Přehled a analýza bezpečnostního a mezinárodně-politického dění z východní Asie za měsíc listopad.
ČÍNSKÁ LIDOVÁ REPUBLIKA
Čína stoupá do pozice lídra
Listopad 2014 byl pro Čínu velice důležitým měsícem. Uskutečnil se East Asia Summit, zasedání G20 a Asijsko-Pacifického Hospodářského Společenství (APEC), které se konalo přímo v Pekingu. V rámci všech uvedených získala Čína nemalých diplomatických úspěchů a dle Davida Shaumbaugha se dostala „zpět do centra asijsko-pacifické diplomacie.“ Jedním z nejvýznamnějších kroků byly dvě dohody o volném obchodu, které Čína podepsala s Austrálií a Jižní Koreou.
Také s USA podepsala Čína smlouvu s potenciálem pro dlouholeté diplomatické implikace. Nová dohoda umožňuje udělování dočasných desetiletých víz pro podnikatele a pětiletých víz pro studenty. Dále tito dva aktéři podepsali smlouvu s časovým rozvrhem redukce emisí, která má zároveň vytvářet tlak na ostatní země (především Indii) k učinění stejného kroku.
Čína se dlouhodobě snaží o vytvoření komplexní zóny volného obchodu v rámci asijsko-pacifického regionu, (Free Trade Area of the Asia-Pacific, FTAAP), jejímuž vytvoření oponuje USA. Na letošním zasedání APEC však členské státy tuto myšlenku podpořily. Dalším ambiciózním plánem je vytvoření tzv. Silk Road fondu, z něhož mohou asijské státy čerpat až 40 miliard dolarů na rozvoj svojí infrastruktury. Tento plán zvaný One Belt, One Road si ale vysloužil srovnání s Marshallovým plánem a obvinění ze snahy o rozšíření vlivu v asijských zemích. I přesto asijské státy návrh na vytvoření fondu vítají.
Čína a Japonsko učinily první krok k normalizaci vztahů
Po měsících tajných diplomatických jednání se 10. listopadu setkal čínský prezident Xi Jinping s japonským ministerským předsedou Abem Shinzou v rámci jednání APEC. Ačkoliv bylo setkání krátké a údajně doprovázené nepříjemnou atmosférou, velmoci zde pouze oficiálně potvrdily posun v japonsko-čínských vztazích. Ten se uskutečnil již 7. listopadu, kdy člen státní rady Yang Jiechi a japonský poradce pro národní bezpečnost Shotaro Yachi podepsali čtyřbodový konsenzus o směru vývoje čínsko-japonských vztahů.
Prvním bodem smlouvy je závazek obou stran v i nadále dodržovat tzv. „čtyři základní dokumenty“, pomocí kterých strany normalizovaly vztahy od roku 1972, a které zahrnují například smlouvu o přátelství. Druhým bodem je vyrovnání se s historickou zátěží mezi mocnostmi, čehož má být dosaženo pomocí „čelení minulosti zpříma“ a zároveň „díváním se dále do budoucnosti“. Třetí sekce, jež se zabývá spornými ostrovy Diaoyu/Senkaku, pouze deklaruje fakt, že na vlastnictví území existují různé pohledy. I tento krok je však pro Japonsko významný, jelikož je to poprvé, co císařství přiznalo existenci sporu. Jako čtvrtý bod se státy zavázaly prohloubit spolupráci pomocí pravidelných bilaterálních nebo multilaterálních jednání.
Abe komentoval tento diplomatický posun jako první krok k zlepšení bilaterálních vztahů, který započal vzájemně výhodné vztahy Japonska a Číny, agentura Xinhua následně okomentovala setkání jako přelomové. Existují ale také názory, že dlouhodobé strategické zájmy Číny a Japonska jsou příliš odlišné na to, aby se země staly opravdu blízkými partnery. Také je nutno dodat, že v reportech jednotlivých zemí existují určité rozdíly v překladu, které vždy favorizují stanoviska dané země.
