Po útocích z 11. září 2001 vyhlásil tehdejší prezident Spojených států G. W. Bush globální válku proti terorismu. Došlo rovněž k aktivaci článku pět Washingtonské smlouvy, což přineslo podporu aliančních partnerů. Nedávné útoky v Paříži představují podle některých zdrojů paralelu právě s událostmi ve Spojených státech. Což není tak úplně pravda, neboť i přes určité podobné rysy, jsou zde patrné odlišnosti.

Události ve Francii před 13. 11. 2015

Francie je dlouhodobě velice aktivní v prosazování svých zájmů v oblasti severní a střední Afriky. V tomto regionu intervenovala na straně rebelů v Libyi v roce 2011. Další intervence podnikla v roce 2013, kdy došlo k nasazení pozemních sil v Mali a později toho roku i ve Středoafrické republice. V obou zmíněných zemích byli francouzští vojáci nasazeni za účelem boje proti radikálním islamistům a následným snahám o stabilizaci těchto států. Aktivity Francie jsou patrné i v syrském konfliktu, kdy od začátku vyjádřila Paříž podporu rebelům. Podpora se však neomezila na politické proklamace, ale došlo rovněž k dodávkám humanitárního a vojenského materiálu, zbraní nevyjímaje, pro opozici. V roce 2014 se Paříž připojila po boku Washingtonu k náletům na pozemní cíle Islámského státu (dále jen IS) v Iráku a rozšířila svojí materiální pomoc i pro iráckou vládu a kurdské síly.

V lednu 2015 se Francie stala obětí útoku na vlastním území. Do redakce satirického časopisu Charlie Hebdo v Paříži vtrhli útočníci a chladnokrevně postříleli 12 lidí. Druhý den zažila Paříž další hrůzu. Do obchodu s košer potravinami vtrhnul útočník, který si vzal návštěvníky obchodu jako rukojmí. Dožadoval se propuštění útočníků z předešlého dne. Policie na požadavky nereagovala a rukojmí osvobodila. I přes to si však tento útok vyžádal celkem pět lidských životů. K uvedeným útokům se přihlásila odnož al-Kájdy z Arabského poloostrova. Na základě těchto událostí vyhlásil poprvé francouzský prezident F. Hollande válku radikálnímu islámu. Jako odpověď posílila Francie svoje angažmá v leteckých úderech na pozice IS. K posílení bezpečnosti došlo i na území Francie. V rámci operace Sentinel bylo nasazeno až 10 000 vojáků přímo ve Francii. Rovněž bylo zastaveno propouštění v ozbrojených silách a parlament schválil dodatečné navýšení obranného rozpočtu. I přes zvýšenou bezpečnost byl v červnu spáchán teroristický útok na chemičku poblíž Lyonu. Naštěstí nedošlo k poškození továrny a uvolnění jedovatých látek do ovzduší. Tento útok si i tak vyžádal jeden lidský život. Šlo pouze o část koordinovaného útoku. Ve stejný den zaútočili islamisté na letovisko v Tunisku a šíitskou mešitu v Kuvajtu. K odpovědnosti za tyto útoky se přihlásil IS.

Událost ze 13. 11. se stala nejkrvavějším útokem na francouzském území od druhé světové války. Počet obětí se vyšplhal podle některých zdrojů až na 130. Na rozdíl od výše zmíněných teroristických činů šlo o koordinovaný útok na několik odlišných cílů v Paříži ve stejný čas. Není pochyb, že šlo o dobře připravený plán, který byl připravován delší dobu.

Francouzské bezpečnostní služby dostaly informaci o předpokládaném ukrytu organizátora Pařížských útoků. Policejní složky se rozhodly zasáhnout 18. 11. na předměstí Francie. Celá akce trvala 7 hodin a během této doby policisté zadrželi 8 osob. Minimálně dva podezřelí včetně strůjce útoků Abbaaouda přišli o život. Během zásahu policisté zabavili rovněž nebezpečný materiál a dokumenty. Má se za to, že úspěšný zákrok policie zhatil další možný útok. Potenciálním cílem se mělo stát letiště Ch. de Gaulla a nákupní centrum v Paříži.

