Internet se stal běžnou součástí života většiny subjektů dnešní společnosti, teroristické skupiny nevyjímaje. Valná většina z nich má své vlastní internetové stránky, a tak je zkoumání vztahu terorismu a internetu jako specifického média nepochybně relevantním tématem pro bezpečnostní studia. Následující text se věnuje způsobům využívání internetu teroristickými skupinami, které zkoumá na případové studii dnes snad nejznámější teroristické organizace, Al-Káidy.

1. Úvod

Současná debata o užívání internetu teroristickými skupinami je velmi fragmentovaná a prochází výrazným vývojem. Velká část diskusí se týká kyberterorismu, tedy internetového terorismu, prostřednictvím kterého jsou zasahovány sítě, počítačové systémy a telekomunikační technologie (NCSL 2007). Internet však samozřejmě lze využívat nejen k útokům, ale k mnohem širší škále činností od sdílení videí přes utajenou komunikaci až po ovládání bankovních účtů. Užívání internetu teroristickými skupinami však rozhodně není marginální fenomén. Jak upozorňuje Bruce Hoffman, všechny velké a většina malých teroristických skupin mají v současnosti své vlastní internetové stránky (Hoffman 2006: 4). Zkoumání vztahu terorismu a internetu jako specifického média, respektive způsoby užívání internetu jako média teroristickými skupinami, lze tedy považovat za velmi významné. Hoffman uvádí, že internet jako médium je v současnosti teroristickými skupinami využíván dvěma klíčovými způsoby. Tím prvním je interní komunikace (povely členům a jejich kontrola, zasílání informací), druhým způsobem je externí komunikace a tou je dle Hoffmana především propaganda (ibid.).

Tato práce si klade za cíl rozvést a konkretizovat způsoby využívání internetu na případové studii Al-Káidy. Práce vychází z výše zmíněného konceptu, nastíněném předním odborníkem na terorismus Brucem Hoffmanem. V práci představíme klady a zápory užívání internetu Al-Káidou a posléze, na základě analýzy jak primárních zdrojů, tak sekundární literatury, dojde k deskripci samotných způsobů a příkladů využívání. Tyto způsoby budou konceptualizovány v rámci interní a externí komunikace dle Hoffmanova rozdělení. Tato práce tedy je kvalitativní případovou studií, přičemž případovou studií rozumíme takovou studii, jež je zkoumána pro vnitřní povahu a jedinečnost zvoleného tématu (Kořan 2008: 34).

 2. Al-Káida v současnosti

Hlavou organizace se po smrti Usámy bin Ládena stal Egypťan Ayman al-Zawahíri. Ten je v užívání internetu jako média poměrně progresivní – v roce 2007 se dokonce zúčastnil online chatu, přičemž dle Colla je více demagogickým a dogmatickým „diskutérem“, než jeho předchůdce Usáma bin Ládin. O samotné „fyzické“ činnosti Al-Káidy se v současnosti hovoří nejen v Pákistánu, ale také v Súdánu, Mali, Nigérii, Jemenu, Saúdské Arábii, Somálsku, Iráku a dalších státech (Global Jihad 2007).

O současné podobě Al-Káidy nepanuje bezvýhradný konsensus. Hlavní proud analytiků a akademiků v současnosti upozorňuje především na síťovou strukturu Al-Káidy s výrazně globálním charakterem. V současnosti už dle mnohých Al-Káida není organizací, ani sítí, ale spíš sítí sítí (network of networks), či dokonce pouze ideou. Al-Káida však nebývá považována pouze za teroristickou organizaci, bývá o ní referováno i v souvislosti s pojmem insurgency a to jak na lokální, regionální, tak i globální úrovni. (Bobbit 2008; Kilcullen 2004).

