V souvislosti s aktuálním konfliktem na Ukrajině se vedou debaty ohledně schopností Ruské federace mobilizovat největší armádní zálohy na světě o odhadované síle dva miliony mužů. [1] Samotná mobilizace pak představuje komplexní proces, do kterého je zapojený celý státní aparát a vše je podřízeno potřebám naplnění stanovených politických cílů. Zároveň se na podobě mobilizace silně odráží také klíčové prvky ruského strategického myšlení i vojenské reformy, které byly provedeny především za účelem profesionalizace ruských ozbrojených sil. Samotný proces však může proběhnout pouze ve válečném stavu, jehož vyhlášení není aktuálně v zájmu Kremlu z mnoha důvodů. Tato studie se bude věnovat nejen samotnému procesu mobilizace v Ruské federaci a jeho specifickým aspektům, ale také vnímání války, vyhlášení válečného stavu a tomu, jaké by tyto procesy měly dopady.

Vyhlášení mobilizace a povolání záloh je regulováno federálním zákonem z roku 1997 „O přípravě mobilizace a mobilizaci v Ruské federaci“, podle jehož znění může být tento proces spuštěn ukazem prezidenta Ruské federace, a to pouze v případě války. Útočná válka v tomto zákoně není brána v potaz vzhledem k tomu, že ji zakazuje mezinárodní právo. [2] Podle oficiálního postoje Kremlu probíhající konflikt na Ukrajině není válka, ale „speciální vojenská operace“. Jelikož válka Moskvou vyhlášena není, spuštění mobilizace by pak v aktuálním stavu bylo podle ruských zákonů nelegální. [2]

Samotný pojem válka má v ruském prostředí vlastní konotaci a vládnoucí garnitura k tomuto termínu přistupuje velice opatrně. Ve veřejném diskurzu se Kreml slovu „válka“ snaží úzkostlivě vyhýbat a pro účast v ozbrojených konfliktech, které bychom se ze „západní“ perspektivy nebáli za válku označit, využívá nejrůznější termíny, jež se nám mohou zdát až meliorativní. Tento přístup je patrný již od dob Sovětského svazu. Například vojenská intervence v Afghánistánu byla dle oficiálního stanoviska Moskvy misí, v rámci které se účastnil personál Sovětské armády humanitárních úkolů. [3] Oficiální označení následujících konfliktů, jakými byla první válka v Čečensku („operace k obnovení ústavního pořádku v Čečensku 1994-1996“) [4], druhá válka v Čečensku („protiteroristické operace na území regionu Severního Kavkazu“) [5] nebo vojenské intervence v Sýrii („plnění zvláštních úkolů na území Syrské arabské republiky“) [5], dokládají zdrženlivost Kremlu tento termín použít. Boje na Ukrajině získaly své oficiální označení („speciální vojenská operace“) až 24.2.2022, a to z toho důvodu, že do té doby Moskva odmítala vojenskou přítomnost.

Válka je v ruském prostředí obecně vnímána jako konflikt, který je vedený na území ruského státu. Takto je označováno například Napoleonovo tažení v roce 1812 (vlastenecká válka), rusko-japonská válka, první světová válka (velká válka) nebo útok nacistického Německa proti SSSR v roce 1941 (velká vlastenecká válka). Podle Alexeje Levinsona, zakladatele nevládní organizace Levada center, zabývající se průzkumem veřejného mínění, je slovo válka vyhrazené pro konflikt, který se odehrává na ruském území a který představuje nebezpečí a ztráty pro Ruskou federaci. Vnímání konfliktů vedených za vlastními hranicemi tak lze přirovnat k něčemu, co například Američané označují termínem overseas, tedy jako něco, co se většinové ruské společnosti přímo netýká. Jedinci, kteří mluví o konfliktu na Ukrajině jako o válce, jsou pak zpravidla ti, kterým záleží na jeho ukončení. Ti, kteří naopak mluví o „vojenské operaci“, jsou vůči tomuto konfliktu spíše lhostejní a vnímají situaci tak, že pokud by šlo o opravdovou válku, pak by Ukrajina padla velmi rychle. [6] Konflikty odehrávající se za hranicemi tedy může většinová ruská společnost vnímat jako válečný nebo ozbrojený konflikt, ale ne jako válku, do které Rusko vstupuje vyhlášením válečného stavu. [6]

