Bezpilotní prostředky jsou mnoha armádami po celém světě hojně nasazovány, ať už k provádění průzkumné, tak i bojové činnosti, přičemž v novodobých konfliktech mají své nezastupitelné místo. Armádou disponující bezpilotními prostředky se schopností eliminace nepřítele bez velkých lidských ztrát se má nyní stát i AČR. České Ministerstvo obrany totiž plánuje akvizici tří izraelských víceúčelových bezpilotních prostředků Heron 1 za téměř 3 miliardy Kč. [1] Ale je opravdu Heron 1 tou nejlepší variantou?
Záměr nákupu bojových popř. víceúčelových bezpilotních prostředků poprvé uvedlo Ministerstvo obrany ČR (MO) v Modernizačních projektech AČR v roce 2018. [2] V roce 2019 byla tato myšlenka oficiálně začleněna i do Koncepce výstavby AČR do roku 2030 [3] a Dlouhodobého výhledu pro obranu 2035 [4]. Na samém začátku byla pro eventuální nákup letounů z rozpočtu vyčleněna částka 1,5 miliardy korun, avšak s největší pravděpodobností bude finální částka vyšší. Již od léta 2022 se v souvislosti s možnou akvizicí nejčastěji hovoří o víceúčelovém bezpilotním letounu Heron 1 izraelské firmy Israel Aerospace Industries (IAI) [1], avšak toto rozhodnutí se v posledních měsících setkává se značnou kritikou. Na následujících řádcích jsou proto představeny a srovnány potenciální varianty jednotlivých typů, u kterých existuje teoretická možnost akvizice.
Dosavadní zkušenosti s bezpilotními prostředky v Česku
Bezpilotní prostředky byly součástí výzbroje Československé lidové armády (ČSLA) již od roku 1985, konkrétně se jednalo o prostředky Tupolev Tu 143, jenž byl následně vyřazen v roce 1995, a prostředek Sojka III, který se od roku 2010 ve výzbroji AČR rovněž už nenachází. [5]
Na začátku 90. let spravovala bezpilotní prostředky 101. letka bezpilotních průzkumných prostředků Stříbro, od roku 1993 pak 104. letka bezpilotních průzkumných prostředku Písek-Krašovice a následně 116. letka bezpilotních průzkumných prostředků v Pardubicích, konkrétně mezi lety 1997 a 2000. [6] Po transformaci na AČR byla v roce 2015 správa a provoz bezpilotních letounů přenesena na rotu bezpilotních průzkumných prostředků 102. průzkumného praporu generála Karla Palečka v Prostějově. V lednu 2020 se rota bezpilotních prostředků transformovala na nově vznikající 533. prapor bezpilotních systémů (533.prBS), který byl začleněn do struktury 53. pluku průzkumu a elektronického boje. Tento prapor, spadající pod pozemní síly AČR, má dosáhnout plných operačních schopností do ledna roku 2025. [7]
V současné chvíli AČR vlastní pouze několik desítek kusů bezpilotních prostředků. U všech typů se jedná o menší bezpilotní letouny do 25 kg, které lze na základě klasifikace NATO zařadit do tří nejmenších kategorií – Micro, Mini a Small. [8] Tyto bezpilotní prostředky slouží především k průzkumné činnosti a jako podpora brigádním úkolovým uskupením. [7]
Konkrétněji se jedná o bezpilotní prostředky typu Raven RQ-11B a ScanEagle, přičemž oba typy těchto letounů se osvědčily při průzkumných operacích na zahraničních misích v Iráku, Afghánistánu či Africe, přesněji například v Kamerunu či Keni. [5] [9] Mezi další bezpilotní vybavení AČR patří RQ-20A Puma 3 LE a od září 2022 i zmodernizovaná verze RQ-20A Puma 3 AE. [10] Všechny tyto prostředky se nacházejí u 533. prBS. Dále má AČR od roku 2015 ve výzbroji bezpilotní prostředky kategorie Micro, přesněji RQ-12A Wasp, které využívá 43. výsadkový pluk v Chrudimi, či dva systémy Skylark I-LE z roku 2009 u Speciálních sil. [11]
