Fragmentace drogových kartelů je fenomén, který ve zvyšující se míře ovlivňuje organizace pašující drogy v Mexiku, a přináší s sebou určité kvalitativní a kvantitativní změny organizovaného zločinu v Mexiku. Tento text má za cíl popsat fenomén fragmentace drogových kartelů. Za prvé budou popsány procesy, stojící na pozadí, a efekty, které má fragmentace na dynamiku organizací pašujících drogy. Poté bude vyhodnocen stupeň hrozby tohoto fenoménu pro Mexiko a jeho občany. Následně bude popsáno, jak tento jev ovlivnil dvě vybrané organizace – Sinalojskou federaci a kartel Jalisco nová generace.

V 80. letech celý obchod s drogami v Mexiku ovládal Guadalajarský kartel, který byl veden Miguelem Ángelem Félixem Gallardem a jeho spolupracovníky. Poté, co tato skupina zinscenovala únos a umučení agenta DEA Enrique Camareny v roce 1985, bylo Mexiko dotlačeno k posílení svého boje proti pašerákům drog. Po zatčení Félixe Gallarda v roce 1989 byl uspořádán sněm, na němž se rozdělilo území mezi jednotlivé skupiny, aby nedocházelo ke konfliktům. Došlo tak k rozdělení celé organizace na několik menších, které operovaly z Tijuany, Ciudad Juárez a států Sinaloa, Sonora a Tamaulipas. Již v roce 1992 došlo k prvním střetům mezi nově vzniklými organizacemi, když Amado Carrillo Fuentes z Juarézského kartelu nechal zavraždit devět příbuzných Félixe Gallarda a bratrů Arellanových, kteří vedli Tijuanský kartel (Hernández 2010). Joaquín Guzmán Loera, který naplánoval neúspěšný pokus o vraždu bratrů Arellanových, se sám stal terčem několika pokusů o vraždu, z nichž během jednoho byl zabit kardinál Juan Jesús Posadas Ocampo. Následně byl Guzmán donucen uprchnout z Mexika, avšak po dvou týdnech byl dopaden v Guatemale a předán zpět do Mexika, kde byl uvězněn. Vražda kardinála za bílého dne znamenala pro mexickou společnost otřes a vnitřní bezpečnost se tak stala jedním z hlavních témat (Kenny a Serrano 2012a). Spory mezi kartely vyvrcholily, když 38 příslušníků speciálních jednotek v roce 1999 dezertovalo a založilo ozbrojenou větev Zálivového kartelu, Los Zetas. Jejich zapojení s sebou přineslo kvalitativní posun v násilí, jelikož ve velké míře aplikovali praktiky psychologického boje, jako bylo řezání hlav, vystavování zohavených těl na veřejných místech, ale také přímočarých úderů s použitím vojenského vybavení a taktiky (Kenny a Serrano 2012b, srov. Grillo 2011). Kvalitativní i kvantitativní posun v násilí pak přiměl mexickou vládu k aktivnějšímu přístupu v boji proti kartelům. Ten spočíval ve snaze o likvidaci horních příček v hierarchických strukturách kartelů a způsobil, že se tradiční kartely začaly ve větší míře rozpadat na menší. Zatímco v roce 2006 bylo v Mexiku šest drogových kartelů, v roce 2009 jich bylo osm, v roce 2011 šestnáct kartelů a dalších nejméně 64 kriminálních skupin působících na malém území (Guerrero Gutiérrez 2011b). V roce 2015 působilo v Mexiku osm drogových kartelů a přinejmenším 202 kriminálních skupin (Guerrero Gutiérrez 2016).

Tento text nejprve shrnuje procesy, které stojí na pozadí tohoto jevu, a dále jej popisuje. Následně zhodnotí, do jaké míry je hrozbou pro mexický stát a také do jaké míry je hrozbou pro jeho obyvatelstvo, jelikož s sebou přináší některé změny ve fungování kartelů a jiných kriminálních skupin, které postihují obě tyto entity v různé míře. Soustředit se tak tento text bude zejména na schopnost páchat fyzické násilí, ovlivňovat veřejné instituce skrze korupci, ale také změny v chování těchto skupin.

V textu bude používán pojem drogový kartel, ačkoliv původní význam slova kartel, nezákonné spolčení mezi konkurenty za účelem zvýšení zisku, v něm chybí. Místo toho je tento pojem používán pro jakoukoliv kriminální organizaci, která se podílí na obchodu s drogami. Autor si je vědom soudobého trendu nazývat tyto organizace jako „organizace pašující drogy“ (drug-trafficking organizations, DTOs) či „transnacionální kriminální organizace“ (transnational criminal organizations, TCOs), které lépe vystihují podstatu tohoto subtypu organizovaného zločinu (dále jen OZ), avšak v tomto textu používá pojmu kartel pro jeho zažitost a jednoduchost. Vzhledem k jevu, kterému se tento text věnuje, však dochází k částečnému posunu v získávání finančních zdrojů směrem od obchodu s drogami k alternativním způsobům, jako jsou mj. vybírání výpalného, únosy, vydírání, krádeže, či jejich specifický podtyp, krádeže pohonných hmot. Skupiny, které získávají finance zejména těmito způsoby, budou v textu nazývány pojmem kriminální skupiny, který reflektuje fakt, že se stále jedná o organizovaný zločin, avšak existují rozdíly mezi těmito skupinami a skupinami, tradičně nazývanými jako drogové kartely (či DTO a TCO).

