Krátký rozhovor s analytičkou The Heritage Foundation o americké jaderné politice.
Michaela Dodge působí jako analytička v The Heritage Foundation, kde se specializuje na protiraketovou obranu, problematiku jaderných zbraní a kontrolu zbrojení. Vystudovala bakalářský program mezinárodní vztahy a bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity a magisterský program Defense and Strategic Studies na Missouri State University ve Spojených státech.

Na své přednášce v rámci letní školy Nation Branding jste měla prezentaci o problematice financování americké armády, zaměřenou na jaderné zbraně. V čem konkrétně tkví jádro celé diskuse v USA?

Jádro otázky tkví v tom, kolik jaderných zbraní mají Spojené státy mít. Z hlediska financování se diskutuje o tom, kolik zdrojů by měly Spojené státy investovat do svého jaderného arzenálu. Nyní jsou to méně než dvě procenta celého rozpočtu obrany.

Jaké je v této diskusi stanovisko The Heritage Foundation, v níž pracujete jako analytička?

My si myslíme, že Spojené státy by měly zvýšit počet operativně rozmístěných jaderných zbraní, aby byly schopny ohrozit a případně zničit důležité cíle nepřátel (například C2 infrastruktura, jejich zbraně, politické vedení). Z hlediska odstrašování si všimněte asymetrie mezi tím, čemu přikládají hodnotu ve své politice američtí lídři (obyvatelstvo, ekonomika) a potencionální nepřátelé (politické vedení, nástroje zastrašovaní, nástroje, které umožňují politické špičce vládnout). Jednodušší je zničit město, než například zbraně v tunelech. Proto si myslíme, že by Spojené státy měly mít 2700 až 3000 operativně rozmístěných nukleárních hlavic.

Z hlediska financování se jaderný komplex zabývá mnoha aktivitami, které nemají s jaderným programem co dělat (například vyrábí radioaktivní izotopy pro léčbu rakoviny). Tyto aktivity jsou ovšem zcela nebo částečně placené z peněz určených na jaderný program. Vzhledem k nedostatečným investicím do jaderné infrastruktury se tento komplex potýká s řadou problémů, přes staré vybavení po ztrátu vědomosti ohledně výroby a designu jaderných zbraní.

Obamova administrativa se snaží prosadit politiku „Global Zero“. Jsou cíle této politiky splnitelné a zároveň bezpečné pro USA?

Cíle této politiky jsou nesplnitelné. Vyžadovaly by zásadní změnu lidské přirozenosti a zásadní transformaci mezinárodního systému. I kdyby byly tyto dvě podmínky splněny, neznamenalo by to bezpečnější svět. Lidé nepotřebují jaderné zbraně ke spáchání velkých škod – první a druhá světová válka budiž toho důkazem. Od konce druhé světové války jsme neměli žádný masový konflikt tak velkého rozsahu. Z tohoto hlediska nám odstrašování sloužilo dobře.

Jaké tedy mohou být dopady Obamovy úsporné politiky?

Například vysílaní signálů, že zatímco všechny ostatní jaderné státy modernizují své zbraně, tak Spojené státy jako jediný jaderný stát nevyrábí žádné nové zbraně, neurčuje pro ně žádné nové mise nebo jim nedává žádné nové možnosti užití.  Nepřátelé mohou tuto politiku interpretovat jako slabost a škodit americkým zájmům. Samostatnou kapitolou je pak zranitelnost vůči prvnímu úderu ze strany jiného aktéra a možnosti nátlaku a vydíraní, které tato slabost nabízí.

Jaké dopady může mít nemodernizace jaderných zbraní, ale i stárnutí odborného personálu s nimi pracujícími?

Dopadem je v podstatě „attrition by disarmament.“ Potencionálním dopadem je také kredibilita amerických jaderných garancí a arzenálu samotného, pokud vědci nemají dost znalostí a zkušeností, aby mohli zaručit, že arzenál je zajištěný, bezpečný a spolehlivý.

Aktuální je i diskuse nad neprobíhajícími testy jaderných zbraní v USA, jaký je Váš názor na tuto problematiku?

Rozhodnutí o testování jaderných zbraní je politického charakteru. Spojené státy neprovozují žádné experimenty, které by produkovaly jaderný „yield,“ na rozdíl od Číny nebo Ruska. Tyto malé experimenty, které mohou být provozovány v místnosti velikosti garáže, by nám mohly říct mnoho o stavu našich jaderných zbraní a odhalit problémy, které počítače odhalit nedokážou. Také by přispěly k udržení a zlepšení znalostí personálu. Stojí za zmínku, že současný program Stockpile Stewardship Program je jedním z nejdražších způsobů, jakým člověk může udržovat status svého arzenálu.

Poměrně novou hrozbou jsou tzv. elektromagnetické pulzy. Mohla byste prosím ve zkratce popsat naším čtenářům, o jakou hrozbu se jedná a v čem spočívá její nebezpečí?

Elektromagnetický pulz je silný proud elektromagnetických částic, které ničí elektrická zařízení a sítě. Elektromagnetický pulz vzniká při jaderné explozi. Dosah je ovlivněn mnoha faktory; největší je, pokud jaderná zbraň vybuchne několik set kilometrů nad zemí. Podobný efekt vzniká také při slunečních bouřích nebo při použití specializovaných zbraní (radiological weapons, electromagnetic gun).

Nebezpečí spočívá hlavně v jejich dosahu a v absolutní závislosti způsobu našeho života na elektrické energii (dovoz jídla, chlazení, komunikace, bankovnictví, apod.). Obnovení dodávky elektřiny by mohlo trvat roky, což by v podstatě způsobilo rozklad společnosti. Díky těmto efektům je to mimořádně atraktivní asymetrická zbraň.

Máte nějaké doporučení pro naše čtenáře, aby dokázali svou kariéru nastartovat tak skvěle, jak jste to dokázala Vy?

Tvrdě pracovat a nebát se. Naši studenti jsou více než konkurenceschopní z hlediska znalostí a dovedností – a tu praktickou stránku se člověk naučí praxí.

Rozhovor spracoval David Jehlička, student Bezpečnostních a strategických studií na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity.