Jedním ze základních předpokladů úspěšného boje proti terorismu je odstřižení teroristických skupin od jejich zdrojů, především těch finančních. Financování terorismu je přesto zejména v českém prostředí velmi málo probádaným tématem. Předkládaná studie analyzuje finanční zdroje jedné z nejznámějších teroristických skupin v Africe, Al-Shabaab.

Autor: Petr Novotný, student magisterského oboru Bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.

1 Úvod

Předkládaný text se zabývá financováním organizace Al-Shabaab Al-Mujahidiin, působící převážně na území Somálska. Motivem k výzkumu tohoto tématu je zejména absence odborných zdrojů věnujících se obecně financování terorismu v českém prostředí, tedy nejen ohledně zkoumané organizace. Al-Shabaab byl vybrán, protože jde o skupinu působící na relativně geograficky omezeném území Somálska a přilehlých států, což poněkud usnadňuje prováděný výzkum. Klíčovým problémem při zkoumání financování terorismu je zisk dostatku relevantních dat. Zvolenou organizaci je možné díky relativnímu dostatku zahraničních zdrojů zkoumat i z ČR, což o jiných organizacích říct nemůžeme.

První kapitola stručně představuje zkoumanou skupinu, zatímco druhá se věnuje konkrétním finančním zdrojům Al-Shabaabu, jež jsou rozděleny na zahraniční a domácí. V závěru jsou poté shrnuty poznatky výzkumu. Autor ještě považuje za důležité zmínit, že si je vědom obtížnosti zvoleného tématu a de facto nemožnosti identifikace všech zdrojů zkoumané skupiny včetně jejich důležitosti. Neplyne to pouze z faktu, že je výzkum prováděn výhradně z ČR, ale také z povahy zkoumané oblasti. Jak vyplyne z analyzovaných zdrojů, i odborníci na problematiku financování terorismu nedokáží na otázku financování Al-Shabaabu spolehlivě a přesně odpovědět. Je to způsobeno jednak neustále probíhajícími změnami a jednak obtížností získávání přesných dat v terénu.

2 Milice Al-Shabaab

Organizace Al-Shabaab Al-Mujahidiin vznikla v roce 2006 jako odnož Unie islámských soudů (ICU), přičemž v sobě zahrnovala ty nejmilitantnější a nejradikálnější jedince. Obvykle bývá zkráceně nazývána Al-Shabaab, v překladu Mladí (angl. The Youth). Organizace je zařazena jak v USA, tak v EU na seznam teroristických organizací (NCTC 2013). Jedná se o ozbrojenou, extrémistickou skupinu, která běžně operuje pod vlajkou ICU. Dlouhodobé spekulace o úzké spolupráci skupiny s organizací Al-Káida se potvrdily v roce 2012 (Gardner 2012) a Al-Shabaab dnes bývá označován za prodlouženou ruku Al-Káidy v Somálsku a východní Africe (Smith 2013).

Po svém vzniku ovládla skupina značné území Somálska, zejména jižní části, a to včetně hlavního města Mogadišu. Mohlo se tak stát díky odchodu etiopských vojsk, které z velké části stály za porážkou jejího přímého předchůdce, ICU (Ross 2009). V roce 2011 se rozběhla rozsáhlá ofenzíva, za kterou stály kromě slabé centrální vlády i jednotky dalších afrických států, jenž jsou členy Africké Unie, a podpora Spojených států. Díky ní byl Al-Shabaab vytlačen z hlavního města a zatlačen na jih země (Kambere 2012). V současné době sice nemá pod kontrolou ani Mogadišo, ani důležitý přístav Kismayo, ale kontroluje asi třetinu Somálska. Keňská zpravodajská služba navíc udává celkový počet bojovníků Al-Shabaab až okolo 15 000, přičemž dále roste (Smith 2013).

Al-Shabaab je velmi flexibilní organizací bez psaného programu. Jejím hlavním deklarovaným cílem je aplikace wahhabistické doktríny v Somálsku a vytvoření Somálského islámského státu v Somálsku, Džibutsku, Keni a Etiopii. Krátkodobým cílem je potom porážka somálské vlády a cizích ozbrojených sil působících na území země. Vedlejším cílem je také šíření doktríny wahhabismu v rámci afrického kontinentu. Kořeny radikálního islámu, na které organizace navazuje, můžeme hledat až v 70. letech 20. století v organizaci Al-Salafiya Al-jadiid (Abdisaid 2008). Al-Shabaab je tedy skupinou, která za sebou má značné historické pozadí a je spíše vyústěním historických událostí, než zcela novým fenoménem.

