Proč je tak důležité rozlišit, zda je Kaspické moře opravdu moře, nebo jezero? Tato otázka není pouze sémantický problém, ale jde především o ekonomické, politické i vojenské záležitosti, které se na základě statusu definují dle jiných pravidel. Jaký je tedy status Kaspického moře podle nové dohody?

Kaspické moře je největším útvarem se slanou vodou na světě, aniž by bylo přirozenou cestou spojeno se světovým oceánem. Leží mezi Kavkazem a střední Asií a se svou rozlohou 376 000 km ² je považováno za největší jezero na světě. Od 90. let 20. století je předmětem těžko řešitelného sporu mezi pěti státy (Ázerbájdžán, Rusko, Kazachstán, Turkmenistán a Írán), které se dohadují, kdo vlastní jak velkou část Kaspického moře, jež je bohaté na zdroje ropy a zemního plynu, nebo naopak do jaké míry sdílejí využívání těchto zdrojů. Výsledkem vleklých sporů je po vzoru tzv. tragédie obecní pastviny nadměrné znečištění (ropná produkce a transport), environmentální degradace a prostředí doteď neschopné mezinárodní kooperace či konsenzu[1]. V srpnu 2018 se státy sešly na summitu v Kazachstánu, aby společně vyřešily tento palčivý problém.

Historie sporu

První spory o rozdělení se objevily už na začátku 19. století mezi carským Ruskem a Perskou říší, kdy si oba aktéři uvědomovali důležitost oblasti a každý z nich ji toužil ovládat celou. V průběhu let došlo k několika dohodám mezi říšemi, které byly vyústěním vojenských sporů, a do první mírové dohody v roce 1813 proběhlo i několik válek o toto území. Poslední taková dohoda byla anulována po bolševické revoluci v Rusku a v únoru 1921 byla nahrazena novou Dohodou o přátelství a kooperaci mezi Sovětským svazem a Persií (později Íránem), nicméně nikdy nedošlo k definici rozdělení či specifického režimu pro využívání moře[2].

Od konce 40. let 20. století začaly obě země těžit ropu, kvůli čemuž se vytvořila neoficiální demarkační linie mezi oběma aktéry vedoucí od jižní hranice Ázerbájdžánu po jižní hranici Turkmenistánu, čímž do íránské jurisdikce spadala jen malá část moře na jihu. Sovětský svaz pak svou severní část rozdělil na čtyři sektory dle svých republik, čemuž podléhala jak hladina moře, tak i jeho dno, přičemž největší část získal Kazachstán[3].

Potřeba vyřešit legální status Kaspického moře se stala kritickou po rozpadu Sovětského svazu, jelikož do té doby se o toto území dělily pouze dva zmiňované státy. Od roku 1991 však oblast obklopuje už pět států. S rozpadem SSSR se tak výrazně změnila geopolitická dynamika v regionu, což vedlo k silnému střetu zájmů. Ohniskem sporu se stal právě legální status moře, jelikož pro některé aktéry znamená status moře výhodu, pro jiné nevýhodu. Jde především o výskyt bohatých zásob nerostných surovin a fakt, že Kaspické moře je strategickou geopolitickou transportní trasou. Snahy o vyřešení legálního statusu Kaspického moře trvají už více než 25 let[4].

Legální status: moře nebo jezero?

Mezinárodní právo status Kaspického moře jasně nevymezuje, avšak poskytuje prostor pro společnou dohodu, je tedy možné označit tuto vodní plochu za moře, pakliže se na tom státy dohodnou nehledě na rozlohu a geografické charakteristiky[5]. Pokud by se jednalo o moře, řídilo by se jeho rozdělení Úmluvou OSN o mořském právu z roku 1982, což znamená, že pobřežní státy mají své teritoriální moře s šířkou maximálně 12 námořních mil od pobřeží a kontinentální šelf. Teritoriální moře pak nepřesáhne za středovou linii, která určuje šířku teritoriálních vod. Pokud by se jednalo o jezero, pak se jeho rozdělení řídí dle práva Mezinárodního obyčeje, což znamená, že státy hraničící s vodní plochou s ní budou hospodařit na základě mezinárodních dohod. Každý stát získá exkluzivní právo na zdroje a vodní hladinu ve svém národním sektoru[6]. Sovětsko-íránské rozdělení lze tedy považovat za jaksi hybridní, neboť oba státy vodní plochu považovaly za moře, ale SSSR si svou část rozdělil do sektorů dle svých republik, což odpovídá statusu jezera.

