Na bojiště 21. století mají značný vliv moderní technologie, které se markantním způsobem promítají do otázek obrany a obranného průmyslu. Poslední léta se nesou v duchu aplikování nových moderních technologií a hledání příležitostí pro jejich využití ve vojenském prostředí. V tomto kontextu v roce 2021 byla Severoatlantickou aliancí (NATO) implementována strategie pojednávající o „emerging and disruptive technologies“ (EDTs – česky též nastupujících a disruptivních technologiích). [1] Jedná se o vyvíjené nebo nedávno vyvinuté technologie, které mají potenciál výrazně ovlivnit způsoby a prostředky, jimiž je vedena válka a zajišťována bezpečnost. Do strategie pojednávající o EDTs jsou zahrnuty také technologie týkající se vesmíru. Ten v roce 2019 NATO označilo za novou operační doménu a lze tak předpokládat, že v budoucnu v ní bude rozvíjet své schopnosti. [2] Jak tedy NATO k problematice vesmíru přistupuje, jaká je role operační domény v činnosti aliance a jaký bude pravděpodobně budoucí přístup NATO k využití vesmíru?

Vesmír umožňuje aplikaci specifických satelitních prostředků k zajištění bezpečnosti. Standardně se nejedná o tradiční prostředky, jež by byly schopny samostatně nepříteli způsobit škodu. Pro podpůrnou činnost jsou vesmírné prostředky naprosto zásadní a do značné míry nenahraditelné. Do činnosti závislé na vesmírných satelitních prostředcích bychom mohli zařadit především sledování, průzkum a získávání zpravodajských dat (ISR), satelitní komunikaci, navigaci a polohování, detekování startu a sledování letu střel (především balistických) a získávání meteorologicky relevantních informací. Tyto prostředky se značně promítají do vojenských operací prováděných v ostatních klasifikovaných doménách. [3] Pro činnost NATO jsou vesmírné technologie naprosto zásadní. Příkladem může být poskytování stabilní komunikace v oblastech bez stálé infrastruktury. Vesmírné technologie navíc slouží jako vhodný prostředek k plnění úkolů, při nichž by jiné technologie vykazovaly nižší efektivitu s vyššími náklady. Příkladem budiž obrazové zpravodajství.

Přístup NATO k vesmírné operační doméně

Zavedení páté operační domény je poměrně novým konceptem. Byť vesmírné prostředky užívané pro vojenské a bezpečnostní operace byly využívány i dříve, poprvé byl vážnější význam vesmíru ze strany NATO artikulován v roce 2018 na summitu v Bruselu. [4]

Tato událost přichází v kontextu trendu rostoucího ekonomického zájmu a komercionalizace vesmírného sektoru. [5] Nynější vládní výdaje jednotlivých států se globálně zaměřují především na civilní projekty, které však za určitých okolností mohou mít dvojí použití. Stále častější je také rozvoj soukromých civilních projektů, které mají mimo jiné vliv i na bezpečnostní prostředí a činnost NATO. Rozvoj a aplikace veškerých vesmírných technologií může vést k vývoji sofistikovanějších, levnějších, a tudíž dostupnějších prostředků. Příkladem je nově vznikající projekt DIANA, jehož účelem je propojení obranného sektoru s civilním výzkumným sektorem [30]. Několik posledních let je součástí problému také rostoucí napětí mezi velmocemi s vesmírnými kapacitami. Tito aktéři si uvědomují hodnotu vesmíru a odpovídají tomu i finance těchto aktérů, vynaložené na vesmírné obranné prostředky. [6] Z těchto a dalších důvodů je tak iniciace NATO v nové operační doméně naprosto logickým krokem.

