Niger se od nástupu Mahamadou Issoufoua do prezidentského úřadu v roce 2011 těšil relativní politické stabilitě. Došlo k utlumení separatistických tendencí etnických Tuaregů a navrácení k procesu demokratizace. Země byla nicméně zatěžována řadou bezpečnostně-politických výzev. Mezi ně patřila jednak hrozba salafisticko-džihádistických skupin, ale i aktivity organizovaného zločinu. Přestože schopnost státu čelit militantním extremistům a prohlubující se humanitární krizi byla posilována skrze mezinárodní podporu, tak se vláda v Niamey nedokázala s přetrvávajícími problémy efektivně vypořádat.

Rostoucí napětí ve společnosti pramenící z neuspokojivé situace proto vyústilo v úspěšný vojenský převrat v čele s generálem Abdourahamanem Tianim. Násilná změna režimu však vedla k zásadní proměně dosavadního zahraničně-politického diskurzu, což v důsledku způsobilo ztrátu podpory ze strany tradičních zahraničních partnerů.

Mahamadou Issoufou: období relativní politické stability

Nigerská republika v průběhu své historie trpěla nejen extrémní chudobou, ale i značnou bezpečnostní a politickou nejistotou doprovázenou častými vojenskými převraty. Po svržení prezidenta Mamadou Tandji v únoru 2010 byl v dubnu 2011 do čela Nigeru demokraticky zvolen Mahamadou Issoufou, čímž se země začala těšit alespoň relativní stabilitě. [1] [2] Issoufou na rozdíl od svých předchůdců dokázal konsenzuálně utlumit separatistické tendence etnických Tuaregů. Jejich politické potřeby uspokojil jmenováním tuarežského vůdce Brigi Rafiniho nigerským premiérem, který ve svém úřadu setrval až do roku 2021. [3]

Mahamadou Issoufou zároveň podnikl důležité kroky, které navracely Niger k procesu demokratizace, jehož základy byly položeny ústavou přijatou v roce 1999. [4] Toto potvrdil po roce 2016, kdy byl znovuzvolen i pro druhé funkční období, avšak na konci svého pětiletého mandátu dobrovolně odstoupil. Svým jednáním prokázal jasný respekt k ústavě a jejím principům, jelikož dle nich se po dvou funkčních období již dalších voleb zúčastnit nesměl. [5] Volby konané v roce 2021 byly tak třetí od roku 2011, kdy občané Nigeru jednak demokraticky zvolili novou hlavu státu a současně první, kdy se moc přenesla pokojně prostřednictvím voleb z jednoho civilního lídra na druhého. [4]

Nástupcem prezidenta Issoufoua se stal bývalý ministr vnitra Mohamed Bazoum z vládní Nigerské strany pro demokracii a socialismus (Parti nigérien pour la démocratie et le socialisme – PNDS), který navázal na odkaz svého předchůdce. Mezi ambiciózní rozvojové cíle tak nadále patřilo snižování chudoby a potravinové nejistoty, podpora demokratizace, zlepšování správy věcí veřejných či stabilizace bezpečnostní situace. Avšak navzdory velkému pokroku, jehož bylo dosaženo, nebyla v Nigeru nikdy zavedena plnohodnotná demokracie a právní stát. [6] Překážkami byly zejména absence životaschopného soudního systému a rozšířená korupce napříč institucemi. Nicméně ve srovnání se sousedními státy jako Nigérie, Burkina Faso, Mali nebo Libye bylo možné považovat Niger za vcelku fungující republiku. [7]

Salafisticko-džihádistická hrozba na několika frontách

Přítomnost salafistických džihádistů v nigerském pohraničí představuje významnou bezpečnostní výzvu. Konfrontace s rozličnými extremistickými skupinami přitom probíhá hned na několika místech. Jihovýchod Nigeru (region Diffa) ohrožuje převážně Boko Haram a Islámský stát v Západní Africe (Islamic State´s West Africa Province – ISWAP). Jihozápad (region Tillabéri), který zasahuje do transnacionálního regionu Liptako Gourma, pak ohrožuje hlavně koalice salafisticko-džihádistických frakcí Džamá’at Nasr al-Islam wal Muslimin (JNIM) a Islámský stát širší Sahary (Islamic State in the Greater Sahara – ISGS). [8] [9] Avšak navzdory těmto hrozbám, jež mají tendenci otřásat stabilitou země, se žádné z těchto skupin nepodařilo na území Nigeru dlouhodobě usadit. [10] [9] Přesto počet násilných událostí jimi spáchaných v roce 2022 vzrostl na 214, což je o 43 % více než o rok dříve. [11]

Střety mezi Boko Haram a ISWAP

Ze strany radikálních islamistů je pro bezpečnost Nigeru stěžejní hrozbou skupina Boko Haram, která v provincii Diffa pokračuje ve své militantní kampani. Její členové navíc po ozbrojených střetech s extremisty z konkurenční organizace ISWAP masivně ustupují ze severovýchodní Nigérie právě do provincie Diffa v jihovýchodní části Nigeru. [7] Tento exodus začal již v březnu 2023 a Nigerská armáda (Forces armées nigériennes – FAN) od té doby zadržela více než 1400 lidí se skupinou sympatizujících.  [12] Mnoho z nich byly však ženy a děti. Příliv těchto osob nicméně negativně ovlivnil tamní bezpečnostní situaci. Zvýšil se počet spáchaných teroristických útoků a únosů, přičemž militanti z Boko Haram údajně zřídili i náborovou základnu ve vesnici Dinallahi ležící přibližně 10 kilometrů jižně od města Diagorou v provincii Tillabéri sousedící s Mali, Burkinou Faso a Beninem. [13]