V současné době je vedení Al-Shabaab silně decentralizované, i když existuje oficiální vůdce organizace. Jednotlivé skupiny působí značně autonomně (Abdisaid 2008). Al-Shabaab tedy přešel na síťový typ organizace, ne nepodobný tomu, který využívá i Al-Káida. Tento typ organizace má v současnosti velké množství výhod, mimo jiné je velmi obtížné takovou skupinu vážněji poškodit jedním velkým útokem a zneškodnění jedné části nebo vedení nemusí příliš poškodit zbytek struktury.

3 Zdroje financování milicí Al-Shabaab

Pro potřeby tohoto textu jsou zdroje rozděleny na zahraniční a domácí. Jde o běžně používané rozdělení (např. Vilkko 2011), které je vhodné i pro účely tohoto textu. Nicméně, je nutné zdůraznit, že v mnoha případech nemusí být rozdíly mezi oběma typy zdrojů zcela jednoznačné a naopak mohou v některých případech poněkud splývat. Jde kupříkladu o charitativní organizace, působící přímo v Somálsku. V tomto výzkumu jsou zařazeny do vnějších zdrojů, protože jde o zahraniční organizace. Lze ale namítnout, že peníze jsou vybírány až v samotném Somálsku, takže se jedná o domácí zdroj. Možné jsou jistě obě dvě interpretace.

Aby bylo možné odhadnout důležitost jednotlivých zdrojů, je potřeba alespoň odhadem znát roční příjem skupiny Al-Shabaab. Ten se dle monitorovací skupiny OSN pro Somálsko a Eritreu v roce 2011 pohyboval mezi 70 – 100 mil. dolarů (UN report 2012b). Novější údaje nejsou bohužel k dispozici, ale i tento údaj je dostačující, aby bylo možné odhadnout důležitost jednotlivých finančních zdrojů.

3.1 Zahraniční zdroje

3.1.1 Sponzorství ze strany Eritrei

Za hlavní stát poskytující finanční podporu Al-Shabaab je mnohými zdroji označována Eritrea (Kambere 2012; Maasho 2012; UN Report 2010). Motivem je zejména podpora organizace v jejím boji proti Etiopii, které byla Eritrea dlouhou dobu součástí a osamostatnila se po dlouhém období odboje proti etiopské vládě. Etiopské jednotky jsou přítomny v Somálsku a bojují proti Al-Shabaab na straně vlády.

Dle OSN ale Eritrea v roce 2012 snížila svoji podporu na téměř zanedbatelnou míru. Soudí tak dle toho, že nebyly odhaleny žádné dodávky zbraní, ani financí (Maasho 2012). Nejde o zcela nezvratné důkazy, ale s největší pravděpodobností opravdu došlo k omezení podpory. Na druhou stranu se tak nestalo díky opatření mezinárodních organizací nebo somálské vlády, ale spíše díky rozhodnutí samotné eritrejské vlády na základě neshod s vedením Al-Shabaabu (ibid.). Může se tedy stát, že tato podpora bude obnovena, pokud se vztahy aktérů zlepší. V minulosti se také ukázalo, že uvalení sankcí na Eritreu, jako reakce na podporu Al-Shabaab, je v praxi velmi komplikované. Důvodem byl zejména nesouhlas Číny, která má v Africe své vlastní zájmy, a dále argument, že uvalení sankcí by ztížilo další komunikaci s touto africkou zemí (Reuters 2009). Pokud by tedy byla finanční podpora ze strany Eritrei obnovena, nebylo by pro mezinárodní společenství jednoduché ji zastavit.

Výše eritrejské finanční podpory se pohybovala přinejmenším okolo 40 000 dolarů měsíčně plus jednorázové příspěvky na větší operace. Tyto finance byly poskytovány prostřednictvím eritrejské ambasády v Keni, eritrejských občanů jednajících jako kurýři (objevili se i kurýři z jiných zemí) nebo prostřednictvím systému zvaného hawala, díky kterému mohou být bezhotovostně posílány peníze na dlouhé vzdálenosti (UN Report 2010). Vedle finanční pomoci poskytovala Eritrea Al-Shabaabu v minulosti i vojenský materiál včetně zbraní a také trénink. Eritrea nicméně vždy veřejně prohlašovala, že se na financování ani jiné podpoře organizace Al-Shabaab nepodílí (Wezeman 2010).