V posledních letech v rámci NATO současně s definováním nové domény vznikla také nová Space Policy (Vesmírná politika). Ta je základnou současné deklaratorní pozice NATO ohledně využívání vesmíru v současném bezpečnostním prostředí a určuje principiální a praktické směry vesmírné politiky NATO. [2] Vesmír je opakovaně zmiňován také v kontextu strategie odstrašování. Pro NATO je tato jednou z hlavních strategií a vesmírné technologie v ní hrají významnou roli. V kontextu strategie odstrašování je vesmír důležitý jako součást komplementárního 360stupňového přístupu. Tento koncept spočívá v ideji disponovat schopnostmi potřebnými k univerzálnímu zabezpečení všech členů aliance proti široké škále potenciálních hrozeb za využití prostředků všech definovaných domén včetně vesmíru. Vesmírné prostředky disponují vlastnostmi v podobě navigace, stabilní komunikace bez potřeb rozsáhlé pozemní infrastruktury a systému včasného varování, které jsou nezbytné k naplňování obecných cílů 360stupňového přístupu a navazující strategie odstrašování. [4] [7]

Problém může nastat v případě úmyslného útoku na vesmírnou infrastrukturu. Útok na vesmírné prostředky, podobně jako na ty kybernetické, může být dle oficiálních prohlášení a některých stanov považován za důvod k aktivaci článku 5 Washingtonské smlouvy. Dle strategické koncepce NATO z roku 2022 by samostatný útok či série nepřátelských útoků, v nichž hraje roli vesmírná operační doména, mohla dosáhnout úrovně ozbrojeného útoku a vést k aktivaci článku 5. Za jakých okolností je však dosaženo úrovně nepřátelského útoku již v kontextu vesmíru definováno není. Navíc článek 6, obsahující podklady pro aktivaci článku 5, pod svou definici vesmírné a kybernetické prostředky nezahrnuje. NATO podporuje zodpovědné chování ve vesmíru na mezinárodní úrovni, tento přístup nicméně hrozby a případný konflikt nevylučuje. To vyvolává otázku, zda v kontextu stále rychlejších technologických změn je zakládající znění Washingtonské smlouvy dostačující. Respektive zda by neměla brát v úvahu radikální změny v bezpečnostním prostředí, které vesmír a kyberprostor představují. [7] [8] [9] [10]

Pro efektivní využití domény musí na základě administrativní kroků následovat aplikace v praxi. Z vojensky koordinačního hlediska je důležité Velitelství spojeneckých vzdušných sil umístěné v Německu. Jeho součástí se v roce 2020 stalo Velitelství vesmírných sil (NATO SC). [11] To slouží jako koordinační a informační uzel mezi informacemi z vesmírných prostředků členských států a strukturami NATO. [12] Druhou institucí, která je nyní v procesu zavádění, je Space Centre of Excellence (SOE). Vznik centra byl navržen Francií, kde bude také centrum umístěno. [8] Česká republika podepsala memorandum o přistoupení k tomuto nově vznikajícímu centru v lednu 2023. [31] Hlavní rolí SOE má být dosahování požadavků NATO skrze multioborovou vzdělávací a analytickou činnost a vyvíjení nových netechnických konceptů společně s doktrinálními a standardizačními procesy. Toho má být dosaženo po boku Joint Air Power Competence Center (Společné kompetenční centrum vzdušných sil), které v současnosti zajišťuje multidisciplinární analytické poradenství NATO v oblasti vzduchu a vesmíru. [13] [14] Tyto kroky by měly vést k budoucímu zvyšování efektivity činnosti NATO ve vesmírné operační doméně, a to v kontextu ekonomické, technické a praktické udržitelnosti.

Činnost NATO ve vesmíru

V oblasti administrativních a praktických koordinačních kroků je NATO samostatné. Nicméně v samotném provádění činnosti je závislé na vesmírných prostředcích jednotlivých členských států. V této chvíli se v NATO nachází 9 států, které disponují vlastními vesmírnými prostředky užitnými pro vojenské účely. Tyto státy mají nad svými vesmírnými prostředky naprostou kontrolu, a to i přesto, že v případě konfliktu se stávají nepostradatelnými pro strategické a taktické řízení v rámci aliance. [15] NATO vydalo prohlášení, že nehodlá vyvíjet vlastní vojenské vesmírné kapacity a bude místo toho využívat kapacit členských států. [4] Takové rozhodnutí nicméně přináší přinejmenším věcnou záležitost spolehlivosti sdílení informací pro vojenské plánování v případě konfliktu. Je tedy otázkou, zda by NATO nemělo investovat do vlastních vesmírných prostředků, vzhledem k jejich strategicko-taktické hodnotě, a ty případně doplnit prostředky členských států.

