Uplatňování šariatinského práva je  často diskutovaným tématem zejména v případě států jako je Německo, Spojené království nebo zemí Beneluxu. Téma šaríe ve Španělsku stojí za pozornost z mnoha důvodů. Zejména je zajímavé ukázat, jak se s právem šaría, které je přinejmenším na Západě často chápáno jako neslučitelné se základními demokratickými principy (např. stanovisko Evropského soudu pro lidská práva), sžila země západního demokratického modelu. [1] Země, jež má navíc s islámem dlouhou historickou zkušenost, ačkoli sama zůstává dominantně křesťanskou.

Teoretické přístupy k právu šaría

Definicí výrazu šaría lze nalézt mnoho. Od zjednodušujících, které říkají, že šaría je islámské právo a základ každého požadavku, který činí muslimové vůči nemuslimské společnosti, se lze dostat k širším a komplexnějším vysvětlením. [2] V rozporu s první uvedenou definicí jsou zdroje, které varují, že je chybné ztotožnit celé islámské právo s šaríou, protože šaría obsahuje problematiku morálky, náboženských svátků, rituálů atd. Z toho vyplývá, že šaría postihuje širší okruh témat než jen právo. V reakci na tyto poznatky doporučují někteří odborníci teologickou definici, tedy že jde o cestu stanovenou Bohem, jejímž prostřednictvím se lidé mohou dostat k jeho ideálům. [3] Jako jedna z nejlepších definic se jeví formulace, že šaría je komplex pravidel postihující všechny vztahy mezi lidmi, včetně sociálních a morálních otázek, vztahy mezi lidmi a Bohem a pravidla vlády. [4]

Pro muslimy je šaría Bohem zjevený soubor pravidel, který svou legitimitu odvozuje právě od svého původu. Tato pravidla jsou chápána jako věčná, neměnná, a nestvořená. Primárními prameny šaríe jsou Korán a Sunna, existuje nicméně také řada sekundárních pramenů. [5] [6]

Velmi důležitým konceptem v rámci diskuzí o šaríe je princip teritoriality a personality. Šaría jako božský systém pravidel platí pro všechny muslimy, ať žijí kdekoli. V tomto ohledu má šaría silný základ na principu personality. Princip teritoriality má však také určitou roli a říká, že není možné stíhat muslima (nemuslima) za čin spáchaný proti šaríe mimo území islámského státu (takové území se nazývá dar al-harb). Stejně tak nelze stíhat a trestat nemuslima v zahraničí, který spáchal čin proti šaríe na území islámu. Aplikace těchto dvou principů tedy znamená, že šaría se uplatňuje plně jen na území pod správou muslimů (dar al-islam), a to včetně vymahatelnosti jejích norem. Snahy radikálů o uplatňování práva šaría na územním principu pro všechny nebo v zemích, které nejsou pod islámskou nadvládou, tedy nejsou v souladu s islámskou tradicí a nemají žádné hlubší ani historické základy. [7] [8]

Islám a šaría ve Španělsku

V roce 1992 byl přijat zákon, který otevřeně umožňuje aplikaci některých prvků práva šaría v běžném životě a dává jim legální status. Muslimové ve Španělsku mají možnost rituálně zabíjet zvířata, imámům se přiznávají výhody srovnatelné s křesťanskými kněžími atd. Existují dokonce webové portály, které Španělsko doporučují jako „ideální muslimskou dovolenkovou destinaci“. [9]

V současné době velikost muslimské komunity ve Španělsku přesahuje 2,2 miliony osob. Největší podíl zaujímají muslimové španělského a marockého občanství. Nejvíce muslimů se nachází v Katalánsku. [10] Podle údajů z roku 2015 jich zde bylo přes 7 %. [11] Katalánská muslimská komunita v některých případech ovlivňuje také spor o větší autonomii Katalánska. Mezi regionální a centrální vládou vznikl například stále trvající spor o regulaci muslimských prostor pro modlitby. [11]

