Stručný komentář k aktuálnímu tématu bezpečnostního a ekonomického vývoje mezi státy Venezuelou a Brazílií.

Hugo Chavez zemřel 5. března 2013.[1] Zanechal po sobě davy truchlících Venezuelanů, kterými je oslavován téměř jako spasitel, ale také volné prezidentské křeslo. Na to by měl po volbách, které se budou konat 14. dubna[2], usednout dosavadní viceprezident Nicolas Maduro, jenž byl samotným Chávezem označen jako jeho nástupce[3]. Zachování „chavezovské“ politické linie si ale nepřejí jen ve Venezuele. Brazílie, hospodářsky nejsilnější stát Jižní Ameriky, zde má silné ekonomické zájmy a tak by pro ni případná změna ekonomické politiky severního souseda mohla znamenat nemalé ztráty.

Podle vyjádření Jose Augusto de Castra, předsedy Brazilské zahraniční obchodní asociace, které zveřejnila agentura Reuters[4], bude v nadcházejících volbách Madurova výhra pro Brazílii tou nejlepší variantou. A není se čemu divit. Brazilské obchodní aktivity ve Venezuele a samotná hospodářská spolupráce obou zemí totiž dosahují značných rozměrů. Příkladů lze uvést hned několik. V roce 2001 mezi sebou tyto dva státy uzavřely dohodu, podle které dodává Venezuela elektrickou energii do severní, z jihu těžko přístupné části země[5]. Tato oblast je díky tomu na těchto dodávkách z podstatné části závislá a jejich případné omezení či přerušení by jistě znamenalo nemalé problémy. Velmi důležitým je pak z hlediska vzájemných vztahů obou zemí rok 2005, kdy byl Hugo Chavezem a tehdejším brazilským prezidentem Lulo da Silvou podepsán balík smluv zajišťující vzájemnou (nejen) hospodářskou spolupráci[6].

Ze současnějších Brazilsko-Venezuelských vazeb lze jmenovat například aktuálně probíhající obchod mezi venezuelským vzdušným přepravcem Conviasa a brazilskou společností Embraer, kdy má být aerolinkám dodáno celkem šest brazilských dopravních letadel E 190 s možností dodávky dalších čtrnácti strojů. Celková cena obchodu může dosáhnout až k 900 milionům dolarů[7]. V rámci leteckého průmyslu je ve hře také prodej lehkých vojenských turbovrtulových letedel Embraer Super Tucano, jejichž starší verzi má Venezuela ve výzbroji a o něž projevil Hugo Chavez v minulosti zájem. Obchod je ale v současnosti blokován Spojenými Státy, které se na výrobě Super Tucana podílejí některými součástkami[8].

V případě změny politické linie Venezuely by také mohlo dojít ke znárodnění majetku brazilského ropného giganta Petrobras, který se zde podílí na těžbě ropy a k čemuž nedošlo díky dobrým vztahům bývalého prezidenta Chaveze s bývalým brazilským prezidentem Lula da Silvou a současnou prezidentkou Dilmou Rousseff[9].

Je třeba dodat, že současná i minulá brazilská hlava státu jsou členy tamní nejsilnější parlamentní strany, Dělnické strany (Partido dos Trabalhadores)[10]. Jak už název napovídá, jedná se středo-levicovou či levicovou stranu. Je tedy dost pravděpodobné, že dobré vztahy na osobní úrovni mezi vrcholnými představiteli obou států jsou zapříčiněny i jejich podobnou politickou orientací.

Z ekonomického hlediska je tedy pro Brazílii nejvýhodnější zachování stávajícího řádu, což může zvolení Nicolase Madura zajistit.