Afrika je známá svými krvavými konflikty o suroviny. Další prací, jenž se na problematiku konfliktů o suroviny v Africe zabývá pro Vás zpracovali Jiří Suchánek a Eva Macková. Konflikt v Demokratické republice Kongo (DRC, dříve Zair) byl především ve své druhé fázi největším konfliktem v dějinách moderní Afriky a někdy bývá označován jako africká „první světová válka“. Za cíl této studie si autoči vytyčili zjistit, jakou roli hrály nerostné suroviny a další přírodní zdroje v posledních dvou desetiletích, a především pak v druhé konžské válce i v současnosti.

Autoři: Jiří Suchánek, Eva Macková

1.  Úvod

Konflikt v Demokratické republice Kongo (DRC, dříve Zair) byl především ve své druhé fázi největším konfliktem v dějinách moderní Afriky a někdy bývá označován jako africká „první světová válka“. DR Kongo je zemí nesmírně bohatou na nerostné suroviny, avšak její obyvatelstvo nemělo doposud příležitost z toho bohatství prosperovat, třebaže těžba tu probíhá už více jak sto let. Cílem této studie bude zjistit, jakou roli hrály nerostné suroviny a další přírodní zdroje roli v posledních dvou desetiletích, a především pak v druhé konžské válce i v současnosti. Přiblížíme si také postoje mezinárodního společenství k této problematice, neboť se domníváme, že jak přítomnost mnoha cizích těžařských společností, tak posléze i mírové mise OSN sehrály v Demokratické republice Kongo významnou roli.

2.  Teoretická východiska

S ohledem na poměrně složitou strukturu a rozsáhlost celého konfliktu bychom měli vymezit také prostředí a cíle, na které se zaměří tato práce. Po nezbytném historickém a geografickém exkursu se naše pozornost zaměří na první a především druhou konžskou válku, částečně pak i na současnou poválečnou situaci, neboť v těchto obdobích byly surovinové motivy jedny z nejdiskutovanějších.
Vzhledem k tomu, že tento konflikt neměl pouze surovinový podtext, ale měl řadu dalších rovin – především etnickou, politickou či historickou, musíme v krátkosti přihlédnout i k těmto aspektům a zhodnotit dopady tohoto surovinového konfliktu na obyvatelstvo, stát a region i s přispěním těchto pro nás vedlejších rovin.
V první řadě tedy bude naším cílem zhodnotit, jak významnou roli hrály ve vzniku a průběhu tohoto konfliktu nerostné a další přírodní suroviny. Vycházíme z předpokladu, že snaha o ovládnutí zdrojů nerostných surovin byla jedním z klíčových motivů ke vzniku konfliktů v DR Kongo a zároveň, že tato surovinová dimenze konfliktu měla zásadní implikace na průběh konfliktu.

3.  Historický kontext

3.1.  Belgické Kongo

Předobrazem dnešního počínání byl systém zavedený za Leopolda II a pod koloniální nadvládou Belgie a při sledování pozdějších událostí můžeme vysledovat s tímto obdobím mnoho paralel. Stalo se tak více méně tradicí, že ačkoli úzká skupina lidí velkých příjmů pocházejících z těžby bohatých konžských surovinových zásob, převážná většina populace žije v chudobě. Již v 80. letech 19. století byl místnímu obyvatelstvu omezen přístup k půdě, aby byl přístup k surovinám umožněn opravdu jen vládnoucí elitě (Global Witness 2004: 6). Pod koloniální nadvládou se brzy začala rozvíjet neoficiální ekonomika zajišťující obyvatelům živobytí. Nerostné suroviny, ale i jiné komodity byly pašovány ze země, a tak se neoficiální obchodní cesty rozvíjely už v této době. Belgie rozdělila Kongo na provincie centrálně spravované z Kinshasy (tehdy Leopoldville).
Zhruba od 80. let 19. let bylo Kongo spravováno spíše jako obchodní společnost než-li stát, a od začátku 20. století vedla přísná kontrola zdrojů k rozvoji neoficiálního hospodářství (Global Witness 2004: 6 – 7). Pro kontrolu nad probíhající těžbou a později nad celým Kongem a Rwandou zřídil Leopold II námezdní armádu Force publique. Zisky byly rovněž zvyšovány zásahy do společenských zvyklostí a struktur. Jednotlivé etnické skupiny často měly kontrolu nad neoficiální obchodní sítí. Přibližně z této doby pramení rovněž do jisté míry až „tradice“ velkého počtu obyvatel, kteří před tvrdými podmínkami utíkali do okolních zemí .

