Od roku 2015 džihádistické skupiny expandovaly ze severního Mali do centrálních a jižních oblastí země, západního Nigeru a do Burkiny Faso. Letos džihádisté upevňují pozice a rozšiřují své operační působení. Jakým způsobem tamní džihádistické skupiny budují chalífát, jaké zbraně používají a jak se vyvíjí jejich modus operandi v čase? Na tyto otázky a další skutečnosti spjaté s džihádistickým hnutím v západním Sahelu se zaměřuje následující článek. Kvantitativní údaje, se kterými autor pracuje ve svých grafech jsou shromažďovány projektem ACLED.

Expanze džihádistických skupin

Do roku 2015 působily v severním Mali tři džihádistické skupiny Ansar Dine, al-Mourabitoun a saharská odnož al-Káidy v islámském Maghrebu (AQIM). Všechny tři skupiny napojené na al-Káidu působily v oblasti již v první fázi džihádistického povstalectví, na nějž reagovala francouzská operace Serval (2013-2014), která vyhnala džihádisty z regionálních center severního Mali. Po ukončení operace Serval se však džihádisté začali od roku 2015 reaktivovat a zvýšili frekvenci násilných aktivit. Ve stejném roce vznikla skupina Islámský stát na Velké Sahaře (ISGS), která začala být v severním Mali vojensky aktivní od roku 2017.[i]

Rostoucí etnické napětí ve středním Mali (štěpící se na konfliktu pastevci vs. farmáři) a tristní nebo absentující přítomnost malijských sil umožnilo džihádistům rozšířit své aktivity do nových oblastí. V roce 2015 začala působit ve středním Mali skupina Katiba Macina napojená na severomalijské džihádistické skupiny věrné al-Káidě. Katiba Macina je tvořená etnickými Fulby (pastevci), kteří jsou v konfliktu především s Dogony (farmáři a lovci) [1]. Katiba Macina nabízí Fulbům možnost odplaty, získání vojenského výcviku a zbraní, zvýšení socio-ekonomického statusu, ochranu dobytka před bandity a další výhody výměnou za šíření šaríe ve středním a jižním Mali. Etnický konflikt, který eskaloval v roce 2018 a v první polovině roku 2019 umožnil Katiba Macině expandovat ve středním a částečně jižním Mali [2] [3]. V těchto oblastech operuje z džihádistických skupin téměř monopolně Katiba Macina, která se tak stala nejaktivnější džihádistickou skupinou v Mali.

K posílení jednoty džihádistického hnutí v Mali došlo v březnu 2017, kdy se skupiny Ansar Dine, al-Mourabitoun, saharská odnož AQIM a Katiba Macina spojily v alianci Nusrat al-Islam (JNIM), v rámci níž její formální vůdce Iyad ag Ghaly složil přísahu centrálnímu vedení al-Káidy a Talibanu. Cílem JNIM je boj proti západním vojenským jednotkám v Sahelu a ustavení islámského chalífátu v Mali, respektive západní Africe [4].

Na přelomu let 2016/17 se džihádistické povstalectví trvale přelilo do Burkiny Faso, kdy na jejím severu začala operovat tuzemská skupina Ansaroul Islam, jejíž první členové získali financování a výcvik v Mali, především od Katiba Maciny. Členská základna Ansaroul Islam je dominantně také tvořena Fulby, jenž jsou v konfliktu s ostatními relevantnějšími etniky v Burkině Faso. Etnické napětí na severu Burkiny Faso je vedeno na podobných štěpících liniích jako ve středním Mali (střet pastevci vs. farmáři a vnímání Fulbů jako oběti, kterou vykořisťují ostatní etnika napojená na státní struktury, naopak ostatní etnika obviňují Fulby z podpory radikálního islámu) [5]. V průběhu roku 2017 se začaly infiltrovat na území Burkiny Faso Katiba Macina a ISGS. Katiba Macina od roku 2018 rozšířila své působení do Burkiny Faso podél severní a západní hranice s Mali až na jihozápad Burkiny Faso [6]. ISGS působí na severu, východě a jihovýchodě Burkiny Faso podél hranice s Nigerem, Beninem a Togem [7]. Všechny tři skupiny zahájily v roce 2019 ofenzivu ze severu Burkiny Faso do vnitrozemí směrem na hlavní město. Pro představu, v regionu Centre-Nord v Burkině Faso, který spojuje severní oblasti země s centrálními, provedli džihádisté prokazatelně osm útoků v roce 2018, mezi lednem a říjnem 2019 to již bylo 97 útoků [8].

