Transnacionální historické území Liptako Gourma ve středním Sahelu je v dnešní době považováno za přední epicentrum výskytu salafisticko-džihádistických skupin, což negativně ovlivňuje bezpečností situaci nejen v Mali. Tamní nestabilita má regionální přesah a k ozbrojeným střetům dochází jednak v centrální části země, ale právě i v pohraničních oblastech s Burkinou Faso a Nigerem. [1] Sérií vojenských převratů po roce 2020 se však sociálně-politické a bezpečností poměry v Mali nadále zhoršují. Zároveň dochází i k zásadnímu oslabování vazeb Bamaka se západními i regionálními partnery, a naopak posilování vazeb na Ruskou federaci. [2] Důležitou roli při zajišťování bezpečnosti a vytváření podmínek pro humanitární a politickou asistenci malijské vládě hraje v současnosti mimo jiné mise Organizace spojených národů MINUSMA, avšak její činnost je čím dál více omezována. [3] Úspěšná stabilizace Mali by však měla v důsledku přispět ke stabilizaci celé západní Afriky. [4]

Od separatistických Tuaregů po vzestup salafisticko-džihádistického extremismu

Původ povstání a současné nestability můžeme hledat v regionech severního Mali – Toumbouctou, Kidal, Gaou a severovýchodní Mopti. Ty svou rozlohou sice tvoří přibližně 60 % státu, ale jsou obydleny poměrně řídce. Tamní počet obyvatel, z nichž Tuaregové představují etnickou majoritou, reprezentuje jen necelých 10 % celkové malijské populace. Historicky a kulturně se však výrazně odlišují od centralizovaného jihu Mali, přičemž soužití v jednom státním útvaru již v minulosti způsobovalo značné mezietnické napětí. [5]

To také vedlo Tuaregy k organizovanému povstání, sdružujícím se pod záštitou separatistického Národního hnutí za osvobození Azawadu (MNLA). V lednu 2012 tak začali napadat města a vojenské základny v severním Mali. [6] Pro MNLA byla zásadním impulsem k zahájení bojů především podpora dobře vycvičených a válkou zocelených malijských Tuaregů, již byli původně součástí libyjské armády, ale po svržení prezidenta Muammara al-Kaddáfího v říjnu 2011 se začali vracet zpět do své rodné země. Vyzbrojeni přitom byli těžkými zbraněmi ukořistěnými z arzenálů libyjského vůdce. Vypuklo tak povstání, jehož cílem bylo vytvořit autonomní stát Azawad. [7]

Ve svém separatistickém boji nicméně Tuaregové nemohli obstát sami, proto se pragmaticky spojili s několika dalšími nestátními aktéry. Mezi nejvýznamnější patřily i extremistické skupiny jako Ansar Dine, Al-Káida v islámském Magrebu (AQIM) nebo Hnutí za jednotu a džihád v západní Africe (MUJAO). Malijské ozbrojené síly (FAMA) brzy nebyly schopny efektivně čelit početným a rychle postupujícím povstalcům. [5] Vypjatá až hroutící se situace navíc vyústila ve vojenský převrat, jímž byl dne 22. března 2012 sesazen tehdejší demokraticky zvolený prezident Amadou Toumani Touré, kterého frustrovaní armádní činitelé vinili z neschopnosti řádně vybavit bezpečnostní síly pro boj s rebely. Kolabující státní instituce, dramatické politické změny i nasazení vojenských kapacit při státním převratu ještě více oslabily úsilí FAMA na severu Mali. [1] Povstalcům se tak koncem března podařilo dobýt významné město Kidal. Nedlouho poté padlo i Gao, strategicky důležité město na břehu řeky Niger, a následnému obsazení historického pouštního města Timbuktu již nic nebránilo. Po sérii úspěšných vítězství MNLA vyhlásila 6. dubna 2012 nezávislost státu Azawad. [6]

Vůdčí pozice MNLA ale v Azawadu nevydržela dlouho. Necelé dva měsíce od vyhlášení autonomie došlo mezi povstaleckými frakcemi ke vzájemným sporům. Jejich spouštěčem byla AQIM a s ní ideologicky spřízněné skupiny, které se v Azawadu pokusily zavést právo šaría a vyhlásit islámský chalífát, což se však absolutně neztotožňovalo s představou MNLA. Rozepře brzy vyústily v ozbrojené střety, při nichž salafističtí-džihádisté přinutili separatistické Tuaregy k ústupu a namísto nich zaujali pevné pozice ve významných městech a vesnicích severního Mali. [1] Francouzská vojenská intervence na žádost Bamaka v roce 2013 sice radikální fundamentalisty při operaci Serval vypudila z většiny jejich pevností a situaci opět zvrátila, avšak ti se poté rozptýlili do centrální části země, odkud dále pronikali až do Burkiny Faso a Nigeru. Usadili se tak v historickém území Liptako Gourma, a právě proto je dnes tento region považován za semeniště násilného extremismu ve středním Sahelu. [1] [8] [9]