Křižovatka pro pašerácké a jiné zločinecké skupiny

Region Agadez nacházející se v severním Nigeru, táhnoucí se podél hranice s Mali, Alžírskem, Libyí i Čadem, se pak stal atraktivní nejen pro skupiny čadských a súdánských rebelů, ale zejména pro organizované zločinecké gangy. Spektrum jejich aktivit je přitom značně komplexní a zahrnuje například pašeráctví, obchodování s lidmi, drogami či zbraněmi. [14] Agadez pro tyto osoby tvoří strategickou křižovatku, protože z něj lze snadno dosáhnout hned dvou regionálních epicenter salafisticko-džihádistického extremismu – transnacionálního území Liptako Gourma a povodí jezera Čad. [15] Zásadní roli hraje i hraniční spojení regionu Agadez s Libyí, z níž nadnárodní zločinecké organizace zbraně často pašují. Jejich dostupnost navíc výrazně vzrostla rozkladem libyjského státu po pádu tamního vůdce Muammara Kaddáfího v roce 2011. [16]

Organizované zločinecké skupiny proto patří mezi další zásadní hrozbu pro stabilitu Nigeru. Militantní extremisté je navíc vnímají jako vynikající partnery ať už v oblasti zásobování a logistiky, tak případně jako významnou podporu při plánování a provádění přeshraničních útoků. [10] Podle Conflict Armament Research (CAR), britské investigativní organizace sledující dodávky konvenčních zbraní a munice, existují dokonce jasné důkazy, že džihádisté z Boko Haram i ISWAP využívali k nákupům zbraní právě nigerské černé trhy a zločinecké kanály. [17] Široká dostupnost ručních palných zbraní a obchod s nimi je tudíž důležitým faktorem jak pro udržování činnosti organizovaných zločineckých gangů, tak pro kapacity a případnou akceschopnost salafistických džihádistů. [10] [18] Schopnost Nigeru čelit těmto výzvám byla nicméně zásadním způsobem posilována prostřednictvím spolupráce Niamey s řadou západních partnerů. [8]

Zahraničně-politický diskurz vlády Mohameda Bazouma

Francie se stala pro Niger významným spojencem v oblasti bezpečnosti zejména po prudkém zhoršení zahraničních vztahů mezi Bamakem a Paříží, jež vyústilo v nucené stažení francouzských vojenských sil z Mali. Obavy Mohameda Bazouma ze vzniku bezpečnostního vakua po jejich odchodu však počátkem roku 2022 vedly obě země k navázání užších bilaterálních vazeb. [19] Část francouzských sil se na jejich základě postupně přesunula do Nigeru. Přibližně 1000 vojáků bylo nasazeno v okolí hlavního města Niamey a dalších 400 na nestabilních hranicích s Mali a Burkinou Faso (region Liptako Gourma). [20] [21]

Prohlubování spolupráce bylo přitom i ze strany Francie pragmatickým krokem. Vojenská přítomnost v Nigeru umožňovala i nadále podporovat protidžihádistické operace přímo v epicentru násilného extremismu, přičemž partnerství přinášelo francouzské vládě i politický profit. V kontextu francouzského předsednictví Radě EU a zároveň období prezidentských voleb bylo pro Emmanuela Macrona přijatelnější přistoupit k ústupu francouzských sil z Mali do Nigeru než například do Burkiny Faso či Čadu, neboť tyto země nebyly řízeny demokraticky, nýbrž armádou. Vláda Mohameda Bazouma vykazující alespoň základní prvky zastupitelské demokracie ale byla na poměry západní Afriky politicky poměrně reprezentativní. [22] [21]

Francouzská armáda musela nicméně zásadním způsobem přehodnotit podobu své dosavadní vojenské podpory, aby předešla dalšímu vzedmutí proti ní namířených nepokojů. Tuto změnu komentoval velitel francouzských sil v Sahelu – generál Bruno Baratz: „Naše pomoc nově začíná výhradně potřebou partnera.“ [23] Podle generála Laurenta Michona, předchůdce Bruna Baratze, se tak francouzská pomoc nabízela jako intervence „na podporu“, nikoliv jako dosavadní náhrada za místní armády. [24] Tento přístup ocenil i bývalý nigerský ministr obrany Kalla Moutari, podle něhož se Niger stal „pánem terénu a potřeb, jemuž Francouzi poskytují vojenský výcvik, vybavení, zpravodajské informace a vzdušnou podporu, která jim natolik chyběla.“ [23] Ve svém prohlášení na konci roku 2022 poté FAN uvedla, že je na rozdíl od svých sousedů v Mali a Burkině Faso velmi spokojena s vojenskou kooperací mezi ní a Francií. [25]

Nezanedbatelné vazby dlouhodobě pojily Niamey i s Washingtonem. Vážnost bilaterálních vztahů potvrzovala historicky první návštěva Nigeru americkým ministrem zahraničích věcí Antonym J. Blinkenem dne 16. března 2023. V jejím průběhu se setkal jak s prezidentem Mohamedem Bazoumem, tak i se svým nigerským protějškem Hassoumi Massoudou. [4] Niger přitom označil jako „regionální vzor odolnosti, model demokracie a spolupráce.“ [26] Spojené státy navíc poskytovaly Nigeru kromě humanitární podpory (ve fiskálním roce 2022 dosáhla téměř 135,4 milionu dolarů) i významnou protiteroristickou pomoc. [27] Ta v letech 2016 až 2019 vyústila ve výstavbu největší a zároveň nejnákladnější základny bezpilotních letounů, kterou americká armáda kdy provozovala – tzv. Letecká základna 201 umístěná v těsné blízkosti města Agadez. [4] Úkolem tamní vojenské mise je shromažďovat prostřednictvím jednotky bezpilotních letounů MQ-9 Reaper zpravodajské informace o teroristických skupinách po celém Sahelu a následně tato data sdílet s partnerskými zeměmi. [28] Na základně se však nacházejí i transportní letouny typu Boeing C-17 a ještě donedávna zde probíhal výcvik nigerských vojáků. Kvůli své všestrannosti a kapacitám tak Letecká základna 201 tvoří základní pilíř soustavy amerických základen v celé západní Africe. [27]

