G4S je jedna z největších a světově nejrozšířenějších soukromých bezpečnostních společností na světě. Její působení není omezeno jenom na západní svět, ale angažuje se rovněž kupř. na Blízkém východě, kde rizikové oblasti vyhledávající služby soukromých agentur poskytují pro zahraniční firmy zajímavou možnost finančního zisku. Nicméně firma G4S právě v souvislosti s působením v těchto oblastech získává v posledních letech negativní hodnocení od mezinárodních iniciativ, a to zejména v souvislosti s angažováním se v porušování základních lidských práv a svobod. Cílem práce je popsat na dílčí případové studii izraelsko-palestinského konfliktu konkrétní kontroverze působení G4S a diskutovat tak problematiku soukromých vojenských a bezpečnostních společností smluvně zapojených do konfliktů kolidujících s mezinárodním právem. 

V práci bude rozebrán fenomén privatizace bezpečnosti, představena komplexně společnost G4S a následně úžeji popsáno[1] působení v případu okupace Západního břehu Jordánu. Zároveň bude představen základní právní kontext ať už z hlediska mezinárodního či samotné společnosti.

Výzkumné otázky se pokusíme vystavět způsobem, aby mezi nimi byl určitý stupeň návaznosti.

První otázka bude obecného charakteru a této problematiky se dotýkající.

 1. Jsou případy porušování základních práv společností G4S možným příkladem změny pohledu na poskytování bezpečnosti PMSCs? Je možné tak souhlasit s tezí, že jsou vedle eliminování nebezpečí na straně jedné příčinou jeho vzniku na straně druhé?   

Druhá výzkumná otázka navazuje na výše uvedenou Singerovu typologii.

2.  Jak blízko se G4S nachází k Singerovu „hrotu kopí“? 

Třetí[2] a poslední výzkumná otázka spojuje dvě předchozí.

3. Existuje na případu G4S přímá úměra mezi blízkostí „hrotu kopí“ a porušováním lidských práv?

2. Privatizace bezpečnosti

Jedním z primárních důvodů, proč dochází k privatizaci bezpečnosti, je vznik nových hrozeb, které si vynucují nové způsoby zajištění bezpečnosti. Tyto hrozby jsou natolik komplexní, že samotné schopnosti státu na garanci bezpečnosti nestačí. Vedle toho, zejména dle přístupu human security, je stát mnohdy pro své občany spíše bezpečnostní hrozbou, než bezpečnostním garantem (Bureš 2014: 42).

Z terminologického hlediska se s jako hlavními figuranty v privatizovaném sektoru nejčastěji operuje s pojmy žoldnéř, soukromá vojenská společnost či soukromá bezpečnostní společnost. První pojem[3], vázající se spíše k obdobím historickým, je mnohdy zaměňován se SVS[4], přesto existují dnes několikrát definované rozdíly mezi oběma pojmy (např. Brayton 2005). Podstatným a společným definičním znakem u obou je, že se zde jedná o specializaci na vojenskou činnost. Nutno podoktnout, že pro některé experty nezůstávají klasičtí žoldnéři[5] fenoménem minulosti.

S vytvořením Organizace spojených národů v roce 1945 se pojem žoldnéřství začal pojit s termínem „psanci“, mj. z toho důvodu, že Charta OSN zakazuje dobyvatelské války (Ozden 2010, Charta OSN čl. 1.2). Nicméně i dnes je jejich nepopiratelná role spojena s novodobými občanskými válkami, revolucemi a povstáními (více např. Venter 2006).

 Na druhou stranu i distinkce mezi SVS a SBS[6] je rovněž problematická, přičemž druhé skupiny jsou nejčastěji definovány jako „entity poskytující pouze hlídače budov anebo zajišťující bezpečnostní systémy proti obyčejným zlodějům“ (Bureš 2013: 26). V práci bude operováno s anglickým termínem PMSCs (Privat Military Security Contractors), tedy pojmem do určité míry zahrnující oba výše zmíněné pojmy.

Jedním ze základních dělení PMSCs z hlediska činnosti je určení blízkosti k „hrotu kopí“ podle Singera (2003). Jeho dělení je postaveno na blízkosti subjektů k bojišti. Military Provider Company je spjata přímo s bojištěm a provádí tedy buď boj, taktické a operační velení či kontrolu jednotek v poli. Jsou shledávány jako nejkontroverznější, neboť často činnost delegují pod ostatní dvě kategorie. Jednou z nich je Military Consulting Company, bojišti vzdálenější, ale stále se podílející na jeho chodu ať už plánováním operací, výcvikem, poradenskou činností či analýzou. Jako bojišti nejdále jsou označovány Military Support Companies, zajišťující zejména logistiku, zpravodajství či technickou podporu (Singer 2003, Šmíd 2012).

