Rozhovor s ředitelem Úřadu generálního tajemníka OBSE.
V posledních letech se hodně mluvilo o úpadku relevance Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), ale její angažmá v konfliktu na Ukrajině naznačuje, že tyto úvahy mohou být předčasné. OBSE je dnes jediná mezinárodní organizace, jež je dlouhodobě angažovaná v tomto pro Evropu významném konfliktu. Čím je tato skutečnost způsobená a jaké specifické faktory zde hrály roli?
Je pravdou, že jsme bohužel potřebovali velký konflikt v Evropě, abychom pochopili význam postavení, které v rámci evropské bezpečnostní architektury OBSE má. Já bych ale o OBSE nehovořil jako o organizaci. Samozřejmě má charakter mezinárodní organizace, ale spíše je platformou pro zmírnění napětí mezi východem a západem Evropy, vytvoření prostoru pro dialog, ale především pro nastolení společné pozitivní agendy. Je třeba si uvědomit, že počátky OBSE se datují na začátek 70. let, kdy studená válka byla na vrcholu, a my stáli před hrozbou jaderného střetu. V tu chvíli si světové mocnosti uvědomily, že mezinárodní společenství takto pokračovat nemůže, a proto začaly hledat prostor pro dialog. Tehdy před čtyřiceti lety byla situace jiná, než je dnes. Proti sobě stály dva silně antagonistické bloky, které hledaly principy, na základě kterých by postavily svoje vztahy, což nakonec vyústilo v podepsání Helsinského závěrečného aktu v srpnu 1975.
To, co dnes vidíme na Ukrajině, je výsledkem dlouhodobé neschopnosti nalézt na evropském kontinentu společný narativ. Dostali jsme se do spirály obviňování a protiútoků. A právě nyní se ukazuje, že taková platforma jako je OBSE, jejímž základním principem je inkluzivita, je potřebná pro hledání nástrojů k zabránění eskalace do nějakého silnějšího názorového střetu. Když si přečtete dokumenty OBSE z 90. let, tak se všude v duchu Fukuyamovy teze hovoří o tom, že „historie“ a období velkých vojenských střetů je za námi a teď budeme budovat ideální svět postavený na společném závazku posilovat demokratické principy, svobodný trh a rovnoprávně bezpečnostní postavení pro všechny. Všichni, včetně Ruska a dalších zemí bývalého sovětského bloku, jsme si řekli, že postavíme naší společnost na respektování demokratických hodnot, lidských práv a základních svobod. Přestože jsme věděli, že každé zemi se bude v naplňování těchto hodnot dařit jinak a ani tehdejší Československo ještě nebylo plnohodnotně demokratickou zemí, cílem bylo postupně vytvářet společný prostor demokracie, přátelských vztahů a spolupráce v celém prostoru OBSE od Vancouveru až po Vladivostok prostřednictvím vtahování všech těchto zemí do hledání společné agendy a posilování jejich demokratických institucí.
Je důležité si uvědomit, že dnes se vrací mentalita, která tady byla před koncem studené války: že oni jsou špatní a my dobří, že je třeba stavět zdi a budovat bezpečnostní systémy. Současná realita je taková, že ani EU, NATO, SNS nebo CSTO nemají možnosti vtáhnout znesvářené státy do dialogu. OBSE je jedinou platformou sdružující všechny klíčové aktéry euroatlantického a euroasijského bezpečnostního prostoru. Právě to se ukázalo jako zásadní faktor, když bylo potřeba reagovat na krizi na Ukrajině. Zároveň relativně nízká úroveň byrokratizace OBSE umožňuje značnou operační flexibilitu a adaptabilitu, což přispělo k velmi rychlé reakci. Nicméně je nutné si uvědomit, že OBSE není skupinou stejně smýšlejících zemí. Členské státy mají různé historické pozadí, různou úroveň demokracie a hospodářského rozvoje, patří do jiných integračních struktur atd. Cílem je zabránit tomu, aby se vrátil démon nacionalismu.
Rusko, respektive Sovětský svaz, se zavázalo k dodržování Helsinského závěrečného aktu a následných závazků KBSE/OBSE. Pokud některá země tuto dohodu vážně poruší, může přijít nějaká sankce až v podobě vyloučení z OBSE, nebo by to naopak bylo kontraproduktivní?