Gunaratna a Oreg se ve svém článku v periodiku Studies in Conflict & Terrorism z roku 2010 přiklánějí k názoru, že Al-Káida stále disponuje pevnou jádrovou organizací, alokovanou v Pákistánu. Autoři argumentují tím, že pouze síťovitě strukturovaní aktéři by nezvládli provést tak velký a komplexní útok, jako byl ten z jedenáctého září. Podotýkají však, že za „rozmachem“ síťovitosti aktérů obecně lze hledat právě internet. Dle autorů je Al-Káida velmi důležitý prvek v globálním džihádistickém hnutí, nelze však Al-Káidu považovat za samotné hnutí, pouze za jeden z jeho prvků. Al-Káida samotná má nyní dle autorů prvky terorismu a guerilly (Gunaratna, Oreg 2010). Expert na otázky Blízkého východu a otázky národní bezpečnosti USA Steve Coll spíše rozdílné názory Bobbita a Gunaratny překlenuje tvrzením, že existuje určitá hierarchická organizace alokovaná v Pákistánu či na afghánsko-pákistánském pomezí. Al-Káida je však dle Colla také sítí frančíz a ideologickým hnutím, jehož jednotlivé buňky, respektive následovníci mohou jednat izolováni od svého vůdce (Coll 2011). Toto tvrzení přijal za své i autor této práce a pro tuto případovou studii bude autor vycházet z Collova pojetí, tedy stálé existence určitého ústředí jako ústředního bodu jisté sítě.

3. Využívání internetu Al-Káidou

Al-Káida byla a je svými vztahy s médii a jejich užíváním mezi ostatními teroristickými organizacemi výjimečná. Před jedenáctým zářím 2001 byla organizační struktura Al-Káidy rozdělena pod čtyři hlavní výbory: první se zabýval vojenskými operacemi, druhý logistikou a financováním a třetí studiem islámu a vydáváním fatew. Poslední se zabýval právě vztahy s médii, komunikací a PR. Velitel této organizační složky byl dokonce někdy nazýván Abu Reuter (Gunaratna 2002). V současnosti se zřejmě mediální strategie Al-Káidy jeví méně úspěšnou, respektive výraznou než kdysi. Je otázkou, zdali je to znakem oslabování sítě jako takové, či pouze jejich mediálních vztahů (Kimmage 2009).

Al-Káida však kromě využívání médií obecně bezprecedentním způsobem využívala především internet (Bobbit 2008: 54 – 58). Server Global Jihad upozorňuje na realizaci globálního džihádu pomocí dvou pilířů. Tím prvním jsou bomboví atentátníci a tím druhým management Al-Káidy, přičemž tyto dva pilíře jsou spojeny přes internet (Global Jihad 2009b). Dle Bruce Hoffmana má užívání internetu pro Al-Káidu tři klíčové funkce. První funkcí je propaganda, jejímž účelem je rekrutace bojovníků, získávání finančních prostředků a tvarování názoru veřejnosti v muslimském světě. Druhou funkcí je trénink a rozšiřování instrukcí a příkazů teroristům. Poslední klíčovou funkcí je operační plánování útoků skrze e-mail a rozšiřování návodů či zdrojů informací (Hoffman 2006).

Jedním z prvních příkladů užívání internetu, ač nepřímo v souvislosti s Al-Káidou, byl Babar Ahmad, britský občan, jenž od roku 1997 provozoval džihádistické stránky Azzam Publications. Tyto stránky podporovaly Tálibán v Afghánistánu a mudžahedíny v Čečensku. Na svých stránkách žádal o finanční podporu, kterou označoval za životní povinnost každého správného muslima. Jednou z prvních webových stránek, o kterých se tvrdí, že měly spojitost přímo s Al-Káidou, je al-Haramain. Webmaster Al-Hussayen měl zveřejňovat návody a rady pro provádění násilného džihádu v Izraeli a Čečensku. Al-Hussayen byl posléze v Idahu za zveřejňování těchto materiálů Idahu souzen, porota ho však osvobodila. Po jedenáctém září 2001 se však situace zásadně změnila (Jacobson 2009).

Před jedenáctým zářím měla Al-Káida pouze jednu oficiální internetovou stránku, a tou byla al-neda.com; v současnosti je Al-Káidě připisováno více než padesát internetových serverů. O strategii Al-Káidy v oblasti internetu jako takové obecně vypovídá i fakt, že na samotných stránkách šlo dříve nalézt vyjádření ve smyslu, že čím více stránek Al-Káida má, tím lépe. (Hoffman 2006).