Jako ve většině afrických zemí i v Kongu vyvrcholila v 50. letech 20. století různá povstání podporována protikoloniálními náladami. Kongo získalo nezávislost na Belgii v červnu 1960 s Patricem Lubambou jako premiérem, který byl ale brzy nahrazen vůdcem katanganského secesionistického hnutí Moise Tshombem (Global Witness 2004: 7). Rychlý odchod koloniálních mocností z jednotlivých afrických států počátkem 60. let měl neblahé důsledky pro fungování nově vytvořených států zejména proto, že veškeré do té doby fungující administrativa byla v rukou kolonizátorů, nikoli místních obyvatel. Období do roku 1965 se vyznačovalo silnou politickou nestabilitou a neúspěchem vytvořit pevnou institucionální strukturu.

3.2.  Mobutovo Kongo

V roce 1965 proběhl za podpory USA a Belgie vojenských převrat v čele s Mobutem, jehož režim trval až do roku 1997. Za Mobutovy vlády dochází k přejmenování Konga na Zair a k opětovanému drancování přírodních zdrojů. V polovině 80. let došlo ke státnímu kolapsu, a tak se mnoho lidí obrací k neoficiálnímu hospodářství a nelegálním obchodním sítím jako jedinému východisku z tíživé situace. Vláda pak představila řadu opatření, která měla vést k omezení pašování surovin. Po konci studené války se Mobutův režim již nemohl těšit podpory USA, a tak na počátku devadesátých letech v Zairu vládla hospodářská nestabilita a politický zmatek a pnutí, proběhlo také několik útoků na zahraniční (těžební) společnosti. Vytrvalé utlačování opozice v nastalé situaci již nebylo nadále možné, Mobuto se tedy pod tlakem okolností pokusil o vytvoření multipartijního politického systému v letech 1991 – 1992, avšak neúspěšně (Davis, Hayner 2009: 8). Stav zkomplikoval příchod přibližně dvou milionů uprchlíků ze Rwandy v roce 1994, který přispěl ke zvýšení etnickému napětí (Global Witness 2004: 8 – 10). V roce 1996 Rwanda a Uganda podpořily povstaleckého vůdce Laurent-Désiré Kabilu, který v čele Aliance demokratických sil pro osvobození Konga-Zairu (AFDL) převzal kontrolu nad východní částí Zaire a v květnu 1997 pak obsadil i Kinshasu. Následně se prohlásil prezidentem a ze Zaire se stala Demokratická republika Kongo (Davis, Hayner 2009: 8).

3.3.  Kongo za Laurenta Kábily

Naděje na demokratický způsob vlády se však nenaplnily, především s ohledem na stav, ve kterém se Kongo nacházelo po více než dvaceti letech Mobutovy vlády. Nicméně důležitou roli hrála i vnitřní nestabilita země, opozice vůči Kábilovi a v neposlední řadě i etnické rozdělení země (Davis, Hayner 2009: 8). Pozdější Kábilova žádost adresovaná rwandským a ugandským spojencům v roce 1998, aby se stáhli z DCR, vyústila v druhou konžskou válku.
V srpnu 1998 se povstalecká skupina RCD (Rassemblemment Congolais pour la Démocratie), kterou podporovala Rwanda, neúspěšně pokusila o vytlačení Kábily z Kinshasy. Do konce roku 1998 se již konfliktu účastnily jednotky ze Zimbabwe, Angoly, Chadu a Namibie, které na straně ADLF bojovaly proti rebelům a vojákům z Rwandy, Burundi a Ugandy, kteří se museli stáhnout na východ země (US dipl.). Na začátku roku 1999 převzala kontrolu nad severní částí DCR skupina Mobutových příznivců a bývalých zairských vojáků podporovaných Ugandou MLC (Mouvement pour la Libération du Congo). DCR bylo později rozděleno do 4 částí, z nichž tři byly pod kontrolou povstaleckých skupin a čtvrtá pod kontrolou konžské vlády (Davis, Hayner 2009: 8).
S ohledem na patovou situaci konfliktu v roce 1999 začala v zambijské Lusace mírová jednání mezi vládními silami a povstaleckými skupinami. Hlavním cílem mělo být ukončení bojů, zapojení jednotek OSN, stažení zahraniční sil z DCR a započetí Mezikonžského dialogu (US Department of State 2009). I přes tyto dohody však boje pokračovaly dál.

