Kolektivní násilí je předmětem zájmu bezpečnostních studií od dob svého vzniku. V minulosti se vědecké společenství zabývalo především válkou a vojenskými strategiemi, s rozpadem bipolární konfigurace světa ovšem přemístilo svou pozornost na konflikty spíše vnitrostátního charakteru, které v současnosti bezpečnostním studiím – alespoň rozhodně v českém prostředí – dominují. Tato práce se zabývá jedním z nejzajímavějších fenoménů kolektivního násilí, jemuž se věnovala a věnuje spíše sociologie a kriminologie. Jedná se o takzvané nepokoje či rioty a související davové násilí.

Cílem této práce je – s přihlédnutím k teorii kolektivního násilí Ch. Tillyho (2006) a přístupu takřečených „plzeňských antropologů“ – analýza takzvaných romských nepokojů na východním Slovensku. Ty se uskutečnily v souvislosti s blížící se účinností sociální reformy Dzurindovy vlády v únoru 2004, a přestože si vyžádaly značnou pozornost jak ze strany státních orgánů a mezinárodních organizací, tak zahraničních nevládních organizací a médií, dodnes nebyla tato problematika podrobněji zkoumána. Úkolem této práce proto je pokusit se vysvětlit příčiny těchto nepokojů; popsat jejich průběh, a sice s důrazem položeným nejen na protestující, ale také na vládní představitele, ozbrojené složky, občanskou společnost a média; a rovněž určit, k jakým výsledkům tato událost vedla.

Jak již bylo naznačeno, existuje pouze limitovaný soubor zdrojů týkajících se tohoto tématu. Z toho důvodu je autor odkázán na informace z médií, které mohou být často nedostatečné či zkreslené. To by nám nicméně nemělo v našem úsilí bránit, avšak na druhou stranu je neméně podstatné si tyto limity uvědomovat. Stěžejní prací je související analýza K. A. Nováka (2004) věnující se migračnímu potenciálu slovenských Romů do ČR.

2. „Romové“ a Romové na Slovensku

2.1 Teoretické aspekty romské problematiky a kontext východního Slovenska

Takřečená romská problematika představuje značnou intelektuální výzvu. Problematické je totiž samo o sobě vymezení našeho předmětu zájmu, tj. zodpovězení otázky, kdo vlastně Romové jsou a jak jejich skutečné či domnělé romství ovlivňuje jejich život. Jak tvrdí Moravec (2004), v současnosti existují tři kategorie, které pod označením Romové můžeme hledat. V prvé řadě to jsou nositelé romské kultury, dále lidé hlásící se k politickému národnostnímu projektu Romů a v neposlední řadě je zde kategorie kvazi-lidového stereotypu „Cigána“, tj. soubor připsaných vlastností na základě domnělého typického vzhledu majoritní společností.

Vzhledem k limitovanému rozsahu této práce nebudeme tuto tematiku hlouběji rozpracovávat, avšak jistým charakteristikám se zcela vyhnout nemůžeme. To se týká také vymezení kontextu, ve kterém nepokoje probíhaly. Jak uvádí aktuální analýza Stráty z vylúčenia Rómov Marcinčina a Marcinčinové (2009), Romové tvoří asi 8 % slovenské populace, tj. 430 000 lidí1, z čehož jsou více než dvě třetiny v produktivním věku. Velká část Romů je závislá na sociálním systému, přičemž nízké vzdělání a diskriminace jsou hlavními faktory ovlivňujícími jejich vysokou nezaměstnanost. Většina slovenských Romů žije na východě země, v oblasti s vysokou strukturální nezaměstnaností, jež postihuje celou tamní populaci (Loran 2002, Vaňo – Haviarová 2002). Obecně lze říci, že Romové čelí sociálnímu vyloučení ve slovenské společnosti, což primárně implikuje jejich horší postavení ve vztahu k majoritní společnosti (Džambazovič – Jurásková 2002).

