Přehled a stručná analýza bezpečnostního dění z Latinské Ameriky za měsíc květen.

1. 5. – Situace svobody tisku v Latinské Americe se zhoršuje

Nezisková organizace Freedom House vydala zprávu z analýzy svobody tisku ve zkoumaném období let 2009 až 2013. Z analýzy vyplývá, že v roce 2013 došlo v Latinské Americe k největšímu zhoršení svobody tisku. Kuba vychází s nejnižší mírou svobody tisku z latinskoamerického regionu a dlouhodobě se umisťuje na druhém místě v celosvětovém měřítku, první místo obsadilo Bělorusko. Ke zhoršení situace došlo ve Venezuele, Hondurasu, Panamě a Surinamu. Naopak zlepšení nastalo v případě Paraguaye, která postoupila ze statusu nesvobodná na částečně svobodná.

Venezuela

Venezuelská krize: Konec dialogu?

Vyhlídky na úspěch dlouho očekávaného národního dialogu mezi venezuelskou vládou a opozicí, který se započal na začátku dubna, jsou po květnovém vývoji dosti pesimistické. Podle uskupení opozičních stran, Mesa de la Unidad Democrática (MUD), které se dialogu účastní, vláda svým jednáním brání možnému úspěchu dialogu. MUD kritizuje především pokračující represe a zatýkání dalších protestujících, jejichž počet v květnu narostl o téměř 300 zadržených. MUD také upozornilo na to, že stále čeká na reakci vlády k opozičnímu plánu národního usmíření a průběhu dialogu nepřidává ani urážlivá rétorika předsedy Národního shromáždění, Diosdadlo Cabello.

Represe ze strany vládních bezpečnostních složek, kvůli kterým MUD odmítá dále pokračovat v národním dialogu, se opakovaly pouhý den po tomto oznámení. Venezuelská Národní garda zadržela na osmdesát studentů protestujících proti věznění více než 200 aktivistů, zadržených během masivního zátahu police proti protestním táborům, kde údajně ukrývali zbraně a drogy. Nutno však říci, že vláda většinu zadržených aktivistů z pouličních táborů propustila hned několik dní po zátahu. Na druhou stranu ve vazbě od vypuknutí nepokojů v únoru zůstávají stovky protestujících. Rozsáhlou kritiku porušování lidských práv vyjádřila na začátku května ve své zprávě také organizace Human Rights Watch. Zpráva mj. uvádí, že násilí často nebylo „vykonáno k vynucení zákona nebo rozptýlení demonstrací, ale za účelem potrestání aktivistů za jejich politické názory“.

Venezuelská opozice není zdaleka sjednocená, a tak zatímco MUD na začátku dubna přistoupila k národnímu dialogu, radikálnější křídlo opozice, mezi nimiž jsou studenti i opoziční politici jako Maria Corina Machado, či vězněný Leopoldo Lopez, jednat s vládou odmítají. Venezuelská vláda již dříve vinila USA ze snah o převrat. Znovu se k těmto teoriím venezuelské vedení vrátilo ve spojitosti právě s Machado, kterou na základě její mailové konverzace s americkým vyslancem pro Kolumbii, Kevinem Whitakerem, nařklo z přípravy převratu a svržení venezuelského prezidenta Nicolase Madura. Machado obvinění na Twitteru popřela a dolní komora Kongresu Spojených států mezitím odsouhlasila návrh zákona na udělení sankcí vůči venezuelským vládním představitelům. Proti takovému postupu je však Bílý dům, podle něhož by se sankce staly překážkou pro národní dialog. Avšak vzhledem k tomu, že opozice se prakticky zřekla účasti na vyjednávání s vládou, obavy o úspěch národního dialogu již nejsou aktuální.