3.1 Interní komunikace

Jedním z prvních serverů, které používala Al-Káida k interní komunikaci, byl server založený ve východní Asii. V roce 2000 došlo v čínském Guangzhou k založení fóra, nazvaném maalemaljihad.com (v anglickém překladu Milestones of Holy War) egyptským obchodníkem Sami Alim[1]. V jednotlivých diskusních místnostech mělo docházet k nahrávání propagandistických materiálů a tezí ospravedlňujících násilný džihád. Při pozdějším vyšetřování se zjistilo, že odhalit osobu, která materiál nahrávála, je prakticky nemožné. Zakladatele a provozovatele serveru, Sami Alima, se však vypátrat podařilo, přestože server byl provozován z anonymizovaného účtu v jedné internetové kavárně. K odhalení Alima vedlo zaplacení poplatku 362 dolarů (tedy koupě internetové domény) z jeho bankovního účtu (Computer Crime Research Center; nedat.).

Prvním významným serverem byl server alneda.com. Poskytovatel serveru sídlil v Malajsii. AlNeda byl odstaven v roce 2002 americkým občanem Jonem Messnerem z jeho soukromé iniciativy. Jednalo se o server, jenž přesměrovával uživatele na bezpečnější soukromé weby s privátními diskusemi. Ty měly obsahovat na internet nahrané fatwy, videa s Usámou bin Ládinem a údajně i určité návody (Di Justo 2002).

I v současnosti však existuje velká řada serverů, které jsou spojovány s činností Al-Káidy. Jedním z nich je například fórum Al-Fidaa. Al-Fidaa je džihadistické islamistické fórum, provozované pod patronátem serveru Ansar Al-Mujahideen.com. V poslední době se na privátním fóru Al-Fidaa například množí výzvy k zavraždění konkrétních vojáků US Army, kteří zastřelili Usámu bin Ladina. V jednom vlákně byla i vyvěšena fotografie jednoho z vojáků (Portál MEMRI 2012).

Tato fóra se však mohou stát i terčem útoku. V dubnu 2012 došlo k týdennímu výpadku hlavním internetových diskusních stránek, které Al-Káida využívala. Jedním z terčů byl server Shumukh al-Islam. K cyber-útoku se nikdo nepřihlásil a americká vládní agentura Cyber Command se od útoku distancovala. Lze však považovat za pravděpodobné, že útok mohl být realizován právě USA (či minimálně s jejich pomocí).  Nejedná se však o první cyber-útok na tato fóra. V roce 2010 britské zpravodajské služby narušily diskusní server al-Fallujah a tím vydávání magazínu Inspire (Nakashima, Wawrick 2012). Stejný osud potkal také fóra Al-Ekhlaas a Al-Hisbah. Zmíněný server Shumukh al-Islam, odstavený v dubnu 2012, údajně přesunul část své aktivity na server Al-Qital.net. V současnosti na něm lze nalézt například velké množství videí či „výukové“ materiály Anwara al-Awlakího (Portál Al-Qital.net 2012).

Za poměrně obecně známou lze považovat informaci, že z počítačů zabavených v Afghánistánu při operaci Trvalá svoboda se zjistilo, že útoky z 11. září byly primárně připravovány na internetu a skrze e-mailovou komunikaci. Muhammad Atta nejprve pomocí e-mailů (samozřejmě nešifrovaných) zjistil, u které letecké školy může on a několik jeho dalších přátel z řad arabských studentů absolvovat výcvik na pilota. Letenky, na které jednotliví atentátníci letěli, byly také objednány Muhammadem Attou přes internet (Konzelmann 2003: 195 – 197).

 Obecně však lze za hlavního proponenta užívání internetu považovat Abú Musab-az Zarkávího. Zarkáví se však nezaměřoval pouze na interní komunikaci, ale výrazně také na externí, pročež bude zmíněn i v další subkapitole. Jordánec Zarkáví zveřejňoval videa poprav (například amerického obchodníka Berga), titulky k videím překládal i do jiných jazyků. O dopadu této mediální strategie lze pouze těžko pochybovat – video Bergovy popravy staženo několika miliony uživatelů, a to jak ze strany sympatizantů, tak „neutrálních“ a nepřátel. Zarkáví dále provozoval síť internetových stránek, přes které informoval sympatizanty o tom, jak získat falešné dokumenty a výbušniny. (Bobbit 2008: 75). Zarkáví stál za uploadováním několika návodných videí z Iráku, jak umístit výbušninu na cestu, přes kterou mají projet americké jednotky.