Konflikt mezi malijskou vládou a etnickými Tuaregy ukončilo až podepsání Dohody pro mír a smíření v Alžíru roku 2015. Severní regiony na jejím základě měly získat větší autonomii a povstalecké skupiny Tuaregů, nově sdružené do tzv. Koordinace azawadských hnutí (CMA), mohly začlenit své bojovníky do státem řízené „rekonstituované“ armády, která by operovala na celém severu. [10] [11]

Salafisticko-džihádističtí extremisté v Mali: podobná ideologie, ale vzájemná nevraživost

V současné době z extremistických skupin na území Mali dominuje obzvláště koalice salafisticko-džihádistických povstaleckých frakcí – Džamá’at Nasr al-Islam wal Muslimin (JNIM), která vznikla v březnu 2017 sloučením AQIM, Ansar Dine, Katibat Macina (MLF) a al-Mourabitoun. JNIM směřuje násilí jak proti bezpečnostním složkám, tak civilistům. Prostřednictvím teroru totiž záměrně podněcuje chaos a zvyšuje společenské napětí, což v kombinaci s politickými spory mezi malijskou politickou reprezentací a ostatními mezinárodními partnery brání nastolení trvalého míru. [12] Za dílčí úspěchy salafistických-džihádistů lze považovat obsazení řady vesnic a menších měst, jejichž obyvatelé jsou pod nátlakem nuceni s nimi spolupracovat a platit náboženskou daň zakát. Destabilizovanou situací se extremisté ale především pokoušejí celkově zdiskreditovat malijskou státní moc a jako její ideální náhradu prosazují systém islámského náboženského práva šaría.  [13]

JNIM si nicméně konkuruje i s dalším významným extremistickým uskupením v zemi, jímž je Islámský stát širší Sahary (ISGS). Ten se původně zformoval v květnu 2015 z většinové části MUJAO, která v říjnu 2016 deklarovala svou věrnost Islámskému státu (IS). [14] [15] Skupina operovala nejprve v západním Nigeru a na severovýchodě Mali, odkud brzy pronikla i do Burkiny Faso. JNIM a ISGS dokázaly v letech 2017 až 2019 dokonce krátce spolupracovat, ale později mezi nimi vzniklo ideologické napětí. ISGS se pod tlakem jádra Islámského státu stal vůči JNIM agresivnějším a zároveň přetáhl část jeho bojovníků na svou stranu, což obě organizace znesvářilo. [14] Zpočátku byl počet incidentů mezi skupinami poměrně vysoký, přičemž při 125 střetech v letech 2019 a 2020 padlo v obou organizacích dohromady odhadem 731 bojovníků. Avšak o rok později došlo již jen ke 44 ozbrojeným kontaktům, jež si vyžádaly na 217 mrtvých extremistů. Statistiky pak v první polovině roku 2022 naznačily klesající trend v množství vzájemných střetů, jichž se odehrálo pouze 15 a jejichž výsledkem bylo 36 údajných úmrtí. [16] Současný vývoj tak naznačuje, že probíhající spor salafisticko-džihádistických organizací spěje do latentní fáze. Není však pravděpodobné, že by mezi nimi ještě byla obnovena spolupráce do takové míry, jako tomu bylo dříve.

Série vojenských převratů a jejich vliv na pozici Mali v regionálních organizacích

Sociálně-politická situace v Mali se dále zhoršila po sérii dalších vojenských převratů, která začala v srpnu 2020, kdy byla demokraticky zvolená vláda prezidenta Ibrahima Boubacara Keïty armádou po masových protestech násilně svržena. [2] [17] Frustrace veřejnosti pramenila především z neschopnosti státu zvládnout bezpečnostní krizi, z růstu korupce a z rozšířeného podezření, že vláda zmanipulovala výsledek parlamentních voleb v roce 2020. [18] V reakci na tlak mezinárodního společenství byla sice v lednu 2021 vytvořena civilní přechodná vláda, avšak ta byla svržena v květnu 2021 dalším vojenským převratem. Od května 2021 je tak novým předsedou přechodné vlády – de facto vojenské junty – plukovník Assimi Goïta, jenž slíbil, že zemi brzy vrátí k opravdové demokracii. [17] [19]