Podpora Eritrei jistě není zanedbatelná, ale vzhledem k celkovým příjmům Al-Shaababu se jedná pouze o vedlejší finanční příjem, který nebyl pro organizaci životně důležitý.

3.1.2 Sponzorství ze strany dalších států

Ze sponzorství Al-Shabaabu jsou somálskou vládou obviňovány i státy jako Jemen, Sýrie, Irán nebo Katar. Nicméně jedná se hlavně o zásobování zbraněmi či jiným materiálem. Přímá finanční podpora zatím nebyla odhalena (Kambere 2012).

3.1.3 Sponzorství ze strany nestátních organizací

Zde je možné rozlišit dva typy financování. První pochází ze strany humanitárních organizací, které přichází do Somálska s cílem pomoci místní populaci. Al-Shabaab ale aktivity těchto organizací monitoruje a za umožnění přístupu na své území vyžaduje od těchto organizací až 10 000 dolarů. Používá přitom poměrně sofistikované metody a dokonce založila Úřad pro koordinaci humanitární pomoci (angl. Humanitarian Coordination Office; HCO). Pokud by se humanitární organizace se skupinou Al-Shabaab dohodly na jakýchkoliv podmínkách, porušily by zákon a mohly by čelit obviněním ze strany somálské vlády nebo mezinárodních organizací (Overseas Development Institute 2013). Nachází se tak ve velmi obtížné situaci, protože pokud chtějí pomoci postiženému obyvatelstvu na značné části somálského území, musí se podílet na sponzorování organizace, která za těmito problémy do značné míry stojí. Nejsou dostupné údaje, kolik humanitárních organizací zmiňovaný poplatek zaplatilo. I pokud by tak některé učinily, je velmi nepravděpodobné, že by takové svoje konání zveřejnily. Jednak by šlo o rozhodnutí, které by jim přineslo negativní publicitu, jednak by se dopustily zločinu, jak bylo zmíněno výše.

Druhý typ je financování charitativními organizacemi, působícími mimo Somálsko. Konkrétní takový případ nalezneme v sousední Keni. OSN ve své zprávě obvinila organizaci Pumwani Riyadha Mosque Committee (PRMC), která působí v Nairobi, že peníze, které vybere formou sbírky, posílá skupině Al-Shabaab (UN Report 2012a). Historie ukazuje, že charity mohou financovat islámský terorismus ať už cíleně (Duff 2011) nebo ne zcela z vlastní vůle (The Economist 2003). Díky tomu existuje důvodné podezření, že je skrze charitu financována i skupina Al-Shabaab (výše zmínění příklad z Keni takové podezření víceméně potvrzuje). Pravděpodobnost, že se tak děje, se navíc mohla zvýšit, když se organizace stala oficiální součástí Al-Káidy.

I v případě tohoto typu zdroje financí se ale jedná s velkou pravděpodobností spíše o menšinový příjem, který není pro Al-Shabaab životně důležitý.

3.1.4 Diaspora

Mimo samotné území Somálska žije asi jeden milion Somálců, zejména na Blízkém východě, v Evropě a Severní Americe (Kambere 2012). Ti posílají každý rok do vlasti odhadem asi 500 – 800 mil. dolarů (Menkhaus 2009). Je velmi pravděpodobné, že určitá část tohoto obnosu se dostane až ke skupině Al-Shabaab.

Finanční prostředky přicházející z diaspory byly velmi důležité pro Unii islámských soudů, která získala popularitu díky stabilizaci svého území a zajištění bezpečnosti. Al-Shabaab jako odnož ICU zdědila část této popularity, nicméně ta postupem let značně upadla. Důvodem jsou zejména velmi brutální metody, které skupina uplatňuje, a napojení na Al-Káidu (Vilkko 2011). V současnosti tak bude podpora skrze diasporu podstatně méně důležitá, nicméně stále ji můžeme pozorovat.

