Štábní hra a štábní cvičení jsou metody výcviku a vnitřní kontroly využívané především v ozbrojených silách. Tyto velmi efektivní a relativně nenákladné postupy ale mají své potenciální využití také v soukromém sektoru. Následující text přibližuje základní fakta těchto konceptů, načrtává schéma přípravy takové hry a aplikuje je na konkrétním příkladě v rámci činnosti bezpečnostní agentury.

V současné době používají společnosti k optimalizaci řídících a rozhodovacích procesů různé nástroje. Většina z nich vychází z týmové spolupráce, pracovní poradou počínaje a dlouhodobými projekty jako je brain-storming a team-building konče. Problém většiny těchto metod je v tom, že nevytváří dostatečně silné opoziční resp. konfliktní prostředí.

K čemu potřebujeme opoziční prostředí?

Především proto, že neopoziční prostředí nemá dostatek nástrojů pro řádnou identifikaci vlastních chyb a slabých stránek. A co hlavně, v takovém nejsme schopni najít optimální řešení. Pokud ho i najdeme, neumíme předpovědět, jak se bude v reálu chovat. Podcenění těchto činností (tedy nalézání a řešení chyb) nebo podcenění jejich významu vede k situaci, kdy kumulaci chyb a jejich působení společnost neunese. Jedno krásné mudrosloví říká: “Drobné chyby jsou jako jemný písek. Ten vniká do i nejmenších částí stroje a nakonec způsobí jeho zadření.”

Bezpečnostní agentura je subjekt, který v opozičním prostředí pracuje. Rukojmí v bance, konflikty v obchodních domech, konflikty na diskotékách a při koncertech jsou jenom částí situací, kdy soukromá strážní a ochranná služba je jedinou autoritou na místě a lidé se spoléhají na jejich schopnost takovou situaci řešit. Jejich zklamání ze selhání personálu, i když nepočetné, je špatným vysvědčením nejen pro osobu strážného, ale i pro agenturu samotnou

Existuje ale řešení, které nastoluje velice tvrdé opoziční prostředí. Vojáci jej nazývají štábní hrou. Její princip spočívá v soupeření dvou nebo více skupin za použití vojenských nástrojů s cílem splnit zadání. Zadáním nemusí být jen vítězství, ale třeba maximalizace územního zisku, minimalizace vlastních ztrát, minimalizace ztrát civilního obyvatelstva, minimalizace poškození objektů a další hlediska. Strany využívají plně všech nástrojů a herní boj je veden bez ohledu na to, jakou stranu kdo zastupuje. Všichni se snaží zvítězit za plného využití všech dostupných nástrojů (dělostřelectva, raket, letectva apod.).

Cílem klasické štábní hry bývá ověření návrhu činnosti vojska v opozičním prostředí a úprava strategických záměrů a taktických nástrojů k maximální možné eliminaci chyb a selhání. Nemusí jít jen o chyby vůči nepříteli, ale i o chyby uvnitř – problémy zásobování, součinnosti apod. Průběh a výsledek štábní hry je anotován a procvičuje se v tzv. štábním cvičení, tedy na úrovni jednotek, které se budou reálné aktivity účastnit.

Skupině rozhodovacích činností v opozičním, nebo jiným názvem konfliktním prostředí, se dokonce věnuje i matematická disciplína, teorie her. Ta analyzuje celé řady rozhodovacích činností, kde dochází ke konfliktu zájmů. Vypracovává teoretické modely a snaží se sestavit jejich co nejvěrnější matematický popis. Za pomocí matematického aparátu pak hledá optimální strategii a taktiku pro účastníky. Teorie her se uplatňuje v mnoha oblastech lidské činnosti. Namátkou vojenství, ekonomie, politologie, sociologie, biologie.

Aplikaci takové techniky analýzy konfliktu a jejího řešení v bezpečnostních agenturách nebylo v posledních letech věnováno příliš pozornosti. Je to škoda. Systém je nesmírně užitečný a je schopný přinést sofistikované řešení chyb v řídících a provozních mechanismech.

