V pořadí již 9. ročník bezpečnostní konference Naše bezpečnost není samozřejmost proběhla letos 10. března, a to stejně jako loni v prostorách Míčovny Pražského hradu. Nosným tématem konference byla pochopitelně ruská invaze na Ukrajinu a právě probíhající válka. Kromě úvodních vystoupení Zbyňka Pavlačíka, předsedy pořádající organizace Jagello 2000, premiéra Petra Fialy a oficiální zdravice prezidenta Miloše Zemana (čtené ředitelem zahraničního odboru Kanceláře prezidenta, Rudolfem Jindrákem) konference nabídla čtyři panely věnované různým tématům souvisejícím se současnou bezpečnostní krizí (program a seznam účastníků naleznete zde).

Odborníci ze soukromých a státních institucí, civilních i vojenských, představili své pohledy na témata od nového strategického prostředí přes spolupráci v době strategického šoku, významu kapacit obranného průmyslu ČR ve válce na Ukrajině a budoucnost tohoto průmyslu v kontextu Evropy až po roli moderních technologií v zajišťování strategické odolnosti. Poslední, čtvrtý panel byl diskuzí představitelů politických stran a hnutí zastoupených v Poslanecké sněmovně. Před ním však na konferenci vystoupil ukrajinský velvyslanec v ČR, Jevhen Perebyjnis. My vám v tomto článku nabízíme průřez toho nejzajímavějšího, co na konferenci zaznělo.

Do našich slovníků se vrátil termín „v Evropě je válka“

 (Zbyněk Pavlačík, předseda Jagello 2000)

Nejočividnějším společným jmenovatelem vystoupení všech panelistů a dalších vystupujících konference bylo odsouzení ruské invaze na Ukrajinu jakožto nevyprovokované agrese, porušení mezinárodního práva a útoku nejen na demokratickou Evropu, ale na celý svobodný svět. Podobně jednotný postoj byl zaujat také v otázce významnosti této události. Miloš Zeman ve své zdravici i další účastníci přirovnávali výraznost dopadu této události nejen pro Evropu, ale i pro celý světový řád k událostem roku 1938 v Československu či k 11. září 2001 ve Spojených státech. Alexandr Vondra šel v tomto ohledu však ještě dále s prohlášením, že ani 11. září, ekonomické krize kolem roku 2008 ani pandemie koronaviru svět skutečně nezměnily. Zato současné dění na Ukrajině svět změní jistě, neboť se ze strany putinovského Ruska jedná o přímé odmítnutí systému pravidel a zvyklostí, jak řešit spory a konflikty mezi státy. Tento systém byl sice za dobu od konce Studené války několikrát porušen, avšak vždy poté aktéři zasedli k jednacím stolům a snažili se situaci vyřešit. Putin invazí na Ukrajinu tento systém zcela odmítnul, čímž ho značně naboural. K významu tohoto strategického šoku a změny světového řádu, tak jak je vidí účastníci konference, se detailněji vrátíme dále v tomto článku.

Kromě právě zmíněného strategického šoku se tato první část našeho reportu zabývá tématy bezprostředně navázanými na ruskou invazi na Ukrajinu. Spolu s projevem ukrajinského velvyslance v ČR je to konkrétně otázka, jaké změny je nezbytné prosadit, abychom byli schopni efektivně budovat svoji obranyschopnost, otázka členství Ukrajiny v EU a NATO pohledem českých politických zástupců. V druhé části reportu se pak podíváme zejména na důležitost struktur NATO a EU pro naši bezpečnost, moderní technologie, kybernetiku, energetiku a téma ekologie v kontextu obranného průmyslu.