3.3.  Kongo za Josepha Kábily

Po zavraždění Laurenta Kábily v roce 2001 nastoupil na jeho místo jeho syn Joseph. Joseph Kábila začal  za pomoci mezinárodních finančních institucí s reformami těžebního a lesnického sektoru, pokrok byl zaznamenán i v Mezikonžském dialogu. Na konci roku 2002 byla v Pretorii podepsána všezahrnující dohoda o ukončení války, která zahrnovala i podklad pro vytvoření přechodné vlády. Kábila měl stát v čele vlády spolu se čtyřmi viceprezidenty, kteří zastupovali povstalecké skupiny i opozici, až do řádných voleb v roce 2006, ve kterých byl za početné volební účasti zvolen Kábila za prezidenta.
Na základě dohody do konce roku 2002 odešly vojenské jednotky sousedních států z území DCR. Ugandské jednotky byly staženy v květnu 2003. (Global Security).  Ve východních provinciích ale stále ještě fungovaly nelegální ozbrojené skupiny, z nichž dlouhodobě nejvlivnější jsou Demokratické síly za osvobození Rwandy (FDLR) vedené osobami, které se angažovaly ve rwandské genocidě. Druhou skupinou byl Národní kongres pro obranu lidu (CNDP) pod velením bývalého armádního generála Laurenta Nkundy. FDLR i CNDP se podílely na nelegální těžbě a vývozu konžských surovin za účelem financování své výzbroje (US Department of State 2009).
V lednu 2008 konžská vláda spolu se dvěma desítkami ozbrojených skupin podepsala v Gomě mírovou dohodu o ukončení nepřátelství, odzbrojení skupin, zlepšení dodržování lidských práv a vytvoření nárazníkových zón pod kontrolou OSN, které by oddělovaly jednotlivé frakce. Ještě v srpnu téhož roku ale propukly v Severním Kivu opět boje mezi CNDP a konžskou armádou. Na pozvání konžské vlády do DCR v lednu vstoupily rwandské jednotky, aby pomohly konžské armádě odstranit hrozbu FDLR. Generál Nkunda po vnitřním převratu CNDP utíká do Rwandy, kde je zadržen (BBC 2009a). Nicméně nepokoje mezi soupeřícími skupinami pokračují i dnes.

4.  Geografický kontext

Demokratická republika Kongo je s rozlohou 2,34 milionu km2 třetím největším africkým státem (Business info 2009) s přibližně 64, 7 miliony obyvatel (BBC 2009a). DCR je státem rovníkové Afriky se Středoafrickou republikou, Súdánem, Ugandou, Rwandou, Burundi, Zambií, Angolou, Republikou Kongo a Tanzanií jako sousedními státy.
Průzkumy surovinové základny byly prováděny zejména od 90. let 19. století, kdy se hledaly další zdroje příjmů. Od konce 19. století pak v Kongu začaly těžit první zahraniční společnosti, kterým Belgie prodávala koncese na těžbu minerálů (Global Witness 2004: 6). Na území DCR se nachází jedny z nejbohatších zásob kobaltu a mědi v Africe, dále nezanedbatelné množství zlata, diamantů, koltanu, cínovce, manganu a zinku.
„Avšak desítky let dědictví korupce, válek, nedostatečných investic do přepravy a jiné infrastruktury zásadně negativním způsobem ovlivnil potenciál oficiálního těžebního sektoru DCR“ (Global Witness 2004: 18).
Podle Zprávy Panelu expertů OSN se „konflikt v Demokratické republice Kongo stal zejména [bojem] o přístup, kontrolu a obchod s pěti klíčovými zdroji minerálů: koltanu, diamantů, mědi, kobaltu a zlata“ (UN Security Council 2001: 41).
Většina surovinových zásob a nalezišť se nachází na východu země, zejména pak v regionu Katanga a Severní a Jižní Kivu. Rozmístění surovin tak mělo významný vliv na vztahy s okolními státy, zejména pak Rwandu, Ugandu, Angolu a Zambii, které se zapojily do konfliktu, a jednou z motivací byla snaha o kontrolu především zmíněné východní části DRC.
DCR je zemí s bohatou biodiverzitou, kromě rozsáhlé surovinové základny jsou zde i příznivé podmínky pro zemědělství (káva, čaj, palmový olej) a pro těžbu dřeva. Zemědělské produkty a dřevo spolu se slonovinou také často bývají předmětem vykořisťování.
DRC je nyní kandidátskou zemí Iniciativy za transparentnost v těžebním průmyslu (EITI), která se snaží o zvýšení transparentnosti při obchodních vyjednáváních týkajících se těžebního průmyslu (EITI 2009), stejně tak se účastní Kimberleyského procesu, který usiluje o certifikaci diamantů, jejichž prodej nefinancuje aktivity povstaleckých skupin.
5.  Role nerostných surovin na vzniku a průběhu konžských válek

5.1.  První konžská válka

Jak již bylo řečeno v kapitole o historickém kontextu, první konžská válka vypukla jako odpor proti režimu prezidenta Mobuty, do jehož čela se postavil Laurent Desiré Kábila, jenž měl podporu Angoly, Rwandy a Ugandy. Spouštěcím mechanismem byl spill-over efekt etnického konfliktu ze sousední Rwandy mezi etnikem Hutů a Tutsiů, avšak nerostné bohatství které se na vzbouřeném území nacházelo, umožnilo povstalcům z řad AFDLC financovat jejich boj a získat tak jednu z rozhodujících výhod (Renner 2002: 6). Vzhledem k tomu, že odpor ze strany Mobutova režimu byl poměrně nízký, skončila první konžská válka relativně záhy. Tento konflikt však položil základy konfliktu mnohem většímu a delšímu, v němž boj o nerostné suroviny hrál nepoměrně větší roli.