Východní Slovensko symbolizují takzvané romské osady, zbytky tradičních společností, jež svým životním standardem nejsou nepodobné situaci v rozvojových zemích. Většina osad není napojena na kanalizaci, plynovod a vodovod, přičemž tamější obydlí se nacházejí pod kvalitativním průměrem Slovenska. Třebaže podle výzkumu S.P.A.C.E. (2006), žije v těchto osadách méně než 40 % Romů, bude jim v této práci věnována pozornost, neboť právě jejich obyvatelé tvořili, potažmo podle soudu majority tvořili rabující davy. Jak totiž uvidíme později, romské protesty z únoru 2004 nelze vnímat homogenicky, a to nejen pro nedostatek informací.

Vaňura (2008) soudí, že jeden z nejstarších popisů romských osad vypracoval Samuel Augustini ab Hortis v roce 1775, přičemž tento popis by se podle něj mohl aplikovat i na mnohé současné osady. Pokusy o definici těchto osad pak hodnotí za etnocentristické či evolucionistické, jelikož dosud nerespektovaly jako základní definiční znak specifickou sociální strukturu. Za další důležitý znak považuje jejich geografické situování na venkov, protože v městském prostředí se již projevují jiné sociální a prostorové struktury, často i silný vliv kultury chudoby.2 Definice také musí obsahovat koncept romské rodiny. Ta zahrnuje několikagenerační příbuzenstvo v horizontálním i vertikálním směru, tj. lze ji do jisté míry vnímat na způsob klanu. Příbuzenské vztahy jsou jedinými sociálními vztahy v romských osadách, veškeré další absentují. V romské kultuře je jedinou existující institucí rodina, které se vůči sobě vymezují, pokud nejsou příbuzensky spojeny. Postavení jednotlivce se odvíjí od statusu určité rodiny. Individualita je chápána jako rodinu ohrožující, proto je nežádoucí (Budilová – Jakoubek 2008, Jakoubek 2004). Jako pracovní definici romské osady použijeme následující: Romské osady jsou „kumulované venkovské momentální bydliště jedné či více romských rozšířených rodin, které jsou více či méně prostorově i sociálně izolované od ostatních obyvatel obce, na nichž jsou však ekonomicky závislí“ (Vaňura 2008: 105).

2.2 Vývoj romských osad na východním Slovensku

Co se týče vývoje východoslovenských romských osad, klíčová jsou období fašistického a socialistického režimu (avšak diskriminační politiku uplatňovalo také demokratické Československo). Slovenský štát nepokrytě vykonával rasistickou politiku třetí říše; tradiční romské osady byly zlikvidovány a znovu stavěny v dostatečné vzdálenosti od státních i provinciálních cest a také majoritního obyvatelstva. Do těchto nových osad byli stěhováni Romové bez ohledu na jejich rodinné vazby a kulturní specifika, a to včetně asimilovaných Romů patřících ke střední třídě a žijících integrovaně ve strukturách majoritní společnosti. Roku 1944 byla zahájena finální etapa řešení „cikánské otázky“ v podobě koncentračních táborů na území Slovenska, včetně masivních poprav obyvatel některých osad. Po formální stránce bylo postavení Romů v socialistickém režimu rovnoprávné, nicméně přesto se pokračovalo v předválečných diskriminačních praktikách. Mnoho Romů se po válce vrátilo na místa svých bývalých osad a začalo stavět nové, což se často potýkalo s nesouhlasem národních výborů.

Nelepšící se situace vyvolala masivní přesun 15 000 východoslovenských Romů (ze slovenských 100 000) do Čech. Druhá vlna migrace probíhala v důsledku kolektivizace zemědělství a industrializace v první polovině 50. let, neboť to znamenalo horší pracovní příležitosti než těsně po válce. To vedlo jak k masivní migraci do Čech a zpět, protože ne všichni Romové se v Čechách usazovali natrvalo, tak ke koncentraci nejzaostalejších Romů na východním Slovensku. Na přelomu 50. a 60. letech bylo rozhodnuto o nuceném usídlení kočovných Romů a zároveň rušení romských osad. V druhé polovině 60. let následovala politika rozptylu, která usilovala o integraci Romů prostřednictvím teritoriální separace jednotlivých nukleárních rodin. Všechny tyto aktivity z hlediska majority selhaly a na straně Romů způsobily především to, že tradiční romská kultura byla dezintegrována.

