Dne 18. května velvyslanci Finska a Švédska předali generálnímu tajemníkovi NATO Jensu Stoltenbergovi oficiální přihlášku k členství. Země, jež známe spíše jako zastánce neutrálního postoje, se tak ve sledu aktuálních událostí na Ukrajině chtějí více angažovat ve formování nového bezpečnostního prostředí Euroatlantického prostoru. [1] Invaze vedená Vladimirem Putinem spolu s jeho výhružnou rétorikou vůči oběma zemím má mimo jiné za následek zvýšení atraktivnosti záruk kolektivní obrany podle článku 5 Washingtonské smlouvy. Základna členských států se tak pravděpodobně rozroste o dvě severské země, jejichž potenciál a roli, kterou mohou v budoucnu v této oblasti sehrát, popisují následující kapitoly. [2] Konkrétně se text věnuje dopadům severního rozšíření na NATO a případný vývoj vztahů s Ruskem. Následující část srovnává vojenské kapacity Finska a Švédska, kterými mohou tyto země přispět k rozšíření aliančních sil. V závěru se text věnuje aktuálnímu vývoji jednání s Tureckem, které se ukázalo být překážkou v tomto rozšiřování členské základny.

Na přelomu měsíce února a března letošního roku zasedl finský parlament, aby diskutoval o ruské invazi na Ukrajinu a o roli Finska v nově formované rovnováze sil v Evropě. Součástí jednání byla také otázka členství v NATO. Vzhledem k aktuální situaci na Ukrajině, skutečnosti, že Finsko sdílí s Ruskem nejdelší evropskou hranici, a Putinovým výstražným prohlášením, je situace v Helsinkách napjatá. Ačkoli byla země blízkým spojencem NATO, nepanoval zde příliš výrazný zájem o vstup do Aliance jako takové. Ještě v roce 2017 bylo pro vstup do NATO pouze 19 % Finů. Podle posledního průzkumu veřejného mínění má však nyní vstup do aliance u obyvatel většinovou podporu, 53 % obyvatel je pro vstup samotného Finska a 66 % pro vstup Finska, pokud by vstoupilo i Švédsko. [3] Rostoucí podpora vstupu do NATO ze strany obyvatel koreluje s vyvstávající otázkou ve finské společnosti, zdali je možné, aby Rusko překročilo také jejich hranici, a pokud ano, zdali pak této situaci budou čelit s ostatními nebo sami. [4]

Obě země jsou známé preferováním neutrality, která však v jejich podání nebyla vždy jasně definovaná. Švédsko často odkazovalo na svůj neutrální postoj jako na hlavní příčinu téměř dvě stě let trvajícího míru. Neutralita se však ve švédském podání jeví jako poměrně flexibilní pojem. Švédsko je významným vývozcem zbraní, které nepoužívají pouze demokratické režimy (Thajsko, Katar, Alžírsko, Omán, Brunej, Kazachstán atd.). V tématu druhé světové války je často zmiňována role švédské infrastruktury při napadnutí Norska Německem. Členstvím v EU se také podílí na budování evropské bezpečnostní a obranné politiky.  K upřesnění dlouhotrvající švédské neutrality je tak nutné říct, že se jedná o stav, ve kterém Švédsko jako národ proti nikomu nebojovalo ani nevyhlásilo válku. [5]

Finská neutralita se začala formovat v roce 1932 Smlouvou o nenapadání, která byla uzavřena se Sovětským svazem. Tato smlouva měla sloužit jako nástroj uznání ze strany SSSR a měla zamezit případnému zatažení do konfliktů světových mocností. V roce 1939 však byla porušena invazí SSSR na území Finska a zahájením zimní války. Zpočátku neočekávané finské vojenské úspěchy přiměly SSSR zasednout k jednacímu stolu, kde se podařilo naplnit sovětské požadavky (postoupení 10 % území Finska Sovětskému svazu). Formální obnovení finské neutrality bylo zakotveno ve Smlouvě o přátelství mezi Finskem a SSSR po konci druhé světové války. Finsko během studené války zastávalo trvalou neutralitu, která byla do značné míry vynucená Sovětským svazem. Po rozpadu SSSR Finsko v roce 1995 posunulo svoji neutralitu z trvalé na status státu neúčastnícího se aliancí. V roce 2007 pak došlo k další úpravě z nealiančního státu na stát, který pouze v danou dobu není součástí žádné vojenské aliance. Obecně je možné říci, že neutralita ve Finsku je spíše přístup budování zahraniční politiky než odraz národní identity. [6]

