Komentář k argentinským strastem s pořizováním nových stíhacích letadel
Argentina se už několik let snaží získat moderní stíhací letadla. Její letectvo je totiž v současnosti vybaveno pouze několika kusy zastaralých francouzských letadel typů Mirage III. a Mirage V., respektive jeho izraelským klonem Nesher. Ty pak doplňuje zhruba dvacítka ještě starších, avšak v devadesátých letech modernizovaných amerických A-4 Skyhawk. O možnosti jejich efektivního operačního nasazení je však možné pochybovat. Z důvodu nedostatku financí v rámci celých argentinských ozbrojených sil je totiž část těchto strojů zřejmě v neletuschopném stavu. Jejich konstrukce navíc pochází z padesátých, respektive šedesátých let (v případě Mirage V), díky čemuž už nejsou schopny dostát požadavkům, které bývají na stíhací letadla při moderním válčení kladeny.
O nákup nových letadel se jihoamerická země pokouší už několik let. Díky špatné ekonomické situaci, ve které se země v posledních letech nachází, se ale nejedná o lehký úkol. Podle všeho hraje významnou roli i jistá izolace země od „euroatlantického“ světa, do které se dostala v důsledku války o Falklandy/Malvíny.
Tlak Británie
V posledních letech byla Argentina nejblíže novým stíhacím letadlům v roce 2013. Od španělského letectva měla tehdy získat 16 právě vyřazovaných letadel Mirage F1. Ačkoliv byla jednání ve velmi pokročilé fázi, obchod se nakonec neuskutečnil. Důvodem byla nabídka izraelské společnosti Israel Aircraft Industries (IAI), která se do hry vložila se svými hloubkově modernizovanými letadly Kfir block 60. Kvůli neshodám uvnitř argentinského letectva a také nevyjasněnosti ohledně požadavků na nový typ letadla ale ani v tomto případě i přes dlouhá jednání k dohodě nedošlo. Když se pak argentinská strana po více než roce znovu obrátila na Španělsko, bylo pozdě. Letadla Mirage F1 totiž už nebyla udržována v provozuschopném stavu a jejich návrat do vzduchu by stál další peníze, které ale Argentina nemá.
Významnou roli měla v obou neúspěšných obchodech sehrát i Velká Británie. Ta nemá kvůli vzájemným sporům o výše zmíněné ostrovy na moderním argentinském letectvu zájem. Díky svému vlivu podle všeho zkomplikovala dohodu s Izraelci, tlačit pak měla i na Španěly. Nejjasněji se pak britský záměr nedovolit Argentině nákup moderních stíhacích strojů projevil v listopadu. Brazílie tehdy zveřejnila, že od švédské společnosti Saab nakoupí nejprve 36, v průběhu let však až 108 letadel Gripen verze E/F, z nichž část se v Jižní Americe díky licenci i vyrobí. Argentina využila příležitosti a ohlásila, že má zájem s Brazílií na projektu spolupracovat a že by od ní mohla v budoucnu několik letadel odkoupit. Británie však veškeré její naděje rázně utnula, když její představitelé prohlásili, že takový obchod nedovolí. Evropská země na to má právo, až 30% komponentů letadel Gripen se totiž vyrábí u nich.
Argentinské možnosti: Čína nebo Rusko?
Argentině tak nezbývá, než se obrátit zcela jinam. Mimo euroatlantický prostor totiž existuje několik dalších typů letadel, které by dokázaly uspokojit její hlad po nových strojích. Rusko může nabídnout několik verzí základních typů letadel Su-27/30/35 a MiG-29. Jejich nevýhoda je ale ve dvoumotorové koncepci, která s sebou přináší i vyšší provozní náklady. Velmi kuriózní se pak jeví ruská nabídka pronájmu těžkých dvoumotorových letadel Su-24, která proběhla médii na konci minulého roku.
Mnohem racionálnější se jeví nákup lehčích jednomotorových strojů. Při pominutí indického typu Tejas, jehož zavádění do služby se velmi vleče a jehož export se v nejbližších letech nedá očekávat, může takové stroje mimo Evropu a Severní Ameriku v současnosti nabídnout už jen Čína. A právě spolupráce s asijskou zemí se v současnosti zdá jako nejpravděpodobnější vyústění argentinského problému. V průběhu návštěvy prezidentky Cristiny Fernandez v Pekingu v únoru 2015 byla totiž mimo jiné uzavřena i dohoda o zřízení pracovní skupiny, která se má zabývat možností potenciálního zavedení čínských typů stíhacích letadel do výzbroje Argentinského letectva. Dlouho se mluví především o čínsko-pákistánském projektu jednomotorového letadla JF-17 Thunder, jehož licenční výroba už byla Argentině v minulosti nabízena. Nově je navíc zvažován i Chengdu J-10, jehož jednotková cena je oproti zmíněnému typu vyšší, na druhou stranu je ale vyspělejší a výkonnější.
Zhodnocení
Argentina je v současnosti pořízení nových stíhacích letadel velmi blízko. Přes to, že se se svým požadavkem na jejich dodávku nejprve obrátila na své tradiční dodavatele zbraní z euroatlantického prostoru, vyzbrojí její letectvo nakonec pravděpodobně Čína. Pro západní země to znamená ústup z pozic. Pokud se totiž v budoucnu podaří v Argentině zprovoznit výrobní linku pro nabízené stroje, otevřou se tak čínskému letadlu dveře do celé Jižní Ameriky. Zde je totiž po podobném typu letadla potenciálně značná poptávka, což dokazuje například i brazilský nákup Gripenů. Právě švédské stroje a jejich zdejší licenční výroba měly být reakcí na zvětšující se místní trh. S příchodem čínského letadla by ale byl jejich úspěch ohrožen. Naopak pro Argentinu znamená další prohlubování spolupráce s východoasijskou zemí nepochybně úspěch. Ne každý je totiž ochoten si za stíhací letadla nechat platit hovězím masem a sójou. Čína tak svou vstřícností také ukazuje, jak významná pro ni Latinská Amerika je. Podle všeho bude navíc vzájemná vojenská spolupráce obou zemí mnohem širší.