Pravděpodobnost, že by nepokoje slábly, je zatím mizivá. Na sociálních sítích se dokonce šíří návody radikální opozice na vhodné i nevhodné vybavení na demonstracích, včetně improvizovaných ochran proti slznému plynu. Daniel Lansberg-Rodríguez upozornil na fakt, že slzný plyn aplikovaný Národní gardou proti demonstrujícím je agresivnější než během nepokojů v roce 2007, kterých se přímo účastnil. Zatímco před sedmi lety stačil na zmírnění efektu slzného plynu ocet, dnes se aktivisté vybavují tzv. Maaloxem, účinnější látkou proti bolestivému podráždění. Venezuela je dnes údajně soběstačná ve výrobě slzného plynu. Studie ale ukázala, že ještě v letech 2008 až 2011 nakoupila od brazilské společnosti 150 tun této látky za 6,5 – 9 milionů dolarů.

8. 5. – Role USA v řešení venezuelské krize

Moisés Naím představil Komisi pro zahraniční věci amerického Senátu možné kroky USA, které mají potenciál pomoci překonat venezuelskou krizi směrem k posílení demokracie a ekonomickému zotavení. Naím, uznávaný analytik a spolupracovník Carnegie Endowment for International Peace, předložil komisi pět doporučení, které se týkají jednak podpory šíření pravdivých informací (především prostřednictvím zveřejňování nasbíraných dat), jednak sankcemi vůči jednotlivcům zodpovědných za porušování lidských práv. Naopak varuje před sankcemi v ropném sektoru, na které by mohla být vládou snadno svalena vina za ekonomické problémy země. Dále by se podle Naíma měly USA zasadit o to, aby státy hromadně odsoudily zatýkání a kruté zacházení s opozicí ve Venezuele a aby došlo k odkrytí skutečného dopadu chávistického modelu vládnutí na obyvatele v zemi. Celý příspěvek Moisés Naíma si můžete přečíst zde.

Brazílie

13. 5. – Na hranicích nasazeny tisíce vojáků

Brazilská vláda v rámci příprav na blížící se světový fotbalový šampionát nasadila ke kontrole hranic se svými sousedy na třicet tisíc příslušníků ozbrojených sil. Ti zde budou patrolovat a případně kontrolovat podezřelá vozidla či osoby. Podobná operace se odehrála již minulý rok, zabaveno bylo tehdy přes devatenáct tun drog, mnohé zbraně a výbušniny. Úřady nejsou ze strategických důvodů ochotny sdělit, kdy bude akce ukončena.

18. 5. – Vzpoura ve vězení Arajacu

V jednom z nejstřeženějších brazilských vězení, Arajacu, na východě země došlo v sobotu 17. května k povstání. Vězni pronikli do prostorů, ve kterých se zdejší chovanci schází s návštěvami, přičemž se jim podařilo zadržet sto dvacet dva rukojmích. Hlavním požadavkem povstalců bylo lepší zacházení a flexibilnější časy návštěv. Po několika desítkách hodin se však podařilo najít kompromis a vězni své zajatce propustili, čímž vzpoura fakticky skončila.

26. 5. – Fotbalová horečka vrcholí

V reakci na úvodní trénink fotbalistů Brazílie vyšlo v pondělí 26. května do ulic Rio de Janeira několik stovek lidí. Oproti masovým demonstracím z minulého měsíce se však zdá být situace o něco klidnější. Protestující, především učitelé, požadovali lepší pracovní podmínky a vyšší platy. Závažnější incidenty se odehrály o dva dny později v hlavním městě Brasilia, kde se se policií střetli protestující z místních domorodých kmenů. Ozbrojené složky byly nuceny ke zvládnutí asi tisícihlavého davu nuceny užít slzný plyn. Jeden policista byl zraněn poté, co jej do nohy zasáhl šíp.

