V době probíhající války na Ukrajině se Evropská unie snaží reagovat na proměňující se mezinárodní řád a hledat nové partnery mimo své hranice, se kterými může sdílet podobné hodnoty a posilovat obchodní vazby. Jedním z nich je Indonésie, která může EU nabídnout řadu výhod, avšak vzájemné vztahy také skýtají několik problematických bodů. Do jaké míry může EU budovat své obchodní zájmy na vztahu s Indonésii?

Nový řád

Konec studené války znamenal zánik bipolárního řádu, který charakterizoval světový systém po několik desetiletí. Nyní je uspořádání světa i přes stále dominantní moc Spojených států multipolární a současný systém dává prostor několika aktérům, aby se dostali do nejvyšších pater mocenské struktury a prosazovali své zájmy na globální úrovni. [1] Jedním z nich je Indonésie, která se snaží spojit svůj rychlý ekonomický růst se snahou stát se nezpochybnitelnou velmocí v regionu.

Indonéská cesta na výsluní

Na počátku 20. století byla Indonésie kolonií Nizozemského království a byla známá jako Nizozemská východní Indie. V roce 1942 japonská vojska obsadila Indonésii a zástupci nizozemské vlády byli nuceni odejít. Po druhé světové válce vyhlásila Indonésie nezávislost, ale nizozemská vláda se pokusila znovu získat na zemi kontrolu. Spory několikrát přerostly v násilí, až v roce 1949 Nizozemci uznali indonéskou nezávislost. V 50. letech se Indonésie stala republikou a její první prezident Sukarno prosazoval socialistickou politiku. V roce 1965 byl Sukarno sesazen a nahrazen generálem Suhartem. Pod jeho vedením se situace stabilizovala, ale jeho vládu charakterizovalo politické násilí a porušování lidských práv. [2]

Situace v Indonésii se změnila v 90. letech kvůli kritice ze strany mezinárodního společenství. V roce 1998 došlo k masovým protestům, které vedly ke svržení Suhartovy vlády a nastolení demokracie. Od té doby země zažila několik prezidentů, současnou hlavou státu je Joko Widodo, zvaný taktéž Jokowi.

Reformy a ekonomický růst

Po pádu Suhartova režimu byla provedena celá řada ekonomických reforem, které měly pozitivní dopad na hospodářský růst v zemi. Byla provedena reforma finančního sektoru – země se zaměřila na posílení bankovního systému a finančního dohledu. Byla zavedena přísnější pravidla pro banky a provedeny restrukturalizace některých finančních institucí. Dále byly uskutečněny reformy s cílem snížit obchodní bariéry, liberalizovat zahraniční investice a zvýšit konkurenci na trhu. Reformám neunikl ani daňový systém a v neposlední řadě došlo k široké privatizaci státních podniků a snížily se regulační překážky pro podnikání. Indonésie také investovala do rozvoje infrastruktury, jako jsou silnice, letiště, přístavy a energetika. Tato opatření měla za cíl zlepšit propojení mezi regiony, podpořit obchod a přitáhnout zahraniční investice. [3]

Indonésie je dnes 16. největší ekonomikou světa. I když to na první pohled nemusí vypadat působivě, je důležité si uvědomit, že od roku 1990 vzrostlo HDP země více než třináctkrát – ze 106 miliard dolarů na 1,4 bilionu dolarů. Mezi lety 1990 a 2022 rostla indonéská ekonomika průměrným meziročním tempem asi 5 %. Předpokládá se, že počet obyvatel Indonésie do roku 2050 vzroste na 321 milionů [4], což by mohlo vést k dalšímu ekonomickému rozvoji, podobně jako jsme toho byli svědky v případě Filipín [5] či Thajska [6]. Do roku 2030 bude dle odhadů indonéská ekonomika nadále růst přibližně 5 % ročně, poté se růst zpomalí na zhruba 3 % ročně. [7]

Rámec vztahů s Evropskou unii – od třecích ploch k oteplování vztahů

Současné vztahy mezi Indonésií a Evropskou unii (EU) jsou rozličné – obě strany jsou si navzájem užitečnými obchodními partnery, ale mohou být také protivníky s napjatými vztahy. To se během posledních dvou desetiletí ukázalo hned dvakrát. První incident se odehrál na počátku roku 2000, kdy EU odsoudila a sankcionovala indonéskou armádu za útlak bojovníků na Východním Timoru. [8] Druhým incidentem bylo usnesení Evropského parlamentu z roku 2017 o palmovém oleji a odlesňování, které vedlo k omezení dovozu indonéských výrobků z palmového oleje do EU a k negativní kampani proti tomuto zboží, což Indonésie vnímala jako akt protekcionismu. [9]