Válečný stav vyhlašuje prezident Ruské federace v souladu se zněním federálního zákona z roku 1996 „O obraně“ v případě přímého napadení ruského území. Prezident má možnost vyhlásit dle zákona z roku 2002 „O stanném právu“ také stanné právo, které může být vyhlášeno v případě agrese nebo závažné vnější hrozby pro ruský stát, a to i v případě, že ještě nebyly zahájeny válečné akce. Stanné právo je vyhlašováno v případě přímého ohrožení území Ruské federace nebo jejích teritoriálních vod či blokování přístavů buď plošně, nebo pouze v určitém regionálním subjektu. Lze jej však také aktivovat pro případ vedení preemptivního (nikoliv preventivního) úderu, který má odvrátit hrozbu přímého napadení, nebo v případě ohrožení vládnoucího režimu. [7] Ze své podstaty tedy stanné právo může být vyhlášeno i před zahájením válečného stavu. Pokud však dojde k vypuknutí válečného stavu bez předchozího vyhlášení stanného práva, pak dojde k jeho aktivaci zároveň s přechodem na válečný stav.

Zákon „O stanném právu,“ který platí během válečného stavu, umožňuje centralizaci rozhodovacího procesu do rukou ruského prezidenta, kdy vláda vykonává pouze technickou funkci a dohlíží na zavádění vydaných opatření do praxe. Prezident má pravomoc obměňovat strukturu vlády formou personálních změn. Dále se rozšiřují pravomoci státních orgánů. Soudnictví a prokuratura však funguje ve stejném režimu a válečný stav se soudní moci ve své podstatě netýká, během něj však lze zahájit trestní stíhání i za čin, který by v období míru stíhán nebyl (například trestní stíhání za neúmyslnou vlastizradu v případě vyhodnocení, že se jedná o dvojí komunikaci). V případě vyhlášení stavu v daném regionu pak může být vytvořeno pro tuto situaci vojenské oddělení, které bude odpovědné za vydávání opatření na vymezeném území. [7] V souvislosti s výše zmíněnými fakty stojí za zmínku také zpráva státní tiskové agentury TASS ze 7. června 2022 o vytvoření oddělení Hlavního ředitelství pro rychlou odezvu v rámci ruského ministerstva vnitra. Tento orgán má zajišťovat bezpečnost a protiteroristickou ochranu a „koordinovat činnosti k zajištění veřejného pořádku v uzavřených administrativně-územních útvarech, na zvláště významných a citlivých objektech, objektech komplexu jaderné energetiky, dále mobilizační příprava personálu a realizace organizačních opatření pro civilní obranu.“ [8] Toto oddělení tak ve má své podstatě mimo jiné i pomáhat během prosazování stanného práva. [9]

V režimu stanného práva je možné vydávat normativní právní akty, které mohou přímo zasahovat i do občanských svobod (například odvody k pracovní povinnosti od 14 let či zasahování do vlastnických práv) nebo mohou zabránit vyřazení branců po uplynutí jejich povinné vojenské služby. [7] Mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov uvádí, že Vladimir Putin neplánuje v budoucnu válečný stav vyhlásit. [10] Podle poradce ukrajinského prezidenta Mychajla Podoljaka by vyhlášení válečného stavu v praxi znamenalo izolaci Ruské federace od okolního světa, zákaz shromažďování a rozsáhlá potravinová a finanční omezení, která by se přímo dotýkala běžných občanů. [11] Zástupce náčelníka hlavního operačního ředitelství generálního štábu Ukrajinských ozbrojených sil Oleksij Gromov uvedl, že ruské politické špičky připravují legislativní úpravy, které by zakázaly propouštění vojáků v případě vyhlášení válečného stavu ve snaze zastavit odliv vojenského personálu. [12] V režimu stanného práva se dále nemohou konat prezidentské volby, ani vypisovat referenda. [7] Tato skutečnost by pak mohla zkomplikovat také proces konání referenda především v Záporožské a Chersonské oblasti, na jejichž přípravu je ze strany Ukrajiny a médií upozorňováno.