Série převratů měla ale obzvláště negativní dopad na pozici Mali v regionálních organizacích. Krátce po druhém puči bylo pozastaveno členství Bamaka v Hospodářském společenství západoafrických států (ECOWAS), k čemuž stejně tak přistoupila i Africká unie (AU). [20] O několik měsíců později vojenská junta v čele s Goïtou navíc oznámila, že konání demokratických prezidentských voleb původně naplánovaných na únor 2022 proběhne až za pět let. [21] ECOWAS považovalo tento plán za záměrnou provokaci a zkoušku toho, kam až sahá potenciální červená linie, a proto vůči Mali přijalo v lednu 2022 řadu diplomatických a ekonomických sankcí. Goïta si byl dobře vědom, že musí vůči regionálním partnerům přijmout určité ústupky, aby se země nedostala do úplné izolace. Lhůta pro konání demokratických voleb byla tudíž zkrácena z pěti na dva roky, tedy do března 2024. ECOWAS pak ve snaze normalizovat vztahy s Bamakem dne 3. července 2022 částečně zrušilo své hospodářské a finanční sankce. [20]

Přijetím nové malijské ústavy měl být zastřešen rozsáhlý projekt reforem, na který se vojenská junta odvolávala, aby ospravedlnila své pokračování ve vládě až do roku 2024. [13] Podle návrhu ústavy se ze země musí učinit stát „nezávislý, suverénní, jednotný, nedělitelný, demokratický, sekulární a sociální“. Zároveň by však mělo významným způsobem dojít i k posílení pravomocí prezidenta, jenž by se měl stát tou osobou, která „určuje politiku národa,“ namísto vlády. [22] Bezpečnostní napětí by nicméně mohl dále zvýšit právě požadavek na vytvoření sekulárního státu, což zpochybňují imámové napříč společností a vyzývají věřící, aby se proti tomuto kroku postavili. Ústavní referendum se v Mali mělo konat dne 19. března 2023, avšak neproběhlo a jeho nový termín nebyl upřesněn. [23] Neopodstatněné narušování plynulosti demokratického přechodu ale může opět nepříznivě zasáhnout do vztahu Bamaka a afrických regionálních organizací.

Nicméně i v případě zhoršujících se vztahů Mali s ECOWAS je krajně nepravděpodobné, že by země skončila v regionální izolaci. V letech 2021 a 2022 došlo totiž ve státech Guinea a Burkina Faso, které sousedí s Mali, taktéž ke státním převratům. Moci se přitom v obou případech rovněž chopila vojenská junta. Jelikož jsou všechny tři státy pod takřka stejným tlakem ze strany ECOWAS i Africké unie, rozhodly se vzájemně spolupracovat. [24] Ministři zahraničních věcí Abdoulaye Diop (Mali), Olivia Rouamba (Burkina Faso) a Morissanda Kouyaté (Guinea) tak při svém společném prohlášení dne 9. února 2023 oznámili první aspekty vznikajícího regionálního partnerství, které se má soustředit zejména na problematiku energetiky, dopravy, těžebního průmyslu a rozvoje venkova i obchodu. [25]

Restrukturalizace zahraničně-politického diskurzu Mali

Vojenská vláda v čele s Assimi Goïtou se po uchopení moci rozhodla nově rozvíjet vzájemné vztahy mezi Mali a Ruskem, což však souběžně vedlo k oslabení dosud budovaných bezpečnostních vazeb nejen s Francií, ale i s ostatními západními zeměmi. Důvod pro navázání partnerství s Moskvou byl přinejmenším v očekávání, že bude vstřícnější v poskytování vojenské výzbroje. Stabilita a rychlost jejich dodávek je totiž pro FAMA zásadní k tomu, aby dokázala vést bojové operace v oblastech obsazených náboženskými extremisty. [20] První úspěchy tohoto sblížení se tak projevily již v září 2021 předáním víceúčelových vrtulníků Mi-17, zbraní a munice. [26] V prosinci téhož roku začala na předchozí žádost Mali v zemi působit i paramilitární Wagnerova skupina, která do tamního konfliktu nasadila přes tisíc vojenských kontraktorů, jenž „provádějí výcvik, ochranu osob a protiteroristické operace“. [27] [28] Současný diskurz zahraničně-politického směřování Mali pak potvrdila první návštěva Bamaka ruským ministrem zahraničních věcí Sergejem Lavrovem dne 7. února 2023. [29]

Nasazení Wagnerovců do konfliktu je nicméně dlouhodobě spojováno s masivním porušováním lidských práv. [30] Paramilitární skupina byla přitom zapojena i do největšího civilního masakru, jenž se v desetiletí trvajícím konfliktu v Mali kdy udál. [31] Incident proběhl mezi 27. až 31. březnem 2022, kdy vojenské jednotky FAMA a Wagnerovci obklíčili malé město Moura, které po mnoho let ovládali islamističtí militanti napojení na JNIM. Při protiteroristické operaci, u níž však kladla odpor jen malá skupina ozbrojenců, bylo během čtyř dnů povražděno na 350 až 380 civilistů. [32] Přítomnost ruských žoldnéřů tak rozhodně zemi nepřivede k trvalé stabilitě a kýžené bezpečnosti, jelikož se stává pouhou součástí problému, nikoliv jeho řešením. [33]

