Egypt se opět zmítá v protestech a nepokojích. Nová vlna násilí, která trvá už bezmála dva týdny, si vyžádala na 60 životů. Ve třech guvernátech byl obnoven zákaz vycházení a nátlak na prezidenta Morsího roste nejen doma, ale i v zahraničí. Přinášíme Vám krátkou analýzu aktuálního dění z pera našeho redaktora nacházejícího se přímo v epicentru dění, demonstracemi zmítané Káhiře.
K prvním současným nepokojům došlo na druhé výročí revoluce 25. ledna, kdy tisíce protestujících vyšli především v Káhiře na náměstí Tahrír, ale také v přístavních městech a v Luxoru. Davy skandovaly „Erhal! Erhal!“, v překladu odejdi, odejdi adresované prezidentu Morsímu jako hlavnímu představiteli současného režimu. Ovšem už den poté se těžiště událostí přesunulo do přístavního města Port Saídu. Prvního února 2012 při fotbalovém zápase týmu Port Saídu Al-Masry s káhirským Al-Ahly došlo k násilnostem mezi fanoušky a policií. Při nich zahynulo 74 osob, přičemž lze považovat za pravděpodobné, že násilnosti byly vyprovokovány a řízeny nějakou další stranou. Policie za zodpovědné z této tragédie označila 72 fanoušků portsaídského Al-Masry. K soudu s nimi došlo v sobotu 26. ledna 2013 a 21 z nich bylo Trestním soudem odsouzeno k smrti – zbylých 51 čeká soud 9. března (v této souvislosti je zajímavé, že egyptské deníky hovoří o tom, že 9. března budou odsouzeni, nikoliv souzeni. Zdá se, jakoby o jejich vině bylo dopředu rozhodnuto). Verdikt byl výrazně oslavován fanoušky káhirského Al-Ahly. Stojí taktéž za povšimnutí, že soudní rozhodnutí přišlo, nikoliv náhodou, den po druhém výročí revoluce jako demonstrace síly režimu.
Příbuzní a přátelé odsouzení a ultras Al-Masry následně zaútočili na věznici s cílem odsouzené osvobodit. Zároveň s tím zaútočili i na policejní stanice a později i na kanceláře Muslimského bratrstva. Při těchto střetech, jenž se protáhly na několik dní, zemřelo jen v samotném Port Saídu přes 30 lidí.
Události u suezských měst dále začaly být vyhrocovány i ryze protivládními demonstracemi, v něž se posléze i dění v Port Saídu přeměnilo.V suezské Ismáílíji byly napadeny budovy vlády i kanceláře Muslimského bratrstva, stejně tak to vypadalo i v dalších městech. V sobotu 26. ledna tudíž do Port Saídu, Ismáílíji, Alexandrie a Damietty přijely obrněné vozy a několik armádních jednotek s cílem zajistit stabilitu a klid. Morsí se vyjádřil v tom smyslu, že cílem alokace armádních jednotek je zajistit stabilitu životodárného a nesmírně důležitého Suezského průplavu, nad kterým v současnosti létají vojenské vrtulníky a je hlídán armádou. Klíčový uzel, jenž je jednou z nejvýznamnějších dopravních tepen světa, však ani za ideálního stavu nemá příliš velkou přepravní kapacitu. Jakékoliv vychýlení z rovnováhy by mohlo mít fatální důsledky pro země na přepravě zainteresované a i proto se Morsí v oblast snažil posílit bezpečnost.
V Port Saídu se nepokoje změnily do podoby primárně nepokojů protivládních, stejně jako v ostatních městech. V Káhiře však demonstrace byly protivládní už od samotného 25. ledna. Prezident Morsí v návaznosti na víkendové události vyhlásil pro tři guvernoráty (Port Saíd, Alexandrie, Ismáílíja) stav nouze a s tím spojený zákaz vycházení. Ten však demonstranti v současnosti jako symbol protestu nedodržují i přes přítomnost armády – noční přepady policejních stanic a kanceláří Muslimského bratrstva se staly pravidlem, v Port Saídu se dokonce i přes zákaz vycházení hrálo v noci na náměstí improvizované fotbalové utkání. Ani na takto vyzývavé porušování zákona však nedokázala vládní místa adekvátně odpovědět. Kvůli nepokojům došlo k poklesu turistického ruchu a dokonce k uzavření hlavní železniční trati mezi Káhirou a Alexandrií. Určitou dobu byla nefunkční také trať do Luxoru na Horním Nilu, kde se demonstrovalo také. Netřeba dodávat, jak devastující vliv to má na ekonomiku země.