Pozadí současné fragmentace

V roce 2006 nastoupil do úřadu nový prezident Felipe Calderón Hinojosa (Partido Acción Nacional, PAN), který se ve volbách profiloval jako kandidát mající v plánu postavit ekonomiku na nohy. Nicméně deset dnů po inauguraci zahájil společnou operaci Michoacán, pojmenovanou po stejnojmenném státu, ze kterého prezident pocházel a který zároveň sužovalo násilí a korupce, jejichž původcem byl kartel La Familia. La Familia byla původně vigilantistická organizace, která chtěla vyhnat drogové kartely, zejména Los Zetas, z Michoacánu, ale nakonec se do obchodu s drogami sama zapojila. Calderón v průběhu svého prezidentství prosazoval konfrontační přístup: kdykoliv došlo ke střetům mezi kartely, byla na zvládnutí situace nasazena armáda (Kenny a Sorrano 2012b). Nikdy však nebyly prosazeny strukturální reformy, které by měly za cíl napravit sociální situaci (zejména chudobu a nedostačující vzdělání), která zapříčinila snadnou dostupnost nových rekrutů pro drogové kartely. Jedinou reformou byla v tomto ohledu justiční reforma, která měla za cíl napravit transparentnost soudů, a která byla plně implementována až v červnu 2016 (Altamirano 2016).

Calderón tak bývá viněn ze zapříčení drastického navýšení míry vražd v zemi, které započalo v roce 2008 militarizací boje proti ilegálním drogám. K nasazení armády však došlo již v roce 2004 v rámci operace México Seguro (Bezpečné Mexiko), o čemž rozhodl Calderónův předchůdce Vicente Fox Quesada (PAN). Míra násilí navíc výrazně vzrostla až v roce 2008 krátce po zatčení Alfreda Beltrána Leyvy, který spolu se svými čtyřmi bratry působil ve Federaci[1] jako jedna z vůdčích postav po Guzmánovi, se kterým měli příbuzenské vztahy. Bratři Alfreda Beltrána Leyvy z jeho zatčení vinili právě Guzmána, opustili tak Federaci, založili vlastní kartel (kartel Beltrán Leyva) a uzavřeli spojenectví s Los Zetas v boji proti Sinalojskému kartelu (tedy bývalé Federaci) a později i proti Zálivovému kartelu. V letech 2008 až 2012 spolu Sinaloa a Juarézský kartel svedly boj o nadvládu nad Ciudad Juárez, který je jedním z hlavních dopravních uzlů na hranici s USA (Flannery 2013). Během této doby mělo Ciudad Juárez nejvyšší míru vražd na počet obyvatel z měst na světě a jen v roce 2010 v něm bylo zavražděno více než 3 000 lidí (Valencia 2010). Od roku 2008 rostla míra vražd v Mexiku právě kvůli těmto konfliktům, které byly ukončovány právě v době nástupu Peñi Nieta (Partido Revolucionario Institucional, PRI). Z těchto důvodů není jasné, jaký měl prezident Calderón skutečně vliv na eskalaci násilí, ačkoliv je pravděpodobné, že agresivní politika tento vzestupný trend umocnila.

Podle Soty a Messmachera (2012) se s vojenskými operacemi jako takovými nepojí tendence v nárůstu násilí, ale naopak se se zatčeními, které tyto operace provázejí, pojí jeho pokles. Navíc výrazný nárůst násilí v Mexiku v roce 2008 byl zpozorovatelný i v ostatních tranzitních státech střední a jižní Ameriky, a je s největší pravděpodobností způsoben vnějšími vlivy – ekonomickou krizí roku 2008-2009 a koncem desetiletého zákazu prodeje útočných zbraní v USA v roce 2004. Naproti tomu podle Guerrera Gutierréze (2011a) byl zase nárůst míry násilí způsoben zatčením či zabitím některého z šéfů kriminálních organizací, v případě že nebyl určen nástupce. Orientace bezpečnostních složek na likvidaci šéfů měl podle něj i vedlejší účinek v tom, že v případě likvidace vůdčí osobnosti nebyla záruka, že budou respektovány vzájemné dohody. Jednotlivé kriminální organizace tak měly menší tendenci řešit vzájemné spory dohodou, a naopak inklinovaly k řešení pomocí násilí. Podle něj bylo za největším nárůstem míry násilí v roce 2008 hlavně zatčení Alfreda Beltrána Leyvy, což způsobilo rozkol v Sinalojské federaci a ozbrojené střety zejména v Ciudad Juárez, ale i jinde.