Většinová část malijské populace byla však přesto již dlouho znechucena přetrvávající nestabilitou země, kterou nedokázaly zmírnit ani roky trvající vojenské operace vedené Západními spojenci. Posun směrem k Rusku tak mezi Malijci, kteří ztratili víru ve stát a tamní vládnoucí elity, rozdmýchal alespoň novou naději. Ze strany Bamaka byl však tento krok velice pragmatický a cílený. Příklonem k Rusku chtěla přechodná vojenská vláda v první řadě získat silnější podporu a důvěru veřejnosti, které se jí od násilného převzetí moci nedostávalo. [20] Zisk potřebné kredibility a přízeň společnosti by přitom mohly sehrát zásadní roli i při plánovaných volbách. Assimi Goïta totiž ještě v červnu 2022 podepsal záměrně upravený volební zákon, který by jemu a dalším členům přechodné vlády umožňoval zúčastnit se nadcházejících voleb za předpokladu, že rezignují nebo odejdou z bezpečnostních funkcí alespoň půl roku před hlasováním. [13]

Rostoucí vnitrostátní napětí mezi vojenskou juntou a CMA

Změna zahraničně-politického diskurzu malijské vlády zároveň vyvolala značné pochybnosti v rámci Koordinace azawadských hnutí (CMA), které v současné době ovládají velké části severního Mali, včetně významného města Kidal. [11] Ve svém prohlášení ze dne 16. září 2021 představitelé CMA silně kritizovali malijskou vojenskou juntu především v její snaze zapojit do tamního konfliktu paramilitární Wagnerovu skupinu. Rozhodnutí nasadit ruské žoldnéře by podle CMA totiž ohrozilo provádění Alžírských mírových dohod z roku 2015. Obavy pramenily hlavně z toho, že vojenští důstojníci v čele malijského státu, z nichž část poznamenaná porážkou bývalými povstalci, se za ruské podpory znovu pokusí dobýt Kidal silou, což by opět rozpoutalo vnitrostátní konflikt mezi etnickými Tuaregy a Bamakem. [20]

Rostoucí napětí nakonec CMA v prosinci 2022 přimělo k oznámení, že pozastavují svou účast na realizaci původních mírových dohod. Malijské úřady totiž dle nich absolutně postrádaly politickou vůli její výstupy provádět, přičemž přísliby větší autonomie pro regiony severního Mali a možnost integrace bývalých povstalců do ozbrojených sil se nikdy nenaplnily. [11] [34]

Stabilizační mise MINUSMA: významná role, ale nejistá budoucnost

Počínaje vojenským převratem v květnu 2021, pokusy potlačit demokratické volby, až po nasazení ruské paramilitární Wagnerovy skupiny vedlo ke zhroucení diplomatických vazeb mezi Paříží a Bamakem. [21] [35] V únoru 2022 francouzský prezident oznámil, že všech 2400 francouzských vojáků opustí Mali, což znamenalo faktický konec protiteroristické operace Barkhane (nástupce operace Serval), která byla zahájena v roce 2013.  [36] [37] Předním důvodem pro něj byla „neochota vojenské junty řešit své rostoucí bezpečnostní problémy“. [38] Nedlouho poté došlo i k ukončení aktivit vojenského uskupení Takuba pod vedením EU. [39] Nadále činnou nicméně zůstává výcviková mise Evropské unie (EUTM), avšak její zaměření je soustředěno výhradně na rovinu strategického poradenství a vzdělávání FAMA. [40] Primární roli v Mali tak při koordinaci zahraniční pomoci již od roku 2013 až do současnosti sehrává stabilizační mise Organizace spojených národů MINUSMA, jejímž úkolem je zajistit bezpečnost a vytvořit podmínky pro humanitární a politickou asistenci malijské vládě. [3]

Stažení francouzských sil a rostoucí neochota Mali koordinovat své aktivity i s misí OSN však činnost MINUSMA značně ztěžují. Pomoc ze strany MINUSMA je přitom již tak nedostatečná, protože mise je schopna pomoci pouze 2,5 milionům lidí z celkových 5,3 milionům v nouzi. [41] V důsledku prohlubující se krize bude ovšem v roce 2023 humanitární pomoc potřeba odhadem až pro 8,8 milionů lidí (42 % z celkové populace). [42] Problém představuje jednak nedostatečné financování, kdy mobilizované zdroje dosahují „pouhých“ 230 milionů USD, což pokryje 34 % celkových požadavků, ale i snižující se personální kapacity mise. Podle OSN je přitom stabilizační mise bez navýšení lidských zdrojů neživotaschopná. V polovině prosince 2022 sdružovala mise 12 388 vojáků a 1 598 policistů, přičemž tyto kapacity dosahují jen 88 % z povoleného stavu. [41]