Štábní hra a štábní cvičení

Štábní hra a štábní cvičení by měly být aplikovány po sobě v pořadí jak je zde uvedeno. Štábní hra by měla být provedena postupně ve všech odvětvích, kterými se agentura zabývá. Souhrn poznatků by měl být aplikován v závěrečné – generální hře, kde by bylo možno analyzovat i součinnost jednotlivých odvětví a nalézt případné zlepšení této součinnosti.

Z případové studie: při hře bylo zjištěno, jak zajistit bezpečnost transportu cenin přes nebezpečnou zónu bez dodatečných doprovodů. Stačilo upravit harmonogram rozvozu strážných přes tuto oblast na a ze strážních stanovišť a dát těmto posádkám za úkol průzkum trasy. Tím bylo včas eliminováno přes 90% bezpečnostních rizik a trasa se téměř bez stávajících vice nákladů stala bezpečnou. Včasné odhalení příprav totiž vedlo k preventivním zásahům a bezpečnost transportu nebyla ohrožena. Za poslední tři roky v oblasti nebylo zaznamenáno jediné úspěšné přepadení, i když náklady na zabezpečení transportu výrazně poklesly.

Štábní hra

Samotná příprava štábní hry musí začít zadáním. Zadání musí vyjít z reálného prostředí, ve kterém firma působí. Dnes už není potřeba připravovat stoly s plastickým modelem terénu, plně postačují internetové aplikace.

Celé schéma přípravy hry a vztahy mezi jednotlivými kroky jsou uvedeny ve schématu S I.

S I.: Schéma struktury štábní hry a vzájemných vztahů

Poznámky k S I.

Vedoucí hry provede jen činnosti označené žlutou barvou. Z pravidel vyplývá vše ostatní. Rozhodčí na základě pravidel hodnotí jednotlivé úkony ve hře přidělováním nebo odnímáním bodů. Pokud hráči vytváří týmy, určují si sami fungování uvnitř týmu a stanovují si pravidla pro konstrukci a použití vlastních nástrojů.

Vysvětlivky některých termínů:

Nástroj – je akce nebo zařízení, které bude použito pro plánovanou akci (např. slzotvorný plyn, použití chvatů ap.).

Herní odměny a tresty – zpravidla jde o nastavení počtu bodů + nebo – za jednotlivé akce (např. zpoždění akce, urychlení akce ap.).

Zisk ze hry – je vyjádřen přínosem pro konající organizaci (např. vyřešení střídání stráží ap.).

Odměna – je reálná odměna za vítězství (např. pohár, dort, peníze ap.).  

Výsledkem je plastický obraz možných alternativ vývoje situace od krajně nepravděpodobných (ale to neznamená, že nejsou za určitých podmínek použitelné) po krajně pravděpodobné (ale to neznamená, že budou vždy použity). Neocenitelné je použití těchto her pro modelování turbulentních situací, jako je pořadatelská služba, ochrana objektů uvnitř zástavby, anebo transport neobvyklého charakteru např. radioaktivní materiál, diamanty ap.

Štábní cvičení

Štábní cvičení je svým pojetím podmnožinou štábních her. Na základě podrobné analýzy štábní hry se stanoví zásady jednotné reakce na neočekávanou situaci a tyto zásady se procvičují v reálném prostředí. Jsou nasazeni lidé, kteří procvičovanou akci provádí nebo budou provádět. Pokud jde o terénní nebo dopravní službu mělo by se cvičit i v různých klimatických podmínkách. Cílem je vytvořit návyky unifikované reakce na vzniklý konflikt. Takové reakce, která bude znamenat za každé situace optimální řešení.

Cvičení není jen procvičováním reakce. Na průběh by měl dohlížet minimálně jeden hodnotící, který zachytí rozdíly mezi cvičícími a navrhne korekce. V reálu to znamená, že může dojít k individuální úpravě zásad a rolí. A to je druhý přínos štábního cvičení. Dovolí totiž vypracovat individualizované postupy pro jednotlivé pracovníky tak, aby se smazaly handicapy a posílily žádoucí vlastnosti.

