Etiopie je již více než rok zmítána občanskou válkou mezi federální vládou a tigrajským regionem. Klíčovou roli přitom ve vnitrostátním konfliktu hraje etiopský premiér Abiy Ahmed. Na portálu Security Outlines již byly publikovány dva články o konfliktu v Etiopii. První z nich se věnoval guerillové taktice TLOF [1], druhý článek pojednával o eskalaci konfliktu a postupu povstalců. [2] Následující článek je tak dalším doplněním mozaiky etiopského konfliktu a zaměřuje se především na postavu etiopského premiéra a vzájemné vazby aktérů konfliktu.
Etiopie, druhý nejlidnatější africký stát, je od listopadu 2020 dějištěm občanské války. Hlavními aktéry tohoto konfliktu jsou etiopská federální vláda vedená premiérem Abiym Ahmedem a jednotky Tigrajské lidově osvobozenecké fronty (TLOF, anglicky TPLF). Na straně nejsevernějšího etiopského státu se do konfliktu zapojily i rebelující oromské skupiny z Osvobozenecké fronty Oromie (OFO, anglicky OLA). Naopak jediný [i]další státní aktér přímo zapojený do konfliktu, Eritrea, bojuje proti jednotkám Tigrajského státu, se kterým sdílí spolu s hranicí i komplikovanou minulost. Občanská válka si doposud vyžádala desítky tisíc obětí a obě strany konfliktu čelí obvinění z válečných zločinů. [3] Podle některých zdrojů podnikl etiopský premiér Abiy Ahmed, držitel Nobelovy ceny míru za ukončení konfliktu s Eritreou, kroky připravující federální jednotky na střet se státem Tigraj již několik měsíců před vypuknutím konfliktu.[4] Vážnost situace dokládá vyjádření bývalého velvyslance Spojených států amerických pro Africký roh Jeffreyho Feltmana, který upozornil na potenciální humanitární krizi v regionu, která by svým rozsahem přerostla následky syrské občanské války. [5]
Vojenská kariéra Abiyho Ahmeda a odbojové organizace
Abiy Ahmed se narodil v roce 1976 rodičům rozdílných vyznání v malém městě Beshasha v regionálním státu Oromia. Jeho matka [ii] byla křesťanka, otec byl muslim etnicky náležící k Oromům. [6] [7] Etiopie je národnostně velmi rozmanitá, téměř 111 milionů obyvatel je rozděleno do desítek etnických skupin. Z nich nejpočetnější jsou právě Oromové, kteří tvoří zhruba 35 % populace, a Amharové. Druhá jmenovaná skupina je o něco méně početná (24 %), ale je historicky převládající v politických a ekonomických otázkách. Amharština je také oficiálním jazykem Etiopie. Naopak Tigrajci, kteří měli v etiopské vládě po několik dekád dominantní pozici, tvoří pouze 7 % obyvatelstva. Nejrozšířenějšími vyznáními jsou potom ortodoxní křesťanství (44 %) a islám (31 %). [8] Politické strany v Etiopii vznikaly podle etnického klíče a většinou se jednalo o odbojové organizace bojující proti předchozímu režimu.
