Ženská práva jsou dnes běžně chápána jako integrální, nezcizitelná a neoddělitelná součást univerzálních lidských práv vycházejících ze Všeobecné deklarace lidských práv. V různých kulturách však mohou být odlišně interpretovány. Co je tedy v západní společnosti považováno za samozřejmé, může být v islámském světě vykládáno jinak. Ženská práva jsou v Afghánistánu poměrně komplikovaným fenoménem. Ženy tradičně zastávají domácí roli a mají jen omezený přístup ke vzdělání a zaměstnání.  Často se potýkají také s diskriminačními praktikami a zákony, jako jsou například nucené sňatky nebo upírání dědických práv. Následující analýza představuje nejen vývoj ženských práv v Afghánistánu, ale zaměřuje se především na současný přístup Tálibánu k právům žen.

S bojem za práva žen se poté úzce pojí ženský aktivismus a vyjadřovaný nesouhlas žen. Článek vznikl za přispění právě jedné také aktivistky, Pashtany Durrani. Ta se v Afghánistánu věnuje komunitnímu rozvoji, konkrétně se zaměřuje na vzdělávání dívek a je zakladatelkou organizace LEARN Afghanistan. Mezinárodní nezisková organizace Malala Fund dokonce Durrani jmenovala za její práci šampionkou v oblasti vzdělávání. Mimo to byla celosvětovou zástupkyní mládeže Amnesty International a členkou řídícího výboru Global Environment Facility.

Vývoj práv žen v Afghánistánu

Výklad a dodržování ženských práv v Afghánistánu byl ovlivňován řadou historických událostí. Na počátku 19. století afghánská společnost obecně praktikovala tradiční společenské pojetí postavení žen, které bylo převážně redukováno na domácí roli s omezeným přístupem ke vzdělání nebo zaměstnání. Zájem o zrovnoprávnění postavení žen a mužů se v oblasti začíná objevovat zhruba od konce tohoto století. V roce 1919 pak získaly afghánské ženy volební právo, pouze rok po získání volebního práva pro ženy ve Spojeném království.

K dalším významným reformám poté dochází ve 20. letech 20. století. Afghánský král Amánulláh Chán, společně se svou manželkou královnou Sorayou Tarzí a dcerou Mahmudou Tarzí, otevřel v roce 1921 Masturat, první dívčí školu. [7] Významným zlomem byl rok 1950, kdy došlo v Afghánistánu ke zrušení systému Parda, [1] jenž je kulturní tradicí rozšířenou především v oblasti Afghánistánu, ale i Pákistánu nebo Indie. Zastánci tohoto systému upřednostňují rodinnou čest, prosazují přísnou genderovou segregaci a podporují praktiky striktního zahalování. [2]

Na ženská práva se následně zaměřovala také ústava z roku 1964, která deklarovala ochranu základních práv pro všechny Afghánce, včetně žen. V 70. letech 20. století převzal moc v zemi Mohammad Dáúd Chán, který se již během svého působení jako předseda vlády mezi lety 1953–1963 podílel na zavádění reforem pro emancipaci žen. Tento relativně progresivní vývoj však dospěl do fáze útlumu, jelikož se proti zaváděným reformám negativně vymezovali fundamentalističtí extremisté. Pozitivní vliv na posílení ženských práv měla poté v 80. letech minulého století sovětská okupace. V této době bylo ženám a dívkám umožněno studovat, pracovat a vládnoucím režimem nebylo vyžadováno specifické odívání. Po stažení sovětských vojsk vypukla v zemi občanská válka, během níž byla porušována lidská práva i humanitární mezinárodní právo. [1] [3] [23]

První vláda Tálibánu a operace Trvalá svoboda

Po vyvrcholení občanské války získalo fundamentalistické hnutí Tálibán v roce 1996 kontrolu nad 32 ze 34 afghánských provincií. V zemi nastolilo režim založený na přísném výkladu islámu. Ten vedl k prohloubení nerovnosti mezi ženami a muži, a tím také k opětovnému zhoršení ženských práv, a to zejména v oblasti vzdělávání a zaměstnání, ke zhoršení situace však došlo i v dostupnosti zdravotní péče nebo volnosti pohybu. Tálibán u moci zůstal až do intervence Spojených států amerických v roce 2001, kterou vedly v reakci na události 11. září téhož roku. Tato intervence je dnes známá jako Operace Trvalá svoboda, na které se podílely také Spojené království, Kanada, Austrálie nebo od roku 2003 Severoatlantická aliance (NATO). [4] [20]