Reakce na útoky

Není pochyb, že cílem Islámského státu nebyl pouhý teror. Ten představuje pouze prostředek k dosažení vlastních cílů. Jedním z nich je například vyprovokování rozsáhlejší pozemní operace západních států (a nejen jich) a jejich následné zatažení do úmorné pozemní války, jako byla ta v Iráku nebo Afghánistánu. Zrovna tak může IS těžit ze současné migrační krize a ať už infiltrací radikálů mezi uprchlíky nebo alespoň vytvořením zdání, že tak činí. Následné proti-islámské nálady v Evropě pak mohou hnát stovky frustrovaných muslimů do náruče IS.

Stejně to však funguje i naopak. Zrovna jako se otáčely dveře náborových kanceláří amerických ozbrojených sil, tak se stejný efekt dostavil i nyní ve Francii. O službu v armádě se nyní zajímá až 1500 lidí denně oproti běžným 500.

Jako odplatu (a ve snaze nespáchat politickou sebevraždu) za teroristické útoky Hollande nařídil letecké údery proti cílům IS v jeho hlavní syrské baště, Rakkce. Francouzské letectvo začalo s nálety hned v neděli 14. listopadu a pokračovalo v nich i během týdne. Hlavními cíli byla velitelská centra, muniční sklady a výcvikové tábory. Podle místních obyvatel je však úspěšnost úderů diskutabilní, jelikož Islámský stát se z těch nejexponovanějších objektů v očekávání odvety stáhnul. Francouzské nálety tedy představovaly spíše politickou zprávu než efektivní vojenský zákrok, i když to neznamená, že by šlo o zbytečný krok.

V rámci francouzské operace Chammal (která trvá od září 2014), a jejíž hlavní náplní jsou letecké údery proti Islámskému státu, operovalo v průběhu doby různé množství letounů (průměrně kolem 10) ze základen ve Spojených arabských emirátech nebo Jordánska. Do Perského zálivu se také vrací francouzská letadlová loď Charles de Gaulle (spolu s doprovodnými plavidly), která 18. listopadu opustila domovský přístav Toulouse. Zajímavostí může být, že toto rozhodnutí padlo 5. Listopadu, tedy ještě před samotnými útoky.

Mezinárodní reakce na Pařížské útoky také vzbuzuje alespoň příslib naděje, že západní státy a Rusko začnou více spolupracovat při boji proti IS. Médii například proběhla fotografie ruských bomb, na kterých bylo napsáno „za Paříž“. Ač jde mimo jiné o působivé gesto vyjadřující solidaritu (připomeňme si konec konců zničení Ruského letadla s 224 pasažéry v Egyptě), jde rovněž i o skvělý příklad toho, jak zmírnit současný negativní obraz Ruska, jehož PR obraz po anexi Krymu značně utrpěl. Faktem ovšem zůstává, že Moskva by pro Západ v Sýrii představovala vynikajícího spojence. Hlavním problémem však i nadále představují rozdílné představy o budoucnosti režimu Bašára Assada. Rada bezpečnosti OSN se však i tak jednomyslně shodla na Francií navrženou rezoluci vyzývající k boji proti terorismu. Jako další krok ve vytvoření jednotné koalice proti Islámskému státu se prezident Hollande během týdne chystá navštívit Moskvu i Washington ve snaze sjednotit postup proti IS. Poslední velmocí, která se k „vyhlášení války“ IS přidala je Čína, jejíhož občana IS tento týden popravil.

Jak tato francouzská snaha o vytvoření pevnější a organizovanější aliance proti IS bude nadále probíhat, je kvůli postavení západních států vůči Assadovi značně nejistá. Zatímco Rusko je ve svém postoji vůči syrskému režimu od začátku konzistentní a od počátku konfliktu ho podporuje, Západ usiluje o Sýrii bez Assada (Francie ho dokonce vyšetřuje kvůli údajným válečným zločinům). Zda tento názorový pat bude představovat překážku v sjednocení proti IS, se teprve uvidí, nicméně vzhledem k vysokým politickým sázkám je nutno s tím spíše počítat.

Selhání zpravodajských služeb? Ano, ale…

Francouzské zpravodajské služby (ZS) selhaly, o tom není pochyb. Podle všeho byly spojeneckými ZS varovány o hrozbě útoku a totožnost alespoň tří atentátníků byla francouzským ZS předem známa a věděly, že představují určité riziko. Přesto nedošlo k žádným opatřením. Proč?