Na to jsou různé názory i v rámci OBSE. Podle mě je její základní sílou a přidanou hodnotou inkluzivita a nezbytnost hledat konsenzuální řešení. Pokud někoho vyloučíme, tak tím neřešíme ten samotný problém. Je pochopitelné, že Západ zareagoval na flagrantní porušování Helsinských principů Ruskem: hovoříme zde o agresi, anexi, zabrání území vojenskými prostředky, řešení sporů vojenskými prostředky, hrozbou použití vojenských prostředků, ignoraci lidských práv a práv menšin. Když se podíváte na helsinský dekalog, tak málokterý z jeho bodů nebyl porušen. Na druhou stranu, pokud bychom ztratili OBSE jako nástroj dialogu a společné akce, tak už nebudeme mít žádný kromě agresivity a vytváření obrazu nepřítele. A tímto si už Evropa v minulosti prošla. Jsem přesvědčený o tom, že potřebujeme právě takovou platformu jako OBSE, abychom o těchto prohřešcích mohli vést řeč, abychom země, které nedodržují domluvená pravidla hry, postavili do centra pozornosti a abychom použili nástroje, které má tato organizace k dispozici – a to není jen dialog, ale i různé instituce, mise a mechanismy na to, abychom opětovně nastartovali společnou agendu.
Je samozřejmé a přirozené, že kroky Ruska vyvolaly v Evropě obavy, a že zejména členské státy NATO a EU cítí potřebu posilovat svou obranyschopnost. Na druhou stranu, geografie nás nepustí – Rusko bude na našem kontinentě i v budoucnosti, takže budování bariér by nemělo být jedinou cestou. Je potřeba hledět do budoucnosti a hledat možnosti pro obnovení kapitálových toků, spolupráce v hospodářské, kulturní a dalších oblastech. OBSE není o sankcích, ale o identifikování problémů, jejich pojmenování a vedení dialogu. I rychlé vytvoření speciální pozorovatelské mise pro Ukrajinu potvrdilo, že navzdory rostoucímu antagonismu a obranné mentalitě si státy uvědomují, že potřebují v některých oblastech spolupracovat a hledat společnou cestu z problémů.
Mezi cíle speciální pozorovatelské mise na Ukrajině patří sběr informací a poskytování objektivních a fakticky podložených zpráv. Jak se to daří?
Základním principem OBSE je nezávislost a garance objektivity. Pokud bychom nedokázali tento princip naplňovat a stavět naše zpravodajství výhradně na faktech, ztratili bychom hodnověrnost a důvěru nejen veřejnosti, ale taky zemí, které do nás investují ať už finančně, politicky nebo lidsky. To je základním smyslem speciální mise na Ukrajině: získávat informace, ověřovat je a distribuovat všem zemím stejně a se stejným obsahem. Pokud náš pozorovatel něco reálně nevidí, či o tom nemá důkazy, tak o tom nemůže podat svědectví. Když pak něco napíše, tak to jde do centrály v Kyjevě, kde se to zpracovává a pokračuje do Vídně do střediska pro prevenci konfliktů. Teprve když se tyto věci ověří, jsou sdílené s členskými zeměmi.
Stává se nám, že jedna nebo druhá strana napadne naše zpravodajství – hlavně když se jedná o kritické momenty, jakými jsou únosy a ztráty na životech. V takových situacích je jasné, že politická stanoviska jednotlivých aktérů jsou velmi vyhrocená, a je přirozené, že očekávají, že budeme obhajovat jednu stranu sporu. My si ale nemůžeme dovolit, abychom byli nástrojem jedné nebo druhé strany tohoto konfliktu. Jako příklad uvedu situaci z přelomu loňského listopadu a prosince, kdy někdo ostřeloval školní dvůr v Doněcku, a došlo k úmrtí několika dětí. Obě strany pak argumentovaly, že palba byla vedena z území nepřítele. Když jsme ale provedli bližší zkoumání, vzali v potaz frontovou linii i fakt, že dostřel děl je 20-30km, došli jsme k závěru, že dráha střel frontovou linii protnula několikrát a nelze na jejím základě dokázat, která strana by mohla za palbou stát. Protože zatím nemáme přístup k satelitním snímkům, nemůžeme s určitostí potvrdit, odkud střela přišla a na čí straně je zodpovědnost.
Velvyslanec Marcel Peško (*1966) působí od května 2012 jako ředitel Úřadu generálního tajemníka OBSE ve Vídni. V minulosti zastával různé diplomatické funkce v rámci SM SR při KBSE/OBSE (1993-1997) či ZÚ SR v Irsku (1999-2002). V letech 2003-2009 působil na různých vedoucích funkcích na Ministerstvu zahraničných věcí Slovenské republiky, včetně ředitele odboru OSN a vedoucího služebního úřadu. Před nástupem na Sekretariát OBSE byl vedoucím Stálé Mise Slovenské republiky při mezinárodních organizacích ve Vídni (2009-2012). Během operace Pouštní bouře působil jako styčný důstojník Československé protichemické jednotky v Saudské Arábii a Kuvajtu
Neměla by potom OBSE ambici dělat jakýsi factcheck problematický vyjádření jednotlivých vlád? Například ruskými médii proběhnuvší informaci, že satelitní snímek ukazující, že let MH-17 byl sestřelen stíhačkou, nikoli ze země.