Lze konstatovat, že během spojenecké intervence se stav ženských práv mírně zlepšil. Především v městských oblastech ženy mohly studovat, pracovat, podílet se na politickém rozhodování, přičemž řada z nich pracovala mimo jiné i v soudním systému. Spojeneckým armádám a Afghánské národní armádě se však nikdy nepodařilo zcela omezit působení Tálibánu na celém území země. To bylo také jedním z důvodů, proč zejména v rurálních oblastech, nedošlo k rozmachu ženských práv a postavení žen zůstalo omezeno na tradiční pojetí. [5]

Na základě dohody mezi Talibánem a administrativou Donalda Trumpa se začaly stahovat spojenecké jednotky ze země, současně s tím Tálibán přeskupil své síly, a ještě během srpna 2021 porazil Afghánskou národní armádu a fakticky opět ovládl Afghánistán. Hnutí následně vyhlásilo Islámský emirát Afghánistán, ve kterém uplatňuje deobandskou teokracii založenou na úřednické vládě. Stejně jako při své předchozí vládě uplatňuje tvrdý výklad islámského práva šaría, přičemž jsou opět tamním ženám upírány základní práva a svobody. [4] [6]

Postavení žen během vlády Talibánu po roce 2021

Je důležité si uvědomit, že afghánská společnost je nadále ve většině oblastí patriarchální. Mimo to je také značně diferencovaná – existují komunity, které jsou silně v opozici vůči vzdělávání žen a posilování jejich práv. V řadě případů se ale lze setkat s jistým porozuměním v oblasti ženských práv. Některé západní zdroje rovněž tvrdí, že jsou ženská práva pro afghánskou společnost neznámým tématem. Pashtana Durrani však zastává názor, že se jedná o časté tvrzení nezainteresovaných zahraničních pozorovatelů, neboť fenomén ženských práv naopak mnohdy není Afgháncům cizí.

Opětovný nástup Tálibánu k moci však pro ženy znamenal zhoršení jejich práv, stejně jako tomu bylo během první tálibánské vlády. Od roku 2021 začaly být ženy opětovně omezovány takřka ve všech oblastech běžného života. Došlo k omezení volnosti pohybu, zhoršení dostupnosti vzdělání nebo zdravotní péče. Omezeny byly také možnosti docházet do zaměstnání, naopak zavedeny byly striktní nařízení ohledně odívání. Současně došlo po opětovném přístupu Tálibánu k moci ke zrušení Ministerstva pro záležitosti žen, zavedeného přechodnou vládou roku 2001, a jeho nahrazení Ministerstvem pro šíření ctností a prevenci neřestí, jež vynucuje dodržování pravidel chování nastolenými vládou Tálibánu. Současně bylo také zřízeno oddělení morální policie. Ženy aktivní v politice či občanské společnosti v současnosti čelí zatýkání, zastrašování a nucenému skrývání z bezpečnostních důvodů, zejména pokud se staví proti Tálibánu. [4] [12]

Přístup ke vzdělání

Ještě na počátku roku 2021 bylo Tálibánem avizováno, že ženám bude dovoleno studovat za podmínky striktní segregace. V srpnu však hnutí vydalo zákaz společného vzdělávání (chlapců a dívek) a výuky dívek mužskými učiteli. Postupně došlo k omezování vzdělávacích možností a uzavírání škol pro dívky. Z tohoto důvodu začaly, stejně jako za předchozí vlády Tálibánu, vznikat tajné školy zakládané aktivistkami. [8] [9]

Ženám bylo omezeno studium i na vysokých školách, s následným zákazem přijímání studentek a vydáváním dokladů o absolvování vysokoškolského vzdělání. Restrikce nejsou vždy jednotně uplatňovány, což znamená, že v některých oblastech mají ženy stále možnost studovat vybrané univerzity. Příkladem je univerzita v Nangarháru na východu Afghánistánu, kde si dívky mohou vybrat pouze ze sedmi fakult ze třinácti. Většinou se jedná o obory jako ošetřovatelství nebo porodní asistence. Studium oborů jako je žurnalistika, veterinární medicína nebo ekonomie je ženám zakázáno. Naopak v Kábulu mají dívky podle BBC stále možnost navštěvovat některé kurzy na fakultě žurnalistiky.