Míra, způsoby či legalita zapojení  PMSCs jsou často diskutovány z důvodu hraničení s dodržováním mezinárodních úmluv a jsou zdrojem rozsáhlých obvinění z porušování základních lidských práv a svobod. V kontrastu s výše uvedeným přístupem human security se dnes střetáváme i s názory, že jsou to právě PMSCs, kdo je rozsáhlým zdrojem nových hrozeb.

3. Problematika dodržování lidských práv a svobod v případě soukromých bezpečnostních společností

„V současnosti se setkáváme se zapojením soukromých společností do ozbrojených konfliktů, kde jsou vtaženy do sabotáží, teroristických aktivit, bojů proti ekonomickým či sociálním podmínkám státu. Společnosti jsou často příčinou vyčerpávání přírodních zdrojů příslušné země, což vede k ekonomické nestabilitě a strádání obyvatelstva“ (Ozden 2010).

 Lindsey Cameron uvádí jako stěžejní rok 2004, kdy události spojené s působením PMSCs rozvířily první debaty na mezinárodní scéně (Cameron 2007: 1,2).  Ty nicméně prokázaly obtížnost implementace mezinárodních smluv a zároveň potřebu zavést nové, neboť v mnoha případech dochází k rozporům[7]. Na porušování základních práv je upozorňováno např.  Ženevskými úmluvami (více článek 76).

O složitosti implementace informuje též  First annual report of the Special Rapporteur on Mercenaries. Dle něj vede využívání PMSCs „k masivnímu porušování lidských práv ve všech oblastech, zatímco je na druhé straně podporováno právo národů na sebeurčení“. Ač se k některým kontroverzním zásahům vyjadřuje i Mezinárodní soudní dvůr, jeho doporučení, kupř. v případu angažování USA v Nikarague, je v podstatě neúčinné (Ozden 2010: 11, 17).

V roce 1989 byla přijata generálním sekretariátem OSN tzv. The International Convention against the Recruitment, Use, Financing and Training of Mercenaries, čímž se stala v podstatě jediným nástrojem mezinárodního práva pro žoldnéřskou problematiku. I zde jsou ovšem výrazné mezery ve vymahatelnosti. Vstup Konvence v platnost po dvanácti letech byl poznamenán vznikem PMCSs, pojem žoldáctví tedy přestal být relevantní a snahy o implementaci nové definice do prizmatu konvence a lidských práv neproběhly úspěšně (Ozden 2010: 19).

Na 15. zasedání Rady pro lidská práva v roce 2010 byl prezentován návrh usnesení o PMSCs. Pracovní skupina vytyčila podmínky pro regulaci, kontrolu a dohled nad aktivitami společností mj. z důvodů „vážných případů narušování lidských práv a svobod“ a irelevance ustanovení o žoldnéřství z ženevských konvencí kvůli současné existenci PMSCs (Ozden 2010: 20, United Nations Human Righs 2010). V roce 2011 byl poté vytvořen UN´s Global Compact 2011, kde se rozsáhle hovoří o dodržování lidských práv při mezinárodních operacích. G4S je signatářem dokumentu.

 Vedle porušování základních práv ze strany společností hovoří Ozden (2010: 12) o efektu opačném. Sami zaměstnanci soukromých agentur se tedy mohou stát terčem nespravedlnosti, jsou porušována jejich základní práva a svobody.

4. G4S

G4S je britsko-dánská bezpečnostní agentura s mezinárodním přesahem a širokou škálou poskytovaných služeb. Jak je možné naleznout na stránkách agentury, popisuje se jako přední globální bezpečnostní agentura specializující se na poskytování bezpečnostních produktů, služeb a řešení (G4S 2014a).

Historie G4S sahá až sto let zpět. Nejdříve figurovala v Dánsku a poté se rozšiřovala do zahraničí.  V padesátých letech společnosti Securicor a Group 4 absorbují další firmy a rozšiřují se mj. i do Afriky a Asie. V devadesátých letech se Group 4 angažuje ve správě prvních věznic ve Velké Británii, později provádí operace ve Spojených arabských emirátech a na Ukrajině. V druhé polovině devadesátých let Securicor vstupuje na americký trh, ostatní na G4S se později podílející firmy o deset let později. Po přelomu tisíciletí dochází k dalšímu propojování – vzniká Group 4 Falck, následuje spojení se Securicor a nakonec se objevuje v současnosti známá značka Group 4 Securicor (G4S 2014e).

