease concerns over F-35 delays, costs. Dostupné z WWW: http://www.reuters.com/article/2012/03/15/us-lockheed-fighter-usa-idUSBRE82E0DN20120315

SIPRI [online]. 2012a [cit. 2012-12-12]. SIPRI Arms Transfers Database. Dostupné z WWW: http://www.sipri.org/research/armaments/transfers/measuring/databases/armstransfers

SIPRI 2012b, SIPRI Yearbook 2012 Armaments, Disarmament and International Security. Oxford Univ Pr. ISBN 978-019-9650-583.

The Economic Times. China signs deal for 150 Russian fighter jet engines: Report. [online]. 22. 9. 2011 [cit. 2012-11-27]. Dostupné z: http://articles.economictimes.indiatimes.com/2011-09-22/news/30189625_1_engine-maker-jf-17-turbofan

The Economist. China’s military rise: The dragon’s new teeth. [online]. 7. 4. 2012 [cit. 2012-12-03]. Dostupné z: http://www.economist.com/node/21552193

THE TELEGRAPH. US lifts ban on New Zealand naval ships. [online]. 21. 9. 2012 [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/australiaandthepacific/newzealand/9557083/US-lifts-ban-on-New-Zealand-naval-ships.html

NY TIMES. Countering China, Obama Backs India for U.N. Council. The New York Times [online]. 8. listopadu 2010 [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2010/11/09/world/asia/09prexy.html

VORNDICK, Wilson. Exploring Unmanned Drones as an Option for China’s First Carrier. The Jamestown Foundation [online]. 30. 3. 2012 [cit. 2012-12-15]. Dostupné z: http://www.jamestown.org/single/?no_cache=1&tx_ttnews%5Btt_news%5D=39210

WALDRON, Greg. Steady as she goes: aircraft appear aboard China’s Varyag. Flightglobal [online]. 15. 8. 2012 [cit. 2012-11-25]. Dostupné z: http://www.flightglobal.com/blogs/asian-skies/2012/08/steady-as-she-goes-aircraft-ap.html

Autor: Michal Junek, absolvent magisterského oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia na MUP.