Podobně dynamicky, jako se mění bezpečnostní situace ve světě, se vyvíjí i redakce Security Outlines. V následujícím editorialu tak představujeme několik novinek z dění v redakci, které by vám neměly uniknout. 

42: otázka života, vesmíru a vůbec

2020 nebyl zatím nejlepší rok. Myslím, že pro nikoho z nás. Požáry v Austrálii, skoro začátek třetí světové války kvůli Sulejmánímu, pandemie.

Šéfredaktorem Security Outlines jsem se stal zhruba před rokem zrovna v době, kdy jsem nastoupil na magisterské studium. Plánů bylo hodně, realizovaných jich bylo již poněkud méně. Částečně za to mohl nedostatek času kvůli škole a pak permanentní stín blížící se apokalypsy*.

Už při převzetí velení situace v redakci nebyla růžová, spousta lidí naráz odešla kvůli skončivšímu studiu, na druhou stranu tvrdé jádro redakce zůstalo (za což bych jim rád poděkoval, protože bez nich by to nebylo ono), nabrali jsme pár nových tváři. Společně jsme to zvládli.

Doba se od založení spolku (původně Sekuriťáci) změnila a s ní i bezpečnostní situace, ale i jednotliví redaktoři, které všechny spojuje zájem o bezpečnostní otázky. Ani nevíte, jak moc mě těšilo všechny texty, jež do redakce přišly, číst a vracet je k opravení pouze po formální stránce, aby seděly do zavedeného formátu publikovaných textů.

Čeho si také vážím, jsou všechny události, které se nám podařilo v redakci za tu dobu zorganizovat.** Za největší úspěch (a tímto se omlouvám všem, jichž by se moje hodnocení mohlo dotknout) považuji podzimní přednášku tchajwanského admirála Chen Yeong-Kanga, jenž nás poctil svojí návštěvou a seznámil nás jiným pohledem na čínskou politiku v regionu, v němž jsou její důsledky vidět nejvíce.

Můj čas ve funkci šéfredaktora se ale nachýlil ke konci, vizi, kterou jsou pro Security Outlines měl, se nepodařilo stoprocentně naplnit. Dostavilo se vyčerpání. Nastal čas předat kormidlo někomu, kdo vizi a energii pro její naplnění má.

Tím někým je moje bývalá zástupkyně, Veronika Čáslavová. Fajn slečna, co má pod čepicí. Má to pouze jenom jeden háček, beze mě to prý dělat nechce (její slova), takže dočasně zůstávám ve funkci editora (neptejte se mě proč, ale baví mě to) a zástupce šéfredaktorky. Takové kotrmelce jste určitě na začátku nečekali, což?

Za mě tedy zbývá říci: “So Long, and Thanks for All the Fish.”  [1]

Jiří Maixner
stále SO much zástupce šéfredaktorky

Peux ce que veux

Security Outlines vešly do třináctého roku svého života tempem nepochybně rychlým a razantním. Avšak přes to, že nadále pravidelně informovaly o světovém dění v uplynulých týdnech a vydávaly doplňující studie a komentáře, do centra dění se pomalu ale jistě vkradly Bezpečnostní večery. Je třeba říci, že tento projekt, umožňující setkávání s odborníky z praxe, je v mozaice aktivit redakce nedílnou a důležitou součástí. Navíc v takové míře a kvalitě, jakou zajistila naše organizační sekce. Redakce by však neměla zapomínat na to, proč si říká redakce. Vždyť je to právě možnost publikovat články, na kterých stavěli od počátku Sekuriťáci.cz a to, co činí dnešní Security Outlines unikátními. Být členem redakce totiž znamená získat prostor věnovat se oblasti, která vás zajímá do hloubky a svá zjištění využít a publikovat.

Být členem redakce Security Outlines ale taky neodmyslitelně znamená být cool kiddo. Najít si své místo mezi lidmi, kteří sdílejí stejné či podobné zájmy. Místo, kde není žádný nápad natolik hloupý na to, aby nestál za zkoušku. Security Outlines tak, jak jsem je poznala já, totiž představují místo, kde se lidé nebojí. Protože kdo se bojí, nesmí do lesa – a už vůbec ne do SO.

Jak již bylo řečeno, události první poloviny roku 2020 nebyly příliš šťastné. Přesto věřím, že zároveň poskytly prostor pro zhodnocení a znovunastavení redakčních priorit a plánů. Součástí procesu tedy bylo i předání pomyslného šéfredaktorského žezla, které nyní přešlo do mých rukou. Security Outlines byly a nadále budou místem, kde vedení redakce rozhoduje konsensuálně a především na základě úsudku toho, co bude pro redakci nejlepší. S Jiřím Maixnerem a Michaelou Pruckovou, kteří mi jsou v posledních týdnech pravou rukou (a občas i nohou) věříme, že toto nové nastavení nejlepší volbou bude.

Jeden moudrý muž kdysi prohlásil, že kde je vůle, tam je i cesta.*** Ačkoliv na rozdíl od generála Dallaira naštěstí nevedu redakci, která mi byla svěřena, do spárů probíhající genocidy, ráda bych se jeho rčení držela. Nemluvím ale pouze o prosazování existujících nápadů členů redakce a jejich přetavování v realitu. Ráda bych povzbudila vůli i ostatních – váhajících, zda se k SO přidat. Mým cílem v pozici šéfredaktorky bude vyhledávat, podporovat a především pak publikovat budoucí členy redakce.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že šéfredaktor je vždy pouze tak dobrý, jako je jeho redakce. A podle mých dosavadních zkušeností s redakcí Security Outlines tajně doufám, že i vy ostatní opět znovu poznáte, jak talentované členy má. A jak jste i vy sami talentovanými členy redakci, za níž jsem vděčná.

Za redakci,

Veronika Čáslavová
šéfredaktorka

*The Good Omens na Amazonu rozhodně stojí za to, stejně tak kniha od Terryho Pratchetta a Neila Gaimana, z níž seriál vychází .

**Jestli jste nebyli na žádném z našich Bezpečnostních večerů nebo kvízu, udělali jste rozhodně chybu, kterou byste měli napravit.

*** Z francouzského Peux ce que veux. (Roméo Dallaire, Kigali, Rwanda, říjen 1993)

Citovaná literatura

[1] Adams, Douglas. 1984. So Long, and Thanks for All the Fish. London: Pan Books.