Bělorusko je jedním z mála států, o kterých můžeme s jistotou říct, že je spojencem Ruska i přes invazi na Ukrajinu. Rusko již od začátku války využívá běloruskou infrastrukturu a území jako nástupní prostor pro svou invazi. I přes toto silné politické a vojenské propojení se běloruské jednotky stále nezapojily do války, což se však podle některých analytiků může změnit. Co by to znamenalo pro Ukrajinu? Jak silná běloruská armáda vlastně je?

V minulém článku jsme se podívali na Rusko a jeho ozbrojené síly, které i přes velké snahy a změny ve své organizaci trpí mnohými problémy. Jak je na tom ale Bělorusko? A jaké jsou vztahy mezi Běloruskem a Ruskem?

V roce 2021 vyšla po dvaceti letech v pořadí druhá společná vojenská doktrína Svazu Ruska a Běloruska. Doktrínu z roku 2018 Bělorusové odmítli podepsat, jelikož podle Minsku dostatečně nereflektovala národní zájmy. Aktuální dokument se vztahuje jak k vojenským doktrínám Ruské federace (2014), tak Běloruska (2016) a více akcentuje možnou konfrontaci se Západem. Svojí podobou má blíže spíše k doktríně Běloruska, definuje tři období: dobu míru, dobu rostoucího vojenského ohrožení a dobu války. V období rostoucího vojenského ohrožení by měly státy provádět společnou zahraniční politiku založenou na konsenzu, ale také organizovat společná cvičení. V budoucnu země plánují prohloubit vojenskou integraci také vytvořením společného legislativního rámce pro vytváření a používání jednotek obou zemí. K dalšímu zvýšení míry vzájemné integrace má dopomoci například rozšíření spolupráce mezi podniky obranného průmyslu nebo sjednocení systému vojenského vzdělávání. [1]

Podle analytiků z Polského institutu mezinárodních záležitostí (PISM) závěry nové vojenské doktríny naznačují, že vojenská integrace Ruska a Běloruska se prohloubí do té míry, že běloruská armáda bude plně interoperabilní s ozbrojenými silami Ruska pokud jde o výcvik, systémy velení a používané vybavení, a že v praxi bude na operační úrovni součástí ruských sil. [1]

I přes silnou míru spolupráce s Ruskem a hlubokou integraci si Bělorusko dokázalo v rámci politicko-vojenského spojenectví zachovat značnou míru strategické autonomie. Podařilo se zajistit, že institucionální architektura vojenské spolupráce byla navržena tak, aby Minsk mohl uplatnit právo veta na jakékoliv rozhodnutí. Moskva nemá ze zákona povoleno využívat běloruské území k vojenským účelům bez souhlasu Minsku. Rusko však nepovažuje svého západního souseda za rovnocenného partnera a svými kroky se snaží dále prohlubovat závislost Běloruska. [2]

Běloruská armáda sdílí mnohé společné znaky s tou ruskou, a to i vzhledem ke společnému historickému základu vycházejícího ze sovětské armády. Přesto však můžeme vytipovat několik obecných odlišností. Když pomineme faktory jako velikost či financování, které jsou do značné míry dány odlišnou velikostí zemí a jejich ekonomické síly, můžeme vysledovat další podstatné rozdíly. Zatímco ruská armáda je i po reformách koncipována především jako profesionální doplněná o brance, v případě Běloruska je tomu naopak.