Přechod od neutrálního postoje k členství v obranné vojenské alianci však není tak jednoduchý, jak se na první pohled může zdát. Oba státy musí zvážit výhody a zcela jistě přítomná zvýšená rizika, která jdou ruku v ruce se vstupem do NATO. Největší hrozbou zůstává případné naplnění Putinovy rétoriky, tedy ruské odplaty v průběhu zahájení procesu členství nebo bezprostředně po vstupu [2]. Putin oběma státům pohrozil “vojenskými a politickými následky” i při pouhém pokusu o vstup do NATO s argumentem, že by neměly zakládat svou bezpečnost na poškozování bezpečnosti jiných zemí. [7] V tomto směru je důležité zmínit, že ačkoli oba státy žádají o plnohodnotné členství, stále je zde patrná opatrnost a stopa dřívějšího neutrálního postoje, jehož cílem je předejít eskalaci konfliktů v regionu. Proto žádná z přistupujících zemí nechce na svém území zbraně hromadného ničení ani trvalé rozmístění ozbrojených sil jiných aliančních partnerů. Podobnou výjimku již dříve obdrželo Norsko a je pravděpodobné, že v tomto případě bude oběma státům vyhověno také. [8]

Jasně definované specifikace norského členství byly předloženy již při vzniku aliance, především z důvodu obav z hrozby SSSR. Norští politici se během vzniku Severoatlantické aliance snažili uklidnit Sovětský svaz tím, že jejich země nebude využita jako předsunutá základna pro invazi a že NATO má čistě obranný charakter. Následně došlo k oficiálnímu stanovisku, že Norsko nedovolí umístění cizích základen ani trvalé rozmístění cizích sil na svém území v době míru. Stejně tak bylo vyloučeno umístění jakýchkoli jaderných zbraní na norském území či v přístavech. [9] Vzhledem k tomu, že se jedná o kandidáty, jejichž vstup by měl pro celou alianci a region samotný nemalý dopad, je možné, že by případným podobným požadavkům ze strany Finska a Švédska mohlo být vyhověno také. Jaký může mít vstup Finska a Švédska vliv na vnitřní uspořádání aliance, je přiblíženo v následující části.

Implikace pro vnitřní uspořádání aliance a soupeření s Ruskem

Pro NATO může severní rozšíření ovlivnit stav bezpečnosti ze dvou úhlů pohledu. První z nich zahrnuje především vojenský pohled na bezpečnost a ruskou hrozbu a druhý zahrnuje spíše dlouhodobější stabilitu mezinárodně-politického prostředí. Tato část se zaměří na implikace přistoupení severských států a přiblíží hlavní argumenty v obou zmíněných oblastech bezpečnosti.

Z vojenského pohledu nabízí vstup Finska a Švédska alianci lákavou nabídku, a to především kvůli tomu, že se jedná o státy, jejichž ozbrojené síly disponují významnými vojenskými schopnostmi a nejmodernějším vybavením. Jejich ozbrojené síly zároveň udržují vysokou úroveň interoperability s jednotkami NATO. Finsko od roku 1994 spolupracuje v rámci programu NATO Partnerství pro mír (PFP) a od roku 1997 je členem Euroatlantické rady pro partnerství (EAPC). V roce 2004 bylo Finsko přizváno k programu EOP (Enhanced Oportunity Partner) zaměřeného na rozvoj vztahů s NATO. Účastnilo se také dvou operací v rámci krizového řízení pod vedením NATO, a sice KFOR v Kosovu a Resolute Support v Afghánistánu. Finská armáda je také součástí výcvikových akcí NATO, ročně se účastní přibližně dvou set výcvikových akcí a 15-20 vojenských cvičení. Finsko také podporuje sdílení informací týkajících se vojenské připravenosti a společné znalosti situace v oblasti Baltského moře s NATO. [10]

Švédská armáda se již také účastnila misí po hlavičkou NATO (Resolute Support, KFOR). Společná kooperace s NATO je stejně jako u Finska přirozeně orientována zejména okolo oblasti Baltského moře. Stejně jako Finsko, i Švédsko je členem programu NATO Partnerství pro mír, Euroatlantické rady pro partnerství a programu EOP. Jako hlavní priority spolupráce s NATO jsou stanoveny politická konzultace, vojenská cvičení a sdílení informací. V roce 2016 bylo na summitu ve Varšavě zdůrazněno také sdílené situační povědomí o bezpečnostní situaci v Evropě. [11] Oba státy také přispívají do Sil rychlé reakce NATO. Vstup do aliance by proto mohl z vojenského hlediska proběhnout hladce. Jinými slovy z pohledu NATO tak nebude nutné vynakládat výrazné prostředky pro integrování obou armád a zároveň budou vojenské kapacity rozšířené o kvalitní jednotky.

