Vzhledem k faktu, že se instituce ústavního soudu poslední dobou často objevovala v médiích a na paškál si ji brali i politici, bylo poměrně logickým krokem vyzpovídat také opačnou stranu barikády a zeptat se ústavního soudce. Rozhovor s Miloslavem Výborným je nejen o tom, zda pociťoval politický tlak při rozhodování o Lisabonské smlouvě, ale také o českém předsednictví či o jeho působení v křesle ministra obrany a vrcholové politice obecně…
Miloslav Výborný: „Na žádného z nás ústaních soudců žádný politický tlak vyvíjen nebyl.“
Miloslav Výborný se narodil v roce 1952 v Chrudimi. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze v letech 1970 – 1975. Od ukončení školy pracoval v advokacii, nejdříve jako advokátní koncipient, poté jako advokát v Chrudimi. V roce 1990 byl zvolen poslancem České národní rady, zvolen byl i v letech 1992, 1996, 1998 a 2002. V období od roku 1991 do roku 1996 působil ve funkci předsedy Ústavně právního výboru České národní rady, později Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Miloslav Výborný byl členem vládní komise pro přípravu Ústavy České republiky, která působila v roce 1992. V roce 1996 se stal ministrem obrany. Od roku 1998 předsedal Legislativní radě vlády. V letech 1998 – 2002 byl předsedou Mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny, v roce 2002 do následujícího roku byl znovu předsedou ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny. Do roku 2003 byl členem KDU-ČSL. Soudcem Ústavního soudu byl jmenován 30. 6. 2003.
Na konci roku 2008 se na český ústavní soud upírala zvýšená pozornost, protože se projednávala Lisabonská smlouva a v médiích se objevily názory, že je na ústavní soud vyvíjen nepřiměřený politický tlak. Jsou tyto články založeny na pravdě nebo jde jen o spekulace novinářů?
Já myslím, že na žádného z nás soudců ústavního soudu žádný politický tlak vyvíjen nebyl. Samozřejmě tady existovala mediální atmosféra, tu z ODS tu z jiné strany, tu ze strany politiků příznivců, jinde ze strany politiků odpůrců. Ale to jsou záležitosti, které jsou při rozhodování všech ústavních soudů na světě běžné. Ústavní soud se musí vyrovnat s rozličnými názory, které na věc mají politikové.
Je těžké být nestranným?
To patří k soudcovské profesi, a to platí od okresního soudu až po ústavní.
Já jsem svou otázku myslela spíše tak, že každý z nás k něčemu tíhne, něco je nám bližší, něco ne. Jestli je vůbec možné být úplně nestranný?
Nestranný vůči čemu? Já samozřejmě nemůžu být nestranný vůči hodnotám, které ctím. K těm hodnotám nemohu nepřihlížet. Kdybych je neměl, tak nemám co pohledávat nejen u ústavního soudu, ale nemohl bych být ani dobrým soudcem okresního soudu.
Na český justiční systém se snáší spousta kritiky. Je tato kritika téměř pět let po vstupu do EU oprávněná?
V některých aspektech ano.
Nechtěl byste to rozvinout? Nepotřebuje například český justiční systém reformu?
Ach, justiční systémy všude na světě potřebují spíše přístupy konzervativní. A nepotřebují každých několik týdnů novelu procesních předpisů, protože takové ukvapené a rychlé novely právních předpisů spíše rozvrací cit pro spravedlnost a pro právo než aby ho upevňovaly. To všechno, jako v každé jiné oblasti lidského počínání, ovšem vychází z přístupu – řekl bych – lidského. Protože máme, a já myslím že většinu, vynikající soudce, kteří umí hledat spravedlnost, nalézají ji a neotálejí se svými rozhodnutími. No a máme také soudce, jejichž rozhodování vzbuzuje pochybnosti, je pomalé a je zcela přirozené, že média se věnují spíše té druhé skupině než té první.
Řada lidí, laiků ale i politiků, často s rozhodnutím ústavního soudu prohlašuje, že jde o zpolitizovanou instituci, někdy se dokonce říká, že je to odkladiště pro bývalé politiky. Co na to říkáte?