Prvky práva šaría s legislativním základem

Jedním z nejdůležitějších zdrojů, jak pochopit současnou praxi uplatňování práva šaría ve Španělsku, je zákon č. 26/1992 s poslední aktualizací roku 2015. Již první článek zmiňovaného zákona deklaruje, že se zákon vztahuje pouze na registrovaná muslimská společenství. Z toho tedy vyplývá, že pokud je šaría uplatňována v neregistrovaných společenstvích, může jít o porušování zákona. [12]

Španělský zákon tak umožňuje například praktikovat specifika muslimských pohřbů, která jsou obsažena v šaríe. [13] Muslimským hřbitovům je dána nedotknutelnost podobně jako mešitám – hřbitovy mají vyhrazené vlastní místo a zákon dokonce umožňuje přenést zesnulé muslimy z jiných hřbitovů na ty výhradně muslimské.

Autorizovaní imámové mají také povoleno šířit islám a poskytovat duchovní službu ve věznicích, školách, nemocnicích a na dalších veřejných místech. Tím je povolena misijní činnost, zahrnutá v šaríe. [14] Co se školství týká, tak zákon dále zaručuje právo muslimských dětí na výuku islámu ve veřejných i soukromých školách, což někteří k islámu kritičtější výzkumníci považují za projev šaríe. Většina zdrojů však problematiku školství příliš nezmiňuje. [15] Učitele islámu i učebnice v takovém případě schvaluje Islámská komise Španělska (oficiální mluvčí muslimské komunity před státem), nikoli ministerstvo školství. [16] [17]

Za jeden z nejvýznamnějších ústupků pro španělské muslimy v rámci práva šaría je možné považovat v zákoně zakotvené přestávky pro muslimy v pracovním poměru v rozsahu dvě a půl hodiny každý pátek. Možnost přestávky lze také uplatnit v časech výjimečných a hromadných modliteb a po dobu jmenovaných svátků. Muslimové mají také možnost ukončit práci hodinu před západem slunce během ramadánu. [18] [19] Téměř totožné možnosti se mohou uplatňovat ve školství – žáci mohou být omluveni z výuky po čas modliteb a školy jsou povinny vypsat jim jiný termín zkoušek, pokud původní koliduje s časy modliteb a svátečními dny. Tato výjimka se aplikuje nejen ve školství, ale i pro všechna přijímací řízení a zkoušky státní správy.

Zákon upravuje v široké míře také rodinné právo, které bývá nejčastěji uplatňovaným prvkem práva šaría v neislámských zemích. Je možné uzavřít manželství podle práva šaría, přesto zákon stanovuje povinnost, že oba snoubenci musí pro svazek splňovat podmínky způsobilosti podle občanského zákoníku a jejich svatba, přestože proběhla podle islámského ritu, musí být zanesena do matrik. Právo navíc zohledňuje požadavky práva šaría na přítomné svědky formulací, že svazku musí být přítomné nejméně dvě další osoby. Zatímco v civilních nebo křesťanských obřadech jsou přítomni vždy pouze dva svědci, právo šaría vyžaduje dva muže, popřípadě dvě ženy a jednoho muže. [20] [21] Tato drobná úprava tedy rovněž reflektuje právo šaría. Španělské soudy navíc s drobnými výjimkami uznávají za právoplatné také muslimské rozvody. [22]

Na druhou stranu silně akcentované mnohoženství španělský právní systém jednoznačně zakazuje, přesto k němu dochází a soudy musely na některé případy již reagovat. Uzavřít druhé a další manželství i z náboženských důvodů je nelegální a stíháno jako trestný čin bigamie. [23] O porušování tohoto zákazu lze dohledat výjimečné důkazy, kupříkladu existuje případ, kdy španělský soud rozdělil pozůstalost po zemřelém Maročanovi rovným dílem mezi obě jeho ženy. [24] Neoficiálně tedy zřejmě k polygamii dle práva šaría dochází, jedná se ale o ojedinělé případy. To, že polygamie není mezi španělskými muslimy příliš rozšířená ani praktikovaná, potvrdil i prezident neziskové organizace Junta Islámica de España. [25] V oněch výjimečných případech dochází k uzavření jednoho manželství ve Španělsku a druhého často například v Maroku podle islámského ritu. Další využívanou možností je uzavření více manželství muslimským obřadem přímo ve Španělsku, jak je však uvedeno výše, bez zanesení údajů do matriky je takový sňatek pro stát neplatný.

