Text Davida Jehličky „Čínský organizovaný zločin“ se týká vymezení konceptuálního vztahu mezi mezinárodním organizovaným zločinem a pašováním lidí. To vše činí v rámci případové studie čínských Snakeheads. Autor na vysoké odborné úrovni pojednává o problematice pašování lidí a jejich vztahu ke zkoumání organizovanému zločinu.

Autor: David Jehlička, student Bezpečnostních a strategických studií, FSS MU.

Úvod

V rámci rozšiřování sfér zájmů bezpečnostních studií směrem od tradičního přístupu se pozornosti bezpečnostních expertů dostalo i zcela novým sektorům. V dnes již všeobecně uznávané knize Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu (Buzan – de Wilde – Waever: 2005) je mezi tyto sektory zařazen i sektor společenský. Právě v něm můžeme nalézt problematiku migrace, která se dotýká i této práce.

Problém pašování lidí zůstával až do událostí v Golden Venture¹ mimo větší zájem laické, ale i odborné veřejnosti (srov. Skeldon 2000: 7, Zhang 2008: xi). De facto až od konce osmdesátých let se stala problematika pašování lidí prominentním tématem při výzkumu čínského organizovaného zločinu (Zhang – Chin 2008: 181). Aktuálnost tohoto tématu je i jednou z motivací pro výzkum. Nakonec i Naím (2008) hovoří o organizovaném zločinu jako o jedné z největších hrozeb 21. století (srov. Šmíd 2009: 60 – 61).

Co však zůstává problémem do dnešních dnů, je teoretické zařazení fenoménu pašování lidí v rámci organizovaného zločinu. Tomuto tématu se hodlá věnovat i tato práce. Cílem tohoto textu je na základě teoretického rámce a typologie uveřejněné v roce 2002 Organizací spojených národů přiblížit, jaký vztah panuje mezi zkoumaným fenoménem a organizovaným zločinem. Nebo zdali dokonce můžeme tento jev mezi organizovaný zločin zařadit.

Teoretický rámec výzkumu

Při výzkumu organizovaného zločinu se můžeme potkat s několika překážkami na různých úrovních. Za první překážku můžeme označit právě teoretický/terminologický rámec výzkumu. Jakkoliv je tato část výzkumu problematická a obsahově přesahuje možnosti daného rozsahu této práce, považuji za naprosto nutné pro další pokračování diskuse alespoň částečně nastínit toto téma a definovat základní pojmy pro rámec výzkumu, popřípadě odkázat na další publikace.

Ohlédneme-li se za odbornou literaturou zabývající se touto problematikou v českém akademickém prostředí, je nutné zmínit práci Nožiny (2003), Smolíka (2007) či Šmída (2008, 2009). Šmídovu definici organizovaného zločinu, kdy za něj považuje „zločin organizovaných kriminálních skupin (dále OKS) ve formě mafií, zločineckých skupin a organizovaných gangů tradičního nebo manažerského typu“ (Šmíd 2009: 24), lze rovněž brát jako jeden ze základních kamenů pro pochopení této problematiky.

Rovněž nelze opomenout zahraniční autory, např. Hagana (2006) a zejména Finckenauera (2005), který ve své publikaci What is organized crime? polemizuje nad přístupem k výzkumu organizovaného zločinu. Výsledkem této práce je mimochodem právě vznik dichotomie mezi organizovaným zločinem a zločinem, který je organizován, přičemž tato hypotéza je relativně výstižná a využitelná pro problematiku této práce.

Finckenauer rovněž diskutuje problematiku teorie nadnárodního zločinu (2005: 79 – 81), kdy právě pašování lidí považuje za jeden z nejsignifikantnějších projevů tohoto procesu. V případě vymezení rámce nadnárodního zločinu využívá definici Spojených národů, kdy nadnárodní zločin je „ trestný čin, kde jeho vznik, prevence a přímý či nepřímý efekt zahrnuje více než jednu zemi“ (In Finckenauer 2005: 80).