Ohledně návodů a rad lze zmínit také stránku Al Batar (jenž je někdy označována také jako Mu´askar al Battar, neboli Camp of the Sword. Na Al Batar byly zveřejněny informace, rady a návody, jak přepadávat konvoje či jak odpalovat rakety.

Výše uvedené se dá zobecnit na několik různých typů. Jedná se o zasílání příkazů, respektive komunikace v rámci hierarchické organizace. Dochází také k rozesílání či zveřejňování rad a návodů. Ty mohou mít formu jak dokumentů, tak videí. Určitá část je však určena nejen pro „členy“ Al-Káidy, ale také pro sympatizanty. V neposlední řadě internet slouží jako prostředek pro zjišťování informací o cílech útoků.

3.2 Externí komunikace

 Internet se stal významným nástrojem pro rekrutaci nových členů a sympatizantů (Crane, Freiburger 2008: 312). Takto byl rekrutován Al-Káidou například Francouz Peter Cherif. Jednalo o klasického second-generation islamistu (Crane, Freiburger 2008: 313).  Na rekrutační snahách se podílejí i samotní nejvyšší představitelé Al-Káidy. Ayman al-Zawahíri v roce 2007 online chatoval se západními novináři a analytici to označili právě za snahu dosáhnout a zasáhnout nové a širší publikum. V říjnu 2005 se navíc Al-Káida se měla snažit „oficiálně“ najmout člověka s vynikající znalostí arabštiny a angličtiny, který by jí pomáhal s mediálními záležitostmi – psaním prohlášení, odpovědí či článků. Poptávaný jedinec navíc měl pomáhat s uploadováním a sdílením videonahrávek (Portál The Daily Beast 2007).

Již zmíněný Abú Musab-az Zarkáví stál za velkým mnostvím zveřejněných videí, která byla určena pro „externí“ osoby, ať již sympatizanty, tak nepřátele. Zarkáví, aby zasáhl co nejširší publikum, videa opatřoval titulky, které pak byly dále překládány. Progresivita jeho přístupu však sahala ještě dále. Videa nejen že zveřejňoval v několika různých rozlišeních, ale také ve formátech, které podporují i mobilní telefony.

Dle Phillipa Bobbita Al-Káida dále využívá internet ke dvojímu účelu v otázce financí. Získává finanční prostředky od mecenášů a devótních muslimů. Druhým způsobem je získávání financí skrze legální byznys, k jakým dříve patřila bin Ládinova síť společností (Bobbit 2008).

Internet však může být využit i k útokům. Není známo, že by Al-Káida útočila například na infrastrukturu přes ICT, ale například zveřejnila DNA sekvence španělské chřipky a ptačí chřipky, což se rovná zveřejnění návodů na výrobu výbušniny. Nebezpečí v tomto případě plyne i z toho, že virus může být dále modifikován (Bobbit 2008: 54 – 58). Na stránkách Španěla Mustafy Seitmariama Nasara (také transkribováno jako Sitt Maryam), jenž je také znám pod jménem Abú Músá al-Surí, se objevil patnáctistránkový dokument o biologických zbraních. Jednalo se o návod, jak pneumonii přeměnit na biologickou zbraň (Coll; Glasser 2005). Ab´Músá al-Surí však komunikoval i jinými prostředky, např. skrze magazín Inspire.

Magazín Inspire je velmi výrazným prvkem externí komunikace. Je od roku 2010 vydáván Al-Káidou na Arabském poloostrově skrze vydavatelství Al-Malahem. Al-Malahem byla vedena Al-Awlakím až do jeho smrti v roce 2011. Samotná společnost Al-Malahem údajně funguje od roku 2007 (Global Jihad; nedatováno). Samotným Jemenec al-Awlakí byl považován za „šéfredaktora“ Inspire už i pro to, že pro první číslo napsal úvodník. I přes Awlakího smrt třicátého září 2011 však Inspire nepřestal vycházet, nemohl tedy být čistě jeho projektem. Inspire je anglicky psaný elektronický magazín, jehož cílovým publikem jsou mladí obyvatele Velké Británie a USA, primárně muslimové žijící v západních zemích ve druhé či třetí generaci. Název magazínu pochází z Koránu, osmé súry, kde dle anglického překladu stojí: „Inspire the believers.“ Obsahem čísel je převážně propagandistického rázu, obsahuje jak výzvy k páchání teroristických činů, tak výzvy k obraně Islámu (Fox News 2010; Inspire 2011; Inspire 2012; The Anti Defamation League 2010). Již zmíněný Abú Músá al-Surí například napsal do Inspire sérii pěti článků, ve kterých popisuje své zkušenosti s džihádem (Coll, Glasser 2005).