Hlubokou segregaci Romů a většinového obyvatelstva odkryla změna režimu, jež ruku v ruce s pokračující deindustrializací a rušením společností zaměstnávající Romy vedla k celkovému zhoršení situace, charakterizované závislostí na sociálním systému a často kulturou chudoby. Výsledkem liberalizace společnosti po roce 1989 byl pokles životní úrovně slovenských Romů, kteří čelí sociálnímu vyloučení na základě jejich nedostatečného vzdělání, nezaměstnanosti, resp. nezaměstnatelnosti a samozřejmě také rasismu většinové společnosti a přetrvávajícího nereflektování specifik jejich aktuálního postavení (Jurová 2008, Vaňura 2008).

2.3 Sociální reforma

Milníkem ve vývoji osad byla také sociální reforma, kterou připravila slovenská vláda v roce 2003. Tato reforma hrála ve zkoumané problematice zásadní roli, a proto se jí budeme věnovat podrobněji.

Jak mnohokrát uvádějí autoři sborníku Jakoubka a Hirta (2008), tato reforma byla údajně implicitně zaměřena na slovenské Romy, kteří podle vládních představitelů v čele s premiérem Dzurindou systematicky zneužívali výhody sociálního státu. Podoba reformy sociálního systému vykazovala motivační charakter; jejím smyslem bylo přimět nezaměstnané k začlenění se do pracovního procesu na základě snížení sociálních přídavků (Vláda 2004a). Z hlediska východoslovenských Romů byla podstatná také úprava zákonného příspěvku na dítě. Ta konstatovala, že příspěvek na dítě nenáleží osobám ve věku od 16 do 25 let, pokud jsou bezdětné a nestudují. Smyslem tohoto opatření bylo zřejmě motivovat absolventy základních škol k nástupu na střední školy, ale v případě mladých vyloučených romských párů bychom spíše předpokládali, že je přiměje k dřívějšímu zakládání rodiny.

Výsledkem reformy bylo zejména snížení příjmu (nejen) romských rodin pobírajících sociální dávky přibližně o polovinu, avšak v případě jejího oficiálně deklarovaného záměru lze v současnosti říci, že selhala. Nic na tom nezměnil ani aktivační příspěvek, jenž pochází ze strukturálních fondů EU a je nejčastěji přiznán obecním zaměstnancům, vykonávajícím veřejně prospěšné práce po dobu 10 hodin týdně, respektive 40 hodin měsíčně. Ten sice umožňuje zvýšit příjem rodinám závislým na sociálních dávkách, nicméně počty zaměstnanců jsou poměrně limitované a především nijak neřeší sociální vyloučení dotčených rodin. V konečném důsledku reforma naopak sociální exkluzi východoslovenských Romů spíše prohloubila, jelikož se snížila reálná možnost zajistit dětem léčení, jež bylo doposud bezplatné, zároveň se stala problematičtější participace na vzdělávacím procesu, včetně dopravy, a v neposlední řadě byly výrazně zhoršeny podmínky sociální práce (Buchta 2004, Novák 2004).

3. Deskripce kolektivního násilí a analýza jeho příčin

3.1 Popis událostí řazených k romským nepokojům

Dříve, než se budeme zabývat vysvětlením příčiny východoslovenských nepokojů v únoru 2004, považuje autor práce za vhodné nejprve popsat jejich formu a dynamiku. Rovněž je třeba předeslat, že pod nálepkou romských nepokojů se skrývá řada de facto nesouvisejících nebo jen různorodých událostí a aktivit, nicméně vzhledem k tomu, že takto byly vnímány majoritními institucemi, včetně médií, musíme tuto skutečnost akceptovat, abychom zároveň lépe mohli pochopit reakce většinové společnosti a jejích reprezentantů.