Při jakékoliv odborné práci s termínem pašeráctví je třeba zmínit dichotomii ve vztahu s obchodem s lidmi. Dle Aronowitze (2001: 164) je v tomto případě podstatná absence či přítomnost vůle. Pokud člověk opouští zemi dobrovolně, jedná se o pašování. Jestliže nedobrovolně, za použití jakýchkoliv donucovacích prostředků či násilí, jedná se o obchod s lidmi.

Po vymezení základních termínů, tedy organizovaného a nadnárodního zločinu a dichotomie mezi pašeráctvím a obchodem s lidmi, následuje i důležité vymezení procesu pašování lidí. Podle Aronowitze (2001: 164) existuje tolik definic, kolik existuje aktérů zabývajících se tímto procesem a přímo v něm působících (srov. UNODAC² 2002: 4). Zásadní problém, který je nakonec i zkoumán v této práci, je fakt, zdali můžeme pašování lidí přičítat k činnosti organizovaných kriminálních skupin (dále jen OKS) dle Šmídovy definice (2009: 24) nebo zdali je tento proces zcela mimo rámec jejich činnosti.

Tento diskurz zmiňují a polemizují Chin a Zhang (2002: 741). Zástupci názoru nutné existence či spolupráce s OKS argumentují tím, že není možné, aby pašování v takovémto rozsahu probíhalo po celém světě bez existence určité organizační struktury kriminálního charakteru v pozadí. Dále argumentují historicky danou spoluprací a koexistencí s již fungujícími a tradičními OKS v Asii i Spojených státech Amerických (srov. Zhang 2008: 161 – 162). V českých poměrech v tomto vztahu mezi OKS a pašováním lidí pracuje např. Oklešťková (2007), v zahraničí např. Curtis – Elan – Hudson a Kollar (2002).

Druhá názorová skupina, zastávající opačný přístup, pracuje s „enterprise model“. Ten je založen na flexibilní a adaptivní síti spolupráce, díky které mohou lehce navázat spolupráci s kýmkoliv dle potřeb obou stran. Aktéři jsou dle tohoto modelu ve spojení jen za účelem splnění svých zájmů a aktivit, tedy ad hoc, závisejíce zejména na poptávce trhu, v tomto případě zájemců o převoz. Tento model ve svých publikacích prosazují zejména Chin a Zhang.

Podle China a Zhanga (2002: 739 – 747) není možné zcela jasně říci, který z daných přístupů je správný, zejména kvůli metodologickým obtížím při sběru relevantních dat. Nicméně při jejich provedeném výzkumu založeném na osobních rozhovorech pouze tři pašeráci z devadesáti přiznali spolupráci s OKS. Je ovšem nutné vzít v potaz další faktory při zisku dat, jako je například strach z prozrazení (srov. Finckenauer – Chin 2004: 38).

Metodologie

Jak již bylo zmíněno v úvodu, cílem této práce je pokus o vymezení vztahu mezi pašováním lidí a OKS na příkladu čínských snakeheads³. Teoretické možnosti tohoto vztahu jsou zmíněny v předchozí části práce. Vymezení proběhne na základě indikátorů, které byly poprvé uveřejněny ve studii UNODC (2002)⁴. Tuto typologii ve své práci zmiňuje i Šmíd (2009: 51). Výsledkem studie mělo být porovnání činnosti a podoby OKS v šestnácti státech světa⁵. V další části studie následovalo také zařazení jednotlivých gangů v rámci typologie OKS Tato aplikace/zařazení však není cílem této práce.

Nutno zmínit, že v původní studii bylo analyzováno čtyřicet předem určených gangů a to pomocí dotazníků, které vyplňovali členové akademické obce či státní úředníci. Zde je nutné dodat několik poznámek. Na úrovni této práce není možné provádět dotazníkové šetření. Proto veškerá data byla získána pomocí sekundární literatury zahraničního původu. Dále je nutné připomenout, že pokud bychom připustili existenci jednotlivých gangů i v rámci fenoménu pašování lidí, poté bychom se již přiklonili k tezi, která předpokládá právě jejich existenci, proto bude v práci tento jev zkoumán jako celek⁶.