No, to není. Ale přirozeně, rozhodujeme také věci, které jsou velice politické. A bývá obvyklé, my jsme si na to všichni zvykli a museli jsme si na to zvyknout, že když vyhovíme pravicovým poslancům, tak jsme od levice kritizováni, že jsme rozhodli špatně a politicky, a to proto že nás jmenoval pan prezident Klaus. A když vyhovíme levicové straně spektra, tak jsme zase kritizováni od pravice, a to někdy velice brutálně. Pan ministr Nečas si v jedné kritice ústavního soudu opravdu nebral servítky a řekl, že jsme si vybrali slabší chvilku. To může být jeho názor. Ale je to typický příklad toho, že my jsme kritizováni z obou stran spektra, respektive ze všech možných stran politického spektra. To já nepodrobuji žádným výtkám, to je opravdu přirozené, protože předkládají-li nám politikové politické kauzy, tak pak se nemohou divit, že na ně máme nějaké názory.
Takže si nemyslíte, že příslušnost k nějaké straně by mohla rozhodnutí naklonit nějakým směrem?
Ne, vůbec ne. Tady nemá nikdo příslušnost k žádné straně, což neznamená, že je bez názoru. A to bez ohledu z jakého prostředí k ústavnímu soudu přišel. A pokud se opačného tvrzení týče, tak je to zlovolné. To se opravdu neděje.
V jednom Vašem textu na serveru integrace.cz jsem našla vyjádření, že s terorem 21. století by se mělo bojovat prostředky 21. století. Co považujete za prostředky 21. století?
Ne všechno zmůže diplomacie. To na odpověď stačí.
Patří podle Vás do boje proti terorismu v 21. století Schengenský systém? Nebo ho naopak podporuje?
Já myslím, že ho nepodporuje, ale že by to byl prostředek boje proti terorismu, to bych si taky netroufl tvrdit.
Ale stavíte se k němu obecně pozitivně?
Jistě.
Jaké vlastnosti by dle vás měl mít ministr obrany….
Já jsem hluboce přesvědčen, že by to neměl být člověk s armádou provázaný. Ale že to musí být schopný manager, schopný své názory také obhájit před veřejností, a to je také před poslanci a senátory. Ale nemyslím si, že by to měl být nějaký generál, plukovník, vysoký důstojník.
Mohlo by to být spíše na škodu?
Ano, zejména pro civilní kontrolu armády, která je nesmírně důležitá v demokratickém státě a zvláště pro armády ryze profesionální. Aby se v uvozovkách hlavním kontrolorem stal člověk, který z armády vyšel a má spoustu známých přátel a kontaktů, to bych nepovažoval za zdravé.
Vy jste byl ministrem obrany od roku 1996 do roku 1998. Jak se s odstupem času díváte na toto období?
Tehdy se rozhodovalo o tom, zdali se staneme nebo nestaneme členy NATO. Že se o tom rozhodlo formálně až půl roku poté, když byl ministrem pan doktor Vetchý, to je pravda. Ale ta jednání se vedla právě v těchto letech a úspěšné završení těch jednání bylo mojí prioritou a to myslím tak, že když řeknu slovo priorita, tak tím myslím, že priorita je vždycky jenom jedna.
A jaké konkrétní úkoly měl tehdy Váš resort?
Připravit armádu na vstup do NATO, do které ovšem nevstupuje armáda, ale celý stát. A přesvědčit o užitečnosti tohoto kroku nejenom armádu, ale také politickou reprezentaci a občany.
Myslíte si, že s odstupem času a v kontextu nepříliš lichotivých informací o zadávání a výběru zakázek, že se přezbrojování armády ČR ubíralo správným směrem?
Já nevím, já to po těch letech nehodlám hodnotit.
Jak jste vy osobně vnímal své působení v Mandátovém a imunitním výboru během tzv. Opoziční smlouvy. Bylo tehdy těžší prosazovat návrhy KDU – ČSL vzhledem k faktu, že u moci byly de facto dvě nejsilnější strany?
Rozlišme, imunitní a mandátní výbor to je orgán poslanecké sněmovny, popravdě řečeno nemá zas až tolik práce. A už vůbec nemá postavení příliš ideologizovaného nebo přepolitizovaného výboru, aspoň za mého předsednictví to tak bylo. Čili to je nutné rozlišit – práci ve výboru a práci ve sněmovně. No a pokud jde o práci ve sněmovně, pak přirozeně za existence tzv. Opoziční smlouvy, všichni, kdo nebyli účastníky této smlouvy, tak mohli upřimně řečeno jen tak paběrkovat. A to bylo právě neštěstí opoziční smlouvy.