Obecně lze tvrdit, že externí komunikace se liší na základě toho, komu je určena. Pro nepřátele, tedy především USA, Velkou Británii a Izrael, jsou určena například videa poprav. Pro neutrální publikum (lze však namítnout, že ve vyhraněném saláfistickém / wahhábistickém konceptu Islámu existuje pouze dar al-Harb a dar al-Islam) jsou to spíše materiály propagandistického či osvětového rázu. Velmi výrazná je však internetová komunikace ne přímo se členy Al-Káidy, ale se sympatizanty hnutí. Jedná se o výzvy k připojení, výzvy k obraně Islámu či návody. Právě pro sympatizanty například z diaspory je určen i magazín Inspire. Internet však je využíván i opačným směrem a to například pro zasílání finančních prostředků.

3.3 Vizualizace

Užívání internetu v rámci interní a externí komunikace Al-Káidy lze v rámci přehlednosti zobecnit a posléze jej zobrazit pomocí jednoduché, stručné vizualizace. Levá část zobrazení znázorňuje to, co nazýváme interní komunikací. Pravá část je naopak externí komunikace.

  4. Výhody a nevýhody využívání internetu

V užívání internetu Al-Káidou lze spatřovat jak výhodu, tak nevýhodu. Thomas z US Army War College definoval 16 bodů, v čem tkví nebezpečí využívání internetu Al-Káidou pro její protivníky, respektive v čem je pro teroristickou síť internet výhodné používat.

1. Internet může spojit skupiny lidí, které by spolu jinak nikdy nekomunikovaly.
2. Přístup na internet je obtížné, ba nemožné regulovat.
3. Internet může být používán anonymně či pod cizím jménem.
4. Internet může být používán k vytvoření virtuálního života a tím i virtuálního strachu.
5. Internet může jednotlivým skupinám pomoci vydělat či získat peníze.
6. Jednotliví bojovníci mohou být snáze kontrolováni či navigováni i přes velkou geografickou vzdálenost.
7. Internet může sloužit jako prostor pro rekrutaci či přímo rekrutační nástroj
8. Internet může sloužit ke shromažďování informací o potenciálních cílech.
9. Internet slouží jako oddělovač těch, co útok plánují, od těch, kdo jej vykonají a od samotných obětí. Tím může být vypátrání pachatelů obtížnější.
10. Může sloužit ke krádežím dat či manipulacím s nimi.
11. Může sloužit k odesílání tajných či šifrovaných zpráv.
12. I chudé a malé skupiny mohou dosáhnout skrze internet ohromné popularity.
13. Může narušit trh či hospodářství v cizí zemi pomocí účelově zveřejněných informací.
14. Může dojít k mobilizaci určité skupiny obyvatel, diaspory či hackerů.
15. Internet je legální a lze jej tudy využívat coby legální prostředek.
16. Může odvést pozornost od reálně plánovaných útoků (Thomas 2003).

To však nejsou všechna možná pozitiva (respektive nebezpečí) užívání. Joseph Nye uvádí, že teroristé přesměrováním komunikace na internet výrazně snížili riziko z odhalení (Bobbit 2008: 58). Tsfati a Weinman dále tvrdí, že pomocí internetu dochází k vylepšování a pozměňování vlastního obrazu u cílového publika. Dochází také k výraznému ospravedlňování násilí z důvodu velkého prostoru k vyjádření a po provedených útocích  ke glorifikaci a martyrizaci sebevražedných atentátníků (cit. dle Crane, Freiburger 2008: 314).