Kolumbie

26.5. – Dohoda s FARC v ohrožení kvůli prezidentským volbám

V Kolumbii se prolínají dvě ostře sledovaná témata – prezidentské volby a vyjednávání vlády s guerillovou skupinou FARC (Kolumbijské revolucionářské ozbrojené síly), s níž už padesát let válčí. Výsledky prezidentských voleb mohou totiž výrazně ovlivnit probíhající dialog a možné ukončení dlouholetých bojů. Proti stávajícímu kolumbijskému prezidentovi Juanu Manuelu Santosovi kandiduje Óscar Iván Zuluaga, který je známý svou kritikou Santosova „shovívavého“ přístupu k FARC. Prezident Santos zahájil vyjednávání s FARC v listopadu 2012. Přestože od té doby nedošlo k velkému pokroku, strany se právě krátce před volbami dohodly na několika otázkách. Jedná se o možnosti zapojení FARC do politického procesu či způsoby boje proti drogovému obchodu. FARC se mezitím snaží posílit svou vyjednávací pozici ujištěními o tom, že k dialogu nepřistoupilo z důvodu vojenské porážky. Mezi otázkami, které zatím nebyly vyřešeny, zůstává např. odškodnění obětí či odzbrojení FARC.

Dosavadní pokrok ve vyjednáváních však může být reálně ohrožen, neboť v prvním kole vyšel právě odpůrce dialogu, Zuluaga, se čtyřprocentním předstihem před stávajícím prezidentem a protikandidátem, Santosem. Zuluaga, který je odpůrce dialogu s FARC, se již dříve vyjádřil, že vyjednávání jsou projevem slabosti a FARC by neměla dostávat příležitost rozhodovat o osudu Kolumbie. Druhé kolo voleb, ve kterých se rozhodne mezi Zuluagou a Santosem se uskuteční 15. června. Padesátiletý boj s FARC, jejíž příjmy putují převážně z prodeje kokainu, si vyžádal nejméně 220 tisíc obětí.

Mexiko

11. 5. – Taktický obrat v boji proti Templářským rytířům

Mexická vláda oficiálně vyzbrojila civilní sebeobranné skupiny v obci Tepalcatepece ve státě Michoacán. Krok je překvapivý vzhledem k tomu, že se poslední měsíce snažila naopak o jejich odzbrojení. Nyní tyto skupiny, nově nazvané Státní venkovské síly (Fuerza Rural Estatal – FRE) vybavila uniformami a zbraněmi. Členové FRE si kromě nového zbraňového vybavení mohou ponechat i stávající zbraně, které musí zaregistrovat (výjimkou jsou AK-47, které je zakázáno používat). Sebeobranné složky vznikly v Tepalcatepec v únoru 2013 v odpovědi na nekončící násilí drogových kartelů a neochotou státu problém řešit. K vytvoření FRE dojde také ve zbývajících třech michoacánských obcích Coalcomán, Apatzingán a Aguililla.

26. 5. – Vůdce zapatistů odchází ze scény

Subcomandante Marcos oznámil svůj odchod z čela Zapatistické armády národního osvobození – zkráceně zapatistů. Svůj odchod vyjádřil způsobem, že „nikdy nežil a jednalo se pouze o strategii, jak přivolat pozornost k domorodému obyvatelstvu.“ Tajemnou auru kolem sebe Marcos pěstoval již delší dobu. Na veřejnosti se ukazoval jen zřídka a pouze se zahalenou tváří v černé kukle. Od roku 2006 se ukrýval a na veřejnost o Marcosovi zapatisté vypouštěli různé fámy, např. že trpí smrtelnou nemocí nebo je mrtvý. V jednom případě jej zapatisté označili za hologram. Marcos svým odchodem přenechává prostor novým generacím. Kontroverznost Marcosovy postavy pokračuje, když v oznámení uvádí, že jeho osobnost byla vytvořena a zapatisté ji teď zničí.

Zapatisté nesou název po mexickém revolucionáři Emilianu Zapatovi. V roce 1994 se zapatisté vzbouřili proti mexické armádě kvůli marginalizaci domorodých obyvatel (Mayů). Dvanáctidenní boje si tehdy vyžádaly životy téměř 300 obyvatel, následný mírový proces byl završen dohodami ze San Andrés z roku 1996. Stovky obcí ve státě Chiapas pod vedením zapatistů dosáhly vysokého stupně autonomie. Cenou je však vysoká míra chudoby, neboť se distancují od státní podpory ve zdravotnictví či vzdělání.