Samotné vyhlášení války k povolání dvoumilionových záloh nestačí a během válečného stavu je za tímto účelem nutné zahájit proces mobilizace. Pro pochopení celé situace v širším kontextu je potřeba přiblížit, jakým způsobem je v ruském prostředí na mobilizaci nahlíženo a co by její případné spuštění znamenalo pro samotnou Ruskou federaci. Ve dvacátém století proběhla masová mobilizace v Rusku pouze dvakrát, v roce 1914 jako reakce na mezinárodní napětí a napadení Srbska Rakousko-Uherskem a v roce 1941 v rámci Stalinova konceptu velké vlastenecké války po útoku nacistického Německa.

Na mobilizaci je v kontextu aktuálního dění na Ukrajině nahlíženo především jako na proces, skrze který dojde k povolání rozsáhlých záloh ruských ozbrojených sil, které mohou svým počtem představovat rozhodující sílu. Ve své podstatě se však jedná o mnohem složitější mechanismus, než se může zdát. Mobilizace je v ruském prostředí definovaná jako „komplex státních opatření pro aktivaci zdrojů, sil a schopností k dosažení vojensko-politických cílů“, které jsou spuštěny vydáním prezidentského ukazu. To s sebou nese provádění mimořádných opatření, která mají ruský státní aparát připravit na hrozby identifikované ruskou vládou. Některá opatření jsou přijímána i v období míru, aby otestovala připravenost například formou rozsáhlých vojenských cvičení. [13] Politická elita zároveň vyvíjí vlastní tlak na systém, aby došlo k jeho zefektivnění například formou personálních změn. Ve své podstatě tedy nejde čistě o vojenskou záležitost, přijatá nouzová opatření totiž zasahují také do hospodářských, politických i sociálních oblastí. [13] Rozsah mobilizace určuje také fakt, že tento koncept přebraný z období SSSR byl koncipovaný především pro účely rozsáhlého velmocenského konfliktu, který mohl mít i celosvětový charakter.

Celý systém potom nadále přechází do režimu, který umožňuje mobilizaci rozsáhlých vojenských kapacit. Pro rychlý a hladký průběh se musí přizpůsobit také průmysl a hospodářství v mnoha odvětvích, jako je doprava, komunikace, potravinářství a energetika. Důležité je si uvědomit, že v ruském strategickém uvažování je dávána přednost bezpečnostním zájmům před ekonomickými či jinými otázkami. [13] Nastartování obranně-průmyslového komplexu vychází ze strategického plánování Sovětského svazu a propojení centrálně plánované ekonomiky s potřebami vedení rozsáhlého ozbrojeného konfliktu. Ruská federace přebrala tento model, který byl uzpůsoben tržnímu hospodářství, a aktualizuje ho pomocí plánů hospodářské mobilizace. [13]

