V souvislosti s postupujícím globálním oteplováním se stále více skloňuje problematika nedostatku vody v Africe, a to především v kontextu vnitrostátních konfliktů. Stavba a napouštění přehrady GERD v Etiopii však ukazuje, že spor o tuto surovinu může přerůst v mezinárodní konflikt s rozsáhlými geopolitickými důsledky. Etiopie, Egypt a Súdán se pokouší získat co největší přístup k vodě z řeky Nil, každý z aktérů však z jiného důvodu.

Tento článek se zaměřuje na analýzu bezpečnostního komplexu „Modrého Nilu“,* respektive sporu mezi Egyptem, Etiopií a Súdánem o přehradu GERD stavěnou v Etiopii. Tento konflikt představuje typický příklad mezistátního konfliktu o suroviny.

Pozice Etiopie

V roce 2011 začala Etiopie na Modrém Nilu, který tvoří 85 % přítoku řeky Nil, stavět největší přehradu na africkém kontinentu, nazvanou „Grand Ethiopian Renaissance Dam“ (GERD). [1] Stavba GERD přímo ovlivňuje vztahy Egypta, Súdánu a Etiopie. Jakákoliv změna postoje jednoho z aktérů přímo ovlivňuje zbylé dva. Status quo se změnil v červenci 2020, kdy došlo ze strany Etiopie k jednostrannému rozhodnutí začít napouštět přehradu bez dohody se zbylými dvěma státy. [2]

Přehrada má zajistit Etiopii zásobu pitné vody a diametrálně navýšit množství vyprodukované elektřiny v zemi. Etiopie se chce stát největším exportérem elektrické energie v oblasti. Vlivem růstu populace a rozšiřování průmyslu se předpokládá extrémní nápor na elektrickou síť mezi lety 2026 až 2045 v celé oblasti subsaharské Afriky. Energetický výkon GERD má po naplnění přehrady být až 6000 megawattů. Celkový objem GERD by se měl rovnat ročnímu průtoku Nilu. [3] [4] [5] Etiopie považuje GERD za „zdroj národní hrdosti“ a symbol boje proti chudobě. Obyvatelé země přispěli na stavbu 7,5 miliardami korun. GERD představuje klíčový prvek v projektu na kompletní elektrifikaci země do roku 2030**. [6] [7]

Pozice Egypta

Nil je pro Egypt nenahraditelný. Řeka pokrývá 90 % spotřeby vody v zemi. Egypťané se obávají, že napouštění GERD může vést k výraznému omezení průtoku Nilu. [8] [9] Na základě smlouvy mezi Egyptem a Británií v roce 1929 připadl Egyptu praktický monopol na vodu z Nilu. Egypt dle tohoto textu má právo rozhodovat o stavbě všech vodních děl po celé délce Nilu. Tuto smlouvu následně upravil dokument podepsaný v roce 1959 mezi Egyptem a Súdánem. Ten přisuzuje Egyptu právo na 55 miliard kubických metrů vody za rok. Egyptský prezident se na obě smlouvy odkazuje i během debat o možném přerozdělení vody mezi státy ležící na Nilu. Etiopie využila v roce 2011 turbulentní situace během Arabského jara a započala stavbu přehrady bez předešlé diskuse s Egyptem. [10] [11]

Dle výzkumu Emily Beverly z roku 2019 dochází k vysychání Viktoriina jezera. V případě nejhorší predikce může do deseti let dojít k 25% poklesu průtoku Nilu. V současnosti je průměrný roční průtok Nilu 84 000 mil. m³. [12] [13] Do roku 2025 by  vlivem změny klimatu mělo připadat na jednoho obyvatele Egypta 500 kubíků vody na rok. Za obecný nedostatek vody je považované číslo nižší než 1000 kubíků vody za rok. Egypt tak jakékoliv další snížení množství vody v Nilu vnímá jako existenční hrozbu. Egypt tak po Etiopii žádá podepsání závazné mezinárodní smlouvy, která bude zemi garantovat stabilní a dostatečný přísun vody z GERD. [14]

Pozice Súdánu

Súdán má v problematice etiopské přehrady poměrně ambivalentní pozici. Do roku 2019 byla ve veřejné debatě v zemi akcentována především pozitiva přehrady, jako omezení dopadu každoročních záplav a přístup k levné elektrické energii. Egypt se pokusil vyloučit Súdán z jednání o přehradě. Představitelé této země naopak obviňovali Egypt z podpory rebelských skupin v Súdánu. [11]

