V posledních měsících vystupuje Bělorusko a jeho prezident Alexandr Lukašenko jako kritik ruské anexe Krymu a intervence na východě Ukrajiny. Pořádal na svém území summit o ukrajinské krizi a snaží se vystupovat jako neutrální pozorovatel a zprostředkovatel rozhovorů mezi Porošenkem a Putinem. Na první pohled by se mohlo zdát, že spojenectví mezi Moskvou a Minskem značně polevilo či snad úplně vymizelo. Ve svém komentáři poukážu na několik aspektů politiky Běloruska, které vyvracejí možnost konce spojenectví mezi Běloruskem a Ruskem. Obě země jsou členy různých organizací, které spojují postsovětské republiky. Z již zběžného rozboru ekonomické a vojenské závislosti vyplývá, že postoj Běloruska v tomto konfliktu nemůže být výrazně protiruský. Může se jednat o pokus vylepšit si pozici v Moskvě a také postavení na mezinárodním poli, především pak v EU.

Běloruská ekonomická a vojenská závislost na Rusku

Společná obrana

Bělorusko je dlouhodobým vojenským spojencem Ruska. Od poloviny 90. let probíhala různá jednání o spojení těchto zemí, která nakonec vyústila ve vznik Svazového státu Běloruska a Ruska. Bělorusko je také členem Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti a také organizace Kolektivních sil operativní reakce. Při těchto organizacích jsou pořádána pravidelná vojenská cvičení členů. Běloruská armáda se také cvičí v Rusku a zároveň na svém území poskytuje zázemí ruským vojenským základnám. Z toho všeho vyplývá velmi úzká spolupráce těchto dvou zemí v obranné politice. Především Bělorusko je závislé, co se týče obrany, na silách Ruské federace, které jsou nepoměrně větší a mají mnohonásobně vyšší příjmy ze státního rozpočtu. To je samozřejmě způsobeno jak disproporcemi ve velikostech zemí, jejich geopolitickým významem a velikostí ekonomik a jejich stavem. Bělorusko vydalo na obranu v roce 2012 1,2% HDP. Rusko vydalo celých 4,5% HDP. To je velký nepoměr. Jakýkoliv vojenský útok na Bělorusko je sice jen těžko představitelný, ale i tak hraje spojenectví s Ruskem velkou roli především pro stabilitu režimu. Při hypotetické představě revoluce, která by byla krvavě potlačena, si pak lze jen těžko představit zásah západních zemí. Přítomnost Ruských sil na území Běloruska znemožňuje případnou intervenci.

Ekonomika

Ekonomicky je Bělorusko velmi pevně spjato s Ruskem. Již tak slabá ekonomika byla ještě více oslabena sankcemi ze strany států EU po násilném potlačení sporných prezidentských voleb v roce 2010. Toho plně využilo Rusko a Bělorusko v bezvýchodné situaci na sebe navázalo o to silněji a za pro Rusko výhodných podmínek. „Rok 2013 nebyl pro Bělorusko příliš úspěšný. Ekonomicky přinesl na běloruské poměry rekordně nízký růst HDP, pokles průmyslové výroby, návrat k negativnímu saldu ZO, nízký příliv zahraničních investic, další odliv kvalifikovaných kádrů, převýšení úrovně inflace, čerpání devizových rezerv místo jejich navyšování a pokračování v trendu žít na dluh.“ Nepodařilo se zastavit rostoucí inflaci, což vedlo k poklesu reálných mezd. 33,5% exportu jde do Ruska a zároveň 58% importu míří do Běloruska z Ruska. Dováží se především ropa a plyn. Naopak se vyváží ropné a strojírenské produkty, potraviny a chemické výrobky.