Jsou známy případy, kdy jedinci posílali peníze zpět do Somálska. Jde například o Mohamuda Abdiho Yusufa, který pracoval jako řidič taxislužby v Saint Louis. Bylo odhaleno, že vybral až 6 000 dolarů, které měly být odeslány organizaci Al-Shabaab. Nicméně byl odhalen a v roce 2012 odsouzen k odnětí svobody na jedenáct let (Patrick 2012). Konkrétní případy tedy dokazují, že diaspora stále pomáhá s financováním zkoumané organizace, ale nejedná se již o masový fenomén jako v době existence Unie islámských soudů. V poměru k celkovým příjmům skupiny půjde s největší pravděpodobností pouze o několik málo procent.

3.1.5 Obchod se slonovinou

Environmental Investigation Agency identifikuje slonovinu jako významný zdroj zkoumané skupiny. Al-Shabaab ji získává zejména nájezdy na keňské území, kde slony loví a poté zbavuje klů. Vzhledem k tomu, že cena za jeden kilogram slonoviny se pohybuje okolo 2 500 dolarů a průměrná váha jednoho klu se pohybuje okolo 13 kg, je patrné, že se jedná o velmi hodnotný zdroj příjmů. Catrina Stewart například odhaduje, že až 40 % příjmů Al-Shabaabu pochází z obchodu s touto komoditou (Stewart 2013). Autorka zmiňovaného textu ale neuvádí, jaký je celkový příjem organizace, ani další důležité údaje. Určit tedy objem finančních prostředků, který organizace z obchodu se slonovinou skutečně získá, není snadné. Na druhou stranu není důvod kvůli tomu tento zisk zcela opomíjet. Vzhledem k hodnotě této komodity může mít i její menší množství znatelný dopad na příjmy Al-Shabaabu.

3.1.6 Souhrn

Kapitola věnující se zahraničním zdrojům odhaluje, že i přes množství těchto zdrojů, není vnější finanční podpora pro Al-Shabaab životně důležitá. Výjimkou by mohla být slonovina, u které ale bohužel chybí přesnější údaje a zejména potvrzení větším počtem zdrojů (například OSN tento příjem neuvádí vůbec), abychom si jejím významem mohli být jisti. Lze se domnívat, že zahraniční podpora postupem času spíše klesá. Eritrea výrazně snížila své pravidelně příspěvky v roce 2012, nicméně není vyloučeno, že je v budoucnu opět neobnoví. Podpora pocházející od somálské diaspory klesá nejspíše delší dobu, a to vzhledem k extrémistické povaze organizace a jejímu nezpochybnitelnému napojení na Al-Káidu. Při hledání životně důležitých finančních zdrojů Al-Shabaabu je tedy nutné se uchýlit k analýze těch domácích.

3.2 Domácí zdroje

3.2.1 Pirátství

V prvé řadě je zásadní zmínit, že Al-Shaabab se přímo nepodílí na pirátství a únosech lodí. Přímé propojení skupiny s tímto fenoménem nenastalo, což je pro tento text velmi důležité.

V roce 2008 činil příjem somálských pirátů z výkupného asi 50 mil. dolarů (McIntyre2009). Až do roku 2011 se tato částka plynule zvyšovala, nicméně poté začala prudce klesat a v roce 2012 získali piráti asi 31,75 mil. dolarů v podobě výkupného (UN Report 2012a). Došlo tedy k velmi výraznému útlumu. Většina pirátů operuje z jižní části Somálska, kde si silnou pozici drží i Al-Shabaab, mimo jiné proto, že oblast Puntland ležící na severu Somálska zintenzivnila protipirátskou kampaň (Somalia Report 2011a; Interpeace 2013).

Poněkud nejasný je vztah skupiny Al-Shabaab a pirátů působících na jejich území. Někteří autoři se domnívají, že Al-Shabaab je na svém území toleruje, případně pomáhá s jejich výzbrojí, a dostává za to asi 5 – 50 % jejich zisků z výkupného, přičemž procentuální zisky z různých operací se mohou lišit (Kampere 2012; Read – Saul 2011; Somalia Report 2011b). Jiní autoři zase mluví o útlumu pirátských aktivit na území ovládaném Al-Shabaab. Odůvodňují to jejich doslovnou interpretací práva Šaría, pro něž je pirátství nepřijatelné (Singh 2013).