Požadavky Ministerstva obrany na výběr bezpilotních letounů
AČR v současné chvíli disponuje pouze průzkumnými taktickými bezpilotními prostředky a nevlastní žádné taktické víceúčelové UAV (TUAS), díky kterým by byla schopná v případě operačního nasazení provádět i bojovou činnost se sníženým rizikem lidských ztrát. Na základě toho uvedlo v roce 2018 MO v Modernizačních projektech AČR požadavky, kterým musí budoucí víceúčelový bezpilotní prostředek vyhovět. [2]
Hlavních podmínek, které musí nové letouny splnit, je hned několik. V Modernizačních projektech AČR z roku 2018 bylo původně udáváno, že se musí jednat o víceúčelový bezpilotní prostředek kategorie II., který spadá do váhové kategorie 150-600 kg. [2] Avšak již o dva roky později byla tato původní specifikace změněna. Při oficiálním vzniku 533. prBS oznámil tehdejší náčelník generálního štábu Aleš Opata, že se bude jednat o prostředky spadajících do kategorie III. – MALE (Medium-altitude Long-endurance unmanned aerial vehicle) s maximální vzletovou hmotností (Maximum Take Off Weight – MTOW) do 1200 kg. [12] Prostředky kategorie III. MALE působí ve středních výškách (3 000-9000 m) a vyznačují se především dlouhou výdrží ve vzduchu, která se obvykle pohybuje od 24 do 48 hodin [13]. MO žádá, aby byl budoucí TUAS schopen multisenzorického průzkumu v letu jak za denních, tak i nočních podmínek – Visual Flight Rules (VFR), nést zbraňové systémy a aby měl zabudovaný systém ATOL (Automatic Take Off and Landing System), který slouží k automatickému vzletu a následnému přistání. Současně s tím musí mít bezpilotní prostředek možnost využití radarových systémů vzduch-země (Ground Moving Target Indicator – GMTI) a radar se syntetickou aperturou (Synthetic Aperture Radar – SAR). [2] Systém GTMI se zaměřuje na detekci pohybujících se vozidel a osob po zemi [14], zatímco SAR vytváří obraz terénu a je schopen rozpoznávat stálé objekty (viditelné i maskované pozemní cíle). [15] Mezi další požadavky MO patří operační výdrž více než 20 h. [2]
Možné varianty akvizice
Výrobců bezpilotních prostředků je mnoho, přičemž největší zastoupení na prodejním trhu s bezpilotními letouny mají USA (General Atomics Aeronautical, Boeing), Izrael (Elbit Systems, Israel Aerospace Industries) a Čína (China Aerospace Science and Technology Corporation). Dále se mezi exportéry řadí i Turecko. [16] V posledních letech se na trh s bezpilotními prostředky dostávají i země jako Rusko [17] či Írán. [18]
Při výběru možného výrobce je zapotřebí volit takové společnosti, popř. státy, se kterými má ČR dobré politicko-ekonomické vztahy a eventuální akvizice by pro ni tak nepředstavovala ohrožení ani v oblasti bezpečnosti, ani ve sféře zahraniční politiky. Tímto kritériem lze v současné chvíli eliminovat státy, jako jsou např. Írán, Rusko a Čína.
Na základě výše uvedených faktorů se jako nejvhodnější variantou jeví tři víceúčelové bezpilotní letouny kategorie III. MALE, přesněji se jedná o izraelské stroje Hermes 900 (Elbit Systems) či Heron 1 (Israel Aerospace Industries) a americký TUAS MQ-1C Gray Eagle (General Atomics Aeronautical).