Pozice Súdánu se změnila v roce 2019. V zemi proběhl vojenský převrat, který svrhl prezidenta Umara Hasana al-Bašíra. Nová vláda se ve sporu postavila na stranu Egypta. Nový oficiální narativ hovoří především o negativních dopadech na Súdán. Je akcentován možný nedostatek vody v zemi během napouštění přehrady. Súdán se také obává, že v případě protržení přehrady může dojít ke zničení jeho hlavního města Chartúmu. Změna postoje se odehrává na pozadí zhoršených vztahů mezi Etiopií a Súdánem způsobených spory o státní hranice. [15] [16] Navzdory změně postoje a většímu příklonu Súdánu na stranu Egypta v tomto sporu se země pokouší zastávat spíše odměřenou pozici. V probíhajících jednáních se pokouší zastávat neutrální pozici, avšak zároveň upozorňuje na negativní dopady GERD na Súdán. [17]

Sekuritizace přehrady

Egyptský prezident Abd al-Fattáh as-Sísí označil na valném shromáždění OSN v roce 2019 problematiku Nilu za otázku „života a smrti“ pro všechny Egypťany. Sísí tak sekuritizoval*** celou problematiku stavby. Egyptský ministr zahraničí označil na jednání rady bezpečnosti OSN v červenci 2020 přehradu za „existenční hrozbu pro Egypt“ a deklaroval, že přežití národa není věcí volby. [18] [19]

Navzdory oficiální pozici Egypta upřednostňující diplomatické řešení se rétorika egyptských politiků a občanů přitvrzuje. Bod obratu nastal v červnu 2020, kdy Etiopie začala přehradu napouštět. Bývalý armádní velitel Mohamed Ghazala publikoval v červenci video, sdílené předsedou egyptského parlamentu, ve kterém hrozil vojenským útokem proti jakýmkoliv vodním dílům na Nilu, které by vedly k omezení průtoku vody. Na sociální síti Twitter se začaly šířit příspěvky s hashtagem #AlNahda**** volající po vojenském útoku vůči přehradě v Etiopii. Egyptská média pod kontrolou režimu stále více spekulují o možnosti kinetického úderu vůči přehradě. [20] [21]

Stavbu přehrady považuje za věc „života a smrti“ i Etiopie. Dle prohlášení publikovaného Etiopskou tiskovou agenturou v říjnu 2020 umírá ročně 67 000 Etiopanů na otravu způsobenou spalováním pevných paliv uvnitř domů. V případě, že nedojde ke zprovoznění GERD, tak tito lidé dle prohlášení Etiopie budou stále umírat, neboť nebudou mít přístup k elektrické energii a budou tak stále odkázaní na primitivnější zdroje tepla, osvětlení a možnosti vaření. [22]

Etiopský zástupce armádního velitele Birhanu Jula deklaroval v červenci 2020, že armáda bude bránit GERD za jakoukoliv cenu. Země nebude dle prohlášení vyjednávat ve věci jejich práva na stavbu této přehrady. Toto prohlášení je v protikladu k prohlášení premiéra Abiyi Ahmeda, který považuje diplomacii za jediné možné řešení. Etiopie vyhlásila 5. října 2020 bezletovou zónu nad celou oblastí GERD z obavy před leteckým úderem na tuto přehradu. [23] [21]

Pozice vnějších aktérů

Výrazným hráčem v celém sporu se staly USA. Spojené státy se pokusily na začátku roku 2020 zprostředkovat jednání mezi stranami konfliktu. Etiopie však v únoru od těchto rozhovorů odstoupila a obvinila USA, že nejsou neutrální a staví se na stranu Egypta. USA v průběhu roku dále stupňovaly tlak na Etiopii. V září zastavily USA peněžní pomoc Etiopii v hodnotě 100 miliónů dolarů ve snaze přimět zemi k návratu k jednání a uzavření závazné smlouvy. V říjnu 2020 prohlásil americký prezident Donald Trump, že pokud nedojde k uzavření smlouvy, tak Egypt může přehradu GERD zlikvidovat. Samotná otázka k přístupu ke GERD a nestrannosti vyvolává spory i uvnitř americké administrativy. Dle nepotvrzených informací se stavělo ministerstvo zahraničí a agentura pro mezinárodní rozvoj proti rozhodnutí omezit rozvojovou pomoc Etiopii. Především z obavy před zhoršením vztahů s touto zemí. [24] [25] [26] [27]

Arabská liga (AL) se v tomto sporu postavila za Egypt a Súdán. Vydala prohlášení deklarující právo obou států na dostatečný průtok vody. Zároveň deklarovala, že zajištění vody v obou státech vnímá jako bezpečnostní problém pro AL. Proti rozhodnutí se postavil Katar, Somálsko a Džibuti. [28] [29]