V současnosti je firma aktivní v 120 zemích světa a poskytuje zájemcům o zaměstnání desítky nejrůznější pozic, které se týkající běžné administrativy, zajišťování bezpečnostní techniky, cestovní inspekce či vězeňského transportu a eskortu. Dále jsou poskytovány pozice vyšetřovatelů, trenérů, strážníků či zdravotníků. Jak agentura popisuje, zaměřuje se v současnosti například i na kontrolu davů či vstupenek při velkých událostech (G4S 2014a,b,g). Většina zaměstnanců G4S jsou tedy běžní strážci, ale z důvodu rozšiřování do rizikových a válečných oblastí ve světě zaměstnávají čím dál větší počet vojenských specialistů. Poskytuje tak také ochranu bojových sil či osob ve válečných zónách jako je Afganistán či Irák[8] (Leader 2013).

4.1 Vybrané kontroverze kolem působení G4S

4.1 1 Londýnské olympijské hry 2012

G4S hrála klíčovou roli při zajišťování bezpečnosti na olympijských hrách v Londýně, přičemž ještě před zahájením čelila kritice za nezvládnutí situace. Ve smlouvě o poskytnutí služeb byla ujednána rekrutace, výcvik a zajištění 10 400 členů personálu a řízení 13 000 dalších z celkových 23 700 externích bezpečnostních pracovníků. Mezery, které nastaly z důvodů nedodání pracovníků G4S, zaplňovala armáda nebo britská policie, které posléze G4S finančně odškodnila (Parliament UK 2012a, Parliament UK 2012b).

„Problémem byla hned ze začátku nedostatečnost personálu či vybavení, špatná komunikace s čerstvě rekrutovanými pracovníky nebo velmi pochybný trénink“ (Guardian 2012a). Po hrách byla vyzvána britská vláda, aby společnost již pro její neschopnost[9] nenajímala. „Policejní služby by měly zůstat u své tradice a ne být narychlo doplňovány pochybně kvalifikovanými pracovníky“. Labouristická strana vyzvala obecně k nenajímání soukromých bezpečnostních agentur, jelikož nejsou schopny plnit dané závazky. Kritika společnosti pokračovala i po samotných hrách a obecně se volalo po jakékoliv nespolupráci s firmou. Již krátký čas po nich byl však podepsán pětiletý kontrakt G4S s firmou Shell[10] (Royal Dutch Shell 2012, Guardian 2012b). Na druhou stranu společnost ztratila některé kontrakty, kupř. v britském vězeňství, u policie či zakázky týkající se služeb handicapovaným.

 V červnu 2012 byla v britském parlamentu podepsána výzva k neuzavírání smluv s firmami zapletenými do porušování lidských práv s odkazem na G4S a zejména její působení Blízkém východě (OpenDemocracy 2013).

 4.1.2 Role v britském vězeňství a detenčních centrech

Jak uvádí sama agentura, G4S Care & Justice Services byly první soukromou společností, která operovala v exitujícím veřejném vězeňském sektoru (Birmingham, UK). Takovou první věznicí byla HMP Wolds, jež byla založena v roce 1849 a pod státní správou fungovala po 162 let. Rozhodnutí nabídnout její správu soukromému sektoru přišlo z iniciativy Ministerstva spravedlnosti za vlády premiérky Thatcherové (Reuters 2011). „Po dvacet let vedení věznice G4S prokázalo schopnosti zajistit kvalitní chod“ (G4S International Issue 2011: 15,16). V roce 2011 G4S vyhrálo další kontrakty na správu věznic v UK, v současnosti jich tak drží pět (Reuters 2011).

G4S rovněž spravuje britské dětské věznice, bezpečnostní či imigrační a detenční centra. V souvislosti se úmrtím patnáctiletého zadrženého Garetha Myatta v roce 2004, které bylo způsobeno zásahem jednoho ze zaměstnanců, se začalo diskutovat o legálnosti zásahů personálu G4S a možné šikaně, jež měla mezi roky 1998 a 2008 rapidně vzrůst (OpenDemocracy 2013). Z většiny soukromým sektorem vedených detenčních center v UK vede G4S 3, kde hraje klíčovou roli v provozu britských detenčních center a následných deportacích. „Tato centra jsou směsicí ponižování, nebezpečí a smutku,“ jak informuje několik mezinárodních lidsko-právních organizací nevyjímaje Amnesty International, Women for Refugee Women, Asylum Aid a další (Pingeot 2012: 30, International State Crime Initiative 2011). V říjnu 2010 zemřel během nucené deportace do Angoly Jimmy Mubenga, odsouzený z těžkých zločinů. V roce 2012 však Crown Prosecution Service rozhodl nevyšetřovat počínání agentury či strážců při převozu (International State Crime Initiative, War or Want 2014). Věznice pod správou G4S kritizuje také POA (Prison Officers Asociation), zejména ve věci zhoršujících se podmínek ve věznicích.