Samotná mobilizace se skládá ze dvou pilířů – ekonomického a vojenského. V první vlně má dojít na transformaci ekonomiky, jejímž úkolem je vyprodukovat potřebné množství zdrojů pro mobilizační proces a vedení války. Zahraniční dodavatelé jsou nahrazováni domácími, případně jinými dodavateli, kteří jsou považováni za spolehlivé (bývalé sovětské republiky kromě Pobaltí a Čína), což má posílit soběstačnost domácího hospodářství a posílit ho vůči vnějším zásahům a sankcím. Tomu mají pomoct také rozsáhlé investice do zbrojních programů. Ve druhé fázi probíhá mobilizace vojenského pilíře, který spočívá v organizaci lidských zdrojů, vybavení, zásobování a zajištění dopravy osob a materiálu na velké vzdálenosti. [13] Právě logistická stránka v zemi, jakou je Ruská federace, představuje značnou výzvu, k čemuž přispívá kromě velkých vzdáleností také nerovnoměrně rozložená infrastruktura. To se navíc podepisuje také na administrativní složitosti a klade zvýšený důraz na nutnost dobrého hospodaření s dostupnými zdroji. [13] Rozloha je považována za hlavní slabinu, protože představuje překážku ve schopnosti rychle konsolidovat a koncentrovat síly na potřebné místo, což by potenciálním protivníkům mohlo poskytnout počáteční výhodu. Zároveň byl však na základě strategických debat kladen důraz na rychlost. Ta byla během Studené války klíčová především v případě konfliktu se Západem, který disponoval silnější ekonomikou. [13]

Mobilizační nedostatek představovaný rozlohou a nutností vypořádání se s velkým počtem povolaných jedinců může být postupně utlumován zároveň s profesionalizací ruské armády a snižováním jejích stavů především reformami bývalého ministra obrany Anatolije Serďukova. Tyto reformy mají však kromě zvýšení míry profesionalizace ruských ozbrojených sil a jejich flexibility za následek také oslabení mobilizačního aparátu především kvůli úsporným opatřením, jež se projevují na kvalitě infrastruktury, administrativních kapacitách a připravenosti jednotek doplňovaných mobilizací. Dne 25. srpna ruský prezident Vladimir Putin podepsal ukaz, na základě kterého mají být navýšeny početní stavy ozbrojených sil o 137,000 můžu na 1,15 milionu. [14] Tento ukaz je jediným od roku 2017, který určuje počet ozbrojených sil.  Navýšení může znamenat předzvěst konce trendu snižování stavů s důrazem na profesionalizaci, který můžeme pozorovat během 10. let 21. století

Vzhledem k výše zmíněným překážkám, které jsou pro Ruskou federaci specifické, je hlavním koncepčním tématem mobilizace připravenost. Koncept připravenosti vychází z přesvědčení, které vzniká během studené války a počítá s tím, že ani SSSR, ani USA nebudou schopné vstřebat nečekaný úder. [13] [15]  V ruském strategickém myšlení od dob Sovětského svazu určuje bojovou připravenost čtyřstupňová škála, kdy na nejnižším stupni fungují jednotky v „úsporném režimu“ a jen na částečných bojových stavech a na vyšších stupních jsou jednotky postupně doplňovány o materiál a personál až do posledního, nejnákladnějšího stupně, kdy jsou tyto jednotky plně připraveny k okamžitému nasazení. [15]

Koncept připravenosti je také ústředním tématem velmi známého článku „Hodnota vědy v předvídavosti“, který napsal náčelník generálního štábu ruských ozbrojených sil Valerij Gerasimov. [16] Nosnou myšlenkou „Gerasimovovy doktríny“ je, že v moderních konfliktech je hranice mezi obdobím války a obdobím míru stírána a že současné války již nejsou vyhlašovány. Tzv. koncept permanentní války, která ale nemusí být nutně vedena vojenskými prostředky, je ústředním bodem širšího ruského pohledu na mezinárodní záležitosti v současnosti. Pojí se s ním obava z rychlosti, s jakou konflikty a války vypuknou a vyvíjejí se, a tedy i nutnost být na tyto hrozby neustále připraven. [13] Tyto obavy plynou především z dynamické mezinárodní situace na začátku 21. století a procesu liberalizace a demokratizace, který je v postsovětském prostoru označovaný jako Barevné revoluce (Oranžová revoluce na Ukrajině 2004) a na Blízkém východě a severní Africe jako Arabské jaro (Jasmínová revoluce v Tunisku 2010-2011). Tyto procesy vnímá Ruská federace jako hrozbu, vzhledem k tomu, že stojí za ohrožením režimů, které považují za spojence (například pád Kaddáfího režimu v Libyi, či občanská válka v Sýrii). V postsovětském prostoru je pak jako hlavní hrozba vnímáno především bližší přilnutí k Západu. Vyšší míra profesionalizace armády pak umožňuje na změnu mezinárodní situace a stupně pohotovosti reagovat mnohem flexibilněji.