Běloruská armáda se opírá především o brance plnící základní vojenskou službu, která je stanovena na 12-18 měsíců podle dosaženého vzdělání. Sílu této armády navyšuje 6 bojových brigád, každá o velikosti zhruba 4500 vojáků, jež jsou převážně tvořeny profesionálními vojáky. V současné době by Bělorusko mělo mít k dispozici zhruba 50 000 vojáků, přičemž až 20 % z nich by mělo být profesionálních vojáků. [3] Není ale jisté, do jaké míry jsou tyto brigády personálně obsazeny. Konrad Muzyka z estonského International Centre for Defence and Security odhaduje, že v některých brigádách by měl být současný stav naplněn zhruba na 50% kapacity, tedy okolo 2000 vojáků místo 4500. [4]

Odlišnost můžeme pozorovat také v oblasti kvality, kdy většina běloruské vojenské techniky nebyla modernizována na současné standardy. Armáda se tak stále spoléhá na techniku v konfiguraci z 60.,70. či 80. let minulého století.

Samotná čísla ale nemají takovou vypovídající hodnotu v případě zahraničního bojového nasazení. Pro potenciální zapojení Běloruska do války na Ukrajině tak můžeme především počítat s bojovými brigádami, které jsou téměř plně profesionalizované.

Pozemní síly

Jak již bylo naznačeno v úvodu, běloruská armáda do značné míry vychází z původní sovětské. Tomu odpovídá také její technika. Co ale běloruská armáda má?

Ve zkratce a s trochou nadsázky bychom mohli říct, že to, co ta Ruská, jen horší a v menším počtu. Pokud začneme od těžké obrněné techniky, tak se Bělorusko opírá především o hlavní bitevní tanky T-72 ve verzi B, která konstrukčně pochází z roku 1985, v přibližném počtu 508 kusů dislokovaných do čtyř mechanizovaných brigád. Bělorusko by dále mělo mít k dispozici zhruba 24 modernizovaných T-72B3, které spíše odpovídají standardům současného válčení, a 69 kusů tanků T-80 včetně modernizovaných verzí T-80U. V menším počtu Bělorusko dále disponuje tanky T-62 či T-55. U těchto typů tanků, které konstrukčně pocházejí z 60., respektive 50. let minulého století, ale pravděpodobně nemůžeme počítat s reálným bojovým nasazením. [4]

Pro případ bojového nasazení tak nejlepší techniku, kterou je Bělorusko schopno nasadit, představují především tanky T-72B3, jež koneckonců často můžeme vidět ve službách Ruska na Ukrajině. Vzhledem k nižšímu počtu tanků v této modernizované verzi se dá rovněž očekávat nasazení tanků T-80 a modernizovaných T-80U, které jsou vybaveny lepším pancéřováním oproti tankům T-72B. [4]

V případě bojových vozidel pěchoty je na tom Bělorusko co do počtu o něco lépe. Běloruské ozbrojené síly by tak měly mít k dispozici zhruba 150 vozidel BMD-1, která jsou primárně určená pro transport výsadkářů, zhruba 130 starších BMP-1 a 930 kusů BMP-2. V případě nasazení bojových vozidel pěchoty lze podobně jako u tanků předpokládat, že by Bělorusko sáhlo k modernějším zbraňovým systémům BMP-2 za účelem větší efektivity a mitigace možných ztrát. Ačkoliv v kontextu Běloruska můžeme o BMP-2 hovořit jako o modernějších zbraňových systémech, jedná se o stroj z 80. let minulého století, jenž navíc v Běloruských ozbrojených silách neprošel žádným zásadním modernizačním programem. [4]

Oproti pásovým bojovým vozidlům pěchoty má Bělorusko ve svém arzenálu relativně malou flotilu kolových obrněných transportérů. Ty jsou navíc tvořeny staršími vozidly jako je BTR-70 a BTR-80 v přibližném počtu 39, respektive 153 kusů. Většina vozidel BTR-70 však byla modernizována na verzi BTR-70BM1, která poskytuje lepší ochranu posádky či novější palubní systémy. Oproti tomu BTR-80 nedostaly žádný modernizační balíček. V případě nasazení tak můžeme počítat s využitím obou druhů obrněných transportérů, které jsou povětšinou přiřazeny výsadkovým jednotkám. [4][5]