Protesty v Hongkongu rozehnány, demonstranti se nevzdávají
Ačkoliv počet demonstrantů v ulicích Hongkongu na počátku listopadu prořídl, protest stále pokračoval. Po období relativního klidu se 19. listopadu skupina demonstrantů vloupala do budovy městského zákonodárného sboru. Sjednat pořádek musela stovka ozbrojených policistů, čtyři studenti byli zadrženi.
Další střety se uskutečnily 25. listopadu, kdy policie odklidila velkou část barikád a zatkla přibližně 80 demonstrantů. O den později se policii při masivním zásahu podařilo odklidit všechna stanoviště a mezi 116 zadrženými odpůrci se jim podařilo zatknout i neoficiální vůdce protestů Joshua Wonga a Lestera Shuma. Okamžitou přítrž hnutí Occupy Central však tento krok neučinil. Hned druhý den se studenti vrátili do ulic a 30. listopadu se pokusili obklíčit vládní čtvrti, což vyústilo v osmnáct zatčení.
Podpora hnutí však nebezpečně poklesla. Podle serveru Voice of America má již téměř dvouměsíční protest sympatie méně než dvaceti procent lidí. I samotní demonstranti nejsou jednotní, jejich radikální část požaduje naprostou nezávislost Hongkongu na Číně.
Demonstranti organizovaní pro-demokratickým hnutím Occupy Central protestují v Hon-Kongu již od konce září proti rozhodnutí čínské vlády před-vybrat kandidáty do lokálních voleb v roce 2017.
KOREJSKÝ POLOOSTROV
Dvojka severokorejského režimu se setkala s Putinem
Choe Ryong Hae, který je po své nečekané návštěvě v Soulu opět považován za druhou nejvlivnější postavu v KLDR, se tentokrát objevil v Moskvě, kde se setkal s ruským prezidentem Putinem. Návštěva proběhla 17. – 25. listopadu a delegace se dále skládala z náměstků ministrů zahraničního obchodu (Ri Kwang Gun) a zahraničí (Kim Kye Gwan) a zástupce náčelníka generálního štábu (No Kwang Chol).
Předmětem Choeovy návštěvy v Rusku bylo upevnění bilaterálních vztahů mezi oběma zeměmi, které by měly být v roce 2015 „povzneseny na vyšší úroveň“ v politické, ekonomické i vojenské oblasti, jak se vyjádřila severokorejská státní média. Obě strany také souhlasily se zdvojnásobením svých snah o obnovení šestistranných rozhovorů. Choe Putinovi údajně také předal dopis od Kim Čong Una.
Kromě Moskvy měla delegace navštívit i ruská města na Dálném východě, Chabarovsk a Vladivostok. V chabarovském regionu působí několik severokorejských společností zaměstnávajících severokorejské pracovníky a s dalšími chystanými projekty lze očekávat jejich nárůst. Z vladivostockého přístavu pro změnu vyplouvají nákladní lodě do severokorejského přístavu Rason.
Od nástupu Kim Čong Una k moci v roce 2011 můžeme sledovat výraznou renesanci rusko-severokorejských vztahů. Tato oficiální návštěva měla zřejmě, kromě prohloubení stávajících vztahů, i další cíl. Tím mohlo být v tu dobu chystané hlasování ve Valném shromáždění OSN, které mělo rozhodnout o tom, zda by KLDR měla být vyšetřována Mezinárodním trestním soudem za porušování lidských práv. Ruská federace poté skutečně hlasovala proti (jako jedna z mála). Kladný výsledek hlasování je však pouze doporučením, jelikož Valné shromáždění samo o sobě nedisponuje pravomocí, která by mu umožnila nařídit vyšetřování.
Ruský akademik a expert na Severní Koreu, Andrej Laňkov, se pro server NK News vyjádřil v tom smyslu, že Choeovu návštěvu je nutné vnímat nejen z pohledu rusko-severokorejského sbližování, ale také v kontextu ruského soupeření se Západem (zejména s přihlédnutím k americké podpoře ukrajinské vlády).
Indonésie
Nová indonéská námořní doktrína
Nedávno zvolený indonéský prezident Joko „Jokowi“ Widodo při setkání hlav států na Východoasijském summitu ASEANu představil svou námořní doktrínu, díky které by se z Indonésie měla stát regionální námořní velmoc.
