V minulém díle jsme se podívali na expanzi džihádistických skupin a vývoj jejich modu operandi, pakliže jste jej ještě nečetli, raději tak před čtením tohoto textu učiňte.

Od roku 2015 džihádistické skupiny expandovaly ze severního Mali do centrálních a jižních oblastí země, západního Nigeru a do Burkiny Faso. V tomto roce džihádisté upevňují pozice a rozšiřují své operační působení. Jakým způsobem tamní džihádistické skupiny budují chalífát, jaké zbraně používají a jak se vyvíjí jejich modus operandi v čase? Na tyto otázky a další skutečnosti spjaté s džihádistickým hnutím v západním Sahelu se zaměří následující článek. Kvantitativní údaje, se kterými autor pracuje ve svých grafech jsou shromažďovány projektem ACLED.

Sjednocovací proces džihádistických skupin

Na počátku tohoto století, kdy se Al-Káida v islámském Maghrebu (AQIM), jako první džihádistická skupina, začala infiltrovat do severního Mali z Alžírska, definovali její lídři novou pragmatickou a dlouhodobou strategii, díky níž by měli v následných generacích vybudovat stabilní chalífát s centrem v severním Mali. Na základě této strategie, posvěcené vůdcem Al-Káidy al-Zawahirim, mají mezi sebou jednotlivé džihádistické skupiny vybudovat spojenectví, získávat podporu lokálního obyvatelstva a mobilizovat ho pro svůj boj, čímž budou položeny základy pro stabilní chalífát [2].

Sjednocovací proces džihádistických skupin započal již v roce 2012, který vyvrcholil v roce 2017 vytvořením aliance Nusrat al-Islam (JNIM) sdružující prakticky všechny džihádistické skupiny působící především v Mali a Burkině Faso, vyjma Islámského státu na Velké Sahaře (ISGS). Ten však udržuje kooperativní nebo neutrální vztahy s ostatními skupinami. Ve snaze získat si lokální populaci, která nemá historickou zkušenost s politickým islámem, džihádističtí lídři od roku 2013 prosazují pouze omezené fyzické tresty za porušování nařízení šaríe. Také přijali pravidla zakazující ničení místních svatyň a výrazné zasahování do tradičního způsobu života, aby si tak místní obyvatelstvo neznepřátelili.

Venkovský džihád

Cílem džihádistických ideologů je „evoluční prosazování“ šaríe, na které si budou místní postupně zvykat [2]. Za tímto účelem džihádisté budují i síť náboženských škol napříč severním a středním Mali, kdy k polovině roku 2019 aliance JNIM provozovala zhruba 650 škol za účelem transformace společnosti [3] a kolem 2 000 státních škol bylo v Mali, západním Nigeru a Burkině Faso uzavřeno [4]. Džihádisté si zároveň uvědomují, že je kontraproduktivní se pokoušet dobýt hlavní regionální města (Timbuktu, Gao, Ménaka, Kidal), dokud jsou z jejich pohledu nepřátelé dostatečně silní a kvůli čemuž byli v letech 2013/14 francouzskou armádou v severním Mali téměř vyhlazeni.

V současně době proto uplatňují tzv. venkovský džihád, kdy diskrétně udržují a rozšiřují kontrolu nad venkovskými oblastmi, kde kultivují tamní společnost pro své dlouhodobé cíle [5]. Z bezpečných útočišť na venkově následně podnikají útoky na předsunuté armádní základny a hlídky nebo provádějí teroristické útoky v hlavních regionálních městech. Vzhledem k letním a podzimním událostem v severním Mali, kdy džihádisté donutili část malijských sil se stáhnout z dalších venkovských oblastí, je taktika džihádistů očividně prozatím úspěšná.