Džihádisté, primárně z ISGS, začali vést sporadické útoky v západním Nigeru od roku 2016. Stejně jako ve středním Mali, Burkině Faso, tak i v západním Nigeru tvoří členskou základnu džihádistických skupin převážně Fulbové. Ti vedou spory o půdu a vodu s jinými etniky zaměřující se spíše na farmaření, které mají podporu nigerské vlády. Tamní Fulbové se proto cítí být marginalizováni a využívají pomoci ISGS, která poskytuje Fulbům výcvik a zbraně, aby mohli bojovat za své zájmy. Na oplátku vedení ISGS požaduje, aby místní fulbovští pastevci nebo žoldnéři šířili a uplatňovali právo šaría. Do přelomu let 2017/18 ale bylo možno považovat působení džihádistických ozbrojenců v západním Nigeru za špatně koordinované, jednotlivé buňky spolu spíše nekomunikovaly a rozpouštěly se během sezonních prací [9].

K postupné změně došlo v průběhu roku 2018, kdy džihádisté zintenzivnili počet útoků, stejně tak kooperaci mezi buňkami a operační působení rozšířili dále od burkinských a malijských hranic směrem do vnitrozemí a k hranici s Nigérií. Důvodem je údajný návrat vyššího počtu bojovníků ze Sýrie a Iráku, kteří jsou ideologicky horlivější a zkušenější ve vedení bojových operací [10]. Tento trend lze sledovat i v Burkině Faso.

Z grafů vyplývá, že z původního centra džihádistického povstalectví v severním Mali se hlavní těžiště bojů přesunulo do středního Mali a severní Burkiny Faso, odkud pokračuje do centrálních a jižních oblastí Burkiny. Výrazně ohrožen začíná být i západní Niger, kde se množí útoky džihádistů. Niger k tomu musí čelit i džihádistům na jihu u Čadského jezera, kde operuje Boko Haram a Islámský stát v západní Africe (ISWAP). Následující mapa zobrazuje útoky džihádistických skupin v roce 2019.

Vývoj modu operandi džihádistických skupin

Od 90. let 20. století do sahelského prostoru proudí skrz hlavní pašerácké trasy Libye-Niger-severní Mali ve větším množství lehké zbraně, především samopaly typu AK-47. Tento trend se zintenzivnil po pádu Kaddáfího režimu v Libyi v roce 2011, kdy byly vyrabovány libyjské vojenské sklady a uvolněný vojenský materiál se stal žádanou komoditou pro džihádistické skupiny a další ozbrojené nestátní aktéry v severním Mali. Snadná proliferace lehkých útočných pušek do polarizovaného sahelského regionu umožňuje nestátním ozbrojeným aktérům přistoupit k násilí za účelem dosáhnutí vlastních cílů, zvláště v prostředí, kde je státní moc oslabena.

Džihádistické skupiny při svých útocích využívají lehké útočné pušky, v menší míře kulomety převážně sovětské provenience (lehké PK a těžké DŠK) a RPG-7, které ukořistí od státních ozbrojených složek. Na rozdíl od ostatních nestátních ozbrojených skupin, ale džihádisté používají i improvizovaná výbušná zařízení (IEDs) [8]. Při sledování používání sofistikovaných zbraní jako jsou IEDs nebo jiná výbušná zařízení, lze zjistit, zdali dochází k profesionalizaci džihádistických skupin.