Mezi pět pilířů, které indonéský prezident představil, patří:
-Jako stát tvořený více než 17 tisíci ostrovy si Indonésie musí uvědomit, že její budoucnost bude determinována tím, jak ovládá svá moře.
-Udržení kontroly nad mořskými zdroji.
-Důraz na rozvoj námořní dopravní infrastruktury.
-Ukončení konfliktů o zdroje (nelegální rybolov), narušování suverenity, teritoriálních sporů, pirátství a znečišťování skrze námořní diplomacii.
-Vybudování obranných námořních sil.
Námořní síly by měly být tvořeny kombinací pobřežní stráže a válečného námořnictva. I přes Widodův příslib zvýšení obranného rozpočtu na 1,5 % HDP je jisté, že bude potřeba značného množství zdrojů, aby se tyto plány proměnily ve skutečnost. Indonésie bude usilovat zejména o zahraniční investice, které by měly umožnit výstavbu či modernizaci nových přístavů a další infrastruktury.
Bez dalšího výraznějšího zvýšení rozpočtu se navíc armáda ani letectvo nevyhnou případným škrtům ve prospěch rozrůstajícího se námořnictva a pobřežní stráže.
Vliv na další vývoj bude mít i reakce okolních států (zejména Číny) na zvětšování indonéských námořních kapacit a není vyloučeno, že půjde o další impuls pro zintenzivnění regionálního námořního zbrojení.
JAPONSKO
Japonsko pôjde k predčasným voľbám
Takmer presne dva roky od posledných volieb do dolnej komory parlamentu pôjdu japonskí voliči 14. decembra znovu k volebným urnám. Premiér Shinzo Abe oznámil svoje rozhodnutie rozpustiť parlament a zvolať predčasné voľby deň po tom, ako boli zverejnené ekonomické údaje, hovoriace o opätovnom upadnutí japonskej ekonomiky do recesie. Výkon hospodárstvo klesol v treťom štvrťroku podľa neskôr upresnených údajov až o 1,6 percent.
Abe tvrdí, že chce vo voľbách získať mandát elektorátu na pokračovanie jeho reformnej politiky, tzv. „abenomics“. Tá zatiaľ nepriniesla žiadané úspechy a japonská ekonomika sa nedokázala zdvihnúť z vyše dve dekády trvajúcej stagnácie.
Jasným favoritom volieb je napriek tomu práve Abeho vládna strana LDP s koaličným partnerom Komeito. Dezintegrovaná opozícia momentálne nepredstavuje silného oponenta, v takom krátkom časovom úseku navyše nie je schopná viesť efektívnu volebnú kampaň. Očakáva, sa že Abeho koalícia stratí niekoľko kresiel, no jej pohodlná väčšina by nemala byť ohrozená.
Vo všeobecnosti nemožno hovoriť o veľkej mobilizácii elektorátu. Popularita Abeho vlády postupne klesala kvôli kontroverzným krokom ako presadenie zákona o štátnych tajomstvách či reinterpretácia ústavného práva na kolektívnu sebaobranu. V súčasnosti však neexistuje v očiach japonských voličov reálna alternatíva. Zahraničná či bezpečnostná politika v kampani takmer nefigurujú.
Pre Abeho voľby predstavujú i vhodnú príležitosť na rekonštrukciu kabinetu. K zmenám na ministerských postoch prišlo už v septembri, možno ich však označiť za fiasko. Dve z nových ministeriek museli v októbri odstúpiť kvôli obvineniam zo zneužívania verejných zdrojov.