 G4S se ke kontroverzi převodu státních věznic do soukromého sektoru vyjadřuje v jedné ze svých analýz následujícím způsobem: „Hlavním cílem v rámci kontroverze převodu vězenství z veřejného do soukromého sektoru je snaha ujistit se, že bude G4S dosahovat nejvyšších etických standardů“ (G4S International Issue 2011:17).

 4.2 Oficiální postoj G4S k dodržování základních práv

Jako jednu ze svých hlavních hodnot G4S uvádí integritu, tedy důvěryhodnost ve věci vykonání vždy správných úkonů (G4S 2014c). Firma je signatářem tzv. Nations Global Compact, mezinárodního standardu, který podporuje sociálně odpovědné obchodní jednání v oblasti lidských práv (G4S 2014f). Na rok 2014 si G4S vytyčila následující priority: obchodní etiku a boj proti korupci, ochranu zdraví, bezpečí a lidských práv (více o stanovách GS4 k ochraně lidských práv GS4: Human Rights Policy a  GS4 Human Righs Guidance[11]). „Započali jsme více mířit na politiku lidských práv na počátku roku 2013 a tvrdě pracovali na implementaci nástrojů“ (G4S 2014d). Agentura též uvádí své konkrétní dosažené úspěchy na poli lidských práv za rok 2013. Jedná se mj. o přijetí rámce ochrany lidských práv dle stanov OSN, revize a prošetření existujících standardů, vyvinutí programu na principu auditu v rizikových zemích, který bude dodržování lidských práv kontrolovat (G4S 2014f).

5. G4S a působení na Blízkém a Středním východě[12]

 5.1 Případová studie izraelsko – palestinského konfliktu

 „Corporations play a very decisive role in enabling Israel to commit war crimes and crimes against humanity“ (Washington report on Middle East Affairs 2011).

 G4S byla v roce 2013 vyhlášena Public Eye´s Award třetí nejhorší společností na světě po Shellu a Goldman Sachs. Toto označení se váže nejvíce k jejímu údajnému angažování v okupaci Palestiny. K tomuto negativnímu ocenění se hlásí zejména iniciativa War on Want, jež považuje za velmi znepokojující, jakým způsobem se společnost obohacuje na politickém konfliktu a vleklé nestabilitě (War on Want 2014). Iniciativa Open Democracy  zase vytyčila deset důvodů, proč by G4S měla obsadit místo první. Jsou to např. angažování v privatizaci válčení, profit z izraelské okupace, zaznamenání vysokého čísla zadržených imigrantů a deportačních center či zapojení do „monstrózního“ azylového obchodování (OpenDemocacy 2013, War or Watch 2014).

 5.1.1 Role v izraelském vězeňství

G4S vlastní z 90% dceřinou společnost G4S Izrael (Hashmira), která poskytuje služby izraelské policii, Ministerstvu obrany, Izraelské bezpečnostní službě, armádě i osadnické obchodní politice. V provozovaných věznicích je drženo okolo 4,500 palestinských politických vězňů, z toho 177 dětí (OpenDemocracy 2013). V roce 2007 společnost podepsala smlouvu s Israeli Prison Authority k poskytování bezpečnostních systémů a dalších služeb hlavním izraelským věznicím, mezi které paří např. Ketziot či Megiddo. Právě tyto věznice jsou známé svým zadržováním politických vězňů z okupovaného území. V této souvislosti je upozorňováno na článek 76 a 49 Čtvrté Ženevské konvence, kde se mj. zakazuje přesun vězňů z okupovaného území na území okupanta (Commitee of the Red Cross 2014, War or Watch 2014).

„Od roku 1967 žijí Palestinci ze Západního pobřeží pod izraelským válečným právem. Toto právo se liší od zákonů aplikovaných na Izraelity na stejném území“ (DCP 2012, The Electronic Intifada 2012).