Indikátory použité pro tuto práci jsou následující (UNODC 2002: 19):

1) Struktura

2) Velikost

3) Aktivita

4) Úroveň mezistátní činnosti

5) Identita

6) Stupeň násilí

7) Využití korupce

8) Politický vliv

9) Pronikání do legálního rámce ekonomiky

10) Úroveň spolupráce s dalšími kriminálními skupinami

Jednotlivé indikátory obsahují různé úrovně jejich naplnění. Ty však budou představeny u každého z nich zvlášť. Na základě informací ze sekundární literatury by poté měl být proces pašování přiřazen v rámci dané škály. Shrnutí výsledků uvedených deseti indikátorů by mělo rezultovat v přesnější vymezení zkoumaného vztahu mezi pašováním lidí a OKS, jenž jsem uvedl jako cíl této práce.

O snakeheads obecně

Podíváme-li se zpět do historie organizovaného zločinu v Číně, poté se nejčastěji setkáváme se systémem triád, který funguje i v současnosti, i když v podobě poněkud odlišné od původní verze⁷. Budeme-li chtít najít zásadní moment či proměnnou, která měla vliv na počátek vývoje fenoménu pašování lidí z Číny do celého světa a zejména do Spojených států, poté se veskrze celá akademická obec shoduje, že zcela zásadním okamžikem byl rok 1978. (Zhang 2008: 3; Zhang – Chin 2004: 2; Chin – Godson 2006: 5). V tomto roce se Čínská lidová republika zpřístupnila světu, příkladem za všechny je etablování diplomatických vztahů se Spojenými státy americkými, což mělo za nepřímý následek možnosti migrace směrem do USA. Tyto oficiální/legální kanály však byly velice limitované a brzy využité. Proto bylo nutné vynalézt a využít ilegálních cest. Zde se začínal otevírat prostor pro snakeheads, kteří z ekonomického hlediska začali pouze nabízet tolik poptávanou službu.

Existují další dvě nezávislé proměnné, které měly svůj podíl vlivu na vývoji a obrovském nárůstu pašování lidí z Číny. První z nich je realita obrovského nárůstu čínské ekonomiky, na kterou měl vliv právě výše zmíněný rok 1978. Sheptycki (2008: 20) zmiňuje několik všeobecných aspektů, které se projevovaly v závislosti na této ekonomické reformě. Jsou jimi: absence přítomnosti státu na lokální úrovni, ztráta schopnosti neformální sociální kontroly z pohledu Komunistické strany Číny, vliv tržního hospodářství, nové oblasti trhu (prostituce, drogy).

Další, tentokrát vnější proměnnou celosvětového charakteru, je poté globalizace a technologický vývoj v posledních desetiletích (UNODC 2002: 2). Díky těmto dvěma procesům se narušily hranice, a to nejen ty čínské, navíc se zlepšila všeobecná mobilita lidí a služeb. Vše výše zmíněné hrálo do karet nárůstu pašování směrem z Číny, ale i nadnárodního zločinu v jakékoliv podobě (srov. Zhang – Chin 2008: 178).

 

Pašování lidí do Spojených států amerických probíhalo a probíhá podle Zhanga a China (2004: 2) třemi hlavními způsoby. Prvním z nich je cesta do Kanady či Mexika a poté ilegální přechod přes hranice. Dalším prostředkem jsou letecké spoje přímého či nepřímého charakteru z tranzitních míst mimo Čínu. Jako poslední se jeví využití námořní a kontejnerové dopravy. Samozřejmě, že existují mnohé další způsoby pašování, princip však zůstává zachován.

I v dnešních dnech ovšem můžeme vypozorovat ty samé motivace, které nutily čínské migranty k tomuto riskantnímu kroku. Mezi tyto faktory lze zařadit motivaci vyššího standardu života, vyššího platu, lepšího zaměstnání (Zhang – Chin 2008: 181 – 183). Na druhou stranu lidský potenciál v Čínské lidové republice není stále u konce. Připočteme-li k počtu obyvatel⁸ stav, kdy čínská strana zůstává při řešení tohoto problému přinejmenším pasivní, jelikož alespoň částečně ulevuje právě problému přelidnění a s ním sociálním problémům, zůstává řešení na straně cílových států (Zhang 2008: 211).