Prostředky, které NATO vynakládá na integraci a zvyšování schopností kooperace členských armád, integrovanou velitelskou strukturu či vojenskou infrastrukturu, jsou získávány z několika zdrojů. Prvním zdrojem jsou nepřímé/národní příspěvky, kdy člen vyčlení kapacity (včetně vojáků, zbraní atd.) na vojenskou operaci a nese náklady spojené s jejím provedením. Druhým zdrojem jsou přímé příspěvky jednolitých států určené na financování rozpočtů programů NATO, které slouží zájmům všech členů a které nemohou být zároveň jednoduše vynaloženy jedním členem (systémy protivzdušné obrany, náklady na řízení). Zároveň všichni členové přispívají do rozpočtu dle dohodnutého vzorce podílu na nákladech z HDP. [12]

Svázání obou armád alianční smlouvou by také znamenalo vyšší míru předvídatelnosti v euroatlantickém prostoru. Vzhledem k dynamické bezpečnostní situaci v Evropě usnadní integrace severských žadatelů alianci plánování reakcí na nové situace. Z logistického hlediska je pro Spojené státy obtížné vyčlenit čas na samostatná cvičení s Finskem a Švédskem, k tomu koordinovat společné akce NATO a zároveň věnovat dostatečné kapacity a pozornost indo-pacifickému regionu. [13]

Z druhého, spíše politického pohledu dojde k přijetí států, které jsou považovány za jedny z nejdemokratičtějších na světě. Podle organizace Freedom House dosahují oba státy maximální hodnoty demokratického indexu. [14] Na pomyslné ose znázorňující míru demokracie se tak aliance stane demokratičtější a přiblíží se ke svým cílům stanoveným v článku 2: „Smluvní strany budou přispívat k dalšímu rozvoji mírových a přátelských mezinárodních vztahů posilováním svých svobodných institucí, usilováním o lepší porozumění zásadám, na nichž jsou tyto instituce založeny, a vytvářením podmínek pro stabilitu a blahobyt.“ [15] Obě vlády mají také silné slovo na půdě Evropské unie. To znamená, že se zde nabízí možnost užší kooperace a sblížení EU a Spojených států, které jsou v čele aliance, jejíž členská základna se po vstupu Finska a Švédska bude ještě více překrývat s členskou základnou EU. [2] Taková jsou tedy hlavní pozitiva, která mohou Finsko se Švédskem alianci přinést.  Nicméně v pomyslné druhé ruce přináší oba kandidáti také zvýšení bezpečnostního rizika, kterému se věnují následující odstavce.

Severoatlantická aliance, respektive její členové, by se měla připravovat na možnou ruskou odvetu, kterou, ačkoli nemusí být příliš pravděpodobná, není možné vyloučit. Pravděpodobně nejkritičtějším bude období samotného procesu vstupu Finska a Švédska, neboť samotný akt vstupu byl z ruské strany velmi silně kritizován a odsuzován. Nejpravděpodobnější reakcí Kremlu jsou kybernetické útoky spolu s přerušením dodávek energie. Mezi možnými scénáři je nutné uvést také přímou demonstraci síly. Avšak ta je vzhledem k situaci na Ukrajině, kde Rusko napíná významnou většinu svých sil, značně nepravděpodobná. Ještě nepravděpodobnější je přímá invaze namířená proti přistoupivším státům, zejména Finsku vzhledem ke společné hranici. Úspěch takovéto invaze je za použití pouze konvenčních sil téměř nereálný, vezmeme-li k již probíhající válce na Ukrajině ještě v potaz posílené pozice USA a jednotek NATO v Evropě. Takováto invaze by však představovala především zvýšené riziko eskalace až k užití jaderných zbraní. Výsledek jaderné konfrontace mezi NATO a Ruskou federací je velmi těžké odhadovat, zejména neznáme-li podrobněji situaci, za které by k prvnímu užití jaderných zbraní došlo. I přesto se však dá bezpečně konstatovat, že se zajisté nejedná o preferovanou variantu žádného ze zapojených aktérů. [2]