I přes tyto spory a napjaté vztahy však docházelo ke světlým okamžikům. Například v roce 2016 započaly rozhovory o komplexní dohodě o hospodářském partnerství (CEPA),  postupovaly však pomalým tempem. V červnu 2021 došlo ke zlepšení, když Josep Borrell, šéf zahraniční politiky EU, navštívil Jakartu jako první cíl své první cesty po jihovýchodní Asii – tehdy se rozjela vlna diplomatických návštěv a začala fáze oteplování vzájemných vztahů. K této okolnosti přispěl fakt, že Indonésie byla v roli předsedy skupiny G20 pro rok 2022. I díky tomu tak země přijala nebývalý počet vysoce postavených návštěv z EU, včetně Valdise Dombrovskise, evropského komisaře pro obchod, který v té době prohlásil, že očekává, že se obě strany do roku 2024 dohodnou na podmínkách dohody o volném obchodu. [10]

Vzájemný obchod mezi EU a Indonésii

Celkový objem obchodu mezi EU a Indonésií dosáhl v roce 2020 výše 20,6 miliardy eur, přičemž vývoz z EU činil 7,2 miliardy eur a dovoz do EU 13,3 miliardy eur. Indonésie vyváží do EU především zemědělské produkty, zatímco EU vyváží do Indonésie stroje a technologie. EU bylav roce 2020 pátým největším obchodním partnerem Indonésie, zatímco Indonésie byla 31. globální obchodní partner EU a pátý partner EU v ASEAN. ASEAN je pro indonéskou zahraniční politiku důležitý již pět desetiletí. Jako jedna z pěti zakládajících zemí sdružení je Indonésie i nadále jedním z lídrů této regionální instituce, pro níž je EU inspirací. Navzdory podobnému postavení významných organizací ve svých regionech však mají ASEAN a EU odlišnou kulturu spolupráce a jejich vzájemné vztahy nebyly vždy dobré. Kromě toho také nelze podceňovat indonéské obavy z časté tendence EU uplatňovat na dovážené zboží necelní překážky. Tyto obavy v průzkumu veřejného mínění v Indonésii silně vyjadřovali nejen podnikatelé, ale také vládní úředníci a akademici. [13]

Indonéské přírodní zdroje jako potenciál pro EU?

Téměř čtvrtina světových zásob niklu se nachází v Indonésii. [16] Kromě niklu je země bohatá na bauxit a měď. Ve vývozu těchto surovin je Indonésie ve světovém žebříčku pátá v případě bauxitu [18] a šestá v případě mědi. [19] Všechny tyto komodity jsou důležité právě pro výrobu automobilů, nejdůležitější z nich je však nikl. Ten se používá především při výrobě baterií do elektromobilů a stává se tak stále důležitější surovinou na světových trzích. Indonésie je jeho největším producentem. Po ruské invazi na Ukrajinu v únoru 2022 se EU snažila zcela oprostit od ruských nerostných zdrojů, na kterých byla závislá. V tomto ohledu byl intenzivně diskutován také program Green Deal a zelená transformace evropského průmyslu. Ústředními pilíři tohoto ambiciózního plánu je také opuštění od spalovacích motorů a přechod právě k elektrické mobilitě. [14] EU je nyní v tomto ohledu závislá primárně na Číně, což však nemusí být do budoucna perspektivní, zejména vztahy Činy s Ruskem a vztahy EU s Tchaj-wanem mohou tohoto giganta dříve či později postavit do role plnohodnotného protivníka Západu. EU proto musí hledat partnery, kteří dokáží uspokojit evropskou poptávku, což povede k větší diverzifikaci trhu.  Podle expertů může EU ukončit svou závislost na bateriích z Číny do roku 2027. [15] Nahradit by ji v tomto ohledu pro EU mohla totiž právě Indonésie. Z toho plyne, že význam Indonésie pro EU jakožto obchodního partnera, může do budoucna růst.