EUCAP Sahel Niger a EUMP Niger

Kromě partnerství na bilaterální úrovni působila v Nigeru i civilní mise v rámci společné Unijní bezpečnostní a obranné politiky – EUCAP Sahel Niger, jež byla zahájena na žádost Niamey v létě roku 2012. Jejím cílem bylo zlepšování situace v zemi poskytováním výcviku, vybavení a strategického poradenství nigerským bezpečnostním složkám. V roce 2019 byl k mandátu mise přidán i stěžejní projekt tzv. mobilní hraniční kontrolní jednotky, jež měl Nigeru umožnit pružněji reagovat na výzvy nadnárodního organizovaného zločinu. Ambicí EU bylo přitom zajistit dlouhodobé plánování, aby mohly nigerské síly do budoucna samy zlepšovat bezpečnost své země. Podle Alexandera Brakera, člena mise z Nizozemska, nebylo však s nigerskými partnery vždy snadné najít shodu: „Lidé v Nigeru žijí více tady a teď, avšak náš přístup je spíše dlouhodobějšího charakteru.“ [29] Navzdory jistým rozkolům byl Radou EU mandát civilní mise v září 2022 prodloužen až do 30. září 2024. Z rozpočtu jí byly přiděleny prostředky mírně převyšující 72 milionů eur. [30]

Josep Borell, vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, při své návštěvě Niamey dne 5. července 2023 prohlásil: „Niger je solidním a spolehlivým partnerem, a to jak z hlediska bezpečnosti, tak politicky. Podporujeme prezidenta Bazouma enormně ze všech sil. Podporujeme jeho vizi regionálního a ekonomického rozvoje, jež propojuje bezpečnost s růstem a vzdělaností.“ [31] Zároveň oznámil i posílení dosud výhradně civilní mise EUCAP Sahel Niger o vojenskou část Unijní podpory. [32] Cílem nově zřízené vojenské partnerské mise EU v Nigeru – EUMP Niger, se stalo posílení vojenských kapacit nigerských ozbrojených sil v boji proti salafistickým džihádistům a dalším militantním skupinám, a to v souladu s lidskými právy a mezinárodním humanitárním právem. [33] Mandát této mise byl udělen do 31. května 2024. [34]

Bezpečnostní realita zahalená vysokou mírou korupce

Nigerský sektor obrany je dlouhodobě zasažen nesmírně vysokou mírou korupce. Investigativní novináři v roce 2020 na základě uniklého vládního auditu vojenských zakázek zjistili, že téměř 40 % z 312 milionů amerických dolarů vynaložených na armádu za poslední tři roky bylo ztraceno. Podle Hassana Amadou Dialla, šéfa organizace Transparency International Niger, bylo „více než 90 % zakázek udělených ministerstvu obrany vyjednáno přímou dohodou, která upřednostňovala korupční praktiky. Soutěž tak byla nespravedlivá, fiktivní a neexistující.“ [35] Justice v těchto případech přitom nikoho ani nestíhala. [7]

Korupční praktiky se pak odrážejí od nejvyšších politických a armádních kruhů až po ty nejzákladnější institucionální struktury. Navzdory fyzické existenci kontrolních úřadů tak provádí i část nigerských státních zástupců, policie, četnictva, celníků a vojáků jen zřídkakdy účinnou kontrolu na hranicích či jiných vnitrostátních stanovištích. Každodenní přítomnost korupce proto činí aktivity organizovaných zločineckých sítí relativně bezpečné a neviditelné, což je ve výsledku výhodou taktéž pro militantní extremistické skupiny. Přesto partneři Niamey v oblasti bezpečnosti trvali na posílení bezpečnostních kapacit. Problémem Nigeru však není nedostatek struktur či vybavení, ale absence vůle ke kontrole samotné. [36]

Konec krátké éry křehké „demokracie“

Navzdory utopickému přesvědčení řady zahraničních politiků o „stabilním“ a „demokratickém“ Nigeru došlo dne 26. července 2023 v zemi k úspěšnému svržení Mohameda Bazouma prezidentskou stráží vedenou generálem Abdourahamanem Tianim. Část veřejnosti podpořila pučisty i v ulicích, načež provolávala protifrancouzská hesla a vyjadřovala sympatie k Ruské federaci. Velení FAN o den později ve snaze „vyhnout se ozbrojené konfrontaci a krvavé lázni“ převrat podpořilo. Puč v Nigeru se tak stal součástí regionální série vojenských převratů, k nimž došlo v letech 2020 až 2022 také v Burkině Faso, Čadu, Guineji a Mali. [37] [38] [39]

Vlády v Niamey se zmocnila nově zformovaná Národní rada pro ochranu vlasti (Conseil national pour la sauvegarde de la patrie – CNSP) v čele s generálem Tianim, který byl následně prohlášen i za hlavu státu. Major Amadou Abdramane jménem CNSP prohlásil: „Toto následuje po pokračujícím zhoršování bezpečnostní situace a špatném ekonomickém i sociálním vládnutí.“ Puč je nicméně odrazem i dalších negativních faktorů, jako je napětí způsobené mocenskými ambicemi vnitrostátních aktérů, nýbrž i vysoké míry korupce, jež zapříčinila celkovou slabost nigerských státních institucí. Násilná změna systému byla odsouzena Hospodářským společenstvím západoafrických států (ECOWAS), Africkou unií (AU), Evropskou unií (EU), Francií, Spojenými státy i Ruskem. [37] [38]