Aktuální reakcí Moskvy jsou především kybernetické útoky proti Finsku a slabé informační kampaně proti Švédsku, které se zaměřují na propagaci spojitosti různých švédských osobností s nacismem. [16] Po celém Rusku se objevují plakáty se sloganem „My jsme proti nacismu, oni ne“ vedle osobností jako Astrid Lindgrenová (spisovatelka, autorka knih o Pipi Dlouhé punčoše), Ingvar Kamprad (zakladatel společnosti IKEA), švédský král Gustav V. nebo Ingmar Bergman (filmový režisér). Plakáty jsou doplněné o zavádějící citace vytržené z kontextu, které mají dokládat náklonnost daných osobností k nacismu. Švédské ministerstvo zahraničí uvedlo, že za touto propagandistickou kampaní stojí ruská skupina Naše vítezství. [17]

Přijetí dvou vojensky dobře připravených zemí tak paradoxně může alianci přinést zvýšené riziko konfliktu a hrozbu jaderné konfrontace s Ruskem. Za další (avšak mnohem menší) negativum je označováno samotné navýšení počtu členských zemí v alianci. Z klasického principu, který se potvrzuje i u dalších mezinárodních organizací, platí, že vyšší počet členů znamená složitější hledání společného postoje a konsensu, což může vést ke zhoršení nebo zpomalení rozhodovacího procesu a ve finále snížení efektivity a schopnosti NATO rychle reagovat na bezpečnostní hrozby. [2] V současné době však uvnitř aliance panuje názor, že pozitiva vyplývající z přijetí obou zemí převažují nad negativy. Další část přibližuje vojenské kapacity, které s sebou kandidáti do NATO přináší. Konkrétně jsou zde vzájemně srovnány finská a švédská armáda.

Srovnání vojenských kapacit Finska a Švédska

V úvodu je nezbytné podotknout, že populace Finska (5 587 442 obyvatel) je přibližně poloviční oproti populaci Švédska (10 261 767 obyvatel). Při srovnání jejich ozbrojených sil i přes tento nepoměr silně dominuje Finsko, disponující 23 000 příslušníků aktivního personálu a 900 000 rezervistů, oproti 24 000 aktivního personálu a 31 800 příslušníků Home Guard (rezervních sil) Švédska. Rezervní síly Švédska se skládají z osob, které dobrovolně absolvovaly základní vojenský výcvik. Takové osoby mohou být po dobu následujících deseti let povolány armádou k zapojení do konfliktu. Stanovená doba deseti let se automaticky obnoví s každým dalším vojenským výcvikem, na který je daná osoba povolána, či ho dobrovolně absolvuje. Pokud během deseti let nedojde k absolvování výcviku, osoba je automaticky vyřazena z rezervních sil. Co se týče armádních rozpočtů, Helsinky pracují s 5 mld. USD a Stockholm s 8,4 mld. USD, což je výrazné zvýšení oproti roku 2014 (5 mld. USD). [18]

Švédské ozbrojené síly se soustředí na operace v pobřežních vodách a vzdušný a podmořský boj a jako takové mohou být platným doplněním obranného a odstrašujícího arsenálu NATO v oblasti Baltského, ale i Severního moře. [19] Švédsko rovněž dále navyšuje svůj armádní rozpočet a lze předpokládat, že schopnosti jeho ozbrojených sil dále porostou. Primární devízou Švédska je bezesporu jeho know-how a výrobní kapacity v oblasti moderních zbraňových systémů a vojenského materiálu obecně.

Ve Švédsku se nachází hned několik společností zaměřujících se na vývoj a výrobu nejmodernějších zbraňových systémů a vojenských technologií. Jednou z hlavních je společnost SAAB. Ta nabízí řadu zbraňových systémů od protitankových zbraní, systémů protiponorkového boje a protiminových operací až po raketové systémy. Zároveň vyvíjí řešení pro využití systémů na různé platformy od hlídkových člunů po fregaty a zaměřují se také na technologie v oblasti letectví. Jednou z dalších důležitých aktivit společnosti SAAB je optimalizace a modernizace již využívaných systémů [20]. Svůj původ ve Švédsku mají také např. dělostřelecké systémy Archer, protitankové střely krátkého dosahu NLAW či nadzvukové letouny Jas-39 Gripen, které má v současné době ve výzbroji například i Armáda České republiky. [9]