Vztah Al-Shabaabu s pirátskými skupinami je tak velmi problematický a nelze ho s jistotou určit. Vysvětlení by mohlo vycházet ze systému organizace Al-Shabaab. Jak bylo zmíněno, jde o poměrně autonomní buňky a skupiny. Není vyloučeno, že zatímco některé skupiny pirátství tolerují nebo ho podporují, jiné se ho naopak snaží potlačit. Je ale velmi obtížné odhadnout, který z těchto přístupů v současné době převládá. Díky tomu je také nelehké odhadnout zisk Al-Shabaabu z aktivit pirátů. Vzhledem k analyzovaným zdrojům se nejspíše bude pohybovat v řádu jednotek miliónů dolarů (Kampere 2012; Read – Saul 2011; Somalia Report 2011b). Jedná se tedy o malý až střední zdroj příjmů. Na druhou stranu díky útlumu pirátství v Somálsku se tento zdroj postupně zmenšuje.

3.2.2 Zdanění obyvatelstva a obchodu

Somálsko vyváží velké množství dřevěného uhlí, a to zejména do států Perského zálivu (Kambere 2012). OSN ve své zprávě z poloviny roku 2013 odhaduje, že příjmy skupiny Al-Shabaab související s exportem dřevěného uhlí přesahují 25 milionů dolarů ročně. Jedná se přitom nejen o zdanění samotných lodí, ale i přepravy po souši. Za jeden měsíc je v přístavu Kismayo naložen asi jeden milion pytlů dřevěného uhlí v hodnotě 15-16 mil. dolarů, v přístavu Barawe se pak jedná o 600 tisíc až jeden milion pytlů měsíčně (UN Report 2013). Státy Perského zálivu potom vědomě porušují zákaz dovozu dřevěného uhlí ze Somálska, zavedeného OSN.

Většina tohoto uhlí je vyvážena z přístavu Kismayo, dále potom z přístavu Barawe. Kismayo se v současné době nenachází pod kontrolou zkoumané skupiny, ale dle samotné OSN se zisky ze zboží skrze něj vyvážené nezmenšily, spíše naopak (UN Report 2013). Skrze tento přístav není vyváženo pouze dřevěné uhlí, ale i další komodity a dovážen je cukr. V roce 2011 byly celkové zisky Al-Shabaabu spojené s přístavem Kismayo odhadovány až na 50 milionů dolarů (UN Report 2011).

Mimo tento příjem se dostávají k Al-Shabaabu finance dalšími cestami:

1) Spotřební daní z nákupu zboží v obchodě;

2) Daně vybírané na základě obchodní činnosti dle jejího rozsahu a zisku;

3) Daně vybrané formou pšenice, sezamu, dobytka a dalších produktů od farmářů a pastevců;

4) Poplatek 10 dolarů za akr obhospodařované půdy;

5) Daň 2,5 % ročně ze zisku společností, známá jako zakat;

6) Ad hoc vybírané příspěvky na specifické vojenské operace (UN Report 2011).

K těmto poplatkům může být zařazeno i vybírání mýtného za průjezd cestami na území Al-Shabaabu. Přesná, ani odhadovaná částka, kterou skupina vybere formou výše zmíněných daní a poplatků, není aktuálně dostupná. Konkrétní údaje a čísla pocházející například z roku 2011 jsou již zastaralé, protože situace v zemi prošla mnoha proměnami. Sama OSN nicméně identifikuje systém vybírání výše zmíněných daní a poplatků jako velmi sofistikovaný a daleko důslednější, než ten, který provozuje centrální vláda (UN Report 2011). Na základě této skutečnosti a velikosti území, které Al-Shabaab kontroluje, lze odhadnout, že půjde o částku ve výši několika milionů dolarů.

3.2.3 Souhrn

Ukazuje se, že domácí příjmy jsou pro Al-Shabaab pravděpodobně životně důležité. Zejména vývoz dřevěného uhlí skrze přístavy Kismayo a Barawe, případně zdanění spojené s tímto vývozem. Nezanedbatelná je i částka vybraná od populace žijící na území ovládaném Al-Shabaab. Jako nejproblematičtější se ukazují příjmy spojené s pirátstvím. Určit jejich přesnou výši je nesmírně obtížné, ale rozhodně půjde o částku v řádech milionů dolarů.