Pro veškerou činnost NATO ve vesmíru je zásadním článkem systému již zmíněné Velitelství vesmírných sil v Německu. Toto velitelství slouží jako hlavní informační uzel, zajišťující přenos relevantních informací na úrovni operačního velitelství. Zároveň je však schopno převádět informace také přímo ke konkrétním taktickým jednotkám a poskytovat jim informace z daného prostředí téměř v reálném čase. To ovlivňuje nejen výslednou rychlost reakce, ale také celkovou efektivitu jednotek. [12] [19] [27] Velitelství je proto pro NATO klíčové pro využívání vesmírných prostředků jako „multiplikátorů síly“. [18] V tomto případě je „multiplikací síly“ zamýšleno především využití potenciálu těchto prostředků k přinášení jiných operačních možností a zlepšování přesnosti a flexibility vojenských operací.

Významné jsou vesmírné prostředky a tato jejich schopnost i v souvislosti s neletálními operacemi na úrovni kontroly, odstrašování a sběru zpravodajských informací, a to bez faktického zasahování do území jiných aktérů. Tyto a další schopnosti jsou součástí multidoménového operačního přístupu, který se značnou měrou promítá také do 360stupňového přístupu NATO. [7] [18] [19]

Pro 360stupňový přístup je rovněž důležité předcházet, případně efektivně řešit hrozby pro členské státy aliance ze všech směrů. Tento přístup vyžaduje zajišťování bezpečnosti nejen na území členských států, kde je dostupná stálá infrastruktura, ale také zajištění bezpečnosti v hraničních oblastech vně členských států. Ať už se jedná o hrozby v kontextu východní Evropy, severských oblastí, oblastí Afriky nebo Blízkého východu, vesmírné technologie disponují doplňujícími prostředky ke kontrole a vykonávání činnosti v těchto oblastech. Vesmírné prostředky jsou schopny poskytovat stabilní komunikaci uvnitř i mimo alianci, což je pro bezpečnostní architekturu aliance zásadní. Vesmírné prostředky jsou v některých případech navíc schopny poskytnout stabilní komunikační kanály i v případě, že by došlo k útoku na pozemní komunikační infrastrukturu. [7] [16] [17]

Pro NATO pramení důležitost vesmírných prostředků také ze systému sdíleného včasného varování, jež je v kontextu globálního soupeření nepostradatelnou součástí strategie odstrašování, jíž se NATO řídí. Právě v oblasti včasného varování je NATO, na rozdíl od jiných vesmírných prostředků, závislé pouze na USA. [19] Systém Sdíleného včasného varování (SEWS, Shared Early Warning System) je však zároveň značně zranitelný, podobně jako veškeré ostatní vesmírné prostředky. Problém zranitelnosti je částečně pokryt systémy Space Situational Awarenes (SSA, v překladu systémy situačního povědomí ve vesmíru) členských států NATO. [15] Tyto systémy jsou schopny informovat o případných hrozbách pro vesmírné prostředky vycházejících z pohybu objektů ve vesmírném prostoru a dávají příležitost se nebezpečí vycházejícímu z těchto hrozeb vyhnout. Nicméně neslouží jako aktivní ochrana před potenciálními hrozbami a útoky. [20]

Nárůst vertikálních a horizontálních hrozeb pro činnost NATO ve vesmíru

Ačkoliv vesmírné prostředky až na výjimky nemají destrukční potenciál, mají značně vysoký strategický charakter, a tudíž by některými aktéry mohly být považovány za adekvátní vojenské cíle. [15] V současném bezpečnostním prostředí jsou za potenciální hrozbu pro NATO považovány především ruské a čínské aktivity. [7] Na rozdíl od útoků ve třech tradičních doménách (země, moře, vzduch) se s útoky v doméně kyberprostoru a vesmíru setkávají členové NATO mnohem běžněji. Stále častější jsou dočasně zneschopňující útoky. Prostředky pouze dočasně vyřadí z provozu například pomocí rušení, oslepení, nebo skrze kyberútoky. Těmto aktivitám čelí vesmírné prostředky členů aliance na pravidelné bázi. [21] [23]