Dalším silně akcentovaným prvkem práva šaría je povolení halal pokrmů a stravovací normy obecně. Zákon nejen že umožňuje rituální porážku zvířat, krom toho také vynucuje, aby výrobky byly opatřeny speciálním upozorněním v případě, že jsou vyrobeny v souladu s právem šaría. Veřejné instituce a školy, kde se stravují muslimové, by navíc měly dbát na muslimské stravovací požadavky a upravovat podle nich předkládané pokrmy i časy, v nichž jsou vydávány, zejména v období ramadánu.

Praktiky práva šaría jsou ve Španělsku inkorporovány také v zákonech týkajících se adopce. Španělské rodiny adoptující muslimské děti se musejí podřídit normě kafala, která vychází z šaríe a říká, že dítě musí dostat muslimské vzdělání, ať už je vyznání rodičů jakékoli. [26]

Prvky práva šaría bez legislativního základu

Španělsko má zkušenost i s těmi nejkontroverznějšími prvky práva šaría, které hýbají společenskou diskuzí například ve Spojeném království. Stejně jako tam, v Německu nebo dalších zemích nacházíme ve Španělsku neoficiální šariatinské soudy, jejichž činnost je mnohdy přímo nelegální. [27] Tyto soudy jsou zakládány fundamentálními jedinci, v případě Španělska šlo například o imáma Abdelwahaba Houzyho, kteří vytvářejí také jednotky náboženské policie. Jejich cílem je napomínání, izolace a v nejhorších případech i násilné zastrašení a likvidace muslimů, kteří nežijí podle jejich výkladu náboženství. Zřízení náboženské policie bylo zamýšlené v mnoha městech, její doložené působení pochází například z měst Olot a Lleida. Tvořilo ji pět „policistů“, kteří přijímali rozkazy přímo od kontroverzního imáma Houzyho. Jejich nejčastější akcí bylo obtěžování muslimek, které vyšly na veřejnost bez šátku, a útoky na ně. Přestože byla policie zakázána, stejně jako Houzyho působení, imám deklaroval, že ve své činnosti bude pokračovat. [28]

Jiný případ šariatinského soudu je známý z města Reus, kde skupina muslimů ze severní Afriky odsoudila za cizoložství jednu ženu. Podle práva šaría jde o jeden z nejhorších trestů zasluhující smrt ukamenováním. [29] Před vykonáním rozsudku se odsouzené podařilo utéct a zalarmovat policii, která samozvané soudce zadržela. [30] Poměrně nedávný případ šariatinského soudu, náboženské policie a odsuzování nedostatečně věrných muslimů rozkryla policie přímo v Barceloně roku 2019. [31]

Za velmi kontroverzní téma platí problematika (ženské) obřízky, která bývá do práva šaría zařazována. Je nicméně nutné zdůraznit, že obřízka žen i mužů je založena spíše na tradici a původních zvycích než na Koránu. [32] V této oblasti nepanuje většinová shoda – zatímco část zdrojů ženskou obřízku coby součást islámu odmítá, někteří radikálnější teoretici ji považují v tom nejrozsáhlejším provedení za jeho integrální součást. [33] Přestože tímto problémem jsou nejvíce zasaženy africké země, dochází k ní i ve Španělsku. Evropský institut pro rovnost pohlaví odhaduje, že ženskou obřízkou může být ve Španělsku ohroženo až šest tisíc dívek do 18 let, které pocházejí z přistěhovaleckých komunit ze zemí, kde se ženská obřízka běžně provádí. [34] Největší podíl představují skupiny z Gambie a Mali, menší podíl zaujímají lidé z Egypta nebo Nigérie. [35] Je překvapivé, že ve statistice vůbec nefiguruje marocká komunita, kterou některé zdroje považují za hlavní zdroj šíření a praktikování šaríe ve Španělsku. [36] Praktikování ženské obřízky je od roku 2003 zakázáno a aktivně proti němu brojí ministerstvo zdravotnictví, nicméně k nelegálním zákrokům přesto dochází. [37] [38]