Za účelem udržování připravenosti nejenom armády, ale také státních orgánů se konají pravidelná cvičení, například cvičení Zapad simuluje útok vojenské aliance NATO proti Ruské federaci a Bělorusku. Mezi další cvičení patří například Vostok, které se koná na Sibiři a Dálném východě a jehož se účastní i Čína a Mongolsko, nebo cvičení Kavkaz, kterého se v roce 2020 zúčastnila Čína, Arménie, Bělorusko, Írán, Myanmar a Pákistán (Indie nakonec odřekla svoji účast).

Tato cvičení, kterých se účastní i ostatní státy, simulují bojové nasazení jednotek včetně transportu a rozmístění napříč celou Ruskou federací. Do pravidelných cvičení, která mají udržovat Ruskou federaci připravenou, jsou zapojena i ministerstva, například vnitra, zdravotnictví, energetiky nebo průmyslu. Tato cvičení mají kromě udržování míry připravenosti také dopomáhat k tomu, aby se ruské složky naučily čelit organizačním výzvám, které může představovat rychlé nasazení velkého počtu jednotek na značné vzdálenosti v horizontu několika tisíců kilometrů. Dalšími důležitými účastníky jsou i federální subjekty, na jejichž území probíhá transport nebo samotné bojové cvičení. Ty jsou však kritizovány především ze strany vojenského vedení za nízkou míru připravenosti a za to, že si plně neuvědomují důležitost a rozsah těchto cvičení. Federální subjekty ovšem argumentují, že o daných cvičeních nejsou dostatečně informovány a mají omezené kapacity. [13] Kromě velkých cvičení však ruské ozbrojené síly udržují míru připravenosti také pomocí soutěží v nejrůznějších vojenských disciplínách, kterých se příležitostně účastní i jednotky z pozvaných států.

Návrhy na zahájení ekonomické mobilizace byly na začátku července 2022 schváleny oběma komorami Státní dumy a byly uvedeny v platnost prezidentským podpisem. [17] [18] V tomto případě jde o nevyhlášenou mobilizaci ekonomického pilíře, která není oficiálně zahájena mobilizačním ukazem. De facto však o mobilizaci z definice jde, a proto ji můžeme označit za skrytou mobilizaci ekonomického pilíře. Změny zahrnují úpravu Zákoníku práce a federálního zákona „O obraně,“ který bude doplněn o články, jež umožní vládě zavést „zvláštní opatření v oblasti ekonomiky.“  V dnešních dnech tedy může ruská vláda (nebo regionální subjekty) v případě potřeby zavádět opatření zasahující do ruského hospodářství. [17] [18] Konkrétně se jedná o právo na upravování pracovní doby, možnost silových ministerstev měnit pravidla smluv i po jejich podpisu nebo podřízení ostatních odvětví obrannému průmyslu. Dalším poměrně zásadním opatřením zahrnutým v tomto balíčku je zbavení právnických osob práva na odmítnutí veřejné zakázky, pokud souvisí se „zajištěním zahraničních operací.“ Tyto kroky mají za cíl maximálně zefektivnit ekonomiku tak, aby byly naplněny cíle „speciální vojenské operace“ co nejdříve. Podle místopředsedy vlády Jurije Borisova jsou tyto změny pouze dočasné a mají reagovat na deficity v některých oblastech obranně-průmyslového komplexu. Objevují se však i spekulace o tom, že se nejedná pouze o provizorní řešení, ale o snahy vlády posílit kontrolu nad průmyslem. [17] [18] [19]

