Prezident Abdelaziz Bouteflika (82) ohlásil v únoru 2019 úmysl kandidovat již po páté na funkci prezidenta. Oznámení vyvolalo mohutné demonstrace alžírské společnosti požadující úplnou změnu režimu. Volby se měly konat v dubnu, protesty ale vyústily v rezignaci prezidenta a převzetí moci armádou, která stanovila nové volby na prosinec tohoto roku.

Cesta ke krizi

Prezidenta Boutefliku v roce 2013 postihla mrtvice, která ho upoutala na kolečkové křeslo, a od té doby se téměř neobjevoval na veřejnosti. Alžířané očekávali, že prezident, který není prakticky schopný vykonávat povinnosti spjaté s úřadem, již znovu kandidovat nebude. Bouteflika ovládaný svým mladším bratrem a blízkým okolím, ale nechal v únoru ohlásit svou kandidaturu do dalšího volebního období. Demonstranti následně obvinili nejbližší prezidentovi politické spojence a podnikatele ze snahy udržet se za jakoukoliv cenu u moci, jen aby mohli využívat státem silně regulované podnikatelské prostředí ke svému prospěchu i v době zhoršené ekonomické situace [1]. Alžírsko se potýká se zhoršenou ekonomickou situací od roku 2014, kdy poklesly ceny ropy a dochází k erozi „rentiérského“ státu. V takovém státu je uzavřeno neformální společenské ujednání mezi lidem a režimem, který zajišťuje štědré sociální programy, výměnou za politickou pasivitu obyvatelstva. Alžírský stát ale přestává být schopen plnit své závazky plynoucí z této společenské smlouvy [2].

Alžířané proto zahájili masové protesty ve snaze vynutit si tranzici moci do rukou nové politické generace nespjaté se současným režimem, která by byla schopna provést ekonomické reformy, a tím zefektivnit hospodářskou výkonnost země. Na začátku dubna, po několika týdenních demonstracích, přinutil náčelník generálního štábu Ahmed Gaid Salah prezidenta Boutefliku rezignovat na základě článku 102 Ústavy, který pojednává o neschopnosti vykonávat povinnosti spjaté s prezidentským úřadem [3]. Odstavením prezidenta se Alžírsko dostalo na rozcestí. O jeho dalším směřování rozhodne zákulisní souboj mezi podporovateli nového režimu a obránci toho současného, doplněný o tlak z ulice. [4].

Nyní je na vrcholu moci armáda reprezentovaná Salahem, kterého demonstranti považovali za svého příznivce. Stalo se tak poté, kdy Salah demonstranty podpořil a vyzval v březnu Boutefliku k odstoupení. Jakmile však zajistil prezidentovu rezignaci, umožnil, aby se přechodné vlády ujali lidé úzce spjatí se stávajícím režimem. Přechodným prezidentem se stal Abdelkader Bensalah (dříve předseda horní komory parlamentu) a novým premiérem byl jmenován Nourredine Bedoui (dříve ministr vnitra). Demonstranti tato jmenování zosobňující starý režim považovali za zradu svého cíle a začali požadovat i Salahovu rezignaci. Následně přistoupil režim s podporou bezpečnostních složek k restriktivnějším opatřením vůči demonstrantům. Demonstrace byly povoleny pouze v pátky a označeny za organizované ze strany cizí moci [3]. Začalo zatýkání představitelů občanské společnosti podílejících se na protestech a konfiskování dopravních prostředků svážejících demonstranty do hlavního města [5].

Kdo jsou protestující?

Protestující jsou tvořeni a podporováni mládežnickými organizacemi, odbory, studentskými, novinářskými a právnickými sdruženími. Doplňují je i bývalí zaměstnanci armádních a bezpečnostních složek propuštění v roce 2015 v rámci reorganizace bezpečnostních sborů a podnikatelé, kteří nejsou součástí vládnoucího režimu. Protestujícím vyjadřují solidaritu i některé opoziční strany [4]. Jedná se o široké hnutí bez jasného vedení, prosazující v různé míře nahrazení současného systému. I přes represivní použití síly ze strany režimu se podařilo tomuto protestnímu hnutí dosáhnout dílčího úspěchu. Protestující si vynutili odložení prezidentských voleb, které se měly konat 4. července, po devadesáti denním přechodném období od rezignace Boutefliky. Protestující se dožadovali odložení voleb z důvodu nedostatku času k transparentnímu výběru vhodných kandidátů a odmítali jejich uspořádání, dokud bude u moci současná politicko-vojenská elita [6].

Režimní představitelé ve snaze vyřešit nejisté mocenské období co nejdříve, vyhlásili v září nový termín pro prezidentské volby, které by se měly konat 12. prosince. Zároveň slibují, že se na jejich přípravě bude podílet nezávislá komise [7]. Armáda také nebude podporovat žádného kandidáta, čímž chce poukázat na ochotu vycházet vstříc protestnímu hnutí. Nicméně protestující nové vyhlášení voleb znovu odmítají a nadále požadují odstoupení klíčových osobností režimu [8].

