Během roku je pouze pár výjimečných akcí, během nichž se mohou setkat čelní představitelé světových velmocí, a Mnichovská bezpečnostní konference patří mezi ně. V polovině února se na 600 státníků setkalo v německém Mnichově, kde během třídenní konference projednávali nejpalčivější témata současnosti.

Jak program konference, tak také projevy hostů se jednoznačně točily okolo tématu konfrontace Spojených států s Ruskem na Ukrajině, mezinárodního terorismu a uprchlíků. Samotné panely se pak zabývaly hrozbou, kterou představuje tzv. Islámský stát, Čínou, budoucností Severoatlantické aliance nebo klimatem a energií. Mezi nejzajímavější hosty patřili John Kerry, John McCain, Sergey Lavrov, Dimitriy Medvedev, Jens Stoltenber, Petro Poroshenko, Petr Pavel nebo Joseph Nye. V zastoupení České republiky se na konferenci objevili především Karel Schwarzenberg a Lubomír Zaorálek.

Generální tajemník NATO, Jens Stoltenberg, během svého projevu zopakoval, že Aliance nevyhledává s Ruskem konflikt, ale že Rusko destabilizuje Evropský bezpečnostní řád. Podle něj je východiskem z dnešní situace dialog a obrana – Stoltenberg oznámil posílení alianční přítomnosti ve Východní Evropě, s čímž souvisí rovněž navýšení amerického rozpočtu na vojenskou přítomnost v této části kontinentu (podle Kerryho se bude jednat o navýšení ze 790 milionů dolarů na 3.4 miliardy). Neopomenul rovněž poznamenat, že odstrašení Ruska zahrnuje jaderný arzenál Aliance. Závěrem vyzval Moskvu, aby zveřejnila svůj plán vojenských cvičení pro rok 2016 podobně, jako to udělalo NATO, aby se tak předešlo zbytečným nedorozuměním a dodal, že se s ruským  Ministrem zahraničí Lavrovem dohodl na svolání Rusko-Alianční rady, jako tomu bylo dříve.

Ruský premiér Medveděv na Mnichovské konferenci poněkud přilil olej do ohně, když prohlásil, že se vztah Západu a Východu pomalu ale jistě přelévá do nové Studené války a není si jistý, zda se nachází v roce 2016 nebo 1962. Zároveň dodal, že politika NATO vůči Rusku zůstává nepřátelská a zatvrzelá, s čímž souvisí i absence dialogu. Premiér Medveděv se neopomenul vyjádřit rovněž k Ukrajině – mezitím, co v projevech západních státníků převažuje názor, že Rusko nedodržuje dohody z Minsku, Medveděv na Mnichovské konferenci naznačil, že pro Rusko jsou Minské dohody nejdůležitějším nástrojem k dosažení míru, jejich narušování v současné době je však způsobeno nekontrolovanými rebely stejně jako ukrajinskou vládou. Ve druhé části projevu se věnoval situaci v Sýrii – zdůraznil, že největší hrozbou současnosti je primárně terorismus a extremismus. Zároveň vyzdvihl současnou nevraživost Západu k Rusku jako důvod, proč se stále nedaří Daesh (pozn. red. jiný název pro tzv. Islámský stát) porazit – západní státy nemají zájem s Ruskem spolupracovat na vymýcení teroristů z Blízkého východu. Svou řeč uzavřel referencí k současné uprchlické krizi, která destabilizuje Evropu, premiér Medveděv. Vyjádřil obavu ohledně kolapsu Schengenské zóny a položil řečnickou otázku, zda potřebujeme třetí světovou katastrofu, abychom si uvědomili, že potřebujeme spolupráci namísto konfrontace.

Tenisové dialogy mezi státníky Spojených států a Ruska se přelévaly v průběhu celé konference. Americký ministr zahraničí John Kerry opět vytáhnul téma Minských dohod a vyzval Rusko, aby stáhlo své zbraně a vojáky z Donbasu, postaralo se o navrácení všech ukrajinských zajatců, povolilo humanitární přístup na všechna území, podpořilo mezinárodně monitorované volby v Donbasu a obnovilo ukrajinskou kontrolu na mezinárodní hranici, nebo se Moskva bude dále utápět v sankcích. Kerry rovněž potvrdil nasazení speciálních sil do oblasti Sýrie a Iráku, které mají za úkol asistovat místním jednotkám v boji proti džihádistům. Toto kontroverzní rozhodnutí, které přišlo zhruba na začátku roku, má řadu kritiků i podporovatelů. Především prezident Obama se zdržoval pozemní ofenzívy, na podzim 2015 však byly pravomoci amerických komand v Sýrii a Iráku rozšířeny a do akce vyslány další posily. Washington však zároveň zdůrazňuje, že se nejedná o nahrazení tamních jednotek, nýbrž o posílení.

Na Mnichovské konferenci se rovněž projednávala dohoda o pozastavení útoků Ruska proti umírněným rebelům a vyslání humanitární pomoci do postižených oblastí. Reakce Sergeje Lavrova, ruského ministra zahraničí, však svědčila o nezájmu Moskvy podobnou dohodu dodržet – podle něj je pravděpodobnost úspěchu této dohody 49%. Od začátku zapojení Ruska do bojů proti tzv. Islámskému státu Moskva spolupracuje se syrským prezidentem Assadem na systematickém bombardování všech odpůrců syrského režimu, což kromě džihádistů zahrnuje také protivládní povstalce, jež tvoří část americké sítě v zemi. Spojené státy se snažily z těchto umírněných rebelů během roku 2015 vycvičit své spojence, celá akce se však ukázala jako velmi špatný projekt – prověrkami prošla jen velmi malá část rebelů a i z této hrstky se našla skupina, která odevzdala svůj nově nabytý materiál teroristické síti al-Nusra.

Senátor John McCain pokračoval ve svém projevu v kritice Moskvy, podle něj nemá Putin žádné úmysly stát se americkým partnerem, chce pouze udržet Assada u moci a tím získat většinovou moc nad Blízkým východem – udělat z provincie Latakia další Kaliningrad či Krym, zhoršit uprchlickou krizi a pomocí ní destabilizovat transatlantickou alianci a podkopat evropský projekt. McCain zároveň varoval před současným Iránem, jaderným programem a jeho přátelstvím s Moskvou.

Přestože konference patří k vrcholným událostem bezpečnostního světa, hostitelka Angela Merkelová se nedostavila stejně jako ruský prezident Vladimír Putin. Ač je v současnosti pozice německé kancléřky otřesena v základech díky uprchlické krizi, senátor John McCain si našel čas a na začátku svého projevu, aby vyzdvihl tvrdou práci Merkelové.

Objevily se ovšem i teorie, že existuje jistá spojitost mezi intenzitou bombardování Sýrie Ruskem a oslabování pozice Merkelové. Moskva svými nálety na džihádisty, ale také na protivládní rebely, bombarduje obydlené oblasti a vytváří tím příval uprchlíků do Evropy, kteří se následně stávají tématem číslo jedna pro německou domácí politiku. Není proto divu, že se zaneprázdněná Merkelová na konferenci nakonec nedostavila.

Mnichovská konference nepřinesla zásadní průlom v žádné projednávané oblasti, naopak mediálně zdůraznila současnou nevraživost Západu a Ruska. Nejdůležitějším výstupem tak zřejmě zůstává dohoda na pozastavení bombardování syrských civilistů Moskvou, kterou však k plné implementaci bude čekat řada bilaterálních jednání. Nejočekávanější událostí letošního roku tak stále zůstává Varšavský summit států NATO. který se koná 8.-9. července v polském hlavním městě.