Blízký východ patří jednoznačně mezi nejneklidnější a nejkonfliktnější oblasti dnešního světa. Svého času zde ležely dva ze tří států označených roku 2002 americkým prezidentem Georgem W. Bushem jako zlotřilé státy či státy „osy zla“ – tedy Irák a Írán.[1] A ačkoliv prezident Donald Trump ve své řeči pro Valné shromáždění Organizace spojených národů tyto pojmy redefinoval nahrazením Iráku Venezuelou, problematika Íránu je stále aktuální.[2]

Íránský jaderný program je neustálým zdrojem roztržek a konfliktů. Snaha zmírnit toto napětí vyústila v roce 2015 v jadernou dohodu (tzv. JCPoA) mezi Íránem a dalšími šesti mocnostmi z celého světa – Čínou, Francií, Německem, Ruskem, USA a Británií. Tato dohoda měla za cíl zabránit využití íránského jaderného programu pro vojenské účely a souhlas s ní vyjádřila také EU.[3] Téma jaderné dohody s Íránem se však v nedávné době stalo opět aktuálním, a to když jejím osudem zamíchal Donald Trump z pozice prezidenta Spojených států. Ten totiž dostál svým předvolebním slibům a od dohody odstoupil.

Co to je JCPoA?

JCPoA je zkratka z anglického Joint Comprehensive Plan of Action (v doslovném překladu „společný komplexní akční plán“) a tato dohoda bývá také často označována jako tzv. Iran Nuclear Deal neboli jaderná dohoda s Íránem.

Účelem této smlouvy je zajistit, že nebude íránský jaderný program využit pro vojenské účely. Na znění této smlouvy se shodlo pět jaderných mocností (Čína, USA, Rusko, Francie, Spojené království), nejaderná mocnost Německo (proto bývá tato skupina velmocí také označována jako P5 + 1) a Írán. K uzavření této dohody došlo ještě za administrativy prezidenta Obamy.[4] Během platnosti dohody ji přijala za svou Rada bezpečnosti OSN a Evropská unie a staly se tak jakýmisi garanty a dohlížiteli.[5]

Ke shodě o podmínkách této dohody došlo 14. července 2015. Jako den, kdy mají země nejpozději začít přijímat kroky k naplnění těchto podmínek, a kdy dohoda vstupuje v činnost, byl stanoven 18. říjen 2015. K její implementaci pak došlo 16. ledna 2016 a Mezinárodní agentura pro atomovou energii (International Atomic Energy Agency, zkráceně IAEA, česky MAAE) potvrdila naplnění jejích klíčových podmínek ze strany Íránu.[6]

K čemu se Írán zavázal?

Podmínek stanovených Íránu v dohodě byla celá řada. Jednou z hlavních bylo snížení počtu íránských centrifug na obohacování uranu z téměř 20 000 na maximálně 5 060 těch nejstarších a nejméně efektivních. A to minimálně do roku 2026, tedy přesně 15 let po dni implementace. Tyto centrifugy mohly býti umístěny pouze v jednom ze dvou íránských zařízení na obohacování uranu a to v zařízení v Natanzu.[7]

Druhé zařízení – u vesnice Fordo – mělo být přeměněno na výzkumné centrum. Všech 1 044 centrifug na obohacování uranu zde umístěných mělo vyrábět radioisotopy pro lékařské, zemědělské, průmyslové a vědecké využití.[8]

Další podmínkou bylo snížení íránských zásob uranu o 98 %, tedy na 300 kg a to minimálně do roku 2031. Úroveň obohacení těchto zásob nesmělo také přesáhnout 3,67 %. Tedy hluboko pod hranicí úrovně obohacení potřebné k výrobě jaderné zbraně (za uran „zbraňové kvality“ se považuje materiál obohacený alespoň na 90 %).[9]

Předmětem obav nejen ze strany mocností stojících za touto dohodou byla i výstavba íránského zařízení s reaktorem s těžkou vodou, které se v současné době buduje u města Arak. Palivo využité v tomto zařízení by totiž obsahovalo plutonium, jež je také využitelné k výrobě atomové bomby.[10]

Nakonec se dosáhlo kompromisu a Írán souhlasil, že přestaví reaktor, aby nebyl schopen produkovat žádné plutonium zbraňové kvality. A zároveň se zavázal, že všechno spotřebované palivo bude odváženo ze země, aby nemohlo dojít k jeho dodatečnému obohacení. To vše spolu se zákazem stavět další těžkovodní reaktory a shromažďovat těžkou vodu mělo platit až do roku 2031.[11]

Írán se také zavázal, že nebude pokračovat v žádných aktivitách včetně výzkumu a vývoje, které by mohly vyústit ve vyvinutí a sestrojení atomové bomby.[12]

Všechna tato opatření podléhala kontrole jak ze strany MAAE, tak ze strany osmičlenné tzv. Joint Commission. Tedy komise zřízené právě pro účely kontroly dodržování dohody (členem je i Írán). Avšak tato opatření byla podrobena značné kritice, a to zejména ze strany Izraele a Donalda Trumpa.[13] Porušil-li by Írán jakoukoliv z těchto podmínek, výhody pro něj plynoucí z této dohody by byly okamžitě ukončeny a stav navrácen do situace před implementací dohody a to minimálně na dalších 10 let.[14]

Jaké jsou tedy výhody, které Írán dodržováním JCPoA získal?