V případě spolupráce s tureckými podniky by přicházel v úvahu bezpilotní prostředek Bayraktar TB2, který byl značně využíván i v nedávných konfliktech, např. druhé válce o Náhorní Karabach v roce 2020 či aktuálně probíhající ruské invazi na Ukrajině [19]. Ačkoliv tento letoun spadá do kategorie III., tak velikostně hrubě nesplňuje požadavky určené MO. Maximální vzletová hmotnost je v případě Bayraktaru TB2 pouze 700 kg, což se značně projevuje na možnosti neseného vybavení či výstroje. Celková nesená hmotnost se zde pohybuje pouze okolo 150 kg [20], a proto zde není zařazen.
Všechny vybrané bezpilotní letouny kategorie III. MALE jsou schopny multisenzorického průzkumu (VFR) za zhoršených viditelnostních podmínek (mraky, mlha, noc atp.), a to zejména díky elektrooptickému (EO) a infračervenému (IR) termoviznímu sledovacímu senzoru. [21] Díky kompletním EO/IR systémům lze daný cíl sledovat, ale současně s tím pořizovat i jeho snímky či videozáznamy ve vysokém rozlišení, které lze následně společně s potřebnými daty odesílat zpět operátorům na zem v reálném čase. [22] Zároveň s tím disponují radarem SAR i indikátorem pohyblivého cíle GTMI. Díky implementovanému systému ATOL mají všechny tři TUAS plně automatizovaný vzlet i přistání, a to i v případě nepříznivých povětrnostních podmínek. Výše zmíněné elektronické signály, systémy a radary následně slouží k možnému provádění zpravodajské činnosti typu SIGINT. [23] [24] [25]
Hermes 900
Izraelský víceúčelový letoun Hermes 900 byl poprvé vyroben společností Elbit Systems v roce 2009 a jedná se o novější verzi menšího TUAS Hermes 450. [26] Jeho maximální vzletová hmotnost se pohybuje lehce pod požadovanou hranicí MO (zhruba 1 180 kg), avšak stále spadá do kategorie III. MALE. Současně s tím je schopen nést zatížení o hmotnosti 350 kg [23], což mohou být například střely vzduch-země. [27] Hermes 900 je schopen vyvinout maximální rychlost 222 km/h [26] a operovat v maximální výšce 30 tisíc stop (cca 10 km). Maximální vytrvalost letounu ve vzduchu je 36 hodin. [23]
Mezi státy užívající bezpilotní prostředky typu Hermes 900 patří Ázerbájdžán, Brazílie, Filipíny, Chile, Island, Izrael, Kanada, Kolumbie, Mexiko, Singapur, Švýcarsko a Thajsko a agentura Evropské unie EMSA prostřednictvím portugalské společnosti CEiiA. [28] [29] [30] [31] [32]
Heron 1
První verze Heron 1 byla vyrobena v roce 1994, načež byla v roce 2005 začleněna izraelskými vzdušnými silami do výzbroje. [33] Tento letoun lze zařadit stejně jako předešlý TUAS do kategorie III. MALE, avšak výrobce IAI na oficiálních stránkách udává MTOW 1 270 kg [24], čímž by nesplňoval požadavky MO, nicméně jiné zdroje uvádí maximální vzletovou hmotnost okolo 1 100 kg [33] [34]. Heron 1 může po automatickém startu vzlétnou až do výšky 30 tisíc stop s maximální zátěží 250 kg. Maximální rychlost udávaná výrobcem je 259 km/h [24], avšak ostatní zdroje udávají pouze 207 km/h. [33] [34] Maximální doba letu je 45 h. [24]