Empiricko-analytická část

Struktura

Hned první ze všech indikátorů poskytuje největší počet možných zařazení, celkově pět (UNODC 2002: 19). Zkoumané struktury organizovaných kriminálních skupin lze kategoricky zařadit mezi rigidní hierarchie⁹, přenesené hierarchie¹⁰, hierarchické konglomeráty¹¹, kriminální skupinu s jádrem¹² a jako poslední mezi organizované kriminální sítě¹³.

Organizační struktura snakeheads je jedním z nejsignifikantnějších argumentů při diskusi nad jejich samotnou podobou a vztahu k organizovanému zločinu. Na počátku těchto aktivit, tedy především v osmdesátých a na počátku devadesátých let, existovala domněnka, že za pašováním lidí z Číny stojí hongkongské triády či tchajwanské OKS. V současné době nicméně již převládá všeobecný konsensus akademické obce (Zhang – Chin 2008: 181 – 183; Zhang – Chin 2002; Curtis – Elan – Hudson – Kollar 2002: 20), dle kterého se jedná především o ad hoc spolupráci, která je organizovaná směrem ke splnění zadané poptávky. Tato spolupráce je časově omezená do doby, kdy jsou klienti doručeni do cílové země a jsou od nich získány peníze. Nicméně se nevylučuje jakákoliv další spolupráce v budoucnu, jelikož snakeheads se většinou dobře znají díky předchozí pozitivní spolupráci nebo díky sociálním interakcím v normálním životě (srov. Sein 2008: 160).

Dalším faktorem při zkoumání struktur OKS je i výzkum přítomnosti hierarchie v rámci dané skupiny. Zhang s Chinem (2002: 740 – 754) zmiňují, že při jejich výzkumu nezjistili přítomnost žádného „godfathera“, činnost jednotlivých osob je dle nich řízena jen společným zájmem a jejich schopnostmi. Právě schopnosti jednotlivců jsou jediným možným měřítkem, které může určovat vztahy v rámci pašování. Zhang s Chinem identifikovali hned několik funkcí, které můžou být osobě přiděleny dle jeho schopností v rámci operace. Jsou jimi (Zhang – Chin 2002: 751 – 754): rekrutování lidí určených k pašování, koordinátoři, dopravci, dodavatelé oficiálních dokumentů potřebných k legitimaci, úplatní úředníci, průvodci při transportu, pracovníci zajišťující přepravu a výběrčí dluhů (srov. Zhang 2008).

Na základě těchto zmíněných funkcí, ale i díky společenskému postavení a místu bydliště, vzniká dle Zhanga a China (2002: 749 – 750) dichotomie mezi velkými a malými snakeheads. Tyto dvě skupiny nejsou mezi sebou v přímém nadřízeném stavu. Velcí snakeheads se většinou pohybují na území cílového státu a zajišťují díky svým kontaktům snadný průběh celé operace. Naopak malí snakeheads jsou většinou rekrutéři působící v Číně, kde se přes osobní známosti snaží získat další zájemce o převoz do jiného státu (srov. Zhang 2008: 23 – 24).

Pokud bychom měli na základě těchto získaných informací, kdy můžeme hovořit o snakeheads jako o ad hoc aliancích bez dané struktury a existujícího vůdce, přiradit pašování k jedné určité kategorii, poté by se s největší pravděpodobností mělo jednat o organizované kriminální sítě. Podporou tomuto tvrzení může být například Zhang (2008: 143 – 148), který ve své publikaci rozvijí podobnou tezi, která je založena na dvojčlenné hvězdicové síti.