Vzhledem k silné přítomnosti mexických kartelů ve střední a jižní Americe je přípustná i hypotéza, že tamní nárůst násilí může být způsoben také spory mezi kartely v Mexiku. Složitější ekonomická situace a zvýšená dostupnost zbraní však pravděpodobně také sehrála svou roli. Hypotéza, podle které může za nárůstem násilí zatčení Alfreda Beltrána Leyvy, je celkově nejpřitažlivější, jelikož míra vražd se nezvýšila v roce 2004, kdy došlo k ukončení zákazu prodeje útočných zbraní v USA, odkud většina zbraní používaných mexickými kartely pochází. Ani se nezvýšila po zahájení vojenských operací prezidentem Calderónem v roce 2006. Naopak se zvýšila až v prvních měsících roku 2008, tedy krátce po zatčení právě Beltrána Leyvy, a zároveň i několik měsíců před krachem banky Lehman Brothers a nejhoršími dopady finanční krize. Z tohoto lze usuzovat, že zatčení Beltrána Leyvy bylo příčinou nárůstu násilí, avšak další faktory, jako je snadnější dostupnost účinných zbraní a zhoršené ekonomické podmínky, sehrály svou roli v jeho umocnění.

Po ukončení souboje o nadvládu nad Ciudad Juárez došlo k útlumu násilí v zemi a celkovému poklesu počtu vražd. Enrique Peña Nieto používal tento pokles míry vražd jako důkaz efektivity své politiky. Ačkoliv během své volební kampaně sliboval zavedení sociálních programů, které se měly potýkat právě se strukturálními příčinami násilí, během svého funkčního období de facto pokračoval v politice svého předchůdce pouze s malými změnami. Jeho vláda upustila od používání počtu zabitých a zatčených členů kartelů jako od měřítka úspěšnosti. Přesto však Peña Nieto pokračoval v konfrontačním přístupu. Již v prvních měsících byl vypracován seznam 122 osob, jejichž zatčení či zabití bylo prioritou (Torres 2013). Tento seznam však nebyl zveřejněn a existují tak pochyby o jeho obsahu, zejména po ohlášení zatčení 6 osob, které na tomto seznamu údajně figurovaly, a zároveň byly součástí méně významného lokálního gangu. Z tohoto důvodu se usuzuje, že jeho seznam zůstal tajný, aby nebyl ověřitelný skutečný pokrok, a mohl být využíván k vyvolání zdánlivého úspěchu v boji proti kriminalitě (Tuckman 2012). V současnosti na tomto seznamu z původních 122 údajně figuruje již jen 15 jmen (Debate 2017). Vláda Peñi Nieta dosáhla v roce 2014 značného úspěchu, když se jí podařilo zatknout Joaquína Guzmána, vůdčí postavu Sinalojského kartelu, který v roce 2001 uprchl z vězení. Hned v roce 2015 však jeho již druhý únik z vězení vyvolal značné rozpaky, a jeho znovuzatčení se tak stalo prioritou. To se podařilo až v lednu 2016 a o rok později byl vydán do USA. V průběhu vlády Peñi Nieta míra vražd vytrvale klesala, avšak v roce 2015 byl zaznamenán nárůst oproti minulému roku (Ángel 2016) a v roce 2016 byl opět zaznamenaný nárůst celkového počtu vražd (Woody 2016), který pokračoval i během roku 2017 (Animal Político 2017).

Je také třeba vzít v úvahu sociální a ekonomickou situaci v Mexiku. Podle vládních odhadů žije 46 % populace v chudobě (což zahrnuje i 10 % populace, která žije v extrémní chudobě) bez změny v procentuálním zastoupení ve společnosti mezi lety 2010-2014. Zároveň 19 % populace zaostává ve vzdělání (nemá splněn příslušný stupeň vzdělání vzhledem ke svému věku) (CONEVAL 2015). Navíc 10 % populace nemělo v druhém trimestru 2016 zaměstnání nebo pracovalo méně než 15 hodin týdně a dalších 15 % populace bylo zaměstnaných s výdělkem pod hranicí chudoby (Gómez 2016). Z chudých jižních států část populace migruje na sever Mexika za prací, případně zde usilují o vstup do USA, na severu Mexika se tak vyskytuje nepoměrné množství nezaměstnaných. Zároveň je Mexiko státem s nejvyšší mírou korupce v rámci OECD a jedním ze 70 nejzkorumpovanějších států na světě (Animal Político 2016).

Rysy fragmentace drogových kartelů v Mexiku

Skutečně intenzivní fragmentaci lze každopádně sledovat během vlády Felipe Calderóna, kdy vlivem agresivní a nesjednocené politiky docházelo k fragmentaci u téměř všech velkých kartelů, s výjimkou Sinalojské federace. Ač u ní také došlo k rozkolu, tak byla po odtržení kartelu Beltrán Leyva postupem času schopná znovu ovládnout ztracená území a trhy, a výrazné dlouhodobé následky tento rozkol neměl. Kartel Beltrán Leyva se po smrti Artura Beltrána Leyvy v roce 2009 rozpadl a ztratil svou důležitost. Navíc podle některých analytiků Sinaloa nemá pevnou hierarchickou strukturu, ale jedná se o větší množství spolupracujících skupin. Zároveň existují indicie, že Sinalojský kartel byl zvolen ke spolupráci v boji proti ostatním kartelům, což by vysvětlovalo například relativní klid, ve kterém mohl provádět své operace, na rozdíl od ostatních kartelů, na jejichž území častěji probíhaly rozsáhlé protidrogové operace. Podle Kennyho a Serrano (2012b) však zřejmě některé státní organizace zvolily ke spolupráci jiné kriminální skupiny a poskytly jim tak určitý prostor k růstu. Taková byla situace například Zálivového kartelu, který mohl v klidu vybudovat svou ozbrojenou složku Los Zetas. Existuje však i možnost, že se tak nestalo s cílem „vyhrát“ válku proti drogovým kartelům, jak naznačují autoři, ale skrze korupci čelních představitelů daných institucí.¨