Druhým typem útoků jsou útoky s destrukčním potenciálem, založené především na využití kinetické energie. Rusko již dlouhodobě do vývoje těchto systémů investuje. V roce 2007 se s úspěšným testem zařadila po jejich bok také Čína. [24] Využití kinetických zbraní proti vesmírné infrastruktuře má však nedostatky v podobě potenciálu vzniku řetězové reakce. Tato řetězová reakce, jinak známá také pod pojmem Kesslerův syndrom, by zapříčinila, že by množství úlomků pohybující se na orbitách satelitů a dalších vesmírných prostředků překročilo kritickou mez. Následkem toho by došlo k exponenciálnímu nárůstu počtu dalších nárazů a následného štěpení na další úlomky. Taková situace by všem aktérům znemožnila užití především nízké orbity, na níž se nachází největší množství satelitů. [22] Zneschopňující útoky, jejichž cílem není zničení vesmírných prostředků, tímto nedostatkem netrpí. Některé z nich však mohou vyžadovat nezanedbatelné technologické know-how, případně vysokou úroveň konstrukčních kapacit.

Ačkoliv Rusko na pravidelné bázi provádí ve vesmíru neletální útoky a špionáž, hlavní hrozbu začíná postupně představovat především Čína. V této chvíli je Čína nejen schopna dosahovat stejných výsledků v oblasti vojenského využití vesmíru jako Rusko, čínská úroveň a komplexita vývoje a konstrukce vesmírných prostředků navíc v mnoha ohledech ruskou úroveň převyšuje. V současnosti počet čínských aktivních satelitů převyšuje počty ruských. Čína je zároveň podstatně dále ve vývoji své první supertěžké nosné rakety Dlouhý pochod 9. Aktuálně se Čína zabývá také opakovatelnou použitelností této rakety. V budoucnu by tak Čína mohla být schopna vynášet do vesmíru těžší prostředky za nižší cenu. S tím se pojí i hrozba umisťování konvenčních zbraňových systémů na orbitu, pokud by se Čína rozhodla přehodnotit svůj doposud deklarovaný postoj mírového užití vesmíru. Navrch má čínský vesmírný program například také v oblasti ISR a satelitní komunikace, jejíž modernizace bude ještě více omezena v důsledku západních sankcí. V oblasti vývoje a konstrukce je Rusko značně závislé na evropských a amerických firmách, zatímco v Číně funguje samostatný vnitrostátní proces vývoje a následné konstrukce. [21] [7] [24] [10]

Vedle Ruska a Číny se do vesmírného bezpečnostního prostředí postupně dostávají také další aktéři. Jmenovitě se jedná například o Indii, která stejně jako Čína, Rusko a USA úspěšně otestovala zbraň určenou k eliminaci satelitů na nízké oběžné dráze. [25] Mezi další aktéry, kteří by ve střednědobém horizontu mohli v operační doméně vesmíru představovat hrozbu, lze zařadit také Irán a Severní Koreu. [24] [26]

Variace hrozeb se neustále rozrůstá a stále větší množství aktérů je schopno dosáhnout využití vesmírných a pozemních prostředků pro ohrožení prostředků umístěných ve vesmíru. Současné technologie navíc umožňují útoky nutně nevyžadující přímý fyzický kontakt s vesmírnými prostředky a značné množství útoků je tudíž prováděno především pozemními prostředky. Tyto útoky nutně nemusí vyžadovat značně pokročilé technologické schopnosti, nedosahují však takové efektivity, jaké by mohly dosahovat prostředky umístěné ve vesmíru. V rámci zmíněného kurzu globálního rozvoje vesmírných aktivit by však mohlo dojít k rozšíření dostupnosti umisťování škodlivých prostředků na orbitu. Zvětšuje se tak postupně možný okruh aktérů, již by mohli představovat potenciální hrozbu pro vesmírnou infrastrukturu NATO, a do budoucna bude tento trend nejspíše i nadále pokračovat. [24]