Navíc po Francii plánují ze stejných důvodů opustit Mali také další významní partneři, jako například Německo, které svůj kontingent čítající 663 vojáků začalo stahovat v dubnu letošního roku. [43] Stejně tak se chystá učinit i Pobřeží slonoviny, jehož síly o velikosti přibližně 900 vojáků a policistů opustí zemi do srpna 2023. [44] Avšak zatímco vazby Bamaka se Západními i některými regionálními partnery oslabují, tak s Mali sousedící Niger je naopak posiluje, a to především s Francií. V hlavním městě Niamey a pohraničních oblastech zasažených salafistickými džihádisty se tak v současnosti nachází přes tisíc francouzských vojáků, z nichž část byla dříve nasazena právě v Mali. [45]

Nezřídka se však spekuluje o tom, zda mise MINUSMA vůbec ještě splňuje základní předpoklad toho, proč byla zřízena. Vyšetřovatelům z OSN je totiž záměrně bráněno v přístupu na místa, kde údajně dochází k závažnému porušování lidských práv. [47] Přitom již od roku 2021 získávají odborníci znepokojivá svědectví o „děsivých popravách, masových hrobech, mučení a sexuálním násilí“, jež mají mít na svědomí malijské ozbrojené síly a jejich ruští spojenci. [50] Stejně tak tomu bylo i v případě masakru ve městě Moura, do kterého malijská vojenská junta zabránila vyšetřovatelům z mise MINUSMA přístup. [51] Francie požádala dokonce Radu bezpečnosti OSN o „nezávislé vyšetřování“ události, avšak Rusko pobídku zablokovalo. [52] Zástupce moskevského velvyslance při OSN pouze řekl, že malijské úřady nemají v kontextu blížících se voleb „žádný skrytý program“ a že tvrzení o zapojení ruských žoldáků do masakru je jen součástí „špinavé geopolitické hry“. [32] Prosazování a ochrana lidských práv přitom není politickou agendou pouze jednoho nebo několika členských států OSN, ale prioritním úkolem, kterým Rada bezpečnosti pověřila misi MINUSMA od počátku jejího nasazení. Není tak přehnané říci, že tyto pokračující překážky se stávají pro misi existenčním problémem. [53]

Sílící salafisticko-džihádistická povstání jako přední regionální výzva

Salafisticko-džihádistická uskupení, povzbuzená odlivem zahraničních sil a zklidněním vzájemných sporů, navíc zvýšila v regionu Liptako Gourma páchání násilné činnosti, přičemž ta se dále přelévá až do pobřežních států, jako je Benin, Togo, Ghana a Pobřeží Slonoviny. [44] V prvních šesti měsících roku 2022 bylo v Mali zabito přes dva tisíce civilistů, což je o 50 % více než během celého roku 2021. [1] Přestože se Assimi Goïta a jeho protějšek z Ouagadougou, Paul-Henri Damiba, rozhodli v září 2022 posílit spolupráci obou zemí v boji s terorismem, nedá se v této oblasti očekávat žádný zásadnější průlom. Burkina Faso sice může být cenným vojenským spojencem Bamaka, avšak její vlastní vnitřní bezpečnostně-politické problémy jí momentálně neumožní nijak zvlášť přispívat k řešení těch malijských. [46] Násilí v regionu se tudíž pravděpodobně ještě zesílí s úbytkem dalších zahraničních vojenských kontingentů. Byť oslabující, mise MINUSMA alespoň odrazuje militanty od útoků na větší města, čímž částečně zmírňuje utrpení místních obyvatel. [47] Žádné malijské hustě osídlené město tak v blízké době zřejmě nepostihne osud města Djibo v sousední Burkině Faso, kde již více než rok dlouhým obléháním vedeným radikálními islamisty strádá na 60 000 osob. [48] [49]

Prohlubující se destabilizace země jako dopad neefektivních řešení krize

Současné problémy, jimž Bamako čelí, započaly kolapsem státu a jeho institucí již v roce 2012. Činnost salafisticko-džihádistických skupin a rostoucí sociálně-politické napětí je pak pouze jedním z důsledků vyvstalého chaosu. Pokud chce vláda Assimi Goïty efektivně řešit krizi, jíž je Mali vystaveno, musí se vrátit ke kořenům, které ji vyvolaly. Překonání stávajících nesnází tak bude zejména vyžadovat trvalou politickou vůli k řešení potíží, jež způsobují systémová selhání, mezi něž patří špatná správa věcí veřejných, vysoká míra korupce a chudoba obyvatel. [7] Do procesu bude nicméně nezbytné aktivně zapojit i všechny strany, které jsou signatáři Dohody pro mír a smíření z roku 2015, jelikož pokud se nebudou malijské menšiny účastnit řešení krize, bude mezietnické napětí destabilizaci země jen prohlubovat. Vláda Mali by také měla přinejmenším najít způsoby, jak vyvážit vztahy se svými zahraničními partnery, a především dbát na kvalitní spolupráci se stabilizační misí MINUSMA, která je prostředkem, jak zmírnit humanitární dopady konfliktu na tamní obyvatelstvo. [6]