Dne 6. února odmítli rodičové z obce Hraň v okrese Trebišov poslat na protest vůči sníženým sociálním dávkám své děti do školy. Dva dny nato se v Pavlovciách nad Uhom shromáždilo asi 100 Romů, aby vyjádřili svůj nesouhlas se sociální reformou. 11. února došlo k prvním krádežím v prodejně Billa v Levoči, a ty pokračovaly po další 3 dny za značné mediální pozornosti, která tyto akty vedle dalších krádeží, resp. loupeží na východním Slovensku označila a spojila pod nálepkou rabování. 12. února se v Michalovcích sešlo asi 300 Romů na protest vůči reformě, přičemž otevřeně vyhrožovali krádežemi (KVÚC 2004, Pravda 2004).

V obci Drahňov byl v noci z 19. na 20. února vyrabován obchod a téhož dne došlo v obci Čierná nad Tisou ke krádežím v místních prodejnách Jednoty a Rokoko asi 40 Romy včetně dětí, přičemž zde prvně byly napadnuty přítomné prodavačky. Škoda byla vyčíslena na 40 000 Sk a policie následně zadržela 13 osob. Prodejnu Jednota v Trhovišti se 21. února údajně pokusilo vyrabovat 200 Romů. Prodavačka prodejnu uzavřela a navzdory dobývání se dovnitř vyčkala do příjezdu městských strážníků a příslušníků policejního pohotovostního útvaru z Košic. Romové se následně rozešli, ovšem večer se jiná romská skupina již do prodejny dostala. Policie následně zadržela 33 obyvatel nedaleké osady (KVÚC 2004).

Trojí rabování se uskutečnilo 23. února. V Kameňanech na středním Slovensku nahlásil policii místní občan podezřelého ruchu kolem jisté prodejny potravin. Po rozbití výlohy byl poškozen také mrazící pult a pokladna a zcizeny potraviny. Celková škoda byla odhadnuta na 70 000 Sk. Policie následně zadržela několik osob z přilehlé romské osady. Policejní prezident J. Spišiak k poškozování prodejen uvedl, že se jedná o provokace a snahu zastřít trestnou činnost. Další čin se stal v obci Rimavská Sobota, kde skupina 20 Romů kradla a kde byla tamní prodavačka udeřena mraženým výrobkem do hlavy (Tiscali 2004).

Největší akce spojovaná s nepokoji se uskutečnila v centru Trebišova, kde se shromáždilo cca 400 Romů s dnes již neurčitelným cílem. Jednalo se o nepovolené shromáždění, policie je z toho důvodu z centra vytlačila. Romové se bránili házením kamenů a prázdných lahví. Poškodili několik objektů a dvě policejní auta. Po akci zůstali dva vážně zranění policisté. Následujícího dne ministr V. Palko a policejní prezident A. Kulich prohlásili ve Slovenském rozhlasu, že na celém území Slovenska je bezpečnostní situace stabilizována. Přesto v podvečer téhož dne požádal Palko o přesun 1000 vojáků Ozbrojených sil SR a zmobilizováno bylo na 20 000 policistů. Jednalo se o největší akci ozbrojených sil od roku 1989. Některá slovenská média tuto situaci komentovala titulky jako „Toto je vojna!“ (ERRC 2004b).