5.2.  Druhá konžská válka

Druhá konžská válka je často připisována na vrub především boji o nerostné bohatství v severovýchodní oblasti DR Kongo. Motivace jednotlivých aktérů však byly v prvopočátku rozdílné. Dá se však říci, že v průběhu konfliktu měly všechny zainteresované strany zájem na ekonomickém profitu z těžby surovin (Shah 2008) Tento konflikt se v prakticky sám financoval a postupem času se z rozličných důvodů k jeho vzniku vytříbil jako hlavní motiv právě boj o kontrolu nad nalezišti nerostného bohatství. Podívejme se nyní na motivace jednotlivých aktérů.
Povstalecké skupiny, vedené především politickými či etnickými motivy (jakkoliv uměle vyvolanými) měly v prvopočátku především zájem na likvidaci Kábilovy vlády. Těžba nerostných surovin jim umožňovala financovat svůj boj a nabídnout možnost k těžbě i svým předním spojencům, Rwandě a Ugandě. Poměrně častým jevem byl „směnný“ obchod, který povstalcům umožnil získávat výměnou za suroviny dodávky zbraní, vojenského vybavení a zásob. Postupem času se však právě pro povstalce stala jedním z hlavních motivů právě velmi výnosná těžba nerostných surovin.

Za jedny z hlavních viníků této války bývá považována Rwanda společně s Ugandou. Pod záminkou ochrany vlastních hranic před útoky etnických skupin vtrhly armády těchto států na území DR Kongo a podporovaly povstalecké skupiny vedené mimo jiné generálem Nkundou. Konkrétně Rwanda argumentovala na svou obranu tím, že se snaží zabránit útokům milic Interahamwe působícím v DR Kongo na své území (Shah 2008).
V prvním roce invaze vyplenily armády Rwandy a Ugandy skladiště s již vytěženými surovinami (Renner 2002: 28). Posléze bylo přistoupeno k samotné ilegální těžbě, která probíhala na několika úrovních – od osobního obohacování jednotlivých vojáků či velitelů až po organizovanou těžbu ve prospěch států a jejich armád. Z těžby se postupem času stal velice výnosný obchod, který umožňoval jak Rwandské, tak i Ugandské armádě financovat válečné výdaje, nehledě na další vysoké výnosy. Například na těžbě koltanu vydělávala rwandská armáda v letech 1999 – 2000 zhruba 20 milionů dolarů měsíčně. (Todd 2006). Podobná situace pak panovala i i dalších nerostných surovin v oblasti. Ačkoli Rwanda ani Uganda nevlastní na svém území naleziště diamantů, začaly obě země od roku 1997 vykazovat značné vývozy diamantů, ačkoliv nikdy předtím diamanty nevyvážely (Global Witness 2004: 18). Dalším příkladem může byt vývoz zlata z Ugandy, když v roce 2001 vyvezla 10krát více zlata než o pět let dříve.
Stejně jako oponenti prezidenta Kábily, tak i jeho spojenci Angola, Namibie a Zimbabwe měli kromě strategických a politických cílů i motivaci v podobě nerostných zdrojů a surovin. Angole byla nabídnuta možnost těžby na mimo-pevninských ropných polích, Namibii spoluúčast na těžbě diamantů a Zimbabwe se dostalo práv v oblasti těžby nerostných surovin, ale i zemědělství či těžbě dřeva (Renner 2002: 31). Vzhledem k tomu, že jak angolské, tak i namibijské nároky byly poměrně skromné, je diskutována zejména zimbabwská účast, které byla zřejmě touhou po surovinách motivována v daleko větší míře. Od roku 1998 do roku 2001 kontrolovali zimbabwští vojáci oblasti Kasai a Katanga, přičemž především druhé zmíněné je známo jako bohaté naleziště mědi a kobaltu. Těžba na těchto nalezištích pak kromě jiných zdrojů sloužila jako platba za asistenci zimbabwské armády v konfliktu. Mimo těžbu mědi a kobaltu prováděly zimbabwské firmy napojené na armádní činitele také rozsáhlou těžbu dřeva v oblastech ovládaných zimbabwskými vojáky (Global Witness 2004: 26).