Lze však namítnout i nevýhody užívání internetu pro teroristické organizace. Dle Phillipa Bobbita jsou naopak jednotlivé buňky náchylné k informačnímu útoku. V moderním síťovém terorismu (který Bobbit nazývá terorismem tržního státu) je však masivní elektronický přenos informací nevyhnutelný a tím se může stát podezřelým (Bobbit 2008). Tuto souvislost nicméně potvrzují i Gunaratna a Oreg, jelikož tvrdí, že za větším počtem síťových aktérů může právě rozmach telekomunikačních technologií a internetu (Gunaratna, Oreg 2010). Dalším negativem však je i stopovatelnost finančních převodů a tím financování. Jak upozorňuje Ibrahim Warde, tradiční islámský finanční systém hawala je v podstatě nevysledovatelný. Přesunem finančních transakcí do elektronického prostoru se zachovávají elektronické stopy, které lze určitým způsobem dohledat. Sám Warde však upozorňuje na přeceňování role financování terorismu, jelikož na financování teroristických útoků jsou třeba diametrálně nižší částky, než bývá uváděno (Warde 2007).

 5. Závěr

Tématem této práce byly způsoby využívání internetu Al-Káidou. Al-Káida pokročila v užívání moderních technologií velmi daleko a to se stalo až jakýmsi jejím „trademarkem“.  Práce vycházela z konceptu, který předestřel analytik Bruce Hoffman. V rámci interní komunikace je majoritní užívání především diskusních fór s privátním přístupem, často na pozvání od již přihlášeného člena. Příkladem může být Al-Fidaa. Významnou roli také hraje e-mailová komunikace. Jak diskusní fóra, tak i nahrávání videí jsou užívány také v rámci externí komunikace. Ta je cílena na „různá“ publika. Převážně videa jsou určena pro nepřátele, naopak návody či výzvy jsou určeny pro sympatizanty či potenciální členy. Určitý obsah, sdílený po internetu, je však určen jak pro interní, tak pro externí komunikaci. V další části práci jsme představili klady a zápory užívání internetu. Z nich lze vyčíst, že z přesunutí části aktivit, např. plánování, na internet, lze považovat za velmi nebezpečnou záležitost, na druhou stranu může být efektivně napadeno spojení takových buněk, jež jsou pouze v elektronickém kontaktu.

Na druhou stranu však Al-Káida nikdy nerealizovala žádný cyber útok. Lze pouze spekulovat, proč se tomu tak nikdy nestalo, jedním z možných vysvětlení je ale absence technických schopností členů. Velké nebezpečí, které však už realizováno bylo, tkví také v „homegrown“ terorismu. Právě na tyto potenciální pachatele cílí například elektronický magazín Inspire. Al-Káida, i přes určité relativní oslabování v současnosti (The Economist 2012), má stále velký potenciál rekrutovat obyvatele některých západních zemí a internet je k tomu naprosto ideálním nástrojem.

6. Zdroje a literatura

Portál AL-QITAL. (2012). Al Qaeda in the Arabian Peninsula. Dostupné z WWW: https://www.alqital.net/showthread.php?238-Al-Qaeda-in-the-Arabian-Peninsula-45-Statement-on-the-American-missionary-killed-in-Taiz

Portál THE ANTI-DEFAMATION LEAGUE. (2010). Al Qaeda English Magazine Calls for Terror Attacks in the U.S. Terrorism. Dostupné z WWW: http://www.adl.org/main_Terrorism/al_qaeda_magazine_calls_for_us_terror_attacks.htm?Multi_page_sections=sHeading_1

BOBBIT, Phillip. (2008). Terror and Consent: The Wars for the Twenty-first Century. New York: Alfred A. Knopf.

COLL, Steve. (2011). Notes on the Death of Osama bin Laden. In: The New Yorker. May 2, 2011. Dostupné z WWW: http://www.newyorker.com/online/blogs/newsdesk/2011/05/notes-on-the-death-of-osama-bin-laden.html

COLL, Steve; GLASER, Susan. (2005). Terrorist Turn to the Web as Base of Operations. In: The Washington Post, August 7, 2005. Dostupné z WWW: http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2005/08/05/AR2005080501138.html

COMPUTER CRIME RESEARCH CENTER. (nedat.) How Al Qaeda Put Internet to Use. Dostupné z WWW: http://www.crime-research.org/news/2002/11/Mess1203.htm

CRANE, Jane. FREIBURGER, Tina. (2008). The Systematic Model of Terrorist Use of the Internet. In: International Journal of Cyber Criminology. Vol. 1.