Fragmentace se může jevit jako výhodná zejména díky nižší schopnosti kriminálních skupin páchat trestnou činnost právě z důvodu, že jsou menší a mají tak méně zdrojů. Zároveň nejsou reálně schopny operovat na rozsáhlém území, jsou tedy geograficky vázané, a tudíž i zranitelné. Početně menší skupiny také nemají takové možnosti rekrutace nových členů, čímž je utlumen i jejich potenciál růstu, zejména v krátkodobém hledisku. Obzvláště v podmínkách Mexika, kde již stávající skupiny vykazují značnou míru brutality, je tak obtížné ji překonat a odlišit se od ostatních, což opět vede z pohledu dané skupiny k omezené možnosti rekrutace nových členů v konkurenci s ostatními. Například Los Zetas, kteří se již z počátku stali poměrně výrazným jménem díky své brutalitě, byli schopní své jméno využít k růstu své členské základny, včetně nových rekrutů ze zahraničí. Byli tak například schopní rekrutovat bývalé členy Kaibil, guatemalské speciální jednotky, která je nechvalně známá svým tvrdým přijímacím procesem a porušováním lidských práv během guatemalské občanské války (Brophy 2008). Zároveň otevřeně vybízeli proti nim zasahující vojáky ke zběhnutí a přidání se k Los Zetas výměnou za benefity, které jim armáda nemůže nabídnout (El Universal 2008). U jiných skupin však bude tento potenciál souviset s ovládaným územím.

Zejména se vzestupem Los Zetas, kteří byli pionýry mnoha praktik mučení, vražd a jejich používání k zastrašení svých protivníků, lze spojit excesivní násilí v drogovém konfliktu v Mexiku. Jejich protivníci byli totiž taktéž nuceni používat stejné praktiky, aby nebyli ve vzájemném boji znevýhodněni. Tím pádem zejména po roce 2007 došlo k rutinnímu používání řezání hlav, amputací, natáčení brutálních poprav, zanechávání zohavených těl na ulicích, rozpouštění v kyselině či pálení zaživa zejména k zastrašení protivníků. V současnosti jsou tyto praktiky víceméně standardem (Aguiluz 2015). Dalším faktorem, který tomuto trendu napomáhá, je snadná dostupnost a nahraditelnost rekrutů. Zatímco v 80. letech byly kartely stále ještě založeny poměrně výrazně na klanové bázi, zejména po začátku eskalace konfliktů v roce 2008 došlo k výraznému najímání mladých nezaměstnaných mužů, kteří jsou snadno nahraditelní. Cena války tak klesla na minimum (Bowden 2011). Vyvstal také trend nucené spolupráce, kdy kartely zajmou migranty ze střední a jižní Ameriky či z jihu Mexika, kteří jsou na cestě do USA, a pod výhružkou jejich zabití, či zabití jejich rodin, je nutí ke spolupráci, většinou k vykonávání vražd (Izcara Palacios 2016).

Jak docházelo ke štěpení jednotlivých skupin, zmenšovalo se i území, na kterém byly tyto skupiny schopny efektivně operovat, s čímž souvisí i menší část trhu, kterou jsou tyto skupiny schopny pokrýt. Toto je jedním z cílů tzv. Kingpin strategy, jelikož menší skupina je i zranitelnější, což státu poskytuje větší prostor k jejich postupné likvidaci. V podmínkách Mexika však tento přístup narazil na komplikace kvůli rozsáhlé korupci, zejména na místní úrovni, ale také kvůli přesycenosti celého justičního systému. Podle INEGI (2017) bylo v roce 2016 nahlášeno či vyšetřováno pouze 6,3 % trestných činů, a zároveň pouze 1,2 % z celkového počtu trestných činů bylo vyřešeno (včetně případů, kdy byl podezřelý u soudu zproštěn viny). Většina uvězněných je navíc chycena při činu, tedy lidé zodpovědní za řízení jednotlivých skupin zpravidla nejsou potrestáni. Toto ovlivňuje schopnost státu zneškodnit kriminální skupiny na daném území. Tyto skupiny jsou navíc nestabilní, jejich existence je však daná strukturálními podmínkami, což dále omezuje možnosti státu je likvidovat skrze přímý boj.