Podobně jako Rusko, i běloruské síly palebné podpory využívají salvové raketomety jako BM-21 Grad, BM-27 Uragan či BM-30 Smerch. Dohromady by Bělorusko mělo mít k dispozici okolo 220 systémů salvových raketometů. Kromě nich využívá běloruská armáda také další prostředky palebné podpory jako tažené dělostřelectvo v rážích 122mm či 152mm. To doplňují samohybné houfnice. Zde se jedná především o původně sovětskou techniku jako 2S1 Gvozdika v ráži 122mm (200 kusů), 2S3 Akatsiya v ráži 152mm (100 kusů). V menším počtu také 2S19 Msta ve stejné ráži jako Akatsiya (12 kusů). [5]

Běloruské ozbrojené síly na první pohled představují co do počtu relativně dobře vyzbrojenou armádu. Avšak není jisté, kolik zbraňových systému není v provozu z důvodu nedostatečného servisu. Zároveň je třeba mít na paměti, že většina Běloruskem využívaných zbraňových systémů konstrukčně pochází z období studené války a drtivá většina neprošla žádnými zásadními modernizačními programy. I z tohoto důvodu je Běloruská akceschopnost značně snížena, v opačném případě se vystavuje riziku vysokých ztrát. Bělorusko je navíc limitováno počtem vojáků, které může nasadit. Dá se tedy přepokládat, že pro případný útok využije především profesionální vojáky a nikoliv brance. V případě útoku Běloruska na Ukrajinu tak můžeme počítat s nasazením spíše tisíců vojáků nežli desetitisíců a vytyčením menších operačních cílů, jako je napadání zásobovacích tras, spíše než dobytí Lvova.

Vzdušné síly

Podobu běloruského letectva určují především dva faktory. Tím prvním je získání velkého počtu sovětské techniky po nabytí samostatnosti, jejíž podíl tvoří 80 % z celkového inventáře. Druhým faktorem jsou omezené prostředky na nákup či modernizaci stávajícího vybavení. Proto lze již od roku 1991 pozorovat trend postupné degradace běloruských vzdušných sil, kdy se počet letecké techniky z konce devadesátých let, čítající 676 kusů (349 bojových letounů, 84 dopravních letadel 241 vrtulníků), snížil do roku 2022 na 201 (105 bojových letounů, 4 dopravní letadla, 22 cvičných letounů a 70 vrtulníků). [7] [8] Hlavním úkolem letectva je obrana území Běloruska i ostatních států v rámci Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), která sdružuje šest postsovětských států (Arménii, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko a Tádžikistán). Na multilaterální úrovni je Bělorusko od roku 1995 také součástí Společného systému protivzdušné obrany Společenství nezávislých států, jehož členy jsou Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Ruská federace, Tádžikistán a Uzbekistán. Podle aktuálních informací agentury TASS je v rámci tohoto systému vyčleněno 19 leteckých útvarů, 38 protiletadlových raketových útvarů, 15 radiotechnických jednotek, 9 brigád protivzdušné obrany a 3 jednotky specializované na elektronický boj. Bližší informace ohledně struktury těchto jednotek však nejsou známy. [9]

Běloruské letectvo je vzhledem k nedostatkům, které ho sužují, i k politické orientaci země v dnešní době organizačně i doktrinálně propojené se vzdušnými silami Ruské federace. Tuto spolupráci výrazně prohloubily na bilaterální úrovni především Smlouva o vytvoření Svazu Ruska a Běloruska z roku 1999 a smlouva zakládající Systém jednotné vzdušné obrany, ve kterém je od listopadu 2016 zavedena společná bojová pohotovost a v případě vypuknutí konfliktu začlenění systémů protivzdušné obrany pod ruské velení. [10] [11] V roce 2009 Minsk a Moskva podepsaly také dohodu o společné ochraně vnějších hranic svazového státu a vytvoření regionálního systému protivzdušné obrany, dnes tato smlouva zahrnuje všechny vzdušné a protivzdušné síly Běloruska a síly ruské 6. letecké armády a protivzdušné obrany, které spadají do Západního okruhu. [2]