Odpověď je jednoduchá. Zrušení většiny sankcí uvalených na Írán v první řadě pro zpomalení jeho jaderného programu. Tyto sankce výrazným způsobem zasáhly íránskou ekonomiku a stály zemi více než 160 miliard dolarů na ziscích z ropy a to jen za roky 2012 až 2016.[15]

Íránu byl navrácen přístup k více než 100 miliardám dolarů, které mu byly zmrazeny na kontech v zámoří. Umožněno mu též bylo znovu prodávat na mezinárodním trhu s ropou a využívat pro obchod světový finanční systém. Na dalších až pět let však bylo dohodnuto pokračování zbraňového embarga uvaleného Organizací spojených národů s možností dřívějšího ukončení ze strany OSN. Zákaz importu technologie balistických střel do Íránu byl stanoven na osm let.[16]

Výsledky opatření

V odborných i žurnalistických kruzích se pro dobu, kterou stát potřebuje k shromáždění dostatečného množství uranu na výrobu jedné jaderné bomby, ustálil termín „break-out time“. Jedná se o čas, který aktér potřebuje k tomu, aby vyprodukoval dostatečné množství uranu zbraňové kvality na výrobu jedné jaderné bomby.[17]

Podle tvrzení Obamovy administrativy měl Írán před počátkem zavádění opatření plynoucích z JCPoA dostatek prostředků (zásoby obohaceného i neobohaceného uranu, centrifugy atd.) k výrobě osmi až deseti jaderných bomb. „Break-out time“ se odhadoval na dva až tři měsíce. Implementace podmínek obsažených v JCPoA měla tento čas posunout minimálně na jeden rok.[18]

Trumpovo konečné ne

Tyto výsledky však byly silně zpochybňovány zejména ze strany vrchních politických představitelů Izraele. Ti navíc dohodu kritizovali již od samého počátku vyjednávání. Je třeba zmínit, že odpor k JCPoA ze strany Izraele nebyl naprosto jednotný a v rámci Izraele měla dohoda i své příznivce. Tito příznivci však pocházeli většinou z řad bezpečnostních expertů a hlavní vládnoucí představitelé zastávali negativní postoj vůči JCPoA.[19] Dále však tuto problematiku rozvádět nebudu, neboť názorové rozdíly v rámci Izraele či USA by vydaly na samostatný článek.

Velkým problémem dohody dle jejích izraelských odpůrců byly kontrolní mechanismy. Ty se prý daly obejít a byly jednoznačně nedostatečné. Írán prý tím pádem mohl pokračovat ve svém jaderném programu potají. Bezpečnost židovského státu by tak byla ve velkém ohrožení.

Silné kritice byly vystaveny i další prvky dohody. Jedním z hlavních bylo také zrušení sankcí uvalených na Írán. To totiž obnovilo příliv značného množství peněz do Íránu a panuje podezření, že kvůli propojení Íránu a terorismu dojde také k opětovnému posílení financování teroristických organizací.[20]

Tito oponenti dohody měli hlavní zastání v podobě Donalda Trumpa. Ten ve svém prohlášení z 13. října 2017 označil dohodu za značně jednostrannou pro Teherán. Írán, podle Trumpova názoru, by tak díky ní mohl zamířit přímo k získání jaderné zbraně. V tomto projevu také uvedl, že plánuje zajistit, aby Írán nikdy nezískal jaderné zbraně. Dohoda však kvůli své omezené platnosti v podstatě pouze oddaluje, ale nezabraňuje proliferaci. Po americkém kongresu tak Trump požadoval změnu podmínek dohody. V případě, že nedojde ke změně k jeho spokojenosti, odmítne dohodu ratifikovat a ta tím v podstatě zanikne.[21]

S Izraelem se pak dohodli na společném postupu s Izraelem proti stávající podobě dohody a 12. prosince 2017 došlo k podpisu dohody stvrzující toto shodu.[22] Ve vzájemném porozumění ohledně změny JCPoA se nesla i návštěva amerického viceprezidenta Pence v Jeruzalémě v lednu 2018.[23]

Ke změně podmínek dohody však nedochází a na základě toho 8. května 2018 plní Donald Trup svůj slib a USA jeho ústy odstupuje od dohody. Na Írán jsou tak opět ze strany Spojených států uvaleny sankce s cílem zasáhnout kritické sektory íránské ekonomiky, jako je například energetika, petrochemický průmysl či finanční sektor.[24]