Velikost

Jak již napovídá název, tato kategorie se věnuje velikosti jednotlivých skupin. Jako důležitá se jeví poznámka, dle které je nutné započítat nejen jádro skupiny, ale všechny aktivní členy, kteří se zapojují. Dle tohoto vymezení jsou zmíněny čtyři kategorie: od jednoho do dvaceti členů, od dvaceti do padesáti členů, od padesáti do sta, poslední kategorií poté je sto a více členů.

Vzhledem k charakteru struktury snakeheads, který jsem diskutoval výše, považuji za nutné vzít v potaz, že se jedná o proměnlivé uskupení, které existuje ad hoc k určenému transportu. Tím pádem neexistuje přesný počet členů, i kdybychom přijali tezi o existenci struktury v podobě sítě.

Nicméně Zhang ve svém šetření (2008: 106) přišel s následujícími výsledky: Z celkového počtu 110 respondentů odpovědělo čtyřicet, tedy 40,9 %, že dle jejich názoru neexistuje žádná skupina, resp. skupinová identita. Dalších třicet lidí – 27,3 % odpovědělo, že pracují v dvoj- až tříčlenné skupině. Existenci čtyř- až pětičlenné skupiny potvrdilo osmnáct dotázaných – 16,4 %. Skupinu o šesti až sedmi členech 6 lidí – 5,5 %. Do kategorie o 8 – 10 členech se zařadili čtyři lidé, tedy 3,6 %. V rozhraní jedenácti až dvaceti členů se pohybovali tři dotázaní, 2,7 %. Do skupiny o více než dvaceti svou odpověď určili čtyři lidé – 3,6 %.

Již na první pohled je jasné, že nejvíce zastoupeni jsou jedinci, kteří odpověděli, že neexistuje žádná skupinová identita. Tuto realitu je nutné vzít na vědomí i s faktem, že ve zbylých odpovědích získává celkově většinu kategorie od jednoho do dvaceti členů. I tento výsledek tedy navazuje na výsledky prvního indikátoru, který vyvrací spojení snakeheads s OKS jakéhokoliv historicky daného charakteru.

Aktivity

V tomto případě je rozdělení kategorií zcela jednoduché. Nejdříve je kategorie zahrnující pouze jednu činnost dané skupiny. Druhá kategorie obsahuje dvě až tři aktivity a poslední tři a více.

Právě v tomto indikátoru můžeme sledovat dichotomický přístup ke zkoumání pašování lidí. V rámci názorové skupiny, která se přiklání k existenci vztahu mezi pašeráky a tradičními OKS, existuje domněnka, že ilegální migranti mohou sloužit jako nástroj pro distribuci drog (Curtis – Elan – Hudson – Kollars 2002: 22; Mydans 1992).

Druhá skupina je opačného názoru (Finckenauer – Chin 2004: 34; Zhang – Chin 2002: 758). Tvrdí, že pro pašeráky je riziko další činnosti více než nekomfortní. Jakékoliv riziko zapletení se do problematiky drog či prostituce pro ně může znamenat nejen větší riziko zatčení, ale i ztrátu reputace, která je v pašování tak podstatná. Většina snakeheads má své vlastní zaměstnání, kde pašování je pouze vedlejším, i když velice výnosným projektem.

Na základě analýzy sekundární literatury tedy nemůžeme přesně říci, do které kategorie snakeheads spadají a to kvůli názorové nejednotnosti.

Schopnost přeshraniční činnosti

U tohoto indikátoru jsou vymezené kategorie: limitovaná činnost (jedna až dvě země), střední (tři až čtyři země) a extenzivní (pět a více). Nicméně pokud se tato práce týká pašování lidí z Číny do dalších zemí světa, musí být jasné již předem, že v tomto případě snakeheads spadají do kategorie extenzivního charakteru činnosti. V odborné literatuře bývá často uváděno 51 zemí světa jako celkový počet zemí, kde snakeheads rozvijí své aktivity (srov. Chin – Godson 2006; Zhang – Chin 2002).