Všechny běloruské prostředky protivzdušné obrany jsou nyní rozšířením sítí protivzdušné obrany Ruské federace, což jí umožňuje lépe monitorovat leteckou aktivitu NATO. Zároveň mohou ruské letouny využívat běloruský vzdušný prostor k provádění různých leteckých misí. [2] [13]

Pod běloruské velitelství vzdušných sil spadají jak letecké útvary, tak jednotky protivzdušné obrany. Letecké útvary jsou rozděleny do tří hlavních základen (z původních sedmi po získání samostatnosti Běloruska) a 927. Centra pro přípravu a používání bezpilotních leteckých systémů. [7] [13] Převážná část letectva se na základě dat ze satelitních snímků nachází na 61. letecké základně v Baranovičy, mimo jiné také dvě letky složené z letounů Mig-29 (Fulcrum) a čtyři letouny Su-30SM (Flanker-C), které jsou momentálně nejmodernějším strojem běloruského letectva. Rovněž jsou zde letouny Su-24 (Fencer), které byly v roce 2012 vyřazeny a jsou pravděpodobně určeny k exportu. Na 116. letecké základně se nachází centrum pro výcvik leteckého personálu společně s 11 letouny Jak-130 (Mitten), 10 L-39 Albatros československé výroby zakoupené od Ukrajiny v roce 2004, které slouží k výcvikovým účelům, a přibližně 20 letounů Su-25 (Frogfoot). Na 50. letecké základně v Mačulišči, která je určená především pro účely taktické a strategické letecké přepravy, se nachází dohromady čtyři přepravní letadla Il-76 (Candid) a An-26 (Curl). [8] [13] Kromě přepravních letounů jsou zde rozmístěny také transportní vrtulníky Mi-8 (Hip), kterých má k dispozici běloruské letectvo 36, z toho 12 ve verzi Mi-8MTW-5, dále 21 bitevních vrtulníků Mi-24 (Hind) a tři těžké transportní vrtulníky Mi-26 (Halo). [8] [14] Letecká základna Balbasovo sice nemá stálou posádku, ale je nadále udržovaná a její součástí je letecký opravárenský závod specializovaný především na modernizaci sovětských vrtulníků.  V případě potřeby může základna Balbasovo hostit také ruské letectvo. [7] [9]

Bělorusko se místo výroby nebo nákupů nových strojů orientuje spíše na modernizaci starých strojů, což je dáno nedostatkem prostředků. Například v roce 2014 činil běloruský obranný rozpočet zhruba 640 milionu dolarů (cca 1 % běloruského HDP) a cena jednoho letounu Su-30 se pohybovala v rozmezí 35-50 milionu dolarů. [7] [15] Své know-how v oblasti modernizace techniky sovětské výroby uplatňuje Bělorusko i v rámci kontraktů s jinými zeměmi. Domácí zbrojní průmysl však není schopen vyrábět vlastní letadla, a proto je Bělorusko nuceno nakupovat nové stroje ze zahraničí, především pak z Ruské federace. [7]

Bělorusko prodává svá vyřazená letadla převážně zemím na Blízkém východě a v Africe, a to i pokud se na ně vztahují mezinárodní sankce. Mezi nejvýznamnější kontrakty, které obešly zákaz vývozu zbraní OSN, patří prodej 11 Su-25 do Súdánu v roce 2008, 33 vyřazených MiG-23MS (Flogger E) do Sýrie, nebo modernizace Su-25 pro Demokratickou republiku Kongo, nejedná se však zdaleka o jediné případy porušující tyto zákazy. Další země, do kterých Bělorusko vyvezlo své letouny, byly například Peru, Čína a Srbsko. Kromě vývozu strojů získávají Bělorusové také zakázky na modernizaci staré sovětské techniky, příkladem je modernizace kazašských letounů Su-25 a Su-27 nebo 8 bulharských Su-25. Proběhla zde také modernizace některých ruských letounů před jejich prodejem třetí straně. [7]