Protože jsou nově vznikající skupiny relativně malé, i malá ztráta může mít na jejich fungování velký dopad. Z tohoto důvodu jsou nuceny své zásilky zabezpečovat proti zátahům, ale také proti konkurenci. Podle zprávy GIEI (2016) byl právě toto důvod zmizení a vraždy 43 studentů v Iguale ve státu Guerrero, kterou společně s místní policií provedla skupina zvaná Guerreros Unidos. Podle jedné z hypotéz totiž studenti „zrekvírovali“ autobus (zabrali jej za účelem dopravy na pochod za studenty zavražděné v roce 1968 v hlavním městě, což je policií tolerovaná praktika, jelikož studenti tyto autobusy následně vraceli bez poškození), který daná skupina pravděpodobně používala k pašování drog. Jedná se o nejpravděpodobnější hypotézu, jelikož jiný autobus se studenty byl v rámci incidentu propuštěn a zároveň ilustruje také divokost, s jakou kriminální skupiny brání své dodávky drog. Incident také ukázal, kam až může sahat korupce, jelikož byl celý řízen starostou Igualy a zároveň se jej účastnilo i množství příslušníků místní policie – doposud bylo zatčeno celkem 131 lidí (Flores 2016), z nichž nejméně 72 bylo v té době příslušníky místních policií v Iguale a Cocule (Milenio 2015).

I v ohledu diverzifikace příjmů byli průkopníky Los Zetas, když ještě v době, kdy pracovali pro Zálivový kartel, začali na svém území vybírat výpalné, zprvu od všech obchodníků s drogami, následně od všech podniků, ale také ke svému financování používali výkupné z únosů a obchod s lidmi a zbraněmi (Grillo 2011). Ačkoliv byla tato praktika používána již od vzniku kartelů, ve velké míře se začala objevovat v roce 2007 a je spojená zejména s intenzivními konflikty mezi jednotlivými kartely, které potřebovaly rychle zvýšit své příjmy, případně nahradit ušlé příjmy kvůli policejním operacím (Tuckman 2012). Vzhledem k poklesu ve spotřebě kokainu v USA je vybírání výpalného dotčenými skupinami používáno také k nahrazení ušlých zisků (DEA 2015).

Pro dynamiku fungování kriminálních skupin to má tyto implikace: (1) použití excesivního násilí se stalo nutným prvkem modu operandi kriminálních skupin, které (2) operují na menším území a ovládají menší část drogového trhu, což (3) zvyšuje jejich zranitelnost vůči zátahům na jednotlivé dodávky drog, které tak (4) z důvodu přežití dané skupiny musí být lépe chráněny, a to za použití násilí či korupce, (5) tato závislost zároveň pobízí k diverzifikaci příjmů.

Se zvyšujícím se množstvím kriminálních skupin a jejich zmenšováním dochází k nárůstu třecích ploch, které mohou být zdrojem násilí. Zároveň vzniká poměrně nepřehledná síť spojenectví, spolupráce a nepřátelství. Z tohoto hlediska lze uzavřít, že fragmentace kriminálních skupin má negativní důsledky na bezpečnost obyvatel, kteří se stávají cílem či náhodnými oběťmi zvýšené míry násilí. Zároveň platí, že korupce na lokální úrovni se pravděpodobně nebude snižovat, avšak bude pro tyto skupiny obtížnější ovlivňovat vyšší vrstvy politiky, bezpečnostních složek a soudnictví. Jejich možnosti ohrožení pro stát tak budou omezené, ačkoliv právě komplikace s jejich likvidací mohou snižovat zdání legitimity státu.

Ztráta vnímané schopnosti státu zajistit bezpečnost obyvatel pak způsobuje vznik vigilantistických skupin na komunitní bázi, které si kladou za cíl bránit svou obec. Ve větších městech pak podobné skupiny vznikají na jiných bázích, případně se jedná o ad hoc vigilantismus, kdy občan, který je svědkem trestného činu, bere spravedlnost do vlastních rukou, běžně však zločin ani zločince nevyhledává.

Fragmentace a vybrané drogové kartely

Trendu fragmentace a zmenšování skupin dlouhodobě odporují dvě organizace – Sinalojský kartel a CJNG, ačkoliv Sinaloa ji s největší pravděpodobností v současnosti podstupuje. Sinaloa byla dlouhodobě považována za nejmocnější kriminální organizaci na světě, a jak bylo uvedeno výše, existuje podezření, že byla v minulosti některými bezpečnostními složkami zvolena ke spolupráci. Faktem však zůstává, že mezi dopadenými či zabitými vysoce postavenými příslušníky drogových kartelů pocházela značná část právě ze Sinaloy. Podle Tuckmana (2012) je nepopiratelné, že ofenzíva proti kartelům měla menší dopady na operace Sinalojského kartelu, nicméně tento fakt připisuje spíše sofistikovanější korupční síti, kterou měl Guzmán k dispozici. I přesto se však po jeho zatčení v roce 2015, a vydání do USA o rok později, začaly objevovat první známky štěpení. V srpnu 2016 došlo k únosu dvou Guzmánových synů, kteří se podílejí na ochodu s drogami. Z tohoto únosu byl po jejich propuštění obviněn vysoce postavený příslušník Sinaloy, Dámaso López Núñez, který měl na starosti operace v Tijuaně u hranic s USA. López Núñez se později pokusil zavraždit oba syny (v médiích přezdívané Los Chapitos) spolu s jedním ze zakladatelů Sinalojského kartelu, Ismaelem Zambadou, na předem domluvené schůzce. Mezi skupinami pod velením Lópeze Núñeze a Chapitos se poté rozhořel konflikt. López samotný byl zatčen v květnu 2017, když se snažil vyjednat spojenectví s CJNG (Río Doce 2017). Krátce poté se jeho syn Dámaso López Serrano, který převzal velení operací po otci, sám vydal americkým úřadům na hraničním přechodu v Calexico v Kalifornii. Údajně kvůli nebezpečí, které mu hrozilo ze strany Chapitos poté, co získali informace o jeho pohybu, a podpálili několik jeho nemovitostí. Podle bezpečnostního analytika Eduarda Guerrera Gutierréze (TV Milenio 2017) se skupiny pod velením Lópeze Núñeze, a následně jeho syna, již přidaly k CJNG.