Na druhé straně Finsko představuje významného aktéra v regionu už jen počtem nasaditelných sil. Díky branné povinnosti je schopné si mimo aktivní personál během třiceti dnů povolat až 280 000 dalších vojáků, což je pro zemi s pouze 5,5 milionu obyvatel pozoruhodný výsledek. Armáda si dlouhodobě udržuje prvotřídní schopnosti. V současné době se finské letectvo ocitá v procesu nákupu 64 víceúčelových bojových letounů F-35, tedy aktuálně nejmodernějších amerických bojových letounů. Pro srovnání: Ukrajina s 44 miliony obyvatel (v roce 2020) před zahájením ruské invaze disponovala přibližně 120 víceúčelovými letouny (MiG-29, Su-24, Su-25 a Su-27) z dob Sovětského svazu. [9]

Nejsilnější částí finské armády je však dělostřelectvo, které patří mezi největší a nejlepší v Evropě.  V roce 2022 je v provozu 1500 děl (700 houfnic, 700 těžkých minometů a 100 raketometů). Finské dělostřelectvo je také nově vybaveno protitankovou municí BONUS s dosahem až 35 km, která disponuje senzory umožňujícími autonomní aktivní vyhledávání a navádění na obrněné cíle. Finské dělostřelectvo zařazuje do výzbroje protibaterijní radary, které umožňují lokalizovat polohu nepřátelských dělostřeleckých baterií a zároveň varovat vlastní vojáky, že se nacházejí v cílové oblasti palby nepřátelského dělostřelectva. [21], [22], [23]

Pokud se podíváme na vzdušné síly, jsou oba státy svými leteckými kapacitami, které se pohybují okolo počtu 200 leteckých strojů, poměrně vyrovnané. Lehčí rozdíl můžeme nalézt v rozložení kapacit mezi jednotlivými účely letectva. Švédsko disponuje větším počtem helikoptér a bojových  letounů, pochopitelně zejména různými verzemi Gripenů. Finsko má na druhou stranu převahu v oblasti transportních letounů (11 oproti 6 švédským). [16] Finské letectvo je známé svým kvalitním výcvikem a specializací na operace v arktických podmínkách. Piloti zdokonalují dovednosti pro práci v náročných podmínkách (vzlety ve sněhové bouři, přistávání na zledovatělé dráze atd.). Vstup Finska do NATO by také vedl k prohloubení integrace amerického letectva v Arktidě, což by opět posunulo NATO v rámci schopnosti zajištění bezpečnosti v oblasti sousedící s ruským územím. [24]

U pozemních sil dominují finské ozbrojené síly především co se týče dělostřelectva, raketových systémů nebo například počtu tanků. Těch mají finské ozbrojené síly k dispozici na 200 kusů (100 kusů tanku Leopard 2A4 a 100 kusů modernější verze A6) [21], zatímco u Švédska se jedná o 120 tanků Strv 122 (švédská modifikace německého tanku Leopard A5). V případě potřeby je možné využít 160 tanků předchozí verze Strv 121 (také švédská modifikace německého Leopardu verze 2A4), které jsou uskladněny mimo aktivní službu. [16] Pokud se zaměříme pouze na Leopardy, tak pro srovnání například Polsko disponuje 247 tanky Leopard, kdy více než polovinu zaujímá starší verze 2A4 (při započítání starších typů tanků Polsko disponuje přibližně 1 000 tanků). Vysoký počet polských tanků však odráží pro Polsko nepříjemnou geografickou skutečnost, na kterou jsou polské pozemní síly nuceny reagovat. Na polském území se rozkládají Středopolské nížiny, které jsou součástí Východoevropské roviny, jež umožňuje snadný a rychlý vpád motorizovaných a mechanizovaných nepřátelských jednotek.

Německo, ačkoli se jedná výrobce těchto tanků, mělo v roce 2017 ve službě 220 Leopardů a v roce 2020 se jednalo přibližně o 250. Nutno však podotknout, že převážnou většinu tvoří modernizované verze, které se řadí k nejpokročilejším tankům na světě.  [25] Je tedy patrné, že ačkoli se severské země nemohou Polsku nebo Německu v některých faktorech rovnat, jejich pozemní síly se snaží držet podobně vysoký počet moderních tanků.