Zatímco v severním Mali již od roku 2015 džihádistické skupiny běžně využívají IEDs vzhledem k tomu, že jsou úzce napojeny na logistické sítě al-Káidy poskytující experty na výbušniny a na hlavní pašerácké trasy s vojenským materiálem, tak zajímavější situace panuje v ostatních oblastech, kde džihádisté začali operovat v posledních třech až čtyřech letech.

Jednoznačně lze sledovat trend v profesionalizaci džihádistických buněk, které jsou schopny připravovat a použít sofistikované zbraně ve vyšší frekvenci v oblastech, kde dosud s tímto typem zbraní neměli tamní ozbrojenci žádnou zkušenost. Džihádisté nevyužívají IEDs pouze k útokům vůči státním složkám, případně jiným ozbrojeným nestátním aktérům, ale také k ničení silniční infrastruktury. Od léta 2019 džihádisté vyhodili do povětří několik mostů na důležitých komunikačních uzlech spojujících severní Burkinu Faso s centrálními oblastmi [11], mezi srpnem a listopadem se jedná o nejméně sedm mostů v severní Burkině Faso a jeden most ve středním Mali u hranice s Burkinou [12].  Džihádisté se snaží dané území izolovat a ztížit jeho kontrolu ze strany státních ozbrojených složek.

Kromě využívání sofistikovanějších zbraní, džihádistické buňky profesionalizují i koordinaci mezi sebou. V průběhu roku 2019 došlo k několika významným útokům na malijské, burkinské i nigerské armádní základny, na něž útočilo několik desítek, ale i více než stovka džihádistů současně. Džihádistické buňky obvykle čítají okolo pár desítek bojovníků, chvíli před útokem na vojenské základny se však několik buněk spojí, dobudou základnu a ihned poté se zase rozdělí do menších jednotek a zmizí z oblasti [13]. Tato taktika je efektivní ze dvou hledisek. Pouze krátkodobá spojení džihádistických buněk v početné bojové útvary znemožňuje státním ozbrojeným složkám a francouzské armádě daná uskupení zneškodnit leteckými údery, jelikož dříve než dojde k jejich zacílení, tak se džihádistické buňky rozpojí a v menších počtech splynou s okolím.

Zároveň mají tyto nenadálé útoky výrazný negativní dopad na bojovou morálku vojáků působících na předsunutých základnách. Například útoky ze září a listopadu na základny ve středním a severním Mali, které si vyžádaly kolem stovky mrtvých vojáků [14], přinutilo malijské armádní velení ke změně strategie. Malijští vojáci se začali stahovat z předsunutých základen v severním Mali u hranice s Nigerem a Burkinou Faso blíže k hlavním regionálním městům [15], čímž umožňují džihádistům rozšířit operační působení ve venkovských oblastech. Podobná situace probíhá i v odlehlých oblastech severní Burkiny Faso, odkud se stahují burkinské ozbrojené složky [16].

V pokračování článku se podíváme na sjednocovací proces džihádistických skupin a postupné budování nového chalífátu.

Poznámky

[i] Údaje uvedené v grafech jsou orientační, jedná se o násilné aktivity pouze přímo přisouzené některé z džihádistických skupin. Násilné aktivity přičtené „neznámým skupinám“ nejsou započítány. Předpokládá se také, že některé útoky nejsou ani zaznamenány, proto údaje uvedené v grafech nepředstavují veškeré násilné aktivity spáchané džihádistickými skupinami.

Zdroje

[1] International Crisis Group. 2016. „Central Mali: An Uprising in the Making?“ ICG.org. 6. 7. 2016. Dostupné online na: https://www.crisisgroup.org/africa/west-africa/mali/central-mali-uprising-making.

[2] HRW. 2018. „We Used to Be Brothers.“ Human Rights Watch. 7. 12. 2018. Dostupné online na: https://www.hrw.org/report/2018/12/07/we-used-be-brothers/self-defense-group-abuses-central-mali.