Identita

Pojem identita je rozdělen opět do tří kategorií. První z nich je organizace bez silné sociální či etnické identity. Do druhé kategorie patří organizace se sociální identitou, kdy členové pocházejí ze stejné sociální skupiny či mají stejné zájmy. Poslední je organizace, kde členové mají společnou etnickou identitu, tedy pocházejí ze stejného regionu či státu.

Jak je zřejmé, identita snakeheads je založená na etnickém původu. Většina z nich pochází z Číny. Pokud bychom měli být ještě konkrétnější, většina snakeheads pochází z provincie Fujian (srov. Skeldon 2000: 9 – 10; Zhang 2008: 19 – 21). Zhang navíc uvádí tři důvody, proč právě z této provincie uniká tolik jejích obyvatel. Jsou jimi: sociální podmínky v porovnání se Spojenými státy americkými, geografická příčina – velká část provincie je na pobřeží Východního moře, posledním důvodem je kulturně-historický faktor, který je spojen i s geografickým faktorem – tedy historií daná kultura migrace.

Úroveň násilí

I tento indikátor je rozdělen do tří úrovní. Zaprvé malé či žádné využití násilí, dále příležitostné využití násilí, na vrcholu je stav, kdy násilí je základem kriminální činnosti.

Přestože by se dalo očekávat, že násilí doprovází činnost pašeráků, Zhang s Chanem (2002: 755 – 756) se shodují, že ačkoliv bývá použito v případě neplnění plateb, v jiných případech se jim snakeheads vyhýbají. A to jak mezi sebou při různých konfliktech, tak i u svých zákazníků. Důvodem je zejména strach z negativních důsledků (ztráta reputace, možnost střetu s policií).

Využití korupce

I v tomto indikátoru se setkáme s dělením do tří kategorií. První z nich je malé či žádné využití korupce, další je příležitostné použití korupce. Kategorií s největším užití korupce je ta, ve které je korupce jednou ze základních podmínek k možné aktivitě.

V tomto případě je zařazení snakeheads do poslední z výše zmíněných kategorií bezproblémové. Podle Skeldona (2000: 24) se jedná o jednu ze základních podmínek činnosti, korupce navíc nabyla nových rozměrů po roce 1978. Tento proces probíhá především v Číně (Zhang 2008: 124), neboť americké úřady jsou vnímány jako složitější k uplacení. V Číně potom korupce existuje především na nižší úrovni státního aparátu (pasová kontrola, úředníci, kteří vydávají důležité dokumenty) (Zhang – Chin 2002: 20). Většinou se však nejedná o trvalé kontakty s větším počtem státních úředníků, ale spíše vždy existuje úředník, který je přímo zahrnut v procesu pašování a poskytuje tedy určitý stupeň bezpečí pro daný proces. Tento jev se nazývá Baohusang, resp. ochranný deštník (srov. Chin – Godson 2006: 6; Zhang – Chin 2008: 178).

Politický vliv

Určení tohoto indikátoru se v případě snakeheads zdá jedním z těch spornějších. Existují v něm čtyři kategorie: žádný vliv, lokální/regionální úroveň, celkový vliv v zemi působení, nadnárodní vliv.

Vzhledem ke zmíněným faktům, zejména ohledně struktury snakeheads (ad hoc uspořádání) a využití korupce (Baohusang) se může zdát, že politický vliv snakeheads de facto ani nepotřebují. Na druhou stranu Curtis – Elan – Hudson a Kollar (zástupci myšlenky spolupráce OKS a snakeheads) zmiňují případ Srbska (2002: 24). Dle jejich názoru se podařilo OKS a snakeheads navázat spolupráci se Slobodanem Miloševičem¹⁴. Díky této spolupráci se Bělehrad stal novým tranzitním místem, odkud mohli legálně pašovat své zákazníky do dalších zemí světa. Navíc počet čínské populace zde vzrostl nad sto tisíc. I případ tohoto indikátoru tedy může sloužit jako důkaz, že vždy záleží na názorovém přístupu autora k této problematice.