USA se tak také dostává do konfliktu se svými evropskými spojenci, neboť ti se zněním dohody souhlasí. Nespokojenost panuje i v určitých kruzích v rámci Izraele. Důvodů této nespokojenosti je několik. Jako jeden za všechny by se dala uvést obava z budoucího vývoje, kdy Trump svým počínáním rozdělil účastníky dohody na USA a Izrael na jedné straně, Írán na druhé straně a ostatní státy někde uprostřed, každý s trochu jinými postoji a cíli. Tohoto roztříštění by pak, dle obav, mohl Írán využít k prosazení svých zájmů. [25]

Závěrem

Jaderná dohoda tak zřejmě po třech letech končí. Anebo ne? Jaké jsou vlastně možnosti dalšího vývoje? A co může vypovězení dohody znamenat nejen pro Blízký východ, ale i pro celé mezinárodní společenství? Pokud Vás tyto otázky zaujaly, neváhejte a určitě si přečtěte i druhou část tohoto článku.

Zdroje

[1] Třetím státem pak byla Severní Korea. DORELL, Oren. 2017. „President Trump at U.N.: Here are the 3 nations in Trump’s new ‚Axis of Evil‘.“ usatoday.com. 29. 5. 2018 [online] (https://eu.usatoday.com/story/news/world/2017/09/19/trumps-list-rogue-nations-updates-axis-evil-u-n-address/681168001/).

[2] Tamtéž.

[3] U.S. DEPARTMENT OF STATE. NEDATOVÁNO. „Joint Comprehensive Plan of Action.“ state.gov. 29. 5. 2018 [online] (https://www.state.gov/e/eb/tfs/spi/iran/jcpoa/).

[4] BBC. 2018. „Iran nuclear deal: Key details.“ bbc.com. 29. 5. 2018 [online] (http://www.bbc.com/news/world-middle-east-33521655).

[5] Izraeli Prime Minister’s Office. NEDATOVÁNO. „The Nuclear Deal with Iran.“ pmo.goov.il. 30. 5. 2018 [online] (http://www.pmo.gov.il/English/Pages/Iran.aspx).

[6] Viz 3.

[7] CHINA, FRANCE, GERMANY, THE RUSSIAN FEDERATION, THE UNITED KINGDOM AND THE UNITED STATES, WITH THE HIGH REPRESENTATIVE OF THE EUROPEAN UNION FOR FOREIGN AFFAIRS AND SECURITY POLICY AND THE ISLAMIC REPUBLIC OF IRAN. 2015. Joint Comprehensive Plan of Action. 29. 5. 2018 [online] (https://www.state.gov/documents/organization/245317.pdf).

[8] Tamtéž.

[9] Tamtéž.

[10] Tamtéž.

[11] Tamtéž.

[12] Tamtéž.

[13] Viz např. 6.

[14] Viz 6.

[15] Viz 4.

[16] Viz 6.

[17] HEINONEN, Olli. 2015. „Iran’s Nuclear Breakout Time: A Fact Sheet.“ washingtoninstitute.org. 30. 5. 2018 [online] (http://www.washingtoninstitute.org/policy-analysis/view/irans-nuclear-breakout-time-a-fact-sheet).

[18] Viz 4.

[19] MITCHELL, George J.. 2017. „Israeli experts defend the Iran nuclear deal.“ bostonglobe.com. 31. 5. 2018 [online] (https://www.bostonglobe.com/opinion/2017/10/13/israeli-experts-defend-iran-nuclear-deal/Ayy654bqx8ZWTJXmPNAfrM/story.html).

[20] Viz 5.

[21] TOI STAF, AFP. 2017. „Trump threatens to scrap Iran deal if Congress and US allies can’t fix it.“ timesofizrael.com. 31. 5. 2018 [online] (https://www.timesofisrael.com/trump-delivering-speech-on-new-iran-strategy-future-of-nuclear-accord/).

[22] TOI STAFF. 2017. „Report: US, Israel sign secret pact to tackle Iran nuclear and missile threat.“ timesofizrael.com. 31. 5. 2018 [online] (https://www.timesofisrael.com/report-us-israel-sign-secret-pact-to-tackle-iran-nuclear-and-missile-threat/).

[23] SAMUELS, Brett. 2018. „Pence in Israel: ‘The time has come for changes in the Iran nuclear deal’.“ thehill.com. 31. 5. 2018 [online] (http://thehill.com/policy/international/370223-pence-in-israel-the-time-has-come-for-changes-in-the-iran-nuclear-deal).

[24] REGENCIA, Ted. 2018. „Donald Trump declares US withdrawal from Iran nuclear deal.“ aljazeera.com. 31. 5. 2018 [online] (https://www.aljazeera.com/news/2018/05/donald-trump-declares-withdrawal-iran-nuclear-deal-180508141155625.html).

[25] HOROVITZ, David. 2018. „Trump’s Iran deal withdrawal: It should never have come to this.“ timesofizrael.com. 31. 5. 2018 [online] (https://www.timesofisrael.com/trumps-iran-deal-withdrawal-it-should-never-have-come-to-this/).