Reakce ECOWAS: přes ostrý narativ po nenaplněné hrozby

ECOWAS ve snaze zvýšit tlak na vojenskou juntu přerušilo s Nigerem veškeré obchodní a finanční transakce. Pozastavilo také jeho členství v organizaci, přičemž na zemi uvalilo řadu velmi citelných ekonomických sankcí. [40] Ty zahrnovaly například odstavení dodávek elektrické energie z Nigérie, na nichž je Niger zásadním způsobem závislý, jelikož tvoří 70 až 90 % jeho energetické spotřeby. [41] Časté výpadky proudu trvající až 18 hodin denně značně omezují kvalitu života v zemi, způsobují růst cen a ohrožují zdravotnický systém včetně dostupnosti očkovacích látek. [42]

Prohlášením ze 30. července 2023 čelilo Niamey i pohrůžce vojenské intervence, pokud do týdne nedojde v zemi k obnovení ústavního pořádku – tuto možnost podpořila většina členských zemí ECOWAS včetně Beninu, Pobřeží slonoviny, Nigérie, Senegalu a Guineji-Bissau. V reakci však CNSP deklarovala, že by v případě útoku zahájila „okamžitou odpověď“, v čemž se jí dostalo podpory i od vojenských junt v Burkině Faso, Guineji a Mali. Vlády v Ouagadougou a Bamaku (členství obou zemí v rámci ECOWAS pozastaveno) dokonce upozornily, že „jakýkoliv vojenský zásah proti Nigeru by byl považován za vyhlášení války jim samotným“. Dosud k žádné vojenské reakci ze strany ECOWAS tak prozatím nedošlo a pravděpodobně ani nedojde, což uvítala nejen AU, ale i Spojené státy, Rusko a naprostá většina zemí EU s výjimkou Francie. [38] [40] [43]

Rozpad dosavadních vazeb mezi Niamey a západními spojenci

Francie v reakci na násilné odstavení Mohameda Bazouma z prezidentského úřadu pozastavila Nigeru takřka okamžitě svou podporu. [38] Vztahy s CNSP ještě více utužila francouzská ministryně zahraničí Catherine Colonnová svým prohlášením dne 5. srpna, že Paříž „pevně a odhodlaně podporuje jakékoliv úsilí ECOWAS porazit tento pokus o převrat, a to i prostřednictvím vojenské intervence.“ Obavy pučistů z jimi předpokládaného francouzského vojenského zásahu proti nim přitom dále vzrostly, když Francie odmítala zpočátku vyhovět žádosti junty, aby její velvyslanec a ozbrojené síly opustily Niger. [40]

Rozhodnutí o stažení francouzských sil z Nigeru oznámil Emmanuel Macron až 24. září – po týdnech nepřátelství a protestů proti francouzské přítomnosti. Dosavadní angažmá Francie, byť po dalším nuceném ústupu, ale Macron považuje za úspěšné: „Pokud bychom se nezavázali k operacím jako Serval či Barkhane, nepochybně by zde již nebylo žádné Mali, Burkina Faso a pravděpodobně ani Niger.“  První pozemní vojenský konvoj opustil Niger v první polovině října a zamířil do čadského hlavního města N´Djamena, kde sídlí velitelství francouzských sil v Sahelu. Stahující se vojáci by nicméně neměli podpořit tamní vojenský kontingent čítající 1000 mužů, nýbrž se letecky vrátit zpět do Francie. Čad je sice považován za posledního spojence Paříže v oblasti Sahelu, přesto i v této zemi rostou protifrancouzské nálady, které by rozšíření francouzské vojenské mise mohlo posílit. Poslední francouzské vojenské jednotky byly z Nigeru staženy dne 22. prosince 2023. [21] [44] [45] [46] [47] [48]

Spojené státy nebyly narozdíl od Francie vojenskou juntou vyzvány, aby ze země svůj armádní kontingent stáhly. Washington ale 10. října 2023 oznámil ukončení hospodářské pomoci ve výši přibližně 500 milionů dolarů. Mluvčí ministerstva zahraničí Matthew Miller zdůvodnil, že „k tomuto kroku Spojené státy přistupují, protože za poslední dva měsíce vyčerpaly všechny dostupné cesty k návratu ústavního pořádku. Jakékoliv obnovení americké pomoci bude přitom vyžadovat důvěryhodné nastolení demokratického vládnutí.“ Ozbrojené síly USA v Nigeru přesto nadále zůstávají, avšak již aktivně nepodporují FAN ani v jejím dosavadním výcviku, nýbrž pouze monitorují tamní bezpečnostní situaci. Humanitární podpora zůstala nadále zachována. [49]

Josep Borrell ve svém prohlášení puč odsoudil jako „absolutní porušení všech demokratických principů“ a proto rovněž ze strany Evropské unie došlo k pozastavení rozvojové i vojenské spolupráce s Nigerem. [50] Čelní představitelé vojenské junty byli zařazení i na Unijní sankční seznam. Nigerské ministerstvo zahraničí nicméně dne 4. prosince 2023 uvedlo, že se vláda v Niamey rozhodla definitivně ukončit vzájemnou civilní i vojenskou kooperaci. Humanitární pomoc zůstala ale zachována. [40] [51]