Současně s tím, že se jedná o starší model, je zapotřebí upozornit na fakt, že dle dostupných statistik má ze všech tří bezpilotních prostředků nejčastější nehodovost [35], která je většinou zapříčiněna technickými problémy, jako jsou ztráta komunikačního kontaktu s pozemní stanicí [36] či poruchy motoru. [37]
Izraelským strojem Heron 1 disponují státy Ázerbájdžán, Brazílie, Ekvádor, Indie, Izrael, Německo, Řecko a Turecko. [32] V minulosti tento letoun využívalo i letectvo Austrálie, avšak v roce 2017 jej z důvodu zastaralosti vyřadilo. [38]
MQ-1C Gray Eagle
Víceúčelový bezpilotní letoun z americké výrobny General Atomics Aeronautical byl představen již v roce 2009 jako modernizace osvědčeného MQ-1 Predator. Stejně jako u předchozích příkladů se jedná o letoun kategorie III. MALE. MQ-1C Gray Eagle je schopen letu po dobu 25 hodin v maximální výšce 29 000 stop (cca 8,8 km). Maximální rychlost, kterou dokáže TUAS vyvinout, je 309 km/h. Jediným nevyhovujícím parametrem dle požadavků MO ČR je maximální vzletová hmotnost, která se v případě tohoto letounu pohybuje okolo 1 600 kg. MQ-1C Gray Eagle je schopen nést 488 kg vnitřního i vnějšího zatížení, což mohou být například rakety vzduch-země AGM-114 Hellfire [25] či řízené pumy GBU-44/B Viper Strike, se kterými je daný stroj kompatibilní. [39]
Bezpilotní prostředek MQ-1C Gray Eagle mají doposud ve výzbroji pouze Spojené státy americké. [32] V současné chvíli se nicméně diskutuje o možném vyslání modifikace těchto strojů na Ukrajinu. [40]
Srovnání vybraných bezpilotních prostředků
Tabulka 1: Kompatibilita jednotlivých TUAS s požadavky MO
| Požadavky MO | Hermes 900 | Heron 1 | MQ-1C Gray Eagle |
| TUAS III. třídy | ✔ (MALE) | ✔ (MALE) | ✔ (MALE) |
| MTOW (1200 kg) | ✔ (1 180 kg) | ✔ (1 100 kg) | X (1633 kg) |
| Výška (<cca 20 000 ft) | ✔ (30 000 ft) | ✔ (30 000 ft) | ✔ (29 000 ft) |
| Max. doba letu (<20 h) | ✔ (36 h) | ✔ (45 h) | ✔ (25 h) |
| Rychlost (<220 km/h) | ✔ (222 km/h) | X (207 km/h) | ✔ (309 km/h) |
| VFR (den/noc) | ✔ | ✔ | ✔ |
| SAR | ✔ | ✔ | ✔ |
| GMTI | ✔ | ✔ | ✔ |
| SIGINT | ✔ | ✔ | ✔ |
| ATOL systém | ✔ | ✔ | ✔ |
| Přenos dat v reálném čase | ✔ | ✔ | ✔ |
| Možnost instalace zbraňových systémů | ✔ | neuvedeno | ✔ |
| Certifikace dle NATO STANAG 4671 | X | X | X |
| Celkem splněno (13) | 12 | 10 (?) | 11 |
(Zdroj: [23] [24] [25] [26] [27] [33] [34] [39])
I přes minimální rozdíly mezi jednotlivými stroji si při plnění požadovaných specifik MO nejlépe vede bezpilotní letoun Hermes 900, který vyhovuje dvanácti z třinácti vybraných potřebných požadavků, přesněji postrádá certifikaci NATO. Na druhém místě je americký letoun MQ-1C Gray Eagle, který nesplňuje dva body, konkrétně MTOW o zhruba 400kg a opět nemá požadovanou certifikaci. Posledním a na základě tohoto hodnocení nejméně vhodným víceúčelovým bezpilotním prostředkem je Heron 1, který nesplňuje tři požadavky – normu STANAG 4671, minimální rychlost (o 13km/h) a s největší pravděpodobností postrádá schopnost integrace zbraňových systémů.