 Detenční centra a zadržování dětí

G4S má rovněž podíl na provozu výslechových center, kupř. centrum al-Jalameh v městě Haifa na jihu Izraele, kde jsou zadržování a vyslýcháni mladí Palestinci (OpenDemocracy 2013). K relevanci informací je však nutno přistupovat s jistou rezervou, neboť některá média mohou fungovat na bázi propagandy, což je u izraelsko-palestinského konfliktu běžným jevem.

Jak informoval Guardian (2012), příkladem porušování základních práv může být tzv. cela 36, kde jsou drženy děti v nelidských podmínkách i v řádu týdnů. Jediným únikem je pak přechod do výslechové místnosti, kde dochází k dotazování v připoutané pozici na křesle, někdy i po několik hodin. Většina takto zadržovaných je ve vězení z důvodu házení kamenů na vojáky nebo z podezření ze spojení s militantními organizacemi.

Některá média hovoří o mučení v zařízeních při výsleších[13]. Čtrnáctiletý Yahir Odwan byl podle svých slov mučen pomocí taseru, o rok mladší Sameer Saher byl zase bit do břicha a tváře. V 75 % případech zadržení či vyslýchání bylo zaznamenáno fyzické násilí (The Electronic Intifada 2012, DCP 2012).

Problematice porušování práv dětí v izraelských věznicích a zadržovacím systému se věnuje report Children in Military Custody, kdy zpracovatelé operovali s dětskými právy dle OSN a dle Ženevských konvencí (OpenDemocracy 2013, CMC 2012). Public Statement of the Russell Tribunal on Palestine[14] z roku 2010 zase popisuje možnou zodpovědnost G4S za podporu kriminálních a ilegálních aktivit izraelské strany. Na setkání  bylo také zjištěno, že některé evropské země jsou komplici v izraelských násilnostech a činech porušujících mezinárodní právo.

Iniciativa s názvem „Stop The Wall“ se k aktivitám G4S vyjadřuje velmi negativně a přisuzuje jí podíl na samotné okupaci Palestiny. Ten je zaznamenán kupř. z důvodů dodání skenovací techniky k checkpoinům v Gaze či na Západním pobřeží, dále dodáním bezpečnostních systémů izraelským ozbrojeným silám, zajištěním veškerého bezpečnostního systému věznice Ketziot, či poskytováním personálu pro supermarkety v ilegálních osadách.

„Takové porušování mezinárodního práva může být hodnoceno jako válečné zločiny“ (Stop the Wall 2011).

 Některé reakce subjektů na působení G4S v izraelském vězeňství

Nizozemská obchodní unie Abvakado v roce 2013 přerušila spolupráci s G4S kvůli jejímu angažování ve vězeňství na Západním břehu a s tím spojeným porušováním mezinárodních smluv (The Elecronic Intifada 2013).  Přerušení následovalo po upozorňování nizozemské strany GroenLinks.  „Rozhodli jsme se ukončit spolupráci s firmou G4S, mimo jiné kvůli jejímu angažování v politice osadnictví v Izraeli a nesouladu se stanovami OECD“ (GroenLinks 2013).

Podobná situace nastala i u několika klientů (zejm. u charitativních organizací či bank) v pro GS4 domovském Dánsku[15]. Banka „Mercur“, jež je jednou z těch, které vypověděly smlouvu, prohlásila, že „je etickou institucí podporující sociální spravedlnost“. Stejně postupovala též dánská pobočka Amnesty International.

Angažování G4S vyústilo rovněž v protestní akci, v níž má vedoucí pozici BDS Movement Freedom Justice Equality. Její akce měly poměrně výrazný apelační charakter s mezinárodním přesahem. Dne 17. dubna 2012 proběhla mezi palestinskými vězni protestní hladovka, jež sloužila jako rozbuška k nadnárodním protestům (BDS Movement Freedom Equality 2014).

5.2 G4S ArmorGroup

V roce 2008 G4S dokončila akvizici ArmorGroup International v ceně 43,6 milionů liber. ArmorGroup je vedoucím poskytovatelem obranných a ochranných bezpečnostních služeb pro vlády, mezinárodní korporace či mírové organizace a bezpečnostní agentury operující v nebezpečném prostředí. Sídlo mají v Londýně a zaměstnávají okolo 8500 osob v 27 zemích světa. ArmorGroup poskytují několik služeb: risk management a konzultace, bezpečnostní trénink, likvidace zbraní, min či vývoj a rekonstrukce podpůrných služeb. Jejich operace proběhly již ve 110 zemích světa nevyjímaje Afghánistán, Súdán, Alžírko či Rwandu.