Méně kontroverzní záležitostí je norma oblékání žen. Odborníci se však neshodují, zda je povinnost mít alespoň zakryté vlasy spíše zvykem, nebo součástí náboženství a práva šaría. [39] Španělské zákony nezakazují ženám zahalování vlasů (na rozdíl třeba od Francie). [40] [41] Tato otázka však není dostatečně vyřešena a v praxi si mohou nastavovat veřejné instituce, jako například školy a městské samosprávy, vlastní pravidla svévolně. Nošení burek a hidžábů se tedy děje a stát tento aspekt šaríe povoluje, občasné spory ohledně zákazu zahalování vlasů ve školách či podnicích jsou řešeny různě prostřednictvím soudů, neziskových organizací a dalších úřadů, například prostřednictvím ombudsmana, a to s různými výsledky. [42] [43] Medializace některých takových sporů potom může vést ke změně zákona, jako se to stalo v případě Valencie, která po sporu muslimky se školou začala garantovat právo zahalovat vlasy v celé oblasti. [44]

Mezi odbornými zdroji nepanuje shoda, zda vražda ze cti spadá do práva šaría či nikoli. [45] [46] Ve Španělsku k tomuto fenoménu však nedochází a pokud se nějaký případ vyskytl, nebyl jednoznačně spojen s náboženskými motivy, protože důkazy o praktikování vraždy ze cti se nalézt nepodařilo.

Legitimita uplatňování?

Výše popsaný rozdíl mezi principem teritoriality a personality je mimořádně důležitý, zvlášť když se ve Španělsku setkáváme s tak závažnými projevy šaríe, jako je snaha odsoudit člověka k smrti za cizoložství. Na první pohled by totiž nemělo být možné kohokoli stíhat za prohřešky proti právu šaría, protože Španělsko je sekulární země bez islámské vlády, na kterou se vztahuje princip teritoriality.

Podle některých autorů je situace jednoznačná. Španělsko není islámský stát, což vylučuje stíhání muslimů, kteří na jeho území poruší právo šaría. Pokud se děje opak, jde o projev radikalismu, který postrádá historické kořeny, a ať už jsou jeho proklamace jakékoli, jde taková praktika proti principům šaríe. [47] [48] To by znamenalo, že nejméně náboženská policie, šariatinské soudy, rozsudky nad muslimy a snad i další popsané jevy vlastně nejsou součástí práva šaría, respektive jejich aplikace ve Španělsku není součástí práva šaría a postrádá legitimitu.

Lze se však oprávněně domnívat, že lidé, kteří zmíněné praktiky provozují, si jsou jistí, že pro své činy legitimitu mají a čerpají ji odjinud. V islámu není příliš detailně rozpracovaná problematika toho, kdy se z dar al-harb stane dar al-Islam, kde by už bylo možné vymáhat šaríu. Nejvíce se této otázce věnuje hanífovská škola (jde o relativně liberální směr islámu, dominantní zejména v Turecku), podle které jde o dar al-Islam tehdy, je-li země pod vojenskou kontrolou muslimů – což opět znamená, že vymáhání šaríe ve Španělsku postrádá legitimitu. [49]

Mendel však dodává, že pozdější islámští učenci své nároky zmírnili a za dar al-Islam je možné podle nich považovat každou zemi, kde dochází k páteční modlitbě, slavení muslimských svátků a kde je muslimům obecně dovoleno praktikovat svou víru, nehledě na to, kdo fakticky drží moc. Na základě této myšlenky by tedy bylo možné praktikovat šaríu nejen ve Španělsku, ale také v téměř všech vyspělých zemích, které mají zákony na ochranu náboženských menšin. Je však otázkou, zda se lidé, kteří se snaží vymáhat šaríu ve Španělsku (nebo v jiných neislámských zemích) hlásí k hanífovské škole a této její interpretaci, nebo zda legitimitu pro své činy čerpají někde jinde.