Certifikace dle NATO STANAG 4671
Společným nesplněným bodem všech vybraných bezpilotních letounů bylo nevyhovění bezpečnostní certifikaci dle NATO STANAG 4671. Tato norma stanovuje soubor technických požadavků, které musí daný vojenský bezpilotní systém s pevnými křídly, jehož MWOT je mezi 150 a 20 000 kg, splnit, aby byl způsobilý operovat ve vzdušeném prostoru ostatních členů NATO. Tato certifikace platí pouze za předpokladu, že daná země normu ratifikovala. [41]
Vzhledem ke skutečnosti, že daná norma byla uvedena v roce 2009 [41], tak většina novějších typů bezpilotních prostředků tuto bezpečnostní certifikaci splňuje – konkrétně se jedná např. o Hermes 900 Starliner [42], Heron TP [43], MQ-9B SkyGuardian či SeaGuardian. [44] Nicméně starší typy, jako jsou Hermes 900, Heron 1 či MQ-1C Gray Eagle, touto certifikací zatím nedisponují a je zapotřebí ji dodělat zpětně.
Možnost integrace zbraňových systémů
Tento požadavek je především otázkou u bezpilotního prostředku Heron 1. Zatímco výrobci Hermes 900 společně s výrobci MQ-1C Gray Eagle přesně udávají, zda je možné, aby daný prostředek měl či neměl možnost instalace zbraňových systému, popř. i konkrétní typy zbraní, v případě Heronu 1 výrobce tuto skutečnost neuvádí. V roce 2017 se odhadovalo, že izraelské bezpilotní prostředky tvořily 60 % všech vyexportovaných TUAS na mezinárodním trhu, přičemž všechny stroje byly zemím dodány neozbrojené. [45]
Cena
Jedním z klíčových faktorů je cena jednotlivých bezpilotních letounů. Jak již bylo zmíněno v samém úvodu článku, na akvizici těchto moderních technologií byla z rozpočtu ČR vyčleněna částka 1,5 mld. korun. [1]
Cena jednotlivých letounů se liší dle jednotlivých zakázek pro konkrétní země, avšak dle dostupných údajů se Hermes 900 pohybuje v cenové relaci 25 mil. dolarů (zhruba 580 mil. korun). [46] V případě MQ-1C Gray Eagle se v roce 2013 odhadovala cena za stroj v základní podobě okolo 21,5 mil. dolarů (499 mil. korun). [47] Uváděné ceny jsou pouze pořizovací a musíme brát ohled i na skutečnost, že do budoucna bude zapotřebí investovat do těchto TUAS další prostředky (munice, modernizace, logistika, výcvik atp.). Vzhledem k nedávným diskusím o možné akvizici Heron 1 lze uvést konkrétní částku, kterou by ČR v případě nákupu platila. Ačkoliv původní cena za tři tyto bezpilotní prostředky a potřebné příslušenství, jako jsou pozemní řídicí stanice, přepravní kontejnery atp., byla stanovena na 1,5 mld. korun, následně byla tato částka navýšena na 2,7 mld. korun. [1] V případě nákupu samotného stroje se pak částka v roce 2011 pohybovala okolo 10 mil. dolarů (228 mil. korun). [48]
Závěr
Dle dostupných informací se jako nejvhodnější varianta pro potřeby AČR jeví TUAS Hermes 900, popř. i MQ-1C Gray Eagle. Nicméně vzhledem k již probíhajícím jednáním s izraelským výrobcem IAI se s největší pravděpodobností Česká republika spíše přikloní k akvizici letounu Heron 1, a to i přes skutečnost, že se jedná o poměrně zastaralý prostředek nekompatibilní se standardy NATO, u kterého ani není jisté, zda disponuje schopností nést a použít zbraně. Samozřejmě může mít na tuto volbu vliv mnoho klíčových proměnných, jako je například vysoká výdrž v pohotovosti, ale i takové záležitosti, které zatím z důvodu zachování utajení a stále probíhajících obchodních jednání nebyly veřejnosti představeny. V tomto případě lze zmínit např. zapojení českého obranného průmyslu do procesu výroby ve vetší míře než 30% podíl na realizaci zakázky [1] či zapojení do modifikace stroje Heron 1, díky které by daný letoun více vyhovoval požadavkům specifikovaným v Modernizačních projektech AČR, jako např. vývoj nové ozbrojené verze. Je možné, že výše zmíněné modifikace stroje budou mít vliv na finální cenu.