Sám jste byl předkladatelem návrhu na omezení imunity poslanců, ale neúspěšně. Proč se podle Vás poslanci tolik bojí ztráty své imunity?
Předkladatelem jsem byl mnohokrát a neúspěšně a i všechny budoucí snahy budou neúspěšné. Oni kapři si neradi vypouští vlastní rybník.
Byl jste označován za elitní osobu KDU – ČSL, spekulovalo se o vašem možném předsednictví. Proč jste se nakonec pro smrti Josefa Luxe rozhodl nekandidovat na post předsedy?
Já jsem to vysvětlil zcela jednoznačně. Tehdy došlo k těžkým názorovým střetům mezi Janem Kasalem a Cyrilem Svobodou a já jsem nechtěl být ani rozhodčí v těch střetech, protože jsem veřejně řekl koho z nich názorově spíše podporuji a nechtěl jsem ani za ně tahat horké kaštany z ohně. To si měli vyřešit sami, a taky si to vyřešili. Sjezd rozhodl demokraticky a tím to pro mě skončilo.
Nelitujete svého rozhodnutí, když vidíte jakým směrem se KDU – ČSL ubírá?
Já nejsem hodnotitel historie KDU – ČSL. Mně je samozřejmě v posledních letech jako občanovi líto pro mě těžko pochopitelných kroků, ale to je tak všechno, co s tím mohu udělat.
Vzhledem k tomu, že je začátek února a Česká republika předsedá již měsíc EU, bezesporu je to dobrodružné předsednictví. Myslíte si, že po událostech jíž jsme byli svědky na konci června při skládání účtů z toho vyjde ČR dobře?
To poznáme na konci června.
A zatím hodnotíte naše předsednictví jak?
Já myslím, že dobře. Naprosto bych nesouhlasil s názory, které byly publikovány v Německu, že to švejkujeme. Myslím si, že se nestala žádná principiální chyba. Snaha, bohužel jen vlády, se ubírá správnými směry. Já to hodnotím dobře.
Jste příznivcem nebo odpůrcem radaru?
Na tuhle otázku odpovědět nemohu. Byť byste si mohla mou odpovědět vydedukovat z mých konzervativních postojů. Ale nemohu na ni odpovědět ze zcela jasných důvodů. Někteří politikové vyhrožují, že ony smlouvy předloží k posouzení ústavního soudu a já se nemohu dostat do situace, že bych dopředu publikoval svůj názor. Pak bych mohl být podezírán z podjatosti a mohl bych být vylučován z rozhodování o této věci, a to já bych nerad.
V současné době se také řeší trestní odpovědnost mladistvých. Na kolika letech by měla být stanovena?
To je úplně lhostejné – 14 nebo 13 nebo 15. To není vůbec podstatná záležitost. V novém trestním kodexu je zcela podružná. Samozřejmě já si osobně myslím, že ta 14-ti letá hranice může být vpořádku, co do trestní odpovědnosti zdůrazňuji, a 15-ti letá může být také zcela vpořádku. A ať bude jakákoli vždycky budou hraniční případy, které jsou řešitelné justiční praxí. Hraniční případy, kdy se bude zdát, že to mělo být posunuto trochu dolů, trochu nahoru. Ale není to podstatná záležitost trestního zákona.
KSČM se po posledních volbách dostala do mnoha krajských vlád. Jak hodnotíte tento vývoj, jako alarmující nebo jako logický důsledek vývoje u nás?
Já to hodnotím jako logický důsledek toho, že rudá má k růžové blíže.
Jako ústavní soudce nehodnotíte tuto stranu jako neústavní?
V žádném případě se nebudu vyjadřovat k takovéto otázce, protože i zde hrozí nebezpečí, že by takováto kauza mohla být předložena k posuzování ústavnímu soudu.
Zeptám se jinak, pokud má strana ve svém programu revoluční převzetí moci, dalo by se hovořit o neústavnosti?
Nebudu Vám odpovídat na takovéto otázky.
Děkuji za rozhovor.