Námořnictvo je jedinou kategorií, ve které Švédsko dominuje s flotilou čítající 320 plavidel, z nichž většinu (284) tvoří lehké bojové a vyloďovací čluny. Finské námořnictvo má k dispozici 251 plavidel, z nichž drtivou většinu (cca 200) také tvoří bojové a vyloďovací čluny. Chloubou švédského námořnictva jsou ponorky (třída Vastergotland A17 a novější verze Gotland A19), vybavené Stirlingovým motorem. Stirlingův motor je řazen do kategorie motorů nezávislých na přístupu vzduchu (AIP). Ty prodlužují možnou dobu strávenou pod hladinou ze dnů na týdny díky snížení potřeby vynořování ponorek, což bylo dříve možné pouze u jaderných ponorek. Oproti ostatním AIP pohonům Stirlingův motor zásadně snižuje riziko lokalizace. Zatímco jaderná plavidla musí čerpat chladicí kapalinu a generují tak zvukovou stopu, Stirlingův motor je bez vibrací a velmi tichý. Díky způsobu, kterým je vyřešena tepelná výměna spolu s přísunem zdrojů, jsou švédské ponorky technologicky daleko před ostatními stroji s AIP pohonem. Ponorky poháněné Stirlingovým motorem se vyznačují lepší manévrovatelností ve srovnání s jadernými ponorkami. Jsou vysoce účinné v pobřežních vodách a významnou hrozbou pro jaderné ponorky, které jsou početnou součástí ruského námořního arsenálu. Švédské ponorky by námořním kapacitám NATO výrazně pomohly například při případné obraně pobaltských republik či hlídkování v kritických vodách. [26], [27]

Právě pro zajištění jejich bezpečnosti hraje přistoupení Finska a Švédska největší roli. Posílení Baltského moře a získání vzdušného prostoru a podpory poskytne NATO důležitou strategickou hloubku. Bude možné tedy pracovat s více možnostmi operací, ať už vojenských či logistických. Zároveň dojde k výraznému posílení severní části NATO a zkvalitnění schopností pozemních a leteckých jednotek operovat v arktických oblastech a náročných přírodních podmínkách. [16] Závěrečná část se věnuje zejména poslednímu vývoji v otázce členství Finska a Švédska, a sice tureckému nesouhlasu, který mohl plán obou zemí jednoduše ukončit.

Turecko jako překážka v cestě severnímu rozšíření

V reakci na finskou a švédskou žádost Turecko oznámilo, že se v ratifikačním procesu postaví proti přijetí a využije tak možnosti veta. Ačkoli se zpočátku postoj Ankary zdál být nekompromisní, s dalšími vyjádřeními prezidenta Erdogana se začala rýsovat cena, za kterou je Turecko ochotno ze svého postoje slevit. Dle oficiálních prohlášení Ankara nesouhlasila se vstupem severských států, neboť ukrývají a financují teroristické skupiny, kterým zároveň dodávají zbraně. Jedná se konkrétně o militantní skupinu Strana kurdských pracujících (PKK), její syrskou odnož Lidové obranné jednotky (YPG) a stoupence Fethullaha Gülena, který je tureckým prezidentem obviňován z organizování pokusu o státní převrat v roce 2016. [28] Jednalo se spíše o vyjednávací pozici a případnou možnost využití práva veta. Ankara se tedy snaží využít situace ve svůj prospěch, přesněji získat od ostatních států změnu postoje k uvedeným organizacím.

Helsinky i Stockholm reagovaly vysláním delegace do Ankary s cílem vyřešení tureckého nesouhlasného postoje, který učinil přítrž rychlému procesu vstupu, ve který finští i švédští představitelé vzhledem k situaci doufali. Po jednáních byly představeny podmínky požadované Tureckem pro změnu jeho postoje. Jednalo se o zrušení švédských sankcí vůči Ankaře, včetně embarga na vývoz zbraní, ukončení politické podpory terorismu, ukončení finanční podpory terorismu a zastavení zbrojní podpory PKK a YPG. Zároveň byla zdůrazněna turecká žádost o vydání osob (především stoupence PKK) označovaných za teroristy, která je dosud bez kladné odpovědi. [29] Dne 28. června Jens Stoltenberg oznámil, že po intenzivních jednáních došlo k podepsání memoranda, které Finsku a Švédsku otevírá cestu k přistoupení k NATO. O týden později (5. července 2022) podepsali velvyslanci NATO přístupové protokoly pro Finsko a Švédsko, čímž byl zahájen ratifikační proces.