4 Závěr

Organizace Al-Shabaab má poměrně velké množství jak domácích, tak zahraničních příjmů. Jako méně důležité lze označit příjmy zahraniční, tedy diasporu, humanitární organizace a příspěvky států (především Eritrei). Obchod se slonovinou by naopak mohl být středně velkým, až velkým zdrojem. Bohužel ale neexistují přesná čísla, na jejichž základě by bylo možné tuto domněnku potvrdit. Jako klíčové se tedy ukazují domácí zdroje, zejména vývoz různých komodit, především dřevěného uhlí, a s tím spojené poplatky. Odtud získává Al-Shabaab desítky milionů dolarů, které tvoří stabilní příjmy, z nichž může financovat své aktivity. O něco menším zdrojem jsou dále rozličné poplatky a daně vybírané od populace obývající ovládané území.

Závěry výzkumu naznačují, že pokud má být Al-Shabaab odříznut od svých zdrojů, je nutné omezit zisky z vyvážených komodit. Ukazuje se ale, že zákaz dovozu uvalený OSN není příliš účinný. Pokud by byly sankce efektivně vymáhány, jednoznačně by to zkoumanou organizaci poškodilo. Nicméně v současné době nic nenasvědčuje tomu, že by se jejich vymáhání nějakým způsobem zlepšilo. Univerzální metodou, jak tedy omezit příjmy skupiny, je obsadit její území a rozložit systém vybíraných daní a poplatků. Potřebné je ale obsadit veškeré území, ne pouhou část, protože, jak ukázal případ přístavu Kismayo, i přesto, že již není v rukou Al-Shabaab, stále této skupině generuje ohromné zisky. Organizace tak ukázala značnou flexibilitu a přizpůsobivost, kterou ji mimo jiné propůjčuje síťová struktura.

5 Zdroje

Abdisaid, M. A. (2008): The Al-Shabaab Al-Mujahidiin – A Profile of the First Somali Terrorist Organisation. Institut für Strategie- Politik- Sicherheits- und Wirtschaftsberatung (ISPSW). Dostupné z www: http://www.isn.ethz.ch/Digital-Library/Publications/Detail/?id=55851 (citováno 10. 1. 2014).

Duff, G. D. (2011): Charities and Terrorist Financing. University of Toronto Law Journal. Volume 61, Number 1, Winter 2011.

Gardner, F. (2012): Al-Qaeda seeks new alliances, new conflicts. BBC News, official websites. Dostupné z www: http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-india-17020667 (citováno 10. 1. 2014).

Interpeace (2013): Raising Awareness Against Piracy in Puntland. Official websites: http://www.interpeace.org/2011-08-08-15-19-20/latest-news/58-2013/386-piracy-in-puntland (citováno 10. 1. 2014).

Kambere, G. (2012): Financing al-Shabaab: The vital port of Kismayo. CTX Vol. 2 No. 3, August 2012. Dostupné z www: https://globalecco.org/financing-al-shabaab-the-vital-port-of-kismayo (citováno 10. 1. 2014).

Maasho, A. (2012): Exclusive: Eritrea reduces support for al Shabaab – U. N. report. Reuters, official websites. Dostupné z www: http://www.reuters.com/article/2012/07/16/uk-eritrea-somalia-un-idUKBRE86F0AI20120716 (citováno 10. 1. 2014).

McIntyre, D. A. (2009): Somali Pirates Are Getting Rich: A Look At The Profit Margins. The Time, offcial websites. Dostupné z www: http://content.time.com/time/business/article/0,8599,1891386,00.html (citováno 10. 1. 2014).

Menkhaus, K. (2009): African Diasporas, Diasporas in Africa and Terrorist Threats. In. Zimmermann, D. – Rosenau, W. eds. (2009): The Radicalization of Diasporas and Terrorism. Center for Security Studies, ETH Zurich. Dostupné z www: http://www.css.ethz.ch/publications/pdfs/ZB-80.pdf (citováno 10. 1. 2014).

NCTC (2013): Al-Shabaab. Counterterorism Calendar 2013. Dostupné z www: http://www.nctc.gov/site/groups/al_shabaab.html (citováno 10. 1. 2014).

Overseas Development Institute (2013): Delivering humanitarian aid in Somalia: a deadly dilemma. Official websites. Dostupné z www: http://www.odi.org.uk/news/702-delivering-humanitarian-aid-somalia-deadly-dilemma (citováno 10. 1. 2014).

