V červnu se Brazílie ocitla v bouři mocných demonstrací s několikamilionovou účastí. Na konci července do ulic sice již denně nevycházejí miliony lidí, ale silné protesty jsou stále častým jevem. Mimo snížení základního jízdného MHD, jehož zvýšení vše odstartovalo, a prázdných politických slibů, protesty nepřinesly žádné okamžitě hmatatelné změny. I přesto můžeme s jistotou říct, že brazilská společnost prochází transformací a protesty určitých změn dosáhly. Následující článek analyzuje základní problémy, které zapříčinily vlnu nepokojů, a nastíní jejich dlouhodobý vliv na situaci v Brazílii.

Střední třída

Brazílie se navzdory silnému ekonomickému růstu stále potýká s nejběžnějšími problémy rozvojových zemí. Jižní Amerika je kontinent s největším rozdílem mezi bohatými a chudými na světě a Brazílie není výjimkou. Propast mezi třídami ve společnosti se v posledních letech zúžila zejména díky levicové politice minulého prezidenta Luly. Nová brazilská střední třída, která během posledních 10 let zaznamenala v rámci celé Jižní Ameriky nevětší růst, je opravdovou střední třídou jen na oko. Nástrojem k vytvoření nové střední třídy byl přístup k levným půjčkám, díky kterým získalo velké množství lidí z nižší třídy větší kupní sílu. To bylo ale jen dočasné řešení a ne skutečná změna ve struktuře společnosti. Zvýšily se také daně, které patří v Jižní Americe k druhým nejvyšším. Nicméně, tato umělá střední třída nemá přístup k žádným základním sociálním službám, jako je například vzdělání nebo zdravotnictví. Tyto základní služby, které v západních zemích většinou obstarává stát, buď chybí úplně, nebo jsou na absolutně nedostatečné úrovni. Tento problém se týká zejména základních věcí, na které jsme v Evropě běžně zvyklí, a nepřipadají nám jako exces sociálního státu, jako je právě státem hrazené vzdělání a zdravotnictví. Zejména kvalitní a dostupné vzdělání je právě tím nejzákladnějším elementem funkční demokratické společnosti.

Vzdělání

Vzdělání v Brazílii je technicky volně přístupné všem vrstvám společnosti. Základní, střední i vysoké státní školy fungují bez školného. V tomto ohledu by se dalo říct, že jsou v Brazílii lepší studijní podmínky než v některých západních zemích, kde je veškeré vyšší vzdělání zpoplatněné. Kvalita státních univerzit je také na velmi dobré úrovni, přijímací zkoušky jsou obtížné a studium náročné. Systém školství by se tedy na první pohled mohl zdát funkční. Problém celého vzdělávacího systému se ale nachází na základním a středním stupni. Úroveň výuky na základních veřejných školách je velmi nízká, zejména pak v chudinských čtvrtích ve velkých městech. Špatná infrastruktura, vybavenost škol nebo také vysoká kriminalita logicky odrazuje ty nejlepší učitele, kteří se soustředí do bohatších čtvrtí a hlavně na soukromé školy. Tam, kde nechybějí osnovy, chybí jejich plnění a žáci druhých stupňů základních škol mnohdy ani neumí pořádně číst, psát a natož plnit nějaké složitější úkoly.

Bez kvalitního základního vzdělání pak student nemůže ani pomýšlet na vysokou školu. Úroveň základního a středního veřejného vzdělání je absolutně nedostatečnou přípravou k přijímacímu řízení na univerzity. I přes ekonomickou přístupnost vysokoškolského vzdělání je doslova nemožné být přijat na univerzitu bez vzdělání na soukromých školách, které je nejen pro nižší, ale také pro střední třídu finančně nedostupné. Celý systém školství je tak neefektivní a skutečné vzdělání se stává exkluzivním. Rozdíl mezi sociálními třídami se tím pádem upevňuje a mizí vzájemná mobilita, kde ani pílí, ani talentem lidé nemohou zlepšit svou situaci.

Zdravotnictví

Zdravotnictví se potýká se stejným problémem. Kvalitní péče na veřejných klinikách je dostupná jen v bohatých čtvrtích a přístupná samozřejmě jen místním. Další možnost představují soukromé nemocnice, které spíše připomínají luxusní pětihvězdičkové hotely, čemuž také odpovídá nejen jejich kvalita, ale i cena. Lékařské fakulty v Brazílii patří mezi ty nejnáročnější na světě a vysoké procento mediků raději volí studium v zahraničí. Vystudovaní doktoři se pak logicky soustředí do bohatých čtvrtí, na soukromé kliniky a do velkých měst. Výsledkem je nedostatek doktorů mimo větší města, kde není zázemí, vybavení a ani odpovídající finanční podmínky. Brazilská vláda se proto snaží lákat zahraniční doktory, zejména z Kuby a Argentiny. Nedostatek lékařů je ale jen jeden problém. Propast mezi kvalitou státního zdravotnictví mezi chudými a bohatými je ohromná a veškeré finance jdou do přepychových nadstandardních středisek pro majetné občany. Stejně jako ve školství je úroveň státního zdravotnictví mimo ty nejvyšší vrstvy velmi nízká.