Kartel Jalisco Nueva Generación je taktéž specifický případ. CJNG vznikl rozštěpením kartelu Milenio v roce 2010 a v průběhu dalších dvou let bojoval o nadvládu nad státem Jalisco s druhou frakcí tohoto rozpadlého kartelu, La Resistencia. V průběhu tohoto konfliktu se zapojoval také do bojů proti konkurenčním kartelům, které byly ve veřejném diskurzu označovány za hlavního nepřítele, a prezentoval se tak jako vigilantistická skupina. Jedná se zejména o konflikt proti Los Zetas ve státě Veracruz skrze skupinu Los Matazetas (také Los Mata Zetas, v překladu „Zabijáci Zetas“), a následně proti kartelu La Familia Michoacana ve státu Michoacán. CJNG se v obou konfliktech vyhýbal jakýmkoliv střetům se státními bezpečnostními složkami a snažil se o oslabení konkurence za účelem převzetí jejich operací. Dalším faktorem, který umožnil CJNG uspět v takové míře, bylo vyhýbání se pašování drog do USA, a soustředění se na evropský a asijský trh. Nevznikaly tak spory o trasy pro pašování drog, což zpravidla přitahovalo pozornost bezpečnostních složek. Díky tomuto nízkému profilu měl stát Jalisco v té době poměrně nízkou míru kriminality a neexistovala tak potřeba ze strany státu provádět žádné významné operace. Situace se změnila až v roce 2015, kdy CJNG začal expandovat na úkor Sinalojského kartelu, což mezi oběma skupinami vyvolalo konflikt. V současnosti panuje nejistota ohledně struktury velení CJNG, podle amerických úřadů se celá organizace skládá ze dvou menších, které plní specifické funkce (Gagne 2015). CJNG jako taková je pouze ozbrojenou větví, zatímco finanční stránky operací mají na starost Los Cuinis. Abigaíl González Valencia, který vedl právě Los Cuinis, byl zatčen v únoru 2015 a v současnosti čeká na vydání do USA. I v případě, že bude vydán, je však rozpad této aliance nepravděpodobný, jelikož González Valencia a Nemesio Oseguera Cervantes, který vede CJNG, jsou švagři. Na velení Los Cuinis se navíc podílejí bratři Abigaíla. Právě tyto blízké vztahy mezi velením v rámci organizace pak s největší pravděpodobností zabrání vzniku sporů o moc v blízké budoucnosti. CJNG jako celek je tak či onak výsledkem fragmentace, avšak díky svým specifickým vlastnostem dokázal dosáhnout bezprecedentního úspěchu, a odporuje trendu, který postihuje ostatní kriminální skupiny. Podle vyjádření jednoho vysokého představitele DEA se v současnosti jedná o nejmocnější a nejbohatší zločineckou organizaci na světě (Esquivel 2015).

Závěrem

Mexická protidrogová strategie je do značné míry inspirovaná tzv. Kingpin strategy, kterou vytvořily USA v boji proti Medellínskému kartelu Pabla Escobara. Její princip spočíval v likvidaci vůdčích postav, což mělo vést k rozpadu na menší izolované skupiny, se kterými by následně bylo možné snáze bojovat. Kvůli chudobě a nedostatku příležitostí v kombinaci s množstvím peněz, které bylo možné ilegálním obchodem s drogami vydělat, však samotný přísun nových rekrutů v kombinaci se štěpením kriminálních skupin vedl ke zvýšené míře násilí.

Ač existují i výjimky a nelze tento fenomén považovat za univerzální v mikrokosmu mexických drogových kartelů a organizovaného zločinu obecně, jedná se o fenomén natolik rozšířený, že se stal typickým pro značnou část kriminálních organizací. A lze tak hodnotit i jeho dopady na bezpečnostní situaci v zemi.

Zmenšování kriminálních skupin v kombinaci s jejich zvyšujícím se počtem má za následek větší množství vražd, ať už cílených či náhodných – například kolemjdoucích. Menší skupiny však nemohou reálně ovlivňovat dění ve vysoké politice skrze korupci, na druhou stranu ale také hrozí pokles legitimity státu, jelikož nedokáže reálně zajistit bezpečnost obyvatel. Tento fakt je v kontextu Mexika umocněn nízkou důvěrou veřejnosti v policii a justici, který je demonstrován například poměrně nízkým množstvím nahlášených zločinů. Toto může dále vést ke vzniku nelegálních vigilantistických skupin na komunitní bázi, které svou existencí dále podrývají legitimitu státu. Podobně jako tomu bylo u La Familia Michoacana navíc hrozí transformace vigilantistických skupin ve skupiny kriminální.