S ArmorGroup se pojí incident zastřelení dvou zaměstnaných vojáků třetím z nich v Iráku v roce 2009. Brit Fitzsimons byl v Iráku prvním odsouzeným ze západu od invaze v roce 2003 (The Guardian 2011).

Můžeme tedy konstatovat, že skupina poskytuje bezpečnostní služby jak vojenského tak nevojenského charakteru, přičemž byla založena k účelu specializace na operování v oblastech spojených s terorismem či povstalectvím. Personál není určen pouze k činnostem, jako je stráž či ochrana, ale také k použití jako obranné složky. „Dle Singerova řazení nezapadá přímo k ofenzivním do boje zapojeným složkám, ale zaměstnává personál schopný aktivní participace v reálném boji“ (Axelrod 2014).

5.2.1 Spolupráce s OSN a následná kritika

V roce 2008 si UNOPS najala G4S ArmorGroup[16] k provedení odminování provincie Herat v Afghánistánu. O rok dříve samotná ArmorGroup podepsala zakázku ve stejné oblasti, prováděla tedy ve stejný čas dvě operace, přičemž byla následně za jejich údajné nezvládnutí kritizována výborem amerického Senátu. Společnost si dle reportu měla nechat najmout zaměstnance od jednoho z afghánských warlordů. V průběhu došlo ke střetu mezi více warlordy, přičemž byl poskytovatel zabit. Společnost po jeho smrti pokračovala v jednání s jeho bratrem. Najímatel společnosti – tedy OSN[17] nedodala podmínky ani omezení při najímání personálu a případ nebyl posléze nijak prošetřován (Pingeot 2012: 30).

Případů najímaní „nespolehlivých“ soukromých bezpečnostních firem (označení na základě zpráv vydaných americkým Senátem) OSN je vedle G4S více, přičemž při dotazování organizace, z jakého důvodu jsou čím dál více společnosti najímány, se nejvíce objevují odpovědi ve spojitosti s nízkou cenou, efektivitou, dostupností, či zvolením jako poslední možnosti (Pingeot 2012: 8). OSN byla kritizována organizací The Global Policy Forum, že stále rostoucím využíváním soukromých společností hrozby nesnižuje, ale naopak zvyšuje. OSN údajně též ve svých reportech neuvádí reálné informace, nezahrnuje do nich využití společností, které jsou spojeny s omyly, použitím síly či nespolehlivostí. Velké množství těchto kontraktů se týká peacekeepingových operací (CBC 2012). Pingeot (2012) však neoznačuje působení společností jako a priory negativní, většina neúspěchů nebyla dle něj napojena přímo na OSN.

  6. Analýza působení G4S na Blízkém a Středním východě

Na základě předložené případové studie se dá konstatovat, že samotné operování PMSCs skutečně vytváří specifický přístup k poskytování bezpečnosti, kdy na jedné straně je bezpečnost jednomu subjektu poskytována a druhému odebírána. Vleklý a v mnoha oblastech nedořešený izraelsko-palestinský konflikt je poté jasnou ilustrací, navíc pokud je samotná podstata následků okupace ztížena diskuzí o ilegalitě. Tyto společnosti diskutované jako potenciální zdroje hrozeb pro jiné skupiny obyvatel jsou pochopitelné u jednotek poskytujících boj (tedy dle Singera Private Miliary Providers), neboť jsou zde viditelné dvě odporující si strany. Případ G4S v izraelském vojenství představuje dimenzi novou, orámovanou poskytováním zařízení či podpůrných služeb[18]  tomu, kdo  je mnohými nejen opozičními subjekty označován jako porušující základní lidská práva a svobody.

Míra zapojení G4S tak přímo navazuje na její zařazení k Singerově hrotu kopí. Pokud uvažujeme evropskou či americkou úroveň, zůstává G4S u typu Private Military Support. Posun na Blízký a Střední východ již není tak jednoznačný, neboť jsou zde dvě roviny operování společnosti. První, související s ochranou a stráží zejména těžebních oblastí, je do první kategorie rovněž zařaditelná. Uvažovat bychom mohli i o diskutované roli ve vězeňství, kdy je oficiálně stále nejvíce prolínána linie PMS. Je poté ovšem nejasné, jak daleko od pomyslného „boje“ je možné násilné odvádění palestinských zajatců jako následek kupř. házení kamení. Druhá rovina je poté reprezentována snahou G4S se více adaptovat na podmínky v oblastech se specifickými riziky a poskytovat tak jim úměrné služby. Zde figuruje zejména akvizice ArmorGroup, které svojí činnosti dosahují blíže k bojišti a jsou tak zařaditelné více do kategorie Private Military Consultant.