Nakonec je ještě vhodné více zpochybnit legitimitu šariatinských soudů, které zakládá a jejichž soudce jmenuje chalífa, nebo obecně vládce země. [50] [51] Je otázkou, jak došlo k zakládání šariatinských soudů ve Španělsku, protože o tomto aspektu zdroje mlčí, ale dá se vážně pochybovat, že je založila oprávněná autorita. Je samozřejmě možné, že některá minoritní islámská škola řeší možnost vytvoření samozvaných soudů bez oficiálního pověření, nicméně i z této perspektivy je možné diskutovat nad legitimitou španělských šariatinských soudů a jejich rozsudků.

Zhodnocení současného stavu

Uplatňování práva šaría ve Španělsku je na vysoké úrovni. Je vhodné dodat, že podle použitých zdrojů to nijak negativně neovlivňuje chod státu ani společnosti. Mezi nepovolenými až nelegálními praktikami nacházíme zřizování náboženské policie, šariatinských soudů, polygamii a ženskou obřízku, s těmito jevy však státní orgány vesměs úspěšně bojují a jejich praktikování potlačují; například není znám žádný případ, kdy by skutečně došlo k vykonání rozsudku šariatinského soudu. Je však nutné poukázat na skutečnost, že většina informací pochází ze zjištěných a většinou vyřešených případů. V uzavřených komunitách, rodinách a dalších společenstvích tak může docházet k uplatňování i jiných, zde nezmíněných praktik.

Všechny popsané aspekty šaríe, které nemají zakotvení v právu a mohou být nějakým způsobem nebezpečné či škodlivé, se daří potírat. Výjimku představuje snad jen problematika ženské obřízky, ve které jsou možnosti oficiálních institucí omezené vesměs jen na prevenci a osvětu. V budoucnu bude snad třeba právně dořešit problematiku zahalování žen, která je v tuto chvíli nejednotná a i nadále může způsobovat problémy a konflikty. Ve výsledku jde také o jedinou oblast práva šaría, které se v některých případech domáhá širší muslimská společnost, a nejen úzká skupina radikálů.

Na základě uvedených zjištění je možné hodnotit stav, který mezi právem šaría a sekulárními normami ve Španělsku panuje, za vyvážený, stabilní a pro obě strany vyhovující. Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by se v nejbližší době mělo na tomto stavu cokoli změnit. Vesměs nedořešeným problémem zůstává legitimita uplatňování práva šaría naznačená v poslední časti článku, je však otázkou, zda na něj lze ze západního nemuslimského pohledu nalézt uspokojivou odpověď.

Editor článku: Adam Sitko, Veronika Čáslavová

Zdroje

[1] Zee, M. (2016). Choosing Sharia?: Multiculturalism, Islamic Fundamentalism and Sharia Councils. The Hague: Eleven International Publishing.  S. 143.

[2] Warner, B. (2015). Právo šaría pro nemuslimy. 3. Brno: CSPI Publishing. S. 13.

[3] Osina, P. (2012). Základy islámského práva. Praha: Leges. S. 26.

[4] Berger, M. (2013). Applying Shari´a in the West: Facts, Fears and the Future of the islamic Rules on Family Relations in the West. Leiden: Leiden University Press. S. 8.

[5] Osina, P. (2012). Základy islámského práva. Praha: Leges.

[6] Potměšil, J. (2012). Šarí^ca: Úvod do islámského práva. Praha: Grada Publishing.

[7] Potměšil, J. (2012). Šarí^ca: Úvod do islámského práva. Praha: Grada Publishing.  S. 24-26.