Z tohoto pohledu se zároveň jeví orientace mexické administrativy na snahu o potlačení nabídky jako Sisyfovská práce. Tato orientace je zřetelná, pokud porovnáme finance využité na přímý boj s kartely a finance vydávané na prevenci a osvětu o návykových látkách. Podle Institutu pro Ekonomiku a Mír (IEP) dosahoval ekonomický dopad boje proti kartelům (přímé i nepřímé výdaje spojené s násilím) v roce 2015 2,12 bilionu pesos (cca 3,35 bilionu Kč), což se rovná zhruba 13 % HDP Mexika, z čehož desetina byla utracena na samotné potlačení násilí. Celkově náklady spojené s potlačením násilí rostly mezi roky 2008 a 2015 o 12 % každoročně, zatímco náklady na vzdělávací systém pouze o 7 % a náklady na zdravotnictví o 11 %, v porovnání s 9 %, o které rostl rozpočet Mexika celkově (IEP 2016). Navzdory povolebním prohlášením současného mexického prezidenta Enrique Peñi Nieta, který se v nich zavázal k dramatickému navýšení množství zdrojů, alokovaných na vzdělávací systém a sociální programy, tak k výrazným navýšením poměru na celkovém rozpočtu státu nedošlo. Vzdělávací reforma je navíc komplikována protesty učitelských odborů, kterým vadí fakt, že reforma nebyla konzultována, a zejména chudé komunity, ve kterých chybí základní vybavení, na ně nejsou připraveny. Reforma totiž obsahuje i kritéria kvality výuky, které musí učitelé splnit, což však podle učitelů není s chybějícím vybavením možné (Mariscal 2016).

Poznámky

[1] Jedná se o označení, které bylo používáno před odchodem bratrů Beltránových, následně bylo používáno označení Sinalojský kartel.

Zdroje

Aguiluz Ibarguen, M., V. 2015. „Violencia en el País Inimaginable. México (2007-2011): De la Superficie Visual a la Geografía que Testimonia.“ Revista de Pensamiento e Investigación Social, roč. 15, č. 4, s. 345-368.

Altamirano, C. 2016. „México inaugura su sitema de justicia penal acusatorio.“ ElPaís.com. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://internacional.elpais.com/internacional/2016/06/18/mexico/1466268324_944192.html.

Ángel, A. 2016. „Homicidios en México alcanzan su nivel más alto en 2 años: un promedio de 55 asesinatos diarios.” AnimalPolítico.com. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.animalpolitico.com/2016/03/homicidios-en-mexico-alcanzan-su-nivel-mas-alto-en-2-anos-un-promedio-de-55-asesinatos-diarios/.

Animal Político. 2016. „México, el más corrupto de los 34 miembros de la OCDE: Índice de Percepción de la Corrupción.“ AnimalPolítico.com. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.animalpolitico.com/2016/01/mexico-el-mas-corrupto-de-los-34-miembros-de-la-ocde-indice-de-percepcion-de-la-corrupcion/.

Animal Político. 2017. „Nuevo récord de violencia: junio es el mes con más homicidios en los últimos 20 años.“ AnimalPolítico.com. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.animalpolitico.com/2017/07/nuevo-record-homicidios/.

Bowden, C. 2011. Murder City: Ciudad Juarez and the Global Economy’s New Killing Fields. New York: Nation Books.

Brophy, S. 2008. „Mexico: Cartels, corruption and cocaine: A profile of the Gulf cartel.“ Global Crime, roč. 9, č. 3, s. 248-261.

CONEVAL. 2016. „Medición de la Pobreza.“ Coneval.org. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.coneval.org.mx/Medicion/Paginas/PobrezaInicio.aspx.

DEA. 2015. 2015 National Drug Threat Assessment Summary. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: https://www.dea.gov/docs/2015%20NDTA%20Report.pdf.

Debate. 2017. „EPN destaca detención de 107 delincuentes más buscados.“ Debate.com.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: https://www.debate.com.mx/politica/EPN-destaca-detencion-de-107-delincuentes-mas-buscados-20170902-0097.html.

El Informador. 2016. „Hermano del ‘Chapo’, el nuevo rostro del Cártel de Sinaloa.“ ElInformador.com.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.informador.com.mx/mexico/2016/689855/6/hermano-del-chapo-el-nuevo-rostro-del-cartel-de-sinaloa.htm.

El Universal. 2008. „’Zetas’ lanzan campaña para reclutar militares.“ ElUniversal.com.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://archivo.eluniversal.com.mx/nacion/158810.html.

Flannery, N., P. 2013. Calderón’s War. Journal of Internationa Affairs, roč. 66, č. 2, s. 181-196.

Flores Martínez, R. 2016. „Exjefe policial de Iguala niega cargos por caso Ayotzinapa.“ Excelsior.com.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.excelsior.com.mx/nacional/2016/10/25/1124340.