Tálibán rozdělil zemi do několika zón, mimo které nemohou dívky studovat vůbec. Není tedy možné, aby se například dívky z jižních oblastí země zapisovaly ke studiu v Kábulu. [9] [10] Zároveň došlo k úpravě v učebních osnovách, kdy byly předměty jako tělesná výchova nebo umění odstraněny, a naopak je kladen větší důraz na náboženskou výuku. Zmiňovaná opatření výrazně omezují možnosti žen získat vzdělání a přispěla k obecnému omezení a segregaci v afghánském školském systému. [9]

Svoboda pohybu žen

Ihned po nástupu Tálibánu k moci docházelo také k selektivním zákazům spojených s pohybem žen na veřejnosti. Jednalo se především o zákazy vstupů do veřejných parků, tělocvičen, lázní i kaváren. První striktnější zákazy pak byly vydávány až od 26. prosince 2021, kdy bylo ženám znemožněno samostatně cestovat bez příbuzného mužského doprovodu déle než jeden den a více než 72 kilometrů od domova, nebo překračovat hranice Afghánistánu pozemně i vzduchem.  [11] [21]

Následující rok, 7. května 2022, byl vydán dekret, který ženám ukládá, aby neopouštěly své domovy, není-li to výslovně nutné, a zároveň jim nařizuje zahalování obličeje na veřejnosti. Na základě tohoto dekretu začala náboženská policie Tálibánu v Kábulu rozdávat letáky
a vyvěšovat bannery s texty „podle práva šaría musí muslimská žena dodržovat hidžáb“, jejichž cílem je ženy povzbudit a upozornit na správné odívání. [16] Bannery vyvěšené Ministerstvem pro šíření ctností a prevenci neřestí dále například hlásí, že „Muslimská žena, která nenosí hidžáb, předstírá, že je zvíře“. [15] Podle analýzy Amnesty International ve spolupráci s Mezinárodním výborem právníků (ICJ) jsou dokumentovány mnohé případy, kdy došlo k ohrožování a bití žen při nesplnění požadavků na odívání. [12] Od května téhož roku je ženám dále odpírána také možnost získat řidičské oprávnění. [18]

Restrikce zaměstnávání žen

Prvním omezením v oblasti zaměstnání žen byl zákaz vstupu do budov bez hidžábu. Po nástupu nové vlády, složené výhradně z mužů v září 2021, byly ženy vyloučeny z vnitrostátního politického rozhodování. Ženy angažované v politice během období předchozí mezinárodní intervence byly Tálibánem zastrašovány. V prosinci 2022 došlo k zákazu ženám pracovat pro místní i mezinárodní nevládní organizace, s výjimkou některých neziskových organizací
v oblasti zdravotnictví. Pro tyto zdravotnické organizace mohou ženy pracovat jen za předpokladu vyjednaného povolení samotnou organizací nebo v případě, že je možné zaměstnání navštěvovat za doprovodu blízkého mužského příbuzného. [12]

Restrikce zaměstnávání žen v neziskových organizacích mají však dopad i na poskytování zdravotní péče v Afghánistánu. Lékařská péče byla pro místní obyvatele velmi obtížně dostupná a omezená i před rokem 2021, ačkoliv díky přítomnosti spojeneckých vojsk
a neziskových organizací v Afghánistánu vznikla relativně provozuschopná zdravotnická infrastruktura.