Lukašenkova politika

Z jistého pohledu se nejedná o nic nového v politice Lukašenka. Snaží se dělat takovou politiku, aby neztratil svou pozici silného vůdce země. Podobně jako do nedávna Ukrajina, se snaží balancovat na pomezí Evropy a Ruska. Výhodnější by pro něj bylo patřit k Evropě, to je ale nereálné už jen proto, že je Lukašenko považován za posledního diktátora Evropy. Ekonomická závislost na Rusku je příliš velká. Lze jen spekulovat, do jaké míry je členství v nově vzniklé Euroasijské ekonomické unii pro Bělorusko výhodné. Vůdčí role Ruska v tomto projektu je viditelná. Ovšem do jaké míry je projekt úspěšný je těžké říct, jistě ne tak jak by si Putin přál. Důležitá je také politika doma. Běloruská proevropská opozice je sice po tvrdém zásahu v roce 2010 slabá, i tak je ale nutné běloruské společnosti ukazovat obraz silného vůdce, který dokáže zemi řídit. Takový obraz je nutné stále oprašovat a vylepšovat. A nyní se naskytla možnost poukázat na to, že Lukašenko rozhodně není pouhým přisluhovačem Putina.  Zároveň se jedná o příležitost jak do Minsku přivést nejvyšší představitele EU. Pro Lukašenka se tak mírový summit stal velmi dobrým propagandistickým nástrojem, který lze využít v zahraniční i domácí politice.  Ze strany Lukašenka se tak jedná o čistý pragmatismus. Pokouší se vylepšit svou pozici na Západě a částečně si uvolnit ruce v Moskvě. Zároveň si tím získává plusové body doma.

Běloruské veřejné mínění

Běloruská společnost má snadný přístup ruským státním mediím. Více než 60% Bělorusů sleduje a dokonce i více věří ruským mediím. Televize jako nejsilnější médium v Bělorusko, tak silně utváří nálady a postoje veřejnosti. Se silnou proti-ukrajinskou propagandou by se tak zdálo, že Bělorusové budou silně prorusky zaměření a budou odmítat novou ukrajinskou vládu. Podle nezávislého výzkumu je 63,2% Bělorusů proti Euromajdanu a více než polovina považuje ukrajinskou vládu za fašisty. Přes tyto názory a postoje se ale nestalo to, že by byli Bělorusové mnohem více prorusky orientovaní. Podle průzkumů je dnes asi 24% obyvatel pro unii s Ruskem. Ještě před deseti lety to byla více než polovina. Zdálo by se tak, že i přes silný ruský vliv na běloruskou společnost se Lukašenkovi daří vystupovat jako silný vůdce, který drží zemi v míru a stabilitě. Jeho postoj v tomto konfliktu, zdá se spíše ještě posílil jeho pozici vůdce země. Podle průzkumů běloruského veřejného mínění důvěra v prezidenta stoupá již od prosince loňského roku, kdy začaly protesty v Kyjevě. Opoziční média kritizují postoj, který zaujímá EU vůči Lukašenkovi od krize na východě Ukrajiny. Silně kritizují obrat politiky EU ve chvíli, kdy je potřeba přes Bělorusko exportovat zboží a obejít tak Ruské embargo. „Kdo se stará o politické vězně a pokračující represe v Bělorusku, když se polovina Evropy podbízí Lukašenkovi, aby koupil jejich lososa, mléko, jablka, mořské plody, sýry a uzeniny, aby proklouzli přes ruské embargo?“

Ruský postoj

Oficiálně se žádné problémy nebo rozpory ve vztazích Běloruska a Ruska nevyskytují. Vše je v pořádku, a pokud se vyskytne problém, je na něj pohlíženo jako na maličkost, kterou vůdci obou zemí rychle v jednotném postoji vyřeší. Je dost možné, že Rusko vnímá Lukašenkovo jednání jako pokus o vydírání. Bělorusku se otevřel prostor získat od Ruska výhody nebo ústupky a snaží se toho využít. Jedním z příkladů může být reexport potravin ze západu, které podléhají ruským sankcím. Je otázkou do jaké míry si Rusko nechá líbit tuto běloruskou politiku. Právě dovoz zakázaných potravin z EU je částečně pozastaven poté, co Rusko zakázalo dovoz masa z Běloruska. Tento krok se dá vykládat jako varování nebo trest za běloruskou politiku v této krizi.

Závěr

Nemyslím si, že by Lukašenkova politika mohla v dohledné době nějak výrazně ovlivnit závislost na Rusku nebo nějak zásadně poškodit vztahy mezi zeměmi. Velký vliv na budoucnost spojenectví bych viděl především ve vývoji na východě Ukrajiny. Sledujeme rozpínavou politiku Ruska, které se jistě obává i Lukašenko. Blížící se volby v roce 2015 a vědomí možné hrozby z Ruska mají jistě velký vliv na Lukašenka.  Vzhledem k výše zmíněnému tak nelze očekávat velké změny v zahraniční politice Běloruska. Ale vše záleží na vývoji ruské zahraniční politiky, která má velký vliv na chod celého regionu.

Autor: Tomáš Nyč, student bakalářského oboru Mezinárodní vztahy a Evropská studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.