Zdroje:
[1] ČTK. (2022). Bojové drony Heron 1 z Izraele by mohly stát 2,7 miliardy Kč, cena vzrostla. Načteno z ČTK: https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/bojove-drony-heron-1-z-izraele-by-mohly-stat-2-7-miliardy-kc-cena-vzrostla/2249909
[2] Ministerstvo obrany. (2018). Modernizační projekty AČR. Načteno z Armáda České republiky: https://acr.army.cz/assets/technika-a-vyzbroj/modernizace/priloha-bez-nazvu_-01508.pdf
[3] Ministerstvo obrany. (2019). Koncepce výstavby Armády České republiky. Načteno z Armáda České republiky.
[4] Ministerstvo obrany. (2019). Dlouhodobý výhled pro obranu 2035. Načteno z Armáda České republiky: https://mocr.army.cz/images/id_40001_50000/46088/11_dlouhodobyvyhledproobranu2035.pdf
[5] Natoaktual.cz. (2020). Drony ve službách české armády. Vlastní vývoj i dárek od Američanů. Načteno z Natoaktual.cz: https://www.natoaktual.cz/zpravy/drony-bezpilotni-armada-ravn-scaneagle-global-jednotka-vojaci.A200120_065749_na_zpravy_m00
[6] 53. pPzEB. (n.d.). Historie 53. pluku průzkumu a elektronického boje. Načteno z 53. pluk průzkumu a elektronického boje: https://53pluk.army.cz/historie-pluku-1
[7] 53. pPzEB. (n.d.). 533. Prapor. Načteno z 53. pluk Průzkumu a elektronického boje: https://53pluk.cz/533-prapor/
[8] Qi, S., Feng, W., & Li, J. (2018). Unmanned Aircraft System Pilot/Operator Qualification. Načteno z ResearchGate : https://www.researchgate.net/publication/326629317_Unmanned_Aircraft_System_PilotOperator_Qualification_Requirements_and_Training_Stud
[9] Times Aerospace. (2019). Africa in the drone zone. Načteno z Times Aerospace: https://www.timesaerospace.aero/features/africa-in-the-drone-zone
[10] Vykopalová , K. (2022). Vojáci z Prostějova převzali Pumy, nové bezpilotní prostředky pro vzdušný průzkum. Načteno z Armáda České republiky: https://acr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/vojaci-z-prostejova-prevzali-pumy–nove-bezpilotni-prostredky-pro-vzdusny-pruzkum-238623/
[11] Šiška, M. (2019). Budoucnost dronů v AČR. Načteno z CZDEFENCE: https://www.czdefence.cz/clanek/budoucnost-dronu-v-acr
[12] ČT24. (2020). Armáda koupí bojový dron, který unese i těžší zbraně. Sám váží stovky kilogramů. Načteno z ČT24: https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/3031265-armada-koupi-bojovy-dron-ktery-unese-i-tezsi-zbrane-sam-vazi-stovky-kilogramu
[13] Weibel, R. E. (2005). Safety Considerations for Operation of Different Classes of. Načteno z Massachusetts Institute of Technology: https://dspace.mit.edu/bitstream/handle/1721.1/30364/61751476-MIT.pdf?sequence=2
[14] Vu, P. (2018). Impairments in gr Impairments in ground mo ound moving tar ving target indicat get indicator (GMTI) radar . Načteno z New Jersey Institute of Technology: https://digitalcommons.njit.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=2450&context=dissertations
[15] NASA-ISRO SAR Mission. (n.d.). Get to know SAR. Načteno z NASA-ISRO SAR Mission: https://nisar.jpl.nasa.gov/mission/get-to-know-sar/overview/
[16] Bergen, P., Salyk-Virk , M., & Sterman, D. (2020). Introduction: How We Became a World of Drones. Načteno z New America: https://www.newamerica.org/international-security/reports/world-drones/introduction-how-we-became-a-world-of-drones/