Situace se následně skokově zhoršila s náhlým odchodem většiny zahraničních organizací v srpnu 2021. Péče se tak zúžila na zlomek zařízení, jako jsou Lékaři bez hranic, které stále poskytují pomoc. Se zákazem Tálibánu přístupu ženám do nemocnic bez mužského doprovodu, stejně jako samotné práce pro zdravotnická zařízení, se ale možnosti i těchto zařízení stávají téměř mizivými. Represe, zejména vůči ženám a dětem, navíc vedou k psychickým problémům, které vyžadují další péči, jak naznačují vyprávění a zveřejněné příběhy postižených. [11] [17]

Reakce na upírání práv ženám

V reakci na vydané restrikce dochází od srpna 2022 k řadě demonstrací. Vláda Tálibánu často používá násilí k potlačení protestů, ale i vůči samotným aktivistům a demonstrujícím. Někteří účastníci shromáždění byli dokonce následně sledováni bezpečnostními složkami a zanedlouho také pohřešováni. U žen bojujících za ženská práva dochází k únosům tálibánskými vojáky, proto jsou vysoce profilované aktivistky nuceny se skrývat. [4]

Na zlepšení bezpečnostních podmínek v zemi se podílí také Sara Wahedi, technologička
a bojovnice za ženská práva. Ta vytvořila mobilní aplikaci nesoucí název Ehtesab, jejíž název je spojením arabského a paštunského slova znamenajícího „odpovědnost“ a „průhlednost“. [22] Aplikace je jakousi monitorovací platformou, která poskytuje nouzové informace v reálném čase mezi afghánskými obyvateli. Nejvíce je aplikace využívána v hlavním městě, Kábulu.

Sdílené informace jsou tříděny do pěti oblastí – aktuální bezpečnost, doprava, elektřina, korupce a jiné. V kategorii „bezpečnost“ se mimo jiné objevilo také upozornění na demonstraci žen 19. července 2023 v oblasti Šahr-e Nou v Kábulu. Demonstrace reagovala na zákaz provozu kosmetických salonů, který vzešel v platnost v červenci 2023. Tento protest byl potlačen bezpečnostními silami, které k jeho zastavení využily požárních hadic, taserů nebo výstřelů ze zbraní do vzduchu. [14] [19]

Kategorie „Jiné“ zahrnuje především živelné nebo jiné přírodní katastrofy. V poslední době tak nejčastěji informovala zejména o zemětřesení a jeho následcích, které četně zasáhlo zemi
v obdobích od 7. října 2023. Mimo to také v únoru roku 2024 informovala o zatčení čtyř žen ve městě Kunduz. Důvod zatčení nebyl uveden. [13] [14]

Vzdělání a politický aktivismus jako naděje do budoucna

Práva a postavení žen čelily v průběhu historie Afghánistánu značným proměnám. Během
20. století se začaly objevovat snahy o určité osvobození žen z tradičních společenských omezení. V případě hnutí Tálibán je však patrné, že nedošlo ani během jeho současné vlády ve vztahu k postavení žen k pozitivnější reflexi. Zejména z našeho pohledu je tak situace pro ženy stále značně ztížená. I přes snahu o narovnání postavení žen během předchozí vlády s podporou Západu zůstával přístup mnohdy konzervativní, zejména v rurálních oblastech.

Podle Pashtany Durrani i navzdory těmto obtížím mnoho afghánských žen stále bojuje za svobodu a rovnoprávnost, ať už prostřednictvím tajných vzdělávacích iniciativ nebo odvážného politického aktivismu. Jejich odhodlání jim poskytují naději na budoucnost, kde budou práva žen respektována a chráněna.

Editor článku: Veronika Zwiefelhofer Čáslavová, Klára Šubíková

Reference

[1] Amnesty International UK (n.d.). Women in Afghanistan: The Back Story. Dostupné z: Women in Afghanistan: The Back Story | Amnesty International UK

[2] Hlouchová, I. (2021). Afghánské ženy právo na vzdělání získávaly a zase ztrácely. Co mohou čekat od nové vlády Tálibánu? Dostupné z: https://www.heroine.cz/zena-a-svet/5842-afghanske-zeny-pravo-na-vzdelani-ziskavaly-a-zase-ztracely-co-mohou-cekat-od-nove-vlady-talibanu

[3] Khwajamir, M. (2016). History and Problems of Education in Afghanistan. SHS Web of Conferences, 26(1), 1-4. doi: 10.1051/shsconf/20162601124

[4] Maizland, L. (2023). The Taliban in Afghanistan. Dostupné z: https://www.cfr.org/backgrounder/taliban-afghanistan