Ve středu 3. srpna senát USA ratifikoval vstup Finska a Švédska do NATO, čímž se Spojené státy staly krátce po Francii a Itálii 23. ze 30 zemí NATO, které toto významné severní rozšíření dosud schválily. Mezi země, které jej ještě oficiálně neschválily, patří Česká republika, Řecko, Maďarsko, Portugalsko, Slovensko, Španělsko a Turecko. Turecko 21. července uvedlo, že se v srpnu sejde zvláštní výbor s finskými a švédskými představiteli, aby posoudil, zda obě země plní jeho podmínky. [30]

Přístupový proces Finska a Švédska prozatím postupuje rychle k úspěšnému uzavření, nenastanou-li výrazné problémy při zasedání tureckého výboru. Nerozhodnost severských žadatelů ukončila ruská invaze na Ukrajině, která přivedla již dříve úzce spolupracující Finsko a Švédsko přímo do NATO. Výhody pramenící ze vstupu Finska a Švédska převážily možná negativa spojená s Ruskou odvetou, jak na straně žadatelů, tak na straně členských zemí NATO. Integrace kvalitních armádních struktur Finska a Švédska pomůže NATO především v případném zajišťování bezpečnosti v Baltském a Severním moři, arktické oblasti či v ochraně pobaltských republik.

Zdroje

[1] NATO. (2022). Finland and Sweden submit applicaitons to join NATO. North Atlantic Treaty  Organization. Retrieved from: https://www.nato.int/cps/en/natohq/news_195468.htm.

[2] GERMANOVICH, Gene. Complex-but Promising-Prospects as Finland and Sweden Mull NATO Membership. Rand Corporation: Objective Analysis, Efective Solutions. Retrieved from:https://www.rand.org/blog/2022/03/complex-but-promising-prospects-as-finland-and-sweden.html.

[3] BILDT, Carl. (2022). Now 53% of people in Finland are in favor of joining NATO.“ Twitter.com. Retrieved from: https://twitter.com/carlbildt/status/1498334193977335815.

[4] HEIKKILA, Melisa. (2022). Finnish lawmakers to discuss potential NATO membership. POLITICO. . Retrieved from: https://www.politico.eu/article/finland-nato-membership-sanna-marin-ukraine-russia/amp/.

[5] EURACTIV. (2006). Neutrální státy EU. Euractiv.cz. Retrieved from: https://euractiv.cz/section/vnitro-a-spravedlnost/linksdossier/neutrln-stty-eu/

[6] MAŤÁTKOVÁ, Kristýna. (2016). Proměna neutrality – případ Finska a Rakouska: Přístup k zahraničně-bezpečnostní spolupráci v rámci EU a NATO. Obrana a strategie. Retrieved from: https://www.obranaastrategie.cz/cs/archiv/rocnik-2016/2-2016/clanky/promena-neutrality-pripad-finska-a-rakouska.html

[7] LONAS, Lexi. (2022). Russia threatens military and political consequences if Finland, Sweden try joining NATO. THE HILL. Retrieved from: https://thehill.com/policy/international/russia/595853-russia-threatens-military-and-political-consequences-if-finland/.

[8] SKALICKÝ, Matěj. (2022). Přijímačky do NATO a turecký blok. Rozhovor s Jakubem Luckým. Vinohradská 12. 19. 5. 2022

[9] NATO. (2022). Norway and NATO. North Atlantic Treaty Organization. Retrieved from: https://www.nato.int/cps/en/natohq/declassified_162353.htm

[10] THE FINISH DEFENCE FORCES. (2022). NATO ‘s Partnership for Peace. The Finish Defence Forces: International activities. Retrieved from: https://puolustusvoimat.fi/en/international-activities/natos-partnership-for-peace-programme

[11] NATO. (2018). Sweden and NATO – 23 years down the road. NATO REVIEW. Retrieved from: https://www.nato.int/docu/review/articles/2018/01/11/sweden-and-nato-23-years-down-the-road/index.html

[12] NATO. (2022). Funding NATO. North Atlantic Treaty Organization. Retrieved from: https://www.nato.int/cps/en/natohq/topics_67655.htm

[13] MINISTRY FOR FOREIGN AFFAIRS OF FINLAND. 2016. The Effect of Finland’s Possible NATO Membership: An Assessment. Retrived from: https://julkaisut.valtioneuvosto.fi/bitstream/handle/10024/79160/IP1601374_UM_Nato-arvioEN_13370%201%201.pdf?sequence=1

[14] NATO. (2022). The North Atlantic Treaty: Washington D.C. – 4 April 1949. North Atlantic Treaty Organization. . Retrieved from: https://www.nato.int/cps/en/natolive/official_texts_17120.htm.