Přípravy na Olympiádu

Brazílie se upsala k několika velkým mezinárodním projektům. Důvody jsou jasné: posílit svou mezinárodní pozici a ukázat světu, že Brazílie je rozvinutá moderní země, která si zaslouží křeslo v Bezpečnostní radě OSN a respekt na mezinárodním poli. Letošní Konfederační pohár a Světové dny mládeže, společně s Mistrovstvím světa ve fotbale 2014 a pořadatelstvím olympijských her v roce 2016 mají za úkol prokázat vyspělost země. Brazílie si však vzala moc velké sousto. Přípravy na tyto ohromné akce jsou středem pozornosti a většina financí putuje právě tam. Místo investic do skutečných změn, které by přinesly zvýšení kvality veřejných služeb nebo vyrovnání žalostné propasti mezi třídami, se v Brazílii staví Potěmkinovy vesnice. Armádní policii se podařilo sice zpacifikovat některé favely (chudinské čtvrti v Brazílii), ale jen ty turisticky nejpopulárnější a kriminalita ve městech stále představuje velký problém. Policisté se soustředí hlavně na bohaté čtvrti, kde je kriminalita i bez všudypřítomných strážníků téměř nulová. Bezpečnost je tedy další exkluzivní veřejnou službou jen pro bohaté. A přes vysoké daně se tak normálním občanům dostává jen minimální množství sociálních služeb.

Bohatí a chudí

Jak je ale možné, že rozdíl mezi veřejnými službami je tak markantní? Vyšší vrstvy jsou doslova odpojené od tvrdé reality ve zbytku zemi. Veškeré ceny v luxusních čtvrtích jsou několikrát vyšší a pro běžného Brazilce nepřijatelné. Školy, nemocnice, restaurace, supermarkety či kadeřnictví jsou doslova finančně nedostupné pro lidi mimo nejvyšší vrstvy. Celá třída je izolovaná od okolního světa tak, aby se zachoval status quo. Avšak protesty nejsou v žádném případě namířeny proti bohatým, naopak, ti protesty plně podporují.

Hlavním terčem je celá vláda, politici a systém jako takový. Korupce v Brazílii představuje velký problém, ale to lze říct o každé rozvíjející se demokracii, včetně té naší. Nicméně, teprve nyní začala veřejnost otevřeně kritizovat celou politickou scénu. Celá společnost jako by se probrala z nečinnosti a začala si uvědomovat svou sílu a svá práva. To zejména platí pro novou střední třídu, která nemá přístup k základním kvalitním službám i přes vysoké daně. Lidé si uvědomili, že mají právo protestovat a proto ani více jak měsíc po silné vlně demonstrací všechny protesty a nepokoje neustaly.

Jak dál?

Společnost v Brazílii prochází velmi hlubokou transformací. Lidé si uvědomili, že v demokracii leží moc v jejich rukou a přestali věřit politikům. Celé hnutí červnových demonstrací odhalilo skutečnou sílu nové střední třídy a hlavně to, že jim již došla trpělivost. Vláda si uvědomila vážnost celé situace a prezidentka Dilma Rousseff vypadala doslova vystrašeně během jejího mimořádného projevu ohledně protestů. Žádný z politiků v Brazílii nemá nyní nic jisté, ale stále je tu jeden problém. Toto masivní hnutí, které vyslalo miliony Brazilců do ulic, nemá absolutně žádnou politickou organizaci nebo vedení. Prezidentka Rousseff chtěla s protestujícími jednat, ale doslova neměla s kým. Tento malý detail tak limituje jakoukoliv šanci na hmatatelné změny. Jediné, čeho demonstranti dosáhli, bylo snížení jízdného MHD a další prázdné politické sliby o státních investicích do školství a zdravotnictví.

Prezidentské a parlamentní volby, které jsou naplánovány na říjen příštího roku, mají potenciál razantně změnit politickou kulturu v Brazílii. Nicméně, hlas lidu, který zazníval ulicemi v červnu, musí najít způsob, jak své požadavky přenese z ulic do komor parlamentu. Bez jasně vymezeného programu, vůdčích osobností a politické struktury se nic nezmění. Problémy v Brazílii, na které upozornily protesty, nejsou vyřešitelné v rámci jednoho volebního období. Bohužel, země má s nadcházejícími sportovními událostmi velké mezinárodní závazky a vše ostatní jde do pozadí. Jestli mistrovství světa a olympijské hry měly dokázat připravenost země, tak doposud dokazují pravý opak.

Protestům ještě není konec, a pokud se nic do příštího léta nezmění, můžeme očekávat velmi politicky zajímavý fotbalový turnaj.

Petr Boháček, student na Universidad de Buenos Aires: Ciencias Sociales v Argentině. Text vychází z autorových zážitků během jeho cest po Brazílii (červenec 2013) včetně rozhovorů s místními.