EU do probíhajících sporů přímo nezasahuje. Podporuje však snahu Africké unie (AU) o diplomatické řešení. AU představuje klíčového prostředníka pro jednání mezi znesvářenými stranami. AU se podařilo na začátku listopadu tohoto roku přimět aktéry sporu usednout zpět k jednacímu stolu. Rozhovory byly přerušeny od června, kdy došlo k první fázi napouštění přehrady. [30] [31] Avšak ani případný podpis smlouvy nelze vnímat jako definitivní konec sporu. Etiopie, Egypt a Súdán podepsali v roce 2015 „deklaraci principů týkající se GERD“. Tato deklarace zakazovala Etiopii započít s napouštěním přehrady před uzavřením mezinárodně závazné smlouvy. Tuto deklaraci však Etiopie porušila. [32]

Budoucí vývoj

V současnosti nejvýznamnějším faktorem, který může ovlivnit budoucí vývoj jednání, je probíhající občanská válka na severu Etiopie. Vládní jednotky zde od začátku listopadu bojují s jednotkami „Tigray People’s Liberation Front“ (TPLF). Pro TPLF je klíčové, aby získala Súdán na svou stranu. Pouze z této země lze zásobovat jejich území. Súdán tak značně vylepšil svou vyjednávací pozici. V současnosti se nepřipojil ani na jednu stranu sporu. Za svou nepodporu TPLF může Súdán požadovat ústupky v jednání o GERD, případně využít občanské války k získání sporného území Fashqa. [33]

Egyptu se otevírá možnost vojensky zaútočit na GERD, zatímco se Etiopie zabývá občanskou válkou. Možné okno pro provedení útoku se však poměrně rychle zkracuje. Vojenský úder musí být proveden před faktickým napuštěním přehrady. Přehrada jako celek má být napuštěna do 5 let od začátku napouštění, tudíž do roku 2025. Zůstává však otázkou, v jakém časovém horizontu dosáhne objem vody v přehradě kritické hranice, kdy by došlo k masivní přívalové vlně v případě protržení. Případné mezinárodní dopady pro Egypt by pak mohly být značně negativní. Vojenský úder by tak musel být veden co nejdříve, aby se omezil rozsah vedlejších škod. Egypt si také snaží získat na svou stranu Demokratickou republiku Kongu (DRK), která se má stát od února 2021 předsednickou zemí AU. V případě, že se Egypt rozhodne vydat cestou diplomacie, by pozitivní přístup DRK mohl vylepšit jeho vyjednávací pozici. [34]

Etiopie se potýká s vážnými vnitřními problémy. Přehrada představuje symbol národní hrdosti a současná vláda si nemůže dovolit během probíhající občanské války ustupovat v této problematice. V konečném důsledku pak záleží na vývoji občanské války v Etiopii. Pro centrální vládu by představovalo značný problém, kdyby se Súdán přidal na stranu TPLF. Lze tak předpokládat, že se nebude pokoušet v blízké době o jednostranné kroky ve věci GERD. Premiér se v blízké budoucnosti nejspíše bude snažit jednání o GERD zdržovat, případně přímo zastavit a získat tak čas a zároveň zachovat tvář. Pakliže by Egypt vojensky zaútočil na GERD, tak může dojít ještě k prohloubení krize uvnitř Etiopie a ke zhoršení bezpečnostní situace v oblasti.

Závěrem

Spor o přehradu GERD demonstruje, že boj o vodu představuje zásadní téma jak v konfliktech vnitrostátních, tak konfliktech mezinárodních. Spor o stavbu přehrady přerostl v mezinárodní konflikt, do kterého se postupně přidali prakticky všichni významní aktéři. Článek ukazuje, že spory o vodu mohou být značně komplikované. Etiopie chce zajistit dostatečné množství vody pro provoz své hydroelektrárny. Egypt se naopak obává, že provoz GERD způsobí nedostatek vody v Nilu. Všechny strany do značné míry sekuritizují svoje nároky a považují jednání protistrany za existenční hrozbu. Samotná možnost války mezi těmito státy je stále více než reálná a v případě výrazného vysychání Afriky je prakticky neodvratná. Ve střednědobém výhledu pak bude záležet na vývoji občanské války v Etiopii, která může ovlivnit jak přímo, tak nepřímo probíhající jednání.

Poznámky

* Bezpečnostní komplex sestává z dvou a více států, které jsou geograficky koherentně uskupeny. Mezi těmito státy existuje bezpečnostní závislost, a to buď v negativní, nebo pozitivní konotaci. Bezpečnostní závislost mezi těmito státy je trvalá a výrazně vyšší než zavilosti se státy mimo tento komplex. [35]

** V roce 2018 mělo pouze 45% domácnostní přístup k elektřině.

*** Sekuritizace je stav, kdy aktér sekuritizace (politik, ale i různé organizace atd.) deklaruje nějaké téma jako existenční hrozbu pro referenční objekt (stát, národ, skupinu obyvatel atd.). Aktér sekuritizace si vyhrazuje právo využít mimořádné prostředky pro boj proti této existenční hrozbě. [35]

**** Al Nahda je další označení pro přehradu GERD

Bibliografie