Bez snahy jakkoli bránit francouzské zpravodajské služby je třeba objektivně prohlásit, že ZS evropských států postrádají prostředky, personál a často i vhodnou legislativu k efektivnímu provádění svých úkolů v optimálním čase. Na rozdíl od Spojených států v Evropě navíc žije velmi početná muslimská populace (44 milionů k roku 2010), která stále roste (mimo jiné díky migrační krizi) a různé země byly různě úspěšné s její integrací. Všechny tyto faktory z Evropy vytváří velmi komplikované pracovní prostředí pro ZS.

Francie kvůli své početné a špatné integrované muslimské populaci představuje poměrně specifický příklad, ale ani vlády ostatních států by neměly podceňovat hrozbu IS v Evropě a nešetřit na svých ZS, zejména pak těch s domácím působením (v ČR jde o BIS a Vojenské zpravodajství). To bude vyžadovat nemalé investice jednak do materiálního vybavení, ale především do lidského kapitálu (nábor nových lidí). Stejně tak bude potřeba upravit legislativy některých zemí regulující pravomoci ZS, což se nepochybně setká se silnými protesty.

Přesto, zpravodajské služby v dnešním světě představují první (a často i poslední) linii obrany před terorismem. Často jsou démonizovány za své sledovací a monitorovací aktivity, ale právě tyto metody dnes znamenají hlavní rozdíl mezi odhaleným plánem na teroristický útok a mezi jeho provedením.

Bezpečnost nebude zadarmo

Podobně jako byl po 11. září aktivován článek spojenecké smlouvy, stalo se tak i nyní. Nešlo však o 5. článek Severoatlantické smlouvy, ale o 42. Článek (konkrétně § 7) Lisabonské smlouvy, který členské státy EU zavazuje k pomoci napadenému státu. Ostatní členské státy tak mohou Francii pomoci se zvládáním bezpečnostních opatření. Ačkoliv je pravděpodobná materiální či personální pomoc přímo Francii, jako nepravděpodobné se jeví uskutečnění pozemní invaze. Vychází to přímo z francouzské nevole podnikat pozemní invazi proti IS.  To je jeden z hlavní rozdílů v případě srovnání s jedenáctým zářím. Podobný postoj k situaci zaujímají i spojenci. Ti jsou ochotni Francii politicky podpořit či více intenzivně útočit na pozice IS ze vzduchu, ale pozemní invazi vylučují. Kromě zmíněné nevole se zde objevuje i finanční rovina. Francie oznámila zastavení propouštění v bezpečnostních a ozbrojených složkách, zároveň posílila obranný rozpočet a nasadila vojáky na území Francie. To všechno znamená nepochybně finanční zátěž stejně tak jako současné intenzivní bombardování pozic IS. Případná pozemní invaze by tak představovala astronomickou zátěž, kterou si Francie není ochotná dovolit. K žádné rozsáhlejší pozemní operaci velmi pravděpodobně nedojde, ale je třeba říci, že i přes to, že samotné nálety IS nemohou zničit, působí mu alespoň výrazné personální, materiální a morální škody. To ostatním aktérům umožňuje se proti IS lépe bránit. IS navíc již nerozšiřuje své území, naopak o něj přichází (zejména díky kurdské ofenzivě v Sindžáru).

Teroristické útoky ve Francii budou mít nepochybně vliv na změnu vnímání bezpečnosti v EU. V rámci počátečního šoku posilují ad-hoc ostatní evropské státy bezpečnostní opatření. Dnešní realita v EU naznačuje bohužel spíše nárůst četnosti těchto činů. Východiskem jak do budoucna lépe odhalovat plánování teroristických útoků, skrytých sítí teroristů a pašeráků zbraní, je posílení pravomocí (a především personálu) bezpečnostních služeb. Bezpečnost jedince tak začíná být více diskutovanou hodnotou. Lze očekávat, že posílené pravomoci zvýší dohled těchto služeb nad chováním občanů a to zejména v cybersféře. Zvýšená bezpečnost tak bude vykoupena nižší mírou soukromí, tak jako se to stalo ve Spojených státech v rámci boje proti terorismu.

Autoři: Tomáš Zwiefelhofer a Michael Myklín, studenti bakalářských oborů Mezinárodní vztahy a Bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.