Portál THE DAILY BEAST. (2007). Ask a Terrorist. Dostupné z WWW: http://www.thedailybeast.com/newsweek/2007/12/19/ask-a-terrorist.html

DI JUSTO, Patrick. (2002). How Al Qaeda Site was Hijacked. Dostupné z WWW: http://www.wired.com/culture/lifestyle/news/2002/08/54455

Portál THE ECONOMIST. (2012). Rebranding Al-Qaeda. In: The Economist. Blogs. Uveřejněno 4. 4. 2012. Dostupné z WWW: http://www.economist.com/blogs/clausewitz/2012/05/reading-abbottabad-papers

Portál FOX NEWS. (2010). ‚How to Make Bomb in Kitchen of Mom‘ Featured in Al Qaeda’s 1st English Magazine. In: Fox News. Dostupné z WWW: http://www.foxnews.com/world/2010/07/01/make-bomb-kitchen-mom-featured-al-qaedas-st-english-magazine/#ixzz2GSNnWUdZ

Portál GLOBAL JIHAD. (2007). Al Qaeda. Dostupné z WWW: http://www.globaljihad.net/view_page.asp?id=33

Portál GLOBAL JIHAD. (2009). Cyber Jihad. Dostupné z WWW: http://www.globaljihad.net/view_page.asp?id=1376

GUNARATNA, Rohan; OREG, Aviv. (2010). Al Qaeda´s Organizational Structure and its Evolution. In: Studies in Conflict and Terrorism. 33:12. Dostupné z WWW: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/1057610X.2010.523860

HOFFMAN, Bruce. (2006). The Use of the Internet by Islamic Extremists. Testimony Presented to the House Permanent Select Committee on Intelligence. Dostupné z WWW: http://www.rand.org/pubs/testimonies/CT262-1.html

INSPIRE (2011). Online magazín. Dostupné z WWW: http://publicintelligence.net/complete-inspire-al-qaeda-in-the-arabian-peninsula-aqap-magazine/

INSPIRE (2012). Online magazín. Dostupné z WWW: http://publicintelligence.net/complete-inspire-al-qaeda-in-the-arabian-peninsula-aqap-magazine/

JACOBSON, Michael. (2009). Terrorist Financing and the Internet. In: Studies in Conflict and Terrorism. Dostupné z WWW: http://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/10576101003587184

KILCULLEN, David. (2004). Countering Global Insurgency. In: Small Wars Journal, Nov. 2004. Dostupné z WWW: http://smallwarsjournal.com/documents/kilcullen.pdf

KIMMAGE, Daniel. (2008). The Al Qaeda Media Nexus. An RFE/RL Special Report. Dostupné z WWW: http://www.e-prism.org/images/AQ_Media_Nexus_-_March08.pdf

KONZELMANN, Gerhard. (2003). Džihád: Velká svatá válka. Liberec: Dialog.

KOŘAN, Michal (2008) Případová studie. In DRULÁK, Petr a kol. (2008): Jak zkoumat politiku. Praha: Portál (256 s.)

Portál MEMRI (2012). Member Of Leading Al-Qaeda-Affiliated Online Forum Posts Photo Of Navy SEAL Who Participated In Bin Laden Raid And Calls For ‚Allah To Kill‘ Him. Jihad & Terrorism Studies Project. The Middle East Media Research Institute. Dostupné z WWW: http://www.memri.org/report/en/0/0/0/0/0/0/6626.htm

NAKASHIMA, Ellen; WAWRICK; Joby. (2012). Al-Qaeda’s online forums go dark for extended period. In: Washington Post. Dostupné z WWW: http://www.washingtonpost.com/world/national-security/al-qaedas-online-forums-go-dark-for-extended-period/2012/04/02/gIQAfd4xqS_story.html

NATIONAL CONFERENCE ON STATE LEGISLATURES (2007). Terrorism and Criminal Justice. Analysis on State Actons. Dostupné z WWW: http://www.ncsl.org/issues-research/justice/terrorism-and-criminal-justice.aspx

THOMAS, Timothy. (2003). Al Qaeda and the Internet: The Danger of CyberPlanning. In: Parametres: US Army War College. Vol. 33, Issue 1. Dostupné z WWW: http://www.dtic.mil/cgi-bin/GetTRDoc?AD=ADA485810

---