Ačkoliv tedy boj o suroviny nebyl jediným spouštěcím mechanismem druhé konžské války, v jejím průběhu se stal předním motivem, který válku neúměrně prodlužoval. Za jednu z hlavních příčin lze považovat snahu Rwandy, Ugandy a některých povstaleckých skupin získat a udržet si kontrolu především nad oblastní Kivu, bohatou na koltan, ale i další suroviny (Shah 2008). Jedním z dalších důkazů vysoké důležitosti surovin v konfliktu lze uvést i fakt, že řada větších bitev byla sváděna o centra těžebních oblastí či infrastrukturní zařízení určená ke zpracování a přepravě surovin.

6.  Dopady konfliktů na bezpečností situaci obyvatel DR Kongo

70% obyvatel DR Kongo žije pod hranicí chudoby a více než 4 miliony Konžanů zaplatilo za druhou konžskou válku životem, když každý měsíc války umíralo zhruba 73 tisíc lidí (Montague 2002: 103). Je zcela bez pochyby, že tento ozbrojený střet, ve kterém byly jedním z hlavních motivů i suroviny měl zcela devastující účinky jak na celou zemi, tak i její občany.
Většina obětí druhé konžské války z řad civilních obyvatel byla způsobena epidemiemi či hladem, které byly důsledkem absence jakékoliv zdravotní péče či dopravení humanitární pomoci. Značná část místních obyvatel byla nucena pracovat v dolech pod dohledem rwandských či ugandských vojáků (Renner 2002: 28). Ačkoliv před vypuknutím konfliktu byla pro místní obyvatele těžba koltanu a jiných surovin velmi výhodným zdrojem obživy (běžný těžař koltanu si vydělá v zhruba 10 – 50 dolarů týdně, zatímco průměrný příjem v DR Kongo je 10 dolarů měsíčně) (Connor 2009), v průběhu konfliktu byli tito lidé nuceni pracovat především pro povstalce či přítomné armády. Běžně byly hlášeny případy najímání dětských vojáků, mučení civilistů, znásilňování i bezdůvodné vraždy, především ze strany povstaleckých skupin (Anti-Slavery Int. 2009).
Přítomnost nerostných surovin, etnických, politických a sociálních rozporů činí z DR Kongo velmi pravděpodobné dějiště konfliktů. Z velké části to byla právě bohatá naleziště, která zapříčinila otevřenou účast několika zemí v druhé konžské válce, která měla naprosto zničující účinky, od počtu obětí, až po velké materiální škody. Vláda v Kinshase by měla v mírových podmínkách neskutečně příznivé možnosti k rozvoji, právě díky své surovinové základně. Dlouhodobý konflikt a nestabilita však zapříčinily absolutní nedostatek investic, které zcela omezují možnosti těžebního, ale i dalšího průmyslu. (Global Witness 2004: 18). Mimo již zmíněné otřesné životní podmínky obyvatel měl konflikt zcela fatální důsledky také pro infrastrukturu celé země, která byla již tak zanedbaná po dlouhém období despotické vlády prezidenta Mobuty. Také tento faktor měl významný vliv na bezpečnostní situaci obyvatel DR Kongo, a to především z ekonomického a sociálního hlediska.

7.  Vztah mezinárodního společenství ke konfliktu

7.1.  OSN

7.1.1. Mise OSN v Demokratické republice Kongo (MONUC)

MONUC je nejdéle trvající mírová mise OSN v subsaharské Africe vytvořená na základě rezoluce Rady bezpečnost č. 1279 v listopadu 1999 s účelem zajištění uplatňování dohod z Lusaky. Mise měla původně trvat do 1. března 2000, ale její mandát byl postupně prodlužován až do 31.12. 2009 (naposledy rezolucí RB č.1856 z prosince 2008). Většina jednotek je rozmístěna ve východních provinciích země.
Role MONUC se v průběhu let měnila a přizpůsobovala probíhající situaci. Původním úkolem byl monitoring dodržování příměří vyjednaného dohodami z Lusaky, stažení cizích sil z území a pomoc při přepravě humanitární pomoci (Zeebroek 2008: 1). Misi bylo vyčítáno zejména nezvládnutí událostí v Ituri, Bunii a při útoku na Bukavu. Nicméně s postupně se posilujícím mandátem MONUC mohla snáze zabraňovat útokům na civilisty a zvýšit intenzitu odzbrojování ozbrojených skupin. Dalším z cílů je i postupná restrukturalizace bezpečnostního sektoru, včetně vojenského výcviku konžské armády FARDC (UN 2009b).