Abiy Ahmed přišel na svět krátce po tom, co byl svržen císař Haile Selassie. Jeho jméno, Abiyot (v překladu „revoluce“), bylo běžné jméno pro chlapce narozené v období nástupu režimu Derg.[7] Režim Derg byl marxistickou vojenskou juntou, která v Etiopii vládla od převratu z roku 1974. V odboji proti režimu, v jehož čele stál Mengistu Haile Mariam, působily také osvobozenecké fronty operující na území dnešní Eritrey. [9] [10] Do vzpoury proti diktatuře Derg se Abiy zapojil po vzoru svého otce a nejstaršího bratra. V roce 1991, ještě před pádem režimu, se jako patnáctiletý přidal k Oromské lidově demokratické organizaci (OLDO, anglicky OPDO), kde působil jako radista. [7] OLDO byla součástí Etiopské lidově revoluční demokratické fronty (ELRDF, anglicky EPRDF), koalice odbojových skupin vedené TLOF. TLOF, respektive ELRDF, spolupracovala s eritrejským protirežimním odbojem. Eritrejská lidově osvobozenecká fronta (ELOF, anglicky EPLF) byla starší a z počátku pomáhala TLOF s výcvikem. Povstalecké skupiny bojující proti marxistické diktatuře měly jiné motivace a cíle. Zatímco etiopské organizace usilovaly o svržení režimu, ELOF bojovala za eritrejskou nezávislost[iii]. Mezi tigrajským a eritrejským odbojem docházelo i přes výraznou spolupráci k neshodám ohledně strategie a práva na sebeurčení. Z TLOF, která se k ELRDF přidala v roce 1989, pocházela většina etiopských rebelských sil. Odbojová koalice ELRDF se po pádu režimu v roce 1991 přetavila ve vládnoucí koalici. Stejně tomu bylo i u ELOF, která byla po secesi umožněné referendem z roku 1993 transformována v jedinou eritrejskou vládnoucí stranu, Lidovou frontu za demokracii a spravedlnost (anglicky PFDJ). [9] [10]
OLDO, jíž byl Abiy Ahmed členem, nebyla jediná ani nejvýraznější oromská odbojová organizace. Hlavním představitelem oromského nacionalismu byla Oromská osvobozenecká fronta (OFO), která započala svoje působení už v šedesátých letech, kdy byl u moci stále císař Haile Selassie. Kooperace mezi TLOF a OFO během boje proti následné marxistické diktatuře byla pragmatická a nedošlo k uzavření oficiálního partnerství. Ke stvrzení nedůvěry mezi organizacemi došlo, když TLOF podpořila vznik OLDO v roce 1990 a její zahrnutí do koalice ELRDF, jakožto zástupce Oromů. Přestože OFO byla po kolapsu režimu součástí vlády, neshody s TLOF dominovanou ELRDF později přerostly v konflikt. OFO a její početné frakce tak pokračovaly jako povstalecké organizace i v novém režimu.[11]
V devadesátých letech pokračoval Abiy Ahmed ve svém působení v etiopské armádě. Byl součástí mírové operace Organizace spojených národů (OSN) při Pomocné misi OSN pro Rwandu (UNAMIR) od roku 1995. Účastnil se také mírových operací etiopské armády ve svém rodném městě Beshasha. Během etiopsko-eritrejské války z let 1998-2000 působil Abiy Ahmed jako zpravodajec. [7] Válka mezi Eritreou a Etiopií byla oficiálně vedena pro pohraniční oblasti kolem města Badme, příčiny jejího vzniku byly ovšem komplexnější. Kromě ekonomických, geografických a nacionalistických faktorů hrály důležitou roli také vztahy mezi TLOF a ELOF, tedy organizacemi, které stály v čele vlád obou zemí. [12] [13]
Cesta k premiérskému postu a první roky vládnutí
V roce 2007 stál Abiy Ahmed u založení Etiopské agentury pro bezpečnost sítí a informací. Posléze se dostal do samotného vedení této organizace. Armádu opustil v roce 2010 s hodností podplukovníka. V tom roce byl zároveň zvolen do dolní komory parlamentu. Angažoval se především při urovnávání konfliktů mezi křesťany a muslimy v Oromii a představil rámec pro řešení náboženských konfliktů. V roce 2014 byl jmenován ředitelem státní výzkumné agentury. Po tom, co se stal výkonným členem OLDO, byl znovuzvolen do parlamentu. Následně působil ve vedoucích funkcích v oromské vládě a krátce zastával pozici ministra pro vědu a technologii ve federální vládě. V roce 2017 obdržel doktorát z mírových a bezpečnostních studií na univerzitě v hlavním městě Addis Abebě. [7]
Cesta Abiyho Ahmeda na premiérský post byla umožněna protesty započatými v roce 2015, které vznikly v reakci na plánované rozšíření hlavního města na úkor pozemků oromských farmářů. Nepokoje se z Oromie rozšířily do dalších regionů a získaly podporu i ostatních etnických skupin v Etiopii (především mladých Amharů). Protesty byly federální vládou násilně potlačovány a docházelo také například k neoprávněnému zatýkání účastníků. I přesto si protestující obyvatelé vymohli změnu. V roce 2018 rezignoval na funkci předsedy vlády Hailemariam Desalegn a novým premiérem se stal právě Abiy Ahmed. [6] [14] Za zmínku stojí, že předání moci mezi etnickými skupinami, ačkoliv v rámci stejné vládní koalice, proběhlo zprvu relativně poklidně, což pro africký kontinent nebývá zvykem.
Abiy Ahmed představoval ve funkci etiopského premiéra naději pro budoucí vývoj v regionu Afrického rohu, přestože se do funkce dostal i díky tomu, že předseda OLDO Lemma Megersa nesplňoval požadavky na funkci předsedy ELRDF, jelikož nebyl členem parlamentu. [7] Z počátku jeho vládnutí se tato naděje potvrzovala. Abiy Ahmed se stal prvním oromským premiérem, který navíc ovládá několik dalších jazyků etiopských etnických skupin. Jeho původ a minulost tvořily vhodné předpoklady pro sjednocení etnicky rozdrobené Etiopie. Během prvních měsíců zrušil výjimečný stav zavedený během protestů, propustil politické vězně, zvýšil počet žen ve vedoucích funkcích a zasloužil se o liberalizaci veřejného dialogu. [15] Svoboda slova a ostatní reformy s sebou ale přinesly rozšíření fenoménu nenávistných projevů na sociálních sítí a znovuotevření křivd z minulosti týkajících se přístupu ke zdrojům nebo vytyčení hranic mezi jednotlivými komunitami. Narůstající napětí mezi etnickými skupinami vedlo ke snížení bezpečnosti v některých oblastech a ke stále stoupajícímu počtu vysídlených obyvatel. [16] Počáteční snahy o demokratizaci také nebyly doplněny o dostatečné ekonomické reformy. [15]
Nová vláda v čele s Ahmedem změnila směřování země od etnického federalismu podporovaného minulými vládami vedenými TLOF k etiopské národní jednotě. Abiy Ahmed přizval k vyjednávání povstalecké skupiny, které byly předchozí vládou označeny za teroristické organizace. V roce 2019 založil Stranu prosperity (SP, anglicky PP), do níž přizval také opoziční subjekty. TLOF, která byla od roku 1991 v čele rozpuštěné ELRDF, účast v SP odmítla.[15] Nová vláda pod záminkou boje proti korupci a porušování lidských práv přistoupila k zatýkání Tigrajců v armádě a zpravodajských službách, které bylo kritiky označováno za etnické profilování.[17] Abiy Ahmed přistoupil k výměně vrcholných představitelů bezpečnostních složek tigrajského původu, další na své posty rezignovali.[18]
Nejvýraznějším premiérovým počinem v prvních měsících ve funkci bylo uzavření míru s Eritreou, čímž ukončil téměř dvě dekády trvající období po druhé etiopsko-eritrejské válce. Za usmíření se sousedním státem obdržel v roce 2019 Nobelovu cenu míru. Mírové řešení mezi Eritreou a Etiopií bylo umožněno nejen personální změnou v čele etiopské vlády, ale také posunem mocenského centra z Tigraje, tedy od hranic s Eritreou. [19] Došlo ke stažení jednotek obou zemí z pohraničí a (dočasnému) otevření hraničních přechodů, které umožnilo setkání rozdělených rodin a návrat vysídlených obyvatel. [20] V souvislosti s uzavřením míru byla odstartována série zahraničních návštěv představitelů zemí Afrického rohu, do níž bylo zapojeno také Somálsko. Právě partnerství mezi Eritreou, Etiopií a Somálskem má v kontextu konfliktu etiopské federální vlády s tigrajským regionem stěžejní význam. Například Martin Plaut, akademik a novinář zabývající se konflikty v Africe, poznamenal, že odstranění vlády TLOF z nejsevernějšího etiopského státu je „hlavní prioritou partnerství“. [21]
Obrat Abyiho Ahmeda