Avšak jednostranný příklon k Rusku a úzké zaměření se na militantní řešení nebude o moc více efektivní, než léta trvající vojenské snahy Francie a ostatních spojenců sdružených v rámci operací Barkhane či Takuba. [20] Bohužel se však zdá, že vojenská junta v čele s plukovníkem Goïtou ke stabilizaci Mali nijak zvlášť nepřispěje, jelikož svým nepříliš zodpovědným přístupem k demokratizaci a lepší institucionalizaci země sleduje spíše své osobní zájmy než zájmy společnosti jakožto celku. Dá se tedy předpokládat, že se problémy Mali budou i nadále stupňovat, což negativně ovlivní bezpečnost celé západní Afriky.

---

Editor článku: Veronika Čáslavová, Kristýna Drmotová

Zdroje

[1] Center for Preventive Action. (2023, March 3). Violent Extremism in the Sahel. Global Conflict Tracker. Retrieved from https://www.cfr.org/global-conflict-tracker/conflict/violent-extremism-sahel

[2] Armed Conflict Location & Event Data Project. (2020, December 17). Mali: Any End to the Storm? Armed Conflict Location & Event Data Project. Retrieved from http://www.jstor.org/stable/resrep28694

[3] Ministerstvo obrany ČR. (2020, August 20). Mali (MINUSMA). Retrieved from https://mise.army.cz/aktualni-mise/minusma/mali-_-minusma-118539/

[4] United Nations Security Council. (2023, January 6). Report of the Secretary – General: Situation in Mali. S/2023/21. Retrieved from https://minusma.unmissions.org/sites/default/files/s_2023_21-en.pdf

[5] Hagazi, F., & Krample, F., & Smith, E. S. (2021, April 1). Conflict and peacebuilding efforts in Mali. Stockholm International Peace Research Institute. Retrieved from https://www.jstor.org/stable/resrep30912.8 [6] Cascais Antonio. (2022, March 30). Mali’s crisis hits 10-year mark. Deutsche Welle. Retrieved from https://www.dw.com/en/malis-crisis-hits-10-year-mark/a-61302175

[7] Institute for Economics & Peace. (2023, March 14). Global Terrorism Index 2023. ReliefWeb. Retrieved from https://reliefweb.int/report/world/global-terrorism-index-2023

[8] France 24. (2014, January 1). France in Mali: A year of hunting jihadists in West Africa. Retrieved from https://www.france24.com/en/20140111-france-mali-military-intervention-operation-serval-anniversary-timeline

[9] Assanvo, W., & Dakono, B., & Théroux-Bénoni L. A., & Maïga I. (2019, December 31). Violent Extremism, Organized Crime, and Local Conflicts in the Liptako-Gourma Region. African Center for Strategic Studies. Retrieved from https://africacenter.org/security-article/violent-extremism-organized-crime-and-local-conflicts-in-the-liptako-gourma-region/

[10] Bonny, Aurore. (2021, May 21). Algiers Peace Agreement rides wave of uncertainty in Mali. Anadolu Agency. Retrieved from https://www.aa.com.tr/en/africa/algiers-peace-agreement-rides-wave-of-uncertainty-in-mali/2249646

[11] Agence France-Presse. (2023, March 2). Mali junta warns western partners key peace deal under threat. The EastAfrican. Retrieved from https://www.theeastafrican.co.ke/tea/rest-of-africa/mali-junta-warns-peace-deal-under-threat-4142856

[12] Thompson Jared. (2021, July 15). Examining Extremism: Jama’at Nasr al-Islam wal Muslimin. Center for Strategic and International Studies. Retrieved from https://www.csis.org/blogs/examining-extremism/examining-extremism-jamaat-nasr-al-islam-wal-muslimin

[13] Human Rights Watch. Mali Events of 2022. Retrieved from: https://www.hrw.org/world-report/2023/country-chapters/mali

[14] Thompson Jared. (2021, July 22). Examining Extremism: Islamic State in the Greater Sahara. Center for Strategic and International Studies. Retrieved from https://www.csis.org/blogs/examining-extremism/examining-extremism-islamic-state-greater-sahara

[15] ACLED. (2023, January 13). Actor Profile: The Islamic State Sahel Province. Retrieved from https://acleddata.com/2023/01/13/actor-profile-the-islamic-state-sahel-province/

[16] Bolpagni Alessandro. (2022, June 14). A Jihadists’ schism in central Sahel: conflict epilogue or prelude to a new escalation? Security Praxis. Retrieved from https://securitypraxis.eu/a-jihadists-schism-in-central-sahel-conflict-epilogue-or-prelude-to-a-new-escalation/