Stejně jako u výše uvedených případů měl Trebišov svou policejní dohru. 24. února policie v počtu 240 příslušníků uzavřela na více než 12 hodin místní romskou osadu, přičemž zadrženo bylo 27 osob. Vyšetřování tohoto zásahu Centrem pro práva Romů na Slovensku a Evropským centrem pro práva Romů svědčí o aplikaci kolektivní viny na obyvatele romské osady. Podle zprávy ERRC (2004b) policisté násilně vnikali do domů, aniž předložili povolení k domovní prohlídce anebo podali jakékoli jiné odůvodnění. Brutálním způsobem fyzicky i verbálně napadali obyvatele osady, včetně žen, dětí a mentálně postižených. Tloukli je obušky, kopali na zemi a elektrošoky mířenými na hlavu, tělo i končetiny vymáhali přiznání, a to jak v domovech poškozených, tak na veřejnosti a policejní stanici. Neobjasněno zůstalo úmrtí R. Pukyho, jenž byl nalezen mrtvý 7. března v padesáticentimetrové hloubce řeky Ondavy poté, co byl od zásahu nezvěstný. Svědci naposledy viděli Pukyho, jak jej během razie pronásleduje 10 policistů. Podle pitevní zprávy bylo příčinou smrti utonutí. Zpráva však nebyla veřejnosti plně zpřístupněna a podle jistých zdrojů ERRC se v ní dále píše o frakturách žeber, zápěstí a četných modřinách. Navzdory naléhání lidsko-právních organizací nebyl případ znovu otevřen. Rovněž odmítnut byl požadavek na vyšetření porušení pravomocí zasahujících policistů.

Nezákonné chování policistů bylo také zaznamenáno v kauze Čaklov. Podle výpovědí Romů zde 24. února prodavačka místní prodejny vybízela romské ženy, aby přišly do jejího obchodu a vzaly si bez placení, co budou potřebovat. Údajně se takto snažila zakrýt účetní nesrovnalosti v hodnotě 118 000 Sk. Přibližně 35 romských žen tuto nabídku využilo a z obchodu skutečně se zbožím odešlo. Policisté přivolaní ke krádežím našli prodejnu nepoškozenou. Následovala policejní razie v místní romské osadě, načež zadrženo bylo 34 lidí. Policisté se dopouštěli stejných činů jako v předchozím případě, tříletý chlapec byl zraněn ranou obuškem do hlavy. Zadržení byli po 48 hodinách v cele předběžného zadržení předvedeni před soud ve Vranově nad Topľou a po neveřejném slyšení byli obvinění z tč. loupeže v organizované skupině. Ženy byly umístěny do vazební věznice v Levoči, kde byly drženy do překvalifikování jejich činu na krádež začátkem dubna (ERRC 2004a, 2004b). Čaklov můžeme označit za poslední událost romských nepokojů, ačkoli se 1. března ještě sešlo 300 Romů v Prievidzi, aby protestovali proti postupu slovenské vlády při nepokojích, jakož i další protestní akce (RNL 2004).

3.2 Analýza příčin romských nepokojů

Obecně lze vystopovat čtyři hlavní faktory, které byly nejčastěji jmenovány při vysvětlování vzniku a vývoji nepokojů. Zaprvé, byl především romskými elitami akcentován spontánní charakter vzniku nepokojů, které způsobil hlad, případně strach. Zadruhé, vládní představitelé a někteří odborníci reagovali na existenci nepokojů v tom smyslu, že jsou realizací lichvářských tlaků, protože právě lichváři, u nichž se Romové zadlužovali, měli přijít o zisky z úroků. Pominout nelze ani vliv medií, která medializací určitých kauz motivovala některé obyvatele romských osad k rabování. V neposlední řadě byla také uváděna role romských elit a politické opozice, které dle vládních představitelů přispívaly ke komplikaci situace, respektive samy ji svými výroky zhoršovaly.

Podle Nováka (2004) nelze o spontánním charakteru nepokojů hovořit, neboť reforma měla začít platit teprve od 1. března, takže jejich účastníci ještě přímý vliv změny sociálního systému nepocítili. Spíše se jednalo o specifický druh protestu (štrajku), jenž byl potencovaný medializací jednotlivých kauz, a to zejména v případě levočské Billy. Důležité je upozornit, že podobné případy se zde děly již dříve, a to bez tolik intenzivního zájmu novinářů.