Jak již bylo uvedeno v předcházejícím článku na portálu Security Outlines, současný konflikt v Etiopii je výsledkem několika faktorů. Rozdílné názory Abiyho Ahmeda a TLOF (potažmo OFO) na směřování Etiopie, čistky ve federálních strukturách namířené proti Tigrajcům a rozhodnutí o odložení federálních voleb kvůli pandemii, na které TLOF reagovala uspořádáním voleb ve svém regionu. To jsou faktory, které vyústily v konflikt mezi federální vládou a rebelující TLOF. [1] Přímým spouštěčem konfliktu bylo podle federální vlády napadení federální vojenské základny tigrajskými jednotkami. [21] Přestože Abiy Ahmed tvrdí, že byl k válčení donucen, tak například přesun federálních jednotek k tigrajským hranicím a tajná jednání mezi eritrejským prezidentem Isaiasem a Abiym Ahmedem nasvědčují tomu, že vznik konfliktu minimálně předpokládal, pokud jej dokonce neinicioval. [4] Vojenská aliance mezi TLOF a OFO (organizace z premiérova „domovského“ státu Oromia) souvisí s dlouhodobým bojem OFO za právo na sebeurčení. To je neslučitelné s premiérovou vizí etiopské jednoty. Navíc je Abiy Ahmed některými frakcemi vnímán jako pokračovatel ELRDF, jen v jiném kabátě. [15]
Jednání autoritářského vládce Eritrey, který TLOF viní z pohraničního konfliktu z let 1998 až 2000 a následné mezinárodní izolace Eritrey, je jen stěží (i přes vážnost humanitární krize v regionu) překvapivé. [4] Naopak kontrast s počínáním Abiyho Ahmeda na začátku jeho mandátu a v současné situaci je přinejmenším zarážející. Zatímco po nástupu do funkce propustil politické vězně a usiloval o dialog s opozičními organizacemi, během probíhající občanské války naproti tomu využívá výjimečný stav k zatýkání novinářů a potenciálních oponentů. Když byla například TLOF v květnu 2021 etiopským parlamentem označena za teroristickou organizaci, došlo k využití stejné taktiky, kterou Abiy Ahmed kritizoval a v prvních měsících ve funkci zrušil. Porušování lidských práv se sice téměř jistě dopouští obě strany konfliktu [3], jen jedna z nich je ovšem vedena držitelem Nobelovy ceny míru.
[i] Podle některých zdrojů jsou do konfliktu na straně federální vlády zapojeny také somálské jednotky.
[ii] Podle některých zdrojů byla jeho matka Amharka, další zdroje toto ale vyvracejí.
[iii] Plány TLOF v některých fázích odboje také zahrnovaly nezávislost.
Zdroje
[1] Štěpán, Filip. 2021. “Guerillový konflikt v Tigraji: analýza jeho příčin a dosavadního průběhu”. Security Outlines. https://www.securityoutlines.cz/guerillovy-konflikt-v-tigraji-analyza-jeho-pricin-a-dosavadniho-prubehu/.
[2] Štěpán, Filip. 2021. “Etiopie: eskalace konfliktu a postup povstalců k hlavnímu městu”. Security Outlines. https://www.securityoutlines.cz/etiopie-eskalace-konfliktu-a-postup-povstalcu-k-hlavnimu-mestu/.
[3] Crisis Group. 2021. “Time to End Ethiopia’s Unwinnable Civil War”. https://www.crisisgroup.org/africa/horn-africa/ethiopia/time-end-ethiopias-unwinnable-civil-war.
[4] Walsh, Declan. 2021. “The Nobel Peace Prize That Paved the Way for War”. The New York Times. https://www.nytimes.com/2021/12/15/world/africa/ethiopia-abiy-ahmed-nobel-war.html.
[5] Gramer, Robbie. 2021. “U.S. Africa Envoy: Ethiopia Crisis Could Make Syria Look Like ‘Child’s Play’”. Foreign Policy. https://foreignpolicy.com/2021/04/26/u-s-africa-envoy-ethiopia-crisis-tigray-jeffrey-feltman-biden-diplomacy-horn-of-africa/.
[6] BBC. 2021. “Ethiopia’s Abiy Ahmed: The Nobel Prize winner who went to war”. https://www.bbc.com/news/world-africa-43567007.
[7] Wondimu, Elias. 2018. “Abiy Ahmed”. International Journal of Ethiopian Studies 12 (2): 189-192. https://www.jstor.org/stable/27026561.
[8] CIA. “Ethiopia”. https://www.cia.gov/the-world-factbook/countries/ethiopia/.