Pronikání do legálního rámce ekonomiky

V tomto indikátoru existují tři kategorie: žádné či limitované pronikání, částečné investice zisku z kriminální činnosti do legální ekonomiky, třetím je rozsáhlé propojení mezi legální a nelegální částí aktivit.

Již dříve jsem v této práci zmínil fakt, že účast na jednotlivých projektech je spíše až sekundární aktivitou jednotlivých členů. Ti většinou mají i klasické zaměstnání, které jim zajišťuje stálý příjem (např. gastronomie či dopravní průmysl). Primárním cílem snakeheads není zisk politického ani ekonomického vlivu, ale pouze a jen přímý zisk financí od svých zákazníků. Pronikání do legálního rámce přisuzují Chin a Godson (2006: 18) tradičním OKS (srov. Zhang – Chin 2008: 182 – 183).

Spolupráce s dalšími organizovanými skupinami

Poslední indikátor zkoumající úroveň spolupráce s dalšími OKS je rozdělen do čtyř úrovní. První nepřipouští žádnou spolupráci, druhá úroveň přiznává spolupráci v rámci státu, kde byla OKS založena. Třetí kategorie zahrnuje spolupráci v zahraničí. Poslední kategorie poté spojuje dohromady dvě předchozí, kdy uznává spolupráci jak v zemi původu, tak v zahraničí.

Vzhledem k celkovému charakteru této zločinné činnosti je přinejmenším pravděpodobné, že pokud snakeheads naváží kontakt, bude to jak v Číně, tak i v zahraničí. Zhang s Chinem (2008: 182 – 183) přiznávají spojitost s hongkongskými triádami a tchajwanským organizovaným zločinem. Wang (2004: 48) zmiňuje možnou spolupráci s japonskou Yakuzou (srov. Curtis – Elan – Hudson – Kollars 2002: 32). Na druhou stranu ve Zhangově studii (2008: 106) spolupráci s jinými pašeráckými skupinami potvrdilo jen 30 respondentů z celkového počtu 104, tedy 28,8 %. Opět se tak ukazuje významnost zkoumaného vzorku, způsob výzkumu a teoretický přístup.

Závěry

Jak bylo uvedeno v samotném úvodu, cílem této práce bylo vymezení vztahu fenoménu pašování lidí směrem k teorii organizovaného zločinu, konkrétněji zkoumáno na čínských snakeheads. I přes teoretické a metodologické překážky se podařilo dospět k několika závěrům, a to díky analytické části. V té byla použita typologie, která byla poprvé zveřejněná Organizací spojených národů v roce 2002.

V rámci typologie napomohlo deset indikátorů k těmto výsledkům: Na rozdíl od tradičních OKS snakeheads de facto nemají žádnou strukturu ani vůdce, jelikož spolupráce funguje na úrovni ad hoc. Přesto u snakeheads existuje dělba práce. Co se týče velikosti, jedná se většinou o malé skupiny se společnou etnickou identitou, které spolupracují pouze při pašování, nevyvíjejí další společnou činnost. Přestože je v jejich případě často využívána korupce, je to pouze za účelem splnění úkolu, nikoliv za dalšími cíli, jako je případný zisk politického vliv. Účelovost seskupení plnila svou roli i v dalších indikátorech, a to v pronikání do legálního rámce ekonomického sektoru, tato činnost de facto neexistuje, a v použití násilí, které není tak častým jevem, jak by se mohlo předpokládat.

Na základě těchto výsledků dospívám k závěru, který nastínil Finckenauer (2005: 74 – 76). Ten zmiňuje snakeheads jako jeden z příkladů zločinu, který je organizován. K tomu dle mého názoru přispívá především jejich ad hoc charakter, který ovlivňuje nejen strukturu, ale i další projevy, jako jsou výše zmíněné násilí a pronikání do politiky či ekonomiky. I přes metodologické překážky v podobě zisku relevantních dat považuji za nutné v dalších výzkumech pokračovat, jejich výsledkem totiž bude i upřesnění teoretického rámce.