[15] NATO. (2022). Severoatlantická smlouva. North Atlantic Treaty Organization. Retrieved from: https://www.nato.int/cps/en/natohq/official_texts_17120.htm?selectedLocale=cs

[16] SHANKAR, Priyanka. (2022). NATO: New challenges for the alliance as Finland and Sweden inch closer to membership?. DW. . Retrieved from: https://www.dw.com/en/nato-new-challenges-for-the-alliance-as-finland-and-sweden-inch-closer-to-membership/a-61763272.

[17] HOROWITZ, Michael. (2022). „We are against Nazism, they are not“ : Russian campaign labels Swedes Nazis. The Times of Israel. Retrieved from: https://www.timesofisrael.com/we-are-against-nazism-they-are-not-russian-campaign-labels-swedes-nazis/

[18] GFP. (2022). Comparison of Finland and Sweden Military Strengths. Global Firepower: Strength in Numbers.Retrieved from: https://www.globalfirepower.com/countries-comparison-detail.php?form=form&country1=finland&country2=sweden&Submit=COMPARE.

[19] GERMANOVICH Gene, BLACK James, SLAPAKOVA Linda, FLANAGAN Stephen, OGDEN Theodora. (2021). Enhancing US-Finnish and regional defence cooperation: an exploratory analysis. Santa Monica, CA: RAND Corporation,

[20] SAAB. (2022). Weapon Systems. SAAB.com. Retrieved from: https://www.saab.com/

[21] MAHSHIE, Abraham. (2022). What a NATO Bid by Finland Could Mean for US Air Force Arctic Cooperation. Air Force Magazine. Retrieved from: https://www.airforcemag.com/what-a-nato-bid-by-finland-could-mean-for-us-air-force-arctic-cooperation/

[22] CORPORAL FRISK. (2017). „The Best Artillery in Europe“. Corporal Frisk. Retrieved from: https://corporalfrisk.com/2017/01/19/the-best-artillery-in-europe/

[23] LLEWELLYN, Tom. (2022). Finland has 53rd Strongest Military But Artillery Capability Sets Them Apart. HITC.Retrieved from: https://www.hitc.com/en-gb/2022/05/13/finland-has-53rd-strongest-military-but-artillery-capability-sets-them-apart/

[24] ROBLIN, Sebastien. (2017). Get Ready, Russia: Germany Is Expanding Its Tank Forces by 40 Percent. The National Interest. Retrieved from: https://nationalinterest.org/blog/the-buzz/get-ready-russia-germany-expanding-its-tank-forces-by-40-20639

[25] FORCES. (2022). Finland ant the UK: A forces and firepower comparison. Forces.net. Retrieved from: https://www.forces.net/news/finland-and-uk-forces-firepower-comparison .

[26] SAAB. (2015). The secret to the wolrd’s most silent submarine. SAAB.com. Retrieved from: https://www.saab.com/newsroom/stories/2015/march/the-secret-to-the-worlds-most-silent-submarine

[27] Boehm-Stirling. (2012). The Stirling motor as the drive for submarines. Boehm-Stirling.com. Retrieved from:  https://www.boehm-stirling.com/en/blog-detail/the-stirling-motor-as-the-drive-for-submarines.html

[28] REUTERS. (2022). Turkey to reject Sweden and Finland’s bid to join NATO. Reuters. Retrieved from: https://www.reuters.com/world/turkey-has-told-allies-its-no-sweden-finlands-nato-bid-erdogan-2022-05-19/.

[29] REUTERS. (2022). Finland, Sweden to send Teams to Turkey to discuss NATO bids, Haavisto says. Reuters. Retrieved from: https://www.reuters.com/world/europe/turkey-discuss-nato-bids-with-finland-sweden-wednesday-2022-05-24/.

[30] ALJAZEERA. (2022). US Senate ratifies Finland and Sweden’s NATO accession. Aljazeera.com. Retrieved from: https://www.aljazeera.com/news/2022/8/4/us-senate-ratifies-finland-and-sweden-accession-to-nato