[8] Filipec, O. (2017). Territoriality in Judaism and Islam: Early Concepts and Modern Application. Studia Religiologica 50 (3): 189–201.

[9] Spain Official Tourism Portal. [undated]. Spain: a good halal destination for your holidays. Accessed Available at: https://www.spain.info/gcc/en/practical-information/halal/

[10] Romero, T. (2021). Muslims in Spain 2020, by nationality. Statista.com. Available at: https://www.statista.com/statistics/989902/muslims-in-spain-by-nationality/

[11] Astor, A. (2017). Rebuilding Islam in Contemporary Spain: The Politics of Mosque Establishment, 1976-2013. Eastbourne: Sussex Academic Press. P.135

[12] Registraci provádí Islamic Commission of Spain – tedy další muslimská organizace, kontrola státu nad vydáváním licencí tedy nemusí být nijak silná.

[13] Venhorst, C. (2012). Islamic Death Rituals in a Small Town Context in The Netherlands: Explorations of a Common Praxis for Professionals. Omega 65 (1): 1–10.

[14] Haeri, F. Š. (1997). Základy islámu: Tradice, historie, vývoj, současnost. Olomouc: Votobia. S. 67.

[15] Warner, B. (2015). Právo šaría pro nemuslimy. 3. Brno: CSPI Publishing. S. 79.

[16] Jde o organizaci sdružující muslimská společenství, která je určena k reprezentování muslimů a ke komunikaci se státem. Teoreticky se všechna výše popsaná pravidla vztahují pouze na členy organizací, které náleží ke Komisi.

[17] Warner, B. (2015). Právo šaría pro nemuslimy. 3. Brno: CSPI Publishing. S. 9.

[18] Warner, B. (2015). Právo šaría pro nemuslimy. 3. Brno: CSPI Publishing. S. 10.

[19] Potměšil, J. (2012). Šarí^ca: Úvod do islámského práva. Praha: Grada Publishing.  S. 101-104.

[20] Liturgie.cz. [nedatováno]. Svátost manželství. Available at: Svátost manželství | Liturgie.cz

[21] Potměšil, J. (2012). Šarí^ca: Úvod do islámského práva. Praha: Grada Publishing.  S. 128.

[22] Casajús, B. Ch. [undated]. The Spanish Encounter with Islamic Family Law: Ann Aprroach to Legal Pluralism in Spain. Academia.eu. Available at: https://www.academia.edu/1776256/The_Spanish_Encounter_with_Islamic_Family_Law

[23] Navarro, B. J. (2019). The protection of the marriage bond and polygamy in the Spanish matrimonial system. OAI Harvested Content. Available at: The protection of the marriage bond and polygamy in the Spanish matrimonial system (globethics.net)

[24] Consejo general del poder judicial. (2018). Sentencia núm. 84/2018. Available at: SentenciaSupremoViudedazPoligamiaMarruecos24012018.pdf (ccme.org.ma)

[25] Teruel A. & Sahuquillo M. (2010, April 28). Prohibida la poligamia (pero está aquí). El Pais. Available at: Prohibida la poligamia (pero está aquí) | Sociedad | EL PAÍS (elpais.com)

[26] Kern, S. (2013). The Islamization of Spanish Jurisprudence.  Gatestone Institute. Available at: The Islamization of Spanish Jurisprudence :: Gatestone Institute

[27] Murray, D. (2018). Podivná smrt Evropy: imigrace, Identita, Islám. Praha: Leda.

[28] Libertad Digital. (2010, April 25). El imán de Lérida implantará su policía islamista en otras ciudades españolas. Available at: El imán de Lérida implantará su policía islamista en otras ciudades españolas – Libertad Digital

[29] Warner, B. (2015). Právo šaría pro nemuslimy. 3. Brno: CSPI Publishing.