OBSE má 57 členských zemí a nepředstavuje žádnou stranu. Představte si tuto organizaci jako velký stan, ve kterém mají jednotliví členové různé zájmy. My se pak snažíme představovat kolektivní zájmy prostřednictvím principů a metod, které máme. Naším zájmem není poukazovat a hledat viníka v nějakém sporu. Není to ani v našem mandátu, monitoring médií tam nepatří. To by totiž vedlo k oslabení nestrannosti a riziku zpolitizování této mise. Je to spíše otázka mezivládních vztahů. Když už jste ale zmínil MH17, je nutné poznamenat, že to byli právě naši pozorovatelé, kteří zabezpečili prostor pádu letadla a umožnili vyšetřovatelům udělat svou práci, která, pevně věřím, nakonec povede k identifikování a odsouzení skutečných pachatelů této hrozivé tragédie.
Pozorovatelé SMM již čelili na východě Ukrajiny několika vážným bezpečnostním incidentům. Koncem května loňského roku byly dva pozorovatelské týmy uneseny a drženy téměř měsíc jako rukojmí. V posledních měsících se v médiích zase objevily opakovaně zprávy o střelbě na vaše pozorovatele. Jak v současné době vypadá bezpečností situace účastníků mise? Byla přijata nějaká bezpečností opatření?
Do té doby, než nebude vyjednáno skutečné příměří a nepodaří se rozběhnout politický proces, nemůžeme garantovat naprostou bezpečnost našich pozorovatelů. Je třeba si uvědomit, že OBSE není OSN ani NATO – nemáme vojenské nástroje pro ochranu našich pozorovatelů. V reakci na bezpečnostní situaci jsme však změnili profil osob, které do terénu vysíláme. Zatímco z počátku to často byli bývalí novináři, diplomaté či humanitární pracovníci, v současnosti jsou to spíše lidé s vojenskou nebo policejní minulostí a obecně lidé, kteří mají s konfliktními situacemi zkušenosti. Pak jsme zavedli řadu opatření technického charakteru, jako je například vybavení GPS lokátory, krátkovlnnými vysílačkami, opancéřovanými vozidly atd. Školení pozorovatelů je zprostředkováno rakouskou armádou, aby byli připraveni na podobné rizikové situace. Je potřeba si uvědomit, že se však stále nejedná o vojáky – pozorovatelé jsou neozbrojení civilisté. Udělali jsme za stávajících podmínek vše proto, aby byla bezpečnost pracovníků pozorovací mise na maximální úrovni. Vykládáme na to velmi vysoké náklady, přestože nedosahují takových částek jako peacekeepingové mise OSN. Celá tato operace, která začala v březnu loňského roku, je zatím financována z převážné čísti jako mimorozpočtový projekt, takže závisí na tom, kolik věnují jednotlivé členské země.
Kromě SMM má OBSE na východní Ukrajině rovněž malou pozorovatelskou misi na dvou ukrajinsko-ruských hraničních přechodech. Na více než 2000 km dlouhé hranici se však nabízí otázka, jaký smysl může mít takováto mise, když je zbytek hranic nekontrolován?
V první řadě je potřeba hovořit o hranici Ruska s územím, které ovládají separatisté, tj. od Mariopolu po konec Luhanské oblasti, tedy zhruba 480 km. Zbytek hranice je bez konfliktu a hraniční režim tam funguje nadále. OBSE měla naposledy misi v Ruské federaci v Čečensku koncem 90. let. To, že Ruská federace opětovně souhlasila s vytvořením mise na svém území, je určitým symbolickým politickým gestem. Abyste mohli mít misi na území členské země OBSE, potřebujete tři faktory: souhlas hostitelské země, souhlas a podporu hlavních aktérů a předsednickou zemi, která bude dostatečně silná a průbojná k tomu, aby tuto misi prosadila politicky. Je potřeba vést intenzivní diplomatické rozhovory a tato mise byla výsledkem efektivního diplomatického lobbování ze strany švýcarského předsednictva OBSE. Podíváte-li se na to v tomto kontextu, tak přestože tato mise má velmi omezený charakter ve smyslu získávání určitých zpravodajských informací, její politická hodnota je nezpochybnitelná. Ale je pravda, že se vedou diskuze o přínosu této mise. Nicméně náklady na ni jsou minimální a informace, které díky ní získáváme, nejsou úplně bezcenné a poskytují představu o charakteru určitých trendů. Navíc nelze zcela vyloučit, že v budoucnu nedojde k její rozšíření.
