V reakci na bruselské teroristické útoky vyhlásil ministr vnitra Milan Chovanec dne 22. března 2016 první stupeň ohrožení terorismem, což znamená potřebu zvýšené bdělosti. V důsledku toho bylo nasazeno 550 vojáků – celkem 350 v Praze, v Brně a v Ostravě po stovce. Pohybovat se mají v místech se zvýšenou koncentrací lidí, jako jsou městská centra, obchodní domy, mezinárodní letiště, důležité úřady či objekty strategického významu (MV ČR 2016). Adekvátnost tohoto opatření se pokusím analyzovat optikou sociálního konstruktivismu.
Bylo nasazení vojáků opravdu nutným krokem? Pro zamyšlení je důležité mít na paměti, že „ministr Chovanec informoval o tom, že podle aktuálních informací tajných služeb nehrozí České republice žádné bezprostřední nebezpečí teroristického útoku, a že mimořádná opatření mají především preventivní charakter“ (ČTK 2016). První stupeň znamená stav zvýšené bdělosti, kdy se „upozorňuje na existenci obecného ohrožení terorismem“, v ulicích se pohybuje více policistů a tento stav reaguje především na přímou hrozbu v okolních zemích. Jedná se o vztah obecné všímavosti (MVČR 2016). Otázka samozřejmě pak je, zda je potřeba skrze povolané vojáky na toto nebezpečí explicitně upozorňovat. Thomasův teorém totiž říká, že „situace definovaná jako reálná, se stává reálnou ve svých důsledcích“ (Merton 2000: 196).
Co tedy může ve společnosti vyvolat (či zpětně způsobit) přítomnost 550 vojáků? Ministr Chovanec hovořil o „preventivních opatřeních“. Mou domněnkou je, že tento krok bude spíše zvyšovat napětí ve společnosti, než působit preventivně.
Nestavím se do opozice vůči informování veřejnosti o rizicích. Na druhou stranu může být tématem k zamyšlení, jak přítomnost 550 vojáků v ulicích může zpětně působit na jedince na základě definice situace. Americký sociolog Robert K. Merton skrze sebenaplňující se proroctví více rozpracovává původní tezi Williama I. Thomase. Říká, že „veřejné definice situace se stávají integrální součástí situace, čímž ovlivňují následný vývoj“ (Merton 2000: 198). Uvádí dále, že tímto konceptem lze mj. vysvětlit i dynamiku etnických a rasových konfliktů mezi bělochy a černochy v tehdejší Americe, a obecně se také Thomasův teorém aplikuje na oblast burzovních krizí.
Z pohledu bližšího bezpečnostním studiím: proces sekuritizace nám ukazuje, že nebezpečí neexistuje před tím, než je za nebezpečí prohlášeno. Tedy že problém se stává problémem bezpečnostním tehdy, když je „téma chápáno jako existenční hrozba, jež si žádá mimořádných opatření a ospravedlňuje konání vybočující ze standardních mantinelů politických procedur“ (Buzan, Waever a Wilde 2005: 34) – respektive když je za takovou hrozbu veřejně prohlášen relevantními aktéry a veřejnost toto prohlášení přijme. Nezpochybňuji, že k teroristickému útok u nás skutečně může dojít, a to i přesto, že dosud zkušenost s teroristickým útokem ze strany islamistů nemáme. Totiž jak už bylo řečeno v jiných příspěvcích – globální terorismus je v současnosti přítomen a zřejmě nezbývá nic jiného, než tento fakt přijmout.
V brněnských ulicích si všímám této vojenské přítomnosti. Nenazvala bych to všudypřítomností, ale tuším, že řada občanů toto nějakým způsobem registruje: a to ať už si vojáků „pouze“ všímají či je komentují. Vzhledem k tomu, že zde podle všeho máme čelit terorismu, jehož hlavními zbraněmi je strach, napětí a nejistota, řekla bych, že je méně než žádoucí tyto pocity zvyšovat a posilovat či je uměle vyvolávat, když zde toto nebezpečí – dle slov ministra Chovance – vlastně není.
Pokud tedy hovoříme o adekvátnosti – do jaké míry je tedy taková reakce přiměřená, když republice žádné bezprostřední nebezpečí nehrozí? Tito vojáci byli nasazeni s úmyslem zvýšit bezpečnost v ulicích – jaká je to ale tedy bezpečnost? Je reálná a je objektivní, tedy dochází ke skutečnému snížení rizik? Nebo tyto manévry jen uspokojují naši touhu po bezpečí a zároveň tuto touhu zpětně vyvolávají? A k tomu zároveň: není tato vojenská přítomnost nástrojem dohledu, demonstrací státní moci, která je jen racionalizována ve světle současných událostí a s rizikem teroristického útoku vůbec nesouvisí?
V textu nevycházím z empirických dat, pouze se nad problematikou zamýšlím skrze určitý teoretický aparát. Nepřináším proto žádnou odpověď na tyto otázky, snad kromě jedné: přiměřenost této reakce se pohybuje na velice tenkém ledě. Důležité je, jak je „problém“ formulován či interpretován v rámci řečových aktů ve veřejném prostoru. Zde mohou hrát roli i velmi jemné nuance. A naší úlohou je, tyto kroky automaticky nepřijímat tak, jak jsou nám podávány, nýbrž je vystavovat kritickým otázkám.
Zdroje
BUZAN, B. – WAEVER, O. – WILDE, J. 2005. Bezpečnost: nový rámec pro analýzu. Brno: CSS.
ČTK. 2016. „Vláda vyhlásila první bezpečnostní stupeň a povolala 550 vojáků“. Česká televize (cit. 2016-04-15). (http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1732015-vlada-vyhlasila-prvni-bezpecnostni-stupen-a-povolala-550-vojaku).
MERTON, R. K. 2000. Studie ze sociologické teorie. Praha: SLON.
Ministerstvo vnitra České republiky. 2016 (cit. 2016-04-15). (http://www.mvcr.cz/clanek/ministr-vnitra-vyhlasil-prvni-stupen-ohrozeni-terorismem.aspx).