[17] Kay, L. (2020). Russian Drone Attack . Načteno z Defense World : https://www.defenseworld.net/2020/09/05/russian-drone-attack.html#.YC6nQ-hKhPY
[18] Press TV. (2022). Iran among world’s top three drone powers: Commander. Načteno z Press TV: https://www.presstv.ir/Detail/2022/09/09/688909/Iran-among-world-top-three-drone-powers
[19] Kadam, T. (2022). Bayraktar Strikes Again! After Ukraine, Azerbaijan Uses ‘Iconic’ TB2 Drones To Hit Armenia With Pinpoint Accuracy. Načteno z The EurAsian Times: https://eurasiantimes.com/bayraktar-strikes-again-after-ukraine-azerbaijan-uses-iconic-tb2-drones/
[20] Baykar. (n.d.). Bayraktar TB2. Načteno z https://baykartech.com/en/uav/bayraktar-tb2/
[21] Spartan College of Aeronautics and Technology. (2021). Visual Flight Rules Meaning: What does the VFR Mean for Pilots? Načteno z Spartan College of Aeronautics and Technology: https://www.spartan.edu/news/visual-flight-rules-vfr/
[22] Teledyne Flir. (2019). What Is EO/IR? Načteno z Teledyne Flir: https://www.flir.com/discover/rd-science/what-is-eoir/
[23] Elbit Systems. (2022). Hermes 900. Načteno z Elbit Systems: https://elbitsystems.com/product/hermes-900/
[24] IAI. (2017). Heron . Načteno z IAI: https://www.iai.co.il/p/heron
[25] General Atomics Aeronautical. (2014). Gray Eagle. Načteno z General Atomics Aeronautical: https://www.ga-asi.com/remotely-piloted-aircraft/gray-eagle
[26] Airforce Technology. (2010). Hermes 900 MALE Tactical Unmanned Air Vehicle (UAV). Načteno z Airforce Technology: https://www.airforce-technology.com/projects/hermes-900/
[27] Security magazín. (2022). Elbit Systems na IDEB 2022: dron Hermes 900 nabízí přesné informace pro správná rozhodnutí velitelů. Načteno z Youtube: https://www.youtube.com/watch?v=aQM3Cz2JHe8
[28] Naval Technology. (2019). Iceland is first nation in Europe to use Hermes 900 maritime patrol. Načteno z Naval Technology: https://www.naval-technology.com/news/iceland-first-europe-nation-hermes-900-maritime-patrol/
[29] Naval Technology. (2022). Thai Navy signs deal to purchase Elbit Systems’ Hermes 900 UAS. Načteno z Naval Technology: https://www.naval-technology.com/news/thai-navy-purchase-elbit-hermes900/
[30] Israeli Air Force. (2014). A „Star“ In the Sky: The „Hermes 900“ Is Operational. Načteno z Israeli Air Force: https://www.iaf.org.il/4410-42217-en/IAF.aspx
[31] European Parliament . (2020). Israeli drones leased by the European Maritime Safety Agency. Načteno z European Parliament: https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/E-9-2020-005302_EN.html
[32] The Military Balance. (2022). The Military Balance, Volume 122, Issue 1. Načteno z The Military Balance: https://www.tandfonline.com/toc/tmib20/122/1
[33] MINDEF Singapore. (2011). Fact Sheet: Heron 1 Unmanned Aerial Vehicle (UAV) – Updated 23 Feb 2012 for the Singapore Airshow 2012. Načteno z MINDEF Singapore: https://www.mindef.gov.sg/web/portal/mindef/news-and-events/latest-releases/article-detail/2011/march/2011mar02-news-releases-00039/!ut/p/z1/vVLLUuMwEPyWPfioaPyKbW7mUcAWJiwEiHWhZHv8YG0p2CImf88kgQNVBIoLOmlGPa3ulrjgCy6UXDWVNI1WsqU6FdOHYHZ8dAaecznz5zbEd_P5hX
[34] Rýznar , B., Zezula, J., & Rak, L. (2022). Přehled bezpilotních systémů vyspělých armád . Brno: Univerzita obrany.