I přes nedostatek financí na obranu se však Bělorusko rozhodlo uzavřít několik kontraktů a v roce 2010 byla s Ruskou federací podepsána Dohoda o vojensko-technické spolupráci. Mezi lety 2015-2019 bylo z Ruska dodáno 12 lehkých letounů Jak-130, které slouží primárně k výcviku, ale mohou být použity také pro přímou leteckou podporu, kvůli havárii v roce 2021 jich nyní má běloruské letectvo k dispozici pouze 11. [12] Za účelem zvýšení míry interoperability mezi ruskými a běloruskými speciálními jednotkami bylo v roce 2016 až 2017 pořízeno z Ruska 12 víceúčelových vrtulníků Mi-8 ve verzích Mi-8MTW-5, které jsou v Rusku v operačním stavu od roku 2011. Tato verze je díky své výbavě schopná operovat v úplné tmě a disponuje hydraulickou rampou. [14]

V roce 2017 byla s Ruskem dojednána akvizice, která má nejvýznamnější podíl na zvýšení běloruských leteckých kapacit. Smlouva se týká dvanácti víceúčelových stíhacích letounů Su-30SM, z nichž byly dodány zatím čtyři, a zbylých osm má být podle plánu doručeno v říjnu 2022. [12] Cena této akvizice je odhadována na 600 milionu dolarů a s největší pravděpodobností je financována z ruských půjček. [7] Jedná se o exportní verze ruského Su-30, který byl v Ruské federaci zařazen do operačního stavu v roce 1996, a právě Su-30SM mají postupně nahrazovat zastaralé Mig-29. Tento letoun je vyzbrojen kanónem 30 mm a na 12 závěsnících o celkové nosnosti 8 t může nést pumy, střely vzduch-vzduch, nadzvukové protilodní i protipozemní naváděné střely P-800 Oniks (SS-N-26 Strobile), jejichž dosah je podle výšky odpalu 120–300 km. [7] [17]

Pod velitelství vzdušných sil spadají taktéž jednotky protivzdušné obrany, jejichž hlavním cílem je eliminace balistických střel či letounů, které by narušily vzdušný prostor Běloruska. Tyto síly jsou rozděleny do vnějšího prstence, soustředěného u hranic se státy NATO, a vnitřního prstence, který má chránit hlavní město Minsk. Základním komponentem protivzdušné obrany Běloruska je systém sovětské výroby S-300 (SA-10 Grumble) dlouhého dosahu ve verzích S-300PT a S-300PM. [13]

Mezi další systémy patří 9K37 Buk (RS-SA-11 Gadfly) středního dosahu, 21 systémů krátkého dosahu 9K331ME Tor-M2E (RS-SA-15 Gauntlet), systémy blízkého dosahu 9K33 Osa (RS-SA-8 Gecko) a 9K35 Strela-10 (RS-SA-13 Gopher). [13] Všechny systémy jsou sovětské výroby, s výjimkou Tor-M2E, které byly dováženy z Ruské federace od roku 2011. [19]

V rámci společného cvičení Union Resolve na začátku roku 2022, kterého se zúčastnily i ruské jednotky, jež napadly Ukrajinu z běloruského území, byly rozmístěny také dvě baterie ruských systémů protivzdušné obrany dlouhého dosahu S-400 (SA-21 Growler). Běloruský prezident Alexandr Lukašenko požádal Moskvu o dodání dalších systému S-400, které mají bránit Minsk. [19]