Kauzu rabování lze podle jeho názoru označit prvořadě za velmi neočekávanou, přičemž mezi jednotlivými událostmi nelze vysledovat zákonitosti. Rabovalo se celkem v šesti obcích, dvěma pokusům předešlo nasazení policie. Spíše bychom mohli nepokoje považovat za shodu náhod, čili jejich organizace je zpochybnitelná. Lichváři nicméně skutečně mohli mít na celou situaci jistý vliv, ale to rovněž i média, která situaci na východním Slovensku líčila téměř apokalypticky, bez ohledu na to, že celkově se méně než dvoutýdenního rabování účastnilo, respektive potenciálně mohlo zúčastnit maximálně 600 lidí. Co se týče romských elit, během nepokojů se od takového jednání distancovaly, nicméně dále se pokoušely působit dojmem, že pouze ony jsou s to tento problém vyřešit. Jejich přímý vliv na nepokoje byl zanedbatelný, což lze říci také o politické opozici, jež se pokoušela využít situace pro oslabení vlády. Sami dotazovaní Romové, již se nepokojů neúčastnili, rabování většinově odsuzovali.

4. Výsledky kolektivního násilí

Výsledky každého případu občanských nepokojů je poměrně obtížné určit, protože ne každou souvislost mezi nepokojemi a přijatým vládním opatřením lze prokázat. V případě slovenských nepokojů lze za prokazatelný označit Návrh opatření na prohloubení pozitivních účinků změny systému dávek v hmotné nouzi na některé skupiny obyvatelstva opatření, která přijala slovenská vláda 25. února. Návrh obsahoval celkem dvanáct opatření, a to však převážně deklarativního charakteru, z nichž některá sice měla pozitivní vliv na stav znevýhodněných skupin – například zvýšení aktivační příspěvku z 1000 Sk na 1500 Sk -, nicméně problém jako takový – sociální vyloučení – v zásadě neřešila (Vláda 2004b).

Podle Nováka (2004) bylo kladnou stránkou nepokojů, že otevřely dosud společensky nediskutované otázky lichvy, problematické podpory samospráv při vytváření pracovních míst, stipendií a zajišťování příspěvků na stravu rodinám závislým na sociálním systému. Sborník Jakoubka a Hirta (2008) ovšem svědčí spíše o opaku. Jako záporný důsledek nepokojů je viděna etnicizace problematiky, která potenciálně zhoršila vztah mezi majoritou a romskou minoritou, a přehlížení socioekonomické podstaty nepokojů, jakož ignorování vlivu sociální reformy na znevýhodněné skupiny obyvatelstva jako takového. V tomto ohledu lze předpokládat, že důsledky této reformy znamenaly podporu politické opozice vlády.

V neposlední řadě lze hovořit o poškození politické image slovenského státu v zahraničí. Postup tamější vlády byl kritizován mnoha mezinárodním organizacemi a neziskovými organizacemi (USDS 2004). Ostatně za negativní aspekt mezinárodních vztahů může být vnímáno samo vypracování Novákovy zpráva (2004), která se věnovala migračnímu potenciálu slovenských Romů po zavedení reformy.

5. Romské nepokoje v Tillyho typologii namísto závěru

Vzhledem k výše uvedenému je nezbytné položit si otázku, zda je vůbec pro povahu romských nepokojů z únoru 2004 možné a účelné pojímat je jako jednu homogenní událost. Pokud nicméně uvážíme, že takto vůči nim bylo přistupováno ze strany vlády a slovenské společnosti, skutečně se zdá být vhodné s tímto sociálním konstruktem pracovat. Navzdory tomu nelze nevidět různé přístupy v rámci jak samotných nepokojů, tak z hlediska vládního postupu. Závěrečná část proto bude pracovat se třemi typy aktérů, jimiž jsou rabující, zloději a vláda.