[30] Muñoz, S. (2009, December 6). Juicio islámico por adulterio a una mujer en Reus. Elmundo. Available at: Juicio islámico por adulterio a una mujer en Reus | España | elmundo.es

[31] Cal, L. (2019, July 2). El hijo converso de un policía local que lidera la ‚policía islámica‘ en Mataró. Elmundo. Available at: El hijo converso de un policía local que lidera la ‚policía islámica‘ en Mataró | Crónica (elmundo.es)

[32] Potměšil, J. (2012). Šarí^ca: Úvod do islámského práva. Praha: Grada Publishing.  S. 114.

[33] Warner, B. (2015). Právo šaría pro nemuslimy. 3. Brno: CSPI Publishing. S. 23

[34] Statistiky zmiňované organizace bohužel nezkoumají praktikování ženské obřízky mezi španělskými muslimy mimo imigrantské komunity, číslo tedy může být o něco vyšší. Jiné zdroje však odhadují až trojnásobek např.: Carmona, F. & Rius M. (2021). Female genital mutilation in Spain: 18.000 girls at risk. Women´s. es. Available at: Female genital mutilation in Spain: 18.000 girls at risk (womens.es).

[35] European Institute for Gender Equality. (2021). Female genital mutilation: How many girls are at risk in Spain? Available at: Female genital mutilation: How many girls are at risk in Spain? | European Institute for Gender Equality (europa.eu)

[36] Murray, D. (2018). Podivná smrt Evropy: Imigrace, identita, islám. Praha: Leda. S. 74.

[37] Muir, H. (2011, July 22). Female genital mutilation laws to be toughened against families. The Guardian. Available at: Female genital mutilation laws to be toughened against families | Women | The Guardian

[38] Ministerio de sanidad, servicios sociales e igualdad. (2015). Protocolo común para la actuación sanitaria ante la Mutilación Genital Femenina. Available at: Protocolo_MGF_vers5feb2015.pdf (sanidad.gob.es)

[39] Haeri, F. Š. (1997). Základy islámu: Tradice, historie, vývoj, současnost. Olomouc: Votobia. S. 197-198.

[40] Murray, D. (2018). Podivná smrt Evropy: Imigrace, identita, islám. Praha: Leda. S. 172-173.

[41] McMurtry, A. (2016, September 22). Spain: Muslim women battle headscarf discrimination. AA [news]. Available at:  Spain: Muslim women battle headscarf discrimination (aa.com.tr)

[42] Zafra, I. (2016, September 19). Muslim student clashes with Valencia school over right to wear veil. El Pais. Available at: Wearing the hijab in Spain: Muslim student clashes with Valencia school over right to wear veil | Spain | EL PAÍS English Edition (elpais.com)

[43] McCauley, A. (2018, April 15). In Islam, wearing a hijab is a choice. But in Spain, this choice comes at a price. On the Edge. Available at: In Islam, wearing a hijab is a choice. But in Spain, this choice comes at a price (euroviews.eu)

[44] McMurtry, A. (2016, September 22). Spain: Muslim women battle headscarf discrimination. AA [news]. Available at:  Spain: Muslim women battle headscarf discrimination (aa.com.tr)

[45] Warner, B. (2015). Právo šaría pro nemuslimy. 3. Brno: CSPI Publishing. S. 24-25.

[46] Murray, D. (2018). Podivná smrt Evropy: imigrace, Identita, Islám. Praha: Leda.

[47] Potměšil, J. (2012). Šarí^ca: Úvod do islámského práva. Praha: Grada Publishing.  S. 22-24.

[48] Filipec, O. (2017). Territoriality in Judaism and Islam: Early Concepts and Modern Application. Studia Religiologica 50 (3): 189–201.

[49] Mendel, M. (1997). Džihád: Islámské koncepce šíření víry. Brno: Atlantis. S. 50.

[50] Fadl, A. E. K. (2001). Speaking in God´s Name: Islamic Law, Authority and Women. Oxford: Oneworld Publications.

[51] Stewart, D. (2013). Shari’a. In Böwering G. Patricia Crone (499). Princetown: Princeton University Press.