Seznam použité literatury

Aronowitz, A. A. (2001): Smuggling and Trafficking in Human Beings: The Phenomenon, The Markets That Drive it And the Organisations That Promote it. European Journal on Criminal Policy and Research. roč. 9, č. 2.

Buzan, B – Waever, O. – de Wilde, J. (2005): Bezpečnost: nový rámec pro analýzu. Brno: Centrum strategických studií.

Curtis, G. – Elan, S. – R. A., Hudson, N., – Kollars, N. (2002): Transnational Activities of Chinese Crime Organizations. Trends in Organized Crime, roč. 7, č.1, s.19-51.

Crime Trends (2002): Results of a Pilot Survey of 40 Selected Organized Criminal Groups in 16 Countries. Vídeň, UNODC.

Finckenauer, J. O. (2000): “Chinese Organized Crime in the United States: The Fuk Ching Gang,” Vídeň. United Nations: Center for International Crime Prevention, United Nations.

Finckenauer, J. O. (2005): Problems of Definition: What is Organized Crime?, Trends in Organized Crime, roč. 8, č.3.

Finckenauer, J. O. – Chin. K. (2006): “Asian Transnational Organized Crime and its Impact on the United States: Developing a Transnational Crime Research Agenda,” Trends in Organized Crime, roč. 10, č. 2.

Hagan, F. (2006): „Organized Crime“ and „organized crime“: Indeterminate Problems of Definition. In: Trends in Organized Crime, 4/ 2006, s. 127 – 137.

Chin, K. – Godson. R. (2006): Organized crime and the political-criminal nexus in China. Trends in Organized Crime roč. 9, č. 3, s. 5-44.

Mydans, S. (1992): “Chinese Smugglers Lucrative Cargo: Humans,“ New York Times (March 21): A1.

Nožina, M. (2003): Mezinárodní organizovaný zločin v České republice. Praha: Themis.

Oklešťková, I. (2007): Organizovaný zločin v Čině. In: Smolík, J. – Šmíd, T. – Vaďura, V. (2007 eds.): Organizovaný zločin a jeho ohniska v současném světě. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy Univerzity. s. 55 – 89.

Sein, A. J. (2008): The prosecution of Chinese organized crime groups: the Sister Ping case and its lessons. Trends in organized crime. roč. 11, č. 2., s. 157-182.

Sheptycki J. (2008): Transnationalisation, Orientalism and Crime, Asian Journal of Criminology, roč. 3, č. 1. s. 13-35.

Skeldon, R. (2000): Myths and Realities of Chinese Irregular Migration, IOM Migration Research Series. Geneva: IOM.

Smolík, J. (2007): Uvedení do problematiky organizovaného zločinu. In: Smolík, J. – Šmíd, T. – Vaďura, V. (2007 eds.): Organizovaný zločin a jeho ohniska v současném světě. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy Univerzity. s.11 – 30.

Šmíd, T. (2008): Teoretické vymezení organizovaného zločinu, Politologický časopis, roč. 15 č.3, s. 270–296.

Šmíd, T. (2009): Organizovaný zločin v Ruské federaci. Brno: Mezinárodní politologický ústav Masarykovy Univerzity.

Wang, Y. R. (2004): Human Smuggling, Illegal Chinese Immigrants and Crimes – An examination of The American Experience. Tamkang Journal of International Affairs. roč.8 č.1, s.45-66.

Zhang, S. (2008): Chinese Human Smuggling Organizations: Families, Social Networks, and Cultural Imperatives. Stanford: Stanford university press.

Zhang, S. – Chin. K. (2002): Enter the dragon: Inside Chinese human smuggling organizations. Criminology, roč 40, č. 4, s: 737-768.

Zhang, S. – Chin.K. (2008): Snakeheads, mules, and protective umbrellas: A review of current research on Chinese organized crime. Crime, Law and Social Change, roč. 50, č. 3, s. 177-195.

Zhang, S. – Chin, K. (2004): Characteristics of Chinese human smugglers. NIJ Research in Brief. Washington, D.C.: National Institute of Justice.

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ch.html ověřeno dne ( 11.11.2011)