Státy Střední Asie se obávají toho, co bude následovat, až se z Afghánistánu stáhnou vojska USA – Afghánistán má zároveň status partnerské země OBSE. Řešíte i tuto problematiku?
Zájmem OBSE je nadefinovat společnou agendu -tedy přejít z obranného narativu do pozitivní agendy, hledat průsečíky zájmů a vytvářet nástroje, jak by se měly bezpečnostní výzvy řešit společnými silami. Měli jsme zde studenou válku, pak etapu vnitrostátních konfliktů po rozpadu SSSR. Po 9/11 a po rozšíření EU a NATO se do středobodu zájmů dostaly nadnárodní hrozby, jejichž původ je většinou mimo území OBSE. Tyto hrozby, jako například nelegální migrace, obchod s lidmi, organizovaný zločin, terorismus či fenomén zahraničních bojovníků (foreign fighters), tvoří agendu, kterou se OBSE zabývá od začátku nového milénia. Od té doby posilujeme kapacity v této oblasti a Afghánistán je tedy vysoko na naší agendě. Ať již z hlediska posilování kapacit pro boj s pašováním drog, korupcí, či extrémismem – ve všech těchto oblastech OBSE asistuje středoasijským zemím. Máme mise ve všech pěti zemích regionu, v rámci kterých působí přes 500 našich odborníků.
Otázkou ale je, jak najít rovnováhu mezi potřebou řešit tyto věci a ochotou středoasijských zemí vstoupit do spolupráce s OBSE. Ta je z jejich strany limitovaná mimo jiné kvůli přetrvávající představě, že OBSE prosazuje především zájmy Západu. Je však naší snahou tyto země do projektů v oblasti zatahovat. Jedná se především o boj proti radikálnímu islámu, posilování ochrany hranic, podporu projektů obchodní spolupráce, vodního hospodářství apod. Jedná se o celou řadu problémů. Nicméně jedním z negativních důsledku současné situace je přesun pozornosti právě na konflikt na Ukrajině, v důsledku čehož pociťujeme výrazný pokles finanční pomoci na projekty v ostatních regionech OBSE, včetně toho středoasijského.
Takže státy Střední Asie nemají zájem o pomoc a spolupráci?
Mají, ale jsou selektivní – OBSE je totiž založené na třech dimenzích bezpečnosti. Pokud si řekneme, že EU je organizace sdílených evropských hodnot a NATO je o společné obraně, tak OBSE je o tom, že máme dohodu, která říká, že základním principem bezpečnosti je její komplexní chápání. A to v rozměru vojensko-politickém, ekonomicko-environmentálním a lidsko-právním. Na tom je založen přístup institucí OBSE a našim zájmem je nabízet spolupráci ve všech těchto oblastech. Některé státy se však snaží být selektivní a snaží se vyhnout například spolupráci v lidsko-právní oblasti. OBSE ale nechce pojmenovávat problémy proto, abychom někoho trestali. Jde o to, pojmenovat problém za účelem společného řešení. To, jak se k tomu postaví ostatní, to už je politický postoj. My se snažíme s takovými zeměmi vést dialog a vtahovat je do spolupráce.
Na závěr obecnější dotaz: vnímáte rok 2014 jako určitý milník v otázce bezpečnosti a spolupráce v Evropě?
Z tohoto hlediska byly všechny poslední roky historické. Pro nás bude historický zejména tento rok, kdy si připomeneme 40. výročí podpisu Závěrečného helsinského aktu. To je pro nás příležitost dostat Helsinské akty do povědomí světových politiků, aby si uvědomili, že se jedná o jednu z cest, jak řešit problematiku evropské bezpečnosti. Nicméně loňský rok byl nepochybně jedním z nejdůležitějších pro OBSE. V prosinci 2013 jsme byli přítomni v Kyjevě na zasedání ministerské rady (Ukrajina byla v roce 2013 předsednickou zemí OBSE, pozn. red.) a nikdo nepředpokládal, že za pár týdnů tam dojde k ozbrojenému konfliktu, že tam budou umírat lidé a že dojde k anexi Krymu. Ačkoli se o tom neuvažovalo, z tohoto hlediska OBSE ukázala svou schopnost flexibilně reagovat, a to i tím, že vytvořila prostor pro dialog a společnou akci, včetně vytvoření speciální pozorovací mise.
Rozhovor vedli Martin Brožík a David Rypel.