Nejasnosti ohledně vymezení teritoriálních vod, resp. národních sektorů a následného vlastnictví polí ropy a zemního plynu brání jejich rozvoji, přičemž nejpalčivější spory se týkají především jižní části Kaspického moře (části Ázerbájdžánu, Íránu a Turkmenistánu). Tyto země se několikrát uchýlily ke vzájemnému zastrašování stavebních firem válečnými loděmi, takže pro všechny strany je náročné budovat těžební plošiny dále od pobřeží. Naopak např. Kazachstán už zahájil svůj projekt na těžbu dále od pobřeží v rámci svého ropného pole Kašagan nehledě na nevyřešený status. Nicméně mnohým projektům dohady o statusu zabraňovaly v realizaci, např. plynovodu z Turkmenistánu do Ázerbájdžánu vedoucího plyn do Evropy[7].

Potenciály – přírodní bohatství

Oblast Kaspického moře je jedním obrovským nalezištěm ropy a zemního plynu a je rovněž jedním z nejstarších regionů na světě, které ropu produkují. Po rozpadu SSSR se otevřely nové možnosti těžby pro mezinárodní korporace, neboť Sovětský svaz neměl moderní technologie pro těžbu v hluboké vodě a většina zásob se nachází právě dále od pobřeží[8]. Čtvrté největší zásoby ropy a zemního plynu na světě a přístup k nim jsou tedy hlavním předmětem sporů v regionu, které vedly k občasnému vzájemnému zastrašování a zabraňování v ekonomickém rozvoji. Kvůli nemožnosti expandovat dále a hlouběji od pobřeží kaspické státy už do značné míry vytěžily zásoby nerostných surovin na pobřeží, kde je jurisdikce stejná nehledě na to, zda se jedná o jezero, nebo moře. Větší zásoby však leží dále od pobřeží a především v problematické jižní části Kaspického moře[9].

Sporné však nejsou pouze nerostné suroviny. Kaspické moře je domovem pro několik druhů jeseterů, kteří jsou zdrojem 80-90 % světové produkce kaviáru[10].

Ohrožení – znečištění

Biodiverzita Kaspického moře a jeho pobřeží dělá z regionu jeden z nejcennějších ekosystémů na světě (přítomnost mnoha endemitů), jehož ráz se od 50. let začal značně měnit kvůli stále větší antropogenní činnosti. Dochází k zasolování půdy kvůli zaplavování rozsáhlých pobřežních oblastí, kontaminaci vody používáním pesticidů a herbicidů na malých farmách kolem pobřeží a také kvůli úniku ropy z ropných zařízení, které se předtím nacházely v pobřežních či vnitrozemských oblastech a nyní jsou zaplaveny[11]. Stejně tak nadměrný rybolov je dalším z řady negativních vlivů v regionu a problémem je rovněž znečištěná voda přitékající do Kaspického moře z velkých řek. Navíc je v poslední době voda ohrožena také bakteriálním znečištěním kvůli odpadním vodám z Íránu. Intenzivní rozvoj ropného průmyslu tak v Kaspickém moři vyústil v rozsáhlé znečištění vzduchu, vody i půdy, ve významnou degradaci divoké přírody (fauny i flóry), ve vyčerpání přírodních zdrojů, narušení ekosystému, desertifikaci a značné ztrátě biologické i krajinné diverzity[12].

Hlavní příčinou kontaminace vody je zastaralé technické vybavení pro těžbu a transport ropy a zemního plynu. Značným částem znečištění se přitom dá zabránit opravou nebo výměnou jednotlivých částí zařízení či modernizací celé infrastruktury. Místní autority však významně selhávají v kontrole znečištění. Problémem je, že pokuty jsou méně nákladné než modernizace infrastruktury, státy tedy raději zaplatí pokuty za překročení limitů. Největší zodpovědnost za kontaminaci a devastaci pobřežní krajiny především v oblasti Apšeronského poloostrova nese Ázerbájdžán. Téměř polovina oblasti (cca 8000 ha ze zhruba 20 000 ha) kolem ropných polí je silně kontaminovaná a na desetině této oblasti (2000 ha) se vyskytují ropná jezera a jámy[13].

Nevyřešený status Kaspického moře přispíval k celkovému ohrožení životního prostředí, protože neexistoval žádný efektivní vymáhací systém, který by zajišťoval čištění vody od ropných skvrn či jiných znečištění[14]. Turkmenistán v očekávání těchto environmentálních obav ohledně znečištění hostil v době před summitem několik konferencí týkajících se ekologického zabezpečení a snažil se veřejnosti vehementně prezentovat efektivní a důkladnou práci národních environmentálních organizací[15].

Summit o definici statusu Kaspického moře

Dne 12. srpna 2018 se pět kaspických zemí se sešlo na Pátém summitu o Kaspickém moři, kde podepsaly novou dohodu Convention on the Legal Status of the Caspian Sea, která se kromě definice statusu Kaspického moře snaží ošetřit a předejít další environmentální degradaci oblasti a zároveň měla vyřešit spory o přírodní bohatství[16]. Jak se k problematice stavěly jednotlivé státy dříve a co pro každý z nich nová dohoda znamená, je analyzováno v dalším článku – Postoje aktérů a důsledky nové konvence o statusu Kaspického moře.