NATO ve vesmíru: klíčová témata budoucnosti

Do budoucna bude důležitost vesmíru jako operační domény narůstat. Vesmírné prostředky se dnes promítají do strategické úrovně, ale také silně ovlivňují taktiku a vedení samostatných operací. [27] V této chvíli má NATO stabilní teoretickou a praktickou základnu pro budoucí aplikovanou činnost ve vesmíru. Pro budoucí rozvoj by bylo nicméně vhodné, aby vesmírná infrastruktura byla definována v článku 6 Washingtonské smlouvy. Oficiálním deklarováním by totiž došlo k upřesnění hranic, co je považováno za útok na vesmírnou infrastrukturu a co nikoliv. NATO hodlá vesmír nadále využívat nekonfliktními způsoby a v mezích mezinárodního práva. Pokud tomuto rozhodnutí bude chtít dostát i za podmínek pokračující militarizace vesmíru, nejspíše budeme svědky zdokonalování systémů SSA v kombinaci se zvyšováním mobility samotných prostředků. Podobně pravděpodobný může být také rozvoj sítě menších a kompaktnějších satelitů. Ty by byly levnější a obecně snáze nahraditelné, což by celý proces eliminace satelitů činilo pro nepřítele ekonomicky nevýhodným. [26]

Pro multidoménový operační přístup, který NATO praktikuje, se vesmír stává nezbytným. Ačkoliv NATO v současnosti deklaruje, že nehodlá budovat vlastní konstelaci vesmírných prostředků, budoucí stav bezpečnostního prostředí pravděpodobně bude vyžadovat vyšší míru akceschopnosti. Té lze dosáhnout kompatibilitou jednotlivých systémů, jednotnou formou komunikace mezi jednotlivými prostředky, a především přednostním přístupem k ovládání těchto prostředků. Byť některé problémy částečně kompenzuje Velitelství vesmírných sil, lze se domnívat, že žádaného stavu lze dosáhnout pouze výstavbou vlastní infrastruktury. Takový krok by byl však značně nákladný a jeho výsledný přínos by nemusel odpovídat vynaloženým prostředkům.

Příhodná by tudíž byla například kombinovaná forma. Zatímco levnější prostředky užité především v regionálním měřítku a na taktické úrovni by zůstaly pod kontrolou jednotlivých členských států, nákladné a sofistikované systémy by mohly být vytvořeny kolektivně za účelem synchronizace s velením NATO. Sem by mohla spadat konstelace ISR satelitů, která by postupně přešla z područí jednotlivých států pod Velitelství vesmírných sil. Druhým příkladem by mohl být vývoj, případně převedení systému Sdíleného včasného varování. Současný systém USA prochází modernizací. Stojí tudíž přinejmenším za debatu, zda by nebylo vhodné, aby systém postupně vznikal pod vedením NATO a pokrýval rovnoměrně celé území NATO v případě konfliktu většího rozsahu.

Problém nastává v momentě převádění již vybudované infrastruktury systému Sdíleného včasného varování. Spojené státy mají dlouhodobě problém s nesením hlavní tíhy v otázce evropské bezpečnosti v porovnání s ostatními členy aliance. Převádění nákladné části již vybudovaného systému z kontroly USA bez jakýchkoliv podmínek či benefitů pro USA by bylo pravděpodobně nemožné. Podobná překážka se nachází také v problému financování dostavby celého systému. Otázkou tak zůstává, jak by vypadal transfer doposud vybudovaného systému, jak by bylo nastaveno budoucí financování systému a zda je vůbec v současných podmínkách výstavba a řízení systému pod velením NATO realistickou možností.

V každém případě by vybudování a zařazení systému Sdíleného včasného varování pod velení NATO mělo své výhody. Konstelace by totiž současně mohla být integrována po boku současně využívané letky AWACS (Airborne Early Warning and Control, letecký výstražný a řídící systém), která se skládá ze 14 letounů Boeing E-3A vybavených pro kontrolu vzdušného prostoru, navádění vzdušné obrany a řízení vojenských operací. Vývoj a činnost vesmírné konstelace Sdíleného včasného varování pod vedením NATO by navíc mohla navazovat na budoucí rozvoj aliančního systému kontroly a pozorování, jak je nastíněno v rámci inciativy AFCS (Alliance Future Surveillance and Control Initiative). Inciativa byla vytvořena především za účelem navržení a vytvoření systému, který by v roce 2035 nahradil aktuálně využívanou letku AWACS. Letka totiž postupně zastarává a je třeba nalézt nové řešení pro velení, řízení a sběr informací skrze využití všech pěti definovaných domén. [28] [29]