[17] Bundesministerium für wirtschaftliche Zusammenarbeit und Entwicklung. (2022, August 12). A landlocked West African country in crisis. BMZ. Retrieved from https://www.bmz.de/en/countries/mali?fbclid=IwAR3y85pnU7vOIZHrFs8bPzuYR1ziDf_c4f6Ncsst6ANrJ8hlDwsqWOg-szk

[18] Bate Felix. (2020, August 18) Factbox: Why Mali is in turmoil again. Reuters. Retrieved from https://web.archive.org/web/20200819135354/https:/uk.reuters.com/article/uk-mali-politics-protests-factbox-idUKKCN25E1LA

[19] Inveen Cooper. (2021, June 7). Mali coup leader Goita sworn in as interim president and appoints PM. Reuters. Retrieved from https://www.reuters.com/world/africa/mali-coup-leader-assimi-goita-sworn-transitional-president-2021-06-07/

[20] International Crisis Group. (2023, February 9). Mali: Avoiding the Trap of Isolation. Retrieved from https://www.crisisgroup.org/africa/sahel/mali/b185-mali-eviter-le-piege-de-lisolement

[21] BBC. (2022, April 26). Why are French troops leaving Mali, and what will it mean for the region? Retrieved from https://www.bbc.com/news/world-60419799

[22] Austria Presse Agentur. (2023, March 9). Can Mali respect its electoral agenda? Retrieved from https://apanews.net/2023/03/09/can-mali-respect-its-electoral-agenda/

[23] Voice of America. (2023, March 10). Les autorités maliennes annoncent le report du référendum constitutionnel. VOA Afrique. Retrieved from https://www.voaafrique.com/a/mali-la-junte-annonce-le-report-du-r%C3%A9f%C3%A9rendum-constitutionnel/6998883.html

[24] Ndiaga, Thiam. (2023, February 10). Burkina Faso, Guinea and Mali juntas plan three-way partnership. Reuters. Retrieved from: https://www.reuters.com/world/africa/burkina-faso-guinea-mali-juntas-plan-three-way-partnership-2023-02-10/ [25] Le Monde. (2023, February 10). Mali, Guinea and Burkina Faso request to rejoin regional blocs. Retrieved from: https://www.lemonde.fr/en/le-monde-africa/article/2023/02/10/mali-guinea-and-burkina-faso-request-to-rejoin-west-african-regional-blocs_6015100_124.html [26] Lionel Ekene. (2021, October 2). Russia delivers four Mil Mi-17 helicopters to Mali. Military Africa. Retrieved from https://www.military.africa/2021/10/russia-delivers-four-mil-mi-17-helicopters-to-mali/

[27] Parens Raphael. (2022, March 18). The Wagner Group´s Playbook in Africa: Mali. Foreign Policy Research Institute. Retrieved from https://www.fpri.org/article/2022/03/the-wagner-groups-playbook-in-africa-mali/

[28] Thompson, J., & Doxsee, C., & Bermdez, J. (2022, February 2). Tracking the Arrival of Russia’s Wagner Group in Mali. Center for Strategic and International Studies. Retrieved from https://www.csis.org/analysis/tracking-arrival-russias-wagner-group-mali

[29] Baba, A., & Larson, K. (2023, February 7) Russia pledges military support to Mali during Lavrov visit.Independent. Retrieved from https://www.independent.co.uk/news/mali-ap-russia-sergey-lavrov-wagner-group-b2277476.html

[30] Gardner, F. (2022, November 14). UK withdraws troops from Mali early blaming political instability. BBC NEWS. Retrieved from: https://www.bbc.com/news/uk-politics-63627489

[31] Human Rights Watch. (2022, April 5). Mali: Massacre by Army, Foreign Soldiers. Retrieved from https://www.hrw.org/news/2022/04/05/mali-massacre-army-foreign-soldiers

[32] Burke, J., & Akinwotu, E. (2022, May 4). Russian mercenaries linked to civilian massacres in Mali. The Guardian. Retrieved from https://www.theguardian.com/world/2022/may/04/russian-mercenaries-wagner-group-linked-to-civilian-massacres-in-mali

[33] United Nations Meetings Coverage and Press Releases. (2023, January 10). As Armed Groups, Coups d’État Destabilize West Africa, Sahel, Role of United Nations Regional Office Key in Consolidating Democracy, Speakers Tell Security Council. SC/15169. Retrieved from https://press.un.org/en/2023/sc15169.doc.htm

[34] Diallo, T., & McAllister, E. (2022, December 23). Mali’s northern armed groups pull out of Algiers peace talks. Reuters. Retrieved from https://www.reuters.com/world/africa/malis-northern-armed-groups-pull-out-algiers-peace-talks-2022-12-22/