Kladná odpověď na třetí výzkumnou otázku nemůže být potvrzena na žádných oficiálních datech, nicméně případná polemika by se mohla dobrat zajímavých výsledků.  Dovolím si diskutovat v tomto ohledu variantu již zmíněného „obráceného porušování základních práv“, které se dotýká přímo poskytovatelů služeb, tedy v tomto případě personálu G4S. Ti se mohou v případě náročných misí, kdy je jejich úkolem kupř. odminování oblastí či jiných operací v nebezpečných teritoriích, dostat do situací, kdy budou blíže k bojišti, než bylo v jejich smlouvách se společnostmi uvedeno.  Dostanou se tak do života ohrožujících podmínek, kdy se vyžaduje jiný druh řešení a operování. Zde je tedy viditelná křehká linie mezi dvěma stupni na Singerově hrotu kopí.

Závěr

G4S je soukromá bezpečnostní společnost, jež se vyznačuje snahou adaptovat se na nové příležitosti, které poskytuje bezpečnostní trh. Je u ní tedy zřetelná snaha zasahovat i do sféry vojenské, jak dokazuje zapojení ArmorGroup. Vedle rozvoje se však střetává s problémy na poli působnosti jak v domovských státech, tak při najímání na Blízkém a Středním východě. Problematika porušování základních lidských práv byla v případě G4S celosvětovým tématem a vedla ke snížení důvěryhodnosti firmy i několika diskuzím o míře bezpečí, které soukromé firmy poskytují. Jak je z textu patrné, jsou často při poskytování služeb příčinou vzniku hrozeb pro jiného aktéra. Problematika implementace mezinárodních práv je dlouhodobějším problémem a cílem světových diskuzních fór je zejména zavést prostředky regulace či seberegulace u subjektů. Ač je G4S spojena s několika incidenty, její působení dle závažnosti a důsledků činnosti není natolik fatální a v mnoha obviňujících případech založené na průkazných důkazech, aby se na všech úrovních přistoupilo k nějaké radikálnější restrikci působení.

Autorka: Miroslava Pavlíková, studentka magisterského oboru Bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. 

 

Použitá literatura a zdroje

Axelrod, A. (2014): Mercenaries: A Guide to Private Armies and Private Miliary Companies. CQ Press.

Bureš, O. (2013): Privatizace bezpečnosti. České a zahraniční zkušenosti. Praha: Grada.

Brayon, S. (2002): „Outsorcing War: Mercenaries and the Privatisation of Peacekeeping,“ Journal of Inernational Studies 55, č. 2.

Leander, A. (2013): Commercialising Security in Europe: Political Consequences for Peace Operations. Routledge Chapman & Hall.

Nedvědická, V. (2013): Využívání služeb soukromých vojenských a bezpečnostních společností nevládními organizacemi In: Bureš, O. (2013): Privatizace bezpečnosti. České a zahraniční zkušenosti. Praha: Grada.

Singer, P. W. (2003): Corporate Warriors. Ithaca and London: Cornell University Press.

Šmíd, T. (2012): Hrot kopí a české soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti. In: Středoevropské politické studie, XIV., 4/2012.

Venter, A. J. (2006) War Dog. Fighting Other People´s War. Philadelphia: Casemate. S. 191 – 206.

BDS Movement Freedom Equality 2014 (online text na http://www.bdsmovement.net/activecamps/g4s)

Cameron, L. (2007): International Humanitarian Law and the Regulation of Private Military Companies. Basel: Conference «Non-State Actors as Standard Setters: The Erosion of the Public-Private Divide» .

CBC 2012 (online text na http://www.cbc.ca/news/world/un-criticized-for-growing-use-of-private-security-firms-1.1172909).

Children for Military Custody 2012 (online text na http://www.childreninmilitarycustody.org/wp-content/uploads/2012/03/Children_in_Military_Custody_Full_Report.pdf).

Commitee of the red cross 2014 (online text na http://www.icrc.org/ihl.nsf/INTRO/380?OpenDocument).

Control Private Military and Security Companies 2010 (online text na http://controlpmsc.org/the-military-and-security-company-g4s-should-leave-basra-iraqi-working-sites-should-be-protected-by-responsible-and-accountable-public-security/).

Energy Voice 2013 (online text na http://www.energyvoice.com/2013/11/schlumberger-talks-iraq-authorities-attack-basra-camp/)

Defence fo Children Palestine (2012): „Alone“ (video na http://www.youtube.com/watch?v=2f5tPd3NtF0)

Guardian 2011 (online text na http://www.theguardian.com/world/2011/feb/28/danny-fitzsimons-jailed-iraq-murders).