Rozkol mezi CNSP a ostatními dosavadními západními i regionálními partnery Niger ve výsledku uvrhne ještě hlouběji do finanční krize než které čelil doposud, jelikož státní rozpočet země byl ze 40 procent závislý na zahraniční podpoře. [43] V současnosti navíc potřebuje v Nigeru humanitární pomoc více než 4,3 milionu lidí (17 % z celkové populace), což je o 14 % více než roku 2022. Kvůli již tak nedostatečnému financování jí ale dosáhlo jen asi 60 % všech osob v nouzi. Odliv zahraniční podpory zapříčiní další nedostatek finančních i lidských zdrojů, proto lze očekávat, že prohlubující se nouze bude mnohem více zdrcující a dopadne na širší masy obyvatelstva. [52] [53]

Sbližování Moskvy a CNSP

Přestože vojenský převrat v Nigeru takřka okamžitě odsoudil i ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov, kdy jej označil jako protiústavní, tak v následujících měsících po červencových událostech došlo naopak ke vzájemnému sbližování mezi Moskvou a CNSP. Dosavadním výstupem tohoto procesu bylo prvotní setkání ruské delegace vedené náměstkem ministra obrany Yunusem-bek Yevkurovem s generálem Tianim v Niamey dne 4. prosince 2023. Dialog mezi oběma stranami navázal dne 16. ledna 2024 jednáním v Moskvě. Shoda panovala především v možnostech posilování vzájemné kooperace v oblasti bezpečnosti prostřednictvím nákupů vojenské techniky či možného výcviku nigerských vojáků. Spolupráce se proto bude s největší pravděpodobností v budoucnu nadále utužovat. Nelze ani vyloučit, že v zemi dojde k nasazení paramilitární Wagnerovy skupiny stejně jako v sousedním Mali či Burkině Faso. Tato varianta nicméně nigerskou vojenskou juntu názorově rozděluje. Vstřícný postoj k ní zaujali generál Tiani a ministr obrany Salifou Mody, proti nimž se staví náčelník nigerského generálního štábu Moussa Barmou. Aktivity Wagnerovců jsou totiž spojovány s pácháním závažného násilí na civilním obyvatelstvu (například masakr v malijském městě Moura), což ke kýžené stabilitě a bezpečnosti nijak nepřispívá. Vytlačování západních mocností z regionu je pro Kreml ale bezesporu politickou i vojenskou výhrou, ačkoliv nelze očekávat, že partnerství přinese Nigeru a tamnímu obyvatelstvu lepší budoucnost. Rusko se podobně jako v Mali stane pouze součástí prohlubujícího se řetězce problémů, jejichž alespoň částečné řešení se bude s odlivem západní podpory nadále vzdalovat. [54] [55] [56] [57]

Rostoucí napětí mezi nigerskými Tuaregy a CNSP

Za první náznak vnitřního odporu proti CNSP lze v současné době považovat zformování politického hnutí Rada odporu pro republiku (Conseil de la résistance pour la République – CRR) dne 9. srpna 2023. Cílem uskupení je obnovit moc svrženého prezidenta Mohameda Bazouma. V pozadí tohoto úsilí stojí Rhissa Ag Boula, vůdčí postava tehdejších tuarežských povstalců a člen Bazoumovy vlády. Dosavadní rozsah odporu však není zcela znám, přesto CRR v čele s Ag Boulou může vojenskou juntu minimálně znepokojovat vzhledem k tomu, že Tuaregové reprezentující 12 procent z celkové nigerské populace ovládají obchod a politiku na značné části severu země. V sousedním Mali, byť poměrně neúspěšně, přitom část tuarežských frakcí již vojensky povstala proti tamní juntě v čele s plukovníkem Assimi Goïtou. [58] [59] [60]

Vznik Aliance sahelských států (l’Alliance des États du Sahel – AES): partnerství bez dlouhodobé perspektivy

Čelní představitelé vojenských junt v Burkině Faso, Mali a Nigeru se na hrozbu rostoucího napětí v Západní Africe rozhodli zareagovat vytvořením společné obranné dohody, na jejímž základě by kolektivně podpořili územní celistvost svých zemí před vnitřní i případnou vnější agresí. Z tohoto důvodu podpisem Liptako-Gourmské charty v Bamaku dne 16. září 2023 stvrdili založení Aliance sahelských států (AES). Při slavnostním aktu malijský ministr obrany Abdoulaye Diop nicméně sdělil, že AES není pouze bezpečnostním paktem, nýbrž kombinací vojenského a ekonomického úsilí mezi těmito třemi zeměmi. [61] [62] Postupná derogace vazeb s ECOWAS a vznik AES následně vedl Burkinu Faso, Mali a Niger k tomu, že v prohlášení dne 28. ledna 2024 oznámily záměr ECOWAS opustit. [63]

Zformování AES je pro nigerské pučisty z krátkodobého hlediska jistou politickou výhrou. Organizace totiž po neuskutečněné vojenské intervenci ECOWAS; takřka bezproblémovému souhlasu se stažením francouzských sil z Nigeru a prvotních úspěších proti tuarežským povstalcům v Mali působí značně důvěryhodně a neotřesitelně. Před veřejností tak může alespoň částečně zamaskovat reálné dopady, které přinese svržení vlády Mohameda Bazouma a zpřetrhání dosavadních vazeb se západními i regionálními partnery. Z dlouhodobého hlediska však nemají členské státy AES zdaleka ani dohromady potřebné vojenské či finanční prostředky k tomu, aby se dokázaly vypořádat se socioekonomickými a bezpečnostními výzvami, kterým čelí. [64] Prohlubující se krize bude výhrou především pro salafistické džihádisty mající kapacity mocensky i ekonomicky nahrazovat stát v oblastech, jež kvůli nedostatku zdrojů nebude nadále schopen spravovat. Vzkvétat budou i aktivity organizovaných zločineckých skupin, jelikož vzrůstající počet násilných činů povede minimálně ke zvýšené poptávce po zbraních. Nepříznivá situace se ve výsledku projeví v prohlubující se destabilizaci celé západní Afriky, jelikož se militantní extremismus bude nadále nezadržitelně přelévat i do států jako Pobřeží slonoviny, Benin, Togo či Ghana. [27] [64]