S velkou pravděpodobností bude narůstat množství aktérů schopných operovat v této doméně, s čímž poroste také množství potenciálních hrozeb pro vesmírnou infrastrukturu NATO. Mezi silnými aktéry schopnými operovat ve vesmírné doméně se navíc stále častěji budou objevovat také soukromé civilní subjekty. Ty mohou přinášet benefity, ale také potenciální hrozby pro činnost NATO ve vesmíru. Vesmírná doména se v každém případě stává kompetitivnější, z čehož vychází, že NATO bude muset i nadále zvyšovat akceschopnost a resilienci svých vesmírných prostředků. Zároveň bude nutné stále častěji aplikovat nové technologické postupy, aby si NATO udrželo současnou pozici ve vesmírné doméně. Tohoto rozvoje však pravděpodobně nelze dosahovat samostatně a značnou roli bude hrát v budoucnu také spolupráce se soukromým sektorem. Charakter tohoto vztahu však zatím nelze zcela jasně odhadovat a reálnou efektivitu tohoto vztahu ukáže až čas.

Editor článku: Martin Blecha, Jan Slánský

Zdroje

[1] North Atlantic Treaty Organisation. (2022). Emerging and disruptive technologies. Retrieved from https://www.nato.int/cps/en/natohq/topics_184303.htm.

[2] North Atlantic Treaty Organisation. (2022). NATO’s overarching Space Policy. Retrieved from https://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_190862.htm.

[3] LeMay Center for Doctrine Development and Education. (2021). Air Force Doctrine Publication (AFDP) 3-14 Counterspace Operations: Space Support to Operations. Retrieved from https://www.doctrine.af.mil/Portals/61/documents/AFDP_3-14/3-14-D06-SPACE-Support-Ops.pdf.

[4] North Atlantic Treaty Organisation. (2022). NATO’s approach to space. Retrieved from https://www.nato.int/cps/en/natohq/topics_175419.htm.

[5] Morgan Stanley. (2020). Space: Investing in the Final Frontier. Retrieved from https://www.morganstanley.com/ideas/investing-in-space.

[6] Euroconsult. (2021). Government space budgets driven by space exploration and militarization hit record $92 billion investment in 2021 despite covid, with $1 trillion forecast over the decade. Retrieved from https://www.euroconsult-ec.com/press-release/government-space-budgets-driven-by-space-exploration-and-militarization-hit-record-92-billion-investment-in-2021-despite-covid-with-1-trillion-forecast-over-the-decade/.

[7] North Atlantic Treaty Organisation. (2022). NATO 2022 Strategic Concept. Retrieved from https://www.nato.int/nato_static_fl2014/assets/pdf/2022/6/pdf/290622-strategic-concept.pdf.

[8] North Atlantic Treaty Organisation. (2021). Brussels Summit Communiqué. Retrieved from https://www.nato.int/cps/en/natohq/news_185000.htm.

[9] North Atlantic Treaty Organisation. (1949). The North Atlantic Treaty. Retrieved from https://www.nato.int/nato_static_fl2014/assets/pdf/stock_publications/20120822_nato_treaty_en_light_2009.pdf.

[10] North Atlantic Treaty Organisation. (2022). Madrid Summit Declaration. Retrieved from https://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_196951.htm.

[11] NATO gründet Space Center in Deutschland (2020, October 29). Behörden Spiegel. Retrieved from https://d-nb.info/122514244X/34.

[12] North Atlantic Treaty Organisation. (2021). We coordinate NATO Space Matters. Retrieved from https://ac.nato.int/missions/we-coordinate-nato-space-matters.

[13] Jennings, G. (2021). NATO to found Space centre of excellence. Retrieved from https://www.janes.com/defence-news/news-detail/nato-to-found-space-centre-of-excellence.

[14] Chapeaux, T. (2022). The new NATO Space Centre of Excellence: A Newcomer in the World of Space Expertise for NATO’s Benefit. Retrieved from Joint Air Power Competence Centre Website: https://www.japcc.org/wp-content/uploads/The-new-NATO-Space-Centre-of-Excellence.pdf.