Ukrajina pouze jako první oběť

Na konferenci vystoupil také ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis, který situaci na Ukrajině označil za „nejvážnější krizi od 2. světové války a Ukrajina je první obětí, ale nejde jen o ni. Je to válka, kterou Rusko zahájilo proti Evropě, proti civilizovanému světu“. Ve svém projevu ocenil pomoc České republiky jako jednoho z hlavních leaderů poskytování pomoci (materiální, humanitární i vojenské), díky které mohou ukrajinští vojáci pokračovat v boji, ve kterém dle něj nakonec zvítězí. Také ocenil podporu Západu obecně, přičemž uznal, že NATO ani OSN nemohou více zasáhnout. To je nicméně velmi těžké vysvětlit běžným občanům Ukrajiny. Veškerá pomoc a podpora Ukrajiny je obrovská a Vladimir Putin se dle Perebyjnise v tomto ohledu přepočítal a navíc neočekával, že sankce budou tako tvrdé. Zároveň však vyzval k uvalení dalších sankcí, které by motivovalo ruskou společnost pochopit, že je současná vláda žene do záhuby a měla by začít jednat. V závěru poděkoval za solidaritu a za pomoc všem uprchlíkům. „Rozumím, že když je něčeho moc, tak se objeví hlasy kritiky. Že se lidé ptají, proč musíme něco obětovat my. Ale chtěl bych vás poprosit, abyste vydrželi, a věřím, že se Ukrajinci, kteří přijeli do ČR, ukážou jako disciplinovaní a vděční příslušníci civilizované Evropy“.

Ruská invaze na Ukrajinu – strategický šok, který změnil světový řád

Jak již bylo uvedeno, ruská agrese vůči Ukrajině nabourala světový řád a celý systém. Dle Alexandra Vondry, poslance Evropského parlamentu, se probouzíme do multipolárního světa, kde bude rozhodovat síla, boj o zdroje, a to často bez pravidel. Náměstek ministryně obrany František Šulc jej přirovnává ke koncertu velmocí z 19. století, jehož jsme součástí ať chceme, nebo ne, a zároveň varuje před spoluprací Ruska a Číny. Dle Šulce ruská invaze prokázala, že jsme se jako Západ spletli, když jsme si mysleli, že se s nimi dá jednat a spolupracovat. Náčelník Generálního štábu AČR Aleš Opata také dodal, že situace na Ukrajině přinesla strategický šok a prokázala, že čas na reakci je v dnešním světě minimální. Opata již na minulém ročníku konference hovořil o strategickém šoku, nicméně v kontextu koronavirové pandemie. [2] Nyní prohlásil, že „příštím strategickým šokem může být, že se sami Evropani budou bránit vojenskému napadení.“

Hledání příčin současné krize a nutnost dlouhodobé podpory

Nejen Šulc, ale také premiér Fiala a ministr zahraničí Lipavský ve svých projevech zmínili nedostatečnou připravenost západních států na ruskou agresi. Dle prezidenta Zemana jsme podcenili dlouhodobé historické křivdy a emoce. „Já myslím, že po mnoho staletí existuje takový ruský problém, že Rusko přesně neví, kde začíná a kde končí. I když je to největší země světa, má přesto pocit, že je taková trochu malá a že ji ohrožují i nepatrní sousedé, které kolem sebe má,“ citoval Lipavský Václava Havla. Několik řečníků se také věnovalo otázce, co tímto jednáním sleduje ruský prezident Putin. Dle premiéra Fialy se snaží ospravedlnit vlastní totalitářský režim a neschopnost nabídnout Rusům lepší život, a proto si vytvořil vlastního nepřítele – Ukrajinu. Dle Jana Bartoška, místopředsedy KDU-ČSL, Putin dlouhodobě sleduje tři strategické cíle: zaprvé rozvrátit Evropu, zadruhé v nějaké podobě obnovit SSSR a zatřetí vytlačit USA z Evropy.

Vedle otázky příčin konfliktu experti i politici diskutovali nad tématem pomoci a podpory Ukrajiny. Premiér Fiala a další členové vlády (Lipavský a Rakušan) potvrdili potřebu nejen morální a humanitární pomoci, ale také další materiální. „Musíme pomoci Ukrajině se bránit – je to důležité pro nás i Ukrajinu,“ uvedl premiér. Lipavský v tomto kontextu dodal, že se musíme snažit zabránit rozšíření války na další území. Vondra vyzývá k tomu, aby Evropa dělala víc – nejen na úrovni institucí, ale více zbrojit ukrajinskou armádu, přičemž dodává, že by se tak mělo dít hned v daném okamžiku a neotálet ani s dodávkami např. letecké techniky. Zároveň stejně jako další řečníci zdůrazňuje, že by tato debata měla zůstat neveřejná. K tomuto tématu také promluvil v samostatném vystoupení náměstek ministryně obrany pro řízení sekce průmyslové spolupráce Tomáš Kopečný. I on zdůraznil, že konkrétní vojenská podpora Ukrajině by měla zůstat neveřejná, a proto nebyl ve svém příspěvku v této věci konkrétní. Podtrhnul však, že český obranný průmysl je dlouhodobě druhým největším dodavatel vojenského materiálu na Ukrajinu.

