Jedněmi z nejdlouhodobějších a největších sporů v oblasti severovýchodní Afriky jsou spory o vodní zdroje, především pak o využívání Nilu. Ten je již od starověku pýchou Egypta a velmi efektivně byl jeho potenciál využíván také v oblasti Súdánu.

O tomto svědčí také smlouvy týkající se využívání Nilu, především ta z roku 1929, která přisuzuje Egyptu a Súdánu využívání 90 % vod řeky. Tato smlouva byla podepsána také Velkou Británií, bývalou koloniální mocností v oblasti. A přestože Nil protéká 11 africkými státy, právní regulace existují pouze pro tyto dva státy na dolním toku: Rovněž další smlouva týkající se využívání Nilu, podepsaná v roce 1959, zahrnuje pouze Egypt a Súdán. Smlouva z roku 1929 navíc Egyptu přisuzuje právo veta na jakýkoliv projekt zahrnující Nil v oblasti horního toku řeky.

V posledních letech se ale situace dramaticky mění: S nástupem Etiopie se zdá, že Egypt přichází o svou výsostnou pozici, což však nechce v žádném případě dopustit. Výsledkem je krize a napětí mezi Egyptem a Etiopií.

Počátky krize lze vystopovat do roku 2011, kdy Egyptem zmítaly politické nepokoje spojené s Arabským jarem. Etiopie této situace plně využila a začala stavět Velkou etiopskou renesanční přehradu (Great Ethiopean Renaissance Dam – GERD), která má být dokončena v letošním roce a stát se největší přehradou v Africe. Rovněž s touto přehradou bude spojena i hydroelektrárna s výkonem až 6000 megawattů, což je dvojnásobek současné etiopské produkce elektřiny. Vzhledem k velmi nízké spotřebě elektřiny (Etiopie se řadí mezi pět zemí s nejnižší spotřebou na obyvatele) se předpokládá export elektrické energie do dalších zemí Afriky, nebo dokonce do Evropy.

Tento monstrózní a téměř již dokončený projekt je ale velkým trnem v oku zemím dále po toku Nilu, především Egyptu. Přehrada s elektrárnou se nachází na Modrém Nilu, který společně s Bílým Nilem tvoří svým soutokem u Chartúmu Nil, největší a téměř jediný zdroj vody Egypta. Země se proto logicky obává možnosti, že při plném spuštění přehrady dojde ke snížení průtok Nilu dále po proudu. To by mělo pro Egypt fatální následky.

K redukci průtoku by mohlo dojít zejména v období plnění přehrady, a to až o 20 % po dobu pěti let. Vzhledem k tomu, že Egypt patří ke státům s nejmenším podílem zdrojů obnovitelné vody na obyvatele a většina obyvatel žije v bezprostřední blízkosti Nilu, tato redukce by měla přímý dopad na miliony Egypťanů. Se zmenšeným průtokem rovněž souvisí i druhý negativní důsledek, konkrétně snížení produkce elektřiny vyráběné Asuánskou přehradou. Díky nízkému podílu takto vyrobené energie v celkové egyptské produkci elektřiny by však tato ztráta znamenala pouze zhruba 3% pokles.

Nejvyhrocenější byla tato krize v roce 2013, kdy tehdejší egyptský prezident Muhammad Mursí hrozil Etiopii válkou, pokud by Egypt dostal byť jen o kapku vody méně. I když obavy přetrvávaly, změnu v egyptsko-etiopských vztazích v otázce této přehrady nastolil až současný egyptský prezident Abd al-Fattáh Sísí. Prezident Sísí přiznal pochybení egyptské strany, která dle něj tuto problematiku zanedbávala, a zároveň zmírnil rétoriku vůči Etiopii.

Výrazněji do problematiky začal zasahovat také Súdán, který na přehradu nejdříve nahlížel, podobně jako Egypt, s velkými obavami. S příslibem benefitům, především ve formě elektřiny, ale přehradu začal podporovat. K velkému posunu směrem k vyřešení či alespoň zmírnění sporů došlo v roce 2015. V březnu toho roku představitelé Egypta, Etiopie a Súdánu podepsali dohodu, která měla znamenat ukončení tohoto dlouhotrvajícího sporu. V prosinci se poté tyto tři strany dohodly na spolupráci se dvěma francouzskými firmami, které měly vypracovat studie ohledně potenciálních dopadů přehrady na tok Nilu.

Nicméně ani přes tyto dohody Etiopie nepozastavila práce na přehradě, které je nyní již téměř hotova. Dle některých názorů navíc minimálně jedna z firem straní Etiopii, a samotné studie by měly být hotovy až po dokončení výstavby přehrady. Obecně panují názory, a sama Etiopie to naznačuje, že reálný dopad těchto studií na rozhodování Etiopie bude minimální, a to i v případě, že by poukázaly na problémy a negativní vliv přehrady.

V současnosti je proto situace napjatá. Nedosahuje však krizového stavu z doby, kdy v čele Egypta stál Muhammad Mursí. Súdán patrně již přešel na stranu Etiopie a výstavbu přehrady podporuje, avšak je třeba poukázat na to, že případná skutečná regulace průtoku by jej neovlivnila tolik jako Egypt. Egypt se stále obává dopadů, které bude stavba mít, a podezřívá Etiopii, že mimo výrobu energie chce země používat přehradu také k zavlažování okolí. To by však dle expertů nemělo pro Etiopii význam z technologického ani ekonomického hlediska, jelikož by bylo třeba hnát vodu zpět proti proudu.

Ohledně ekologických dopadů však stále není zcela jasno. Objevují se nicméně názory upozorňující na několik problémů, a tak zpochybňující projekt jako celek. Především výkon 6000 megawattů má být maximální hodnota, které po většinu času nebude možné dosáhnout – běžný výkon bude spíše kolem 2000 megawattů. Dalšími problémy jsou nedostatečná infrastruktura elektrické sítě a přírodní vlivy, především sucho, které postihlo Etiopii loni a které by mohlo ovlivnit naplňování přehrady.

Následky vybudování přehrady jsou stále dosti nejasné, avšak nikdo již zřejmě nepochybuje, že přehrada bude plně dostavěna za každou cenu. V případě, že přehrada skutečně výrazně neovlivní průtok, dá se očekávat, že napětí postupně opadne a dojde k diplomatickému řešení. Naopak v případě, že by přehrada měla dopad na průtok a způsobila problémy na egyptském území, je možná eskalace konfliktu. Nicméně po odchodu Mursího a vzhledem k faktu, že etiopská armáda je zkušená, i když početně menší než ta egyptská, se otevřený násilný konflikt zdá jako vskutku krajní řešení. Roli stále mohou v tomto sporu sehrát studie vypracované francouzskými firmami, které by měly být uvedeny v průběhu tohoto roku. Avšak dokud nebude přehrada skutečně plně spuštěna, možné následky s ní spojené budou stále pouze na úrovni spekulací.

Edit: Po publikaci textu došlo k drobným stylistickým úpravám, faktické informace zůstaly nezměněné.