Nabízí se otázka, do jaké míry jde o nutnost reakce především na ztráty vybavení na Ukrajině a západní sankce, spíš než o předstupeň aktivace druhého mobilizačního pilíře. Dopady sankcí se nejenom podepisují na ruském obranném průmyslu (například zastavením výstavby víceúčelových fregat třídy Admirál Grigorovič či nutností používat západní elektroniku v balistických střelách [20] [21]), ale i na samotné ruské ekonomice. Ta se pod tíhou sankcí ve druhém kvartálu roku 2022 propadla o 4 % HDP a je na cestě k největší ekonomické krizi od roku 1991. [17] [22] Na druhou stranu ale může prioritizace obranného průmyslu na úkor ostatních odvětví prohloubit stávající deficit, na jehož vyrovnání nutně nemusí stačit pouze rozsáhlé zbrojní investice.

Mobilizace je tedy v konečném důsledku mnohem náročnější a komplexnější proces, ve kterém zdaleka nejde o pouhé povolání záloh, ale také uzpůsobení celého systému včetně ekonomiky, státních orgánů a služeb pro přechod do válečného stavu. Jedná se ve své podstatě o přechod na válečné hospodářství a nastartování obranně-průmyslového komplexu, které může mít dalekosáhlé implikace pro národní ekonomiku. Válečný stav by tak společně s mobilizací nutně přispěl i ke snížení životní úrovně obyvatelstva. Pro takový krok je nezbytně nutná také podpora široké veřejnosti, která v této fázi může být vzhledem k povaze konfliktu diskutabilní. Ukrajina totiž může být vnímána jako nepřítel, otázka ovšem je, do jaké míry je ruskými občany vnímána jako existenční hrozba, která si žádá zaangažování celé společnosti.

S tím souvisí také to, do jaké míry chce Kreml do tohoto podniku zapojit širokou veřejnost. Protesty prvních dní ukázaly, že zahájení „speciální vojenské operace“ vyvolalo u mnoha Rusů hlasitý odpor. Ruští občané byli ochotni nejrůznějšími způsoby veřejně protestovat i navzdory vidině tvrdých trestů. [23] Silné represe vůči odpůrcům musely být vedené v rozsahu, který Kreml vyhodnotil jako nutný, a to patrně i z preventivního hlediska. Ruská nezávislá, nevládní organizace pro výzkum veřejného mínění Levada Center uvádí, že aktuálně podporuje invazi přes 77 % Rusů. [24] Vojenská operace je ale jako nejdůležitější společenské téma vnímáno ruskou veřejností s postupem času mnohem méně intenzivně. [24] [25] Analytik ruské nezávislé investigativní organizace Ruslan Levijv tvrdí, že se ruský prezident Vladimir Putin dívá na mobilizaci především v souvislosti s možnými politickými následky a nechce riskovat ztrátu popularity. Možným scénářem je podle něj pouze částečná mobilizace v rámci federálního subjektu, tedy uzpůsobení hospodářství a infrastruktury pro mobilizaci materiálních a lidských zdrojů v konkrétní republice, oblasti nebo kraji, specifikovaných v příslušném prezidentském ukazu. Výzkumník moskevského Institutu hospodářské politiky Sergej Žavoronkov dodává, že vyhlášení války nebo všeobecné mobilizace může oslabit podporu války u ruské veřejnosti. [26] I přes to, že je od začátku invaze podpora Vladimira Putina (před invazí cca 70 %, nyní 83 %) a vlády (před invazí cca 60 %, nyní 68-71 %) stabilní, je vysoce pravděpodobné, že by mohlo vyhlášení mobilizace tento trend narušit. [26] [27] Čím více se invaze a její dopady budou týkat veřejnosti, tím větší výzvu může občanská nespokojenost představovat pro vedení země. Společnost jako celek, která nebude nucena participovat na vojenské operaci na Ukrajině, tak může Vladimiru Putinovi stavět do cesty mnohem méně překážek. Kreml však potřebuje vzhledem k hospodářské situaci i vzniklým ztrátám obyvatelstvo více zapojit, pokud chce ve vojenských operacích pokračovat. To může přispět k nárůstu napětí, kterému by Moskva musela čelit.