[5] Wide angle (2007). A Woman Among Warlords: Women’s Rights in the Taliban and Post-Taliban Eras. Dostupné z: https://www.pbs.org/wnet/wideangle/uncategorized/a-woman-among-warlords-womens-rights-in-the-taliban-and-post-taliban-eras/66/

[6] WH. Gov (2021). Remarks by President Biden on the End of the War in Afghanistan. Dostupné z: https://www.whitehouse.gov/briefing-room/speeches-remarks/2021/08/31/remarks-by-president-biden-on-the-end-of-the-war-in-afghanistan/

[7] Middle East Council on Global Affairs (2023). Women´s education: Cultural and religious solutions from the heart of Afghanistan. Dostupné z: https://mecouncil.org/publication/womens-education-cultural-and-religious-solutions-from-the-heart-of-afghanistan/.

[8] Hlouchová, 2023, osobní komunikace, 30.11.2023

[9] Jami, M. (2022). Testing the Limits of Human Rights’ Dynamism: A Comparative Study of Afghan Women’s Rights Under the Taliban Regimes (1996, 2021). Ndia Quarterly A Journal of International Affairs, 78(4), 602-616. doi: 10.1177/09749284221127786

[10] Maroof, H. (2022). Afghanistan: Taliban ban women from many university subjects: Taliban ban women from many university subjects. Dostupné z https://www.bbc.com/news/world-asia-63219895

[11] Durrani, 2023, osobní komunikace, 24. 11. 2023

[12] Amnesty international and ICJ (2023). Amnesty International and ICJ Report on Afghanistan 2023: THE TALIBAN’S WAR ON WOMEN: The crime against humanity of gender persecution in Afghanistan. Dostupné zhttps://www.amnesty.org.uk/resources/amnesty-international-and-icj-report-afghanistan-2023

[13] United Nations Human Rights (n.d.). Sara Wahedi is saving lives with her mobile app. Dostupné z: https://www.ohchr.org/en/get-involved/stories/sara-wahedi-sauve-des-vies-avec-son-application-mobile

[14] Wahedi, S. (n.d.). Ehtesab Website. Dostupné z: https://ehtesab.app/en/explore

[15] Rawa News (2022). “Woman Without a Head-to-Toe Cover Resembles an Animal,” Say Taliban’s Virtue Promoters in Kandahar. Dostupné z http://www.rawa.org/temp/runews/2022/06/17/and-8220-woman-without-a-head-to-toe-cover-resembles-an-animal-and-8221-say-talibanand-8217-s-virtue-promoters-in-kandahar.html

[16] RFE/RL’s Radio Azadi (2024). Afghan Women, Lives Upended, Demand Taliban End Bans And Restrictions. Dostupné z: https://www.rferl.org/a/afghanistan-taliban-restrictions-oppression-womens-day/32854217.html

[17] Riegerová, J. (2021). Výroční zpráva 2021: Díky vám můžeme ošetřovat a léčit i uprostřed válek. Už 50 let. Dostupné z https://www.lekari-bez-hranic.cz/sites/master/files/lekari_bez_hranic_vyrocni_zprava_2021.pdf

[18] United States Institute of Peace (n.d). Tracking the Taliban’s (Mis)Treatment of Women: An interactive graphic illustrating how the Taliban are attempting to erase Afghan women from public life. Dostupné z https://www.usip.org/tracking-talibans-mistreatment-women

[19] Al Jazeera (2023). ‘Work, food, freedom’: Afghan women protest beauty parlour ban. Dostupné z: ‘Work, food, freedom’: Afghan women protest beauty parlour ban | Protests News | Al Jazeera

[20] U.S. Department od State (2006). Operation Enduring Freedom. Dostupné z: https://2001-2009.state.gov/r/pa/prs/ps/2006/60083.htm.

[21] United States Institute of Peace (2023). Tracking the Taliban’s (Mis)Treatment of Women. Dostupné z: https://www.usip.org/tracking-talibans-mistreatment-women.

[22] Singh, A. (2022). Q&A: Afghan tech CEO Sara Wahedi. Dostupné z: https://www.nycitynewsservice.com.

[23] Canadian Women for Women in Afghanistan (n.d.). Afghan Women in History: The 20th Century. Dostupné z: https://www.cw4wafghan.ca.