A co dál?

Zatímco organizace a průběh hry přináší při dobré přípravě jen minimální problémy, jiná je situace v hodnocení výsledků, jejich verifikace a implementace. Zde se většinou doplňuje matematický aparát z teorie her se statistickým a optimalizačním aparátem.

Např. transportní služba zná z praxe problém optimalizace trasy, který je v matematice znám pod názvem problém obchodního cestujícího. Dnes existuje na vebu v prostředí googlovských map elegantní řešení. I přes to je problém transportu hlubší. Trasy je potřeba v náhodném intervalu měnit, hodnotit rizika úseků a přistupují i další parametry jako sjízdnost trasy v zimním období apod. Proto je potřeba už při plánování hry myslet na hodnotící kritéria a v případě nejistoty se poradit se zkušenými analytiky. Zkoušení různých řešení podle vlastního laického úsudku není zrovna správná metoda. Právě kvůli vyhodnocení se totiž celá hra koná, ne opačně. Je tedy třeba věnovat mu maximální pozornost.

Výsledky získané ve štábní hře a verifikované štábním cvičením je dále potřeba implementovat do vnitřních předpisů a postupů. Krajní situace, jako napadení objektu útočníky, zadržování rukojmích apod. by měl řešit manuál pro řešení krizových situací. Ten nepodceňujte. Jako příklad takové situace je přepad banky se zadržením rukojmích. Pracovník bezpečnostní autority  je v této situaci jediná autorita na místě. On by měl být oporou psychicky i fyzicky deprivovaným rukojmím a nárazníkem mezi nimi a únosci. Neměl by být jen dobrým střelcem nebo fyzicky vybavenou “gorilou”.

Příklad hry a cvičení

Agentura má v náplni strážní službu, transport cenných nákladů a ochrannou službu. Námětem štábní hry je ochranná služba při koncertních vystoupeních populárních skupin. Koncerty se konají v uzavřeném areálu a často při nich vypukají spory a fyzické potyčky. K dispozici je podrobný plán areálu, vnější vizualizace pomocí fotografických map a vnitřní vizualizace z kamerového systému. Stanoví se všeobecná pravidla.

Hry se účastní tři týmy: tým ochrany (náš tým), tým pořadatelů a majitelů a tým publika. Jsou určeni tři rozhodčí a tři zapisovatelé. Každý tým si zvolí svého vůdce a svá pravidla pro výběr nástrojů a jejich použití.

Hra začíná rozmístěním pořadatelů a ochranky, poté jsou vpuštěni diváci. Koncert začíná a začíná i modelování možných konfliktů. Hádka, fyzické napadení, napadení chladnou zbraní (i když by se do publika neměla dostat), napadení střelnou zbraní (i když by se do publika neměla dostat), všeobecná panika, požár a také útok zvenčí.

Při hře se bedlivě sleduje chování jednotlivých skupin, kontroluje se dostupnost a použitelnost nouzových východů, zvládání paniky, hasební plán a postupně se vynořují společné kritické body pro řešení takových situací. Hra končí a hodnotící začnou výsledek přetavovat do praktických pokynů.

Nyní je na řadě štábní cvičení. Provádí se s lidmi, kteří mají toto zadání v reálu za úkol a procvičují se jednotlivé situace. Zjišťujeme, že osoba A má fobii na plamen, ale je velice rozhodná a pohotová. Osoba B nereaguje dostatečně rychle na vznikající konflikt, ale má vynikající fyzickou přípravu a umí se pohybovat mezi lidmi. A tak můžeme pokračovat dál.

Výsledkem může být nově sestavený tým, schopný efektivněji řešit konfliktní situace. Procvičování nových rolí pokračuje tak dlouho, až každý z jeho členů dostane své místo a svoji roli tak říkajíc do krve. Tým se stává bezkonkurenčním v kvalitě odvedené práce.

Je naprosto jasné, že za takovým výcvikem stojí mnoho dřiny a je náročný na čas a organizační činnost. Ale výsledkem je stabilní tým. První náročný výcvik má za sebou a další nově příchozí jsou proškolováni už zaběhlými profesionály a náklady na další výcvik tak klesají. Systém se bude dál plynule rozvíjet v automatickém režimu.