Rabování se zřejmě nejvíce přibližuje typům výtržnictví a rozptýlené útoky. První Tilly (2006) vymezil jako napadání či ničení majetku druhých skupinou dvou či více osob, a to v rámci původně nenásilného shromáždění. Výtržnosti charakterizuje nízký stupeň kolektivnosti, ale poměrně vysoký stupeň krátkodobých škod. Rozptýlené útoky označují situaci, kde v průběhu rozptýlené, v malém měřítku probíhající a obecně nenásilné interakce reaguje určitý počet účastníků jednáním s poškozujícími účinky. Míra krátkodobých škod je však nízká. Skutečně rabování předcházely nenásilné protesty vůči sociální reformě a teprve po několika dnech byly doprovozeny násilnými interakcemi. Rozsah krátkodobých škod byl ovšem spíše zanedbatelný, proto se autor práce kloní spíše k přiřazení rabování k rozptýleným útokům.
Je sporné, zda lze interpretovat Tillyho typ oportunismu takovým způsobem, jenž by umožnil do jeho typologie zahrnout roli zlodějů, kteří byli motivování při rabování pouze materiálním ziskem a nikoli protestním étosem. Autorovi práce se zdá totiž nezbytné tyto aktéry z problematiky nepokojů nevyčleňovat.

Posledním aktérem nepokojů je vláda. Vládní represe uvádí Tilly jako jeden z příkladů tohoto typu, kdy různé formy kolektivní akce generují odpor či rivalitu, na níž jedna nebo více stran reagují jednáním, které poškozuje osoby a/nebo objekty v míře spíše nízké. Z toho důvodu je přiřazení role vlády k určitému tillyovskému typu asi nejméně problematické.

Takzvané romské nepokoje z únoru 2004 považuje autor za stále dostatečně nezpracovaný fenomén, který k tomu však v několika ohledech přímo vybízí. V prvé řadě je důležité ozřejmit, proč se nepokojů účastnili pouze Romové a nikoli příslušníci majority, byť jistou nápovědou může být již Novákova zpráva. Dále je třeba prozkoumat, nakolik etnická optika ovlivnila rozhodování vlády a přístup ozbrojených složek, jakož i neochotu zabývat se obviněními vůči nezákonnému postupu těchto jednotek. Rovněž je třeba podrobněji vyhodnotit roli médií, jež měla, zdá se, na formu a dynamiku nepokojů nemalý vliv. Konečně je nezbytné se zaměřit na zodpovězení otázky, zda jsou podobné nepokoje na Slovensku potenciálně stále aktuální. Tuto práci lze vnímat nanejvýš jako první krok.

Seznam použité literatury

Budilová, L. – Jakoubek, M.: Cigánská osada – rodina nebo obec? In Jakoubek, M. – Hirt, T. (2008): Rómské osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005, Bratislava, Nadácia otvorenej spoločnosti, s. 41 – 62.

Džambazovič, R. – Jurásková, M.: Sociálna situácia a chudoba Rómov. In Vašečka, M. (eds., 2002): Čačipen pal o Roma: súhrnná správa o Rómoch na Slovensku, Bratislava, Inštitút pre verejné otázky, s. 527 – 564.

Jakoubek, M. – Hirt, T. (2008): Rómské osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005, Bratislava, Nadácia otvorenej spoločnosti.

Jakoubek, M. (2004): Romové – konec (ne)jednoho mýtu: tractatus culturo(mo)logicus, Praha, Socioklub.

Jakoubek, M. – Poduška, O. (2003): Romské osady v kulturologické perspektivě, Brno, Doplněk.

Jurová, A.: Historický vývoj rómských osad na Slovensku a problematika vlastníckych vzťahov k pôde („nelegálne osady“). In Jakoubek, M. – Hirt, T. (2008): Rómské osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005, Bratislava, Nadácia otvorenej spoločnosti, s. 131 – 175.

Loran, T.: Sociálna politika a zamestnanosť Rómov. In Vašečka, M. (eds., 2002): Čačipen pal o Roma: súhrnná správa o Rómoch na Slovensku, Bratislava, Inštitút pre verejné otázky, s. 565 – 586.

Moravec, Š.: Sociální služby v prostředí romských společenství: problém etnicity poskytovatele. In Hirt, T. – Jakoubek, M. (2004): Romové. Kulturologické etudy, Plzeň, Aleš Čeněk, s. 11 – 69.

Tilly, Ch. (2006): Politika kolektivního násilí, Praha, Sociologické nakladatelství.