Seznam použitých zdrojů

[1] SHEIKHMOHAMMADY, M. – MADANI, K. (2008): “Bargaining over the Caspian Sea – the Largest Lake on the Earth.” World Environmental and Water Resources Congress 2008 Ahupua’a, ResearchGate, 9 p. [online] Dostupné z: https://www.researchgate.net/profile/Kaveh_Madani/publication/269128948_Bargaining_over_the_Caspian_Sea_-_The_Largest_Lake_on_the_Earth/links/5586d25a08ae71f6ba91371f.pdf. Ověřeno ke dni: 25. 11. 2018.

[2] ABILOV, S. (2013): “Legal Status of the Caspian.” ResearchGate, January 2013, pp. 122-143. [online] Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/320183299_LEGAL_STATUS_OF_THE_CASPIAN. Ověřeno ke dni: 25. 11. 2018.

[3] Ibid.

[4] Ibid.

[5] SHEIKHMOHAMMADY, M. – MADANI, K. (2008): “Bargaining over the Caspian Sea – the Largest Lake on the Earth.” World Environmental and Water Resources Congress 2008 Ahupua’a, ResearchGate, 9 p. [online] Dostupné z: https://www.researchgate.net/profile/Kaveh_Madani/publication/269128948_Bargaining_over_the_Caspian_Sea_-_The_Largest_Lake_on_the_Earth/links/5586d25a08ae71f6ba91371f.pdf. Ověřeno ke dni: 25. 11. 2018.

[6] EIA Beta (26. 8. 2013): “Overview of oil and natural gas in the Caspian Sea region.“ EIA Beta: Caspian Sea. [online] Dostupné z: https://www.eia.gov/beta/international/regions-topics.php?RegionTopicID=CSR. Ověřeno ke dni 6. 12. 2018.

[7] AUYEZOV, O. (12. 8. 2018): Russia, Iran, and three others agree Caspian status, but not borders. Reuters. [online] Dostupné z: https://www.reuters.com/article/us-kazakhstan-caspian-borders/russia-iran-and-three-others-agree-caspian-status-but-not-borders-idUSKBN1KX0CI. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.

[8] EFFIMOFF, I. (2000): “The oil and gas resource base of the Caspian region.” Journal of Petroleum Science and Engineering, No. 28, pp. 157-159. [online] Dostupné z: https://ac.els-cdn.com/S0920410500000759/1-s2.0-S0920410500000759-main.pdf?_tid=5290819c-5405-4c89-b708-661ab38bf8e8&acdnat=1543143586_f3a9afcf4e8c3b1e80a468d53fb3762a. Ověřeno ke dni: 25. 11. 2018.

[9] The Economist (16. 8. 2018): Is the Caspian a sea or a lake? The Economist. [online] Dostupné z: https://www.economist.com/the-economist-explains/2018/08/16/is-the-caspian-a-sea-or-a-lake. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.

[10] BBC (12. 8. 2018): Caspian Sea: Five countries sign deal to end dispute. BBC News. [online] Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-45162282. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.

[11] BARANNIK, V. – BORYSOVA, O. – STOLBERG, F. (2004): “The Caspian Sea Region: Environmental Change.” AMBIO: A Journal of the Human Environment, Vol. 33, No. 1, pp. 45-51. [online] Dostupné z: http://www.bioone.org/doi/pdf/10.1579/0044-7447-33.1.45. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.

[12] CaspInfo (2018): Environment. CaspInfo. [online] Dostupné z: http://www.caspinfo.net/content/content.asp?menu=0120000_000000. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.

[13] BARANNIK, V. – BORYSOVA, O. – STOLBERG, F. (2004): “The Caspian Sea Region: Environmental Change.” AMBIO: A Journal of the Human Environment, Vol. 33, No. 1, pp. 45-51. [online] Dostupné z: http://www.bioone.org/doi/pdf/10.1579/0044-7447-33.1.45. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.

[14] BBC (12. 8. 2018): Caspian Sea: Five countries sign deal to end dispute. BBC News. [online] Dostupné z: https://www.bbc.com/news/world-45162282. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.

[15] PANNIER, B. (9. 8. 2018): A Landmark Caspian Agreement — And What It Resolves. Radio Free Europe, Radio Liberty. [online] Dostupné z: https://www.rferl.org/a/qishloq-ovozi-landmark-caspian-agreement–and-what-it-resolves/29424824.html. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.

[16] The Economist (16. 8. 2018): Is the Caspian a sea or a lake? The Economist. [online] Dostupné z: https://www.economist.com/the-economist-explains/2018/08/16/is-the-caspian-a-sea-or-a-lake. Ověřeno ke dni: 6. 12. 2018.