Ani Indonésie však není pro EU bezproblémový partner. Indonésie si je vědoma své neocenitelné role v oblasti drahých kovů a je ochotna uvalit embagra na vývoz svých komodit s cílem zamezit tomu, aby její suroviny byly pouze vytěžovány jinými aktéry na úkor indonéských zájmů. [22] V roce 2020 prezident Jokowi zakázal vývoz niklové rudy a povolil pouze vývoz výrobků z niklu. [17] Tímto krokem chtěl podpořit výrobu s přidanou hodnotou přímo v Indonésii. Tato strategie zaznamenala určitý úspěch, neboť bylo oznámeno několik investičních projektů v zemi, přičemž na několika z nich se nyní podílejí čínské společnosti. [26] Na druhou stranu však zavedení embarga na vývoz niklové rudy vyvolalo odpor EU, která podala stížnost u Světové obchodní organizace (WTO). Celý spor pak byl podrobně zkoumán a ke konci roku 2022 vydala WTO verdikt, že embargo porušuje pravidla WTO. [20] Jakarta však neustoupila a embargo ponechala.

Spory mezi EU a Indonésií se navíc objevují i mimo ekonomickou oblast. EU se vyjádřila kriticky poté, co indonéský parlament na začátku prosince roku 2022 nově upravil trestní zákoník, který zakazuje mimomanželský sex a údajně více omezuje svobodu projevu. [23] Reakci Bruselu naopak odsoudili indonéští úředníci. [23]  V případě zájmu či dokonce potřeby navázat s Indonésií intenzivnější obchodní styky a získat přístup k dodávkám klíčových surovin, jako je nikl a bauxit, by však EU zřejmě musela postup Jakarty v otázkách lidských práv tolerovat.

Přichází doba pevnějších vztahů?

Jak již bylo zmníněno, během indonéského předstednictví G20 došlo k nárůstu návštěv peřdstavitelů EU a členských zemí EU v Indonésii. Dle vyjádření Valdise Dombrovskise, evropského komisaře pro obchod, lze také očekávat, že obě strany do roku 2024 dosáhnout shody na podmínkách dohody o volném obchodu. [10]

Společným bodem však nemusí být pouze ekonomické aspekty. I navzdory zmíněnému rozporu v oblasti lidských práv si lze představit, že Indonésie a EU mohou mít společný zájem na zachování spravedlivého a inkluzivního globálního řádu založeného na právním státě a multilateralismu. Tyto hodnoty mohou potom dále růst, v případě zvyšování napětí mezi USA a Čínou kvůli jejich soupeření v regionu. Dále může být pro oba aktéry společná vůle bojovat s následky klimatické změny. Indonésie totiž už nyní toto téma reflektuje a snaží se reagovat na zvyšující se hladiny světových vod budováním nového hlavního města Nusantara. [24]

Vztahy EU a Indonésie tedy nesou do budoucna značný potenciál jak v oblasti ekonomické, tak sociální a environmentální. Zda bude potenciál naplněn však záleží do značné míry i na tom, zda se podaří EU a Indonésii nalézt společnou půdu a překonat překážky v podobě nedůvěry a obav na straně EU z politiky embarg a schopnosti EU přesvědčit Indonésii stejně jako ochoty a potřeby Indonésie začít se orientovat na EU jako na skutečně významného partnera, se kterým stojí za to budovat vzájemné vztahy.

---

Editor článku: Klára Šubíková, Jan Slánský

Zdroje

1. Lloyd, M., & Dixon, C. (2022). A future multipolar world. Global Policy, 13(5), 818–827. https://doi.org/10.1111/1758-5899.13145

2. Flood, P. (2013). A history of modern Indonesia [Book Review]. Journal of the Oriental Society of Australia, The, 45, 138. https://search.informit.com.au/documentSummary;dn=565278265665879;res=IELHSS

3. Fukuoka, Y. (2013). Oligarchy and Democracy in Post-Suharto Indonesia. Political Studies Review, 11(1), 52–64. https://doi.org/10.1111/j.1478-9302.2012.00286.x

4. Indonesia Perspectives: Population and Demography. (n.d.). Copenhagen Consensus. https://copenhagenconsensus.com/publication/indonesia-perspectives-population-and-demography

5. Furuoka, F. (2010). Population growth and economic Development: empirical evidence from the Philippines. Philippine Journal of Development, XXXVII, No. 1. https://www.pids.gov.ph/publication/philippine-journal-of-development/population-growth-and-economic-development-empirical-evidence-from-the-philippines  

6. Furuoka, F. (2009). Population Growth and Economic Development: New Empirical Evidence from Thailand. Economics Bulletin, 29(1). http://www.accessecon.com/Pubs/EB/2009/Volume29/EB-09-V29-I1-P1.pdf 

7. Kurniawan, R. C., & Managi, S. (2018). Economic Growth and Sustainable Development in Indonesia: An Assessment. Bulletin of Indonesian Economic Studies, 54(3), 339–361. https://doi.org/10.1080/00074918.2018.1450962