Vaňo, B. – Haviarová, E.: In Vašečka, M. (eds., 2002): Čačipen pal o Roma: súhrnná správa o Rómoch na Slovensku, Bratislava, Inštitút pre verejné otázky, s.

Vaňura, J.: Romské osady v historické perspektivě. Stručné dějiny usazování Romů na Slovensku a vznik a vývoj východoslovenských romských osad. In Jakoubek, M. – Hirt, T. (2008): Rómské osady na východnom Slovensku z hľadiska terénneho antropologického výskumu 1999 – 2005, Bratislava, Nadácia otvorenej spoločnosti, s. 103 – 120.

Seznam použitých internetových zdrojů

Buchta, S. (2004): Reforma sociálneho systému a sociálnej politiky na Slovensku, on-line text: http://archiv.noviny.mpsv.cz/clanek.php?id=151, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

ERRC (2004a): Extreme Rights Deprivation among Roma in Slovakia Leads to Unrest, on-line text: http://www.errc.org/cikk.php?cikk=1884&archiv=1, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

ERRC (2004b): Written Comments Concerning Slovakia to the UN Committee on the Elimination of Racial Discrimination, on-line text: http://www.errc.org/db/00/B0/m000000B0.doc, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

Marcinčin, A. – Marcinčinová, Ľ. (2009): Straty z vylúčenia Rómov. Kľúčom k integrácii je rešpektovanie inakosti, on-line text: http://www.osf.sk/Default.aspx?CatID=33&NewsID=170, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

KVÚC (2004): Rómske protesty, on-line text: http://mesto.sk/prispevky_velke/kosicky/romskeprotesty1077614520.phtml, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

Novák, K. A. (2004): Závěrečná zpráva k projektu Zajištění monitoringu migračních tendencí v romských lokalitách východního Slovenska a služeb potřebných k vytvoření systému včasného varování a podání souhrnné zprávy, on-line text: http://aa.ecn.cz/img_upload/ea85d6c87301f0a7507b0e8d7b873b63/Zaverecna_zprava_korigovana_anonym.pdf, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.
Pravda (2004): Po rabovačkách hovoria Rómovia o vojne, on-line text: http://spravy.pravda.sk/sk_ckronika.asp?r=sk_ckronika&c=A040222_214847_sk_ckronika_p01, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

Ringold, D. – Orenstein, M. A. – Wilkens, E. (2005): Roma in an Expanding Europe. Breaking the Poverty Cycle, on-line text: http://siteresources.worldbank.org/EXTROMA/Resources/roma_in_expanding_europe.pdf, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

RNL (2004): Reakcie Vlády SR, parlamentných a neparlamentných politických stran. Príloha sociálne nepokoje, on-line text: http://www.rnl.sk/modules.php?name=News&file=print&sid=806, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

S.P.A.C.E. (2006): Aktualizácia a doplnenie Atlasu rómských komunít na Slovensku 2005, on-line text: http://www.nspace.sk/files/atlas_osf_2006.pdf, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

Tiscali (2004): Romové na Slovensku rabují dál, problém řeší vláda, on-line text: http://tiscali.cz/news/news_center_020423.703436.html, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

Vláda (2004a): Informácia o dosahu a účinku zmien sociálneho systému na rómske komunity žijúce vo vybraných osadách, on-line text: http://www.rokovania.sk/appl/material.nsf/0/4C7AE25507FD27DAC1256F4D003D58C5/$FILE/Zdroj.html, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

Vláda (2004b): Informácia č. 2 o realizácii opatrení na prehlbenie pozitívnych účinkov zmeny systému dávok v hmotnej núdzi na niektoré skupiny obyvateľstva, on-line text: http://www.rokovania.sk/appl/material.nsf/0/D3C6A80887009612C1256E610033F61B/$FILE/material.rtf, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

USDS (2004): Report on Human Rights Practices in the Slovak Republic, on-line text: http://www.state.gov/g/drl/rls/hrrpt/2004/41707.htm, ověřeno ke dni 14. prosince 2009.

Autor: Václav Walach, student Bezpečnostních a strategických studií FSS MU