Vondra rovněž upozorňuje na to, že se musíme připravit a zvládnout dialog během/po krizi a nenechat se úplně strhnout emocemi. Ty bezpochyby vyvolává nejen téma zbrojení ukrajinské armády, ale také přijímání ukrajinských uprchlíků. Dle Fialy se musíme postarat o ženy, děti a rodiče mužů, kteří na Ukrajině bojují. I tímto totiž můžeme posílit ukrajinský odpor – vojáci potřebují pocit, že jejich rodina je v bezpečí. Dle Víta Rakušana, předsedy STAN, 1. vicepremiéra a ministra vnitra, do ČR míří zhruba 400–450 tisíc uprchlíků, přičemž Vondra je přesvědčen, že zhruba půl milionu lidí bychom měli zvládnout přijmout. Dle Bartoše bude v podpoře přijímání uprchlíků hrát hlavní roli EU a dodal, že připraveny přijmout uprchlíky musí být i další státy. Problémem může být v tomto ohledu dlouhodobá polarizace společnosti, na kterou upozorňuje zejména Vondra. Vladimír Vlček, generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR, k tomuto tématu dodává, že je potřeba naučit se lépe strategicky komunikovat směrem ven, k občanům, i k sobě navzájem (je třeba změna komunikace nejen v rámci IZS, ale i v celé oblasti obrany a bezpečnosti). Obecně pak hovořil o tom, že se jedná o dlouhodobou pomoc, což potvrzují slova také ředitele NÚKIBu Karla Řehky, že problematika Ukrajiny nevyšumí a je třeba, aby nám odhodlání vydrželo dlouhodobě. Vondra v tomto kontextu dodává, že musíme udržet otevřenou náruč za každou cenu – ať se uprchlíci vrátí, nebo zůstanou ­­– vše je pro nás dobře. Oproti tomu tu máme výrok Tomia Okamury, předsedy SPD, který sice přijímání uprchlíků v současné době podporuje, ale pouze na určitou dobu, přičemž doufá, že se nakonec všichni vrátí do své země.

Nutné změny v bezpečnostním systému ČR a další kroky vůči Rusku

Co tedy musíme změnit, abychom se byli schopni efektivně bránit? Nejčastěji zmiňovaným bylo posilování vlastních obranných schopností a kapacit. Dle Opaty jsme „tradičně oddalovali výdaje na obranu a přezbrojování, což ohrožovalo naši národní bezpečnost, a teď to všichni víme”. Akviziční proces by měl projít výraznou změnou od základů, a to s cílem jeho zrychlení a zefektivnění (např. aby nebylo více lidí dohlížejících na proces než na procesu samotném). O nutnosti legislativní změny hovořil také Lubomír Kovařík, předseda Sekce obranného průmyslu Hospodářské komory. Změna by měla mířit na zákony č. 38/1994 Sb., č. 134/2016 Sb., č. 240/200, č. 241/2000, tedy všechny hlavní legislativní úpravy v této oblasti – bez toho ambice ani finanční a podpora nebudou k ničemu. „Musíme být schopni říct: toto pořídíme, protože to považujeme za nejlepší řešení a tečka.“ Marek Mora, viceguvernér České národní banky, zároveň upozornil na problém, že „spoustu věcí ohledně financování projektů obranného průmyslu a dalších věcí řeší ministerstvo financí, ale dopady těchto rozhodnutí jsou všude možně, jen ne na ministerstvu financí“.