Napětí mezi režimní elitou roste

Kromě souboje o budoucnost Alžírska mezi protestním hnutím a vládnoucí elitou dochází k zákulisnímu soupeření i v rámci vládnoucího tábora, respektive mezi armádními představiteli spojenými se Salahem a Bouteflikovým vnitřním kruhem. Tento souboj se vede pod rétorikou protikorupční kampaně. V rámci ní bylo již v dubnu zatčeno pět prominentních obchodníků napojených na Bouteflikův klan. Ani jeden z nich však nepatřil mezi Salahovi spojence v Bouteflikově okolí. V květnu byl zatčen i miliardář Issad Rebrab, který však dlouhodobě podporoval oponenty režimu, což přispělo k prvotním obavám protestujících, že armádě jde především o upevnění mocenské pozice v rámci současného stavu [3]. Během následujících měsíců byli zatčeni oponenti Salaha v armádě a nejbližší spolupracovníci Boutefliky, včetně jeho bratra, dvou bývalých premiérů a jedenácti bývalých ministrů. Armáda se těmito procesy snaží uklidnit alžírskou společnost. Mezi protestujícími však nadále panují obavy, že se jedná pouze o vnitřní souboje starého systému, v rámci něhož armádní elita usiluje o zachování statu quo, nikoli o strukturální reformy [9].

Nejistá budoucnost

Přestože se odehrávají soudní procesy s nejmocnějšími osobami současného režimu v historii Alžírska, protestující se nadále scházejí v desetitisícových počtech a odmítají nové volby za současného stavu. Prodlužující se mocenský pat a nejistota dalšího vývoje však potenciálně zvyšuje příležitost i pro džihádisty, především al-Kaidu v Islámském Maghrebu (AQIM). Ta má zájem na prohloubení politické a bezpečnostní krize v zemi, které by jí umožnilo po mnoha letech útlumu znovu obnovit své aktivity ve větším rozsahu. K této situaci by případně mohlo dojít, pokud by se armáda pokusila protestující násilně potlačit. Oboustranná eskalace násilí by vedla k ještě větší polarizaci společnosti, ze které by těžila AQIM [10]. Urychlené řešení politické krize v Alžírsku by proto mělo být v zájmu jak protestujících, tak i současné armádní elity, která dnes nastavuje směr, jakým se bude krize dále řešit.

Zdroje:

[1] Jawad, Rana. 2019. „How does reclusive President Bouteflika run Algeria?“ BBC.com. 6. 3. 2019. Dostupné online na: https://www.bbc.com/news/world-africa-47456114

[2] ICG. 2018. „Breaking Algeria’s Economic Paralysis.“ International Crisis Group. 19. 11. 2018. Dostupné online na: https://www.crisisgroup.org/middle-east-north-africa/northafrica/algeria/192-breaking-algerias-economic-paralysis

[3] ICG. 2019a. „Post-Bouteflika Algeria: Growing Protests, Signs of Repression.“ International Crisis Group. 26. 4. 2019. Dostupné onlina na: https://www.crisisgroup.org/middle-east-nobrth-africa/north-africa/algeria/b068-post-bouteflika-algeria-growing-protests-signs-repression

[4] ICG. 2019b. „Algeria’s Pre-election Protests Put Ageing Regime Under Pressure.“ International Crisis Group. 7. 3. 2019. Dostupné online na: https://www.crisisgroup.org/middle-east-north-africa/north-africa/algeria/en-algerie-la-rue-met-le-pouvoir-face-ses-contradictions

[5] MEE. 2019a. „Algerian army chief moves to limit protest movement.“ Middle East Eye. 19. 9. 2019. Dostupné online na: https://www.middleeasteye.net/news/algerian-army-chief-moves-limit-protest-movement

[6] Nossiter, Adam. „Algeria Cancels Presidential Election, Setting Up New Impasse.“ The New York Time. 2. 6. 2019. Dostupné online na: https://www.nytimes.com/2019/06/02/world/africa/algeria-elections-canceled.html?utm_source=Media+Review+for+June+3%2C+2019&utm_campaign=Media+Review+for+June+3%2C+2019&utm_medium=email

[7] Al-Jazeera. 2019. „Algeria to hold presidential election on December 12: Gov’t.“ al-Jazeera. 16. 9. 2019. Dostupné online na: https://www.aljazeera.com/news/2019/09/algeria-hold-presidential-election-december-12-gov-190916052258146.html

[8] MEE. 2019b. „Algeria army says it will not back any candidate in presidential election.“ Middle East Eye. 30. 9. 2019. Dostupné online na: https://www.middleeasteye.net/news/algeria-army-will-not-back-any-candidate-presidential-election

[9] Ahmed O., Hamid, Lamine,  Chikhi. 2019. „Algeria jails top figures of Bouteflika era.“ Reuters. 25. 9. 2019. Dostupné online na: https://www.reuters.com/article/us-algeria-trial/algeria-jails-top-figures-of-bouteflika-era-idUSKBN1WA07P

[10] Estelle, Emily. 2019. „Algeria’s Future:  What Follows Bouteflika?“ Critical Threats. 5. 4. 2019. Dostupné online na: https://www.criticalthreats.org/analysis/algerias-future-what-follows-bouteflika