Páteř běloruského letectva tvoří 34 letounů Mig-29, které mohou být vyzbrojeny dvěma řízenými střelami vzduch-vzduch středního doletu R-27, 6 řízenými střelami vzduch-vzduch krátkého doletu, čtyřmi raketnicemi, které mohou nést neřízené střely, leteckými pumami o hmotnosti až 3 000 kg a leteckým kanónem 30 mm. [20] V dnešní době již zastaralý Mig-29, který byl projektován během 70. let a do operačního stavu byl zařazen v roce 1982, v rámci běloruského letectva plní roli víceúčelových stíhacích letounů. Vzhledem ke stáří těchto strojů byla v plánu jejich modernizace v Ruské federaci, Rusové však stanovili příliš vysokou cenu, takže se Bělorusko rozhodlo tyto letouny modernizovat samo. V roce 2003 byl modernizován první letoun na verzi Mig-29BM v závodech v Baranovičy. Modernizace zahrnovala částečnou výměnu elektroniky, rozšíření závěsníků pro nesení výzbroje a instalaci sondy pro doplňování paliva za letu. Všechny tyto letouny se nachází na základně v Baranovičy a drží bojovou pohotovost u hranic s Polskem a Litvou. Jeden z těchto strojů se podílel také na zachycení letu společnosti Ryanair číslo 4978 z 23. května 2021 s běloruským disidentem Romanem Pratasevičem na palubě. [7] [8] [21]

Nejpočetnější zastoupení v rámci běloruského letectva má stroj Su-25, který byl podobně jako Mig-29 zařazován do operačního stavu na začátku 80. let. Hlavní funkcí letounu je přímá letecká podpora pozemních jednotek a tomu je přizpůsobena také výzbroj a pancéřování letounu. Su-25 může nést dvě protiletadlové řízené střely R-60, letecké pumy nejrůznějšího určení (zápalné, protitankové, protipěchotní), raketnice schopné nést nenaváděné střely a dvojhlavňový letecký kanón ráže 30 mm. [20]

Rusko navíc nemá zvláštní zájem na modernizaci běloruského letectva a vyváží do Běloruska pouze exportní verze techniky. Mnohé prosby ze strany Běloruska o dodání strojů či alespoň poskytnutí výhodnějších podmínek při jejich nákupu zůstaly nevyslyšeny. V roce 2010 přestalo Rusko dodávat bojové vybavení Bělorusku zdarma nebo za výhodných podmínek, a když Minsk požádal o dodání operačně-taktického raketového systému Iskander nebo o stíhací letouny Suchoj Su-27, Moskva místo toho navrhla rozmístění vlastních leteckých základen na území Běloruska. Snahy o vytvoření ruské letecké základny na území Běloruska však narazily na odpor Minsku a ukázaly se být neúspěšné. [2] [13]

Podle analytiků z Jamestown Foundation se jedná právě o snahu prohloubit závislost Běloruska tím, že nedodáváním techniky zdarma či neochotou poskytnout výhodnější podmínky pro nákup podlomí schopnosti běloruských sil a tuto mezeru pak následně vykompenzuje vlastní vojenskou přítomností, aby byla zajištěna obranyschopnost Běloruska. Například finanční úlevy u akvizice Su-30SM byly podmíněny vytvořením ruské letecké základny na běloruském území, to Minsk však odmítl, letouny tedy byly pořízeny za běžnou cenu, která je určena pro třetí země. Pro zajímavost lze dodat, že Arménie, rovněž člen OSKB, u nákupu totožných letounů platila pouze polovinu jejich ceny. [2]

V budoucnu je třeba očekávat další snížení potenciálu běloruského letectva a zvýšení závislosti na Ruské federaci, pokud jde o modernizaci vlastního vojenského leteckého parku. Dalším problémem je snižující se operační připravenost běloruského vojenského letectva a postupně klesající počet letových hodin. [1] Vzhledem k problémům, které letectvo sužují, je nepravděpodobné, že všechny stroje, kterými letectvo disponuje, jsou provozuschopné. [7] [13]

Běloruský útok na Ukrajinu: Game changer nebo slunečnicové pole?