Také bychom měli budovat vyváženou, vševojskovou armádu, což potvrzují Kopečný i gen. Opata. S tímto názorem však nesouhlasí Bartoš, který naopak prohlásil, že nemůžeme budovat komplexní armádu, ale musíme investovat tam, kde excelujeme, což je například kybernetická bezpečnost či protichemická ochrana. Pro budování vševojskové armády se vyjádřil i Okamura, však v jiném duchu než Kopečný a Opata. Podle Okamury bychom měli usilovat o „izraelizaci“ AČR a české bezpečnostní politiky obecně – budovat vševojskovou armádu a zároveň usilovat o větší míru neutrality (včetně vystoupení z EU), abychom si dle jeho slov zbytečně nedělali nepřátele.

Lipavský uvedl, že jediná smysluplná reakce vůči Rusku samotnému je limitovat Putina zvenku – mezinárodní izolace a sankce. Dle Kopečného bychom v následující době měli pracovat na budování a posilování strategické převahy NATO; v ČR pak konkrétně kromě budování vševojskové armády budovat také moderní technologie a prostřednictvím posílání zbraní na Ukrajinu pomoci vytvořit bezletovou zónu, kterou si budou vymáhat sami Ukrajinci. Moderní technologie by pak měly být zasílány na Ukrajinu a měly by sloužit jako součást odstrašení. V rámci NATO bychom nicméně dle gen. Opaty měli přejít od odstrašení k obraně. Vondra v tomto kontextu uvádí, že ani odstrašení nám (Západu) zcela nejde: „když USA ještě před válkou řekly, že do konfliktu kvůli Ukrajině nepůjdou, tak to nebylo nejmoudřejší – byla to zelená pro Putina.”

Vlček dále upozorňuje na možnou potřebu redefinice typových plánů, které jsou sice nyní zpracované, ale v době pandemie byly nepoužitelné. V této souvislosti uvedl, že je potřeba flexibilita – musíme být schopni sytém měnit (dle jeho názoru se nám to v době pandemie dařilo).

Budoucnost Ukrajiny ve strukturách NATO a EU

V rámci posledního panelu – diskuse politických zástupců – padla otázka, zda považují za reálné, že by Ukrajina vstoupila po konci války do struktur EU a NATO. Část politiků se vyjádřila negativně – Andrej Babiš (ANO 2011) uvedl, že vstup do EU i NATO musí odsouhlasit všechny členské státy, což byl problém i v případě Severní Makedonie. Ukrajinské členství v těchto organizacích se mu tedy nezdá příliš reálné. Vstup Ukrajiny vidí jako nereálný i Tomio Okamura (SPD). Ten také upozornil na podmínky pro vstup do těchto organizací, které jsou dle jeho slov na „dekádu příprav“, a proto uvedl „ne“ a „ne“ pro vstup Ukrajiny do obou organizací.

Dle Alexandra Vondry (ODS) se musí udělat vše proto, aby měla Ukrajina zajištěnou svobodu, poté se může řešit tato otázka, nicméně následně dodal osobní názor – EU ano, NATO ne. Vít Rakušan (STAN) uvedl podobný názor jako Vondra a to že o tom bude rozhodovat svobodná Ukrajina a pokud bude mít zájem, tak bychom měly její přání vyslyšet. Dle Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) je důležitý časový horizont, ale měli bychom se snažit o to, aby vstup Ukrajiny do těchto organizací možný byl. Jan Bartošek (KDU-ČSL) a Ivan Bartoš (Česká pirátská strana) vyjádřili své osobní názory – oba jsou shodně pro vstup Ukrajiny do EU i NATO.

Lze tedy konstatovat, že ačkoliv se většina české politické scény shodne na nutnosti zajištění svobody Ukrajiny, především pokud jde o suverénní rozhodování v otázkách vlastní zahraniční politiky, její integrace do euroatlantických struktur prozatím vyvolává mnoho otázek.

Zdroje

Report je sepsán na základě účasti zástupců Security Outlines na 9. ročníku národní bezpečnostní konference „Naše bezpečnost není samozřejmost.“

Přiložené fotografie jsou pořízeny redaktory Security Outlines či ze záznamu konference na webu události.