7.1.2. Panel expertů

Na žádost předsedy RB OSN byl v červnu 2000 vytvořen Panel expertů o nelegálním využívání přírodních zdrojů a jiných forem bohatství v Demokratické republice Kongo, který měl mimo jiné prošetřit spojitost mezi využíváním přírodních zdrojů a trváním konfliktu (UN Security Council 2001: 3).
Důsledkem vykořisťování byl podle Zprávy panelu vytvoření finančního zdroje pro Rwandskou vlasteneckou armádu, obohacování nejvyšších ugandských velitelů a civilistů a vznik nelegálních sítí vedených nejvyššími vojenskými důstojníky a podnikateli.
Jedním ze závěrů Panelů bylo zjištění, že „role soukromého sektoru ve zneužívání přírodních zdrojů a trvání války byla podstatná“ (UN Security Council 2001: 42). Jedna skupina společnostní byla do konfliktu zapojena přímo, druhá skupina usnadňovala povstaleckým skupinám přístup k finanční prostředkům. „Společnosti obchodující s minerály, které Panel považuje za ´hnací motor konfliktu v DRC´ připravily výhodné podmínky pro nelegální těžební aktivity v zemi“ (UN Security Council 2001: 42). Zpráva z podzimu 2002 obsahuje seznam společností, na které Panel doporučuje uvalit finanční omezení a také výčet více než 80 nadnárodních společností, které nedodržují směrnice vydané OECD. Závěrečná zpráva z roku 2003 pak uvádí, že nelegální těžba stále zůstává jedním z hlavních zdrojů pro financování skupin účastnících se konfliktu (UN Security Council 2003: 14).

7.1.3. Skupina expertů

S ohledem na rezoluci RB OSN č. 1533 z roku 2004 vznikla Skupina expertů zaměřující se na situaci v DCR. Jedním z jejích úkolů bylo zkoumání souvislosti mezi přírodními zdroji a financováním ilegálních ozbrojených skupin. Zpráva z roku 2008 věnuje pozornost zejména hlavním ozbrojeným skupinám – CNDP a FDLR.
Řada společností vyvážejících minerály a dopravních společností slouží jako zástěrka pro zájmy CNDP. CNDP získává příjmy z daní z dřevěného uhlí, mýtného a kontroly hraničního přechodu Bunagana na hranicích s Ugandou. CNDP má pod kontrolou těžbu koltanu v dole Bibatamu, koltan se pak vyváží přes výkupní firmu MUNSAD belgické společnosti Trademet. Zpráva také prokázala tvrzení týkající se podpory CNDP rwandskou vládou.
Nelegální těžba minerálů je hlavní způsobem financování aktivit FDLR, Skupina expertů odhaduje, že FDLR získává z kontroly nad těžebními oblastmi na východě země (zj. Severní a Jižní Kivu) miliony dolarů ročně (UN Security Council 2008: 20). Hlavním předmětem zájmu je pak především cínovec, zlato koltan a wolframit.
Zpráva dále zmiňuje působení dvou menších ozbrojených skupin – Koalice konžského vlasteneckého odporu (PARECO) a Lidové fronty pro spravedlnost v Kongu (FPJC), které vznikly v posledních dvou letech z odpadlíků různých jiných skupin.

7.3.  EU

EU je spolu s USA a OSN nejaktivnějšími účastníky mírových vyjednávání.
V reakci na druhou zprávu Panelu expertů vydal v lednu 2003 Evropský parlament prohlášení o zneužívání přírodního bohatství v DCR, ve kterém uznává přístup k minerálním zdrojům a jejich kontrolu za jeden z hlavních důvodů občanské války v DCR. EP si je také vědom faktu, že některé produkty nelegální těžby v DCR jsou dováženy i do členských států, za což jsou zodpovědné zejména soukromé společnosti z Belgie, Německa, Velké Británie, Francie, ale také z Asie a USA, které jsou podezřelé z drancování konžských zdrojů. Vyjadřuje proto znepokojení nad zjištěními Panelu expertů a následně vyzývá vlády zejména oněch členských států, ve kterých sídlí společnosti zmíněné ve Zprávě, aby proti těmto společnostmi zahájily řízení. Žádá o vytvoření mechanismu pro monitorování nelegálního využívání zdrojů v DCR, který by byl pod záštitou MONUC, a o uvalení embarga na vývoz zbraní do zemí, které se účastní konžského konfliktu (Úřední věstník 2003a: 74 – 75).
V roce 2003 poskytla EU v rámci své první mimoevropské mise Artemis na dobu tří měsíců 2000 vojáků. Druhá operace pod vedením EU – EUFOR DRC – měla pomoci MONUC stabilizovat situaci a zvládat nebezpečí násilí před nadcházejícími volbami v roce 2006, které byly financovány rovněž za výrazné pomoci EU (Zoebreek 2008: 5).