Gagne, D. 2015. „Who Runs Mexico’s Jalisco Cartel and Los Cuinis?“ InsightCrime.org. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.insightcrime.org/news-briefs/who-runs-mexico-jalisco-cartel.

GIEI. 2016. Informe Ayotzinapa II: Avances y nuevas conclusiones sobre la investigación, búsqueda y atención a las víctimas. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: https://www.oas.org/es/cidh/actividades/giei/GIEI-InformeAyotzinapa2.pdf.

Gómez Tamez, A. 2016. „La realidad del empleo y desempleo en México.“ ElFinanciero.com.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.elfinanciero.com.mx/opinion/la-realidad-del-empleo-y-desempleo-en-mexico.html.

Grillo, I. 2011. El Narco. Londýn: Bloomsbury Press.

Guerrero Gutiérrez, E. 2011a. „La raíz de la violencia.“ Nexos.com.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: https://www.nexos.com.mx/?p=14318.

Guerrero Gutiérrez, E. 2011b. Security, Drugs, and Violence in Mexico: A Survey. Ciudad de México: Lantia Consultores.

Guerrero Guttiérez, E. 2016. „La inseguridad 2013-2015.“ Nexos.com.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: https://www.nexos.com.mx/?p=27269.

Hernández, A. 2010. Los Señores del Narco. Ciudad de México: Random House Mondadori.

IEP. 2016. Mexico Peace Index 2016. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://economicsandpeace.org/wp-content/uploads/2016/04/Mexico-Peace-Index-2016_English.pdf.

INEGI. 2017. Encuesta Nacional de Victimización y Percepción Sobre Seguridad Pública (ENVIPE) 2017. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.inegi.org.mx/saladeprensa/boletines/2017/envipe/envipe2017_09.pdf.

Izcara Palacios, S., P. 2016. „Violencia postestructural: migrantes centroamericanos y cárteles de la droga en México.“ Revista de Estudios Sociales, roč. 2016, č. 56, s. 12-25.

Jesús Esquivel, J. 2015. „Se hacen visibles Los Cuinis, el cártel más rico del mundo.“ Proceso.com.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.proceso.com.mx/400944/400944-se-hacen-visibles-los-cuinis-el-cartel-mas-rico-del-mundo.

Kenny, P., Serrano, M. 2012a. „The Mexican State and Organized Crime.“ In: Mexico’s Security Failure. Eds. Kenny, P., Serrano, M., Sotomayor, A. New York: Routledge, s. 29-53.

Kenny, P., Serrano, M. 2012b. „Transition to Dystopia.“ In: Mexico’s Security Failure. Eds. Kenny, P., Serrano, M., Sotomayor, A. New York: Routledge, s. 54-85.

Mariscal, Á. 2016. „CNTE no regresa a clases en Chiapas; Guerrero reporta 98% de escuelas abiertas.“ ElFinanciero.com.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.elfinanciero.com.mx/nacional/cnte-acuerda-intensificar-protestas-en-chiapas.html.

Milenio. 2015. „Los 111 detenidos por la desapareción de los 43.“ Milenio.com. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.milenio.com/policia/detenidos_Ayotzinapa-normalistas_desaparecidos-caso_Ayotzinapa-Iguala_Guerrero_0_596340736.html.

Río Doce. 2017. „Dámaso López buscaba alianza con CJNG.“ RíoDoce.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://riodoce.mx/narcotrafico-2/damaso-lopez-buscaba-alianza-con-cjng.

Sota, A., Messmacher, M. 2012. „Operativos y violencia.“ Nexos.com.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: https://www.nexos.com.mx/?p=15087.

Torres, M. 2013. „La Lista de los 122 ‘Más Buscados’ por el Gobierno Será Confidencial.“ Expansión.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://expansion.mx/nacional/2013/08/29/la-lista-de-los-122-mas-buscados-por-el-gobierno-sera-confidencial.

Tuckman, J. 2012. Mexico: Democracy Interrupted. New Haven: Yale University Press.

TV Milenio. 2017. „Hoy a las diez: Entrevista a Eduardo Guerrero consultor en seguridad pública. Las causas del incremento de la violencia en México.“ TV.Milenio.com. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://tv.milenio.com/hoy_a_las_diez/entrevista-eduardo-guerrero-consultor-seguridad_publica-violencia-mexico-milenio_3_986331459.html.

Valencia, N. 2010. „Ciudad Juárez Llegó a los 3.000 Asesinatos en 2010, su Año Más Violento.“ Expansión.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://expansion.mx/nacional/2010/12/15/ciudad-juarez-llego-a-los-3000-asesinatos-en-2010-su-ano-mas-violento.

Vela, D. 2016. „En una década, Cártel Jalisco amplía su dominio a 16 estados.“ ElFinanciero.com.mx. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.elfinanciero.com.mx/nacional/en-una-decada-cartel-jalisco-amplia-su-dominio-a-16-estados.html.

Woody, Ch. 2016. „The number of killings may fluctuate, but a brutal trend is emerging in Mexico.“ BusinessInsider.com. [online] [citováno 4.1.2018] Dostupné z: http://www.businessinsider.com/mexico-homicides-deadly-violence-trend-2016-2016-11.