[9] UCDP. “EPRDF”. https://ucdp.uu.se/actor/414.
[10] UCDP. “EPLF”. https://ucdp.uu.se/actor/416.
[11] HRW. 2005. “Political Competition in Oromia”. https://www.hrw.org/reports/2005/ethiopia0505/4.htm?fbclid=IwAR1ems_GDyssYEBhi62CvDVDgopQONJAlVru8ypWsZRGhQ2kjqfcvhCQQX0#_ftn10
[12] Bereketeab, Redie, 2009. The Eritrea-Ethiopia Conflict and the Algiers Agreement: Eritrea’s road to isolation. REID, Richard. Eritrea’s External Relations: Understanding its regional role and foreign policy 1. London: Chatham House, s. 98-130. https://www.researchgate.net/profile/Redie-Bereketeab/publication/280010587_The_Eritrea-Ethiopia_Conflict_and_the_Algiers_Agreement_Eritreas_March_Down_the_Road_to_Isolation/links/5a9e5e08a6fdccff6d1a6fb5/The-Eritrea-Ethiopia-Conflict-and-the-Algiers-Agreement-Eritrea-s-March-Down-the-Road-to-Isolation.pdf?_sg%5B0%5D=PlA95zGwBdLNYrANa16XC23BQ88TsS0NEPfUzJwrdD-Qo8tKNJeRk6YA1GKjk8q_rXCzfv7A1e4RsYEdQo-mWw.s-8CEv_tIcNnf5x4bRASBLarlHAW8Eu74upyTFEw_6c9HFr76UT7e0707GxvsnsAvAZYnRUUJNJUDeTQSTjGuQ&_sg%5B1%5D=z7WMsNtKUADMTOBQderdE-Z3gevFB7m6axGbEohAtzHbeEIUziyM27gTT0r8flW5XifDOtJA4wdj5SmThJi7m7LtEAz9XeSLtJ63CL_lFZRG.s-8CEv_tIcNnf5x4bRASBLarlHAW8Eu74upyTFEw_6c9HFr76UT7e0707GxvsnsAvAZYnRUUJNJUDeTQSTjGuQ&_iepl=
[13] Bereketeab, Redie, 2010. The complex roots of the second Eritrea-Ethiopia war: re-examining the causes. African Journal of International Affairs. 2010, 13(1&2), 15-59. https://www.ajol.info/index.php/ajia/article/view/99572
[14] Guardian. 2015. “Violent clashes in Ethiopia over ‚master plan‘ to expand Addis”. https://www.theguardian.com/world/2015/dec/11/ethiopia-protests-master-plan-addis-ababa-students.
[15] Záhořík, Jan. 2021. “Od Nobelovy ceny míru k válce: Etiopie na rozcestí?”. ÚMV. https://www.iir.cz/od-nobelovy-ceny-miru-k-valce-etiopie-na-rozcesti.
[17] Africa News. 2018. “Ethiopia PM conducting political, ethnic witch-hunt – Tigray chair”. https://www.africanews.com/2018/11/20/tigray-chair-says-ethiopia-pm-conducting-political-and-ethnic-witch-hunt/.
[18] Maasho, Aaron. 2018. “Ethiopia’s prime minister replaces security chiefs as part of reforms”. Reuters.https://www.reuters.com/article/us-ethiopia-military/ethiopias-prime-minister-replaces-commanders-in-security-reshuffle-idUSKCN1J40PU.
[19] Bereketeab, Redie, 2019. The Ethiopia-Eritrea Rapprochement: Peace and Stability in the Horn of Africa. Uppsala: NORDISKA AFRIKAINSITUTET. ISBN 978-91-7106-850-7. https://www.diva-portal.org/smash/get/diva2:1313153/FULLTEXT02.pdf
[20] DW. 2018. “Ethiopia and Eritrea withdraw troops and open borders”. https://www.dw.com/en/ethiopia-and-eritrea-withdraw-troops-and-open-borders/a-45445759.
[21] Gavin, Michelle. 2021. “The Conflict in Ethiopia’s Tigray Region: What to Know”. Council on Foreign Relations. https://www.cfr.org/in-brief/conflict-ethiopias-tigray-region-what-know.
