Dne 18. června 2018 vydal Donald Trump prezidentský dekret, který by měl dát vzniknout nové, šesté větvi amerických ozbrojených sil. Toto nové uskupení by se mělo věnovat operacím ve vesmíru a neslo by název Vesmírné Síly (Space Force). Přesto, že vznik nových ozbrojených složek musí prvně schválit kongres, již teď vyvolává Trumpův dekret velké emoce, kritiku, ale i posměch z velké většiny relevantních subjektů. Je Trumpovo vesmírné vojsko skutečně špatným nápadem, nebo je kritika nezasloužená a vyvěrá z dlouhodobých celkových antipatií k jeho administrativě?

Realita vesmírného boje

Primárním účelem každé větve ozbrojených sil je z principu boj ve svém operačním prostředí, případně dostatečná odstrašující síla, aby k boji nedošlo. Tak či tak ozbrojené síly mají svou existenci podmíněnou existencí potenciálního protivníka a možnosti střetu. Jak velká je dnes reálná možnost vesmírného střetu? Překvapivě větší, než si většina lidí připouští. Je zcela reálné, že pokud dojde ke konfliktu velkých mocností v následujících letech (nabízí se například Jihočínské moře), jeho součástí bude i boj ve vesmíru. Samozřejmě je nutno dodat, že by tento scénář vypadal výrazně jinak než hollywoodský model epických bitev kilometrových křižníků a neohrožených hvězdných mariňáků naloďujících se na lodě nepřátel. Hlavní roli by v dnešním střetu hrály satelity a protisatelitní zbraně.

Moderní společnost je na satelitech naprosto závislá. Ať se jedná o komunikaci nebo satelitní snímkování a meteorologii. Tím nejvýznamnějším využitím jsou však především satelity pro přesné určování polohy, jako například americká GPS. Orientovat se v autě nebo na kole pomocí GPS navigace je dnes zcela běžné, a málokdo by asi rád oprášil autoatlas. Existují ovšem celá odvětví, která jsou na GPS ještě mnohem více závislá než běžný člověk jako například letectví. Není se proto příliš čemu divit, že každá velká mocnost vybudovala nebo buduje svůj vlastní systém satelitní navigace (americká GPS, evropský Galileo, ruský Glonass, čínská BeiDou).

Uvědomění si vlastní závislosti na satelitní navigaci funguje ovšem na obě strany, a vyřadit nepříteli navigaci je tak v případě konfliktu velmi lákavý cíl.  Například v Sýrii můžeme pozorovat snahy tyto prostředky rušit. Na základě tohoto uvědomění velmoci směřují svůj výzkum a vývoj. Pokud již dnes nemají velké technologické mocnosti možnost sestřelit nebo sabotovat nepřátelské satelity, dá se předpokládat, že již v krátkodobém horizontu ji mít budou. V takovém případě není nereálná představa, že každý konflikt mezi těmito mocnostmi bude kromě boje na zemi, vodě, ve vzduchu, a kyberprostoru rovněž obsahovat dimenzi střetu za hranicemi zemské atmosféry. Mít proto větev ozbrojených sil, která se bude výhradně zaměřovat na tuto doménu není zcela neopodstatněné.

Historický precedent

Jako příklad lze použít právě letectvo, od kterého se dnes vesmírné síly mají oddělit. USAF je dneska jedním z nejvýznamnějších symbolů amerického majestátu, vojensko-technologické převahy a nástrojem americké zahranění politiky. Přesto mělo USAF velmi nenápadné začátky, rovněž pod záštitou jiné větve ozbrojených sil. V roce 1917, když vznikl pod záštitou pozemní armády první útvar bojových letounů určený pro Americké Expediční síly v Evropě, měl pouze několik málo strojů a minimum zkušeností. První světová válka (i přesto, že se jí Spojené státy nezúčastnily v příliš velké míře) však ukázala, že letecká válka není pouze výstřelkem, a v meziválečném období Američané své letecké síly usilovně rozvíjeli. Byla to však druhá světová válka, kde letectvo naplno ukázalo svůj význam, ale i přesto, až do konce války bylo jak u Spojených států, tak například u Japonců, standardem, že letectvo stále spadalo pod pozemní armádu nebo námořnictvo. Samostatné letectvo spojených států vzniklo až v roce 1947. Není vyloučeno, že na první krůčky vesmírných sil bude za sto let existence nahlíženo podobně a v podobném kontextu.

Tak jako expandovala letecká sféra konfliktů, je velmi pravděpodobné, že bude expandovat i scéna vesmírná. Ačkoliv je dnešním těžištěm především boj o satelitní sítě na orbitě, mnohé země i soukromé subjekty pomalu ale jistě dávají najevo expandovat dál. Zdroje naší planety nejsou neomezené, a experti jako například nedávno zesnulý profesor Hawking nebo průkopník soukromých vesmírných letů Elon Musk dlouhodobě varují, že lidstvo musí expandovat z rodné planety, pokud chce přežít. Vesmírné závody, které zdánlivě skončily v 70. letech se pomalu ale jistě znovu rozjíždějí. Pokud skutečně dojde ke kolonizaci jiných vesmírných těles, suverenita jednotlivých států (anebo nestátních aktérů) bude dřív nebo později otestována schopností vynutit si zde své zájmy (jako příklad se nabízí koloniální války v novém světě v 18. století).

Je proto velmi těžké vyloučit, že se vesmír pomalu ale jistě profiluje jako nové doména válčení. Mít proto samostatnou větev ozbrojených sil s vlastním rozpočtem a fokusem na svou doménu (fyzika pohybu, natož pak boje, je v prostoru mimo atmosféru dramaticky odlišná). Proto vytvoření Space Force může být krok správným směrem pro Spojené státy. Otázka tak není ani tak „Potřebuje USA samostatné vesmírné síly?“ jako „Nastal už správný čas na samostatné vesmírné síly?“

Na tuto otázku není možné dnes zcela odpovědět. I pokud bude vznik vesmírných sil schválen, není v tuto chvíli jasné, jaké budou její zbraně, strategie, cíle ani počet členů a hlavně kdy a v jaké míře se poprvé zúčastní nějakého nasazení. Bude-li ovšem význam vesmírné domény narůstat jako do teď, je možné, že se tak může stát brzy, a štěstí přeje připraveným. Prezident Trump je velmi kontroverzní, a mnoho jeho nápadů a politik je kritizováno z principu. Troufám si ovšem tvrdit, že zrovna myšlenka samostatných vesmírných sil není zela zcestná. Naopak, pokud projde kongresem, může se stát, že za sto let ode dneška, kdy budou Trumpovy nevkusné tweety, kontroverzní politiky a debakly na sumitech dávno zapomenuty, bude jeho odkaz přežívat právě ve vesmírných silách Spojených států.