8.  Závěr

Jakou roli tedy hrálo nerostné bohatství v první a druhé konžské válce jak tato konflikty ovlivnilo?
Primární je role Rwandy a Ugandy, jejichž surovinová motivace byla při vzniku války v roce 1998 více než zřejmá, jak dokazují mnohé odborné zprávy, včetně zprávy Panelu expertů OSN, kteří uvádějí že: „v oblastech Kivu a Ituri je zcela jasná souvislost mezi operacemi přítomných armád a nalezišti nerostných surovin“ (UN  Security Council 2007: 7). Stejně tak průkazné jsou i vývozní statistiky jednotlivých komodit. Je však třeba říci, že míru jejich surovinové motivace, ač byla zřejmě vysoká, nelze zcela přesně určit, neboť existovaly i další faktory vedoucí k jejich angažovanosti.
Naproti tomu povstalecké skupiny těžily (a doposud těží) suroviny, aby mohly
pokračovat v boji, který započal i díky etnickým, sociálním a historickým rozporům. V případě povstalců lze surovinou motivaci určovat hůře než v předchozím případě, avšak s jistotou lze říci, že postupně se jejich boj přeměnil na boj o suroviny, neboť zjistili, že obchod s nerostným bohatstvím vynáší a umožňuje jim si udržovat moc a vliv. V tomto případě tedy již berou těžbu jako svůj zdroj obživy a je tak hlavním důvodem pokračujících bojů a nepokojů.
Spojenecké státy podporující vládu v Kinshase hrály až na Zimbabwe poněkud menší roli, neboť jejich motivy zřejmě nebyly primárně motivovány ziskem nerostných surovin.
Nepostradatelnou roli v konfliktu hrají i nadnárodní společnosti, jenž často nevěnují pozornost původu surovin, které vykupují, v některý případech jsou si zprostředkovatelé dokonce vědomi toho, že pomáhají financovat ozbrojené skupiny.
Ještě smutnější je ale zjištění, že v některých oblastech DCR je v nelegálním obchodu s minerály zapletená i oficiální konžská armáda a v zájmu některých velitelů není ukončení konfliktu, alespoň ne do té doby, dokud mohou z kontroly těžebních oblastí profitovat (UN Security Council: 32).
Celkově tedy lze říci, že nerostné suroviny v demokratické republice Kongo hrály důležitou roli především při vzniku a průběhu druhé konžské války, v případě první konžské války byla tato role nesrovnatelně menší, avšak byla jakousi inspirací pro konflikt následující. Těžba surovin také přispěla k neúměrnému prodlužování druhé konžské války a tím i zásadně ohrozila bezpečnost obyvatel a prodlužovala jejich utrpení. Je velmi pravděpodobné, že i v budoucnu budou bohatá naleziště surovin v této oblasti předmětem ozbrojených konfliktů a centrem nestability v regionu.