---

Editor článku: Stanislav Šturdík, Veronika Zwiefelhofer Čáslavová

Zdroje

[1] France 24. (2021, April 2). Niger inaugurates new president in its first democratic transfer of power. Retrieved from https://www.france24.com/en/africa/20210402-niger-inaugurates-new-president-in-its-first-democratic-transfer-of-power

[2] Crisis24. (2023, September 19). Niger Country Report. Retrieved from https://crisis24.garda.com/insights-intelligence/intelligence/country-reports/niger

[3] ReliefWeb. (2021, January 17). Niger’s democratic transition is good news, but the threat of insurgency remains high. Retrieved from https://reliefweb.int/report/niger/niger-s-democratic-transition-good-news-threat-insurgency-remains-high

[4] U.S. DEPARTMENT of STATE. (2023, March 16). The United States and Niger: A Strategic Partnership. Retrieved from https://www.state.gov/the-united-states-and-niger-a-strategic-partnership/

[5] Mo Ibrahim Foundation. (2021, March 8). President Mahamadou Issoufou wins 2020 Ibrahim Prize for Achievement in African Leadership. Retrieved from https://mo.ibrahim.foundation/sites/default/files/2021-03/2020_prize_press_release_en.pdf

[6] Bundesministerium für wirtschaftliche Zusammenarbeit und Entwicklung. (2023, May 5). Agrarstaat in der Sahelzone. BMZ. Retrieved from https://www.bmz.de/de/laender/niger

[7] Bertelsmann Transformation Index. Niger Country Report 2022. Retrieved from https://bti-project.org/en/reports/country-report/NER

[8] Voice of America. (2023, July 10). Deux chefs de l’Etat islamique arrêtés au Niger. Voa Afrique. Retrieved from https://www.voaafrique.com/a/deux-chefs-de-l-etat-islamique-arr%C3%AAt%C3%A9s-au-niger-pr%C3%A8s-du-burkina/7174394.html

[9] Abba, Seidik. (2022, November 16). Security: Niger is in tough neighbourhood. So how does it remain resilient? The Africa Report. Retrieved from https://www.theafricareport.com/252404/security-niger-is-in-tough-neighbourhood-so-how-does-it-remain-resilient/

[10] Soumahoro, Moussa. (2022, April). Niger Conflict Insights. Institute for Peace and Security Studies: IPPS. Retrieved from https://ipss-addis.org/wp-content/uploads/2021/04/Niger-Conflict-Insights-vol-1-27042021.pdf

[11] Africa Center for Strategic Studies. (2023, February, 6). Fatalities from Militant Islamist Violence in Africa Surge by Nearly 50 Percent. Retrieved from https://africacenter.org/spotlight/fatalities-from-militant-islamist-violence-in-africa-surge-by-nearly-50-percent/

[12] Africanews. (2023, May 10). Niger intercepts nearly 1,400 Boko Haram followers – Army. Retrieved from https://www.africanews.com/2023/05/10/niger-intercepts-nearly-1400-boko-haram-followers-army/

[13] Daily Post. (2023, March 22). Boko Haram establishes recruitment base in Niger Republic. Retrieved from https://dailypost.ng/2023/03/22/boko-haram-establishes-recruitment-base-in-niger-republic/

[14] Armed Conflict Location and Event Data Project. (2023, August 3). Fact Sheet: Military Coup in Niger. ACLED. Retrieved from https://acleddata.com/2023/08/03/fact-sheet-military-coup-in-niger/

[15] Koné, Hassane. (2022, July 28). Arms trafficking from Libya to Niger is back in business. Institute for Security Studies. Retrieved from https://issafrica.org/iss-today/arms-trafficking-from-libya-to-niger-is-back-in-business

[16] Africa Defense Forum. (2022, October 18). Illegal Weapons Flowing Back Into Sahel. ADF. Retrieved from https://adf-magazine.com/2022/10/illegal-weapons-flowing-back-into-sahel/

[17] MacDonald, Dzirutwe. (2022, May 23). Some militant arms in Niger came from West African state stockpiles, report says. Reuters. Retrieved from https://www.reuters.com/world/africa/some-militant-arms-niger-came-west-african-state-stockpiles-report-2022-05-23/

[18] INTERPOL. (2022, June 30). Arrests, thousands of seizures in African clampdown on firearms trafficking. Retrieved from https://www.interpol.int/News-and-Events/News/2022/Arrests-thousands-of-seizures-in-African-clampdown-on-firearms-trafficking

[19] Voice of America. (2022, October 29). Le Niger et Barkhane ont mené 15 „opérations conjointes“ de juillet à octobre. Voa Afrique. Retrieved from https://www.voaafrique.com/a/le-niger-et-barkhane-ont-men%C3%A9-quinze-op%C3%A9rations-conjointes-de-juillet-%C3%A0-octobre/6811022.html

[20] France 24. (2022, February 17). Macron announces French troop withdrawal from Mali. Retrieved from https://www.france24.com/en/france/20220217-live-macron-holds-conference-on-sahel-engagement-as-france-poised-to-withdraw-troops-from-mali

[21] Euronews. (2023, October 10). First French troops depart Niger as military junta beds in. Retrieved from https://www.euronews.com/2023/10/10/first-french-troops-depart-niger-as-military-junta-beds-in