Potenciální vstup Běloruska do války na Ukrajině bezesporu představuje strategické riziko pro Ukrajinu. Možnost přímého útoku na západ Ukrajiny a na město Lvov by v případě úspěchu znamenal zásadní zásobovací problémy pro ukrajinskou armádu. Trasa Rzeszów-Lvov, potažmo západní část Ukrajiny, představuje Cestu života, po které proudí vojenský, zdravotnický a další materiál, který je pro Ukrajinu a její obranyschopnost tolik potřebný. Průběh války na Ukrajině a stažení ruských vojsk z Kyjevské oblasti v současné době ale nenaznačuje, že by k tomuto černému scénáři mohlo dojít. Přesto však možnost alespoň omezeného útoku, který by Ukrajinu donutil vázat část svých sil na severozápadě země, zůstává.

Bělorusko, a především Alexander Lukašenko stojí před obtížným rozhodnutím na několika rovinách. Z ekonomického pohledu válka na Ukrajině Bělorusku nijak nepomáhá, a to i vlivem sankcí, u kterých se dá očekávat, že by v případě zapojení byly ještě zpřísněny. Z politického hlediska pak Lukašenko stojí před otázkou, zda je horší větší mezinárodní izolace, či popuzení Ruska. Z vojenského hlediska riskuje když ne porážku, tak minimálně ztráty na životech svých vojáků ve válce, která je Bělorusy vnímaná přinejmenším problematicky. Ačkoliv se nedá přesně odhadnout nálada Běloruské společnosti vůči válce na Ukrajině, můžeme pozorovat sabotáže železnic [22], protesty či dokonce běloruské dobrovolníky bojující na straně Ukrajiny. Z toho můžeme usuzovat, že tyto aktivity by pravděpodobně nabraly na intenzitě při vstupu běloruských vojsk do konfliktu.

Z tohoto pohledu tak vstup Běloruska do války na Ukrajině nedává příliš smysl. Jestli nás ale události posledních měsíců něco naučily, tak to, že aktéři mezinárodního společenství nemusí vždy jednat racionálně.