Zvyšující se sebevědomí džihádistických skupin v severním Mali reflektuje i událost z března 2018, kdy v komuniké veřejně označili severní Mali za Timbuktský emirát. Učinili tak poprvé od roku 2013, což bylo v době, kdy se francouzská armáda chystala vyhnat džihádisty z hlavních měst severního Mali [2]. Nicméně, džihádistické skupiny operující ve středním Mali, Burkině Faso a Nigeru, tedy v oblastech vzdálených od ideologického centra v severním Mali, aktivně zasahují do etnických konfliktů a jejich chování vůči civilistům a uplatňování šaríe je mnohem brutálnější.

K jisté evoluci však dochází ve středním Mali, kdy od léta 2019 podstatně snižuje fulbovská džihádistická skupina Katiba Macina násilí vůči civilistům odlišné etnicity. Za cílem snadněji šířit právo šaría a vliv skupiny, vůdce Katiba Maciny nabídl v říjnu Dogonům příměří v etnickém konfliktu. Představitelé dogonských milic souhlasili s příměřím a zároveň souhlasili, že nebudou bránit v šíření šaríe dále do středního a západního Mali. Následně byla na počátku podzimu tohoto roku zaznamenána vyšší aktivita džihádistů v západním Mali, kde zintenzivnili svá kázání. Příměří je ale prozatím velmi křehké [6].

Burkina Faso jako nový zdroj migrace

V severní Burkině Faso je situace odlišná jak od severního, tak i středního Mali. V této oblasti postrádají džihádisté výraznou charismatickou osobnost, která by určitým způsobem dokázala kultivovat chování džihádistických buněk vůči civilistům nebo vést jednání s odlišnými etniky. V severní Burkině tak pokračuje eskalace etnického násilí a budování alternativního správního systému je vedeno výhradně na etnickém základě. Zde fulbovští džihádisté usilují o vyčištění prostoru od nejen bezpečnostních složek, ale i odlišných etnik, které podezírají ze spolupráce se státem.

K říjnu 2019 bylo ze severní Burkiny Faso vysídleno přes 480 tisíc civilistů, zatímco v lednu to bylo pouze 80 tisíc [7]. Ve snaze izolovat severní oblasti země džihádisté také přistoupili k ničení mostů na důležitých komunikačních uzlech a na kontrolovaném území uplatňují šaríi, včetně vybírání zakatu, náboženské daně z příjmu. Kvůli vyšší frekenci útoků na bezpečnostní složky a ztížené logistice se z těchto oblastí částečně stahují kromě státních úředníků i samotné burkinské bezpečnostní jednotky [1]. Situace v západním Nigeru je obdobná, kdy mezi lednem a červencem 2019 bylo vysídleno kolem 60 tisíc lidí, není ale prozatím natolik špatná jako ve středním Mali nebo Burkině Faso [8].

Odolnost džihádistického hnutí

Džihádistické hnutí v západním Sahelu představuje silného soupeře i z hlediska jeho soudržnosti a rezistence, čímž se odlišuje od ostatních džihádistických hnutí jinde v Africe nebo na Blízkém východě. V Mali, Burkině Faso a západním Nigeru operuje sedm džihádistických skupin, které spolu nevedou meziskupinové střety. Například na vzniku aliance JNIM se v březnu 2017 podílelo pět nejvýznamnějších představitelů džihádistického hnutí v regionu, z toho čtyři byli vůdci jednotlivých skupin. Dnes z těchto pěti osob žijí už jen dvě, přesto nedošlo k rozkolu v alianci, naopak se zdá, že aliance je čím dál více soudržnější, vzhledem ke schopnosti vést sofistikovanější a více devastující útoky.

Dokud budou regionální státy a Francie upřednostňovat pouze nárazové protipovstalecké kampaně bez dlouhodoběji vyvíjeného tlaku, pak nelze očekávat, že by džihádistické síly zabředly do meziskupinových bojů a tím se samy oslabily. Je očividné, že nynější protipovstalecké strategie zaměřené na pouhé odstraňování lídrů a krátkodobě vedené protipovstalecké operace jsou neefektivní a pouhou symbolickou snahou bojovat proti džihádistické hrozbě. V současné době však nelze od inherentně slabých států Sahelu očekávat jinou komplexnější strategii, která by brala v potaz i snahu zlepšit socio-ekonomickou situaci politicky marginalizovaného obyvatelstva v odlehlých částech země.

