V současnosti nejmladší stát světa, Jižní Súdán, který vznikl v roce 2011, se prakticky po celou dobu své krátké existence potýká s  politickými problémy. Začátek hlubší krize se však datuje k roku 2013, kdy prezident Salva Kiir obvinil druhého nejvýznamnějšího muže státu, viceprezidenta Rieka Machara, z plánovaného převratu. Kvůli tomu mezi nimi došlo k mnoha sporům,   dokonce i k odvolání Rieka Machara z postu viceprezidenta, a celá země se ponořila do více než dvouleté občanské války. Naděje na zmírnění či dokonce uklidnění konfliktu vysvitla v roce 2015, kdy došlo k dojednání mírové smlouvy mezi vládou a opozicí vedenou Macharem. Součástí této mírové smlouvy bylo, že se Riek Machar znovu stane viceprezidentem Jižního Súdánu. Tím se opoziční lídr opět stal v dubnu 2016 a vše vypadalo, že se situace uklidní. Avšak tento stav trval jen pár měsíců a v červenci tohoto roku došlo k obnovení bojů mezi vládou a opozicí. Riek Machar utekl a začal se skrývat, načež jej prezident znovu odvolal. Nyní se zdá, že situace je horší než kdy dřív, jelikož na pozadí konfliktu se začínají objevovat nová nebezpečí. I mise OSN se v této zemi potýká s velkými problémy.

Právě mise OSN s názvem UNMISS se dostala pod velkou kritiku v souvislosti s opětovným vypuknutím střetů v červenci tohoto roku. Během nich totiž mírové jednotky pod záštitou mise UNMISS opustily svá stanoviště a nereagovaly na prosby o pomoc humanitárních pracovníků. Vzhledem k těmto obviněním byl na začátku listopadu propuštěn velitel mise, keňský generálporučík Johnson Mogoa Kimani Ondieki. Tento krok však silně popudil Keňu, která v reakci na něj oznámila stažení všech svých jednotek, které čítaly více než jeden tisíc mužů z UNMISS. Keňský ministr zahraničních věcí se také zastal Ondiekiho, jenž podle něj není viníkem zmíněných problémů. Nepřímo také naznačil, že celá mise trpí velkou disfunkcí na úrovni systému a struktury, která brání tomu, aby mohla správně vykonávat svou úlohu, a generálporučík Ondieki se tak stal pouze obětním beránkem.

Incident spojený s keňským nesouhlasem s propuštěním jejího představitele se však dostal v průběhu listopadu do pozadí. Objevilo se totiž několik zpráv a reportů upozorňujících na možné etnické čistky či dokonce varování před možnou genocidou. V souvislosti s tímto také USA zahájilo jednání v Radě bezpečnosti OSN o uvalení zbraňového embarga na Jižní Súdán. Role Rady bezpečnosti je však zatím v konfliktu v Jižním Súdánu téměř nulová. O zbraňovém embargu se uvažuje již dlouho, avšak především dva stálí členové s právem veta, Čínská lidová republika a Ruská federace, jej zatím stále odmítali. Domnívají se totiž, že by případné embargo nemělo na řešení konfliktu vliv. Dosud největší akce ze strany Rady bezpečnosti vůči Jižnímu Súdánu se datuje k březnu roku 2015, kdy na Jižní Súdán byly uvaleny sankce a šesti generálům, třem z každé strany konfliktu, byl zmrazen majetek a bylo jim zakázáno cestovat.

Mnohem pozorněji je však třeba sledovat samotnou situaci v Jižním Súdánu. Komise pro lidská práva v Jižním Súdánu prohlásila, že v zemi již probíhají etnické čistky a s nimi spojené masakry, hromadná znásilnění a ničení vesnic. Předsedkyně této komise Yasmin Sooka dokonce uvedla, že vše je nastaveno tak, aby se opakovala situace z Rwandy devadesátých let, kde došlo ke genocidě. V jižním Súdánu oficiálně žije 64 etnických skupin. Hlavní dvě angažující se v konfliktu jsou Dinka a Nuer. K první jmenované patří prezident Kiir, k druhé se naopak řadí vůdce opozice Machar. Avšak s tím, jak se boje přesouvají do dalších regionů Jižního Súdánu, se zapojují i další etnické skupiny mající často historické spory se skupinou Dinka. Problémem zvyšujícím etnické napětí je vysoký počet obyvatel, kteří museli opustit svá bydliště či byli vysídleni, často právě na základě etnické příslušnosti. Prezident Kiir jakákoliv obvinění spojené s etnickými zločiny stroze popřel.

Situace v Jižním Súdánu je v současnosti zřejmě v nejhlubší krizi od svého počátku. Jakékoliv politické řešení se zdá býti v nedohlednu, objevují se zprávy o silnější etnické rovině konfliktu, dokonce ihumanitární organizace hlásí, že jsou na pokraji svých možností. Problémy zažívá i mise UNMISS, která byla pro mnohé obyvatele nejistou, ale stále jednou z posledních nadějí. Nyní je nutné, aby se Jižní Súdán dostal co nejdříve do většího podvědomí světové veřejnosti i přes další palčivé problémy současného světa. Zdá se totiž, že pokud se mezinárodní společenství nezačne situací důkladněji zabývat, přeroste konflikt v genocidu a mírové řešení bez zásahu zvenčí se v současných podmínkách Jižního Súdánu zdá nemyslitelné.