8. Dupont, A. (2000). ASEAN’s Response to the East Timor Crisis. Australian Journal of International Affairs, 54(2), 163–170. https://doi.org/10.1080/713613510

9. Wicaksono, T. A. (2021, February 18). Indonesia’s Fight against the EU Palm Oil Ban | Geopolitical Monitor. Geopolitical Monitor. https://www.geopoliticalmonitor.com/indonesias-fight-against-the-eu-palm-oil-ban/

10. Hutt, D. (2022, October 7). EU races to strengthen ties with Indonesia. dw.com. https://www.dw.com/en/eu-races-to-strengthen-trade-and-diplomatic-ties-with-indonesia/a-63367502

11. Fitriani, E. (2020). Indonesia-EU Relations. In WORLD SCIENTIFIC eBooks. https://doi.org/10.1142/9789811223112_0010

12. P. F. Luhulima, Edward M. L. Panjaitan, and Anika Widiana, “EU Images in Indonesia,” in The EU Through the Eyes of Asia, Volume II: New Cases, New Findings, ed. Natalia Chaban, Martin Holland, and Peter Ryan (Singapore: World Scientific, 2009), 93–123, https://doi.org/10.1142/9789814289894_0004. 

13. Hennessy, A., & Winanti, P. S. (2022). EU-Indonesia Trade Relations. In The European Union in international affairs (pp. 319–342). Springer International Publishing. https://doi.org/10.1007/978-3-030-81281-2_14

14. Zelená dohoda pro Evropu. (n.d.). Evropská Komise. https://commission.europa.eu/strategy-and-policy/priorities-2019-2024/european-green-deal_cs

15. Europe could end reliance on Chinese Li-ion battery cells by 2027 – forecast. (2023, January 23). Transport & Environment. https://www.transportenvironment.org/discover/europe-could-end-reliance-on-chinese-li-ion-battery-cells-by-2027-forecast/

16. Pandyaswargo, A. H., Nurcahyo, R., Maghfiroh, M. F. N., Rezqita, A., & Onoda, H. (2021). The Emerging Electric Vehicle and Battery Industry in Indonesia: Actions around the Nickel Ore Export Ban and a SWOT Analysis. Batteries, 7(4), 80. https://doi.org/10.3390/batteries7040080

17. Zakir, S. H. D. (2023, February 17). Indonesia's Ongoing Strategy To Ban The Exportation Of Raw Minerals: Jokowi To Ban The Exportati. mondaq.com. https://www.mondaq.com/mining/1283832/indonesias-ongoing-strategy-to-ban-the-exportation-of-raw-minerals-jokowi-to-ban-the-exportation-of-copper-following-nickel-and-bauxite

18. Shield Square Captcha. (n.d.). https://www.globaldata.com/store/report/bauxite-mining-market-analysis/

19. Kgi-Admin. (2023, April 4). Copper production in Indonesia and major projects. Mining Technology. https://www.mining-technology.com/data-insights/copper-in-indonesia/

20. Press corner. (n.d.). European Commission – European Commission. https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/ip_22_7314
    

21. Staff, R. (2018, June 14). EU to phase out palm oil from transport fuel by 2030. U.S. https://www.reuters.com/article/us-eu-climatechange-palmoil-idUSKBN1JA21F

22. The Diplomat. (2023, January 10). Why Indonesia Plans to Ban Bauxite Exports in 2023. https://thediplomat.com/2023/01/why-indonesia-plans-to-ban-bauxite-exports-in-2023/

23. Hutt, D. (2022b, December 19). EU reacts to Indonesia’s ban on sex outside marriage. Deutsche Welle. https://www.dw.com/en/eu-reacts-to-indonesias-law-banning-sex-outside-marriage/a-64151556

24. Tarigan, E. (2023, March 9). Indonesia unveils construction site of new capital city.Associated Press. https://apnews.com/article/indonesia-new-capital-kalimantan-climate-d40917f6a61980a595dc2e4123baaebe

25. Fitriani, E. (2022, June 29). Indonesia: Hoping for More Active EU Relations – The Southern Mirror: Reflections on Europe From the Global South. Carnegie Europe. https://carnegieeurope.eu/2022/06/29/indonesia-hoping-for-more-active-eu-relations-pub-87309

26. The National Bureau of Asian Research. (2022, December 5). Indonesia’s Nickel Export Ban: Impacts on Supply Chains and the Energy Transition – The National Bureau of Asian Research (NBR). The National Bureau of Asian Research(NBR). https://www.nbr.org/publication/indonesias-nickel-export-ban-impacts-on-supply-chains-and-the-energy-transition/