[35] Drone Wars UK. (2022). Drone Crash Database. Načteno z Drone Wars UK: https://dronewars.net/drone-crash-database/
[36] Hajirnis, N. (2018). Navy’s Israeli-Made Heron Drone Crashes In Porbandar. Second In 3 Weeks. Načteno z NDTV: https://www.ndtv.com/india-news/second-indian-navy-heron-drone-crashes-in-gujarat-in-a-month-1837644
[37] Spiegel Politik. (2020). Heron-Drohne in Nordafghanistan zerstört. Načteno z Spiegel Politik: https://www.spiegel.de/politik/deutschland/bundeswehr-mission-heron-drohne-in-nordafghanistan-zerstoert-a-2c29c438-fb63-49cb-97a1-138d2711b10d
[38] Australian Aviation. (2017). RAAF retires „legacy“ Heron UAV. Načteno z Australian Aviation: https://australianaviation.com.au/2017/08/raaf-retires-legacy-heron/
[39] Path, N. (2020). Gray Eagle MQ-1C Unmanned Aircraft System. Načteno z International Insider: https://internationalinsider.org/gray-eagle-mq-1c-unmanned-aircraft-system/
[40] Bryant Harris. (2022). Senators urge Pentagon to send advanced Gray Eagle drones to Ukraine. Načteno z DefenseNews: https://www.defensenews.com/congress/2022/11/22/senators-urge-pentagon-to-send-advanced-gray-eagle-drones-to-ukraine/
[41] NATO USAR. (2007). UAV Systems Airworthiness Requirements (USAR) for North Atlantic Treaty Organization (NATO) Military UAV Systems: draft STANAG 4671. Načteno z Aerospace Consulting – Dror Artzi: https://www.dror-aero.com/link/usar_edition_1.pdf
[42] Elbit Systems . (2019). Hermes 900 StarLiner- UAS Capable of Operating in Civilian Airspace. Načteno z Elbit Systems: https://elbitsystems.com/landing/starliner/
[43] IAI. (2019). Heron TP. Načteno z IAI: https://www.iai.co.il/p/heron-tp
[44] General Atomics Aeronautical. (2017). GA-ASI AIRCRAFT: Configuration Guide. Načteno z SEFSD: https://www.sefsd.org/wp-content/uploads/2019/03/Aircraft_Configuration_Guide_102617.pdf
[45] RUSI. (n.d.). Israel. Načteno z RUSI: https://drones.rusi.org/countries/israel/#_ftn3
[46] Ritsick , C. (2020). Top 35 Most Expensive Military Drones. Načteno z Military Machine: https://militarymachine.com/top-35-most-expensive-military-drones/
[47] Warrior Lodge. (2013). GENERAL ATOMICS MQ-1C GRAY EAGLE. Načteno z Warrior Lodge: https://warriorlodge.com/pages/general-atomics-mq-1c-gray-eagle
[48] Flesher , D., Oni , O., & Sassoon, A. (2011). Border Security: Air Team. Načteno z EIT UMD: https://user.eng.umd.edu/~austin/enes489p/projects2011a/BorderSecurity-Air-Team-FinalReport.pdf