Náročnost výcviku pomocí štábní hry a štábního cvičení tkví v časové ose a v potřebné úvodní organizační práci. Náklady vzhledem k užitku jsou významně menší oproti školením a trenažérům. Ty sice poskytují mnohé vědomosti, ale neposkytují data pro přímé použití. Pro srovnání: jednodenní školení s výcvikem školené dovednosti se pohybuje v ceně okolo 1 500 Kč/osoba + mzdový paušál. Jednodenní štábní hra se náklady pohybuje okolo 500 Kč/osoba + mzdový paušál. Cvičí se komplex a data jsou okamžitě použitelná.

Na závěr ještě příklad systému výcviku publikovaný zde se svolením jedné zahraniční bezpečnostní agentury.

Tzv. základní výcvik se provádí dva roky v poměru 3 školení : 6 trenažérů : 2 štábní cvičení v trimestru (čtyři měsíce). Zaměstnanci cvičí systémem 2:5 tedy dvě hodiny placeného výcviku a pět hodin z vlastního volna. Stimulace profesním růstem je rozhodující, protože platový rozdíl je poměrně velký.

Po závěrečném úspěšném testu je zaměstnanec zařazen na funkci vyšší, tedy ze strážného se stává starší strážný a v případě dobrých výsledků pokračuje v profesním růstu na vedoucího směny atd. Následný výcvik směřuje k upevňování získaných dovedností a k vytváření nových návyků. Tento výcvik představuje jen minimální náklady.

Předchozí vyšší vzdělání (OŠ, VŠ) se do postupu započítává, ale mělo by být zásadou (stejně jako u Japonců), že i budoucí řídící pracovník si práci projde od počátku. Jen tak lze vychovat kvalitní kolektiv, schopný řešit jakoukoliv krizovou situaci.

Náklady na výcvik jednoho zaměstnance jsou korelovány s výnosy z jeho činnosti, snížené o náklady na škodní události během služby. Z tabulky I. je zřejmé, že náklady na personál bez výcviku jsou podstatně vyšší (nižší výnos) než náklady na vycvičený tým. Stoupající náklady na výcvik více než dobře kryjí stoupající výnosy. Minimální škodní události, maximální efektivita při řešení konfliktních situací znamená i nezanedbatelnou konkurenční výhodu.

                                   Koeficient nákladovosti K_n= N_(výcv)/V(_očiš)

kde   N_(výcv) – náklady na výcvik včetně nákladů mzdových

V_(očiš) – výnosy snížené o škodní události (výnos – zaplacená škoda)

 

Tab.I. Koeficient nákladovosti pro různé typy výcviku a různé funkce

Funkce	Bez výcviku	Výcvik
		Školení	Trenažér	Štábní cvičení
Strážný	0,28	0,21	0,19	0,09
Řidič	0,32	0,18	0,18	0,13
Ochrana	0,31	0,27	0,26	0,14

Poznámka k tabulce: publikovaná data ukazují jasně význam zařazování štábního cvičení do pravidelného výcviku zlepšování kvality práce. Neznamená to ovšem, že ostatní součásti výcviku by měly být opomíjeny. Agentura si tuto korelaci udělala jako průzkum optimálního složení výcviku kvalitního zaměstnance.

Doporučená literatura

CHVOJ, Martin: Pokročilá teorie her ve světě kolem nás, GRADA 2013, ISBN: 978-80-247-4620-3.

FIALA, Petr: Modely a metody rozhodování,  OECONOMIA 2008.

PELÁNEK, Radek: Teorie her, dostupné na: http://www.fi.muni.cz/~xpelanek/IV109/slidy/teorie-her.pdf.

PELIŠ, Michal: Teorie her jako formální teorie rozhodování, dostupné na: http://web.ff.cuni.cz/~pelis/gt-pelis.pdf.

http://www2.ef.jcu.cz/~houda/oa/soubory/TEORIE_HER.pdf