[22] France 24. (2022, February 18). Niger becomes France’s partner of last resort after Mali withdrawal. Retrieved from https://www.france24.com/en/africa/20220218-niger-becomes-france-s-partner-of-last-resort-after-mali-withdrawal

[23] Voice of America. (2023, May 23). Au Niger, Paris teste sa nouvelle approche militaire en Afrique. Voa Afrique. Retrieved from https://www.voaafrique.com/a/au-niger-paris-teste-sa-nouvelle-approche-militaire-%C3%A0-bas-bruit-en-afrique/7105140.html

[24] Voice of America. (2022, August 2). Le président nigérien reçoit le nouveau commandant de la force Barkhane, venu le „remercier. Voa Afrique. Retrieved from https://www.voaafrique.com/a/le-pr%C3%A9sident-nig%C3%A9rien-re%C3%A7oit-le-nouveau-commandant-de-la-force-barkhane-venu-le-remercier-/6683783.html

[25] France 24. (2023, April 12). Niger-France military cooperation: An inside look at Operation Almahaou. Retrieved from https://www.france24.com/en/tv-shows/focus/20230412-niger-france-military-cooperation-an-inside-look-at-operation-almahaou

[26] Larson, K., & Mamane, D. (2023, March 16). US Secretary of State Blinken visits Niger on Africa tour. Associated Press (AP). Retrieved from https://apnews.com/article/niger-antony-blinken-us-secretary-state-mohamed-bazoum-jihadis-islamic-extremists-cb35b9b2c543fae94c093e332b556146

[27] Turse, Nick. (2023, April 2). Drones and Motos. The Intercept. Retrieved from https://theintercept.com/2023/04/02/us-military-counterterrorism-niger/

[28] Mahshie, Abraham. (2022, February 17). The Air Force in Africa. Air Space Forces Magazine. Retrieved from https://www.airandspaceforces.com/article/the-air-force-in-africa/

[29] The Diplomatic Service of the European Union. (2022, May 10). #FieldVision | A Lighthouse in the Desert: The Mobile Border Units in Niger. European Union External Action. Retrieved from https://www.eeas.europa.eu/eeas/fieldvision-lighthouse-desert-mobile-border-units-niger_en

[30] Rada EU – tisková zpráva. (2022, September 9). EUCAP Sahel Niger: mise byla prodloužena do 30. září 2024 a její mandát byl upraven. Retrieved from https://www.consilium.europa.eu/cs/press/press-releases/2022/09/09/eucap-sahel-niger-mission-extended-until-30-september-2024-with-an-adjusted-mandate/?fbclid=IwAR203be_331gcQFsjndmC-X_k_ykT3Ga3LE3-xaA2l_WJnTrbvhVn4d8cDs

[31] Africanews. (2023, July 5). „Niger is a solid, reliable partner“ says EU’s foreign policy chief. Retrieved from https://www.africanews.com/2023/07/05/niger-is-a-solid-reliable-partner-says-eus-foreign-policy-chief/

[32] Voice of America. (2023, July 7). Du matériel militaire égyptien envoyé au Niger. Voa Afrique. Retrieved from https://www.voaafrique.com/a/le-niger-r%C3%A9ceptionne-du-mat%C3%A9riel-militaire-offert-par-l-egypte-pour-combattre-les-jihadistes/7171773.html

[33] The Diplomatic Service of the European Union. EUMPM Niger. EU Military Partnership Mission in Niger. Retrieved from https://www.eeas.europa.eu/eumpm-niger_en?s=410280

[34] Die Bundesregierung. (2023, March 28). Mehr Stabilität für Niger. Retrieved from https://www.bundesregierung.de/breg-de/themen/erinnern-und-gedenken/bundeswehr-eu-mission-niger-2181660

[35] Stevens, Flora. (2020, August 28). If Niger hopes to secure peace it must address defence corruption. Transparency International – Defence & Security. Retrieved from https://ti-defence.org/niger-military-defence-corruption-sahel-conflict/

[36] Hahonou, Eric Komlavi. (2016, February 1). CORRUPTION, INSECURITY AND BORDER CONTROL IN NIGER. Danish Institute for International Studies. JSTOR. Retrieved from https://www.jstor.org/stable/resrep13124

[37] International Institute for Strategic Studies. (2023, August). The coup in Niger. IISS. Retrieved from https://www.iiss.org/publications/strategic-comments/2023/the-coup-in-niger/

[38] Le Monde. (2023, August 9). Niger: comprendre la situation après le coup d’Etat en six questions. Le Monde Afrique. Retrieved from https://www.lemonde.fr/afrique/article/2023/08/09/niger-comprendre-la-situation-apres-le-coup-d-etat-en-six-questions_6184961_3212.html

[39] Kohoutová, M., & Škoda, J. (2023, July 27). Nigerská armáda podpořila puč skupiny vojáků. Západ volá po propuštění prezidenta. ČT24. Retrieved from https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3603163-nigerska-armada-se-snazi-o-prevrat-zajala-prezidenta

[40] Bilquin, B., & Pichon, E. (2023, September). The coup in Niger: Consequences for EU policies in the Sahel. European Parliamentary Research Service (EPRS). Retrieved from https://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/BRIE/2023/753951/EPRS_BRI(2023)753951_EN.pdf

[41] Al Arabiya. (2023, August 2). Nigeria cuts electricity to Niger after coup: Niger power company. Al Arabiya News. Retrieved from https://english.alarabiya.net/News/world/2023/08/02/Nigeria-cuts-electricity-to-Niger-after-coup-Niger-power-company