THAJSKO
Turbulentný vývoj v Thajsku
Thajsko si na ďalšie voľby počká minimálne do roku 2016. Podľa vlády ovládanej armádou totiž v spoločnosti pôsobia sily, ktoré komplikujú prebiehajúce reformné snahy a znemožňujú tak návrat k demokracii. Pod reformami vláda chápe systematické vykorenenie politického vplyvu podporovateľov predchádzajúcej premiérky Yingluck Shinawatry zvrhnutej v májovom puči. Pôvodne sa mali voľby konať na konci roka 2015. V platnosti napriek prísľubom ostáva i stanné právo, podľa ministra spravodlivosti na neurčito. Organizovaný odpor proti režimu je takmer nemožný. Podľa Úradu vysokého komisára pre ľudské práva OSN sa v Thajsku objavuje „znepokojujúci vzorec porušovania ľudských práv, ktorého výsledkom je potlačovanie kritických a nezávislých názorov“. Až groteskným príkladom vládnej snahy potlačiť akýkoľvek disent, je zadržanie študentských aktivistov, ktorí použili gesto z amerického filmu Hunger Games (zdvihnutie jednej ruky s tromi prstami nad hlavu) ako symbol odporu. Samotný film Hunger Games bol dokonca v Thajsku zakázaný a v kinách sa nepremieta.
Jedným z deklarovaných cieľov thajskej vlády je odstrániť korupciu. Práve Shinawatrinej vláda bola obviňovaná z rozsiahlej sprenevery verejných fondov. V novembri bolo zatknutých niekoľko vysokých predstaviteľov polície, obvinených z brania úplatkov, pašovania ropy a urážky monarchie, čo je v Thajsku vážnym zločinom. Zásah proti polícii je však vnímaný i ako útok na tradičnú baštu vplyvu Shinawatrinej podporovateľov.
Zatiaľ čo pozornosť sa upiera najmä na počínanie Chan-ochove vlády v Bangkoku, na juhu Thajska to vrie. V provinciách s moslimskou majoritou susediacich s Malajziou od roku 2004 bojujú povstalci proti centrálnej vláde. Boje si už vyžiadali vyše 6 tisíc obetí. Predchádzajúca vláda Yingluck Shinawatry naštartovala rokovania s povstalcami, tie však stroskotali po tom, ako krajinu zachvátila politický nestabilita po rozpustení parlamentu v decembri 2013. V odpovedi na rastúcu frekvenciu útokov separatistov začala thajská armáda posilňovať vojenskú prítomnosť v problémových provinciách a na začiatku novembra distribuovať zbrane medzi dobrovoľníkov z radov civilistov. Rysuje sa však i obnovenie rokovaní. Chan-ocha sa pri návšteve Malajzie 1. decembra dohodol s malajským premiérom Najib Razakom na obnovení rokovaní, v ktorých bude Kuala Lumpur mediátorom (podobne ako pri predošlých kolách vyjednávaní). Jedným z problémov, ktorý tvorí prekážku úspechu rokovaní, je nejednotnosť rebelských skupín. Tie sa nevedia zhodnúť na tom, aký je vlastne cieľ ozbrojeného boja nad rámec odporu proti „budhistickej nadvláde“.
AUSTRÁLIA
Ruské lode pri pobreží Austrálie
Napínanie svalov v ruskom podaní sme mohli v novembri vidieť i v takej nečakanej oblasti ako je južný Pacifik. Ruského rezidenta Vladimíra Putina, ktorý navštívil summit G20 v austrálskom Brisbane, „sprevádzali“ štyri plavidlá ruského námorníctva. Putin bol na summite konfrontovaný austrálskym premiérom Tony Abbottom, ktorý požaduje od Moskvy prijatie zodpovednosti a ospravedlnenie za zostrelenie letu MH17 z júla tohto roka.
Ruská flotila ešte pred vplávaním do Koralového mora vykonala cvičenia s ostrou muníciou v Juhočínskom mori. Canberra na monitorovanie ruských lodí vyslala hliadkové lietadlo P-3 Orion a fregatu HMAS Stuart. Ruské lode však po celý čas ostali v medzinárodných vodách.
Moskva pri medzinárodných summitoch už v minulosti vyslala pri miesto konania lode svojho námorníctva. Štyri plavidlá sú však rekordný počet. Pravdepodobne tak ide o snahy ruského námorníctva dokázať, že je schopné globálneho operačnej akcieschopnosti.
Autoři: Filip Šebok, Michael Myklín a Alžběta Bajerová, studenti mezinárodních vztahů, bezpečnostních a strategických studií a kulturních studií Číny na Masarykově univerzitě v Brně.