[3] NordSud Journal. 2019. „Retour sur la naissance d’un djihad paysan dans le centre du Mali.“ Nordsud Journal. 6. 11. 2019. Dostupné online na: https://www.nordsudjournal.com/retour-sur-la-naissance-dun-djihad-paysan-dans-le-centre-du-mali/.

[4] Nsaibia, Héni. 2017. „GUEST POST: Jihadist Groups in the Sahel Region Formalize Merger.“ Jihadology.net. 27. 3. 2017. Dostupné online na: https://jihadology.net/2017/03/27/guest-post-jihadist-groups-in-the-sahel-region-formalize-merger/.

[5] International Crisis Group. 2017. „The Social Roots of Jihadist Violence in Burkina Faso’s North Africa.“ ICG.org. 12. 10. 2017. Dostupné online na: https://www.crisisgroup.org/africa/west-africa/burkina-faso/254-social-roots-jihadist-violence-burkina-fasos-north.

[6] Roux Le, Pauline. 2019. „Ansaroul Islam: The Rise and Decline of a Militant Islamist Group in the Sahel.“ Africacenter.org. 29. 7. 2019. Dostupné online na: https://africacenter.org/spotlight/ansaroul-islam-the-rise-and-decline-of-a-militant-islamist-group-in-the-sahel/.

[7] Savadogo, Mahamoudou. 2019. „Comment s’explique la prolifération des groupes extrémistes au Burkina Faso?“ The Conversation. 5. 9. 2019. Dostupné online na: https://theconversation.com/comment-sexplique-la-proliferation-des-groupes-extremistes-au-burkina-faso-122566.

[8] ACLED Codebook. 2019. „Armed Conflict Location & Event Data Project (ACLED) Codebook, 2019.“ Acleddata.com. 2019. Dostupné online na: https://www.acleddata.com/data/.

[9] International Crisis Group. 2018. „Frontiére Niger-Mali: mettre l’outil militaire au service d’une approche politique.“ ICG.org. 12. 6. 2018. Dostupné online na: https://www.crisisgroup.org/fr/africa/west-africa/mali/261-frontiere-niger-mali-mettre-loutil-militaire-au-service-dune-approche-politique.

[10] Nsaibia, Héni a spol. 2019. „Explosive Developments: The Growing Threat of IEDs In Western Niger.“ ACLED. 19. 6. 2019. Dostupné online: https://www.acleddata.com/2019/06/19/explosive-developments-the-growing-threat-of-ieds-in-western-niger/.

[11] Estelle, Emily, James, Barnett. 2019. „Africa File: September 4, 2019.“ Critical Threats. 6. 9. 2019. Dostupné online na: https://www.criticalthreats.org/briefs/africa-file/africa-file-september-4-2019

[12] Menastream. 2019. Twitter.com. 9. 11. 2019. Dostupné online na: https://twitter.com/MENASTREAM/status/1193162356366495744

[13] Menastream. 2019. Twitter.com. 20. 11. 2019. Dostupné online na: https://twitter.com/MENASTREAM/status/1196863984466567169.

[14]  France24. 2019.  „’Terrorist attack‘ on northern Mali military post kills more than 50 soldiers.“ France24.com. 2. 11. 2019. Dostupné online na: https://www.france24.com/en/20191102-terrorist-attack-on-northern-mali-military-post-kills-more-than-50-soldiers.

[15] Baba, Ahmed. 2019. „Mali’s military abandons isolated outposts amid attacks.“  Apnews.com. 16. 11. 2019. Dostupné online na: https://apnews.com/4c746a3c33834b36a2f59f38b7e4d98d.

[16] Nordsud Journal. 2019. „Mali: les militaires quittent Andraboukane et es replient sur Menaka.“ NorSud Journal. 6. 11. 2019. Dostupné online na: https://www.nordsudjournal.com/mali-les-militaires-quittent-andraboukane-et-se-replient-sur-menaka/.