Kuba

7. 5. – Kuba zadržela exulanty pro podezření z plánovaného útoku

Kuba na začátku května oznámila, že 26. dubna zadržela čtyři kubánské exulanty s trvalým pobytem v Miami. Dle kubánského ministerstva vnitra jsou dotyční podezřelí z plánovaného útoku na vojenská zařízení na Kubě. Podle kubánských představitelů zadržení přiznali, že spolupracují s Luisem Posadou Carrilesem, dnes 85letým kubánským exulantem, který v minulosti pracoval jako agent CIA v Miami. Kuba a Venezuela již několik let vyžadují vydání Carrilese z USA. Hlavním důvodem je obvinění z útoku na komerční letadlo v roce 1973, při kterém zahynulo 73 cestujících. V USA Carriles z útoku na letadlo obviněn nikdy nebyl, před texaským soudem stanul pouze za podezření z nelegální imigrace, z něhož vyvázl bez trestu. Kubánské ministerstvo vnitra rovněž oznámilo, že USA bude kontaktovat kvůli dalšímu vyšetřování zadržených, ale podle amerického ministerstva zahraničí se tak dosud nestalo. Kubánský exil v Miami shledává obvinění kubánské vlády smyšlenými.

Kuba zadržené podezřívá ze spolupráce nejen s Carrilesem, ale i dalšími třemi exulanty, ti však jakoukoli spojitost popírají. Kuba podle jejich tvrzení „historkami o terorismu“ pouze odlákává pozornost od ekonomických problémů.

Guatemala

23. 5. – Ex-prezident uplacen za uznání nezávislého Tchaj-wanu

Na pět let a deset měsíců byl odsouzen bývalý guatemalský prezident Alfonso Portillo (2000-2004) za přijetí 2,5 milionového (USD) úplatku od Tchajwanské vlády. Tchaj-wan si tímto krokem zajistil diplomatické uznání státu Guatemalou a Portillo pobyt za mřížemi. Ex-prezident byl vydán newyorskému soudu loni v květnu, neboť transakce probíhaly právě přes účty v amerických bankách. Jak uvádí deník Nación, jedná se o první případ, kdy byla bývalá latinskoamerická hlava státu vydána soudu ve Spojených státech. Guatemala je jednou z dvaceti dvou zemí, které uznávají nezávislost Tchaj-wanu.

Ekvádor

30. 5. – Exprezident odsouzen k dvanácti letům vězení

Jamil Mahuad, prezident Ekvádoru mezi lety 1998 až 2000, byl ve své nepřítomnosti odsouzen k dvanácti letům vězení. Důvodem má být jeho opatření z dob hospodářské krize, která tuto jihoamerickou zemi postihla v roce 1999. Mahuad tehdy nechal kvůli obrovské inflaci na několik dní uzavřít všechny banky a peněžní ústavy, díky čemuž neměli běžní občané ke svým penězům přístup. Podle ekvádorských úřadů tím chránil zájmy některých bankéřů. Už několik dní před tímto rozsudkem byl na Mahuada mezinárodní policejní organizací Interpol vydán zatykač. Exprezident, který po puči v roce 2000 uprchl do USA, však veškerá obvinění popírá a své odsouzení považuje za populistický krok současné levicové vlády.

Uruguay

12. 5. – Prezident Mujica se setkal s Barackem Obamou

Prezident USA Barack Obama přivítal v pondělí 12. května ve Washingtonu svého uruguayského kolegu José Mujicu. Během krátkého společného prohlášení, které schůzce předcházelo, ocenil Obama především pevné ekonomické vztahy mezi oběma zeměmi a pokrok, kterým jihoamerická země od roku 2010, kdy byl Mujica do svého úřadu zvolen, prošla. Uruguayský prezident byl méně vybíravý a kritizoval americkou podporu tabákovým společnostem, které jsou podle něj zodpovědné za smrt milionů lidí. Otřel se i o téma španělsky mluvících přistěhovalců, když řekl, že je nutné, aby se USA v budoucnu staly bilingvní zemí.

Autoři: Michaela Klíčníková, studentka magisterského oboru Mezinárodní vztahy a Pavel Vinkler, student bakalářských oborů Bezpečnostní a strategická studia a Politologie, Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity.