Když se v závěru listopadu 2011 měl ředitel Googlu pro region SEEMEA Mohammad Gawdat v rozhovoru pro Euroskop vyjádřit k tomu, zda by došlo k Arabskému jaru bez internetu, jeho odpověď zněla jasně: „Pochybuji o tom.“ Internet se dle jeho názoru stal katalyzátorem, jenž urychlil sjednocení lidí, kteří ve Facebooku, Twitteru a Youtubu nalezli necenzurovaný zdroj informací v jinak cenzurovaném světě. Z toho by se dalo soudit, že se sociální sítě staly živnou půdou pro nesouhlas s režimem a ideální platformou, která dovoluje dát věci do pohybu s vyhlídkou na lepší časy. No, ne tak rychle: především je to všechno pořád jen byznys, jak se přesvědčila ruská opozice.
Že poskytované služby nejsou žádnou charitou, ujišťuje rád své uživatele především Facebook založený Markem Zuckerbergem – naposledy třeba více nebo méně kontroverzní úpravou podmínek a pravomocí ve prospěch této sociální sítě a samozřejmě na úkor uživatelů. Ačkoli je to krok nepříjemný, pravděpodobně nepovede k žádnému masovému úbytku uživatelů. Většina jich již stejně vesměs rezignovala na nějaký boj za svá práva (nebo jej ani nikdy nevedla), neboť Facebook považují za důležitou část svého sociálního života a nároky, které si klade, chápou jako přiměřené. K prozření, že tato sociální síť nestojí na „straně dobra“ (ať je to cokoli), teď nejspíš došel i Alexej Navalnyj, ruský politický aktivista a hlasitý kritik Vladimíra Putina.
Navalnému, který sám není zcela nekontroverzní postavou, a jeho bratru Olegovi nyní ruští žalobci navrhli desetiletý a osmiletý trest odnětí svobody za odcizení více než 30 milionů rublů (dnes něco mezi 10 a 11 miliony korun). Verdikt by měl padnout 15. ledna. Odložme protentokrát stranou již klasické spekulace o tom, zda se jeho stíhání zakládá na pravdě nebo se jedná o politický proces, jakožto víme, že jeho odsouzení by tak jako tak znamenalo nemožnost zúčastnit se prezidentských voleb v roce 2018. A to by Kreml nepochybně potěšilo, vzhledem k tomu, že Alexej Navalnyj je jednou z vůdčích osob opozice. „Zajímavější“ okamžik totiž přichází ve chvíli, kdy se na Facebooku formuje událost/event na jeho podporu, kterou lidé mají vyjádřit formou shromáždění na jednom z moskevských náměstí právě 15. ledna. Svou účast přislíbilo dvanáct tisíc lidí. Další dva tisíce se vyjádřily, že „možná“ přijdou. A pak událost z povrchu ruského Facebooku prostě zmizela.
Při hledání vysvětlení se není třeba uchylovat k žádným divokým konspiračním teoriím. „Stránka byla zablokována na žádost generálního prokurátora,“ uvedl Vadim Ampelonskij, tiskový mluvčí ruského federálního úřadu Roskomnadzor, který mimo jiné (eufemisticky řečeno) posuzuje nezávadnost, a tedy přístupnost webových stránek. K zablokování došlo na základě zákona z února letošního roku, jenž zakazuje zveřejňovat výzvy k účasti na aktivitách, které by mohly narušit veřejný pořádek. A Zuckerbergova sociální síť se rozhodně do křížku s legislativou zemí, ve kterých působí, pustit nehodlá.
„Zajímavé je, že Facebook událost zablokoval rychleji než (ruská sociální síť) VKontakte,“ glosoval na Twitteru situaci sám Navalnyj. Podobně pružně ale zareagovali i jeho zastánci: na internetu se objevila stránka s červeným tlačítkem, které uživatele automaticky přesměruje na aktuální facebookovou událost na podporu stíhaného politického aktivisty. Na té v současnosti pod heslem „A Ljoša vyjdět? – Ljoša vyjdět, kagda my vyjděm“ přislíbilo účast šestnáct tisíc uživatelů, což je zcela jistě jen část reálné podpory, jelikož Facebook je až třetí nejpoužívanější sociální sítí v Rusku.
Pravděpodobně nemůžeme Facebook soudit za to, jak se zachoval, budeme-li mít stále na paměti, že se jedná především o byznys, který nemá a nikdy neměl žádné hlubší ambice. Jakkoli jeho hlavní zakladatel může vystupovat jako filantrop, žádná část jeho impéria by nemohla existovat bez ryzího obchodnického ducha. A zrovna Rusko je obrovským trhem, na který se dosud nedaří dost dobře proniknout. Nelze proto čekat, že by Facebook i v budoucnu byl prostorem pro občanskou neposlušnost nebo nesouhlas s režimem, jako tomu bylo v období Arabského jara. Proč by taky měl být. Místo toho tímto precedentem říká: „Politiku sem netahejte, nevyhrajete. Stojíme na straně státu, ať už je to kdokoli.“
Autor: David Rypel, student mezinárodních vztahů, bezpečnostních studií a politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.
Další zdroje: RFE/RL, The Interpreter