Guardian 2012a (online text na http://www.theguardian.com/sport/2012/jul/12/london-2012-g4s-security-crisis)

Guardian 2012b (online text na http://www.theguardian.com/politics/2012/jul/19/g4s-olympic-ed-miliband-police)

G4S 2008 (online text na http://www.g4s.com/en/Media%20Centre/News/2008/05/07/G4S%20Completes%20Acquisition%20of%20ArmorGroup%20International%20plc/)

G4S 2014b (online text na http://www.g4s.com/en/Who%20we%20are/Where%20we%20operate/)

G4S 2014c (online text na http://www.g4s.com/en/Who%20we%20are/Our%20Group%20Values/)

G4S 2014d (online text na http://www.g4s.com/en/Who%20we%20are/History/)

G4S 2014e (online text na http://www.g4s.com/en/Social%20Responsibility/Our%20Priorities/).

G4S 2014f (online text na http://www.g4s.com/en/Social%20Responsibility/Our%20Priorities/).

G4S 2014g (online text na careers.g4s.com) G4S 2014a (online text na http://www.g4s.com/en/Who%20we%20are/).

G4S International Issue (2011): Making Prison History Again. Issue: 2. (online text na http://www.g4s.com/~/media/Files/International%20magazine/2011%20Issue%202/15-17_HMPbirmingham.ashx).

G4S (2013): Human Rights Policy (online text na http://www.g4s.com/~/media/Files/Corporate%20Files/Group%20Policies/CSR%20-%20G4S%20Human%20Rights%20Policy%20-%20090413.ashx).

GS4  (2013):  Human Rights Guidance (online text na http://www.g4s.com/~/media/Files/Corporate%20Files/Group%20Policies/CSR%20-%20G4S%20Human%20Rights%20Guidance%20-%20Dec2013.ashx)

GroenLinks 2013 (online text na https://groenlinks.nl/node/102399)

International State Crime Initiative 2011 (online text na http://statecrime.org/online_article/detention-is-no-solution/)

Palestine Solidarity Campaign 2014 (online text na http://www.palestinecampaign.org/campaign/g4s/)

Parliament UKb (online text na http://www.publications.parliament.uk/pa/cm201213/cmselect/cmhaff/531/53104.htm#a2).

Paliament UKa (online text na http://www.publications.parliament.uk/pa/cm201213/cmselect/cmhaff/531/53103.htm).

Pingeot, L. (2012): Dangerous Partneship: Private Military & Security Companies and the UN. NY: Global Policy Forum (online text na http://business-humanrights.org/media/gpf-dangerous-partnership-full-report-jun-2012.pdf).

Ozden, M. (2010): Mencenaries, Mencenarism and Human Rights. Critical Report N 8, Isuue: Business and Human Rights, Geneva, Cetim (online text na http://www.cetim.ch/en/documents/report_8.pdf).

Reuters 2011 (online text na http://www.reuters.com/article/2011/03/31/g4s-serco-prisons-idUSLDE72U1AC20110331).

Russel Tribunal on Palestine (2010): Public Statement of the Russell Tribunal on Palestine following the conclusion of the London Session on corporate complicity in Israeli violations of international law. (online text na

 http://www.russelltribunalonpalestine.com/en/wp-content/uploads/2010/11/Concluding-Statement-RToP-London-22-November-2010.pdf).

The Electronic Intifada 2013 (online text na http://electronicintifada.net/blogs/amena-saleem/palestine-solidarity-activists-take-over-g4s-meeting-catch-occupation-profiteer).

The Electronic Intifada 2012 (online text na http://electronicintifada.net/blogs/adri-nieuwhof/palestinian-children-testify-about-cruel-treatment-israeli-soldiers-new-short).

United Nations Human Right  (1988): Cf. First annual report of the Special Rapporteur on Mercenaries, presented at the 44th session of the Commission for Human Rights, E/CN.4/1988/14, dated 20 January 1988.

United Nations Human Right (2010): Report of the Working Group on the use of mecenaries (…),  Cf. §§ 32 to 38 of the Report of the Working Group of Experts, presented at the 15th session of the Human Rights Council, A/HRC/15/25 (online text na http://ap.ohchr.org/documents/sdpage_e.aspx?b=10&se=105&t=9 )

Stop the Wall 2011 (online text na http://www.stopthewall.org/g4s-israeli-occupation-palestine-and-emergence-g4s-brazil)

 Všechny zdroje ověřeny k 6.5.2014.

---