[35] France 24. (2022, August 17). France withdraws last soldiers from Mali amid jihadist resurgence. Retrieved from https://www.france24.com/en/africa/20220817-france-withdraws-last-soldiers-from-mali-amid-jihadist-resurgence

[36] Associated Press. (2022, August 15). French military: Last group of soldiers has left Mali. AP News. Retrieved from https://apnews.com/article/africa-france-niger-82177e46b3ce513d339226d7760849e1

[37] Africanews. (2022, August 18). Barkhane: 3,000 French troops deployed in the Sahel, after Mali. Retrieved from https://www.africanews.com/2022/08/18/barkhane-3000-french-troops-deployed-in-the-sahel-after-mali/

[38] France 24. (2022, August 1). Le Mali fustige Emmanuel Macron et exige l’abandon de „sa posture néocoloniale“. Retrieved from https://www.france24.com/fr/afrique/20220801-le-mali-fustige-emmanuel-macron-et-exige-l-abandon-de-sa-posture-n%C3%A9ocoloniale

[39] Voice of America. (2022, July 1). European Force Exits Mali Amid Tensions with Junta. Voa Afrique. Retrieved from https://www.voaafrica.com/a/european-force-leaves-mali-over-tensions-with-authorities-/6641770.html

[40] The Diplomatic Service of the European Union. (2023, March 29). EUTM Mali. European Union External Action. Retrieved from: https://www.eeas.europa.eu/eeas/eutm-mali_en?fbclid=IwAR2vlZafrHD614CE-jSzcOd9dqET6yWuC9xaIkTKtWegNSuPDwbqxktyils [41] United Nations Security Council. (2023, January 6). Report of the Secretary – General: Situation in Mali. S/2023/21. Retrieved from https://minusma.unmissions.org/sites/default/files/s_2023_21-en.pdf

[42] European Civil Protection and Humanitarian Aid Operations. (2023, February 6). Mali: Factsheet. European Commission. Retrieved from https://civil-protection-humanitarian-aid.ec.europa.eu/where/africa/mali_en

[43] Shankar, P. (2023, January 10). How will EU approach Mali´s security in 2023? Deutsche Welle. Retrieved from https://www.dw.com/en/what-kind-of-security-presence-will-the-eu-have-in-mali/a-64066828

[44] Security Council Report. (2022, December 29). January 2023 Monthly Forecast, Mali. Retrieved from https://www.securitycouncilreport.org/monthly-forecast/2023-01/mali-21.php

[45] Amadou, Garé. (2023, February 23). Why Nigeriens are protesting against France´s anti-jihadist capmaign. The New Humanitarian. Retrieved from: https://www.thenewhumanitarian.org/news-feature/2023/02/28/why-niger-protest-france-anti-jihadist-campaign-interviews

[46] Roger, Benjamin. (2022, September 9). Damiba met to discuss counter-terrorism cooperation. The African Report. Retrieved from: https://www.theafricareport.com/238966/mali-burkina-faso-goita-and-damiba-met-to-discuss-counter-terrorism-cooperation/

[47] International Crisis Group. (2022, December 1). MINUSMA at a Crossroads. Retrieved from https://www.crisisgroup.org/africa/sahel/mali/minusma-crossroads

[48] ACAPS. (2022, October 19). Burkina Faso: Humanitarian overview of Djibo town surrounded by armed groups. Retrieved from https://www.acaps.org/sites/acaps/files/products/files/20221019_acaps_briefing_note_burkina_faso_humanitarian_overview_of_djibo_town_surrounded_by_armed_groups.pdf

[49] Teixeira, Carlota. (2023, January 3). Burkina Faso: Another Russia-West hotspot? GIS Reports. Retrieved from https://www.gisreportsonline.com/r/burkina-faso/

[50] United Nations Human Rights Office of the High Commissioner. (2023, January 31). Mali: UN experts call for independent investigation into possible international crimes committed by Government forces and “Wagner group”. United Nations. Retrieved from https://www.ohchr.org/en/press-releases/2023/01/mali-un-experts-call-independent-investigation-possible-international-crimes

[51] France 24. (2022, April 20). UN investigators blocked from site of suspected killings in Mali. Retrieved from https://www.france24.com/en/africa/20220420-un-investigators-prevented-access-to-site-of-mali-killings

[52] Radio France Internationale. (2022, April 10). Russia blocks request for investigation into alleged massacre in Mali. RFI. Retrieved from https://www.rfi.fr/en/africa/20220410-russia-blocks-request-for-investigation-into-alleged-massacre-in-mali

[53] Mills, Richard. (2023, January 27). Remarks at a UN Security Council Briefing on Mali. United States Mission to the United Nations. Retrieved from https://usun.usmission.gov/remarks-at-a-un-security-council-briefing-on-mali-4/