V Alexandrii se v tu dobu také objevila nová síla, která zveřejnila svůj vznik přes video na YouTube. Jedná se o tzv. Black bloc – neislamistické, sekulární a levicové hnutí, jenž má za cíl svrhnout režim Mohameda Morsího. Rychlost rozšíření jejich stejnokroje, rétoriky a způsobů do zbytku Egypta je fascinující – už v pondělí se v Káhiře při demonstracích na Tahríru prodávaly černé masky demonstrantům pouličními prodavači. Black bloc dle některých názorů může být nejen reakcí na Morsího režim, ale také na islamistické tendence ve společnosti a na utváření milic v oblasti Sinaje. Black bloc sám deklaruje svou spřízněnost se zahraničními levicovými hnutími, která vznikala v Evropě v 70. letech. Souvislost s neonacistickými black bloc frakcemi, známými i z České republiky, však zřejmě hledat nelze.
V samotné Káhiře, stejně jako ve všech zmíněných městech, pokračují nepokoje už více než týden. Jejich srdcem je Tahrír, demonstranti však obsazují také mosty a odklánějí dopravu. Nad středem města se vznáší mrak slzného plynu, některé hlavní tahy jsou uzavírány. Došlo také k uzavření několika ambasád, jež se v inkriminované oblasti nachází – např. americké a kanadské. V noci na 2. února demonstranti opětovně zaútočili i na prezidentský palác, vrhajíc přes jeho zdi Molotovovy koktejly. V době psaní tohoto článku demonstranti na Morsího palác opět útočí. V současnosti lze tedy konstatovat, že situace se mírně uklidňuje situace v Port Saídu, Ismáílíji a Alexandrii, o to více se ale vyhrocuje situace v samotné pětadvacetimilionové Káhiře.
Prezident Morsí jako člen Muslimského bratrstva, který nejdříve na prezidenta kandidovat nechtěl, byl sice řádně zvolen, je však důležité upozornit jakým způsobem. Všechny opoziční strany byly při volbách rozdrobeny, a proto neměly téměř žádnou sílu a reálnou šanci na zvolení. Pouze několik málo stran bylo schopno získat odpovídající podporu. Mandát Morsího není tedy i přes vítězství ve volbách obzvlášť silný, navíc v současnosti už je opozice relativně zformována do Fronty národní spásy (NSF). Morsí je tak postaven před několik těžkých úkolů. Opozice a demonstranti požadují jeho odstoupení a změnu režimu. Nositel Nobelovy ceny a lídr opozice El-Baradej odmítá dialog s Morsím, jelikož jsou prý dialogy s prezidentem neefektivní a zbytečné. Morsí však stojí i před zahraničním tlakem. Při jeho středeční návštěvě Německa německá kancléřka Angela Merkelová podmínila další finanční pomoc Německa Egyptu pouze postupující demokratizací a reformním úsilím Egypta. Egyptská hospodářská situace se přitom horší každým dnem. Dále je poměrně zajímavé, jak rozdílně o výsledku rozhovorů Morsího a Merkelové informují média egyptská, evropská a izraelská – izraelská média pokládají důraz na Morsího protižidovské výroky, německá referují o tvrdém přístupu Merkelové a jejích podmínkách a egyptská o tom, jak dobře se situace pro Morsího vyvíjí, jelikož zajistil zemi finanční pomoc a přislíbil demokratizaci.
Morsí tedy stojí mezi dvěma mlýnskými kameny. Jedním z nich je tlak na islamizaci režimu Muslimským bratrstvem a islamistickými frakcemi, které získávají poslední dva roky na síle především na Sinaji, a druhým z nich je tlak na demokratizaci. Morsí navíc viditelně ztrácí sílu a moc – zákaz vycházení nikdo nedodržuje, otevřeně se útočí na prezidentský palác a otevřeně se hovoří o nekontrolovatelnosti vnitrozemí Sinajského poloostrova. V celé situaci navíc figuruje velké množství neznámých – loajalita a postoj generálů armády, síla black blocu či hospodářský vývoj země. Prezident Morsí je tak postaven před velice těžký úkol. Jeho šance na stabilizaci situace a stabilizaci režimu v současné podobě nejsou zřejmě příliš vysoké. Zatím tedy zůstává otázkou, jestli přijde další převrat, či jestli Morsí zůstane u moci. Následky obou scénářů, ať už doprovázené násilím či ne, mohou být nedozírné. V současnosti jsou zřejmě všechny možnosti stále ještě otevřené.
Autor: Zbyněk Moltaš, student magisterského programu Bezpečnostní a strategická studia na FSS MU.