Editor článku: Tomáš Zwiefelhofer

Zdroje

[1] International Institute for Strategic Studies. 2022. „The Military Balance 2022.“ Londýn: Taylor & Francis Ltd.

[2] Meduza. 2022. „How ‘mobilization’ works in Russia Human rights expert Pavel Chikov explains what reservists and draftees can expect if Putin openly declares war.“ Accessed 1.9. 2022. https://meduza.io/en/feature/2022/05/06/how-mobilization-works-in-russia

[3] Sheikh, Ali T. 1990. “SOVIET AND WESTERN MEDIA COVERAGE OF THE AFGHAN CONFLICT.” Strategic Studies. Vol: 13/3. 35–63. Accessed 22.8.2022. http://www.jstor.org/stable/45182014.

[4] A. D. Borščov. 2004-2017. „ОПЕРА́ЦИИ ПО ВОССТАНОВЛЕ́НИЮ КОНСТИТУЦИО́ННОГО ПОРЯ́ДКА В ЧЕЧНЕ́ 1994–96.“ Большая российская энциклопедия – Ministerstvo kultury Ruské federace. Accessed 1.9.2022. https://bigenc.ru/military_science/text/2690509

[5] Ruská federace. 1995. Federální zákon 5-FZ. „О ветеранах.“ Acessed 1.9.2022. http://www.consultant.ru/document/cons_doc_LAW_5490/

[6] Gruntová, Kateřina. 2022. „Sociolog z Moskvy: Rusové si nespojují chudobu s Putinem, je pro ně vojenským vůdcem.“ Český rozhlas. Accessed 1.9. 2022. https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/valka-na-ukrajine-rusko-nazor-vyzkum-verejneho-mineni-putin-podpora_2208200600_gut?fbclid=IwAR2mXp6J31Ha95s8TIO7ykR2b_zYnqrrV3yAPpQTd-ff9ruCs3YZt3TqzH4.

[7] Ruská federace. 2002. Federální zákon č. 1-FKZ. „О военном положении.“ Acessed 1.9.2022. http://www.consultant.ru/document/cons_doc_LAW_35227/.

[8] TASS. 2022. „Новое ГУОР МВД России займется мобилизационной подготовкой полицейских.“ Accessed 1.9. 2022. https://tass.ru/obschestvo/14841863?utm_source=google.com&utm_medium=organic&utm_campaign=google.com&utm_referrer=google.com.

[9] The Moscow Times. 2022. „Russia’s Interior Ministry Creates New Department to Enforce Martial Law.“ Accessed 1.9. 2022. https://www.themoscowtimes.com/2022/06/08/putin-postpones-marathon-phone-in-for-first-time-in-18-years-a77939.

[10] TASS. 2022. „Kremlin denies plans to declare martial law in Russia amid special operation in Ukraine.“ Accessed 1.9. 2022. https://tass.com/politics/1449339.

[11] Dugga, Joe. 2022. „What is martial law? Its meaning explained and if Putin will introduce it in Russia for the Ukraine war.“ Inews. Accessed 1.9.2022. https://inews.co.uk/news/martial-law-meaning-explained-putin-russia-ukraine-war-1625537.

[12] Stepanenko, Kateryna, Layne Phillipson, Karolina Hird, Angela Howard, and Frederick W. Kagan. 2022. „RUSSIAN OFFENSIVE CAMPAIGN ASSESSMENT, AUGUST 4.“ Institute for the Study of War. Accessed 1.9. 2022. https://www.understandingwar.org/backgrounder/russian-offensive-campaign-assessment-august-4.