[42] Africanews. (2023, August 22). Power cuts in Niger threaten to spoil millions of vaccines as sanctions take their toll, UN says. Retrieved from https://www.africanews.com/2023/08/22/power-cuts-in-niger-threaten-to-spoil-millions-of-vaccines-as-sanctions-take-their-toll-un/

[43] Peltier, Elian. (2023, August 6). War, Mediation or Silence? Deadline for Coup Leaders in Niger Passes. The New York Times. Retrieved from https://www.nytimes.com/2023/08/06/world/africa/niger-coup-deadline.html

[44] France Info. (2023, August 26). Coup d’Etat au Niger: on vous résume un mois de tensions entre la France et le régime militaire au pouvoir en six actes. Retrieved from https://www.francetvinfo.fr/monde/afrique/niger/coup-d-etat-au-niger-on-vous-resume-un-mois-de-tensions-entre-la-france-et-le-regime-militaire-au-pouvoir-en-six-actes_6026852.html

[45] Hamaide, S., & Lough, R. (2023, September 25). France to pull troops out of Niger following coup. Reuters. Retrieved from https://www.reuters.com/world/france-pull-troops-out-niger-following-coup-says-macron-2023-09-24/

[46] BBC News. (2023, September 25). Niger coup: Macron says France to withdraw troops and ambassador. Retrieved from https://www.bbc.com/news/world-europe-66907517

[47] Valade, Carol. (2023, October 17). Driven out of Niger, the French army takes refuge in Chad, Paris’s last ally in the Sahel. Le Monde. Retrieved from https://www.lemonde.fr/en/le-monde-africa/article/2023/10/17/driven-out-of-niger-the-french-army-takes-refuge-in-chad-paris-s-last-ally-in-the-sahel_6179914_124.html

[48] France 24. (2023, December 22). Last French troops bow out of Niger. Retrieved from https://www.france24.com/en/live-news/20231222-last-french-troops-to-bow-out-of-africa-s-sahel

[49] Africanews. (2023, October 10). Niger: First French troops withdraw as US cuts aid. Retrieved from https://www.africanews.com/2023/10/10/niger-first-french-troops-withdraw-as-us-cuts-aid/

[50] Beaumont, P., & O´Carroll, L. (2023, July 28). Niger coup leader calls for support amid claims he is now head of state. The Guardian. Retrieved from https://www.theguardian.com/world/2023/jul/27/niger-president-mohamed-bazoum-vows-to-protect-democratic-gains-after-coup

[51] Euractiv. (2023, December 5). Niger ends security and defence partnerships with the EU. Retrieved from https://www.euractiv.com/section/global-europe/news/niger-ends-security-and-defence-partnerships-with-the-eu/

[52] European Civil Protection and Humanitarian Aid Operations. Niger. Retrieved from https://civil-protection-humanitarian-aid.ec.europa.eu/where/africa/niger_en

[53] Office for the Coordination of Humanitarian Affairs. (2023, March 13). Niger Situation Report. OCHA. Retrieved from https://reports.unocha.org/en/country/niger/

[54] Reuters. (2023, July 27). Russia’s Lavrov says constitutional order in Niger should be restored – TASS. Retrieved from https://www.reuters.com/article/idUSS8N39B06R/

[55] France 24. (2023, December 4). Niger’s junta ends security agreements with EU, turns to Russia for defence cooperation. Retrieved from https://www.france24.com/en/africa/20231204-niger-s-junta-ends-key-security-agreements-with-eu-turns-to-russia-for-defence-deal

[56] United Nations Meetings Coverage and Press Releases. (2023, January 10). As Armed Groups, Coups d’État Destabilize West Africa, Sahel, Role of United Nations Regional Office Key in Consolidating Democracy, Speakers Tell Security Council. SC/15169. Retrieved from https://press.un.org/en/2023/sc15169.doc.htm

[57] Radio France Internationale. (2024, February 1). Niger: la perspective d’un déploiement de militaires russes divise la junte. RFI. Retrieved from https://www.rfi.fr/fr/afrique/20240201-la-perspective-d-un-d%C3%A9ploiement-de-militaires-russes-au-niger-divise-la-junte

[58] Gauthier-Villars, D., & Lewis, D. (2023, August 9). Former Niger rebel creates movement to reinstate ousted president Bazoum. Reuters. Retrieved from https://www.reuters.com/world/africa/former-niger-rebel-creates-movement-reinstate-ousted-president-bazoum-2023-08-09/

[59] Al Jazeera. (2023, August 9). Former Niger rebel launches anti-coup movement as impasse continues. Retrieved from https://www.aljazeera.com/news/2023/8/9/former-niger-rebel-launches-anti-coup-movement-as-impasse-continues

[60] Radio France Internationale. (2023, September 20). Tuaregs from Northern Mali call for the ‚fall of the junta‘. RFI. Retrieved from https://www.rfi.fr/en/africa/20230920-tuaregs-from-northern-mali-call-for-the-fall-of-the-junta

[61] Voice of America. (2023, September 18). Military Leaders of 3 West African Countries Sign a Security Pact. Voa News. Retrieved from https://www.voanews.com/a/7272726.html

[62] Modern Diplomacy. (2023, September 25). The Alliance of Sahel States. Retrieved from https://moderndiplomacy.eu/2023/09/25/the-alliance-of-sahel-states/

[63] Wong, V. (2024, January 28). Ecowas: Niger, Mali and Burkina Faso quit West African bloc. BBC. Retrieved fromhttps://www.bbc.com/news/world-africa-68122947

[64] Folahanml, Alna. (2023, October 24). A New West African Security Pact Is Bound to Fail. Foreign Policy (FP). Retrieved from https://foreignpolicy.com/2023/10/24/alliance-sahel-states-security-extremism-mali-burkina-faso-niger/