Patrick,R. (2012): St. Louis cabbie gets 11+ years for sending money to terrorist group. St. Louis Today. Official websites. Dostupné z www: http://www.stltoday.com/news/local/metro/%20st-louis-cabbie-gets-years-for-sending-money-to-terrorist/%20article_2a272094-ba3e-11e1-b919-0019bb30f31a.html/ (citováno 10. 1. 2014).

Read, C. – Saul, J. (2011): Shabaab – Somali pirate links growing: UN adviser. Reuters, Official websites. Dostupné z www: http://www.reuters.com/article/2011/10/20/ozatp-somalia-shabaab-pirates-idAFJOE79J0G620111020 (citováno 10. 1. 2014).

Reuters (2009): U.S.’s UN envoy warns Eritrea over Somalia rebels. Official websites. Dostupné z www: http://www.reuters.com/article/2009/07/29/idUSN29287781 (citováno 10. 1. 2014).

Ross, D. G. (2009): The Strategic challenge of Somalia’s Al-Shabaab. The Middle East Quarterly. Fall 2009, Vol. XVI: No. 4. Dostupné z www: http://www.meforum.org/2486/somalia-al-shabaab-strategic-challenge (citováno 10. 1. 2014).

Singh, C. (2013): Al Shabab Fights the Pirates. The New York Times. Official websites. Dostupné z www: http://www.nytimes.com/2013/10/23/opinion/international/al-shabab-fights-the-pirates.html?_r=1& (citováno 10. 1. 2014).

Smith, D. (2013): Al-Shabaab rebuilds forces in Somalia as African Union campaign stalls. The Guardian, official websites: http://www.theguardian.com/world/2013/oct/28/al-shabaab-somalia-african-union (citováno 10. 1. 2014).

Somalia Report (2011a): Puntland: Fight pirates on land. Official websites. Dostupné z www: http://www.somaliareport.com/index.php/post/2000 (citováno 10. 1. 2014).

Somalia Report (2011b): OP-ED: Al-Shabaab, pirates and the west. Official websites. Dostupné z www: http://www.somaliareport.com/index.php/post/485/OP-ED_Al-Shabaab_Pirates_and_the_West (citováno 10. 1. 2014).

Stewart, C. (2013): Ilegal ivory trade funds al-Shabaab’s terorist attacks. Independent. Dostupné z www: http://www.independent.co.uk/news/world/africa/illegal-ivory-trade-funds-alshabaabs-terrorist-attacks-8861315.html  (citováno 10. 1. 2014).

The Economist (2003): The iceberg beneath the charity. Official websites. Dostupné z www: http://www.economist.com/node/1632610 (citováno 10. 1. 2014).

UN Report (2010): Report of the Monitoring Group on Somalia pursuant to Security Council resolution 1853 (2008). United Nations. Dostupné z www: http://somalitalkradio.com/2010/mar/un_report_somalia.pdf (citováno 10. 1. 2014).

UN Report (2012a). United Nations. Dostupné z www: http://www.somaliareport.com/downloads/UN_REPORT_2012.pdf (citováno 10. 1. 2014).

UN Report (2012b): Report of the Monitoring Group on Somalia and Eritrea pursuant to Security Council resolution 1916 (2010). United Nations. Dostupné z www: http://www.scribd.com/doc/61447283/July-UN-Report-of-the-Monitoring-Group-on-Somalia-and-Eritrea-PDF-Muigwithania-Com (citováno 10. 1. 2014).

UN Report (2013): Report of the Monitoring Group on Somalia and Eritrea pursuant to Security Council resolution 2060 (2012): Somalia. United Nations. Dostupné z www: http://www.hiiraan.com/images/2013/July/UN_Report_PDF.pdf (citováno 10. 1. 2014).

Vilkko, V. (2011): Al-Shabaab: From External Support to Internal Extraction. Department of Peace and Conflict Research Uppsala University. Dostupné z www: http://www.uu.se/digitalAssets/57/57537_MFS_paper_Vilkko.pdf (citováno 10. 1. 2014).

Wezeman, P. D. (2010): Arms Flow and the Conflict in Somalia. SIPRI Background Paper. Dostupné z www: http://books.sipri.org/files/misc/SIPRIBP1010b.pdf (citováno 10. 1. 2014).