9.  Použité zdroje

1. Anti-Slavery International (2009): Congolese warlord on trial for recruiting child soldiers, on-line text (http://www.antislavery.org/homepage/news/300109_congo.htm), ověřeno k 20. 4. 2009.
2. BBC (2009a): Country Profile: Democratic Republic of Congo, on-line text (http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/country_profiles/1076399.stm#facts), ověřeno k 15. 4. 2009.
3. BBC (2009b): Timeline: Democratic Republic of Congo, on-line text (http://news.bbc.co.uk/2/hi/africa/country_profiles/1072684.stm), ověřeno k 20. 4. 2009.
4. Business info (2009): Kongo (Kinshasa): Základní informace o teritoriu, on-line text (http://www.businessinfo.cz/cz/sti/kongo-kinshasa-zakladni-informace-o-teritoriu/1/1001447/), ověřeno k 20. 4. 2009.
5. Connor, K. (2009): Coltan: fueling the conflit in the Congo, on-line text (http://media.www.smithsophian.com/media/storage/paper587/news/2009/04/02/Features/Coltan.Fueling.The.Conflict.In.The.Congo-3702996.shtml), ověřeno k 20. 4. 2009.
6. Davis, L. – Hayner, P. (2009): Difficult Peace, Limited Justice: Ten Years of Peacemaking in the DRC, International Center fro Transitional Justice, on-line verze (http://www.ictj.org/static/Africa/DRC/ICTJDavisHayner_DRC_DifficultPeace_pa2009.pdf), ověřenok 20. 4. 2009.
7. EITI (2009): EITI Summary, on-line text (http://eitransparency.org/eiti/summary), ověřeno k 20. 4. 2009.
8. European Commission: Africa: EU’s first Military Operation, ARTEMIS, on-line text (http://ec.europa.eu/world/peace/geographical_themes/africa/artemis/index_en.htm), ověřeno k 20. 4. 2009.
9. European Parliament resolution on the illegal exploitation of the wealth of the Democratic Republic of the Congo, Úřední věstník EU, 30. 1. 2003, on-line verze (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2004:039E:0073:0075:EN:PDF), ověřeno k 20. 4. 2009.
10. European Parliament resolution on the illegal exploitation of the wealth of the Democratic Republic of the Congo, Úřední věstník EU, 30. 1. 2003, on-line verze (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2004:039E:0073:0075:EN:PDF), ověřeno k 20. 4. 2009.
11. Global Security: Congo Civil War, on-line text (http://www.globalsecurity.org/military/world/war/congo.htm), ověřeno k 20. 4. 2009.¨
12. Global Witness (2004): Same Old Story, Washington, Global Witness Publishing, on-line verze (http://www.globalwitness.org/media_library_get.php/193/1240264169/Same%20Old%20Story%20Global%20Witness%20DRC%20Report%20release%20date%206%20July%202004.pdf), ověřeno k 20. 4. 2009.
13. Montague, D. (2002): Stolen Goods: Coltan and Conflict in the Democratic Republic of Congo, SAIS Review, Vol 22, Issue 1, Winter-Spring, pp. 103 – 118, on-line verze (http://www.worldpolicy.org/projects/arms/news/22.1montague.pdf), ověřeno k 20. 4. 2009.
14. Renner, M. (2002):  The Anatomy of Resource Wars, World Watch Institute, on-line verze (http://www.worldwatch.org/system/files/EWP162.pdf), ověřeno k 20. 4. 2009.
15. Shah, A. (2008): The Democratic Republic of Congo, on-line text (http://www.globalissues.org/article/87/the-democratic-republic-of-congo), ověřeno k 20. 4. 2009.
16. Společný postoj Rady 2003/319/SZBP, Úřední věstník EU, 9. 5. 2003, on-line verze (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=DD:18:02:32003E0319:CS:PDF), ověřeno k 20. 4. 2009.
17. Todd, B. (2006): Congo, Coltan, Conflict, The Heinz Journal, Vol 3, Issue 1, March, on-line verze (http://journal.heinz.cmu.edu/articles/congo_coltan_conflict/), ověřeno k 20. 4. 2009.
18. UN (2009a): Democratic Republic of the Congo – MONUC – Facts and Figures, on-line text (http://www.un.org/Depts/dpko/missions/monuc/facts.html), ověřeno k 20. 4. 2009.
19. UN (2009b): Democratic Republic of Congo – MONUC – Mandate, on-line text (http://www.un.org/Depts/dpko/missions/monuc/mandate.html), ověřeno k 20. 4. 2009.
20. UN Security Council (2001): Report of the Panel of Experts on the Illegal Exploitation of Natural Resources and Other Forms of Wealth of the Democratic Republic of the Congo, on-line verze (http://www.natural-resources.org/minerals/CD/docs/other/357e.pdf), ověřeno k 20. 4. 2009.
21. UN Security Council (2003): Final report of the Panel of Experts on the Illegal Exploitation of Natural Resources and Other Forms of Wealth in the Democratic Republic of the Congo, on-line verze (http://www.securitycouncilreport.org/atf/cf/%7B65BFCF9B-6D27-4E9C-8CD3-CF6E4FF96FF9%7D/DRC%20S%202003%201027.pdf), ověřeno k 20. 4. 2009.
22. UN Serucirty Council (2007): Interim report of the Group of Experts on the Democratic Republic of the Congo, pursuant to Security Council resolution 1698 (2006), on-line verze (http://www.globalpolicy.org/security/issues/congo/2006/1127experts.pdf), ověřeno k 20. 4. 2009.
23. UN Security Council (2008): Final report of the Group of Experts on the Democratic Republic of the Congo, on-line verze (http://daccessdds.un.org/doc/UNDOC/GEN/N08/618/77/PDF/N0861877.pdf?OpenElement), ověřeno k 20. 4. 2009.
24. US Department of State (2009): Background Note: Democratic Republic of Kongo, on-line text (http://www.state.gov/r/pa/ei/bgn/2823.htm), ověřeno k 20. 4. 2009.
25. Zeebroek, X. (2008): The United Nations Mission in Congo:Searching for the missing peace, Madrid, FRIDA, on-line verze (http://www.globalpolicy.org/security/issues/congo/2008/07missingpeace.pdf), ověřeno k 20. 4. 2009.

Ilustrace stažena z (http://www.docktad.com/images/congo.jpg).