[13] Monaghan, Andrew. 2016. „Russian State Mobilization Moving the Country on to a War Footing.“ Chatham House – Russia and Eurasia Programme.  Accessed 14.8.2022. https://www.chathamhouse.org/sites/default/files/publications/research/2016-05-20-russian-state-mobilization-monaghan-2.pdf.

[14] Reuters. 2022. „Putin signs decree to increase size of Russian armed forces.“ Accessed 1.9. 2022. https://www.reuters.com/world/europe/putin-signs-decree-increase-size-russian-armed-forces-2022-08-25/.

[15] Global Security. 2022. „Combat Readiness.“ Accessed 1.9. 2022. https://www.globalsecurity.org/wmd/world/russia/combat-readiness.htm.

[16] Gerasimov, Valerij. 2013. „Ценность науки в предвидении.“ военно-промышленный курьер. Accessed 1.9. 2022. https://vpk-news.ru/articles/14632.

[17] Suchanin, Sergej. 2022. „Russia Pushes for Economic Mobilization Amid War and Sanctions.“ The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 19/104. Accessed 14.8.2022. https://jamestown.org/program/russia-pushes-for-economic-mobilization-amid-war-and-sanctions/.

[18] РИА Новости. 2022. „Путин подписал закон о введении спецмер в экономике.“ Accessed 19.8. 2022. https://ria.ru/20220714/spetsmery-1802423243.html.

[19] РБК. 2022. „Дума приняла закон о мерах в экономике при проведении военных операций.“ Accessed 19.8. 2022. https://www.rbc.ru/rbcfreenews/62c58c729a7947ea63bb6c83

[20] Ridgwell, Henry. 2022. „‘Silicon Lifeline’: Report Reveals Western Technology Guiding Russia’s Weapons in Ukraine.“ Voice of America. Accessed 19.8. 2022. https://www.voanews.com/a/silicon-lifeline-report-reveals-western-technology-guiding-russia-s-weapons-in-ukraine/6708050.html.

[21] Gauthier-Villars, David, Steve Stecklow, Maurice Tamman, Stephen Grey and Andrew Macaskill. „As Russian missiles struck Ukraine, Western tech still flowed.“ Reuters Investigates. Accessed 19.8. 2022.https://www.reuters.com/investigates/special-report/ukraine-crisis-russia-missiles-chips/.

[22] Reuters. „Russian economy shrinks 4% in second quarter as sanctions weigh.“ Accessed 14.8.2022. https://www.reuters.com/world/europe/russian-economy-shrinks-4-yy-q2-sanctions-weigh-2022-08-12/.

[23]      Goble, Paul. 2022. „An Anti-War Underground Emerges in Russia.“ The Jamestown Fundation – Euroasia Daily Monitor. Vol: 19/104. Accessed 14.8.2022. https://www.levada.ru/2022/09/01/konflikt-s-ukrainoj-avgust-2022-goda/.

[24]      Levada-Center. 2022. „КОНФЛИКТ С УКРАИНОЙ: АВГУСТ 2022 ГОДА.“Accessed 14.8.2022. https://www.levada.ru/2022/06/02/konflikt-s-ukrainoj-2/.

[25]      Levada-Center. 2022. „СОБЫТИЯ.“Accessed 14.8.2022. https://www.levada.ru/2022/08/10/sobytiya-2/.

[26]      Coalson, Robert. 2022. „Victory Day Mobilization Call Unlikely, But Putin Will Seek To Mobilize Russian Society.“ Radio Free Europe. Accessed 14.8.2022. https://www.rferl.org/a/russia-putin-victory-day-mobilization/31837557.html.

[27]      Levada-Center. 2022. „ОДОБРЕНИЕ ИНСТИТУТОВ, РЕЙТИНГИ ПОЛИТИКОВ.“ Accessed 9.9.2022. https://www.levada.ru/2022/08/31/odobrenie-institutov-rejtingi-politikov/.