Závěrem

Na zhoršující se bezpečnostní situaci reagoval v září 2019 generální tajemník OSN António Guterres, který prohlásil, že je naprosto přesvědčen o tom, že prohráváme ve válce proti terorismu v sahelském regionu a vyzval k aktivnějšímu financování regionálních protipovstaleckých aktivit [9]. Přestože džihádisté v západním Sahelu uplatňují různé taktiky podle oblastí, kde působí, tak v průběhu roku 2019 úspěšně pokládají základy pro vybudování alternativního správního systému na rozsáhlém území napříč třemi státy. Státy západního Sahelu nejsou schopny zastavit ofenzivu džihádistických skupin v regionu, především v Burkině Faso. V roce 2019 proto nadále posilují, konsolidují ovládané území a šíří radikální islám do nových oblastí. Vzhledem k nízké efektivitě protipovstaleckých jednotek a omezené kapacitě francouzské armády v regionu, lze očekávat, že budování nového chalífátu bude pokračovat i v roce 2020.

Zdroje

[1] Nordsud Journal. 2019. „Mali: les militaires quittent Andraboukane et es replient sur Menaka.“ NorSud Journal. 6. 11. 2019. Dostupné online na: https://www.nordsudjournal.com/mali-les-militaires-quittent-andraboukane-et-se-replient-sur-menaka/.

[2] Forbes, Jami. 2018. „Revisiting the Mali al-Qa’da Playbook: How the Group is Advancing on its Goals in the Sahel.“ CTC Sentinel. říjen 2018 vol. 11 (9).  https://ctc.usma.edu/revisiting-mali-al-qaida-playbook-group-advancing-goals-sahel/.

[3] UN Security Council. 2019. „Letter dated 15 July 2019 from the Chair of the Security Council Committee pursuant resolution…“ UN Security Council. 15. 7. 2019. https://digitallibrary.un.org/record/3813209#record-files-collapse-header.

[4] Unicef. 2019. „School closures in the Sahel double in the last two years due to growing insecurity – UNICEF.“ UNICEF.com. 27. 2. 2019. Dostupné online na: https://www.unicef.org/press-releases/school-closures-sahel-double-last-two-years-due-growing-insecurity-unicef.

[5] Cherbib, Hamza. 2018. „Jihadism in the Sahel: Exploiting Local Disorders.“ IEMed. 10. 5. 2018. Dostupné online na: https://www.iemed.org/actualitat-en/noticies/sahel-territori-jihadista?set_language=en.

[6] Estelle, Emily. 2019. „Africa File: October 2019, 2019″. Critical Threats. 31. 10. 2019. Dostupné online na: https://www.criticalthreats.org/briefs/africa-file/africa-file-october-29-2019.

[7] UNocha. 2019. „Burkina Faso: Insecurity continues to drive displacement.“ UNOCHA.org. 15. 10. 2019. Dostupné online na: https://www.unocha.org/story/burkina-faso-insecurity-continues-drive-displacement.

[8] UN Security Council. 2019. „Letter dated 6 August 2019 from the Panel of Experts established pursuant to resolution 2374 (2017) on Mali addressed to the President of the Security Council.“ UN Security Council. 7. 8. 2019. Dostupné online na: https://digitallibrary.un.org/record/3823562.

[9] Kelly, Fergus. 2019. „Guterres again calls for UN to fund G5 Sahel counter-terrorism force.“ The Defense Post. 3. 9. 2019. Dostupné online na: https://thedefensepost.com/2019/09/03/guterres-un-funding-g5-sahel-joint-force/