Zdroje

1. Dyner, Anna Maria. 202 „New Military Doctrine of the Union State of Belarus and Russia.“ The Polish Institute of International Affairs. Accessed 6.4. 2022. https://pism.pl/publications/new-military-doctrine-of-the-union-state-of-belarus-and-russia.
2. Sivitsky, Arseny. 2020. „Belarus’s Contribution to Security and Stability in Central and Eastern Europe: Regional Safeguards, Strategic Autonomy and National Defense Modernization.“ The Jamestown Foundation. Accessed 6.4. 2022. https://jamestown.org/program/belaruss-contribution-to-security-and-stability-in-central-and-eastern-europe-regional-safeguards-strategic-autonomy-and-national-defense-modernization/.
3. Пресс-служба МО РБ. 2014. Вооруженные Силы Республики Беларусь На Современном Этапе Развития [Online]. Белорусская Военная Газета, (34). Retrieved from https://web.archive.org/web/20180115001610/https://vsr.mil.by/2014/02/22/vooruzhennye-sily-respubliki-belarus-na-sovremennom-etape-razvitiya/
4. Muzyka, K. 2021. The Belarusian Armed Forces: Structures, Capabilities, and Defence Relations with Russia [Online]. Rkk Icds. Retrieved from https://icds.ee/en/the-belarusian-armed-forces-structures-capabilities-and-defence-relations-with-russia/
5. Modernising military capabilities; familiar security challenges. (2016/01/01). The Military Balance, 116(1), 5-6. https://doi.org/10.1080/04597222.2016.1127558
6. Czwołek, Arkadiusz. 2019. „Present state and prospects for development of Belarusian Air Force.“ The Copernicus Journal of Political Studies.
7. Flight International. 2022. „World air forces“ Flight Global. https://www.flightglobal.com/download?ac=83735.
8. Bisht, Inder Singh. 2021. „Russia, Tajikistan to Ratify Integrated Air Defense Agreement.“ The Defense Post. Accessed 6.4. 2022. https://www.thedefensepost.com/2021/09/01/russia-tajikistan-integrated-air-defense/.
9. Rácz, András. 2022. „Becoming a Military District.“ European Union Institute for Security Studies. Accessed 6.4. 2022. https://www.iss.europa.eu/sites/default/files/EUISSFiles/Brief_4_Russia-Belarus%20defence%20cooperation.pdf.
10. Välisluureamet. 2021. „International Security and Estonia.“ Accessed 6.4. 2022. https://www.valisluureamet.ee/doc/raport/2021-en.pdf.
11. Muzyka Konrad. 2021. „The Belarusian Armed Forces Structures, Capabilities, and Defence Relations with Russia.“ International Centre for Defence and Security. Accessed 6.4. 2022. https://icds.ee/wp-content/uploads/2021/08/The-Belarusian-Armed-Forces.pdf.
12. „Open Joint Stock Company ORSHA AIRCRAFT REPAIR PLANT“ Foreign Trade Unitary Enterprise. Accessed 6.4. 2022. https://bsvt.by/en/dochernie-kompanii/orshanskij-aviaremontnyj-zavod.
13. Siarhei, Bohdan. 2014. „Belarusian Army: Capacity and its Role in the Region.“ BelarusDigest. Accessed 6.4. 2022. https://belarusdigest.com/story/belarusian-army-capacity-and-its-role-in-the-region/.
14. „Mi-8 Evolution. How the Legendary ‘Eighth’ Model Manages to Keep up with the Times.“ AviationPros. Accessed 6.4. 2022. https://www.aviationpros.com/aircraft/defense/press-release/21242576/rostec-mi8-evolution-how-the-legendary-eighth-model-manages-to-keep-up-with-the-times.
15. „Su-30SM Multirole Fighter Aircraft, Russia.“ Airforce Technology. Accessed 6.4. 2022. https://www.airforce-technology.com/projects/su-30sm-multirole-fighter-aircraft/.
16. „The Military Balance 2021.“ London: The International Institute for Strategic Studies.
17. „Belarus and Russia sign contract on battery of Tor-M2 air defense missile systems.“ TASS. Accessed 6.4. 2022. https://tass.com/defense/972553?utm_source=en.wikipedia.org&utm_medium=referral&utm_campaign=en.wikipedia.org&utm_referrer=en.wikipedia.org.
18. Bisht, Inder Singh. 2022. „Belarus Requests Additional Russian S-400 Air-Defense System.“ The Defense Post. Accessed 6.4. 2022. https://www.thedefensepost.com/2022/03/02/belarus-requests-russian-s-400/.
19. „MiG-29 Fulcrum Fighter Bomber.“ Airforce Technology. Accessed 6.4. 2022. https://www.airforce-technology.com/projects/mig29/#:~:text=Weapons%20of%20the%20MiG%2D29&text=The%20aircraft%20can%20carry%3A%20up,with%20150%20rounds%20of%20ammunition.
20. Shmatov, Alexander. 2011 „ВВС БЕЛАРУСИ – 13 ЛЕТ В САМОСТОЯТЕЛЬНОМ ПОЛЕТЕ.“ Белорусский авиадневник. Accessed 6.4. 2022. http://aircraft-museum.ucoz.ru/publ/aehrodromy_v_belarusi/vvs_belarusi_13_let_v_samostojatelnom_polete/3-1-0-24.
21. Mařík, Tomáš. 2010. „Suchoj Su-25 [kód NATO: Frogfoot-A].“ Válka.cz. Accessed 6.4. 2022. https://www.valka.cz/Suchoj-Su-25-kod-NATO-Frogfoot-A-t42737.
22. Anon. 2022. Rail War: what we know about “Rail guerillas” [Online]. Viasna. Retrieved from https://spring96.org/en/news/107246