[15] Ayan, A., & Ladd, B. (2022). Collective Defence in the Space Domain: Confining the Ultimate War in Threatened Space. The Journal of the JAPCC, 34 (Summer), 67-74.

[16] Søreide, I.E. (2016). NATO and the North Atlantic: Revitalizing Collective Defense and the Maritime Domain. PRISM, 6(2), 48-57.

[17] Calmels, Ch. (2020). NATO’s 360-degree approach to security: alliance cohesion and adaptation after the Crimean crisis. European Security, 29(4), 216-435.

[18] Tombarge, P. A. (2014). NATO Space Operations: The case for a new NATO Center of Excellence (Publication No. 26). Retrieved from George C. Marshall European Center for Security Studies Website: https://www.marshallcenter.org/en/publications/occasional-papers/nato-space-operations-0#toc-introduction.

[19] Joint Chiefs of Staff. (2018). Joint Publication 3-14: Space Operations. Retrieved from 2018/Portals/36/Documents/Doctrine/pubs/jp3_14ch1.pdf.

[20] Bolder, P. (2022, April 19). Military use of space: The emerging spectrum of threats and implications for capability planning. Militaire Spectator. Retrieved from https://www.militairespectator.nl/thema/techniek-internationale-veiligheidspolitiek/artikel/military-use-space#_ftn1.

[21] Threvithick, J. (2021, November 30). U.S. Satellites Are Being Attacked Every Day According To Space Force General. The Drive: The Warzone. Retrieved from https://www.thedrive.com/the-war-zone/43328/u-s-satellites-are-being-attacked-everyday-according-to-space-force-general.

[22] Karas, T.H., Callaham, M., DalBello, R., & Epstein, G. (1995). Anti-Satellite Weapons, Countermeasures, and Arms Control (ADA338027). Retrieved from Defense Technical Information Center website: https://apps.dtic.mil/sti/pdfs/ADA338027.pdf.

[23] France accuses Russia of trying to spy on Franco-Italian military satellite (2018, September 8). France 24. Retrieved from https://www.france24.com/en/20180907-france-accuses-russia-trying-spy-franco-italian-military-satellite-espionage-athena-fidus.

[24] Defense Intelligence Agency. (2022). Challenges to Security in Space: Space Reliance in an Era of Completition and Expansion. Retrieved from https://www.dia.mil/Portals/110/Documents/News/Military_Power_Publications/Challenges_Security_Space_2022.pdf.

[25] Tellis, A. J. (2019). India’s ASAT Test: An Incomplete Success. Retrieved from Carnegie Endowment for International Peace website: https://carnegieendowment.org/2019/04/15/india-s-asat-test-incomplete-success-pub-78884.

[26] Puttré, M. (2022). Satellites Are Likely Targets in the Next Major War. Retrieved from Discourse website: https://www.discoursemagazine.com/ideas/2022/09/22/satellites-are-likely-targets-in-the-next-major-war/.

[27] Bowen, B. E. (2020). War in Space: Strategy, Spacepower, Geopolitics. Edinburgh: Edinburgh University Press.

[28] North Atlantic Treaty Organisation. (2022). AWACS: NATO’s ‚eyes in the sky‘. Retrieved from https://www.nato.int/cps/en/natolive/topics_48904.htm.

[29] North Atlantic Treaty Organisation. (2022). Alliance Future Surveillance and Control – Factsheet. Retrieved from https://www.nato.int/nato_static_fl2014/assets/pdf/2020/7/pdf/200701-Factsheet_Alliance_Future_Surveil-1.pdf.

[30] North Atlantic Treaty Organisation. (2022). NATO approves 2023 strategic direction for new innovation accelerator. Retrieved from https://www.nato.int/cps/en/natohq/news_210393.htm.

[31] North Atlantic Treaty Organisation. (2022). Česká republika se podpisem připojila k Centru excelence NATO pro vesmír. Retrieved from https://acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/ceska-republika-se-podpisem-pripojila-k-centru-vyjimecnosti-nato-pro-vesmir-241723/.